16200 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Ahoj Simono,díky za zájem, který o můj příběh projevuješ. No, vypadá to, že ten model opravdu zafungoval. Jsou to zhruba dva měsíce, co jsme to takhle zavedli a musím říci, že od té doby S. jedinkrát "nezaškobrtl". Všechny dluhy má (kromě toho mého) zaplacené, takže vydělané peníze už může investovat do potřebných věcí. Za uplynulý měsíc si pořídil zase pár věcí pro sebe (zimní bundu, průkazku MHD - do té doby jezdil na černo!), koupili jsme dárek pro jeho maminku, za kterou příští týden pojedeme, párkrát jsme si někam vyšli. Jeho peníze má u sebe můj táta, když je na něco potřebujeme, řekneme si o ně. Jak jsem napsala posledně, je to určitě dost potupné, že dospělý člověk musí cizímu člověku (což pro něj můj táta vlastně je, i když samozřejmě po tom všem, co už S. provedl, zase už o sobě všichni leccos víme) odevzdávat veškeré peníze, ale S. to bere tak nějak přirozeně - prostě nijak k tomu neremcá, naopak, vždycky mě upozorní, abych určitě vše nahlásila, co jsme koupili, a tak. Zatím samozřejmě nemůže být řeč o tom, že by mohl začít šetřit, protože to, co si u táty uloží se pak zase průběžně vybere a nakupuje se (spoustu věcí totiž ještě bude potřebovat). Ale je opravdu super pozorovat, jak má z toho všeho radost. Myslím, že mu konečně došlo, že je fajn udělat si za vydělané peníze nějakou radost, či si pořídit něco potřebného! A to je nejdůležitější. A když se s ním bavím, tak už mluví o určitých věcech opravdu jinak. Už o těch financích tak nějak přemýšlí. To dřív vůbec neexistovalo. Teď odjel na týden pomáhat kamarádovi s jednou zakázkou mimo Prahu. Má slíbené dobré peníze. Sám řekl..."počítám, že si z toho vydělaného ušetřím 10 000,-" (tím myslel, když odečte všechny výdaje na jídlo, cigarety a tak). Tam je důležité to slovo UŠETŘÍM. Jako by tohle slovo v jeho slovní zásobě dříve vůbec neexistovalo! Jo a taky, jak jsme byli o dovolené na chatě, seděli jsme v takové příjemné hospůdce a povídali se. A bavili jsme se taky o autech a on pronesl... "myslím, že do příštího léta bych mohl na nějakou "ojetinu" našetřit". Já vím, že pořád ještě se nedá mluvit o vítězství, ale pokrok to je neuvěřitelný. Taky musím zmínit to, že vlastně už dvakrát přivezl domů z práce celou výplatu, což taky do té doby nikdy neudělal - hlavně proto, že už jí měl stejně vždycky dopředu vybranou na zálohách! A když ne, tak jí cestou domů někde prohrál. Možná to bude znít teď hloupě, to, co napíšu, ale opravdu to takhle cítím - totiž o dovolené si taky koupil peněženku (kterou taky do té doby neměl - na co taky?). Hezkou, koženou. A prostě když jede z práce, nebo když si od táty nějaké peníze na něco vezme, tak si je do té peněženky uloží! A já jsem opravdu hrozně ráda, že si na ty peníze začíná také dávat pozor. Teď si třeba říkáš, že jsem opravdu asi padlá na hlavu, proč to tu píšu, když to je úplně normální jev, ale víš, u něj je to prostě pořád ještě takové zvláštní. Já si můžu jen představovat, jak to přesně bývalo, když hrál, ale myslím si, že se moje představa od reality asi moc lišit nebude. Tedy - dostal peníze (ať už část výplaty, nebo jiné peníze), strčil je jen tak zmuchlané do kapsy a v nejbližší herně je vytasil a pomačkané je hodil obsluze a požádal o drobné. Pro mě jsou to pořád děsivé představy... a vzpomínky vůbec... a tak se snažím se k tomu už moc nevracet - i když je to zatím celkem nemožné... Ta hrůza trvala moc dlouho na to, abych vše z paměti vymazala....Ještě ten můj dluh - už se zmenšuje, dohodli jsme se tak, že mi bude chodit tedy ta výplata z jeho vedlejšáku (to je 7000 Kč) plus za mě bude platit doma nájem (každý platíme měsíčne 1600 Kč). Takže prozatím se jeho dluh vůči mně bude měsíčně snižovat o 8600 Kč. Do budoucna se to může samozřejmě ještě změnit. Podle toho, jak finančně na tom bude on... Mně to takhle tedy stačí. Dokonce si můžu už z těch jeho splátek něco ušetřit (protože moje výplata padne na veškeré výdaje a tak). Takže takhle to teď vypadá. Budu moc ráda, když Ti za čas napíšu zprávu podobného znění. Ještě jednou moc díky za zájem. Prozatím ahojAndyP.S. Je to zároveň i informace pro Alču, která se o můj příběh taky zajímala a moc mi pomáhala.
20. Září 2001 - 10:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Simona M. (anonym)
Milá Andrejko, jsem opravdu moc ráda, že se to u vás takhle vyvíjí. Víš, nemůžu se zbavit pocitu, že ten tvůj S. si tím hraním jaksi léčil pocit, že o něj nikdo nemá zájem. Jeho rodiče asi nežijí spolu, viď? Teď bych řekla, že mu zájem tvého otce moc svědčí. A je vidět, že když se mu dá možnost, že se mu pořád věří, tak se jí chopí. Já vím, tys mu taky vždycky věřila, ale ta postava tvého otce je, nezlob se, asi silnější a pro něj je to zavazující. Což je v každém případě skvělé pro vás pro oba. Vůbec se nedivím, že si kupuje peněženku, novou zimní bundu a tak. Chápu, že na takové věci prostě neměl. Když jsem četla tvůj příspěvek, napadla mě jedna věc. Od mala jsem byla vychovávaná dost skromně. Naši se rozvedli, mamka vydělávala dost málo, táta sice platil pravidelně výživný, ale to víš, dvě holky, protože mám ségru, toho potřebovaly víc, než jim bylo možno dopřát. Teď si sice vydělávám sama, ale není to částka nijak závratná. Když zaplatím nájem, jídlo a všechny další nutné výdaje, mám pro sebe měsíčně asi dva tisíce. Z toho si ještě šetřím na roční tramvajenku, kupuju oblečení, kosmetiku a tak. Peněz opravdu nemám nazbyt. Taky dlužím příteli peníze za vybavení bytu, protože v první fázi do něj investoval jen on a my se dohodli, že jedem ve všem napůl a že mu to časem zaplatím. Maximálně mu mohu dávat měsíčně 300-500,- Kč. Ale to jsem neřekla to, co jsem chtěla. Fascinuje mě, že množství peněz je opravdu relativní. Mě připadá hodně těch pár stovek, ale 8.600,- Kč už je pro mě pořádná suma!!! Myslím, že tvůj přítel přes to všechno, co vás potkalo, je dobrej chlap. Je vidět, že umí peníze nejen utratit (což se už snad nikdy nebude týkat automatů, alkoholu či podobné závislosti), ale hlavně vydělat!!! Vždyť takových krásných skoro devět tisíc by bylo už klidně na splácení hypotéky na krásný domeček! To víš, básním o tom, protože platím nájem a nikdy svůj domeček asi mít nebudu... Ale s ohledem na dnešní situaci ve světě, je to asi blbost nad tím truchlit. Hlavně, aby nám zůstalo aspoň zdraví, rozum a nejbližší rodina, viď? Mějte se krásně, a určitě se zase ozvi!
20. Září 2001 - 14:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Mila Andrejko, jsem moc rada, ze se to tak slibne vyviji. Moc bych vam obema prala, aby se vas zivot tocil uz jen kolem takovych tech beznych starosti, jako ma kazdy a aby mezi ne hrani, a ani nic tomu podobneho nepatrilo.Neozyvala jsem se, protoze jsem Te nechtela nutit do psani, protoze jsem netusila, jestli psat chces, ale chodim sem pravidelne s nadeji, ze se dozvim, jak se vam vede. Postupem casu se dostanete i tam, kam bys dospela rada dnes uz snad nejen Ty, ale i Tvuj pritel...ke svemu bydleni, svemu zivotu, rodine.... uvidis. Moc bych vam to prala a jestli to takhle pujde dal, tak to nebude trvat dlouho -rrekla bych. protoze kdyz je to tak, jak pises, tak uz vase nemizi v nejasnu a nejistote, ale uz se ji dostava jasny obraz. Je to tak?Mozna mu pak jednou budes moc ukazat, jak moc si se snazila najit pomoct tady a ze jsi ji nasla a spolu se tomu jen zasmejete, ze to je minulost a ta je tabu.Moc Te zdravim a myslim na Tebe i Tveho pritele. Vis, mozna nakonec vsechno spatne je k necemu dobre a vas vztah se vsim prozitym jen posili. Kazdopadne, S. ma velky stesti, ze ma takovou zenskou, jao jsi Ty.Zdravi a vzpomina Aja
22. Září 2001 - 14:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Zdravím všechny, nechci tady působit jako nějaký sýček, ale gamblerství je pekelně zákeřná závislost. Nedávno jsem četla v knížkách od Nešpora o závislostech, že gambleři mají ten samý "absťák", jako mají třeba alkoholici nebo feťáci. Nešpor - náš hlavní odborník na závislosti - mluví o tzv. "bažení", angl. "craving", což je něco jako neodolatelná touha po droze. A mluví o způsobech zvládání tohoto "bažení", a také o tom, že u gamblerů je relativně nejnižší zvládání tohoto bažení, tzn. že mu nejčastěji podléhají, nejhůře se dá ovládat. Můj otec teď zase po třech letech prohrál asi 200 tisíc, zadlužil se u mafie, zastavil zlato, domácí spotřebiče, svoje měřáky... teď se tváří, že je dobrej dobrej, ale já se obávám, že moje máma na to jde stejně jako Andrea - myslí si, že když se táta snaží, že to stačí, že je to všechno. Táta se opravdu snaží, ale co bude, až poplatí všechny dluhy a až ho přejde ten bezprostřední pocit existenční nejistoty a provinění? Nechci tím říct nic víc, než to, že je třeba se tomu problému věnovat i jinak, než jen "prakticky", tzn. jaký bude v domácnosti tok peněz, kdo má peníze a na co se dávají, a jak se splácejí dluhy. Ještě je tady taky hledisko psychologické. Myslím, že byste neměli zapomenout, že Tvůj přítel má závislost, a na překonání závislosti nestačí jen splácet dluhy. Samozřejmě nevím, jak to u vás doma vypadá, možná že přítel si už sáhnul na to pomyslné dno, tak jako třeba ten můj, který zase pro změnu bral drogy, a že od toho dna se dá už jen odrazit nahoru. Ale závislost je fakt svině. Stále se mi zdá, že Andrea se na to kouká, jako že je to otázka zodpovědnosti ze strany přítele a důvěry ze strany její. Tohle tam samozřejmě musí být, ale to nemusí stačit! Alena se mnou možná nebude souhlasit, ale k úspěšnému vyléčení se ze závislosti je potřeba terapie - ať už pod vedením odborníků, nebo si ji ten člověk musí udělat sám - sám sebe pochopit. Pokud k tomuhle nedojde, o čemž zatím pochybuju v případě mého otce, není naděje na zlepšení! Ovšem já tady mluvím mluvím a taky nikde nemám jistotu, že přítel do toho nespadne znova - měl křížovou závislost - drogy a alkohol... Ovšem my jsme domluveni, že kdyby si někdy zase "dal", že půjde okamžitě znova na léčení, aby se mu to nerozjelo. U mého otce je problém, že když si "dá", tzn. když si jde zahrát, ale není z toho průser za 200,000 tak se k tomu nikdy nepřizná!Mluvili jste, Andreo, někdy o eventualitě, co uděláte, kdyby do toho náhodou znova spadnul?Držím palce vám i sobě,Káča
30. Říjen 2001 - 8:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Andrejko, jak se mas-mate?Doufam, ze dobre, a ze to sem uz nemas potrebu psat hje jen znamenim toho, ze uz je vse, tak jak bys Ty chtela... Zdravi a vzpomina Ala
1. Únor 2002 - 17:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Ahoj, zdravím všechny!Jsem strašně ráda za tenhle klubík, protože mám bratra - gamblera. Už je z nejhoršího venu, abstinuje 4měsíce a mnohem se zlepšil. Dochází jednak na individuální psychoterapii a jednak na středeční skupinu pod vedením prim. Nešpora na 31. Myslím, že mu skupinová terapie hodně dala. On sám říká, že jsou pro něj přínosem nejen skupinová sezení s primářem, ale především pondělní anonymní hráči. Malej zatím bydlí u rodičů, dostává kapesné po dvacetikorunách a moc bych chtěla věřit tomu, že už nikdy hrát nebude. Jenže se bojím, že až dodělá střední školu a začně si vydělávat, tak do toho spadne znovu. Má někdo podobnou zkušenost?
17. Duben 2002 - 19:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
A ještě k tomu, co říká Káča: skutečně se jedná o "craving", který je tak silný, že hráči zapomínají úplně na všechno, jen aby dostali svou dávku - sliby typu "puč mi pětikilo, já ti to zítra vrátím", drobné krádeže peněz doma, záškoláctví, naprostá nespolehlivost, lži, podvádění, to všechno jen kvli své droze. S cravingem se ale můžete setkat i u bulimiček (viz chat o PPP) - touhle problematikou se zabývám dá se říct i z odborného hlediska - jen málo lidí ví, že i přejídání-zvracení-přejídání-zvracení-přejídání je velmi nebezpečný návyk.
17. Duben 2002 - 19:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrea (anonym)
Ahoj Martino, já jsem tady zavedla tuto rubriku, protože můj přítel je gambler a hledala jsem někoho, s kým bych si mohla o tomto hrozném prokletí popovídat. Strašně mě děsí to, že Tvůj brácha je ještě tak mladý. Tahle závislost je tragédie. Kdo soužití s takovým člověkem neprožil, nemůže vůbec tušit, jak šílené to je. Moc držím bráchovi palce, aby to vydržel a byl do budoucna v pohodě. Jinak chci holkám, co mi držely palce a zvlášť Alence (která se o tento příběh hodně zajímala) moc poděkovat za podporu. Bohužel nic nedopadlo podle mých představ. Dokonce se přítel v listopadu odstěhoval (bydleli jsme spolu u mých rodičů). Jestli jsi četla celý můj příběh, víš, jaké úspěchy a pády jsme během té doby zažívali... Jediné, co ale můžu teď napsat je to, že můj přítel je asi nevyléčitelnej, a že už nevěřím, že bude někdy v pohodě. Teď má zase období, kdy je přesvědčen, že vše už bude klapat (pomáhám mu v tom směru, že mám přehled o jeho financích a dluzích), dal mi slib, že jestli to tentokráte poruší, odjede se znovu léčit... Je to prostě začarovanej kruh a já už se s tím smiřuji. Ale k tomuhle uvědomění si mi pomohlo až to, že docházím k psychiatričce, a beru antidepresiva. Vidíš Martino, až tam mě to gamblerství mého přítele dohnalo... Já prostě nevycházím z údivu, jak tito lidé nesmyslně uvažují, jak úplně nesmyslně věří tomu, že na těch zatracených bednách mohou vydělat, jak dokáží svým nejbližším do očí lhát, atd... Je to prostě HROZIVÉ, ani nemám sílu o těch všech hrůzách psát. Tak ještě jednou, Martino, buďte všichni bráchovi podporou, ať poctivě dochází na terapie a ať se drží a ať jsou pro něho forbesy už jen vzpomínkou a nikdy, když se ocitne v jejich blízkosti mu to v té hlavě "nepřeskočí na tu špatnou vlnu". Andy
18. Duben 2002 - 13:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Mila Andrejko, uz jsem nedoufala, ze se ozves a s postupem casu jsem zacinala tusit, ze bud mas tolik starosti beznych, nebo se neco deje s Tvym pritelem. Jsem rada, ze aspon Ty jsi vporadku. Ani nevim, co rict, jak Te potesit. Vim, ze prozivas peklo na Zemi a asi uz nevis kudy kam. Mela by ses asi zacit davat dokupy sama, tu priteli take rict, protoze k tomu byt nekomu oporou musi byt clovek naprosto vporadku a silny sam se sebou. On mel sanci hodne, mozna jeste bude mit, to bude zalezet nen na Tobe, kazdopadne, jak uz tu bylo receno mockrat, konecne rozhodnuti bude vzdy zalezet jen na nem. A Ty se s tim budes bud muset srovnat a zit neustale ve strachu, kdy zase porusi sliby, nebo jit dal svym zivotem svou vlastni cesztou s nadeji, ze si Te laska cista najde. Vim, ze to boli, moc a moc, ale i tohle jednou preboli, at tomu ted budes chtit verit nebo ne, ale vis, stoji za to doufat v lepsi zitrek, protoze on jednou urcite prijde. Kdykoliv budes mit chut, klidne se ozvi i jen na moji adrresu, muzeme jen tak pokecat...bbudu rada a budu se tesit i kdyz napises jen sem. Davej na sebe kazdopadne pozor, ano?Zdravi a vzpomina Alena
21. Duben 2002 - 6:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Kacko, Tobe bych chtela poprat mnoho sil a jeste vice trpelivosti s braskou. Ja sama nevim, co bych delala, kdyby to byl muj braska, teda dneska uz je to chlap s triletou dcerkou:-)) Asi bych do nej nekonecne hucela a davala bych mu poradny kapky dokud by mi dech a trpelivost stacila, je to jiny nez kdyz je to laska, nebo pribuznej, jak se clovek muze chovat v takovyhle pripadech. Ja jsem si prosla zavislost na jidle a na krase...-Anorexii i bulimii= skoro 12 lety trapeni se, tak dokazu snad docela zasvedcene posoudit, co je to zavislost. Je to vazny problem, kde okoli muze dost pomoct, ale pres jeho veskere snahy konecny vysledek je jen a jen na dotycne postizene osobe, -bohuzel, mozna dneska reknu uz i bohudik, protoze cely proces mi nakonec hodne dal, co se tyce dusevniho rozvoje a dospivani. Preju vam, aby jste to zvladli vy i Andrejka s jejim pritelem a vsichni vam podobne postizeni...S pozdravem se louci Alena
21. Duben 2002 - 6:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Ahoj Andrejko, stejně jako Alena jsem čekala, až se ozveš. Jenže jsem si říkala, že už je asi všechno v pořádku a že už tuhle diskuzi nepotřebuješ, protože gamblerství z tvého života úspěšně odkráčelo... Z tvého posledního dopisu vím, že to tak není. Mrzí mě to. Stejně jako Alena si ale myslím, že bys měla v tuhle chvíli myslet hlavně na sebe. Víš, taky ráda pomáhám lidem, ale jen pokud je to v mých silách. Pokud ne a já cítím, že to tak zasahuje do mého života víc než je zdrávo, že s tím nedokážu nic dělat, radši se pomoci jiným vzdám i když by to někomu mohlo připadat, že jsem se na něj vykašlala. Myslím si, že šancí tvůj přítel dostal dost. Nevyužil je tak docela jak mohl, takže si myslím, že si bude muset asi vystačit sám. Záleží to všechno jen na něm, ale ty se kvůli němu nemůžeš trápit! Postav se na vlastní nohy, žij svůj vlastní život a přítelův život jen sleduj nezaujatým okem diváka. Udělalas cos mohla, věř mi... Život ti to určitě v mnohém dobrém oplatí...
22. Duben 2002 - 9:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Milá Andrejko,Dopadlo to u tebe dost jak jsem předpokládala, což mě velmi mrzí. Zdá se mi ale, že ty jsi vůbec nepochopila podstatu závislosti, stále ještě se ptáš, jak je to možné, že ten člověk takhle uvažuje... Pokusím se ti vysvětlit své chápání závislosti. Nějaký jedinec má neřešené problémy. Pocity méněcennosti, nejistota, atd. Nepříjemné stavy, o kterých ale často ani neví. Když se nějaký problém nebo pocit nebo potřeba zatlačí do podvědomí, stává se silnější a mocnější. Takže k jejímu zahnání je potřeba něčeho velmi silného. To je tedy závislý člověk. No a předmět závislosti? To může být cokoliv, co člověku ze své poskytuje nějaký příjemný pocit. Jídlo, alkohol, hra o peníze (poskytuje příjemné vzrušení), nebo hra bez peněz (třeba na počítači), práce, drogy, hladovění, sport, v podstatě cokoliv. No a pak se vytvoří takový začarovaný kruh - nepříjemný pocit - nutkání - útěk k činnosti, která se z příjemné stává destruktivní právě proto, že "musím". Moc dobře to znám, věřte mi. Závislost je vlastně takový únikový mechanismus. Únik před něčím, co nás trápí, ale o čem nechceme vědět. U gamblerů je nejhorší, že na nich, pokud v tom momentálně nejedou, není poznat, že jsou závislí. Jsou schopní o své závislosti normálně mluvit, jako by ji měli úplně pod kontrolou, umí působit spolehlivě a jistě si i věří, že mají vše pod kontrolou. Podle všeho, co říkáš, tak tvůj přítel nemá pod kontrolou vůbec nic, a není schopen si to přiznat. To je první krok. Přiznat si, že v tom jedu, a že s tím sám nic neudělám. Ne každá závislost se dá zvládnout vůlí. Některá ano, ale taky se může stát, že pokud zvládnu závislost vůlí, přejdu do závislosti jiné. Znala jsem kdysi jednu holku, která byla v sedmnácti alkoholička, a když přestala pít, stala se z ní bulimička.Martině - držím pěsti tobě i bratrovi, ale myslím, že je na dobré cestě. Nejde o to, kolik má po ruce peněz. Bulimička se taky nezbaví své závislosti tím, že přestane jíst. No a vy zase držte palce mě, protože i já mám své únikové mechanismy, které jsou silnější než já. V poslední době mě oslovil pojem "stín" od Junga, tedy součást nás, kterou odmítáme, povahové vlastnosti, které "nesmíme mít". Myslím, že můj únik je právě únik před tímhle stínem. Tak mi držte palce, ať to netrvá moc dlouho, protože můj únik je v internetu a nemůžu kvůli němu pracovat.
2. Květen 2002 - 16:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka Havryskov (anonym)
Dobrý den, jmenuji se Jitka a chtěla bych poradit co mám dělat : Mám dva kamarády P. a J. kteří jsou gambleři, obou se sice daří tajit jejich nemoc před okolí kamarádů a známých já ale ovšem vím, že vtom pěkně lítají.Oba hrají automaty již 7let a začaly cca 16letech. Oba pracují ale co je to platné když celou výplatu jenom prohrají a jěště si napučují ohromné sumy peněz. Když jsem snimy o tom hovořila tak mi řekl, že od svého začátku kdy hrají prohráli každy okolo min. půl milionu korun. Jsou oba svobodní ani na tu holku nemají, dokonce ani nedávají žádné peníze rodičům na bydlení, nebo na jídlo když už u nich bydlí a vyjídají je. Já mám o ně veliký strach protože je na nich pomalu vidět, že to opravdu nezvládají. Prosím Vás pomůže mi někdo a napíše te mi co mám dělat jak těm klukům asi mám pomoci. Děkuji vám Jitka
8. Květen 2002 - 23:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrea (anonym)
Milá Jitko, bude to pro Tebe asi zklamání, ale za současného stavu svým kamarádům není pomoci, tedy ani ty jim nemůžeš pomoci. Oni sami si musí uznat, že jsou NEMOCNÍ!!! Dokud Ti (a hlavně sobě) budou říkat, že mají věci pod kontrolou, že to zvládají sami a že nemají se hraním žádné problémy, tak je to beznadějné. Je to hrozné, já vím. Ale věř mi, že mluvím (píšu) z vlastní zkušenosti. A jak jim tedy můžeš pomoci ty? Já to vezmu podle sebe. Takže až kamarádi opravdu řeknou: JO, jsme gambleři, nezvládáme to... Jsme závislí a víme, že se musíme zkusit léčit - a snad vyléčit! A pak jim teprve můžeš začít pomáhat. Napříkad tím, že vyhledáš nějaké ústavy, kde se léčbou gamblerů zabývají (já vím o Bohnicích v Praze a o Psychiatrické léčebně v Opavě - tam byl můj přítel). Myslím si totiž, že tví kamarádi nejsou ve stavu (podle toho, co jsi psala), že by jim pomohla jen ambulatní léčba. Musí se léčit ústavně, aby to pomohlo (i když samozřejmě léčba není zárukou toho, že se vyléčí - to je jen začátek. Pak to bude jen a jen na jejich vůli a na uvědomnění si toho, co v životě vlastně chtějí. Ta léčba by jim měla pomoci uvědomit si, v čem to vlastně lítají, co je příčinou jejich hraní, co jsou jejich spouštěče atd). Pak pro ně bude také důležité, aby měli nějaké zázemí (myslím, že i když jsi jejich dobrá kamarádka, že to nestačí). Měli by mít někoho, kdo na ně bude opravdu dohlížet (ale zase - oni to tak musí chtít. Musí chtít, aby někdo věděl o jejich finanční situaci, věděl, jaké mají dluhy, a společně s nimi by sledoval, zda důsledně tyto dluhy splácejí a hlavně by tomuto člověku měli - ve svém zájmu - odevzdávat výplatu (nebo jiné příjmy, které budou mít). Chápu, že normálním lidem se to zdá hrozně potupné, že by někomu měli odevzdávat své výplaty, svěřovat se jim, kolik a za co utratili své kapesné (tito lidé by u sebe měli nosit max. 50 Kč, víc ne), kolik komu dluží, ale bohužel u gamblerů je to tak. A pokud kamarádi budou chtít zabránit tomu, aby do toho po léčení zase znovu spadli, budou muset všechna tato opatření dodržovat. Zkrátka, všechno to záleží, Jitko, jen a jen na nich! Ten první impuls musí vyjít od nich. Bohužel ten může nastat, až když si sáhnou na opravdové dno (kdy je rodiče vyhodí z domu, přijdou o práci, budou na ně hrozit dlužníci atd. atd.). Nepřeju jim, aby takhle dopadli, ale bohužel tuším, že jsou na nejlepší cestě tak skončit. Možná by jim trochu otevřelo oči, kdyby někdy přišli na sezení p. doktora Nešpora v Bohnicích (tuším, že se ta sezení konají každou středu) a tam si vyslechli příběhy těch hráčů, co se tam léčí. Až kdyby slyšeli, jak opradvu můžou dopadnout, třeba by si svůj problém