165 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Hraniční porucha?

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Petula (anonym)
Ahoj!Zajimalo by me,co to znamena,kdyz se rekne,ze ma nekdo hranicni poruchu,dekuju..Petula
6. Srpen 2003 - 21:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Romana (anonym)
Podle mezinárodní klasifikace nemocí se jedná o jednu z poruch osobnosti (ostatní jsou např. paranoidní, histrionská, úzkostná, závislá apod.) Projevuje se nestabilními a zároveň intenzivními vztahy k vnějším objektům, zvl. k ildem, částečně sebedestruktivním chováním, dále chováním impulzivním. Jsou zde časté výrazné změny nálad i pohledu na sebe sama.tato porucha osobnosti patří do rukou odborníka, jakým je klinický psycholog či psychiatr.Romana
7. Srpen 2003 - 9:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Oba moji synové ve věku 19 a 17 let mají evidentně poruchy, které popisujete jako hraniční poruchy osobnosti. Např. starší syn opustil ve třetím ročníku školu a ve svých 19 studuje ve II. ročníku. Věčně se nudí, veškerý jeho svět jsou hry na počítači a na internetu. Má období deprese, kdy na něj nesmí nikdo ani promluvit, jindy hýří optimismem a je rádo by vtipný. Mě - jako matku absolutně nebere. Snad je to i tím, že jsem vůči němu mladá. Je mně 37let. Jeho otec před rokem spáchal sebevraždu a nyní můj syn mě tímto vyhrožuje také. Několikrát " zmizel" z domu a psal mě výhrůžné sms zprávy. Věčně lžě, pokud objeví něco, co se mu hodí automaticky to "zabaví", aniž by se zeptal. Jednou " zabavil" peníze z pojistky, místo do školy šel do hospody a mě do poslední chvíle vše zapíral. Doma po něm nemůžu chtít žádnou práci. Kromě něho mám ještě 3 děti. Tudíž starostí i práce dost a dost. On to ale nedokáže uznat. "Svou" práci si odbyde stylem, že pak musím jít a udělat vše znovu! On jen ironicky dodá, že už mu dám příště pokoj a nebudu po něm nic chtít! Když jsem se např. stěhovala, raděj dělal zase ukřivděného, aby nemusel nic pomáhat. Má matka - jeho babička si na poštípání dříví na zimu musela "najmout" jeho mladší spolužáky a zaplatit je, jelikož on nemohl takovou práci dělat. Doma přes den spí nebo se dívá na televizi ( kvůli TV s námi nejí ani u jednoho stolu, neboť jídlo si bere zásadně k TV ) po nocích hraje hry na internetu a ráno pak běžně nestíhá vypravit se do školy. Nebere na nic a na nikoho ohled. Příkl. o víkendu si zajede do města do herny a hraje tam celou noc. Přijede na 2. den a vyžaduje naprostý klid. Smím vařit oběd až až po 13. hodině!!! Pokud jej náhodou někdo vzbudí dříve, udělá v domácnosti takové " dusno", že mají ostatní rázem po náladě. Dokáže mě ponížit a urazit do té míry, že se až rozpláču... On pak jde, začne se omlouvat a i on se dokáže rozbrečet. Ale na druhý den je schopen mě ubližovat dál. Téměř nikdy neuzná svou chybu. Všechny kolem sebe neustále poučuje a komanduje. V okolí už tímto ztratil veškeré kamarády.Druhý syn 17. letý je totálně stále v depresích! Neumí se vůbec z ničeho radovat. Ani z dárků ani z výletu prostě absolutně z ničeho! Je nemluvný, téměř nekomunikuje! Celé dny chodí zasmušilý, zamračený a na vše kleje. A to tak vulgárně, že ho nestačím okřikovat. Nemá ve slovníku nic jiného, než samé nadávky! Nemá ohled ani Na 2 mladší sourozence, kterým ještě nebylo ani 10 let! Sedí buď u TV, nebo u počítače a nebo jen tak leží a zírá do stropu! Když jsem mu zakazovala jezdit na noc do herny, že není ještě plnoletý, dělal takový "cirkus", že i na mě - svou matku vztáhl ruku. Respektive se o to snažil, ale můj přítel mu v tom zabránil. Stále oba syny omlouvám tím, že to jejich chování je způsobeno tím, co provedl jejich otec. Oni do té doby žili jen s ním a já se dvěma malými dětmi žila také sama. Otec se jim příliš nevěnoval a tak si většinou dělali sami co chtěli. Nejdříve u mne nebyla bytová situace taková, abych s nimi mohla žít také a když potom ta situace nastala, synové už neměli zájem o to žít či bydlet u mě. Snad to bylo způsobeno i tím, že když já se od nich odstěhovala, šla jsem bydlet do domku jen o 1 místnosti, bez sociálního zařízení atd. Tudíž se u mne muselo stále pracovat. Kdežto u otce měli veškeré pohodlí. (A kdybych jim tam nejezdila o víkendech prát a vařit, nevím jak by to zvládali...) Kdekoliv to někde "hrozí" prací, mým synům se udělá špatně! Starší nemůže na záda a mladší zas nemá sílu! Navíc tento 17. syn věčně vyhrožuje sebevraždou. S ničím není spokojen! Počítač, co jsem jim před lety koupila mu nevyhovuje, přítelův také ne. Chce svůj vlastní a pokud možno co nejlepší! Neustále mi nadhazuje, že na něj pobírám pěkný důchod tak co... Nejvíc mě mrzí, když jde za malou sestřičkou a chce po ní pistoli. I mě do očí klidně řekne
