16077 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Aidzi (anonym)
Leni,dost nad tím, co jsi mi napsala i řekla, přemýšlím.. Myslím, že do toho půjdu, ale nic neslibuju. Máš určitě pravdu v tom, že to byl drsný příběh a to mne přivádí k otázce pro Tebe : Myslíš, že bys to zvládla? Jsi na to připravená, zjistit a znovu (byť zprostředkovaně) to prožít se mnou?? Možná se mýlím, ale myslím, že ještě nenastal ten pravý čas.. Musíme spolu ještě hodně věcí vyřešit a "ustát" a tohle by , podle mne, nebylo v tuhle chvíli to pravé ořechové. Víš, že Ti nelžu a nebudu to dělat ani v budoucnu.. Nechme to zatím spát... Já se samozřemě budu snažit pomoci všem (odpovědí na jejich otázky) a tím i sobě - nám, ale na psaní autobiografie gamblera se prostě ještě necítím. Nemám (a ani nemůžu mít) ještě ten správný odstup.. Snad to chápeš... MILUJI TĚ, SLUNÍČKO !!
15. Duben 2003 - 14:18
Obrázek uživatele Návštěvník
jana ch-b (anonym)
ahoj aidzimoc ti dekuju za odpoved, na netu jsem kazdej den.Myslim ze jsi mel asi ve vsem pravdu, on uz nedela cisnika od vanoc,ted dela pokryvace.Takze tak velkej pristup k automatum nema.Ted je ten problem jestli hraje jeste nebo ne, ale kdyz mi vzal z bankomatu 4x po sobe po dvou stovkach tak si myslim ze to bylo urcite na automaty,coz on zaprel.Parkrat mi to priznal ze hral, ale priznat si to pro nej neexistuje. Jestli hraje kdyz ma upito to opravdu nevim, ale spis jo. Uz jsem s nim mluvila a ne jen ja, ale i prizbuzna na kterou hodne da, a vysvetili jsme mu obe nezavisle na sobe, ze nemusi mit strach to rict kde ty penize jsou. Jenze...nekdy my lze ze penize nema a druhej den my je ukaze, s tim ze mi je nechtel dat protoze jsem na nej kricela.Jindy zase jsem ho taky krive obvinila, ale to si myslim je uz jen z te neduvery. Uz mam proste zafixovany ze to prohral.Asi jsem se probrala az ted, protoze kdyz si dam v hlave doporadku vsechno 3/4 roku zpatky, tak zjistuju jak jsem byla slepa a kolikrat mi lhal. Ale to mi doslo az ted, predtim jsem mu verila. Promluvila jsem si s nim o vikendu a rekla ze uz to dal nevydrzim a jestli budou jeste lzi tak to skoncim,pak jsem mu rekla ze od ted bude se starat o nas dva jen on. Tak zatim je to v poradku. Uvidime az dostane penize, jestli mi je da, protoze ja si to muzu zjistit od jeho sefa, kolik mu dal, vzdycky mi to rekne.Taky mi rikal ze beze me nemuze existovat, tak doufam, ze mu vsechno po nasem rozhovoru dojde a ze se probere.Uz bydlime sami a ne u rodicu tak budu doufat,ze se penize nebudou zracet a ja platit vsechno sama. On je tezkej pripad,myslim ze by si to nikdy nepriznal, ze hraje.Ty mas aspon tu odvahu si rict, jo hraju jsem gambler, ale on si to nepripousti.Ale udelam vsechno jak jsi mi napsal.Myslim ze jsi jeden z mala, ktery umi sami sobe priznat svuj problem a nedelat ze sebe hrdinu,ja to zvladnu sam, nikoho nepotrebuju. Ja jsem taky silnej ateista,ale manzel je verici, tak to na nej chci zkusit jeste pres viru,na to by taky mohl zabrat.Tak zatim pa a dekuju za tvoji odpoved a nazor, rekla bych ze mas ve vecech jasno.Jana
18. Duben 2003 - 11:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeerry (anonym)
Pisi tady do teto rubriky po precteni vsech prispevku,ktere mnevelmi ranily{skutecne jsem z nich velmi zdrcen,jeste ted se chveji!}.Rozhod jsem se napsat proto,ze v tech prispevcich vidim svuj zivot-a jemi se mne i s neho na bliti!Ano jsem taky "Hrac"!Nejsem momentalne doma(CR),uz par let.Ale hrat jsem neprestal,ale hraji kurz.sazky.Do bedny nebo jinejch her bych nedal ani floka,protoze jim neverim.Ale na sport jsem ochoten sazet zavratne castky.Jsem byvaly profi sportovec a sport mne bavi odjakziva tak asi proto!Z dluhama problemy nemam,ale nechapu jak muzu vyhrat casky ve stovkach tisic KC a vzapeti(par dni} je zase prohrat!Pak jsi sednu den,dva zauvazuji podam a zase naberu tak velkou castku a zese ji prohraji a tak dokola!Tady ta slecna{pardon,uz asi mlada Pani}Alena jako by mi psala z duse-velmi mne to chytlo u srdce!Jak radi kamaradce{Andreji}-Smekam pred Vama obema!A ten kluk co tady odpovidal ted nedavno{co se lecil} ma asi pravdu v tom,ze tam vevnitr je neco(V mem pripade asi problem nereseny,uz strasne davno},ktery napomaha tady te zavislosti!Zrovna ted abstinuji nebo jak to nazvat nevim(nehraji}asi tyden,ale ty traumata jsou strasna!Ja taky vim o cem mluvim{pisi},protoze jsem se pred par lety uz z jednoho dostal a to z piti.Vim,ze clovek musi padnout na hubu,aby si to uvedomil.Ja jsem typ co si asi nikdy nenecha moc radit a vzdy si myslel,ze si poradi sam!Je fakt,ze po otresnych stavech s chlastem jsem to dokazal sam skoncit s tim!Mucilo mne to dlouho,ale vydrzel jsem{toho si na sobejeste cenim!}Ale s hranim tam si nejsem vubec jisty,ze to dokazi!Ale asi mi nic jinyho nezbude nez to zkusit!A zacit konecne normalne zittt!!!Nikdy jsem se nikomu nesveroval ani nikde nepsal(to je po prve)co jsem to udelal!Vzdy jsem to dusil v sobe!Ale ted,kdyz jsem se sveril alespon tady tak semi trochu ulevilo.Promin Alenko pokud muzes tak mneprosim trochu povzbud!Dik Jeerry!
18. Duben 2003 - 13:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Jani, co je u Tebe nového? "My" se zatím držíme...