uznali a chtěli s tím něco dělat. Z Tvého mailu nevyznělo, jestli si kluci svou závislost uvědomují nebo ne. Ale spíš si myslím, že ne. Asi můj mail zní trochu zmateně, ale honí se mi hlavou moc myšlenek najednou. Je to tím, že jsem si na téma gamblerství užila opravdu hodně. Každopádně si myslím, že Tví kamarádi jsou na dost špatné cestě. Můj přítel dělal hrozné věci (pořád si nadělával dluhy, lhal mi, sliboval, že toho nechá, vzal peníze, co mu nepatřily, někdy kvůli hraní úplně zapomněl na své povinnosti (nepřišel do práce!!!), zastavoval a rozprodával věci), ale nic z toho ho nedonutilo se zamyslet a uznat, že je opravdu VÁŽNĚ NEMOCNÝ. Teprve až to, že mi vzal kartu do bankomatu a vybral peníze (když jsem na to přišla, ještě se snažil mlžit, že prý jsem kartu asi někde ztratila... ale nakonec se přiznal). A až tehdy uznal, že je nemocný, a že by se chtěl léčit... No, a pak jsem tu story tady psala. Bohužel výsledek byl ten, že po 14 dnech, co přijel z léčení v tom jel znovu... Ale o tom tu psát nechci. Prostě je to Jitko SVINSTVO, ale ty teď pro kamarády můžeš udělat úplné minimum. Můžeš do nich horem dolem hučet, že to, co dělají, je špatné atd. Ale oni na to musí přijít sami!!!Asi jsem Ti moc neporadila, to mě mrzí. Pokud se Tví kamarádi rozhodnou se svou závislostí něco dělat, tak se určitě ozvi. Přece jen ale něco Ti poradím. Dr. Nešpor napsal brožurku - "Jak poznat a překonat problém s hazardní hrou". Zkus dát klukům tu knížku přečíst. Je tam i takový test, podle kterého kluci zjistí, zda jsou hráči nebo ne (i když myslím, že to je celkem evidentní již teď). Jsou tam úryvky výpovědí gamblerů, různé techniky, jak hře odolávat atd. Jestli máš možnost si ji vytisknout, pošlu Ti ji na Tvou mailovou adresu v elektronické formě. Nevím totiž, jestli se dá sehnat v nějakém knihkupectví (my jsme ji dostali přímo od MUDr. Nešpora). Chceš ji tedy přeposlat? Určitě mi dej vědět. Držím moc palce, aby se kluci "probudili"!!! Zatím ahoj.
9. Květen 2002 - 9:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka Havryskov (anonym)
Ahoj andrejko,promin, ze jsem se ti ozvala az dnes, Cetla jsem tvuj dopis a velice me zaujal. Ti chluci, si ten svuj problem uvedomuji (skouseli prestat cca 20-30) ale bohuzel nemaji tak silnou vuli a vzdycky do toho spadnou, vetsinou chteji prestat vzdy, kdyz prohraji vetsi sumu penez (lepe receno kdyz prohraji penize ktere na neco potrebovali nebo penize ktere jim pujci kamaradi nebo dokonce v samotne herne) co vim tak jejich rekord v nehrani dosahl 14dnu ale pak, kdyz na to znovu sahli tak prohrana castka byla daleko vetsi nez, kdyby hrali napr. kazdy den. Vetsinou rikaji, ze si zahraji :(zadna holka nas nechce, nemame stejne zadny penize, ani svuj byt, nemame co nabidnout)I kluci sami vedi, ze pisi na net, souhlasi s tim aby jsme spolecne dokazali vyresit tuto opravdu osklivou zavislost., I pres vsechno kluci chteji poradit, pomoci, a skouset to tak dlouho dokavad jse z toho nevyleci ale bouzel nechteji k zadnemu doktorovi nebo podstoupit leceni. Budu moc rada jestli mi posles tu brozurku od MUDr. Nespora (dekuji i za kluky a doufam) adresa petr.havrys"tiscali.cz
18. Květen 2002 - 0:14
Obrázek uživatele Návštěvník
hans (anonym)
Nechci ti rusit idylu, ale nez do tech sracek spadnes znova, zamysli se nad tim kolik truhlaru (zvlaste tech , co jsou uz nejaky cas mimo obor) vydelava tolik, kolik pises za den.V hernach se clovek muze seznamit s lidma, co vedi jak rychle vydelat (a uzivit svou zavislost), ale vetsinou to nejsou truhlari. Mela by ses nenapadne zajet podivat tam, kde udajne dela, abys za pul roku nezjistila, ze zijes s dealerem pika nebo tak podobne.
14. Listopad 2002 - 19:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Hansi, nemusím tam jezdit nenápadně, jezdím tam úplně normálně. Dělá v hospodě a pokud aspoň trochu víš, jak to v tomhle oboru chodí, přece Ti dojde, že se tam dá bokem k hezkým penězům přijít. Promiň, ale ty Tvoje smyšlenky o dealerství jsou v tomto případě opravdu dost scestné. Ale díky za příspěvek.
15. Listopad 2002 - 8:28
Obrázek uživatele Návštěvník
hans (anonym)
Duvod proc jsem skepticky je ten, ze jsem sam nevyleceny, ale v zasade abstinujici gambler. Nikdy jsem se neezadluzil tak, abych to sam postupne nesplatil a hrat jsem prestal az kdyz pro me penize ktere jdou v herne vyhrat (nejvic se mi povedlo asi 5000) prestaly byt zajimave. Vim, ze kdyz bych tam sedel dost dlouho, muzu penize, ktere pro me ajimave jsou leda tak prohrat. taky se mi nechce sedet nekde v herne mezi cikanama a ruznyma jinyma typama, co tam chodi. Za dobu co abstinuju jsem byl dvakrat v kasinu a vzdycky jsem prohral limit karty (15000)a to pri obou techcto seancich byly chvile (spis chvilky) kdy jsem neco mezi 10 a 20 tisici vyhraval.To jestli clovek hraje nezalezi na tom, jak zrovna vypada jeho osobni zivot, v dobe kdy jsem hral (6-7 let) byly dodbre obdobi i spatne a vzdycky jsem mel aktivni i karieru i volny cas, takze jsem to zcela jiste nedelal z nudy.I ted, kdy mam skvelou pritelkyni (vedela ze hraju, ale nikdy se nedozvedela v jakychc objemech se to pohybuje a nikdy se to nedozvi), vyvdelavam dost pres 50000 mesicne a vubec vsechno je jak ma byt vim, ze jediny duvod, proc nehraju je, ze mam zivotni styl, pri kterem s tim neprijdu do styku, pokud to aktivne nevyhledam (nechodim do hospod kde jsou automaty, memam uz zadne zname co hrajou).A to je taky duvod proc tohle vsechno pisu. Dokud se zivot tveho pritele totalne nezmeni, je to porad balancovani na okraji propasti. A zivot (byt jakkoli stastny partnersky) skladajici se jen z prace a placeni dluhu proste nikoho dost daleko od hrani neodvede. Pokud nezacnete delat neco jineho, cemu by se dala venovat energie tak, aby z prace doslova utikal za tou cinnosti nebo nebude chcodit na nejakou terapii, aby si vyslech historky jeste drsnejsi nez sam zazil o hracich zivicich se vodou s cukrem az do dne vyplaty, kdy zase vsechno "pusti", o sebevrazdach apod., je to statisticky jen otazka casu.Nekdo tu napsal neco o "slapnuti si na dno", to je hrozny omyl, dno lezi o moc niz.