10. Září 2003 - 21:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Dá se tato porucha zvládnout vlastními silami?
10. Září 2003 - 23:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Jano, to co popisuješ není snadné, ale nemyslím, že Tví synové jsou nemocní. Prožili si trauma z otcovy smrti a nebyli zvyklí s Tebou žít. Děti v jejich věku dávají zabrat mnohým rodičům. Puberta probíhá u některých lidí bouřlivě a dlouho. Nenechala bych se vydírat výhružkami o sebevraždě. Tvůj 18-ti letý syn má možnost odejít z domu a postarat se o sebe. Zkus mu to navrhnout, až vás začne zase terorizovat po provdělé noci a ten druhý bude během roku mít tutéž možnost. Důchod dostanou k dispozici a ať se snaží. Mám 3 děti, které jsem vychovávala sama, každé je jiné, každé má své plusy i mínusy a nějak se chovají v soukromí domova a jinak působí na své okolí. Lidi většinou zkouší, co všechno jim může projít, kam až mohou zajít, reakce okolí jim k tomu vytváří mantinely. Kdyby se Ti podařilo dostat své emoce pod klidnou kontrolu a tichým, ale nekompromisním způsobem dokákázala nepřistoupit na jejich hru, asi bys zklidnila stav své duše vylepšila atmosféru domova. Vím, že je to těžké a maminka v Tobě udělá raději mnoho ústupků, než by žila s vědomím, že svým "tvrdým" přístupem ublížila. Jedná se o citlivé téma, ale Ti kluci si podle mne na Tobě ventilují svůj smutek a vztek nad ztrátou otce. Psycholog by vám mohl pomoci... Samozřejmě, že se mohu mýlit, nemám patent na rozum...
11. Září 2003 - 19:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Milá Pajko! V prvé řadě ti chci poděkovat za Tvou odpověď. Napsala jsi mi téměř to samé, co mně sdělila paní doktorka. Ona není sice psycholožka, ale dost věcí o mě ví... Např. jsem si k ní chodila ošetřovat poranění, jež mi způsoboval občas manžel. A ani jsem se netajila tím, že "to" mám od něj. Někdy byl popitý, jindy jen vzteklý... To byl také důvod, proč jsem ho opustila... Do té doby jsme žili všichni pohromadě a kluci s nimiž mám teď tolik problémů mě byli vždy útěchou i oporou. Ve všem mě pomáhali, byli laskaví, milí a skromní. Odešla jsem od nich, když tomu staršímu bylo 14 a mladšímu 12 let. Mladší syn tíhnul k otci více - dá se říct, že ho manžel i více upředňostňoval. Ale starší syn otce v oblibě příliš neměl. On to byl, který mě seznámil s nynějším přítelem, s dovětkem - že jsem ještě mladá a mám právo na lepší život. Já pak zažádala o rozvod a než se tak stalo, manžel se zastřelil. Udělal to dost hrozným způsobem, kdy si po telefonu zavolal mě i přítele a potom vše provedl před námi. Celou tu strašnou věc pak ještě nahrál na mobil a příteli to přišlo do hlasové schránky. A nyní, se oba synové chovají přesně jako on! Manžel se mě zpočátku také snažil jen vyhrožovat, že si něco udělá atd. Ale já mu nevěřila a trvala jsem na rozvodu. Ono v minulosti jsme se už rozváděli 2 krát, ale já to pak vždy vztáhla zpět. Chci ještě podotknout tolik, že dokud jsme žili pohromadě, kluci žili normálním působem... Chodili na hřiště, zajezdit si na kole atd. a hlavně mě rádi a ochotně pomáhali. Když jsem od nich odešla, tak naprosto zpustli. Otec je nechal dívat se celé dny jen na TV a jim to tak vyhovovalo. Nyní, když chci, aby si plnili zákl. povinnosti, nejsou toho schopni. Příkl. starší syn je do půlnoci u TV. Ráno zaspí do školy a chce po nás, ať ho odvezem autem. My mu řekneme, že je ještě teplo a že to má kousek, že může jet na kole a on tedy jede ale mezitím ještě stihne napsat: "Mám ještě mokrou hlavu, jestli onemocním tak jste za to vy!" Toto prosím napíše 19 kluk! Ten mladší? Nedá se o něm říct, že by byl hloupý, ale přesto měl vloni na učňáku šest pětek. Přesunuli jsme ho na učňák, kde jsou děti ze zvláštních škol a syn teď jen nadává, že mezi debilkama nebude... A takto bych mohla pokračovat donekonečna! Pokud je každá puberta tak těžká, proč se projevuje zrovna jen u těch mých kluků tímto způsobem? Já si nikdy nedovolila k rodičům to, co oni ke mně a ani teď si to nedovolím. Přítelův syn má 18 let, také jsou s ním občas problémy ale pořád to ještě "jde". Jsem stále na pochybách, zda si takto ventilují svůj smutek a vztek nad ztrátou otce... Já se bohužel mnohdy přistihnu při