12. Květen 2003 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana ch. (anonym)
Ahoj Leni,tak to je fakt perfektni, ze se drzite.U me teda spis u manzela se vubec nic nedeje.Jako by nikdy nehral.Tak to asi nebylo tak akutni jak jsem si myslela.No mozna si uvedomil, ze nemame penize na to aby si moh jen tak zahrat.Uz bydlime sami pryc od mych rodicu,tak mozna i to udelalo svy, opravdu nevim.Ale je klid, tak doufam ze to vydrzi jeste hodne dlouho.A doufam ze ty taky, protoze zit v klidu je to nejlepsi co muze byt.Tak zatim ahoj a gratuluju Jana
13. Květen 2003 - 15:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Nevím, jestli sem ještě někdo chodí, ale musím to napsat. Největší problém gamblerství je s ním ruku v ruce jdoucí (dříve nebo později) trestná činnost. Bylo nám báječně. Aidzi byl naprosto vzorný chlap. Hospoda a automaty už mu nic neříkaly. Měl motivaci i podporu. Plánovali jsme společný život. Ale každá pohádka jednou končí...Včera ráno mi ho odvedli policajti. Jeho minulost ho přece jen dostihla. Společnost nedává šanci lidem, kteří selhali. Je mi hrozně...
5. Červen 2003 - 9:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Milá Lenko,dnes ráno jsem si přečetla Tvou zprávu a je mi to tak hrozně líto. Tvůj přítel se s tím tak skvěle "popral", bylo vidět, že si uvědomil závažnost celé téhle zpropadené závislosti. Rozhodl se s tím bojovat a pak přijde takováhle rána! Nevím přesně, co v minulosti provedl (ale umím si představit, co tito lidé v zoufalství získat peníze na hru a dluhy, neváhají udělat...) a za co ho tedy zatkli. Není ještě nějaká naděje? Nebo je to hodně zlé? Tolik mě to mrzí a právě proto, že se Tvůj přítel tolik snažil. To není fér. Celá tahle PROKLETÁ závislost mě ničí. A naši zákonodárci nejsou schopni s tím cokoliv udělat. Copak jsou opravdu všichni tak zabednění, že tuhle hrůzu (provoz hracích automatů) mohou tolerovat? Přemýšlím o tom každý den, když se procházím Prahou. Herna na každém rohu, kdybys to třeba viděla tady v Holešovicích... škoda mluvit!!! Kdyby člověk měl moc něco s tím udělat. Ale co pár takových zoufalých příbuzných gamblerů zmůže? Kdysi jsem napsala dopis nějakému poslanci a myslíš, že mi odpověděl?? Leni, umím si představit, jak je Ti hrozně! Hrozně bych Ti chtěla pomoci, ale nevím, jak. Je to hrozná bezmocnost:o( Prosím Tě, drž se. A taky si myslím, že pokud má Tvůj přítel jasno (a psala jsi, že ano - že mu hospoda a hraní už nic neříká - mimochodem, co bych za to dala, kdyby to tak bylo i v případě mého přítele), tak při něm nadále stůj. Opravdu nevím, jak vážné to je. Ale on se rozhodl s hraním přestat, odjel se léčit, urovnal si věci v halvě a začal znovu. Bohužel se teď vrátilo něco z té hrozné hráčské minulosti. Je to hrozné, je to neuvěřitelné, ale stojí za to při něm nadále stát. Možná bude potřebovat Tvou podporu teď ještě víc. Jiné by to asi bylo, kdybys věděla, že se té závislosti nezbavil, že pořád hraje. To by asi nemělo cenu. Tohle je ale jiné. Prosím, zkus to. Vím, že to bude peklo, pokud ho třeba opravdu odsoudí. Ale on si zaslouží šanci. Takhle to cítím já. Jinak tuhle rubriku pořád sleduji, ale o tom našem příběhu už sem psát dál nechci. Bohužel to není z důvodu, že by se to lepšilo (to bych sem naopak napsala hrozně ráda)...Leni, držím Ti a Tvému příteli moc pěsti!! Připadá mi, že vy dva to zvládnete, vaše přípspěvky na mě tak působily! Myslím na vás!!!Andy
6. Červen 2003 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Andy,Tvoje odpověď mě v první řadě rozbrečela a asi dnes ještě nebudu schopná souvisle myslet a psát. Každopádně Ti děkuju za podporu, uvidím, jestli mě bude jen trošku líp, sepíšu ten náš příběh celý.
6. Červen 2003 - 12:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Milá Andy,slíbila jsem Ti náš příběh. Tak tady ho máš:Když jsme se potkali, byli jsme oba rozvedení. A. měl za sebou 9 měsíců vazby a na krku podmínku. Potřeba peněz na "proherní automaty je velká, to víš sama. A když člověk nadělá dluhy, potřebuje získat "rychlé" peníze. Neomlouvám ho, ale ani nesoudím. V době, kdy jsem ho potkala, byl zadlužený až po uši, ale zaměstnaný. Inteligentní, hezký, hodný, chápající, laskavý, ale na druhé straně rebelant, který své neúspěchy přisuzuje všem kolem jenom ne sobě.Byl těsně po rozvodu, jeho žena se dala dohromady s jeho kamarádem, když byl ve vazbě. Má šestiletou dceru. Já jsem v té době byla už 10 let rozvedená a žila jsem sama se synem a dcerou 13,12. S jejich otcem jsem se naposled viděla při rozvodu a připomínalo mi ho jenom výživné, (mimochodem na syna 600,- Kč měsíčně a na dceru 400,- Kč měsíčně - ale to je zase jiné téma, které určitě hýbe žlučí více osamělým matkám, že otcové, kteří se rozhodnou neplatit jsou nepostižitelní). Žila jsem pět let úplně sama, to když byly děti malé, existovala pro mě jenom cesta do školky, práce, obchodu a domů. Pak jsem se na inzerát seznámila s rozv. mužem. Chodili jsme spolu pět let. Měl svůj byt. Posledního půl roku mě podváděl a já se rozhodla to překousnout a odpustit. Shodila jsem 8 kilo a nakonec jsem to ukončila. Pak následovala z jeho strany asi 3 měsíční anabáze telefonátů, SMS, vydírání, vyhrožování sebevraždou, těžko se to popisuje, např. do mě najel autem - prostě nervák. Je to policajt, takový ten typ, že bez uniformy je (promiň mi ten výraz) úplné hovno, ale v uniformě je king. V té době jsem potkala A. Když jsem se ocitla bez partnera, začalo se kolem mě motat docela dost nápadníků, ale všichni čekali za bukem, jak to dopadne s mým ex. Jenom A mi nabídl pomoc. Jediný pochopil pod jakým jsem tlakem a že potřebuju někoho, kdo se za mě postaví. Můj ex policajt zavýskl radostí, koho že jsem si to našla a začal škodit ještě jemu. Takže takový byl začátek našeho vztahu. (říjen 2002) Z mé strany nátlak od ex přítele, z jeho strany nátlak od ex "kamarádů". Sblížilo nás to ještě rychleji, než kdyby to probíhalo bez potíží. Vedli jsme dlouhé rozhovory (taky jsme si hodně psali maily) a já, přestože jsem tušila, že ten kluk má zdravé jádro, jsem zírala na to, jak se mi mění před očima. Nebylo v tom nic jiného, než že jsem k němu byla upřímná a dala jsem mu důvěru. Už nevěřil, že svůj život může změnit. Já ho přesvědčila, že může všechno co chce. Měla jsem srdce na dlani a dala jsem mu důvěru. Je těžké dát důvěru někomu, komu už nikdo nevěří, ale vždycky někdo musí začít. Tím, že někomu pomůžu, přece nic neztrácím - naopak. Já můžu jenom získat. (Jak jsi jistě pochopila, řadím se k lidem, kteří preferují "být" před "mít". Někdo to považuje za hloupost, ale po tom, co jsem prožila - dvě maličké děti, absolutní finanční nedostatek, jen z lásky těch dětí jsem byla šťastná a od té doby vím, že nezáleží na majetku, ale na vztazích mezi lidmi. Láska je velký kapitál - a ne jenom láska partnerská.) Ale zase na druhou stranu jsem mu klidně řekla, že je mi z něho špatně a že je jenom na něm, jestli bude v životě nula nebo jednička. Ne ve smyslu kariéry, ale ve smyslu toho, že lidi nejsou jenom zlí nebo dobří, ale mají v sobě všechno. Záleží jen na nich, čemu dovolí, aby určovalo jejich život. Prostě ze sebe dostat to nejlepší. Nejvíc ze všeho potřeboval, aby mu někdo uvěřil, že dokáže všechno co chce a na základě toho si začal věřit sám. Myslím, že z jeho příspěvků to bylo alespoň trochu poznat.Po jeho návratu z léčebny jsme prožili 2 měsíce, na které nikdy nezapomenu. Naplánovali jsme všechno - včetně finančního plánu, jak poctivým způsobem umořit dluhy a žít jako normální rodina. A nejenom naplánovali, už jsme tak začali žít. Neříkám, že to fungovalo bez problémů, ale vzhledem k tomu, že jsme od začátku hodně komunikovali, jakmile něco jen malinko zaskřípalo, sedli jsme si a probrali to. Otevřenost, upřímnost, důvěra, tolerance a smích. To byly naše hlavní devízy. A když k tomu připočtu ještě jeho naprosto úžasné rodiče a dceru, moje děti naprosto v pohodě, co víc jsme si mohli přát. Byli jsme opravdu (přes všechny denní starosti) šťastní. Než nás dostihla jeho minulost. Jo právě ta hráčská minulost. Co je platné, že začal konečně žít normální život, když za minulostí neuděláš tlustou čáru, kdy se Ti zachce. Moc toho zatím nevím, jenom mám informaci, že je to asi rok stará záležitost. Momentálně je ve vazbě a já jsem ve spojení pouze s jeho rodiči. Psal mi, že na té "dobré cestě" bude pokračovat až se vrátí, ale já se bojím, aby ta izolace nebyla natolik dlouhá, že z něho bude zlomený člověk, který už neuvěří "že to dokáže". Škoda každého mladého člověka, který udělá chybu. Společnost už mu nedá šanci. Jednou je kriminálník a hotovo. Lump zůstane lumpem. Automaty mají čím dál mladší "klienty"....Kolik se jich tam ještě dostane...? A kolik rodin bude nešťastných...?
11. Červen 2003 - 14:47
Obrázek uživatele Návštěvník
lucie (anonym)
Ahoj, muj bracha je gambler...taky si s tim nevime rady...preposlete mi PROSIM take tu brozurku. Dekuju moc: afrodite11"seznam.cz
16. Červen 2003 - 19:30
Obrázek uživatele Návštěvník
lucie (anonym)
Leni, ted jsem docetla Tvuj dopis :o( je mi strasne lito, ze chlap, ktery se rozhodl misto starosti davat svemu okoli radosti doplatil na svoji minulost...je to moc smutny, uz jsem si myslela, ze z vas bude stastnej par - ale to se mozna jeste splni. Vim, ze ho musis mit moc rada, jinak by jsi to vsechno nevydrzela, tak to jeste zkus - prece jednou to stesti musi prijit...vzdyt si ho moc zaslouzis. Preju Ti, aby jsi na nej moc dlouho necekala a aby to Vas vztah utuzilo (snad je to mozne). Kdyz tak procitam ty pribehy tady a brecim nad nima, tak premyslim, kolika liden gambleri ublizili - tem nejblizsim, kteri je maji nejradeji na celem svete. Bojim se aby se muj braska taky nezapletl do nejake kriminality - vim, ze je to u tehle lidi strasne jednoduche a on ma tolik dluhu! Mam tak beznadejny pocit. Snad mu pomuzou sezeni, kdyz mu nedokazal pomoct nikdo z rodiny. Doufam :o(((
17. Červen 2003 - 0:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Lucko,právě jsem se vrátila z návštěvy ve vazební věznici. Byla jsem tam i s jeho rodiči a byl to pro nás všechny emočně velice silný zážitek. Ani nevíš co pro mě znamená, že jsem ho mohla alespoň vidět. I když jenom přes sklo. Co se týká toho, z čeho je obviněný, vypadá to spíše jako pomsta těch, co proti nim svědčil v tom prvním maléru. Tenkrát byl něco jako "bílý kůň". Je mi líto toho, že můj ex-přítel - debil, mu zřejmě ještě přitopil. Chtěl ho tenkrát za každou cenu zlikvidovat a byl důsledný.Taky jsem přesvědčená o tom, že u soudu nevyhrává pravda, ale jenom advokát. Bohužel. A jednou už je zaškatulkovaný a tak nikdo nebude zkoumat jeho nitro. Dívala jsem se na něj celou hodinu a měla co dělat abych nebrečela. Ne proto, že spolu nemůžeme být, ale protože vidím jak je nešťastný. Z té bezmoci cokoliv udělat. Začal dělat lidi kolem sebe šťastnými a teď je za sklem...Dnešek je pro mě moc smutný, můj syn, přes všechno doučování nezvládl matematiku a tak bude dělat o prázdninách opravné zkoušky. Je z toho smutný, ale já mu můžu maximálně zaplatit doučování, písemku za něj nenapíšu....učitelka se mnou mluvila stylem...já jsem rozhodla...vlastně se mu ani nedivím, že doma to spočítá a ve škole je tak vystresovaný, že to zmastí....nechci ho omlouvat, ale taky jsem chodila do školy a vím, že někteří učitelé toho povolání nejsou hodni. Není jich moc, ale jeden takový dokáže nadělat spoustu škody.Takže pořád něco...Navíc mám takovou práci, že si nemůžu dovolit dát najevo jakoukoli slabost, nedejbůh se někomu svěřovat se svými problémy. Takže brečet až doma. Před dětmi samozřejmě ne, jejich jediná jistota jsem já a proto musím být silná. Někdy mám chuť se vším praštit, ale vím že nesmím. Nesmím to vzdát. I když je to těžké a bolí to.Co se týká Tvého brášky, kolik je mu let? A byl už někde na léčení? Zkus mi o něm něco napsat. Moc ráda bych Ti pomohla. Snad pro něj budeme moci něco udělat dřív, než se ocitne "za sklem". Těžko se odtamtud navrací...
17. Červen 2003 - 12:43
Obrázek uživatele Návštěvník
J (anonym)
ach jo lidi ja jsem v tom az po usi za posledni DVA dny se me podarilo projet 1000dolaru.A jedine vycitky co ted mam jsou,ze jsem si to mela nejak rozdelit,protoze ted sem bez penez a chce se me hrat.
17. Červen 2003 - 21:06
Obrázek uživatele Návštěvník
lucie (anonym)
Ahoj Lenko, Tvuj pritel je zda se v peknem prusvihu a nam obycejnym smrtelnikum opravdu nezbyva, nez mu drzet palce - proti pravnikum nic nezmuzeme, ted je to jen jejich boj. Tak doufam, ze jste meli aspon trochu stesti na pravnika a ze mu pomuze. Jestli mas pocit, ze ten pravnik nestoji za nic, tak najdi jineho! Ver mi, ze se to vyplati. S jednim pravnikem jsem dost dlouho chodila a vim jak to chodi - opravdu zalezi jen na tom, na jak chytreho pravnika natrefite!!! Vim, ze to neni levna sranda zaplatit dobreho pravnika, ale nekolik let zivota, o ktere mu muze snizit trest za to stoji. Tak jestli jen trochu muzes, tak do toho investuj. A s Tvym synem se netrap, vim, ze je to k vzteku, ale muzu Te ujistit, ze matika je silenost, ktera trapi spoustu lidi. Ja na ni taky nemam absolutne bunky - uz na ZS me doucovala studentka z MatFyzu a nak jsem prolezla. Ted jsem na VS, matice se uspesne vyhybam, a mam skvele vysledky. Tak nad nim hlavne nelamej hul a snaz se jeho zajmy nasmerovat k humanitnim oborum a bude to dobry - ne na vsech skolach bazirujou na matice. Na SS jsem mela matiku jen dva roky - byl to pro me sice horor, ale prezila jsem to a od te doby mam od ni pokoj. Tak neves hlavu - svet nestoji a nepada z matikou a on to urcite s neci pomoci zvlade!Brachovi je 25. Jsme z toho cela rodina na mrtvici. Jeho pritelkyne o tom nevi - pry ji nechce ztratit. Tak doufam, ze aspon kvuli ni to dokaze. Dnes s nim jdeme poprve k doktorovi a na skupinu. Uz jsem s nim mluvila o ustavni lecbe - moc nadsenej z toho nebyl. Ma narocne zamestnani a nedostane 2 mesice dovolene a neschopenkou to resit nemuze. Tak snad dostane aspon 3 tydny - jen nevim, jestli to na leceni staci. :o((((((((((((((((((((((((((((((((
18. Červen 2003 - 9:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Ahoj Lucko,bohužel 3 týdny na léčení jsou málo!! Přítel byl v léčebně celou dobu, tedy 6 týdnů - to je maximální doba, jakou léčba v Opavě trvá. A i to je zatraceně málo! Já jsem přesto doufala, že mu to pomůže, že se tam "uzdraví", ale bohužel. Ten problém je u něj natolik závažný, že 6 týdnů (i když "tvrdých") bylo prostě málo. Přítel to měl na neschopenku. Jenže samozřejmě nešlo, aby ji vystavila léčebna (nikdo z práce nevěděl, že se jede léčit - to by prostě přítel nesnesl, aby se to vědělo). Takže jsem nakonec ukecala obvodní doktorku, aby napsala neschopenku ona - s tím, že diagnózu tam vypsala jen v nějakém čísle, takže zaměstnavatel nic nepoznal. Brácha by měl ústavní léčbu určitě podstoupit a i když to budou jen ty 3 týdny, bude to dobrý základ. Ale je to opravdu jen ZAČÁTEK. Až se vrátí, musí na sobě makat dál. Především by měl dál docházet do nějaké skupiny (na což se samozřejmě můj přítel vykašlal) a dodržovat všechna pravidla... Bude to boj, ale pokud sám brácha chce (to je další důležitá věc - musí to chtít ON), je naděje, že se z toho dostane. Držím moc palce. Budu se znovu opakovat, ale takhle závislost je opravdu tragická! A je ostuda, že naši zákonodárci tomu nevěnují ani za mák pozornosti!!Andy
18. Červen 2003 - 10:18
Obrázek uživatele Návštěvník
lucie (anonym)
jo, ted s tim chce neco udelat , ale jak dlouho mu to vydrzi? Mema pevnou vuli - to asi zadnej gambler. Ted uz nechce jit ani na to leceni - pry to zvladne externe. Vim, ze je to blbost, ale privazat ho tam nemuzu :o((
21. Červen 2003 - 23:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Pro Lucku:na léčení by mohl vyslechnout příběhy jiných gamblerů. Dost drsné příběhy. Je to ten nejlepší způsob jak prohlédnout. Vím to, podle svého přítele. Zkoušej ho přesvědčit. Neříkám, že hned pochopí, ale třeba zaseješ semínko a to časem začne klíčit. Zkus to.
23. Červen 2003 - 12:42
Obrázek uživatele Návštěvník
lucie (anonym)
tak parktat uz byl na skupine - zatim je vzdycky zdesenej co lidi dokazali prohrat...jenze bohuzel si prave nepripada jeko ten spravnej PRIPAD - on totiz tolik neprohral - takze ustavni lecbu nepovazuje za nutny.... A za par tydnu rekne, ze nebude chodit ani na skupinu, ze mu to nic nedava,protoze se tam omilaji porad ty same veci a ze uz to slysel 100* ...verte mi, znam ho. Ale co s tim, to nevim. Poradte jak ho udrzet delsi dobu aspo na te skupine. Dekuju mockrat. Lucka
26. Červen 2003 - 17:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Lucko,občas sem nahlídnu a vidím, že Ti ještě nikdo neporadil, jak přesvědčit bráchu, aby se léčil. Přemýšlela jsem o tom, ale taky nevím. Bylo by mi moc líto, kdyby Tvůj brácha dopadl jako můj přítel. Ve třiceti milionové dluhy a vězení. Přitom je to tak fajn kluk. Teď už sice nehraje, ale předtím v tom lítal roky. Došlo to moc daleko a on už se sám neuměl vrátit. Jenže tenkrát u nás nikdo nevěděl, jaké nebezpečí se v gamblerství skrývá. Teď už je informovanost lepší, tak se spoj se všemi, co ho mají rádi, s přítelkyní, rodinou a taky lékaři (je to nemoc, stejně jako alkoholismus) a společnými silami ho dotlačte k léčení. Kéž byste ho dokázali zachránit!
15. Červenec 2003 - 7:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Tak ráda bych reagovala a poradila, ale sama už nemůžu dál. Je mi to tak líto. Kdybych měla tu moc, vytřískala bych všechny herny, co v Praze jsou. Chce se mi brečet z toho, že to nikdo nezakáže, naopak vznikají tu další nové a nové a ti "podnikatelé" parazitují na neštěstí druhých. Všem je to jedno. A tolik lidí se tím ničí. Já je sice nehraju, ale zničily mě doslova a do písmene. Psychicky, fyzicky, finančně. Holky, tak mě to všechno mrzí, ale nevím, co dál. Jediné, co mě trochu těší je, že ten můj ostrašující případ trochu otevřel oči Tvému příteli, Lenko. I když teda už bylo pozdě a dopadlo to s ním také špatně, aspoň pochopil, že ty automaty, to je cesta do záhuby. Bohužel S. to nepochopil. Absolutně nic nepochopil, jel si pořád podle svého a mě tím zničil, protože jsem mu věřila a hlavně mu i finančně pořád pomáhala. Ale lhal mi, vymýšlel si a peníze, co mi měl splácet si stejně vždycky potají vybral... Nemůžu... Brečím. Držte se, je to peklo. Ale já sama nevím, co podniknu.Andy
15. Červenec 2003 - 8:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Andy, Lucko a všichni ostatní, kteří sem chodíte. Jak to holky zvládáte? Já se snažím se z toho nezbláznit. Když jsem včera slyšela, že ten kluk z Břeclavi co ho honili kvůli loupežnému přepadení byl gambler, docela mě zamrazilo. A myslím, že takových případů bude přibývat. Myslím, že by se mělo nahlas mluvit o nebezpečí gamblerství pro společnost. O tom, co tahle na pohled neškodná zábava dokáže udělat s charakterem. Kdy tomu člověku už je všechno jedno a je schopen čehokoliv.Už se to netýká jen konkrétní rodiny gamblera, ale jak vidíme z tohoto příkladu, týká se to nás všech. Je to stejně nebezpečné jako drogy. Kdyby toho kluka někdo podchytil od začátku, možná by měl ještě šanci. Jenže teď? Co si budem povídat, až jednou vyjde z vězení, bude pro společnost ještě větším nebezpečím, protože bude mít za sebou "vysokou zločineckou" absolvovanou ve vězení a navíc těžce narušený žebříček hodnot, protože ve vězení platí jiná pravidla úspěšnosti, než na svobodě. Určité možnosti prevence bych viděla v tom, kdyby se po ulicích pohyboval někdo jako KURÁTOR, který by podchytával tyto kluky a snažil se na ně výchovně působit ještě dokud je čas. Třeba by některé z nich dokázal zachránit dřív, než začnou krást nebo zabíjet a zničí život sobě, svým blízkým a nebo komukoliv, koho potkají na ulici a kdo bude v nesprávný čas na nesprávném místě.
15. Srpen 2003 - 9:53
Obrázek uživatele Návštěvník
lucie (anonym)
ahoj holky! koukam, ze uz sem nikdo nechodi....tak jen doufam, ze je to diky tomu, ze nemate zadne problemy! Tak hodne stesti ;o)
19. Leden 2004 - 0:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Lucko,srdečně Tě zdravím. Z mého života problémy sice nemizí, ale vzhledem k tomu, že je tady teď už dlouho mrtvo, tak není s kým si povídat. A o čem mám vlastně povídat? O tom, že je to těžké? To všichni koho se toto téma týká víme. Přítel už je doma a nehraje. Ale někdy mi připadá, že tlačím náklaďák do kopce. Jsem unavená. Je těžké napravovat 10 let gamblerského života. Nedivím se, že to Andy zničilo. Člověk musí mít hodně odvahy pouštět se do toho boje každý den znovu. Protože ten boj nekončí tím, že gambler nehraje. I potom totiž zůstává gamblerem. Nehrajícím gamblerem. Je to jako s alkoholem. A co je na tom nejtěžší? Kdyby to šlo jenom tak přestat hrát a začít žít normálně bylo by to fajn. Jenže s návratem souvisí i vyrovnání se s dluhy a hříchy minulosti, vytvoření nového zázemí - opuštění všech svých jistot - byť pochybných. Asi to neumím tak dobře vyjádřit, možná by to lépe řekl můj přítel, i když nemá běžně přístup na internet, doufám, že se mu podaří se někde připojit a připsat něco z pohledu zevnitř.
19. Leden 2004 - 8:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra Litviková (anonym)
Vážená doktorko, včera jsem náhodou narazila na Vaší internetovou adresu a pozorně si přečetla každý z příspěvků o gemblerství. Jako bych četla svůj život 6 let po zpátku, z očí mi běžely slzy. Tak ráda bych těm, co se s tímto problémem potýkají, věnovala těchto pár řádků, snad jim to pomůže ve výsledném rozhodování. Jmenuji se Petra, je mi 32 let. S manželem jsem se potkala před 6 lety, jako kdyby to bylo včera. Asi po roční známosti jsme se vzali, krátce na to se nám narodil první syn Lukáš (dnes 6 let). Během těhotenství manžel poprvé prohrál na automatech. Trápilo mě to, ale tehdy jsem si říkala, že každy může pochybit. Už ni nevím kolik to bylo. Ale situace se opakovala tak co půl roku. Tehdy jsem si začala uvědomovat, že problém bude mnohem vážnější. Nechala jsem převést na sebe všechny účty, do obchodu jsem musela chodit nakupovat já, jinak hrozilo, že peníze na nákup už neuvidím. Byla jsem ze všeho strašně unavená - mimčo,domácnost, nákupy, atd. Však to ostatně zná každá maminka. Já jsem to měla ale o to horší,že jsem žila v neustálém strachu, co bude dál. Manžela jsem měla moc ráda, tak jsem se maximálně obětovala, na co pomyslel, to jsem mu koupila, jen aby neměl důvod jít na to hrát. Vždy byl první Lukášek a on, na mě už moc nezbývalo, to víte z jednoho malého platu a mateřské bylo kumšt vyjít. Pak přišla asi tak roční odmlka v hraní, a já myslela že už jsme za vodou. Manžel si přál ještě 2 dítě, já váhala, ale pak jsem uznala, že bude lepší to vzít při jednom. Záhy (asi tak ve druhém měsíci těhotenství) přišla nečekaná rána, manžel prohrál celou výplatu (asi 10000 Kč) a ještě si půjčil v práci. To všechno nasypal do těch prokletých beden.Mě postavil tímto před hrozné rozhodnutí jít na potrat, nebo si tak toužebně očekávané děťátko nechat. Dala jsem mu proto na výběr buď dítě, za cenu že se půjde léčit, nebo potrat, zůstat sama se 2 dětmí by bylo hodně těžké. Manžel vydržel 4 týdny léčení v Opavě, se na děťátko těšil. Po návratu vydržel opět jen půl roku, pak se jeho hraní opět provalilo. V březnu se nám narodil druhý syn Jakub (dnes 4 roky). V dětech se manžel opravdu viděl, zvlášťě Jakub byl povahou i vzhledem jako on. Byl se mnou u obou porodů. Měla jsem ho moc ráda, kromě hracích automatů se ke mě vždy choval moc pěkně, neřekl mi jinak než Peťulko. Možná proto jsem tak dlouho vydržela to všechno snášet, možná proto jsem tolik věřila, že my dva ten problém prostě zvládnem. Strašně jsem mu v tom chtěla pomoci. Jeho problém se však stále víc stupňoval, začal prohrávat stále větší částky, půjčovat si po kamarádech, brát půjčky u bank, zastavovat své věci za směšné ceny do zastáváren. Když jsem na to přišla, vymlouval se, že ho okradli, že se to bál říct, aby o nás nepřišel a já mu to vždy věřila. Před svými rodiči jsem od léčení o tom nemluvila, odsoudili by ho hned, jeho rodiče mu domlouvali, byli mi celou tu dobu oporou, ale když se to opakovalo, měla jsem strach to říct i jim, aby se netrápili. Jenom mimochodem jeho rodiče jsou skvělí, v klucích se vidí a mě vzali jako za svou dceru. Ale co naplat, nepomohlo domlouvání, ani přísahy na ty malé bezbranné děti, ani to když ho jeho otec byl nucen kvůli atomatům zbít, aby se mu v hlavě rozsvítilo. Vždy to byly jen sliby už nikdy a pak opět zklamání a další a další. Vyjít z těch málo peněz, dát dětem to co potřebují, zplatit dluhy, vyzvednout věci ze zastáváren a vše tajit, bylo čím dál tím těžší. A já pořád věřila, že na konci té trnité cesty bude světlo, naděje. Koncem roku 2002 jsem však musela jít na operaci s křečovými žilami, na těch 5 dnů v nemocnici nikdy nezapomenu. Manžel měl paragraf,musela jsem mu nechat peníze na stravu. V noci nechal děti spát a odešel do herny, nejdřív prohrál všechny peníze, pak zastavil mé zlato, pak kazeťák a další věci. Nejhorší bylo na tom to, že kluci se v noci probrali, začali hledat tatínka, ten starší oblékl malého tehdy 2,5 letého Kubu a šli ho ven do tmy hledat. Kdyby se jim tak něco stalo. Naštěstí je venku odchytla asi po půl hodince nějaká paní a záhy se vrátil i manžel s tím, že si odskočil jen něco do sklepa. Lukášek se přeřekl o nočním dobrodružství u našich a už bylo vše venku, musela jsem s pravdou ven. Po návratu z nemocnice jsem se rozhodla, že už nechci manžela hlídat, že už tak dál nemůžu. Na pokraji svých sil jsem udělala razantní rozhodnutí, nechám si jen peníze na bydlení, děti a stravu, ze zbytkem si bude on hospodařit sám. A tehdy začalo opravdové peklo. Tisíce proplakaných nocí, stovky proseb, slibů.Měsíc co měsíc všechen zbytek peněz pryč a opětné výmlivy, že ho okradli, že ztratil. Jeho i mí rodiče ho odepsali,už se nemohli dál dívat, jak se trápím. Začali mě stavět do role buď my nebo on, ale mi ti donekonečna pomáhat nebudeme, už toho máme taky dost. Na Silvestra dětem sliboval, že už začne nový život a jen co přišla výplata tak ta touha vyhrát byla silnější. Už celé okolí mi říkalo, že to mám skončit, že to nemůžu psychicky ani fyzicky vydržet, ale já pořád věřila že to bude jiné. Navíc začal vyhrožovat sebevraždou, psát dopisy na rozloučenou, míchat prášky. Strašně jsem se bála, že si něco udělá. Okolí i všichni rodiče mí říkali, ať se nenechám vydírat, že on na to nemá, že si nikdy nic neudělá. Můj strach byl ale silnější. Na druhé straně byl ale strach s případných dluhů. U notáře jsme si rozdělili majetek, byt, ztvrdili odpovědnost za dluhy. Pak mi ale říkali, že to vše je platné až po rozvodu manželství, a já byla zas na začátku. V únoru jsem ten nápor nevydržela, manžel odešel na ubytovnu, já zažádala o rozvod. Na ubytovně vydržel jen měsíc, první následující výplatu prohrál, údajně v ruletě, a tak neměl na zaplacení bydlení. Chtěl se jít zabít. Jeho taťka ho vzal nakonec k sobě, celý měsíc ho měli u sebe, domlouvali mu, a on sliboval, jak bude sekat dobrotu. Pro děti si chodil, ale mě nenáviděl. Když pak měl výplatu a jeho rodiče odešli na karty k tetě, vzal peníze a nakrmil s ní opět tu bednu. K rodičům se už nevrátil. V noci mi volal, že se jde oběsit, já kontaktovala linku důvěry, nakonec jsem mu zavolala ať prijde domů, že si o tom promluvíme. Přišel, ráno jsem s ním zašla za jeho ambulantním lékařem Mudr. Chvilou a ten mu doporučil opětnou hospitalizaci v Opavě. Tam pobyl 4 týdny, pak léčbu doprovolně ukončil s tím že se mu nechce na doporučené psychiatrické oddělení, alespoň na nějakou dobu než by mu z jeho problémů pomohli. Navrhal jsem mu, že může se vrátit domů, ale za podmínky, že se bude starat sám o sebe a o naše děti. Na rozvodu jsem ale trvala, případných dluhů jsem se moc býla. Z léčebny přišel s kyticí a se spoustou sladkostí pro děti, ale s tím že půjde svou cestou, že nám ukáže, že není tak zlý člověk. Já mu dala výši jeho nemocenské za dobu pobytu v léčebně (asi 8 000 Kč) a ještě týž večer mi přišla SMS, že peníze zapoměl na poště, když vyzvedával složenku, a že aŤ se postarám o ty jeho kluky, že už nemůže dál. 5 dnů jsem o něm neměla žádnou zprávu, celých těch 5 nekonečných dnů, jsem trnula hrůzou, co se stalo. Pak se večer před spaním znovu objevil, celý špinavý, s pláčem že už nemůže, děti mu poskákaly kolem krku a já ho vzala dovnitř, nechala umýt a přespat s tím, že ho u nás nechám do následující výplaty, pak půjde na ubytovnu. Byl moc rád i za to. Sehnala jsem mu ubytovnu,kde měl jednopokojáč sám pro sebe, jezdila jsem tam i za ním, nosila mu jídlo. On chodil každý druhý den k nám já navařila, nakoupila za své i jemu, seděl do noci, pak odcházel. Bylo to pro mě hodně náročné, navíc jsem sehnala od 1.července práci ve svém oboru, ale svou starostlivostí jsem chtěla, aby viděl, že má ještě šanci, aby se jednou natrvalo vrátil. V červnu lo?ského roku jsme absolvovali stání o děti a rozvod. Asi nikdy nezapomenu na to, jak po stání před soudem plakal, že teď už nemá nic, že mu automaty všechno vzaly. A já ho ujišťovala, že tomu tak vůbec nemusí být, že záleží jen na něm, zda chce žít jen pro nás nebo trávit své volné chvíle v barech. Musím přiznat, že tehdy jsem myslela, že mám za sebou ty nejhorší chvíle svého života - srdce říkalo máš ho ráda, nedělej to, ale rozum i ostatní říkali to musíš udělat hlavně kvůli dětem, nebo přijdete o vše. Těžko posat to, jak mi tenkrát bylo, tak ráda byk zařvala ne, nechci se rozvést, beru to zpět, ale nešlo to ven, nevěděla jsem, co bude dál, jak se situace bude vyvíjet. Tak měsíc a půl jsme byli spolu šťasni, venovali jsme se moc dětem. Pak ale manžel zrušil svou pojistku, a peníze opět prohrál. Myslela jsem, že mi aspoň něco za mou pomoc nebo dětem koupí. A tehdy mi ujeli nervy, a já mu řekla, že já definitivně končím, pro děti si ale mohl přijít kdykoliv. Začalo peklo, manžel přestával mít čas na děti, nutil mě, ať mu ještě jednou pomůžu a když jsem mu nechtěla půjčit, tak že si musí vzít video,kazeťák a ještě pár věcí, aby je zastavil, aby splatil nějaké dluhy. Pak mu to bylo asi hloupé vůči dětem, tak mi to odprodal za ceny, které by eventuálně v zastávárně dostal. Ve čtvrtek přišel pro výplatu (9000 Kč), pak se celý víkend neobjevil až v pondělí večer. A já ho nepustila. S okna jsme s dětmi viděli, že to je on, dětem jsem musela situaci vysvětlit, i když plakaly, nechtěla jsem je vystavit dalšímu stresu z toho, že uvidí tatínka znovu na kolenou, nechtěla jsem, aby mi znovu celou noc proplakaly. Vysvětlila jsem jim, že tatínek prijde ve dne, a že si je opět vezme na klouzačku. Asi po hod. vyzvánění odešel ještě ke své mamce, jestli by tam mohl něco klukům nechat, a ta ho vyhodila s tím, že za dětmi se chodí ve dne. A to jsem ho viděla naposledy. To, že jsem neotevřela si už budu asi vyčítat pořád. Manžel totiž následující den podal v práci výpověď, ubytovnu musel opustit, jelikož pravděpodobně celou výplatu prohrál a v pátek se v místech, kde jsme měli svatbu oběsil. Ani si nevyzvedl rozhodnutí soudu,a tak js
6. Únor 2004 - 9:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Milá Petro,přečetla jsem si Tvůj přispěvek na Doktorce a krve by se ve mně nedořezal. To já začala tuto rubriku psát, můj přítel je gambler. Bohužel stále hraje, je to pořád dokola. Už nevím, jak mu pomoci, trpím víc než on... Ale nechci teď psát o sobě a popisovat dál ten náš smutný příběh.Chci reagovat na to, co jsi psala ty. Především - je to moc, moc smutný, je mi Tě strašně líto. Tohle se nemělo stát. Ale jistě jsi díky závislosti Tvého manžela prostudovala o této nemoci nějaké materiály (já spoustu). A víš, jak mohou gambleři skončit. Jednak velké dluhy, odcizení přátel, ztráta partnerek, manželek, rozvody, v horších případech pak trestná činnost a bohužel v tom nejhorším případě i sebevraždy. Z toho, jak jsem četla tvůj příspěvek jsem - bohužel - vytušila, že to s tvým manželem takhle dopadne. Já vím, že Ti možná připadám cynická, ale věř, že je to tím, co už jsem zažila s mým přítelem, který je ukázkovým gamblerem. Prosím tě, Petro, nedávej si za smrt manžela vinu, ty ne!!! Tys pro něho udělala tolik, a víc se udělat opravdu nedalo. Píšeš, že bys to všechno raději snášela dál, jen kdyby byl manžel s Vámi. To přece ale nemůžeš myslet vážně? Život s gamblerem není život. A vy jste navíc měli dvě děti! Bylo to peklo. Tvůj manžel měl těch podaných rukou a šancí začít znovu tolik, ale nevyužil je. Přiznal si vůbec někdy sám, že on je nemocný? Víš, to je nejdůležitější. Kromě toho je taky nutná vůle, kterou nemá bohužel ani můj přítel, ani ji neměl Tvůj manžel. Ta léčba v Opavě je jen takový start. Já si také bláhově myslela, že se po šesti týdnech vrátí a bude "zdravý". Jak šeredně jsem se mýlila. Tam si mají jen svůj problém uvědomit, dovědět se, jak na sobě pracovat, jak odvracet případné touhy hrát, atd. Tvůj manžel třeba to předsevzetí přestat hrát měl. Jenže bohužel právě ta jeho slabá vůle ho v okamžiku zradila a on podlehl. Když prohrál, chtěl to získat zpět a tak hrál víc a víc, půjčoval si a zastavoval věci. Nic ho nezastavilo, bohužel ani ten fakt, že má doma dva zdravé kluky. Tvůj manžel byl hodně nemocný, ale ty si vinu nedávej. Problém gamblerství tady není absolutně řešen, o tom jsem předsvědčená. Kolik se toho dělá třeba pro feťáky - ale pro gamblery? Nic! Už jen to, že je povoleno provozovat ty podělané automaty. Já nevím, odkud jsi, já z Prahy. No a tady jsou opravdu na každém rohu. Prodej drog je zakázán, ale provoz automatů (které dělají z lidí možné větší trosky než drogy) tu vesele kvete... Kdysi jsem na tohle téma psala dopis nějakému poslanci, prosila jsem ho, aby se s tím začalo už konečně něco dělat. A myslíš, že mi odpověděl? Ani náhodou.Petro, je to tragédie tahle hráčská závislost. Věř mi prosím Tě ale, že ty jsi udělala MAXIMUM. Nemohla jsi svému muži jinak pomoci. Tím, že bys ho vzala domů a nechávala ho hrát, prohrávat, zastavovat majetek, tím bys mu nepomohla. Tahle společnost mu měla pomoci. Já netrvdím, že kdyby se automaty a herny vůbec, zakázaly, vyřešilo by to tenhle problém úplně. Jsou tu samozřejmě další hazadry, třeba sázky, karty, ap. A když bude patologický hráč nějaký způsob chtít najít, tak si ho najde...Raději už to ukončím, protože je mi z toho všeho moc smutno. Péťo, prosím, buď silná, hlavně kvůli klukům. Chci, abys věděla, že jsi pro manžela udělala vše, co se dalo, nemohlas dělat víc, to prostě nešlo. Vím, že existují gambleři, kteří ten boj nakonec vyhráli, dostali se z toho. Moc bych si přála, kdyby to tak bylo vždycky a u všech. Taky bych chtěla věřit, že se tímto problémem začnou už naši zákonodárci konečně zabývat, věnovat mu náležitou pozornost.Myslím na Tebe. Drž se, ale neobviňuj se, prosím!!!Andy
6. Únor 2004 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
hans (anonym)
Mam jednu radu, pro vsechny co chteji s touhle zavislosti skoncovat. Spousta z vas si mozna bude myslet, ze je to blbost a zbytecne radikalni vec, ale kazdy kdo z tim ma zkusenosti vi jak radikalni dusledky muze gambling mit. Jsem si jisty, ze me by nic jineho nez toto od hrani neodvedlo.Clovek proste musi zit nekde, kde prilezitosti ke gamblingu NEJSOU.To se samozrejme snadneji rekne nez udela, ale jsou takova mista.Pro me takhle fungujou USA, kde je mimo AC, Vegas a podobnych mist gambling nelegalni a takovy pako, abych si v patek koupil letenku kvuli tomu abych mohl o vikendu prohrat prachy zase nejsem. Takovych zemi je vic a pokud jste mladi a nemate zadne ultra zavazky, vyplati se to udelat, nez celej zivot bojovat s touhle nejdrazsi ze vsech zavislosti v miste, kde jsou v kazde ulici 3 herny nebo hospody s automatama.Problem je , ze lidi, ktery se s tim osobne nesetkali a neposralo jim to zivot si vubec neuvedomujou, jak tahle legalni vec ohrozuje spolecnost. Pokud by se takovy story jako v tyhle diskusi objevovaly i jinde, treba by se prostredi stalo priznivejsim. V Cechach se to takhle moc nedela a lidi jeste nepochopili, ze zamestnanci statu jsou placeni aby jim slouzili. VErim, ze by melo sanci obcanske zdruzeni, ktere by tlacilo na politiky aby gambling aspon omezili, kdyz uz ne zakazali nebo aspon jeste vic zdanili aby se aspon cast tech penez vracela zpet do systemu. Malokdo vi, ze i meststi urednici maji pravo to zakazat mistne vyhlaskou. Je ale potreba vyvijet tlak.Kdyby (tusim) Lenka uverejnila svuj pribeh formou otevreneho dopisu v novinach, spolu s vyzvou, aby se prislusni cinitele snazili veci vyresit, treba by se nasel nekdo, kdo by to udelal (kdyz uz ne z idealismu, tak aspon pro zisk vlastniho politickeho kapitalu).Preju pevnou vuli vsem.Abstinujici gambler
6. Únor 2004 - 21:32
Obrázek uživatele Návštěvník
hans (anonym)
aha, tak ten prispevek byl od Petry L.
6. Únor 2004 - 21:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Katy (anonym)
Ahoj vám všem sedím ted v práci a je mi do breku, vlastne tak nejak mam krapet zacakanou klavesnici od slz, ale to sem nechtela psat. Mam kluka dva roky, zjistila jsem to, ze hraje před pul rokem, nikdy se se mnou o tom nechtel bavit. Dohodli jsme se ale presto, že se bude snazit se temhle mistum vyhnout a prede dvema dny se priznal ze tam nahazel tri tisice. Ta zpráva mi na místě malem vzala život, bylo mi jasne ze ho musim opustit nez znici jeste me, ale pak u srdce zaťukala lítost a lidskost a taky "poslední šance". Chtela jsem mu podat pomocnou ruku, ale ted hodne vaham jestli neobětuju svou psychiku za jeho automaty. Lidi, kdyz ne nikdo, pojdte, domluvime se, budem zadat o zakazani heren!!, kdyz se nas spoji vic, musime to preci dokazat!!!Nenechame si brat nase lasky a jejich zivoty pro nejaky mizery, ktery prezivaj na ukor smrti jinych lidi!!! Je mi z toho zle. Vim, ze s mym klukem nejspis z rozumu a s hroznou bolesti zkoncim. Automaty, jsou skutecne horsi nez drogy a chlast. Jsem z Prahy, nevim ale kam jit, ale pokud sance ty mizerny kramy z nasich mest vymytit - udelam proto vse. Tak co, pujdem do toho? - mimochodem - neni "uzasne", ze pro tyhle lidi jsou v tyhle republice v podstate dve lecebny? Stat asi opravdu potrebuje vydelat na party pro ty mizerny vyzirky co si rikaj vlada, na kazdym lidskym zivote. Nechci to tak nechat - a k tomu prvnimu pribehu - do tech novin bych ho rozhodne nechala poslat taky, copak to takhle soudny clovek může nechat?? PUJDEM DO TOHO V ZAJMU NEJEN NASICH PRATEL A LASEK ALE PROBOHA I NASICH DETI!? PREDSTAVTE SI, ZE TO VASE KVULI TEM MIZERNEJM SMEJDUM NAKONEC TAKY JEDNOU UMRE..
6. Červenec 2004 - 6:44
Obrázek uživatele Návštěvník
zkušená (anonym)
Katy,těžko s tím něco naděláš.Gamblérství je jako alkoholismus,zničí rodinu do základu.Máš výhodu,zatím je to jenom"láska".Utíkej od ní hodně daleko ,přebolí to!Víc nešťastná bys byla,vdát se za takového člověka,který ztratil nad sebou vládu,zasloužíš si snad víc.Žádat o zákaz heren je jako žádat,aby tady nebyly bordely,aby nevládli socani a nedrapali se na jejich místa modrý ptáci,kteří už nám dokázali,jak se rozkrádá republika.Nenaděláš nic,jen to:VYKAŠLI SE NA NĚHO!
7. Červenec 2004 - 23:50
Obrázek uživatele Návštěvník
ana (anonym)
Milá ndy, přečetla jsem si tvůj příběh a byla bych moc ráda, kdybys mi napsala, jak to všechno dopadlo...tak silnou a statečnou holku jsem ještě neviděla, proto doufám, že je už vše v pořádku. Děkuji.
8. Červenec 2004 - 15:31

Stránky

Přidat komentář