25. Listopad 2002 - 0:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Jolana (anonym)
Včera jsem se po více jak roce od svého přítele, se kterým jsem dva roky a z toho s ním rok a půl žiju, že hraje ruletu a sází na sportovní utkání.Přítel je profesionálním sportovcem, takže má vyšší příjmy. Z toho důvodu jsme nikdy neřešili finanční problémy, ani se jinak významně nezadlužil. N apočátku našeho vztahu jsem o jeho hraní věděla, slíbil mi však, že s tím přestane, což mu zhruba rok vydrželo. Ve zbylé době s tím ale opět začal a důvodem je, podle něj, přebytek volného času, nuda a zapojení se do sportovních utkání. Nevadí mi přimeřené hraní fortuny a tip sportu, chápu i jeho profesní zájem, ale je tu problém s jeho ročním lhaním a tím, že on sám nezná jiný způsob zábavy. sportem se živí, a proto nemá potřebu sportovních aktivit ve volném čase a nepěstuje ani jiné koníčky. Nyní mi slíbil, že hrát přestane a svěříá mi kontrolu jeho financí, což dříve tvrdě odmítal. Já mám ale starch, že po čase se k hraní znovu vrátí, nevím, jak to mám nadále řešit. Moc mi na něm záleží, ale žije odlišným způsobem života a pohybuje se v jiné společnosti. Já sama jsem velmi pracovně vytížená, po práci chodím cvičit a mám další zájmy. Velmi mě zklamal a je-li schopen dostát svých slibů. V budoucnu plánujeme rodinu a on si uvědomuje, že s hraním by to nešlo.
27. Březen 2003 - 9:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Milá Jolanko,zkus svému příteli dát přečíst tuto diskuzi. Můj přítel se momentálně nachází v psychiatrické léčebně v Opavě a já jsem mu tam posílala nějaké materiály o gamblerství. Vím, že tahle diskuse jím dost otřásla. Někdy ti naši blízcí neví, že nás něco trápí jenom z toho prostého důvodu, že jim to neřekneme. Tak to řekni. Neboj se toho, a udělej to co nejdřív. Čím dál se dostane ve své závislosti, tím hůř se bude vracet zpět do reálného života. Doporučuji taky stránky Dr. Nešpora, který se zabývá léčbou závislostí. www.plbohnice.cz/nespor/nesporcz.html
28. Březen 2003 - 7:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Ahoj Lenko, já jsem začala tuto diskusi, prožila peklo (bohužel pořád prožívám, ale už jsem rozhodnutá, že to s NÍM skončím). Nechci tu popisovat, jak ten náš příběh pokračoval dál, protože je to opravdu hrozný a asi nikdo by tomu neuvěřil, co všechno je schopný ON v té své závislosti provádět a stejně tak by nikdo neuvěřil tomu, co jsem přes to všechno i nadále pro něho dělala. Přes opětovné půjčování peněz (a ne malých částek, po tahání ho z nejrůznějších průšvihů, jeho neustálé lhaní, i to, že jsem ho jednou sama "načapala" v jedné herně, jak tam stojí a láduje tam peníze - což je jeden z okamžiků, které si budu vybavovat asi celý život - je to ODPORNÉ!) Prožila jsem s gamblerem cca 4 roky, ale stále nemůžu tuto závislost pochopit. Zkrátka nemůžu. Jak se někdo může stát otrokem tak stupidní věci, jako je automat? Každému normálnímu člověku je jasné, že se tam v životě nedá vyhrát žádná taková částka, která by stála za to věčné postávání u toho a už vůbec, že by si tou hrou člověk vydělal na splacení dluhů... Já se zase nějak rozepsala, to jsem nechtěla. Mně jen zaujalo, že je Tvůj přítel v léčebně v Opavě. Ten můj tam totiž byl taky. Proto mě to tehdy byla poslední naděje, doufala jsem, že se "vyléčí". Bohužel vše dopadlo úplně katastrofálně. Ale myslím si, že to neplatí všeobecně. Záleží na Tvém příteli, jak si všechno, čím si tam projde, vezme k srdci a na jeho vůli. Ten můj vůbec žádnou vůli nemá a mohu úplně klidně prohlásit, že ten šestinedělní pobyt pro něho neměl absolutně ŽÁDNÝ význam! Tvému příteli ale držím palce, aby mu to něco dalo a byl schopný po návratu vést již normální plnohodnotný život bez těch zpropadených beden. Ten můj to nedokázal. Ale já už nemám sílu mu pomáhat. Kdybyste jen věděly, co všechno jsem pro něho udělala, holky! Ale vše marné. Je to v něm asi nadosmrti. Já jsem toptálně zničená, nevím, proč mě to muselo potkat...No nic, přeju Vám víc štěstí než jsme měla já. Pro mě je to děsně těžké, protože já pro něho udělala fakt maximum, co se udělat dá. Jenže nic, prostě nic NEPOMOHLO. Vždycky si nějakou kličku našel. Holky, já jsem strašně zoufalá. Protože někde v koutku vím, že ho mám ráda. Jenomže opravdu jsem si potvrdila to, co jsem si asi nikdy nechtěla připustit, a to, že se s takovým člověkem žít NEDÁ. Pokud Vás Vaši přítelové nechtějí ztratit, ať se rychle vzpamatují a jdou do sebe. Tvrdě na sobě makají a dostanou se z tohoto prokletí. Moc Vám to všem přeju, mně se to nesplnilo:o((Zdravím Andy
28. Březen 2003 - 9:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Andy, myslím, že v Tvém případě je nutné /v zájmu zachování Tvého zdraví/ ukončit váš vztah. Možná si budeš připadat jako zrádce, že už mu dál nechceš pomáhat, ale ti naši kluci /a to pojmenování sedí, ať už je jim dvacet nebo padesát/ nejvíc hřeší právě na naši laskavost a dobrotu. Každý si k Tobě dovolí jenom tolik, kolik mu dovolíš ty sám. Pokud Tě už tolik let využívá a Ty se tomu nebráníš, nemá důvod s tím přestat. Tvůj příběh mě hodně šokoval, ale zároveň jsem z něj vyčetla to, co musím udělat. Musím k němu být tvrdá. A samozřejmě i sama k sobě. Třeba i tím, že přestože ho miluji, nebudu jenom mluvit o tom, že ho opustím, ale udělám to. Říkáš, že jsi udělala všechno. Ale Ty jsi ho nikdy nenechala padnout na dno, vždycky jsi tu byla připravená mu pomoct. Třeba potřebuje zůstat "sám", on se zatím obrací na všechny kolem sebe - pomozte mi, až zůstane sám, možná teprve potom půjde pro pomoc k "sobě samému". Nevím, jestli to vysvětluji dobře, velice Tě obdivuji za Tvoji obětavost a laskavost, ale právě proto je velká škoda, že to co ze sebe rozdáváš, přichází nazmar. Neboj se zůstat sama, posílí Tě to. Vím, o čem mluvím, své děti vychovávám už 10 let sama. Začni si vážit sama sebe a nenech se dál využívat. Třeba je to i pro něj to nejlepší. Riskni to, jestli k sobě patříte, tak se dokáže zvednout. A vrátí se. Moudřejší.Ale především musí pochopit, že to musí udělat sám. On sám, v tom mu nikdo nepomůže - on sám musí chtít a všechnu svou sílu napřít tím správným směrem. Dokud bude sám sebe šetřit a omlouvat, nikam se nedostane. Jenom odhodlání a vnitřní disciplína ho může dovést k cíli. Teď se chová tak, že si sám sebe nemůže vážit a s tím se těžko žije. Ale nikdo mu nedá pocit vlastní hodnoty, jen on sám ji v sobě musí objevit. Ty mu pomáháš už dlouho, teď mu zkus pomoct tím, že ho necháš, aby objevil sám sebe. Aby si uvědomil to své "špatné" a dokázal ze sebe vydolovat to dobré, co v něm je. Žádný člověk není zlý nebo dobrý. Máme v sobě všechno. Je jen na nás, čemu dovolíme, aby určovalo náš život. Každý člověk má dvě ruce. Jednu, aby pomáhal sám sobě a tu druhou, aby pomáhal ostatním. Používej je obě.
28. Březen 2003 - 10:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Andy,docela by mě zajímalo, co je u Tebe nového...Z Tvého posledního příspěvku jsem cítila, že jsi dost zoufalá. Co se týká mého "příběhu", můj přítel se vrátil z léčebny před čtrnácti dny a musím uznat, že šel hodně do sebe. Jsem z toho úplně vedle. Pokud by zůstal takovým, jakým je teď, byla bych moc šťastná. Jenže se tomu bojím uvěřit...že to vydrží, bojím se, že ho přestane bavit být "hodný" a při představě, že to nezvládne a já mu budu muset říct - odejdi, brečím už teď.
10. Duben 2003 - 13:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Aidzi (anonym)
Drahá Lenko a Andy,konečně jsem se dostal na tyto stránky a mohu reagovat na diskusi mezi Tebou a Andy. Musím vám oběma říct, že jste neuvěřitelné... A myslím to jen v pozitivním smyslu!!Andy - Tvé myšlenky a pocity sleduji už nějakou dobu. Přesněji - poprvé jsem je četl, když mi je moje drahá polovička poslala vytištěné do léčebny. Musím s ní souhlasit - byl to pro mne šok.. I když jsem o spoustě pocitů mých blízkých věděl, nedokázal jsem si je uvědomit v celé hloubce.. Až Tvé "dopisy" mi pomohly pochopit... Proto Ti DĚKUJI !!! Moc mne mrzí, že s tvým přítelem to dopadlo špatně...jen doufám, že ještě příjde jeho čas a on konečně "prohlédne"... Víš, přišel jsem tam na jednu věc a možná se mnou nebudeš souhlasit (nevím, co "spouští" tvého přítele, ale u mne to asi platí) : Hazardní hraní, v jakékoliv formě (automaty, karty, sázky atp.) je v podstatě jen důsledek něčeho, co neumíme "vnitřně" zpracovat, nebo co se z jakékoliv příčiny bojíme řešit. A pokud se to naučíme, tak budeme za vodou.. A myslím, že právě pobyt v Opavě mi v tomhle hodně pomohl.. Musím Ti ještě říct, že z té Tvé diskuse jsem V Opavě udělal přednášku pro stejně "postižené" a dopadlo to, podle mě, na "úrodnou půdu". Pár lidí se dostalo sice do šoku, který trval u některých i dva dny, ale pak mi řekli, že je to posunulo podstaně dál... A co se týká Tvého případu : mrzí mne to, ale musím souhlasit s Lenkou... Hodně jsme o tom všem spolu mluvili.. Jinak Ti držím palečky, aby jsi se koněčně dostala do normálu a mohla klidně žít..A taky něco pro Tebe Leni : Asi to neumím říct, tak jak bych chtěl, ale opravdu moc si cením toho, jak mi pomáháš. Jak jsi mi napsala v jednom z dopisů - jsi můj Jackpot... Vím, že obavy jsou stále na místě, ale já bojovat nepřestanu. Vím, jak se odehrává příběh Andy a vím, čeho se vyvarovat.. Ty mi dáváš neuvěřitelnou sílu se vším bojovat a za to Tě miluji. Vím, že nás čeká ještě hodně překážek, ale myslím, že společně je zvládneme. Je pro mne důležité se nevzdávat předčasně a vědět, že po mém boku je žena, která mne miluje a věří mi, i když jí nemohu dát záruku, že to vše dopadne dobře. Důležitý je pro mne už jen ten pocit, že na to nejsem sám. "Nestahujme kalhoty, když prd je ještě daleko..." (nebo snad brod ?? :)) ) MILUJI TĚ, SLUNÍČKO !!!
11. Duben 2003 - 10:08
Obrázek uživatele Návštěvník
jana ch-b (anonym)
dobry den muj problem se tyka manzela,se kterym jsme zatim jen pul roku jako manzele,postupne jsem vydedukovala ze manzel je zavisly na automatech.zacalo to tak ze delal za barem ¨jako barman kam moc lidi nechodilo a on tam z nudy hral,postupne zacal hrat i jinde.Musime platit najem,protoze bydlime zatim v pronajmu a on mi nedava zadne penize.Myslim ze je to u nej v zacatku,trva to tak pres pul roku ale zacinam byt z toho uz psychicky na dne.Vzdycky mi rekne kolik bral a jeste ten den je neprinese a na otazku kde jsou penize, proste nejsou a nerekne co s nimi udelal. Kdyz jsem na nej zacala kricet tak rekl ze je nema a neodpovedel kde jsou.Nepomaha vubec nic, asi uz stokrat mi rikal ze vyplatu bude celou mi davat a ja si myslela ze to ohlidam,bohuzel to tak nefunguje, protoze ji nedonese ani domu.Nevim jak se k nemu chovat, kam se obratit o pomoc.Je mu teprve 26 ja jsem o 2 roky mladsi a myslim ze by se to dalo jeste zachranit.Chtela bych s nim mit rodinu, prtoze je to jinak perfektni chlap.Jeste se nedostal do zadnych dluhu, kdyz penize nema tak nehraje,jakmile je dostane tak je jde prohrat.Nerada bych aby zacal brat penize i me a pujcovat si od ostatnich.Bydlime v Plzni a nevim kde se tady da lecit tato nemoc a nevim zda na ni on pristoupi.Jak ho dostat na leceni taky nevim. Ma povahu typickyho hrdyho chlapa,tak myslim ze to bude tezsi nez jsem si myslela. Predem dekuji za odpoved
11. Duben 2003 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Tak co Aidzi, poradíš Janě jak z toho ven? Jen Ty znáš nejlépe pocity gamblera, který v tom ještě nelítá v celé hrůze. (A taky pocity gamblera, kerý už v tom lítá totálně.)Třeba to i pro Tebe bude ta správná terapie. Pomůžeš druhým i sám sobě. Uvažuj o tom.Slyšeli jsme jeden drsný příběh z pozice přítelkyně gamblera. Ten z pozice gamblera, který prohrál nejen spoustu peněz, ale i rodinu a čest bude možná ještě drsnější. Tak do toho frajere, vím že na to máš.
11. Duben 2003 - 11:46
Obrázek uživatele Návštěvník
jana ch-b (anonym)
ahoj lenko, diky za ochotu mozna by me dost pomohlo co se mu vubec honi hlavou kdyz hraje,protoze moc dobre vi ze mi penize ma dat a nechapu ze mi to rekne kolik dostal napr.zalohu a ma silu pak prijit bez toho.Bude asi hodne tezky ho presvedcit aby priznal ze hraje.
11. Duben 2003 - 12:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Jani, podívej se na stránky doktora Nešpora. Je tam hodně informací, které Tě budou zajímat. www.plbohnice.cz/nespor/nesporcz.htmlMyslím, že Aidzi už dnes neodpoví /není už na netu/, ale určitě Ti rád pomůže pochopit myšlení gamblera. Zatím buď trpělivá a statečná.
11. Duben 2003 - 13:05
Obrázek uživatele Návštěvník
jana ch-b (anonym)
Leni zatim ti dekuju moc,jsem v tom zacatecnik takze se moc neorientuju..diky
11. Duben 2003 - 13:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Aidzi (anonym)
Ahoj Jani,nedostanu se na NET tak, jak bych chtěl a tak nemohu reagovat hned... Chtěl bych Ti aspoň trošku pomoci, ale dopředu Ti musím říct, že Ty ho k ničemu nedonutíš. Především on sám (a hlavně sám v sobě !!)) si musí přiznat, že má problém a hlavně sám s tím musí chtít něco dělat... Pokud to nebude vycházet (myslím tím veškerá rozhodnutí) z něj, tak to nebude mít smysl... Já na tom byl totiž podobně a přestože jsem ateista, tak děkuji bohu, že jsem potkal Lenku, která mi otevřela, zatím jen na škvírku pootevřené, oči.. Až jsem sám sobě přiznal, že mám opravdu problém a že s tím chci a musím něco udělat, tak to začalo mít smysl.. Do té doby to bylo jen plané kecání a vyhýbání se všemu, co mě nebylo příjemné. Myslím, že tvého muže něco uvnitř trápí a on s tím buď nemá sílu a nebo odvahu bojovat.. Prostě před tím utíká k hazardu. Jen tam se cítí v klidu a bezpečí. V jiném prostředí ten pocit nemá... Taky je důležité vědět, jestli hraje za střízliva, nebo jen když si vypije... To je hodně důležité, protože jestli hraje až když si dá třeba 1,2,3 a více piv (nebo čehokoliv jiného), tak je primární problém s alkoholem a gambling je až na druhém místě. Je těžké někomu radit, když neznám všechny okolnosti. Důvodů k vytvoření jakékoliv závislosti je neskutečně mnoho. Jedna z prvních věcí, kterou musí hráč udělat je ošetřit peníze...(výplatu, zálohy, nečekané příjmy atp.). Další je vyhýbat se místům, kde jsou automaty !!! Vzhledem k tomu, že pracuje jako číšník, tak je to problém č. 1 !!! Jestli che přestat hrát (a třeba i pít), tak především musí změnit zaměstnání. Jinak to nezvládne.. Je toho hodně čeho se musí vyvarovat a co bezpodmínečně dodržovat... Především - PEVNÁ VŮLE A ODHODLÁNÍ !! Je mi líto, ale těch 6 týdnů v léčebně nejde shrnout do pár článků. Asi jediné, co Ti teď můžu poradit, je obrnit se a v klidu (asertivně) si s ním zkusit promluvit. Za žádnou cenu se nesmíš nechat vyprovokovat k hádce !!! Snaž se mu vysvětlit, že sám na to nemůže stačit. Že ho máš ráda, ale pokud s tím nebude sám chtít nic udělat, tak že ho budeš muset, ač nerada, opustit. Snad pochopí (pokud Tě má taky rád..), že po tobě nemůže chtít, abys s ním klesla ke dnu... Doporučuji vám oběma, abyste navštívili psychologa. Může mu doporučit ambulantní, nebo ústavní léčbu. Já osobně bych doporučil léčbu ústavní a to v PL v Opavě (ul. Olomoucká 88, stanice č.7, 746 01 Opava). Ze začátku se mi to tam zdálo docela drsné, ale pak jsem pochopil, že vše, co se tam děje, má svůj hlubší význam.. Osobně si myslím, že mi ten pobyt hodně pomohl. Je to všechno jen o jednom : "CHTÍT" ... Pokud budeš mít nějakou konkrétní otázku, tak napiš. Třeba budu znát odpověď.Přeji tobě hodně pevné nervy a vám oběma hodně štěstí.. DRŽ SE !!!
15. Duben 2003 - 14:02

Stránky

Přidat komentář