tom, jak moc mi ho svým chováním připomínají... Myslíte si, že je to dědičné? Nebo to jen prostě odkoukali... Protože ty dva mladší vychovávám od mala zcela sama a jsou úplně jiní! Ale stačí, když jsou delší dobu pohromadě s velkýma bráchama a najednou pochytávají od nich jejich manýry. Jsou unudění, nepořádní atd... Se synama jsem se chtěla obrátit na odbornou pomoc k paní psycholožce, ale nedokázala jsem je nijak přesvědčit, aby tam skutečně šli. Co se týče samostatného bydlení, už jsme takto s přítelem uvažovali mnohokrát, že jim necháme jejich důchody a ať si žijí sami. Ale máte pravdu v tom, že se toho bojím. Že zkončí někde na ulici... Jako alkoholici, závislí hráči na internetu nebo zloději. Někdy mám pocit že po mě snad nezdědili vůbec nic. Já v jejich věku byla matkou, měla jsem radost z každé maličkosti, vše mě těšilo - čistá a útulná domácnost, dobré jídlo,vše kolem dětí atd. Oni jsou ale věčně nespokojeni. Starší syn před nedávnem na přítelově telefonu za jediný měsíc protelefonoval celé 4ooo Kč. Nějaký čas se "uskromnil" a pak se situace opakovala. Za jediný měsíc prointernetoval opět téměř 4000 korun. Přítele to tak donutilo zrušit pevnou linku a internet si zřídil přes mobil. Sám řekl, že pokud by syn dělal na internetu cokoliv do školy či jinak užitečného, přimhouřil by oko... Ale takto? Dnes jeho syn požádal mého syna aby ve 21 třicet hodin vypnul v pokoji TV, že ráno v 5 vstává do školy. A můj syn mu odsekl: "Do prdele ten život stojí za hovno" sebral se a šel ven. Tak takhle přesně odpovídal kdysi můj muž, když jsem ho žádala o totéž. Opravdu je toho spousty... Já se jen bojím udělat další chybu, abych si nemusela do smrti vyčítat to nebo ono... Zdraví Jana.
11. Září 2003 - 22:40
Obrázek uživatele Návštěvník
kaštánek (anonym)
Dobrý den.Jsem Borderline.Dá se to léčit? A jsou úspěchy?Děkuji Kaštánek
28. Únor 2004 - 16:31
Obrázek uživatele Návštěvník
zdeněk (anonym)
Milá Jano, dnes jsem si přečetl Tvůj příběh a musím říci, že je to smutný přípěh. Jako velmi pozitivní vidím, že máš aspoň přítele, který Ti určitě pomáhá situaci zvládat. Je to síla. Trochu se divím, že jsi s takovým člověkem měla 4 děti. To se jeho chování změnilo náhle? Měl bych pár postřehů, které jsem si různě přečetl a které samozřejmě nemusí být všelékem. je všeobecně doloženo, že v okamžiku, kdy tyran zjistí, že již nebude mít šanci dále tyranizovat, provede v podstatě zbabělý akt - buď demonstrativně, ale opravdu demonstrativně (viz Tvůj případ)zabije sebe nebo manželku a klidně i s dítětem nebo dětmi. Proto věřím, že tuto stránku problému máš vyřešenou a necítíš potřebu si něco vyčítat. Co se týká staršího syna, pokud je mu již 19 let a je pravda co popisuješ, jediná rada odbornílů je - odstřihnout. Odstřihnout od rodiny, od zdrojů ap. Jestli nechce respektovat pravidla v rodině, musí jít. Zní to tvrdě, ale je to stejné jako u feťáků a alkoholiků. Začít mu shánět bydlení někde jinde (třeba i za cenu zaplacení nájmu na rok dopředu) a ať jde. Je možné, že když uvidí jasnou a nekompromisní přípravu, tak se vzpamatuje. Uvědom si, že Ti může provést něco strašného se zbytkem rodiny. Ukázkou jeho životních návyků je příklad s babičkou a dřívím. Pokud vydírá Tebe, můžeš hledat jakési důvody, ale v případě babičky se jedná o sobce největšího kalibru. Já bych se mohl "přetrhnout" pro mé babičky, dokud žily. V případě mladšího bych se opravdu pokusil o komplexní vyšetření odborníkem. Nějaká psycholožka, která je viděla z rychlíku nemůže mít jasný závěr. Ony existují i poradny pro rodinu, kde se to právě řeší za účasti všech zúčastněných a není to otázka jedné seance!, je to dlouhodobá záležitost. chápu Tvou starost, že skončí na ulici, ale v mé rodině vidím podobný problém, kdy strýc alkoholik totálně vydírá celou svou rodinu, na svou matku bere v opilosti sekeru ap. A je to pořád, celý život. On sám necítí potřebu se změnit, hrůza hrůzoucí.Já sice nemám tyto problémy s mojí dcerou, nicméně nejsem úplně spokojený s jejími životními návyky, (taky je unavená když má pomáhat td.) a oznámil jsem jí, že pokud se po maturitě nedostane na vysokou školu, půjde do práce a pokud si práci nesežene, ať zapomene, že bude hnít doma a jenom se válet.
28. Únor 2004 - 19:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Kaštánku: Léčit se to dá, je to ale Oříšek. Pokud píšu do této diskuse něco o terapeutických postupech při různých poruchách, většinou s tím není problém. Pacient se dozví něco o genezi problému, nebo o jeho dynamice a třeba mu to pomůže. Hraniční porucha je v tomto ohledu specifická. Bez přímého kontaktu s pacientem nelze předem rozhodnout, zda a jaká informace, případně jaká rychlost rozkrývání je vhodná. Léčení všech psychických onemocnění vyžaduje schopného terapeuta, hraniční porucha vyžaduje VELMI schopného terapeuta.
2. Březen 2004 - 12:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Ahoj Kaštánku, jsem taky borderline. Musím souhlasit s Markem. Je zapotřebí velmi schopného psychiatra. Určitě by také byla vhodná psychoterapie, ale té se já například bráním. Beru pouze antidepresiva a anxiolitika. S lékařem se snažíme rozebírat různé cesty a aktuální stavy. Ale léky odstraňují částečně následky, ale ne příčiny poruchy.
10. Březen 2004 - 9:55
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka (anonym)
ahoj Jani,tvuj osud co ti zivot nadelil mi silne pripomina muj.S tim rozdilem,ze nemam 4 deti,nybrz jednoho syna,a s tim mam temer stejne problemy.Jeho otec byl take nasilnik a tyran,ktereho jsem se nemohla zbavit.Dnes uz vim ze jsem byla obeti domaciho nasili.Synovi bylo 8 mesicu,kdyz ho zavreli,po prichodu z vezeni jeste chvili otravoval,ale pak si nasel dalsi obet,hned ji privedl do jineho stavu a ziji snad navenek "sporadane"do dnes.S mym synem se temer nestyka,ne ze bych mu v tom vylozene branila,ale byl vzdy velmi problemovy clovek,takze jsem uvazila ze bude lepe kdyz jejich kontakt podporovat nebudu,jelikoz jsem mela strach z jeho patologickeho vlivu na syna.Syna jsem vychovavala za dost mizernych podminek temer sama.Mela jsem nekolik partneru,ale nikdy z toho nebyl kvalitni vztah.Myslim ze to syna take dost poznamenalo,jelikoz vim ze absenci otce nebo muzskeho vzoru v nasi rodine hodne trpi.Jiz od zakladni skoly s nim byly nemale problermy hlavne vychovne,trpel poruchou soutredeni,mel stale spatne znamky,pridaly se i neuroticke problemy,drobne kradeze,u niceho nevydrzel,nic nedotahl do konce.V puberte tyto problemy vyvrcholily,do toho prislo stehovani,zmena bydliste,prostredi,skoly atd.Platila jsem mu soukromou skolu,protoze se jinam nedostal,tehdy zacaly problrmy s tvrdyma drogama,studium nedokoncil a musela jsem ho dat na leceni,kde byl asi pul roku,po propusteni mi primarka sdelila ze on se s nejvetsi pravdepodobnosti vrati k drogam znovu,a ze si bude muset prozit opravdove dno,jinak se nepouci.S hruzou jsem ho prihlasila znovu do uciliste,ale na statni skolu,kde zacaly problemy zase jiz v prvnim rocniku,navzdory tomu ze s drogama opravdu skoncil,zacal totiz chodit breakdeance,a sklada texty k hiphopu,ale skolu absolutne nezvladal hlavne psychicky.Byl stale podrazdeny,absolutne se nemohl na nic soustredit,ve skole si stezovali ze je porad uplne "mimo"vsechno poplete,je absolutne desorientovany,pri stehovani z jedne tridy do druhe se napriklad zamotal mezi cizi zaky a skoncil uplne v cizi tride,kde sedel ve vyucovani.Praxi naprosto nezvladal,ale u ucitelu vzbuzoval spis soucit,nez vztek.Tvrdili ze je hodny,slusny,zdvorily,nadany a neni hloupy,jenom zije jaksi v jinem svete.Zato doma se situace stale vyostrovala,zacal byt nesnesitelne naladovy,kricel na me za kazdym slovem jak silenec,nic jsem po nem nesmela chtit,zato on mel pozadavku a naroku nejvic,choval se naprosto bezohledne,neustale roztahoval veci,delal hrozny neporadek,udelal si ze me prakticky sluzku,a porad jenom neco po me chtel,naucil zebrat penize a porad zebra a zebra,v kine treba uprostred filmu zacne po me zebrat penize na kusovku nebo na piti,a tak dlouho otravuje a rusi vsechny lidi,ze mu to musim dat aby byl klid.Souziti s nim se zacinalo stavat nesnesitelnym hororem,studium opet nedokoncil,i kdyz byl zjevne nestastny nad svym osudem a neustale budil dojem ze skolu dodela i kdyby mel pres mrtvoly jit.Vyhledala jsem psycholozku,protoze uz jsem mela sama psychicke problemy a skoncila jsem z toho na praskach.Psychplozka mi rekla to same,jakmile dovrsi plnoletosti,mam ho natvrdo vahodit z domu,jinak me znici cely zivot.Nazvala to druhem parazitizmu,ze tito lide v podsate cely zivot na nekom parazituji dokud ho uplne neznici,nejdriv jsou to vlastni rodice,nebo jenom matka a kdyz se od ni odtrhnou(coz se psychicky malokdy podari)tak preskoci na nekoho jineho jak blecha a zase parazituji.Nebyla jsem schopna se s tim vyrovnat,kdyz jsem ho chtela vyhodit tak zase zacal vzbuzovat soucit,az jsem mu nasla podnajem,ktery mu samozrejme platim.Odjizdim vzdy na pul mesice do zahranici za praci,a kdyz prijedu,tak je zase u me.V psledni dobe ale zacal mit velmi vazne psychicke problemy,sveril se mi ze ho ovladaji nejake svetelne paprsky,ktere mu vlastne znemoznuji jakekoliv fungovani,zacal byt velmi nestastny,a vycerpany.Mluvil casto o sebevrazde,skoncili jsme na krizaku,kde mu okamzite nasadili leky "Risperdal"1mg denne,a chodi k psychiatricce,ta mu rekla ze kdyz ty leky bude opravdu uzivat zodpovedne,tak ty potize zmizi.Syn leky opravdu zodpovedne uziva,uz pomerne dlouho na to aby zacaly ucinkovat,ale problemy ma porad,porad si rapuje nahlas texty hiphopovych pisnicek,a to uz uplne vsude,na ulici,mezi lidma,vsude chrli proudy slov bez prestavky,nevydrzi ani chvili v klidu aby se nepohupoval nebo nepreslapoval,kdyz mu jeho chovani vytknu,tak se vzdycky strasne rozcili,vzteka,ze nedela nic nenormalniho jenom si proste zpiva,protoze ma dobrou naladu a vsichni mu ji chteji jenom kazit.Uz s nim opravdu neni k vydrzeni,bojim se ze se u nej rozviji schizofrenie.Ptala jsem se na to lekarky a ta mi rekla,ze to jeste nemusi byt,ze je to tzv.hranicni porucha osobnosti s bludy.Nejhorsi je,ze on chce znovu zacit studovat a dokoncit skolu,byt uspesny v tancovani atd.ale ja mam porad obavy ze skonci na invalidnim duchodu.
10. Březen 2004 - 23:10
Obrázek uživatele Návštěvník
1.kastanek (anonym)
Děkuji Marku.
28. Březen 2004 - 17:41
Obrázek uživatele Návštěvník
1.kastanek (anonym)
Děkuji JItko.
28. Březen 2004 - 17:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva, 28 (anonym)
Od malička jsem "divná", ale teď jsem s hrůzou zjistila, že mé problémy mají přesný název. Vše vyvrcholilo v dospívání. Přečetla jsem si na internetu (odborný článek) pět bodů, které člověk musí splňovat k diagnóza borderline a sedí všechny, do puntíku..Žiju sice 3 roky v poměrně harmonickém vztahu s přítelem, ale obávám se do budoucna, jak se svojí povahu budu moci zvládat rodinu...2 roku jsem brala antidepresiva (Zolofat, Citalec), ale to nezabralo. Po Zoloftu jsem byla ospalá a ani při Citalecu mi nebylo líp. Pro všechny, koho to zajímá:na adrese www.http://forum.help24.cz/read.php?f=1&i=4612&t=4612 je diskuze na toto téma..Jsou to velmi zajímavé příspěvky...Budu si ráda povídat s kýmkoliv s podobnými problémy..
28. Květen 2004 - 1:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Sara (anonym)
Jsem též hraniční.Naštěstí chodím na individuální psychoterapii.Problém je v tom, že studuju psychologii a chtěla bych se tím i živit(konkrétně klinickou psychologií).Myslíte , že mám šanci,když mám sama problém?Sara
24. Červenec 2004 - 19:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Ela (anonym)
Jano, precetla jsem tvoje clanky a je mi smutno. Uz je to doba co ty jsi psala a tak doufam, ze vse dopadlo dobre. Jenom chci rice, ze si myslim, ze tvy syni se narodili s dobrym srdcem a inteligenci. Jenom nanestesti prosli tragedijich a v tom krehkem veku. Ted se citi ztracene a maji plno citu s kterymi si nevi rady aj doufam, ze meli moznost se videt s dobrym psychologem, ktery by je umel uklidnit a dat jim moznost verit, ze zivot muze byt dobry. Bohuzel svou zlost si vylevali doma, tak jak to vetsina lidi dela, kdyz maji potize. Bylo to urcite hrozne pro tebe, ale vzdy jim nech vedet, ze je milujes, casem si take uvedomi, ze i ty jsi byla obet.
25. Červenec 2004 - 17:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Maruška (anonym)
Ahoj Sáro, mam podobnej problém akorát ještě psychologii nestuduju vůbec nevim jaká je šance až Ti odpoví nějakej odborník byla bych moc ráda kdybys mi napsala co Ti řek.Měj se hezky Maruška
16. Listopad 2004 - 16:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Maruška (anonym)
Ahoj Sáro, mam podobnej problém akorát ještě psychologii nestuduju vůbec nevim jaká je šance až Ti odpoví nějakej odborník byla bych moc ráda kdybys mi napsala co Ti řek.Měj se hezky Maruška
16. Listopad 2004 - 16:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Robert (anonym)
Ahoj, jmenuji se Robert.Predem se omlouvam za pismo bez hacku a carek, ale sedim v Irsku a nevim jak psat jinak.O Hranicni poruse jsem se dovedel dnes. A muzu rict ,ze se mi trochu ulevilo, kdyz sem si uvedomil, ze jsem asi nemocny touto nemoci. Jiz devet let se hrabu v problemech a nema to konce. Mel jsem problemy se zakonem, byl jsem nekolikrat brutalne zmlacen a bylo mi vyhrozovano smrti.Take mi unesli pritelkyni. Bohuzel mi nikdo nikdy nepomohl a vsichni tvrdili, ze je to ma vina. Na verejnosti budim dojem velice slusneho a inteligentniho kluka.{je mi 27]Ale presto jsem se vzdycky nechal od nekoho asi chytrejsiho premluvit k necemu co bych normalne sam nikdy neudelal. Myslim tim ruzne trestne ciny.Ja jsem samozrejme na to doplatil, druzi nikoliv. Ale k veci.Jiz dva roky se snazim poctive splacet dluhy ktere jsem si za tu dobu nadelal a snazim se dat vse do poradku. Nyni jsem si nasel praci v Sev. Irsku, ale zase zacinam mit stavy, ktere me pripravili jiz nekolikrat o zamestnani a diky kterym jsem se nechal premluvit k ruznym nezakonnym aktivitam. Z niceho nic zacnu byt hrozne nejisty, citim obrovske horko, nemuzu se normalne hybat a psychicky je mi strasne zle. Tak zle ,ze jedine co si v tech situacich preji je, aby to bylo pryc a ja byl zase v normalu. Nikdo o techto mych stavech nevi. Myslim si, ze to dobre maskuji, ale presto asi urcite zmeny v mem chovani musi okoli zazanamenat.Nyni mam skvelou praci a mam obrovskou sanci dat vsechny me problemy do poradkuAle tohle se uz opakuje ponekolikate a vzdycky diky mym stavum se to pokazi.Jsem zvykly delat vse na maximum, hodne jim, malo spim a necitim unavu.Nikdy.A tohleto maximum vypeti se neustale strida s temi stavy.Jsem bud maximalne snazivy, nebo mam ty strasne stavy. Mnohokrat jsem se snazil o normalni stred, ale co se tyce mysleni i mych pohybu jsou proste trhane. Neplynule a nesouvisle. Jsem zvykly si se vsim poradit sam a jinym lidem neverim. Ale s timto proste nehnu a ono se to zacina zhorsovat. Mam stredni skolu, umim plynule rusky, nyni se zdokonaluji v anglictine a nechci to pokazit.Zkuste mi poradit.
8. Únor 2005 - 16:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Bára (anonym)
Je hraniční porucha na celý život nebo se jí dá kvalitní psychoterapií či čímkoli odsranit?Děkuju Bára.
9. Únor 2005 - 13:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Ne-mravní hlídk (anonym)
V německu v poslední době léčí takové chcípáky odesláním na sibiř, kde tvrdě pracují, mají přísný režim a nedá se z toho utéct. Zatím neměli jediný případ sebevraždy a chlapečci se mění k nepoznání. Začnou si vážit života a vlídnosti od svých bližních. Hlavně odnaučí se držkovat, ulejvat a nudit se.
9. Únor 2005 - 20:29
Obrázek uživatele Návštěvník
David (anonym)
Dá sa to. trvá to však dlhšie, pod rukou terapeuta. Liečite?ná DG.
8. Březen 2005 - 11:31
Obrázek uživatele Návštěvník
anonym (anonym)
Hraniční porucha je výzva. Dva roky jsem se v tom plácal, než jsem to pochopil a uznal že to není náhoda, a že to není nemoc i když se to tak tváří. Teď cítím že to mám pomalu za sebou a už bych neměnil za život před "tím". Přeju hodně sil a trpělivosti při zdolávání hory :)
17. Březen 2005 - 21:40
Obrázek uživatele Návštěvník
renata (anonym)
ahoj.ja mam tiez hranicnu poruchu.budem rada ak pokecame.napis mi na herma"zoznam.sk
9. Duben 2005 - 14:28
Obrázek uživatele Návštěvník
renata (anonym)
ahoj.ja mam tiez hranicnu poruchu a chcela som studovat psychologiu ale si myslim ze je to narocne studium a nezvladla by som to.budem rada ak mi napises na herma"zoznam.sk.pa
9. Duben 2005 - 14:32
Obrázek uživatele Návštěvník
renata (anonym)
dobry den,mam hranicnu poruchu a uz neviem co sama so sebou,som stale nervozna, ked nieco zacnem robit tak to nedokoncim, nemozem spat,mam uzkosti,depresiej,mam pocit ze sa zblaznim.chodim na stacionar 5 mesiacov ale citim stale osamelost a nudu, beznadej,zbytocnost.chodim aj k psychologovi.no nic nepomaha.prosim poradte mi co mam robit
10. Duben 2005 - 8:33
Obrázek uživatele Návštěvník
anonym (anonym)
Slyšeli jste o terapeutickém směru PBSP? Mě se zdá na HP velice účinný, alespoň s ním mám takové zkušenosti. www.pbsp.cz
26. Duben 2005 - 11:20
Obrázek uživatele Návštěvník
anonym (anonym)
jak dlouho trvalo to pbsp?
27. Duben 2005 - 23:06
Obrázek uživatele Návštěvník
webmaster (anonym)
Předmět: hranicna porucha osobnosti Autor: renata Datum: 27.4. 2005 22:43:17 ahojte.mam hranicnu poruchu osobnosti. chcela by som si pisat s niekym kto ma tu istu diagnozu .napiste.som zo slovenska. dik Předmět: hranicna porucha osobnosti Autor: B Datum: 28.4. 2005 23:36:58 Ahoj, ja som tiez zo Slovenska a tiez mi dali svojho casu dost zaujimavu diagnozu. Vies, myslim, ze je dost nebezpecne identifikovat sa z konkretnym nazvom urcitej , a hlavne psychickej, poruchy. Kto Ti povedal, ze mas hranicnu poruchu osobnosti a na zaklade coho? Rada Ti porozpravam o vlastnej skusenosti a rada Ti aj poradim, pretoze okrem osobnej skusenosti prave koncim psychologiu, takze uz predsa len o tychto veciach nieco viem. B
29. Duben 2005 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
renata (anonym)
ahoj.budem rada ak mi napises B.moja adresa herma"zoznam.sk.dik
29. Duben 2005 - 19:16
Obrázek uživatele Návštěvník
renata (anonym)
prosim ta,napis mi email.hranicnu poruchu osobnosti mi urcila moja psychiatricka,na psychiatrii sa liecim 1,5 roka.neviem na základe coho mi to urcila,asi podla mojho spravania.viac ti o tom napisem v emaily.dik
30. Duben 2005 - 18:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Marku nebo kdokoli, kdo vite nebo mate nejake zkusenosti: znate nejake misto [nebo konkretniho terapeuta], kde se zabyvaji hranicni poruchou? diky Petr
20. Květen 2005 - 13:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Tibor (anonym)
Jé, to je hezky, že tady je taková diskuze? Vidím, že nejsu sám, kdo tak blbne s hraniční poruchou, mimo jiné.To je jedna z nich, kterou mám ta bordelline.Já bych však byl nejradš,kdybych ji neměl, protože mně to s ní už vážně neba a otravuje mne ta porucha ve formě návalů zlosti, úzkosti, slabosti, nesoustředěnosti a dalších, ne zrovna skvělých příznaků. Radš být silnej a v pořádku, nemyslíte?
5. Prosinec 2005 - 15:45
Obrázek uživatele Návštěvník
ja (anonym)
Ahojte vsetci! Ja som sa dostala na toto forum az teraz. Tiez mam hranicnu poruchu osobnosti. A rada spoznam niekoho, kto sa tiez tymto trapi.Pomoze mi zistit, ze v tom nie som sama.Napiste mi: pjpj"centrum.sk
13. Leden 2006 - 13:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Tibor (anonym)
No já sem měl v Brně doktorku PhDr Věru Machůhttp://psycholog.czechian.net/index.htmlJe docela dobrá a pak v PL Brně Černovicích byla užasná mladá doktorka Dubecková,která mi tuto diagnozu zjistila.No a vyborny je, pokud máte někoho blízkého, pokud máte někoho rádi.Ovšem pokud jde o vztah, byl jsem pro druhou polovičku dítětem, už ho nemám, ale bylo to moc fajn, ten vztah.Hrozně mne to posílilo. S rodiči sem se udobřil, ve škole se mi dařilo, byl sem silný.
15. Únor 2006 - 16:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Standa (anonym)
Zdravim, moje pritelkyne ma hranicni poruchu osobnosti. Setkali jsme se kratce po jejim tezkem rozchodu (pritel ji opustil a okamzite si zacal s jinou, zrejme jen kvuli sexu a vydava ji za svoji "vysnenou divku"), ktery se posleze projevil v nasem vztahu. Ze zacatku vse bylo ok, ale pak si zacala uvedomovat, ze by to mohlo byt vaznejsi nez cekala a lekla se. Nema chut se mnou spat (obecne na sex nema chut, zrejme nejde o mne konkretne, nicmene to moc dobre nenesu). Ma zachvatky, kdy chce byt uplne sama, ale na druhou stranu mne ma rada a nechce o mne prijit, min. o to hezke co spolu mame. Ja jsem ted na nejakou dobu v zahranici (coz ji, zda se, vyhovuje). Mam ji rad a chtel bych ji pomoci. Ale nejsem si jisty, jak presne se k ni chovat. Dekuji za pomoc.
21. Únor 2006 - 2:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Dora (anonym)
Zdravim, je mi 29 let, k psychologum a psychiatrum chodim uz bezmala polovinu zivota, a pred rokem mi diagnostikovali (po ruznych jinych diagnozach) HPO. Nejlepsi je kombinovat psychoterapii a medikamentozni lecbu. Urcite bych, pokud mate moznost, doporucovala terapii v nejakem dennim stacionari (lecba trva kolem dvou mesicu, je narocna, sama ji ted podstupuji). Poruchy osobnosti se leci hodne tezko, je to beh na dlouhou trat. Vsem preju hodne sily a trpelivosti.
7. Duben 2006 - 19:14
Obrázek uživatele Návštěvník
miška (anonym)
prave s touto diagnozou zapolim, dozvedela jsem se ji tento tyden od psycholozky v PL Bohnice, kde ted pobydu dostatecne dlouho, aby mne hodili alespon trosku do poradku,, rozhodla jsem se tam jet sama, bez doporuceni lekare, 1. kvetna, uz jsem musela, protoze jsem vedela, ze to bez odborne pomoci nezvladnu, nechci uz takhle zit, prichazet o pratele a partnery, kteri se mne boji :( a nejhorsi je, ze uz jsem jednou na psychiatii lezela (jinde) a tam mi rekli, ze jsou to pouze deprese :/
14. Květen 2006 - 7:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Dora (anonym)
Pro Misku: stanovit diagnozu trva nekdy roku. Ja mela postupne stanovene depresivne-uzkostnou poruchu, GAD, anorexii...az posledni lekarka mi dala dg HPO, a musim rict, ze jsem predpokladala, z eto tak dopadne. Je dobre, ze hledas odbornou pomoc, clovek to sam nezvladne. A nekdy ani bez leku ne, coz je muj pripad.
14. Květen 2006 - 9:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Sara (anonym)
ahoj zajimalo by me jestli nekdo zvas ma problem s hranicni poruchou osobnosti a co stim dela? Diky
17. Květen 2006 - 13:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
Prosim vas,jak zvladate zivot s hran.poruchu osobnosti???Neznate nejakeho psychologa ci psychiatra z okoli Jicina,Hradce...???
21. Červen 2006 - 22:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
...nechapu proc,ale nejak se otisklo spatne datum:( Prosim,muze mi nekdo poradit,jak to zvladat? Je mi dvacet,ale sila zit neni...:( Znam je zmatek,vnitri prazdnotu,sebeposkozovani...ale tohle prece neni zivot,ne?!
9. Červenec 2006 - 18:01
Obrázek uživatele Návštěvník
D. (anonym)
Ahoj Rachel jsem na tom podobne je mi 30 ...napises mi zajimaji me podrobnosti...
27. Srpen 2006 - 1:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Týna (anonym)
ahoj vsichnijsem na tom podobně jako vy.Léčím se s poruchou už 10 let.Ted je mi 28 leta pořád s tím bojuji. Někdy to jde a někdy jsem hodně na dně, že už si říkám že už nemůžu dál.S pomocí mojí lékařky vždy naleznu nějaký smysl proč tu zůstat a proč s tím bojovat
25. Listopad 2006 - 19:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Týna (anonym)
ahoj vsichnijsem na tom podobně jako vy.Léčím se s poruchou už 10 let.Ted je mi 28 leta pořád s tím bojuji. Někdy to jde a někdy jsem hodně na dně, že už si říkám že už nemůžu dál.S pomocí mojí lékařky vždy naleznu nějaký smysl proč tu zůstat a proč s tím bojovat
25. Listopad 2006 - 19:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Tibor (anonym)
Ano, taky s tím bojuju na 10let. Dá se říct, že člověk s tímto je prostě zvláštní. Musí si na to zvyknout. Docela je dobry sportovat a procházky. A nebo tančení a atd. Jo a mám psychologa i psychiatra. Lěky teda taky beru.Máte někdo nějaké nápady další.
28. Listopad 2006 - 13:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
HPO je humac co?Jednou je proste fajn,citim se dobre,citim radost a jindy zase deprese jak prase,ktera trva nekolik mesicu!Necitim zadnou radost,jen prazdnona,silny uzkosti,strach...nesnesitelne navaly zlosti..sebeposkozovani...PPP...fujtajbl tohle vsechno! Jak to prozivate vy???
28. Listopad 2006 - 23:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuzana (anonym)
Existuje terapeutická komunita pro lidi s poruchami osobnosti, i hraniční. Mrkněte na www.kaleidoskop-os.cz.
3. Prosinec 2006 - 0:21
Obrázek uživatele Návštěvník
aKaCiA (anonym)
Ahojky Ráchel, sTebou už jsem si myslím psala na "sebepoškozování", máš pravdu, humáč nad humáče:-)Je to něco šílenýho...kdybych věděla, že mě to jednou potká, radši bych se ani nenarodila.Pa
4. Prosinec 2006 - 14:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
aKaCia No a jak s tim bojujes?Lecis se nekde?Jak to prozivas?beres leky?
4. Prosinec 2006 - 20:53

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama