126 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

hysterie

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Vyvdala jsem dospelou 21 letou dceru, ktera ma velmi caste projevy hysterie, vynucuje si souhlas se svym nazorem, chovanim a jednanim jecenim, krikem a dupanim, sve nazory meni v prubehu hovoru o 180 stupnu a postradaji logiku, neumi vyslyset, ani prijmout nazor druheho. Prosim, poradte. Ma nekdo podobne zkusenosti?
13. Leden 2002 - 19:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
zatim se nikdo neozval a dcera vcera nejenze jecela a kricela na sveho otce, ale bezela pred dum a tam ve svem hereckem vystupu pokracovala vcetne priserneho jeceni,dupani na miste a zuriveho kopani do auta...take samozrejme vyhrozuje sebevrazou, otce vydira, ze prestane studovat atd...prosim, poradte mi, jak se v takove situaci chovat? bohuzel na ledovou sprchu uz je v tomto veku zrejme pozde:(
16. Leden 2002 - 19:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Nevím, nejsem psycholog, ale někde jsem četla, že ty nejrozmazlenější děti se časem stávají nejkrutějšími... Nechci Vás urazit, určitě nemáte pocit, že jste svou dceru špatně vychovávali. Na studenou sprchu nebo pár facek je opravdu pozdě, i když... Za psychologem ona nepůjde, ale určitě její stavy pramení ze spousty nevyřešených problémů... Není jiné cesty, než ji nechat vlastnímu osudu. Vy můžete nabídnout pomoc, ale pokud ona sama tu potřebu pomoc přijmout nemá, snažte si říct, že jste udělala, co jste mohla... Co vy děláte, když se takhle chová? Snažíte se ji uklidňovat, nebo odejdete, nevšímáte si jí? Možná to dělá jen proto, že Vás takhle upoutá... Kdybyste odešli do jiné místnosti a nechali ji tak, třeba jí to časem přestane bavit, co myslíte?
17. Leden 2002 - 7:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Bohuzel, to neni moje vlastni dcera, mam 20 leteho syna a s nim jsem nikdy nemela zadne problemy, ten je samostatny a v pohode. Dceru jsem vyvdala pred rokem. Byvala pry vztekla i jako dite, nic nepomahalo a ted je dospela a je to jen silnejsi. Dela tatovi sceny pri jakemkoliv nesouhlasu s ni, nebo pri jakemkoliv omezeni ve sve svobode. Je nesmirne neporadna (velmi mirny vyraz)a kdyz po ni chtel tata, aby si uklidila alespon svuj pokoj, opet hystericka scena a ze se odtehuje. Je 3 den pryc, nevime, kde je. Pouze tusime, ze u kluka, se kterym chodi. Jen nas trapi. Nema zadne povinnosti, nic doma nemusi, chodi si kam chce, kdy chce, s kym chce. Jedine, co musi, chodit do skoly. A je mozne, ze i tam prestala chodit.
19. Leden 2002 - 2:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Evka (anonym)
Nestýská se jí po vlastní matce? Nebo je po ní? Jak se chová váš manžel? Nezamilovala se do vašeho syna?
19. Leden 2002 - 23:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Natálie (anonym)
Já bych se přiklonila k názoru nechat ji vyvztekat. Tedy jestli se ještě vrátí. Ale já myslím, že ano, protože záhy zjistí, že to bude všude stejné. Patrně nebude nikdy spokojená. Znám takového člověka a musím říci, že je utrpení pro okolí s ním žít. Ale to už je jednou na lidech, jestli budou ochotni s ní za takovýchto podmínek něco sdílet. Opravdu bych při nějakém záchvatu ji nechala bez povšimnutí jako se to dělá s malými dětmi a uvidí se, co to udělá. Za pokus to stojí. Jen to asi chce velkou sílu. Sama vím, jak je někdy těžké mlčet. Patrně i její přítel brzy zjistí, že s "takovou ženskou" nechce strávit celý život. A ona možná nakonec jednou prozří, pokud nenajde hlupáka, který bude dobrým divákem jejího divadla. Přeji mnoho úspěchů s napravením pokřiveného stromku. Pokud se Vám to nepovedlo v dětství, bude to teď stát asi mnohem víc.
21. Leden 2002 - 7:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Nechci zde resit rodinne problemy, je to velmi slozite, pouze potrebuji poradit, jak se chovat k hystericke divce a predevsim zda mate nekdo zkusenost, jak ji zklidnit v zachvatu vzteku (domluvy samozrejme nepomahaji), jeste vic ji rozcili, kdyz na ni hovorime v klidu a bez emoci. Proste jakmile s cimkoliv nesouhlasime, nebo mame-li jiny nazor nez ona, krici, jeci, vzteka se.
23. Leden 2002 - 3:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Někde jsem kdysi četla a myslím, že i doktoři tvrdí, že na opravdovou hysterii je nejlepší léčba šokem - tj. vrazit slečně při takovém záchvatu uječenosti a vzteku pořádnou facku. To ji na chvilku "vyrazí dech" a pak je možno začít komunikovat konstruktivně. Osobně s tím ale zkušenost nemám. Hysterií netrpím a naštěstí jsem se zatím osobně s hysterickým člověkem nepotkala.
23. Leden 2002 - 14:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
devcata, dekuji vam za vase nazory, manzel se ji pokazde snazil rozebrat a tak jeji vystupy trvaly i pres dve hodiny... ja si take myslim, ze to neni nejlepsi zpusob, ale ignorovat ji povazuji za dobry napad, se svym deckem bych to resila zrejme tou lecbou sokem, ale s nevlastni dcerou, to by bylo vyhlaseni valky, to nelze:) a manzel ji ma pred ocima stale jako hodne detatko a nejak si nevsiml, ze uz "hodne vyrostla" a to po vsech strankach, bohuzel
23. Leden 2002 - 17:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Macík (anonym)
Já jsem byla taky pěknej zmetek. Doma mi říkali že jsem jako aprílový počasí. Mám 2 o hodně starší bratry, tak jsem vyrůstala vpodstatě jako jedináček a rodiče si mě rozmazlovali. Všechno jsem si vybrečela. Teď mi je 24 a situace se lehce uklidnila. Ale taková jako je ta Vaše "dcera" snad nejsem :O. Teď už je na výchovu asi pozdě. Co kdyby se třeba zkusila osamostatnit a pronajala si třeba s nějakou kámoškou někde byt? To by se vám určitě ulevilo a ona by se naučila zodpovědnosti. No a pak by pochopila že ani ten její pokoj za ní nikdo neuklidí a musela by si ho uklidit sama (kdyby ovšem nechtěla shnít ve špíně). Tak to aspoň bylo u nás a snad to zabralo.
24. Červenec 2002 - 13:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina (anonym)
Mileno, vyloucil uz nekdo moznost, ze by mohlo jit o nejake psychiatricke onemocneni zavaznejsi nez hysterie? Nektere projevy, jak je popisujete, jako by totiz byly trochu nad beznou hysterii. Myslim si, ze nez nad dcerou zlomite hul, meli byste se ujistit pomoci jeji navstevy u psychiatra, ze nejde o nejake onemocneni. V tom pripade by byla nadeje, ze se treba po lecbe zlepsi.
28. Červenec 2002 - 13:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarka (anonym)
Dobrý večer,paní Mileno!Myslím,že bych možná mohla k vašemu problému něco říci. Vidím to totiž z trošku jiného úhlu pohledu, před časem jsem měla občas podobné problémy s chováním jako má vaše dcera. Rozumím dnes tomu,že to pro vás musí být těžké, ale zároveň vím, že je docela možné,že zrovna tak těžké to může být i pro vaši dceru. Proto chci říct, že ačkoli vás její chování hodně zlobí, zkuste buď vy nebo její táta s ní v klidu promluvit. Skoro určitě jí něco trápí. Měla by vědět, že vše se opravdu dá vyřešit lepším způsobem, než to dělá, na vše je možné najít řešení. Opravdu bych jí doporučila, aby zkusila vyhledat odbornou pomoc, ani mě se do toho nechtělo, dnes ale nelituji ani trochu toho času a investic /nemusí to stát až tak mnoho/Chtěla bych jí řict a také vám, jsme různí lidé a není to často vůbec jednoduché, ale je třeba se snažit a podívat se na sebe sama i na svůj problém a snažit se něco změnit. Může to nějakou dobu trvat a občas to přináši další nepříjemné emoce,ale dnes jsem někdo úplně jiný než-li před asi tak třemi lety, a rozhodně to za to stojí. Prosím, řekněte jí to, snad to vám všem pomůže. Mnoho štěstí, odvahy a trpělivosti! Jarka
29. Září 2002 - 0:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Odpovídám na neaktuální problém, tak nevím, jestli má odpověď bude něco platná. Přesto cítím potřebu sdělit svůj názor, který se diametrálně odlišuje od těch ostatních. Nejspíš proto, že já sama mám podobné problémy - hysterické záchvaty. V té chvíli strašně toužím po tom, aby mě někdo utěšoval, láskyplně objímal, hladil, říkal, že mě má rád. Člověku je v záchvatu strašně! A je mu ještě hůř, když od něj všichni odejdou a tváří se chladně. S malými dětmi je to stejné. Je přežitek nechat dítě "vyvztekat". Každá taková situace ho poznamená na celý život. Dítě, stejně jako hysterka v těch tak krušných chvílích potřebuje lásku a její intenzivní projevy. To je jeho základní touha a vztek a hysterie je zoufalé volání po lásce. Je zbytečné v této chvíli diskutovat s běsnící osobou, vysvětlovat, jak je takové chování nevhodné, ještě méně vhodné je hysterce v těch pro ni tak potupných a smutných okamžicích nadávat. Lhostejnost ji přivádí ještě k většímu šílenství a stupňuje frekvenci záchvatů. Hysterické projevy jsou absolutně iracionální a podle toho je třeba s nimi zacházet. Stojí to za to, protože tyto ženy, pokud jsou šťastné, dovedou to štěstí intenzivně rozdávat, je možné s nimi prožívat ráj a nikdy se s nimi nenudíte. Zkuste to - držím palce. Jana.
3. Březen 2003 - 21:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Franta (anonym)
Potřebovala by pořádně profackovat!
14. Březen 2003 - 14:27
Obrázek uživatele Návštěvník
lori (anonym)
Takové hysterické ženské bych zacpala pusu a pořádně ji propleskla bez ohledu na věk! Zabít ji je málo!!! Ne, beru to s nadsázkou Milenou, ale teď vážně. Váš problém je značný a je tu každá rada drahá, protože když se ji budete snažit sklidnit, ať už jakkoliv, zaručeně budete za zlou macechu. Ale nenechte se zastrašit, jakmile by poznala, že se bojíte jejích scén, bylo by to mnohem horší. Každopádně by měla navštívit psychiatra, ale chápu, že je pro vás těžké ji tam dostat. Zajímat by se o to měl hlavně vlastní otec. Nejslepší taktika je asi ta ignorace, jak už tu někdo zmiňoval. Ale dejte si velký pozor Mileno, aby tahle "povedená dcerunka" nezničila váš vztah s manželem.
14. Březen 2003 - 14:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Jano, nesouhlasím s Vámi. Záchvaty vzteku jak u dětí, tak u dospělých mají jeden a ten samý důvod: manipulovat okolím ve svůj prospěch, ať už vědomě, nebo nevědomě. Dítě se Vám snaží říct: jsem tady, mám svůj vlastní názor a jsem ochotné ho prosadit za každou cenu. Jak se jednou dostane "do ráže", nezastaví ho žádný zásah zvenčí, snad kromě zmiňovaných facek a studených sprch, natož nějaké utěšování. To je totiž přesně to, co chtělo získat, souhlas se svou osobou a se svým jednáním. Jedinou cestou, jak jej naučit, že vztekem vůbec nic nezíská (ale ani neztratí), je bez emocí jej ignorovat.U dospělých je to totéž. Moje matka záchvaty vzteku také trpěla, naštěstí ne moc často, a vždycky za tím bylo nevyřčené : mám pocit, že na mé názory nikdo nedbá, tak je prosadím byť za cenu záchvatu. Není jednodušší ostatním lidem předložit své potřeby tak jak stojí a leží a požádat je, aby se je snažili podle svých možností plnit? A smířit se s tím, že se občas vyskytnou situace, kdy se lidé neshodnou?
14. Březen 2003 - 16:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Dekuji vsem za podporu. Dovolim si nesouhlasit s Janou. Hysterie dcery souvisi predevsim s prosazenim svych pozadavku. Jestlize se vsim souhlasime, neni problem. Nastava v okamziku, kdy neni "po jejim". Dcera nikdy nesouhlasila s tim, ze se jeji tata znovu ozenil a tak nasleduje i vydirani typu: "zabiju se" a podobne... Lori, ignorovat ji v zachvatu, zatim nejvice zabira. Mam o nas vztah s manzelem obavy... Nedokaze byt objektivni, je to prece jen jeho milovana dcera. Vidi ji stale jako svou malou roztomilou holcicku. Ale ona uz jako holcicka trapila rodice svymi hysterickymi vystupy. Bohuzel v detstvi ty projevy podcenili a v dospelosti uz je pozde vychovavat, ci spise, je to nemozne.
1. Duben 2003 - 5:42
Obrázek uživatele Návštěvník
agnes (anonym)
Moje maminka trpí stejnými záchvaty, když není po "jejím". Brečí, každého sprostě až vulgárně osočuje, vyhrožuje, dělá naschvály, většinou předvede zvracení a srdeční slabost. To pak voláme sanitku,maminka si "začne" libovat, jak se domů nevrátí, že v nemocnici zemře apod.Tam ji dají injekci, změří tlak a pošlou domů. Za pár dní to je nanovo. Zkuste si pak v práci být pozorní a odpovědní, když se nevyspítea vlastně nevíte, s čím zase maminka příjde. Nechce pochopit, že o ni máme strach a že ji máme rádi, ale takhle ničit a deptat všechny kolem sebe... to je už na prášky.Jak se máme zachovat v tomto případě? Navíc maminka čím dál tím víc lže. Nedá se ji věřit, co všechno si vymýšlí za věci a roznáší o svých blízkých to nejhorší, co jí napadne.
2. Duben 2003 - 16:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Agnes, tak to muj problem proti Tvemu nic neni:( Bohuzel u nasi dcery muze postupne nastat i takove chovani, jako u Tve maminky. Informace, ktere jsem se snazila najit na netu o tomto typu chovani vesmes rikaji, ze je lepsi se takovemu cloveku uplne vyhnout, v zadnem pripade se muzum nedoporucuje si vzit hysterickou zenu, pry je to ocistec do konce zivota. Z toho vyplyva, ze je to proste udel s takovym clovekem zit. Agnes, Tva maminka vam tim nesmirne ublizuje a ja neznam jinou pomoc, nez ji ignorovat. Ale ona je si vedoma, ze se o ni bojite a tak kdyz to nejde jinak, predstira i srdecni slabost a to je nejhorsi citove vydirani, jake je vubec mozne. Jak reaguje na takove chovani tata?
4. Duben 2003 - 22:54
Obrázek uživatele Návštěvník
agnes (anonym)
Taťka je moc hodný a trpělivý, má taky o mamku obavy. Doktora ji zavolá nebo ji odveze na pohotovost. Jemu se ale pak značně zhorší diabetes.Mamka prostě musí být středem pozornosti za každou cenu, myslím si, že má značné komplexy ze své opravdu velké obezity,ale není ochotna pro zlepšení svého stavu ani hnout prstem. Raději chodí po doktorech, jenže její potíže se srdcem a dýcháním jsou od obezity. Tady se to někde odvíjí, ale nejsem psycholog. Ona by ho potřebovala jako sůl nebo my všichni okolo. Diskuse při "záchvatu" nemá cenu, to jsem ji jednou chtěla obejmout, abych jí řekla, že ji mám ráda i takovou jakou je. Jenže začala křičet, že jsem ji chtěla uškrtit a že na mě zavolá policii a že má na to svědky (nikde nikdo)od sousedů. Konzultace s praktickým lékařem vyšla naprázdno, nevěřil mi. Jinak odcházíme z místnosti co nejdál. Občas to pomůže.
7. Duben 2003 - 16:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Agnes, to je teda síla. Je mi Vás /či Tebe/ líto. To co popisujete, už podle mého laického pohledu hraničí s psychickou či nerovovou poruchou (lhaní, vymýšlení si, bludy, to už přece není obyčejné vymáhání pozornosti). Možná kdybyste maminku dostali k odborníkovi, byl by schopen Vám poradit a případně ji zaléčit. Dnes už je určitě mnoho postupů i medikamentů, které by mohly její obtíže zmírnit nebo odstranit. Jen to chce mít šťastnou ruku při výběru lékaře, aby jí nepředepsal Rohypnol a neposlal Vás domů, někoho, kdo by se jí opravdu a do hloubky zabýval. Problém je v tom, že nejprve musí chtít ona sama, násilím ji k tomu asi nepřinutíte.Jinak srdeční záchvaty uměl prý dokonale předstírat náš děda (já už ho nezažila), sanitku k němu volali 2-3x do měsíce.
8. Duben 2003 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
David (anonym)
Jak se projevuje u žen. Může být skrytá a taktická.....Jak dopadnou lidé s hysterkou či hysterikem?
24. Květen 2003 - 0:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Paní Mileno,váš příspěvek mě zaujal. Podobně jako někdo z prvních odpovídajících taky nejsem žádný svatoušek, ačkoliv se snažím ve svých 24 dospět. Mohu přispět pouze svou zkušeností, která je slabým odvarem chování vaší dcery. Chci se osamostatnit a vzdorovitým chováním se snažím citově odpoutat od rodičů- tedy od těch nejbližších. Skoro si v duchu přeju, abych, jak bylo psáno, dostal studenou sprchu, protože sám nemám dostatek odvahy se osamostatnit, přestože vůle by tu byla. Nemám dostatek odvahy se osamostatnit, což mi ještě ztěžuje jistota velice tolerantního a pochopeníplného domova. Abych řekl pravdu, tak mí rodiče se bojí mého odchodu z domova a chvojí se až nepřirozeně smířlivě. Nemyslete si, že jsem nějaký agresor, ale nejvíce by ch ocenil upřímnost. Napadá mě, jestli vy se nesnažíte také si udržet svou dceru doma a nejste až nepřirozeně tolerantní.Ještě si říkám, zda jako nevlastní dcera se tímto výbojným chováním nesnaží ujišťovat o vaší lásce k ní.S pozdravem, Honza.
13. Červenec 2003 - 14:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Oskar (anonym)
Chodím s hysterkou a momentálně s ní už rok bydlím.Po přečtení těchto příspěvků mi to konečně došlo,že není vše v pořádku.Když ještě bydlela u rodičů bylo vše relativně v pohodě.Bylo protože se vlastně ani o nic nejednalo.Moji přítelkyni chytá záchvat hysterie vždy,když se o něčem společně rozhodujeme:vybavení bytu,dovolená,atd..Přestěhování ke mě urychlilo otřesné chování její rodičů a myslím,že oni jsou na vině.Naprosto zdevastovali její osobnost neustálým ponižováním a dalším všelijakým trýzněním její duše.Psychologa zkoušela,bohužel ten ji dorazil tím,že za všechno může ona.Snažím se zkoušet různé metody.Zatím nejvíc zabírá ignorance a udržet si zdravý rozum,což je někdy dost těžký.Nevím jak dlouho to vydržím,několikrát jsem už přemýšlel o rozchodu,ale chtěl bych jí dát nějak dokupy!!!Naděje umírá poslední.
6. Srpen 2003 - 4:42
Obrázek uživatele Návštěvník
jana P. (anonym)
Dobrý den,já pracuju na psychiatrii jako klinický psycholog a s hysteriskými lidmi pracuju.Pokud se opravdu jedná o tzv. histrionskou poruchu osobnosti, je terapie nesnadná, přesto je možná a čím rychleji se začne, tím lépe, jak pro člověka samotného, tak pro jeho okolí. Proto mohu-li říci svůj názor, jděte za odborníkem, v tomto případě za psychologem. Pokud napíšete, odkud jste a budu někoho znát, kdo je v této oblasti dobrý a má výsledky, napíši jeho - její jméno.Jak člověk s touto poruchou osobnosti roste, zvětšují se jeho problémy.Hezký den všem čtenářům i pisatelům..jana p.
6. Srpen 2003 - 9:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
Dobrý den, prosím o radu jak se zachovat v situaci, kde můj manžel,když má nějaký problém, řeší ho tak, že si vybere téma dcera (jeho nevlastní) nebo pes a začne úkolovat, že je dcera nepořádná,ať žehlí, vaří,.... (má 13let)a další činnosti, aby zvládla nejlépe všechno za minutu. Pes že hodně žere, neposlouchá ...... Prostě, když ho to popadne tak vždy vybere tyto dvě témata na různé variace. Když už je tak vytočený až nemůže mluvit, teprve pak řekne co ho trápí a najednou je klidný jako beránek. Mně tyto projevy náhlého výbuchu vždycky vytočí (někdy je až arogantní a zlý)a pokud mu chci danou situaci vysvětlit, tak mně nenechá mluvit ve stylu on je chlap a my ho musíme poslouchat. Hrozně mně to vysiluje a je mi líto, že problémy, řeší tímto způsobem.
6. Srpen 2003 - 12:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Pp (anonym)
Odpověď je stejná, jako na 80% všech problémů, které se týkají chování: Klikněte nahoru na odkaz "Odborníci", vyberte si psychologa blízko vašeho bydliště, a svěřte se mu. Nemusí se jednat přímo o terapii, stačí prostě se zeptat odborníka na jeho názor, a pak se rozhodnout.
6. Srpen 2003 - 14:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarka (anonym)
dobrý den,dočetla jsem se, že jste psychložka, moje sestra má záchvaty vzteku kvůli maličkosti, nevíme proč se tak chová. Lečí se se štítnou žlázou, taky nevíme, jestli to nemůže být trochu způsobené tímto onemocněním. Jsme z Chomutova, můžete mi poradit, na koho se můžeme obrátit. Děkuji J.
8. Srpen 2003 - 10:20
Obrázek uživatele Návštěvník
vranicka (anonym)
Mila pani Mileno,MAm obdobny problem , ale s jinou osobou.Vekem se blizim vasi dceri, je mi 22.Problemem je matka meho pritele.Momonetalne jsme spolu 4 roky, nemame vubec zadne problemy a troufam si rict ,ze jsme oba stastni.Jedinzm problemem je jeho matka.Cim dal tim vice se domnivam ze je hysterka.Predvedla nekolik zachvatu i v me pritomnosti(hazeni kvetinacu , brekot ...)Muj partner je snad ten nejhodnejsi syn na svete,vzdy pomahal a staral se , ale nikdy to nebylo dost dobre.od te dobyco chodi se mnou, je situace mnohem horsi.Zamerila se hlavne na me , rika ye jsem cuchta prase....vse priteli me do oci nic.Pak prijede po tydnu z ciyinz a dava mi darky.Nevim jak se mam yachovat posledni 4 mesice (po urazkach na me rodice , ktere nikdy nevidela)jsem se rozhodla , ze nejlpsi bude byt slusna pozdravit a tak dale, ale jinak pokud mozno nekomunikovat.Situace je jeste horsi.KAydz den je neco spatne dostavame hnusne sms. atd.Nevim vubec jak se k ni mam chovat.Je ve veku me matky a tak se yatim drzim a nic nenamitam snazim se takzvane vzdy utect.Moc to nepomaha , moje ignorace ji vztaci jeste vic.Co mam delat abych nebyla neslusna a pritom se vhodne chovala k asi hysterce.Nasli jsme si pronajem ,uz to nemuzeme dale snaset.Ani nevime jak ji to sdelit.K psychiatrovi nikdy nepujde.Nepredstavji si zadne pratelstvi , jen en chci normalne vychazet.Chtela bych tedy od nekoho navod jak se nejlepe chovat.Diky Vranicka
27. Srpen 2003 - 21:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Klára (anonym)
Nevim, jestli se sem jeste podivate, ale mohu moc doporucit poslat dotaz na Psychologicke poradenstvi na www.internetporadna.czNapsala jsem a odpoved psycholozky mi rozhodne pomohla v dalsi ceste. Hodne stesti!
23. Září 2003 - 16:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Mili pratele, drzim vam palce v reseni vasich problemu s hysterickymi lidmi, se kterymi vas zivot ruznymi okolnostmi spojuje. Jsem zakladatelkou tohoto fora a muj pribeh s vyvdanou dcerou hysterkou zatim pokracuje tak, ze je samostatna, zije sama, nic nevime o jejim soukromi, ale zatim kazdy kluk od ni utekl...Na navstevy nechodi, netelefonuje, pouze kdyz potrebuje financni pomoc, vzpomene si, ze existujeme. Se mnou nepromluvi slovo, jako bych nebyla, k otci musi byt slusna, jinak by ji nevyhovel. V podstate je to pro nas nejlepsi reseni. Mame klid. Jen se bojim, ze se velmi odcizuje. Snad nezustane navzdy sama, deti totiz zasadne nechce, nesnasi jejich krik a uprimne, nedovedu si predstavit, ze by s ni nejaky kluk vydrzel zit. Zajimalo by mne, zda by spolu mohli vyjit partneri hysterici.Mejte se moc hezky.
23. Říjen 2003 - 4:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Naprosto souhlasim. Laik rozumi pod pojmem hysterie neco naprosto jineho, nez to, co hystericka(hysterionska) porucha osobnosti- psychopatie, skutecne je. Problem je hlavne v tom, ze pojem "hysterie" je uzivan hlavne jako nadavka. Pokud je chovani divky naprosto nezvladnutelne je rozhodne nutne vyhledat pomoc a ne ji ocejchovat pojmem, ktery laik skutecne bere spis jako nadavku.Rozhodne tim, ze nekoho oznacime jako hysterika, nepomuzeme ani sobe ani jemu. Dopis pani Mileny budi odjem, ze tam, kde by se jako vyspelejsi clovek mela spis snazit o porozumeni a pomoc, nevlastni dceru izolovala a svedla na ni vsechnu vinu za rodina nedorozumeni uzitim pojmu, pod kterym si laik predstavuje spis neco velmi deklasujiciho. Skutecne by bylo dobre se obratit na odbornika a nechat dceru prohlednout, pripadne si nechat od odbornika-psychoterapeuta vysvetlit, jak je nutne se k dceri chovat. Odbornik take rozhodne, jak divku dal lecit. Mam na mysli nejspise nejaky druh psychoterapeutickych sezeni. Velmi dobre vysledky ma napriklad psychoanalyza, nebo psychoanalyticke nahledy. Totiz to, co poklada laik za hysterii, vubec nemusi kriteria teto poruchy naplnovat, muze jit o zavaznejsi onemocneni, nebo naopak mene vaznou poruchu.Upozornovala jsem na to uz v teto debate nekolikrat a mam z celeho vypraveni dojem, ze je pro pani Milenu skutecne snazsi nevlastni dceru odsoudit, nez se ji snazit nejak pomoct.
24. Březen 2004 - 22:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Pani psycholožko, ci psychiatricko. Jsem laik, ano a není pro mne az tak dulezite, jak se toto chovani dcery nazývá. Jde o to, ze proste popisuji situaci, v jake jsem se ocitla a potrebovala jsem poradit od nekoho, kdo je v obdobne situaci. Rada bych vedela, jak mam dospělého člověka donutit, aby se nechal prohlednout odborníkem, jestliže to zasadne odmita, protože je prece v poradku a zdrava. Na svém chovani nevidi nic nenormálního. Muzete mi poradit??? Tato forma chovani byla u ni zanedbana od dětství, rodice ji radeji ve vsem vyhověli, jen aby nejecela a nedupala. U odbornika to neresili. A ode mne ocekavate, ze ja ji mohu nejak pomoci? Ja, macecha, jak o mne s oblibou hovori? Nezlobte se, ale to je smesne. Snazila jsem se i presto stále podavat pomocnou ruku, nikdy nebyla prijata. Když prijizdela k ranu domu z toulek a cely den vyspavala, chodila jsem po spickach, abych ji neprobudila a konejsila manzela, aby se nerozciloval a stala spise na jeji strane, i když o tom nemelo devce ani poneti, atd. Vztahy v této rodine jsou daleko slozitejsi a mne je jasne dano najevo, ze nemam pravo se do nich plest. Nejsem jeji mama. Takze snazší to pro mne vůbec není, ale pomoci nedokazu. Neomlouvam se, vim, ze jsem udelala maximum, bylo to nespočet probdělých noci a rozhovoru s manzelem při cekani, zda se vrati domu a zdrava. Mozna nekde delam chybu, ale skutecne nevim kde. Provdala jsem se do zahranici, takze jsem si casto vyslechla i velmi oskliva slova na mou adresu. Dcera zila v domneni, ze jim nerozumim...
20. Duben 2004 - 22:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
A napada mne otazka. Myslite si, ze bych psala prikladne na doktorku s prosbou o radu, kdyby mi osud divky byl lhostejny? Vas zaver trochu postrada logiku.
20. Duben 2004 - 22:45
Obrázek uživatele Návštěvník
R.B. (anonym)
jak uz jsem nekam psal na tento server: histerie je dusledkem tzv. bloudive vaginy. Alepson se v tom shoduje vetsina psychiatrickych publikaci z 18. a 19. stoleti.
20. Duben 2004 - 23:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Mira (anonym)
I já jsem měla totožný problém. Lehčí byl fakt, že to byla moje vlastní 21-letá dcera a horší skutečnost, že jsem byla dlouhodobě nemocná a ustupovala. Druhý manžel je cizinec, který to nedokázal pochopit, neboť jeho děti byly v pořádku. Mám též ještě vlastního syna, s kterým problémy nejsou. Dnes po pár letech už mohu klidně řici, že už jen skutečně zřídka se projevující hysterické výstupy své dcery zvládám. Upozorňuji, že bez psychologa, ale po důkladném studiu všech dostupných odborných materiálů. Vaše nevlastní dcera v dětství přišla na to, že si svým teatrálním vystupováním všechno vydupe. Jelikož se v životě ještě nesetkala se závažnými problémy, ty její ji připadají jako největší na celém světě a hluboce je prožívá. Je to např. žárlivost na nevlastní matku, pocit nedostatečné svobody, opožděná puberta, egocentrismus atd. Ona skutečně trpí, ale nevědomky sobecky a netolerantně strhává pozornost svého okolí. Chce to rozumový přístup - jednat s ní pouze v klidu - v momentě jejího vzplanutí končí diskuze. Např. dcera křičí a reakce rodičů je tato: Beruško, vidíme, že jsi unavená, běž do koupelny, opláchni si obličej a jdi si odpočinout, probereme to až ti bude dobře. Jakoukoli další komunikaci nebo výstup odmítat. Klidné rozhovory začínat tím, že ji ujistíte o vaší lásce k ní, že dostane možnost vyjádřit s čím je nespokojená a co ji trápí. Mohla bych pokračovat dál, protože je to proces poměrně pomalý a bolestivý, ale jako první pomoc to stačí.
6. Červen 2004 - 14:33
Obrázek uživatele Návštěvník
alena (anonym)
Jsem matkou 6 dcerky a je mi 30 a mám podobné starosti.Někdy mám pocit,že to psychycky nevydržím.Dcera začala ve 3letch se počůravat kde to šlo.Následovalo nucené zvracení.Poslední rok je neúnosný.Chodím s ní k psychologovi.Výhodou u nás je že je malá tudíž svolná jít k psycho..Je zatím jedináček a na dalšího potomka nemáne ani sílu.Takže je dcera tvrdohlavá,neústupná.Máme na jejím chování část vinny jako rodiče občastnými ústupky a nedůsledností.Je navíc hyperaktivní takže se hůře zvládá.Spor vzniká zákazem,nekoupíme to co zrovna ted chce,něco po ní požadujem.Ničí jak věci své tak naše.Fyzický trest nepomáhá nechala by se radši ubít něž aby se zklidnila a nebo ustoupila.Proto jsem neporodila dítě abych ho mlátila.Jedinná možnost nechat na pokoji, vydejchat nereagovat.Ale následek ignorace je že uteče,skočí z okna, zabije se,nebo se řeže sklem od foto rámečku.Zas na druhou stranu dokáže být tak hodná,poslušná ,milá ona v jádru není zlá.Věřte dokáže být i sluníčko.Rada od psycho. zněla nebude to lehký ,ale ona z toho vyroste a měj te pevný nervy.
9. Červenec 2004 - 14:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Gorana (anonym)
Urcite se poradit s psychologem. V zachvatech mozna ignorovat,to taky nekdy pomuze,komunikovat s ni jen kdyz je v klidu. Myslim ze v tomto veku by se mohla chovat jako dospely clovek, patrim mezi spoustu lidi kteri se v 18 osamostatnili,stale studuji,podporovani financne rodici,ale jen v zakladnich nutnych vecech,na zabavu si musim vydelat sama..Skola by mela byt prioritou,jelikoz clovek se nejak zivit musi...Take nejaka psychofarmaka by byla na miste,ale nejsem lekarka,urcite se poradit s psychologem,jak resit takove situace..
26. Červenec 2004 - 1:56
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
Cítím s Vámi. Jeden blázen v rodině dokáže zničit všechno. Vím to dobře, moje matka mne nenávidí a dělá mi v rodině peklo. Už abych dostudovala.
13. Leden 2005 - 22:42
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
rychle pryč. mám to doma a pak už se toho nezbavíte. je to smutné, ale je to tak. nenechte si zničit život. leda že by se opravdu snažila léčit....? držím palce.
13. Leden 2005 - 22:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Dobry den, Mileno!Necetla jsem sice vsechny prispevky k Vasemu clanku a take si mozna moji odpoved ani neprectete, protoze soude podle data Vaseho posledniho prispevku je to jiz dlouho, co jste tu byla, ale presto bych rada reagovala, protoze se o problem hysterie a podpobnych poruch zajimam. Je mi 21 let, tedy stejne jako Vasi nevlastni dceri bylo, kdyz jste toto forum zalozila, vidim tedy urcite veci z pohledu lidi meho veku. V pripade Vasi dcery muze jit o nekolik ruzne vaznych dusevnich poruch, Jako nejvice pravdepodobnou bych zde videla histrionskou poruchu osobnosti, ta je tedy cleneny do skupiny poruch osobnosti (drive psychopatii), neni tedy organickeho puvodu, ale silny vliv zde ma vychova a socialni prostredi. Vycetla jsem z Vasich textu, ze jste se provdala do zahranici a tedy nejde o Vasi vlastni dceru. To pro ni muze byt silnym zdrojem stresu, muzete na ni pusobit jako "pristehovalec", ktery nema pravo v rodine rozhodovat ani snazit se ji rozumet. Na otce je pravdepodobne zla proto, ze na Vas zarli. To je velice casty nevyreseny problem v pripade poruch osobnosti, oidipovsky komplex. Navic v pripade Vasi dcery se zrejme jedna o velice nevyspelou osobnost, ktera si az ted muze prochazet stadiem jakesi dusevni puberty. V tomto obdobi se u takove osobnosti muze casto vyskytnout emocni nestabilita az emocne nestabilni porucha osobnosti, hystericka neuroza nebo se rozvijet histrionska porucha osobnosti. Malokdy je clovek schopen zbavit se tohoto svou vlastni vuli, navic pokud je tak nekooperativni, jako Vase dcera. Je nutne vcas zacit s psychoterapii, ktera je obtizna, ale muze byt uspesna. Dokud si neuvedomi, ze chyba je v ni, neni prakticky mozne s jejim stavem hnout. Ale jakozto rozmazlene dite je pravdepodobne zvykla na urcity standard (rodina se o ni stara, snasi jeji vyjevy, prilis ji neodporuje, zabezpecuje ji, nezatezuje ji povinnostmi).Je treba ji ukazat, ze jsou veci, ktere nemuzete tolerovat a ze jeji vztah ke kazdemu, pokud bude hluboky (coz je u histrioncu problem) skonci vzdy na stejnem principu, protoze kazdeho zacne brat jako samozrejmost, stejne jako Vas. Pokud ji toto budete systematicky dokazovat a pokud se spali i ve vztazich, na kterych ji zalezi(k cemuz pravdepodobne dojde), az pak snad bude ochotna uvedomit si, ze je chyba na jeji strane. Ovsem s poruchami takovehoto typu je vzdy problem, ze si to proste uvedomit nesumi. Nejlepsi reseni pro vsechny strany asi je, primet ji, aby se odstehovala. Osamostatnenim by mela dospet a ziskat na veci realnejsi nahled. Vam se ulevi jeste vic. Preji hodne stesti, snad Vam muj nazor neprijde moc radikalni..
14. Leden 2005 - 18:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Niky (anonym)
Tak jsem sem tak nahledla a doufam ze pripad vasi dcerky uz je vyresen. Jesli ne, ja bych dodala ze branim patricnych vitaninu by take pomohlo. Najdete altertativniho lekare. Urcite ji chybi ruzne chemikalije. Mnoho zdaru a therapist pro rodinu by take pomohl. Ucit ji jak ovlivnovat sve nalady a rodinu ucit jak jednat. Ahoj.
14. Leden 2005 - 21:54
Obrázek uživatele Návštěvník
mia (anonym)
Např., moje sestra asi ve 2-3 letech byla taky tak vzteklá, a protože dříve nebylo tolik času se zabývat psychologií, jednoduše ji přivazovali k noze u stolu. A dělala to spousta rodičů v té době. Dnes je sestra už babičkou, vystudovala vysokou a není na ní znát, že by ji to nějak poznačilo. V dnešní době by to bylo klasifikováno jako týrání dětí.Tuhle metodu však těžko můžeme aplikovat u 21 leté běsnící dámy, že?
14. Leden 2005 - 23:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina (anonym)
No holka necetla jsem to vsechno, stacil mi zacatek. Rekla bych proplesknout a hned bude po hysterii ale to jen muj nazor a necerti se, kdyz se ti nebude libit, lidi mi tu rikaji, ze rejpu.Papa a hodne stesti s tim dareckem! Jirka
15. Leden 2005 - 4:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Niky (anonym)
Mila Jirinko i dospeli trpi histeriji a chtela bych te videt je popleskavat, ale radeji si to rozmysli jestli ti zalezi na zdravi.
15. Leden 2005 - 7:51
Obrázek uživatele Návštěvník
štěně. (anonym)
Což když se jedná o někoho, koho lze proplesknout, je to to nejlepší. Ale rvát se se tchýní. To byl magor, stačilo, že se od ní dcerka nechtěkla nechat oblíct, už nám tady hrála divadýlka s přednáškama, že její děti by si to nedovolily a ať jí seřežu!!!!K čemuž jsem neměla důvod, protože dcerka byla na mne zvyklá a ničím se neprovinila. Pravidelně končily tyto scény fintěním infarktu apod.,vyhrožováním, že u nás byla naposledy. Vždycky jsem jí řekla tak nashledanou zítra a nikdy jsem se nespletla.
15. Leden 2005 - 11:07
Obrázek uživatele Návštěvník
z. (anonym)
Ahoj,chtela jsem se zeptat,kdyz muj pritel ma podobne chovani,trpi hysterii nebo to je dus.porucha vyhradne zen?
16. Leden 2005 - 6:07
Obrázek uživatele Návštěvník
štěně (anonym)
Určitě to není výsadou žen, mám takovýho švagra, toho když to popadne, tak je to na Bohnice. Ale jsou to jenom občasné záchvatovité projevy, jak co pánovi sedne.
16. Leden 2005 - 8:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Rozhodne se nejedna jen o zenskou zalezitost, u muzu jsou hystericke projevy velmi caste, jedna se ovsem casteji o histrionskou poruchu osobnosti, jejiz vyskyt u muzu je stale podcenovan. Muze se take jednat o vyrazne emocne nestabilni nebo impulzivni rysy nebo napriklad cholericky temperament, neni to nutne psychicka porucha...
16. Leden 2005 - 13:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Diky vam vsem za dalsi nazory. Michaelo, dcera se nekolikrat od nas odstehovala a opet pristehovala. Ale to z duvodu udajne prilis male osobni svobody, kdy jak jsem zde jiz popisovala, se vracela k ranu, ci rano a my nezamhourili oka strachem o ni v naproste nevedomosti, kde dcera je a s kym. Po domluve, jak moc se o ni bojime, aby nam alespon dala vedet, kdy se vrati, nasledoval vzdy sileny vystup. Ted uz je z domova 2 roky. K hysterickym vystupum nedochazi, neb se s ni temer nevidame a v nicem ji neomezujeme. Az dnes. Volala otci v noci, brecela do telefonu, jecela, ze ji boli v krku a spatne se ji dycha a ze brzy zemre. Na otazku, zda byla u lekare se dostalo otci odpovedi, ze ma jiste rakovinu a tak se tam boji jit...
18. Leden 2005 - 5:59

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama