Zpráva o stavu

Doktorka.cz nabíhá na nový systém. Prosím omluvte dočasnou zhoršenou dostupnost služeb. Děkujeme!
399 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Hypochondrie

10. Září 2018 - 0:10

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Lina (anonym)
Dobrý den všem. Vždycky jsem byla trochu hypochondr, každé píchnutí jsem považovala za příznak vážné nemoci, ale dokázala jsem si z toho dělat legraci. Poslední rok až dva je to však na pováženou. Dá se říci, že strach z nemocí ovládl můj život natolik, že mi dělá problém normálně fungovat. Dokážu celé hodiny strávit na internetu surfováním po zdravotnických stránkách a heldat si nemoci, porovnávat své příznaky s popisovanými. Když jdu k lékaři s nějakou banalitou, jsem totálně vynervovaná z představy, co mi najde. Sotva mi vyloučili rakovinu prsu, nechala jsem si vyříznout znamínko, o kterém se mi zdálo, že je podezřelé. Než mi vytáhli stehy, našla jsem si další, ještě podezřelejší. Před preventivní gynekologickou prohlídkou nejsem schopná několik dní zamhouřit oči. Je mi 42 a mám pocit, že už mě nečeká nic, jen nemoci a smrt. Máte někdo podobný problém a jak ho řešíte?
14. Srpen 2007 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Petruš (anonym)
Lino,i já jsem hypochondr.Nechce se mi to tady rozepisovat, jestli chceš,můžeme si mailnout.Jsem v pohodě, dokud se někde nedočtu nebo nedoslechnu o nějaké nemoci...to na sobě hledám. Dnes jsem surfovala na stránkách rakoviny tlustého střeva.A hned se sleduju....takže nejsi v tom sama :-( Někdy se kvůli tomu uprostřed noci budím a manžel si myslí,že jsem blázen...
15. Srpen 2007 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Lino,jako bych to psala já sama. Mám úplně stejné pocity jako Ty. Strach z nemoci mně úplně změnil život.Je mi 46 a můj život je poznamenaný tím neustálým strachem.Jít k doktorovi s jakýmkoli problémem je pro mě nepředstavitelná hrůza.Celé noci nespím a jen myslím na ty své problémy a představuji si jak to bude až lékař vyřkne tu strašnou diagnosu. Beru antidepresiva, chodila jsem k psycholožce,ale marnost nad marnost.Určitě se mi ozvi třeba to nějak probereme. Jitka
16. Srpen 2007 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan (anonym)
Hypochondrie se dobře léčí u psychiatra, proto doporučuji jeho návštěvu. V kombinaci s psychoterapií, ať už individuální, nebo skupinovou, se Vaše potíže upraví. Nebude to ale ze dne na den, s tím počítejte. Přeji hodně zdravíčka.
16. Srpen 2007 - 15:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan (anonym)
Hypochondrie se dobře léčí u psychiatra, proto doporučuji jeho návštěvu. V kombinaci s psychoterapií, ať už individuální, nebo skupinovou, se Vaše potíže upraví. Nebude to ale ze dne na den, s tím počítejte. Přeji hodně zdravíčka.
16. Srpen 2007 - 15:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Lukáš (anonym)
No, tohle všechno je smutné...nejhoší je, že je to i můj případ a to mám 19 let...Vidím se už v rakvi :-(
31. Srpen 2007 - 19:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Kamča (anonym)
Já jsem začala chodit k psychologovi, jelikož už jsem nedokázala unést svůj stres a strach z nemocí a že si připadám, že patřím taky do hrobu. Nechci se ládovat prášky a navíc psycholog může dělat psychoterapii. Je mi 23 a navíc jsem zdravotní sestra. Mám neurogenní tetanie a navíc na eeg epileptoformní aktivity při hyperventilaci aniž bych kdy měla epi záchvaty a navíc mě teď chtějí postavit před posudkovou komisi, takže musím být statečná
2. Září 2007 - 22:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ahoj, vsem preju, at jim je co nejlepe, ale vim, neni to lehke...me je 24 a taky to prehanim, kamaradky si uzivaji zivota, ale ja v takovym veku myslim jen na samy takovy veci. no hruza.
17. Září 2007 - 17:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Tak ja uz ani neviem kedy je clovek hypochonder, tiez cele dni premyslam nad tým co vsetko mi moze byt, al emne je uz fakt zle...fyzicky sa citim akokeby som mala 2 dni pred smrtou :)) niekedy sa uz z toho musim smiat, ale skor som na dne ze co to mam za zivot kým kažýd je v pohode ja vecne musim riesit ze mi je tak zle a slabo ze nic nedokazem robit.
5. Listopad 2007 - 13:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Agata (anonym)
Lino, myslim, ze tady mame vsichni stejnej problem. Me je teprve 19, hypochondrii trpim snad odjakziva, ale v posledni dobe se rozviji vskutku ukazkove. Stejne jako ty se to snazim brat s humorem, pred okolim si ze svych domnenek delam legraci, ale co si budeme povidat, je to normalni utrpeni. Momentalne resim neuveritelnou obavu z nakazy meningokokem, a jsem schopna se kvuli tomu merit treba i dvacetkrat denne, mozna vickrat, a to neprehanim. Teplomer si s sebou nosim i do hospod (vrchol, co? ;) ) A to vubec nemluvim o rakovine ..o rakovine - no uplne vseho, vlastne si nevybavuzju nemoc, kterou jsem nekdy "nemela". K tomu se pridavaji jeste uzkosti, aby toho nebylo malo... No snazim se, sec to jde, na mysli neklesam, ale zacinam vazne uvazovat o tom, ze by to chtelo se lecit. Neni nejvetsi blaznovstvi na tom vsem neresit to, kdyz je moznost se uzdravit? A tak se tazu, jestli je tu nekdo , kdo terapii prosel ci prochazi a nebyl by tak laskav a nerekl k ni par slov.
23. Leden 2008 - 1:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Agata (anonym)
Lino, myslim, ze tady mame vsichni stejnej problem. Me je teprve 19, hypochondrii trpim snad odjakziva, ale v posledni dobe se rozviji vskutku ukazkove. Stejne jako ty se to snazim brat s humorem, pred okolim si ze svych domnenek delam legraci, ale co si budeme povidat, je to normalni utrpeni. Momentalne resim neuveritelnou obavu z nakazy meningokokem, a jsem schopna se kvuli tomu merit treba i dvacetkrat denne, mozna vickrat, a to neprehanim. Teplomer si s sebou nosim i do hospod (vrchol, co? ;) ) A to vubec nemluvim o rakovine ..o rakovine - no uplne vseho, vlastne si nevybavuzju nemoc, kterou jsem nekdy "nemela". K tomu se pridavaji jeste uzkosti, aby toho nebylo malo... No snazim se, sec to jde, na mysli neklesam, ale zacinam vazne uvazovat o tom, ze by to chtelo se lecit. Neni nejvetsi blaznovstvi na tom vsem neresit to, kdyz je moznost se uzdravit? A tak se tazu, jestli je tu nekdo , kdo terapii prosel ci prochazi a nebyl by tak laskav a nerekl k ni par slov.
23. Leden 2008 - 1:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Zpravidla se nejdříve nasadí antidepresíva (která zpravidla působí i proti úzkosti) a mnohdy se dějí divy. Obavy o zdraví může mít i zcela duševně zdravý člověk. Jde ale o to, jakou jim dává váhu. Hypochondr je v kruhu svých úzkostí. Trpí nebezpečnou nemocí, sleduje zoufale domnělé příznaky a je jasné, že při troše snaze se vždy nějaké tělesné náznaky najdou. Tím pádem je zaplaven ještě větší úzkostí, ještě více se sleduje atd. Sám jsem celkem slušný hypochondr a dokázal jsem si namluvit již celou řádku chorob. Někdy jsem si dokonce i nasimuloval patřičné příznaky. Teď mám ale antidepresíva a jsem v pohodě.
23. Leden 2008 - 8:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Ruby (anonym)
Ahojky, jsem na tom stejně jako vy všichni. Všechno začalo objevením autoprotilátek v krvi, které však zatím díkybohu nic nedělají. Od té doby trávím každou volnou chvíli na netu-měli by to zakázat....:-))Můj stav se zhoršil natolik, byla jsem schopná si stanovit jakoukoilv diagnozu a k tomu vyvolat i patřičné příznaky. Z úzkostí jsem se propracovala do stavu fyzické bolesti. Absolvovala jsem nesčetné množství vyšetření, a to i spoustu velice nepříjemných, ale ani negativní výsledky mi neposkytly úlevu. Naopak mne hnaly k hledání dalších možných příčin a nemocí a ke spoustě dalších vyšetření. Někdy mám pocit, že moje znalosti se v některých oborech začínají blížit absoloventům medicíny. Sama jsem se rozhodla léčit, byly nasazeny antidepresiva, vystřídala jsem jich už mnoho, stav se pomalu zlepšil, ale největšího zlepšení bylo dosaženo poté, co jsem začala při mateřské dělat brigádu a dostala jsem se mezi lidi. Bohužel jsem otěhotněla a musela jsem léky vysadit, teď půl roku po porodu cítím, že je načase přestat kojit a opět vyhledat psychiatra, za něhož se absolutně nestydím, jsem vděčná, že existuje, protože jinak už bych ležela v ústavu a to si nemohu dovolit při péči o 3 děti, které mne potřebují. No nic, budu muset bojovat. Všem přeji mnoho sil, vím jak je tato nemoc zákeřná a věřte, že bude líp. Jásama ve svých 29 trápím nejen sebe, ale i svoji rodinu, a to je pro mne signálem k návštěvě lékaře.
23. Leden 2008 - 10:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Ruby (anonym)
A nemějte strach, psychiatr Vám neřekne, že jste hypochondr, ani Vám tuto diagnozu nikam nenapíše, i když v kodech existuje. Mě zařadil do kategorie úzkostně-depresivní porucha.
23. Leden 2008 - 10:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
Dobrý den, píšu článek o hypochondrii a chtěla jsem se zeptat, zda by se našel někdo, kdo si tím prošel (nebo prochází) a byl by ochotný mi anonymně zodpovědět pár (cca3) otázek. Díky. Veronika mail: rozhovorVK"seznam.cz
5. Únor 2008 - 18:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Aska (anonym)
Dobry den, mam uplne stejny problem jako vsichni tady. Jsem uplny hypochondr a rozhodla jsem s tim bojovat. Prosim muze mi nekdo poradit zda se s timhle problemem chodi za psychologem nebo psychiatrem? Musi byt doporuceni od obvodniho lekare? Co se rika pri prvnim objednani k lekari?? Predem dekuji za Vase rady...
25. Březen 2008 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Doporučuji se objednat přímo u psychiatra. Doporučení obvodního lékaře není nutné. Hypochondrie bývá zpravidla součástí dalších psychických poruch (úzkost, obsedantně-kompulsivní myšlení, deprese), takže odborník je plně na místě.
25. Březen 2008 - 13:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Leon.n (anonym)
Dobrý den, již několik dlouhých měsícu jezdim po nejrůznějších vyšetření, navšívil jsem snad každého doktora, počítám že v okruhu 15Okm kde bydlím mě už zná každý doktor a myslim si že si o mě už i vypravějí. Káždý den opravdu každý den trávím několik hodin u netu a hledam si nejrůznější nemoci. Mam za sebou neskutečné množství vyšetření a pořád nic, žádná diagnoza. Neustále sem si říkal že to je kvůli doktorům že něco spletli, odběry krve mi zaměnili. Dneska 28.3.2008 jsem poprvé místo stránek typu chlamidie.info, nádor na mozku atd navštívil stránku o chypochondrii. Po přečtení vašich příspěvků, jsem se na chjvilku zamyslel že to u mě asi nebude nádor na mozku nebo chlamidie trachomatis, nebo pneumoniae, nebo jiné nemoci ale že asi budu těžkej hypochondr. Je mi přátelé 25 a trpím tím cca 4 roky, poslední rok mi to už začalo otravovat život a už stim otravuju i mé okolí, strácím přátelé atd. . Místo hledání nemocí začnu hledat dobrého psychiatra. Kdyby jste někdo měl zájem si semnou vyměnit zkušenosti napište na Leon.n"seznam.cz Jinak Vám všem přeju pevné nervy a brzké uzdraveni.
28. Březen 2008 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Annemarie (anonym)
Já jsem minuli rok Fur jezdila RZS.A taký jsem furt byla nemocnici.A na nic nepřišli.Moje doktorka měla hodně zprav od nemocnic.Já před 3 lety furt chodila na vyšetřeni.Už se to zlepšila,protože se ted plati u lekáře.
29. Březen 2008 - 6:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Annemarie (anonym)
Mám jít na chirugii s prstem,já jsem ve čtvrtek spadla na maliček a chtěla jsem jit včera misto školy doktorovi.Ted´to moc neboli,ale bojim se,že ten prst bude křivy.
29. Březen 2008 - 6:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Linka (anonym)
Ahoj, dobře chápu, že pro postiženého člověka jsou jeho problémy opravdové a zažívá nelehké období. Nicméně pro rodinu a blízké okolí je to také velice těžké. Žít s hypochondrem je velice náročné. Vím o čem mluvím, mému otci je 80 let a není jediného dne, kdy by si na něco nestěžoval, neřešil své skutečné i fiktivní zdravotní potíže nebo aspoň nemluvil o lécích, které polyká (a že jich je!). To už samo o sobě je pro ostatní členy rodiny hodně vyčerpávající. Můj syn má skutečné, vážné zdravotní problémy, v okamžiku, kdy mu je hodně zle a do toho přijde ten náš hypochondr a chce na mě nějaký lék na zalehlé ucho nebo nějakou mastičku do nosu, protože má v nose tvrdé holuby, pak věřte, že je to situace opravdu pro silné nervy. Všem postiženým i jejich okolí přeji hodně zdraví a síly.
30. Březen 2008 - 9:23
Obrázek uživatele Návštěvník
TToFFo (anonym)
Ahoj, jsem ve čtvrťáku, svůj problém s hypochondrií mi začal ve druháku..bylo to hrozné..až po roce jsem se rozhodla, že navštívím psychologa, ten mi řekl, že mi nepomůže a poslal mě k psychiatrovi, tomu jsem měla pouze ve zkratce říct co mi je, hned mi napsal léky..ty už beru přes rok..z toho nejhoršího jsem se dostala, ale poslední dobou se mi to nějak začíná vracet, nevím možná to je stresem ze školy, proč víc o sobě zase přemýšlím, nevím..ale chodila jsem na jogu a to je super odreagování, doporučuji..přeju všem hodně úspěchů, snad budete u psychiatra úspěšnější než já..
20. Duben 2008 - 9:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Adys (anonym)
Ahoj..mám stejné problémy jako Petruš (s tím rozdílem,že mně je 17)..jsem v pohodě,dokud se okolo mě neobjeví nějaká aktuální nemoc..např:teď meningokok.. okamžitě sednu k internetu a dohledávám všechny možné informace a hlavně příznaky,které pak samozřejmě téměř všechny "mám".. Bojuji sama se sebou už asi 5 let..vždycky je období,kdy jsem relativně v pohodě,ale pak přijde období,kdy jsem opravdu na dně..připadám si jako blázen a proto se snažím mezi přáteli nedávat nic najevo..pokud si postěžuju doma,naši mi řeknou,že se moc pozoruju,proto raději mlčím a užírám se sama sebou.. Tisíckrát si sama sobě říkám,ať neblázním,že si všechno jen namlouvám a že stejně záleží na osudu,protože co se má stát,to se stane..atd. Jenže nepomáhá to.. =( Pokud máte někdo nějakou radu nebo by chtěl jen tak pokecat můžete napsat na Bbeckyy"seznam.cz
11. Květen 2008 - 22:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Ruby (anonym)
Pro Adys: Jedninou radou je návštěva psychiatra a vzorná spolupráce. Já třeba vyzkoušela několik preparátů, než jsem se stabilizovala. Ale otěhotněla jsem, nyní mám roční holčičku a vzhledem k tomu, že kojím nemohu léky užívat. Už pomalu cítím, že je načase se vypravit k Chocholouškovi. Naneštěstí jsem totiž hypochondrii doplnila ještě obsesí, což je pro mne mnohem více zatěžující a místo hypochondrie jsem ještě nabalila nadměrné obavy, a to nejenom o zdraví svých dětí. Chce to taky zaměstnat, nebo%t pak nemáme čas myslet na kraviny. Pokud studuješ, hoď nějakou brigádku a tak.Uvidíš, že bude líp. U všech je to stejný, chvíli nahoře a pak chvíli dole.
19. Květen 2008 - 23:00
Obrázek uživatele Návštěvník
zdenka (anonym)
ahojky tak se nejspíš připojím k vám mam stejnou diagnozu už 10 let chvilku je klid a pak to zas příde,chodím k psychiatrovi ale ty léky mi nějak nezabírají. jak se to vůbec stane že je někdo hypochondr?
6. Červen 2008 - 16:45
Obrázek uživatele Návštěvník
SU (anonym)
Hmm, tak jsem další:O( vždycky jsem se asi zřejmě trochu víc pozorovala, ale takový poslední dva roky už to hraničí ze vším. Prodělala jsem spoustu smrtících nemocí, zatím jenom v mý hlavě. Strašně mě to psychicky vyčerpává, vlastně už i fyzicky. Vím, že většína problémů pochází z mojí hlavy, doufám! Téměř pořád myslím na to co ve mě kde roste, nemůžu normálně žít. Na ulici koukám po lidech a závidím jim, že jsou zdraví. Mám panickou hrůzu zemřít mladá, stará ani tak ne. nechci v životě o nic přijít, chci si prožít všechno. teda v pohodě a ne takhle. A když vidím co se dneska všude děje, samá rakovina. Proč zrovna já, ale proč taky ne zrovna já, kdo jinej když ne ja???!!!nikomu to nepřeju. nejsem taková že bych pořád otravovala svojí doktorku, to bych se opravdu cítila jako blázen, jenže pak zase žiju v nejistotě- bez vyšetření. přemýšlím o psychologovi, jenže s tím nemám žádné zkušenosti. je mi 20 a stydím se to někomu říct. Nemůžu si říct rodičům jen tak o peníze na psychologa, když nemají o ničem tušení. Jsem už z toho bludnýho kruhu opravdu unavená!!!:O(
10. Červen 2008 - 17:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Miska (anonym)
Ahoj všichni no tak se k vám taky přidávám u mě to začalo asi nejvice před rokem kdy jsem skončila školu no a od te doby hruza jsem nezaměstnana a když mě někde jen pichne hned hledám jake nemoci je to přiznak a hned to na sobě pozoruju jestli tu nemoc mam no hrůza u mě to neni jen to že jsem hypochondr ale mám deprese,sociální fobii,bojim se jezdit autem prostě je toho hodně k psichiatrovi jsem se ještě nedostala taky se bojim.Je to děs ale nesmime se tomu poddat.
14. Červen 2008 - 17:28
Obrázek uživatele Návštěvník
p. (anonym)
Najděte si nějakou činnost a přestanete myslet na píčoviny.Nic ve zlém.
14. Červen 2008 - 17:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ahojky ja uz u psychologa byl i u psychiatra ale nasledky dodnes zhorsily jeste muj stav.po psychotropnich antobiotikach tottiz strasne pribira na vaze coz mi znicilo postavu za 2 mesice jsem pribral 10 kilo :-(neni to to ze te ty leky vyleci tvoji hypochondrii spis je ti to vse po tech lekach jedno vis kdyztak se ozvi na mejl Patrak-jaroslav"seznam.cz je to na dlouho protoze jak ztloustnes po tech praskach tak tim nastavaj dalsi komplikace ze s obezitou vznikaji dalsi nemoci a v tvy hlave vznika dalsi gulas ted pouzivam NEUROL po nem bolistky a pichani trochu ustoupi ale neni to uplne doporucuji jinak se ozvi na mejl
18. Červen 2008 - 2:04
Obrázek uživatele Návštěvník
__utma=48467763 (anonym)
patrak-jaroslav"seznam.cz pismenka jsou mala pro pripad lepsi komunikace pres mejl
18. Červen 2008 - 2:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Óô (anonym)
Sestra volá,pane doktore,ten hypochondrický simulant na 8 zemřel! No tak,tentokrát to už opravdu přehnal.....:-))))
18. Červen 2008 - 2:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Teri (anonym)
Miska- jdi k psychiatrovi, najde pro tebe vhodné léky a budeš mít po problému. Čím dřív, tím líp. Čeho se obáváš? Lidé se nestydí chodit k zubaři a k psychiatrovi ano? To, co máš, se dá úplně vyléčit.
18. Červen 2008 - 7:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Miska (anonym)
pro Teri-díky já to zkusím
18. Červen 2008 - 16:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Karolína (anonym)
Miska- jak to dopadlo? Už na ty nemoci tak nemyslíš? Všechno to začíná v naší hlavě a tam to taky skončí. Já jsem byla taky tak trochu hypochondr. Mám ráda jasno a tak jsem obíhala doktory a nejhorší je, že tam pak musíš na kontroly a tak. Pak si nadáváš, že jsem se na to měla vykašlat. Choď k zubaři - tam se to samo nespraví a na gyndu, tam to nebolí, ani když začíná rakovina. Jinak na to kašli. Člověk je smrtelný. Pokud to nepůjde, psychiatr ti dá slabé léky, abys na to tak nemyslela. nejsou to oblbováky aníi návykové drogy, ale život se ti bude zdát lepší. Ahoj
23. Červen 2008 - 12:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Ja mam pocit, ze to co si "najdem" sa u mna hned prejavi, ked si myslim, ze mam nejaky zapal vybehne mi teplota, ked si myslim, ze mam cosi ine hned mam vsetky priznaky...co proti tomu robit?:(
31. Červenec 2008 - 19:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Sunny.flower (anonym)
Jsem na tom stejně, akorát ne s rakovinou střeva ale jazyka =((. Není mi ani 20 a už jsi vyčítám proč já jsem těch 3/4 roku kouřila na tý prokletý ZŠ. Opravdu mám z tohohle výčitky, že jsem byla tak blbá a nechala se překecat. Te´d se každou chvíli koukám do krku sleduju jazyk. Zrovna dneska jsem našla nějakou oteklinu na špičce jazyka, dokonce jsem už byla u Krčního lékaře, který byl tak hodný, že i přesto, že mi řekl, že mám krk v pořádku, pro moje uklidnění poslal na odběry krve, na ultrazvuk a udělal mi výtěr. No, výsledky přišly, samozřejmě v pořádku, prý to je alergie. No, pěkné, možná na 12 hodin mě to zklidnilo, ale teď jsem opět na vážkách, co když!!!!! vždyť jsem ani pořádně nezačala žít a mám hned umřít???
13. Srpen 2008 - 9:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Eliška (anonym)
Sunny- měla jsem takové onemocnění, kterému jsem moc nerozuměla. Nejprve jsem dostala strach, že umřu, bála jsem se, ale zachovala rozum a uspořádala některé životní věci, finance a tak. Druhou fází bylo to, že jsem se bála, že umřu ve spánku, takže jsem nespala hrůzou a čekala, kdy to přijde, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem si do třetice řekla, že se na všechno vyseru a budu žít. Moje nemoc se ukázala celkem ne moc dramatická a tak to bylo. Teď to dávám k dobru , ve společnosti se řežou smíchy , jen já vím, co to bylo za boj. Zdravím tě a rozumím.
14. Srpen 2008 - 13:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Radek (anonym)
Hctěl jsem se zeptat zda je opravdu možné myslet na určitou nemoc až si přivodíte typicke příznaky té nemoci-moje známá umřela měla nádor na mozku á já od té doby cca2 roky musím neustále myslet na to jak se to u ní projevovalo začala mě každý den bolet hlava,připadá mi že mam závrate y když jeto jen pocit ,žaludek věčně bolý,jak ráno vstanu už myslím na to jak mi bude zase špatně,je to jak na houpačce někdy dobré a pak zase děs ,před 4.roky jsem byl na vyšetření CT vše bylo O.K tak jsem přestal myslet na to že mi něco je ,ale ted se to zase vrátilo Děkuji za odpovědi
8. Září 2008 - 13:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivča (anonym)
Můj tatínek mi kdysi vyprávěl, jak jeho mladá kolegyně v práci byla operovaná na nádor na mozku.Do roka a do dne měl tatínek pocit těch samých potíží.Nakonec se 3 měsíce léčil nemocničně na psychiatrii na Karláku u Dr. Myslivečka. Tento příběh se udál cca v roce 1957, to bylo tatínkovi 30 let. Jeho kolegyně se po úspěšné operaci zotavila a tatínka už žádná další podobná epizoda nepotkala. Bohužel už táta není mezi námi,zemřel na mrtvici v 80ti letech.
9. Září 2008 - 8:59
Obrázek uživatele Návštěvník
ÁJA (anonym)
Milí hypochpndři,já to řeším tak:řeknu si,,zatím mi nic není,až to přijde,tak se tím začnu zabývat¨.Když mám jít někde na kontrolu,tak mám také hrůzné představy,jako že něco najdou atd.Ale faktem je,že řešit to až to bude aktuální.
10. Září 2008 - 8:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Lina (anonym)
Ahoj spoluhypochondři, dlouho jsem na doktorce nebyla. Radku, Ivčo, stalo se mi něco podobného. Známý umřel na jaře na rakovinu žaludku, zemřel tři týdny od stanovení diagnózy a dva měsíce od prvních příznaků. A mě teď od srpna bolí žaludek, mám ho pořád jako na vodě, občas mám i jiné zažívací potíže, mohla bych přísahat, že jsem si v břiše pohmatem našla několik boulí, načteno mám na atestaci z gastroenterologie. Tak nevím, jestli umírám, nebo jsem magor.
10. Září 2008 - 12:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Ája (anonym)
Ahoj Lino,neboj neumíráš,ještě tu dlouho budeš.Já kdybych se začala prohlížet,tak bych si našla tolik nemocí,které ještě ani nevypukly.Jsem úplněstejná jako ty,tak hodně zdraví!!!!
10. Září 2008 - 13:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Jsem asi taky hypochondr, pořád se bojím cévních nemocí- výdutě atd. je mi teprve 16 let, snad mi nic neni
10. Září 2008 - 19:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Měla byste zajít na ambulanci psychiatra, domluvit si medikamentosní léčbu a následně podstoupit tréninkovou terapii. To, co popisujete je kombinace sice hypochondrie,ale i karcinofobie, tento stav sama svou vůlí neovlivníte. Jana
11. Září 2008 - 12:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Měla byste zajít na ambulanci psychiatra, domluvit si medikamentosní léčbu a následně podstoupit tréninkovou terapii. To, co popisujete je kombinace sice hypochondrie,ale i karcinofobie, tento stav sama svou vůlí neovlivníte. Jana
11. Září 2008 - 12:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Petře- (anonym)
Jak tě napadli zrovna cévní onemocnění?Na to se neumírá,takže ti nic nehrozí.Horší by byla rakov.,ale i ta se dá léčit,nebo AIDS,tak to by byl fakt průser.Všestnácti si zajdi za holkama,nebo do kina ale neboj užij si ,máš před sebou ty nejkrásnější roky,tak je nepromarni.
11. Září 2008 - 20:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Gabka (anonym)
Nevím, jestli jsem hypochondr, ale od rána do večera pořád myslím na různé nemoci, kterých se bojím, a proto se pořád pozoruji! Za poslední 3 měsíce jsem byla celkem 5x u různých lékařů. Je mi 22 let! Před 3 lety jsem užívala antidepresiva, ale dodnes trpím depresemi, poruchou OCD a sociální fóbií. K žádnému psychologovi nechodím a antidepresiva neužívám - bojím se jich, že se jich pak už nezbavím. Bylo to pro mě těžké ...
15. Září 2008 - 16:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Sona (anonym)
Ja ziju v holandsku a neverim ani jenomu doktorovi. furt si myslim ze mam Rakovynu krku a nebo jine casti tela. Mam fobii. Chodim do psychologa ale zatim se necitim lip. doktor mi predepsal antidepresiva ale ty nejsou lepsi nez homeopatycke leky. Preji vam hodne stesti a doufam ze se z toho ychle dostanete.
25. Září 2008 - 21:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Sona (anonym)
Prominte za chyby ale pocitac nechce delat to co ja. hhhihii
25. Září 2008 - 21:03
Obrázek uživatele Návštěvník
pája (anonym)
tAKOVÝCH JE NÁS VÍC,JÁ SE TAKY BOJÍM RAKOVINY,NEVÍM PROČ ZROVNA JÍ,ASI PROTO,ŽE JSEM NA NI VIDĚLA UMÍRAT TÁTU A BYLA JSEM TAK HROZNĚ BEZMOCNÁ.kAŽDÝ ČLOVĚK SE NĚČEHO BOJÍ.
26. Září 2008 - 21:26

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama