102 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Hledám někoho na dopisování_psychické problémy

10. Září 2018 - 0:12

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
Ahoj všem, hledám někoho na dopisování, se se se kterým bych mohla probírat psychické problémy, nezdary atd. Jestli je na tom někdo stejně či podobně, dost by mi to pomohlo. Jsem ""normální"" 28letá holka, trpím dost velkou trémou a stresuju se i kvůli prkotinám vždycky hodně dlouho předem. Do půl roku mě čeká změna zaměstnání, připadá mi, že nic neumím a stresuju se tím, že určitě žádnou práci nenajdu, i když mi žádná práce není proti srsti a žádnou neopovrhuju. Je to na palici, někdo si musí najít práci během dvou měsíců, zatne zuby a je v pohodě, ale já i když na to mám spoustu času, tak se nervuju předem. Neumím si představit, co budu zažívat před pohovorem, a že jich budu muset projít, než se něco naskytne. Teď jsem v práci, kde je to OK, měla bych být psychicky v pohodě a mít tak klid na hledání práce, ale já to nezvládám ani o víkendech, buší mi srdce, půl dne probrečím, a potom se třeba uklidním a zase všechno vidím pozitivně, že nějaká práce se určitě najde, že i kdybych po tom půl roce byla měsíc na pracáku, tak se taky nic nestane a určitě si něco najdu. Za pár dní nebo i hodin se to obrátí a já se zase plácám v beznaději. Ráda bych si o tom s někým pokecala.Ještě doplním, že mám skvělého přítele a i kde bydlet, takže takhle stránka mého života je v pohodě, nedovedu si představit, že bych řešila i tyhle věci, a přitom to někteří lidé řešit musí. Vidíte, jsem kráva, která by měla být relativně spokojená a já zatím vyšiluju.Díky za každý email.
11. Srpen 2008 - 10:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
jo a ještě mail: nik28"email.cz
11. Srpen 2008 - 12:00
Obrázek uživatele Návštěvník
sasanka (anonym)
Nik28 - proč hledáš někoho k dopisování? Abys na něj hodila všechny své úzkosti, obavy, strachy, negativní emoce? Kdo je na něco podobného zvědavej? Normální člověk ne! Nejspíš najdeš někoho podobného jako jsi ty a ten ti oplatí stejnou mincí. Takže se jen bude navzájem utvrzovat v tom, jak je ten život strašnej, svět nepřátelskej a citliví jedinci jako jste vy v něm nemají šanci. Obrať se na nějakého šikovného psychologa (bude tě to stát peníze), ten by ti mohl pomoci z nejhoršího.
11. Srpen 2008 - 17:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
Jo, hledám někoho podobnýho na pokec, nechci nikoho "zdravýho" vyřídit. Díky
11. Srpen 2008 - 17:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Sasanko, ne vždy psycholog stojí peníze. Kromě toho, jsou lidé, kteří si třeba něčím prošli a jsou schopni a hlavně ochotni něco ze sebe a svého času dát a pomoct druhému člověku, třeba jen vyslechnutím a pochopením. Samozřejmě, něco je to stojí, ale ty pomáháš jen pokud tě to nic nestojí?Jestli ano, tak to je dost smutné.
11. Srpen 2008 - 19:31
Obrázek uživatele Návštěvník
sasanka (anonym)
Katko, lidé s obdobnou zkušeností mohou pomoci. Ale jen, pokud ty problémy už opravdu vyřešili!! Jinak lidí se spasitelským komplexem je hafo, a někdy nadělají víc škody než užitku. Když někdo hlasitě vykřikuje, že "chce pomáhat lidem", tak se za tím skrývají i jiné motivace, z nichž některé nemusí být až tak ušlechtilé.Veřejně přístupné netové diskuse jsou fajn, ale pozor na přílišnou osobní anganžovanost - brát to s rezervou!
11. Srpen 2008 - 20:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Jaké jiné motivace vidíš v tom, že chce někdo pomáhat? Ano, je časté, že lidé chtějí zíkat sami pro sebe cenu tím, že někomu budou pomáhat. Možná nepomáhají nezištně, ale i tahle pomoc má cenu, i když ne takovou jako pomoc od člověka, který problém už překonal a pomáhá nezištně.To, že tu máš plno ezoteriků, sektářů a jiných, jejichž pomoc může opravdu být někdy nebezpečná je věc druhá. Je to riziko, ale když tady pročítám některé diskuze, kde se lidé mohou anonymně svěřit a jiní jim pomohou (jak mohou), jsem tak ráda, že existuje internet. Ti lidé by to jinak dusili v sobě. Myslím si, že je hloupost, aby člověk psyhicky labilní na sebe navaloval ještě problémy druhého (zde třeba problémy Nik28), ale je spousta lidí, kteří to unesou a chtějí pomoct, tak proč je potom nepožádat o pomoc?
11. Srpen 2008 - 20:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Nik28: Mě ti se zdá, když tak podruhé čtu tvůj úvodní příspěvek, že to je nějaký úzkostný stav, protože si jinak nedovedu vysvětlit, proč se stresuješ, když tě neděsí žádná práce a máš kde bydlet. To že je to tak dlouho dopředu celkem chápu, taky jsem si dřív ničila přítomnost budoucností :-)A úzkost je neuróza, běžné se léčící psychoterapií a farmaky. Neříkám, že není jiné cesty, ale myslíš, že ti povídání s někým stejně "postiženým" přinese konstruktivní řešení?Chápu, že si chceš povídat s někým, kdo tě chápe, ale pozor, abyste se vzájemně neutvrzovali a nedrželi "pod hladinou".Já osobně bych ti doporučila holotropní dýchání, jednak je to výborný start u uzkostí a depresí a jednak tam můžeš poznat lidi, kteří tě pochopí a třeba pomůžou radou.
11. Srpen 2008 - 20:53
Obrázek uživatele Návštěvník
sasanka (anonym)
Katko, v předchozích dvou příspěvcích radíš Nik28 totéž, co já - jenom jsi to rozvedla do epické šíře.
11. Srpen 2008 - 21:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Hmm, asi jo. Vždyť já s tebou v podstatě souhlasím. Myslím, že je fajn, že sem Nik28 napsala a taky si myslím, že by jí mohl někdo pomoct tím, že si s ní bude psát. Čímž ti oponuju.Po druhém přečtení příspěvku mi ale připadá, že v tom je úzkost a s tím může pravděpodobně lépe pomoci odborník. Neříkám tím ale, že nemůže velmi dobře pomoct chápavý laik (psychicky v pohodě, ale se zkušeností).
11. Srpen 2008 - 23:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
No holky, jdete tady na to moc vědecky a přes prášky, což se mi také nelíbí.Prostě Nik28 má plné gatě strachu ze změny.V této době si tím bohužel prochází skoro každý. Není to opravdu nic příjemného a člověk má pocit, že se mu hroutí celý svět,ale to nejhorší, co může udělat, je sebelítost. Nikoho to nezajímá a majitele to dostává ještě na větší dno.Jediné co může udělat, je postavit se k tomu čelem a s narovnanými zády.Tím, že si bude vybíjet energii dopisováním nic nevyřeší.Musí začít něco dělat, hlavně fyzicky aby ze sebe dostala ten adrenalin a hlavně tu energii vložit do hledání nového zaměstnání a že bude muset projít několik konkurzů, s tím se musí smířit a připravit se na to. Doba je opravdu tvrdá. Nikdo nemá nic jistého.Až si bude hledat třetí nebo čtvrté zaměstnání tak už to tak prožívat nebude :))
12. Srpen 2008 - 7:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
No já nevím, autorce je 28, takže je možné, že už zkušenosti s hledáním práce má.Je nomální mít strach z nového zaměstnání a hledání práce. Dokonce se dá ještě pochopit strach půl roku před (i když to už úplně běžné není). Co mi ale nepřijde normální je, že ten strach nemá příčinu - autorce nejde o střechu nad hlavou a žvanec.Práškům se rozhodně vyhnout, pokud to jde, ale řekla bych, že tady už jde o úzkost.
12. Srpen 2008 - 7:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
Díky všem za názory. Bude to moje druhé místo, hned po škole, teda po chvíli tápání a hledání, jsem našla místo, ve kterém jsem devět let. Bojím se proto, i když mám kde bydlet a nějaké úspory, že to místo prostě nenajdu, že budu muset na pracák a žádný zaměstnavatel mě potom z pracáku chtít nebude :-( Navíc nemám nijak moc super kvalifikaci (přítel tedy říká, že se podceňuju), ale v současné práci jsem nepotřebovala Aj, tak mám takové ty základy, lehkou písemnou komunikaci zvládnu, ale mám problém s odposlechem. Za tři týdny mám domluveného individuálního učitele, ale i tak se to do nového místa nestihnu naučit, snad mi při pohovoru pomůže alespoň ta snaha, že pro to něco dělám. Jinak s PC pracuji výborně, jsem pečlivá, nevadí mi pracovat dlouho do večera, ale bojím se, že to stačit nebude.Taky bych řekla, že bych měla asi brát nějaké léky na uklidnění, abych ty úzkosti potlačila. Asi to bude jedině řešení :-(
12. Srpen 2008 - 8:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Nik28: Já si myslím, že pokud by ti ty léky měly pomoct překonat období největšího stresu, že by to bylo dobré řešení, aby ses v klidu mohla na pohovor připravit. Nejsem příznivce chemie, ale občas je třeba volit to nejmenší zlo.To, že bys byla eventuálně na pracáku, není vůbec žádný hendikep, můžeš si práci hledat i sama (a pravděpodobně ji tak i najdeš).Koukám, že základ bude možná problém se sebehodnocením. To znám. Toho se člověk většinou zbaví až když ho v práci pochválí a dají mu vědět, že je dobrý. Do té doby v hlavě hlodá červíček strachu :-)
12. Srpen 2008 - 8:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Mám pocit, že Nik místo prášků spíš potřebuje zvednout sebevědomí. Asi má nějaký důvod, proč ho má nízké a třeba už si ani nevybavuje, kdy a proč to vzniklo. Jinak Nik, to že ostatní si prostě najdou práci, všechno zmáknou a jsou při tom v pohodě, to bych tak úplně neřekla. Všichni (aspoň skoro) jsou nervózní, když mají jít na pohovor, když mají být poprvé představeni novým kolegům a když mají poprvé ukázat, zda opravdu umí to, co se od nich očekávávalo. Jenom to na nich asi nevidíš, protože do lidí vidět tolik není, stejně jako do tebe. Jenom ty máš pocit, že do tebe všichni vidí, jak jsi nervózní a vystrašená. Nikdo tě ale tolik neřeší, člověk má často pocit, že se jím všichni zabývají a propalují očima, přitom v tom novém zaměstnání jsou fajn lidi, kteří tam taky kdysi nastupovali a rádi ti se vším poradí, asi se na novou kolegyni i těší. Samozřejmě, v každé firmě se může najít nějaká "svině", ale to je spíš její problém, než tvůj (pravděpodobně jí někdo někdy dost ublížil). Já mám tedy čtvrtou práci a všude byli fajn normální lidi, nikdo ode mě nečekal, že budu hned všechno umět, co se týče té konkrétní firmy. (Je mi taky 28.) Inteligence a zkušenosti se poznají i jinak, třeba tím, že se rychle učíš, neptáš se na všechno 10x a tak. S tím mám zkušenosti, protože jsem pracovala s lidmi, na kterých je prostě ta inteligence znát, takže samozřejmě nevěděli konkrétní věci, ale rychle se do toho dostali, a pak byli lidi, který se třeba ptají - příklad - a kde tu tabulku sestavím? (když jsem poradila, ať si to dá do tabulky), takže třeba potuchy o excelu měli, ale už si to neumí spojit do souvislostí, tam už je pak ta bystrost znát.Jinak, co se týče sebevědomí, je to běh na dlouhou trať a hodně práce se sebou, nepřijde to samo, ale zkus být prostě v něčem dobrá. Uvědom si své přednosti a začni je rozvíjet. Třeba začni chodit někam - zase příklad - na spining a uvědomuj si pokroky tvé fyzičky. Jak lekci od lekce roste. Pak vytáhni kolo a vyzvi svého přítele na výlet, ukaž mu, jak zládneš vyjet kopec bez zadýchání. Je to jen příklad, protože třeba jste vášniví sportovci a tohle nepotřebuješ. Prostě něco, v čem víš, že bys mohla být dobrá, ale nejsi si jistá, jestli o tom přesvědčíš i ostatní, jestli se nakonec neukáže, že tak dobrá zase nejsi...Tak na tom pracuj tak, aby sis byla jistá, že ty ostatní bez zaváhání přesvědčíš.
12. Srpen 2008 - 9:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Nízké sebevědomí a sebeobviňování je projevem deprese, zajděte k psychiatrovi
12. Srpen 2008 - 9:50
Obrázek uživatele Návštěvník
sasanka (anonym)
Nik, spíš vyhledej psychoterapeuta, třeba to půjde bez chemie, jsi inteligentní, určitě bys měla náhled.
12. Srpen 2008 - 10:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
To bychom tam v této době měli jít asi všichni :)). Proboha, přestaňte ji posílat k psychiatrovi, to je to poslední. Vždy si člověk musí nejdřív pomoct sám a prášky opravdu nic nevyřeší, možná na chvíli jako berlička ale ten pořádek v hlavě si člověk musí udělat sám a když začne problémy řešit sám, tak pak bude mít i ze sebe sama dobrej pocit a tím i lepší sebevědomí. Když začne před něčím utíkat nebo se schovávat, tak se bude cítit čím dál hůř. Nicku28 - neboj se a prostě co se má stát to se stane a až to přijde, tak se s tím poper, uvíš, že to zvládneš. Možná to nepůjde hned ale "všechno zlé je pro něco dobré". zase to bude pro tebe životní zkušenost, která tě někam dál posune!!!! Třeba najdeš lepší zaměstnání :))
12. Srpen 2008 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
sasanka (anonym)
No, on je rozdíl, když se člověk s podobnými problémy pere v patnácti ( to je normální), ale v 28 letech....? S děláním pořádku v hlavě by možná mohl pomoci nějaký solidní psychoterapeut - solidní odborně i lidsky...
12. Srpen 2008 - 12:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Ano, na jednu stranu...ale ve svý podstatě je to blbost! Předpokládá se, že čím je člověk starší, tím by měl mít věci v hlavě víc srovnané...ale je taky spousta lidí, kteří tak sice působí, ale kompenzují si to srážením druhých, odsuzováním atd...prostě co jsem tím chtěla říct (uznávám poněkud zmateně): Není vše tak jak to na první pohled vypadá...a Nik přiznala, že si z něčím neví rady - což je spíš hodno obdivu - a je to důležitý krok ke změně (člověk je složitá bytost a že úzkosti nemají konkrétní důvod neznamená, že by byly menší nebo že by si je člověk vymýšlel, často je důvod hluboko skrytý a do toho působí ještě faktor dnešní doby, kdy okolí klade na člověka ve všech směrech velmi vysoké nároky). Nik stručně řečeno ti moc držím palce, aby ses cítila sama se sebou spokojená a štastná, at už to s prací dopadne jakkoliv...a samozřejmě taky přeju, aby to s ní dopadlo dobře:-)
12. Srpen 2008 - 12:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Jo a Nik, já jsem taky absolvovala několik pohovorů a některé samozřejmě i neúspěšně, pak mi zavolali, že vybrali někoho jiného. To je jasný, bylo by asi divný, kdyby z několika uchazečů vybrali vždycky právě mě. Ale na příštím pohovoru už jsem byla vždycky o něco lepší, vyvarovávala jsem se chyb.
12. Srpen 2008 - 12:45
Obrázek uživatele Návštěvník
máma (anonym)
Pokud si chce Nik28 s někým popvídat, schvaluji. Nechápu, proč jí hned ženete k psychiatrovi. Moje dcera se po pokusu o sebevraždu od svého psychiatra dozvěděla, že jí nemůže pomoct. Tenhle výrok by vůbec specializovaný lékař vyslovit neměl, i kdyby to věděl. A nevedlo to k ničemu, pomohly jí nejbližší, za kterýma mohla mluvit kdykoli a ne na objednávku. Člověk potřebuje mluvit o problému, když to na něj přijde a ne když je objednaný. Pocity NIk28 chápu, měla jsem je kdysi také.
12. Srpen 2008 - 12:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Zahir1985 (anonym)
Zdravím, co je dnes tak hrozného na tom jít k psychiatrovi? Dnes fůra lidí trpí depresemi a úzkostmi a existuje mnoho velmi účinných prášků. Já se také léčím z úzkosti a depresivních stavů a nevidím na tom nic tak strašného. Samozřejmě psychoterapie je také velmi důležitá, ale často je opravdu potřebné ji kombinovat s prášky, hlavně pokud ty stavy trvají dlouho, protože tím se v mozku vytvoří chemická nerovnováha, která se bez prášků jen těžko dává do pořádku.
12. Srpen 2008 - 13:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ahoj mám podobný problém jako ty. Mám diagnostikovanou úzkostně depresivní poruchu. Psychofarmaka mi v ničem nepomáhají. Z těchto stavů se dostávám až když začnu situaci řešit. Je to možná šílené, ale já bych ve tvé situaci začala pročítat inzeráty s nabídkou zaměstnání přesto, že ti zbývá ještě půl roku. Pomohlo by mi vědomí, že se najde dostatek pro mě vhodných příležitostí. Dokonce bych si už začala připravovat životopis. Nemyslím, že je špatné, že si chceš s dopisovat s někým podobně postiženým, dost možná se navzájem přesvědčíte o absurdnosti vašich úzkostí..
12. Srpen 2008 - 13:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
Ahoj, ještě jednou všem děkuji za názory :-)Mámo: jak jsi těchto stavů zbavila, časem šly pryč?Jinak k poslednímu příspěvku, inzeráty pročítám, sice je pro mě míň příležitostí (kvůli té mé Aj), ale něco přece jen je, stejně se bojím. Životopis mám napsaný a tento týden chci odpovídat na pracovní místa. Už minulý týden jsem poslala životopis na jednu, bylo to prostřednictvím personální agentury, a nepozvali mě na pohovor, protože na tam byl nutný nástup ihned, což já nemůžu. Strašně se budu bát na nějaký ten pohovor jít :-(
12. Srpen 2008 - 13:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Leja (anonym)
Zapomněla jsem se nahoře podepsat.Já mám obvykle strach jenom dopředu a potom mě to přejde. Je pro mě těžká ta nejistota . Někdy mi taky pomáhá o tom mluvit třeba s manželem. Časem mu to už ale pochopitelně začne lézt na nervy :o). Sama vím jak je to těžké, ale je potřeba se na to podívat reálně. Vlastně ti nic nehrozí. Sama si psala, že žiješ s přítelem a i kdybys nějakou dobu práci nemohla sehnat může tě živit on. Pak jsou tu personální agentury. Pokud nebudeš moct najít práci, můžeš zatím dělat brigády. Není to nic moc, ale chvíli se to dá zvládnout.Pak je tu taky pracák, kde ti nabídnou rovnou takovou práci, na kterou máš kvalifikaci.
12. Srpen 2008 - 13:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
Lejlo, mně taky pomáhá mluvit s přítelem, ale taky si myslím, že když je to často, tak mu to musí lézt na nervy. Proto jsem ráda, že existuje internet, kde si člověk může vylít srdce :-)
12. Srpen 2008 - 14:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
Když tak nad tím přemýšlím, taky vždycky vyšiluju hodně dopředu, a když nastane ta situace, tak jsem skoro pánem klidu. Např. u maturity, den před tím jsem si myslela, že tam snad ani nepůjdu, jak jsem se bála-celý den jsem brečela nervama, a když jsem tam ten den přišla, tak jsem byla ze všech nejvíc v pohodě.Taky si myslím, že tuhle svoji povahu mám od dětství, vždycky jsem chtěla být nejlepší, což se mi dařilo hlavně na ZŠ, a když se mi něco nepovedlo, bylo to pro mě jako konec světa. Musím říct, že jsem si takové tlaky na sebe kladla sama, rodiče byli v pohodě a nenutili mě nosit jedničky a být nejlepší. Byla jsem takový ten tichý ušlápnutý jedničkář, který byl zvyklý, že se mu všechno daří a myslel si, že se mu vždycky musí všechno dařit. Samozřejmě ti, kteří měli trojky či čtyřky jsou na tom teď ve většině případů líp, uměli se od mala o sebe postarat a překonávat překážky. To je to, co neumím, úplně nejraději se překážce vyhnu, a pokud je to nevyhnutelný, tak ji překonám, ale mám právě předem tyhle psychický problémy. Těch devět let, co jsem tu v práci jsem sice celkem spokojená, ale x-krát u jsem chtěla jít pryč kvůli vyššímu platu, no a protože mě nic nenutilo, tak jsem o tom jenom kecala. Teď budu muset jít pryč, musím překonat překážku a proto tak vyšiluju. Je to děsný, tahle povaha. Měla bych do toho prostě skočit, do každé takové změny, normální životní, a bylo by to. Snad k tomu časem dospěju.
12. Srpen 2008 - 14:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
No vidíš, aspoň si dokážeš diagnostikovat, kde vznikl probém. Já jsem třeba taky hodně odpovídala na inzeráty, chodila jsem tam pak s tím, že se jdu prezentovat (ne s tím "dejte mi prosím práci, já vás potřebuju"). Ale poslední práci jsem stejně našla tak, že jsem si dala inzerát sama (už nevím na jakém webu) a zavolali mi oni. Jazyk jsem neuměla, uvedla jsem tam jen pasivně, ale stejně mi zavolala firma, která to nepotřebovala. A vzali mě, prošla jsem oběma koly. A nervy jsem měla:-)
12. Srpen 2008 - 15:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Nik28 (anonym)
Tak to je fajn. Jak je to dlouho? Fakt jsem blbá, že jsem se ten jazyk pořádně nenaučila :-(A tuto stávající práci jsem taky našla tím, že jsem se tzv. vyvěsila na netu, taky mi zavolali sami. Ale to bylo hrozně jednoduché, potřebovali někoho hned, já byla bez práce, tak mě vzali, žádný davy, žádný velký pohovory. Pohoda.Takže já nejdřív zkusím na něco odpovědět, zajít si na pohovor a potom po měsíci až dvou zkusím dát ten inzerát. To budou nervy. Díky moc :-)
12. Srpen 2008 - 15:16

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama