148 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
tondap (anonym)
Zůčastněte se nové diskuze na www.pandora.idnes.cz/part/2007/10/11840
17. Říjen 2007 - 14:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Řezat,řezat,řezat.Pořádně zmlátit by potřebovala i džamila stehlíková
22. Listopad 2008 - 16:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Můj otec byl vojákem z povolání a doma muselo být vše v pozoru.Moc nás se sestrou bil a maminka nás stále posílala omlouvat se,aniž bychom věděly proč.Náš obličej byl samá modřina,a tak nás matka pudrovala.Stále teror a řev,nikdo k nám nesměl...Co svojí matce nikdy nezapomenu,že nás nebránila.Stále nám zdůrazňovala,že nemáme kam jít.Otcovi podsrojovala,kupovala dárky a myslela si,že si jeho lásku koupí.Docela jsem se z toho všeho dostala bez újmy na psychice,ale zbylo mi jediné,že se bojím říci vlastní názor a neumím se ozvat,protože jsem v dětství nesměla mluvit a oponovat.To by mě otec přizabil.Nemohu to matce odpustit.Mám už dospělé děti a vždy jsem je ubránila,když byla pravda na jejich straně.Děti jsou darem,vychovávejme je s klidem v srdci,komunikujme s nini a nenadřazujume se nad ně.Všechno,co do nich vložíme,to v pravý čas vyplave ven,i když se nám to zrovna třeba teď nezdá.
23. Listopad 2008 - 16:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Jano, to je hrozné, co píšeš. Slabá maminka. Slabost pro ni není omluvou. Je skvělé, že jsi neopakovala stejný model. Mluvili jste spolu někdy o tom? Máme v blízkosti zase otce rodiny-policistu (teď už v důchodu). Vychovali 4 děti stejným vojenským drillem. Děti poslouchaly jako hodinky. Ale bez následků se to neobešlo. Bohužel.
23. Listopad 2008 - 17:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Jednou napíšu knížku,protože je vážně psát o čem a když někdy začnu vyprávět svůj příběh,neuvěří ten,který nezažil.Moje matka nás i preventivně seřezala,abychom byly hodné,až příjde otec domů.Já jsem na toto téma s ní nikdy rozhovor nezačala,ale ona sama asi dvakrát přiznala chybu a začala plakat.Nakonec se stalo,že jsem se spoustu let starala o svého nemocného otce,který nás tolik týral a protože v té době toho na mě bylo víc než dost(rozvod,výpověď v práci,odchod dítěte do ciziny...),tak jsme se jednoho dne pohádali a já tam nikdy víc k rodičům nešla.Je to již druhý rok.Nejenže mě nechali na pospas osudu a já hledám ten zmíněný smysl života,ale i proti mě matka poštvala všechny příbuzné,takže jsem se svojí bolestí sama.A ty moje děti?Jsou mi oporou,alespoň na dálku,máme nádherné vzahy a vím,že jsou to nejvzácnější,co mě v životě kdy mohlo potkat.
24. Listopad 2008 - 6:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Jednou napíšu knížku,protože je vážně psát o čem a když někdy začnu vyprávět svůj příběh,neuvěří ten,který nezažil.Moje matka nás i preventivně seřezala,abychom byly hodné,až příjde otec domů.Já jsem na toto téma s ní nikdy rozhovor nezačala,ale ona sama asi dvakrát přiznala chybu a začala plakat.Nakonec se stalo,že jsem se spoustu let starala o svého nemocného otce,který nás tolik týral a protože v té době toho na mě bylo víc než dost(rozvod,výpověď v práci,odchod dítěte do ciziny...),tak jsme se jednoho dne pohádali a já tam nikdy víc k rodičům nešla.Je to již druhý rok.Nejenže mě nechali na pospas osudu a já hledám ten zmíněný smysl života,ale i proti mě matka poštvala všechny příbuzné,takže jsem se svojí bolestí sama.A ty moje děti?Jsou mi oporou,alespoň na dálku,máme nádherné vzahy a vím,že jsou to nejvzácnější,co mě v životě kdy mohlo potkat.
24. Listopad 2008 - 6:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Jano, knížka, to je složité, hledat vydavatele, sponzory...atd. Založ si blog na internetu a všechno to tam postupně napiš. Budě mít tak i zpětnou vazbu od čtenářů. Zjistíš, že nejsi sama, a čtenáři budou valit oči (tedy vč. mě), co všechno jsou schopni rodiče dětem napáchat!
24. Listopad 2008 - 6:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Děkuji za podporu tohoto tématu,ale chlubit se,to opravdu není čím.Můj život neměl na růžích ustláno,a to nejen dětstvím,ale i dalším pokračováním.Ta věta,že co Tě nezabije,tak Tě posílí,tak ta je sice zkušená,ale já už posilovat nechci.Jsem unavená životem,přesto, že ho mám ještě moc ráda.Škoda,že se málokterý rodič dokáže omluvit svému dítěti a když,tak až na smrtelné posteli,aby mohl umřít s klidem v duši.Važme si života i těch malých drobností,které přináší.Pokora a odpuštění,to je jeden z velmi vzácných darů,které málo lidí nosí v sobě,ačkoliv toho jsme schopni všichni.
24. Listopad 2008 - 15:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
...amen... máš pravdu
24. Listopad 2008 - 16:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Milada (anonym)
Já fyzické tresty schvaluji, myslím si, že je to asi nejůčinnější věc. Samozřejmostí je k tomu přistupovat v rozumné míře, i s ohledem na věk dítěte. Děti mám 4 a občas je plácnout když byly malé, to bylo někdy rychlejší i výchovnější. Nestává se to teď moc často, ale kdo zlobí, tak ví, že výprask dostane. Nejstarší máme šestnáctiletou holku a taky ví, že pokud se zapomene na zábavě, tak ji doma čeká rákoskou na holou.
2. Leden 2009 - 17:48
Obrázek uživatele Návštěvník
BB (anonym)
Milado, fakt? V šestnácti rákoskou na holou? Doufám, že přeháníš, protože jinak by to bylo dost divné. V dnešní době mobilů není možné, aby se "zapomněla".
2. Leden 2009 - 18:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Pája (anonym)
Je smutné, že tolik lidí odsuzuje pouhé "plácnutí" např. vztekajícího se dítěte jako NAPROSTO nepřijatelné, hrubé, brutální, surové, bestiální, úděsné, odporné, tyranské chování. Proč si myslíte, že např. domácí vězení, snížení kapesného nebo třeba pouhé zamračení se dítěti neubližuje? Každý trest je v podstatě násilí - více fyzické nebo více psychické. Co trest vězení pro dospělé? Není to násilí? Jistě, že ano. Není to ponižující? Jistě, že ano. Můžeme se bez trestů ve společnosti obejít? Nemůžeme. Tak proč ten fanatismus, že i mírné tělesné tresty vytvoří z dítěte psychickou trosku. Uvědomují si ti, kdo toto hlásají, že pokud by to byla pravda, že už bychom dávno vymřeli? Po stovky generací se při výchově dětí používaly (a dříve běžně velmi přísné) tělesné tresty. Pokud by "psychické trosky" vzniklé touto výchovou měly děti, byly by z nich ještě větší trosky a tak by degenerace přímá i nepřímá (genetická) pokračovala až do naprostého konce lidstva, který by tak nastal už dávno. To, že si tady píšeme po internetu, jasně svědčí o tom, že po tisíciletí používané tělesné tresty lidstvo psychicky ani sociálně nezlikvidovaly. Dokonce naopak - co třeba vědecko-technický pokrok? Co umělecká díla minulosti? Je to typický výsledek psychicky labilních trosek, tělesně trestaných svými bestiálními rodiči? Co třeba "Babička" Boženy Němcové? Byla razantní odpůrkyní tělesných trestů při výchově dětí? Právě naopak - pokud byly rozumné a s láskou prováděné, souhlasila s nimi. A je to snad "bestie"? Kdo z velikánů minulosti nebyl jako dítě tělesně trestán? - šlo o naprosté výjimky. A vytvořili díla, která přetrvala staletí a jsou stále obdivována. Což se o "uspěchaných výrobcích" dneška asi těžko bude někdy v budoucnosti říkat. Tak prosím, vy někteří, přestaňte si myslet, že spasíte svět, když ho budete vidět fanaticky černobíle a mít příjemný pocit, že stojíte na té správné straně těch zodpovědných, moudrých, ušlechtilých a povolaných ukazovat cestu těm armádám primitivních hlupáků kolem vás. Přísahám, že se nechci nikoho dotknout, nemám jen rád fanatismus a extremismus v jakýchkoli podobách. Myslím, že zlatá střední cesta a selský rozum jsou tím, co tahle společnost přesycená všemi těmi reklamními nej-, nej-, nej,- potřebuje ze všeho nejvíc. Tedy, a omlouvám se za délku předchozího, podle mě TĚLESNÉ TRESTY stejně jako všechno ostatní - ANO, JE TO MOŽNÉ (neříkám nutné ani vždy vhodné)ale s mírou, uvážlivě a bez přepjatých emocí. Potom to může vztah mezi rodičem a dítětem i upevnit. Je to forma komunikace v rodině. Rodiče tím dávají dítěti najevo, že jim není lhostejné. Bohužel, mnoho dětí má dnes pocit, že na ně (mnohdy uštvaní) rodiče nemají čas a že se jim nevěnují mnohdy už ani tím mírným výpraskem, který byl dříve vnímán společností jako projev rodičovské starostlivosti a lásky.
2. Leden 2009 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Přečti si místo žvanění těch hovadin třeba něco od Prof.Matějčka !!!
3. Leden 2009 - 1:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Matějček je fajn, ale praxe je praxe. Každé děcko je jiné, potřebuje jiný přístup. Na to nejsou žádné příručky. A taky člověk se nemůže chovat podle "návodu", protože je každý rodič jiný, jinak reaguje, jinak se (ne-)umí ovládat. Nikdy nebude fungovat univerzální návod, jak vychovávat dítě. Všichni děláme chyby ve výchově, a dělaly to generace před námi. Protože se nikde neučí jak vychovávat děti. Ve škole se naučíme integrály a seznam děl K. Čapka, ale jak se konstruktivně hádat, jak zvládat své emoce a neublížit, jak vychovávat děti...to nás ve škole neučili. To musí každý sám. Nepochybně nás to neučili proto, že to vlastně nikdo neví. A tak si to zkouší každý sám, a dělá stejné chyby, jako dělaly generace před ním. Fyzické zásahy ve výchově jsou někdy nutné, ale kdy a kolik, to už je na každém, jak si to přebere. Nic tu nevyřešíme, rodiče, co fakt své děti týrají, nechodí číst na diskuze, jak by se měli chovat.
3. Leden 2009 - 6:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Pája (anonym)
Jestli má mít rodič výčitky svědomí, když dítěti nařeže? Někdy ano, někdy ne. Když se ptáte psychologa, nikdy neodpoví přímo,
3. Leden 2009 - 9:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Milada (anonym)
Ano, já na tom nic divného nevidím. Jinak BB asi neznáte výmluvy typu slabá baterka a následná nedostupnost mobilu. Mladší děti dostávají, pokud už dojde na výprask, u nás většinou normálně přes oblečení nebo spodní prádlo rukou, u té nejstarší jsme trošku tvrdší právě pro to, aby to na ni mělo nějaký efekt. Důležitou roli tam hraje i její stud. Ale jak říkám, u nás to není jen to první a jediné řešení, že prostě dceři nasekáme na zadek, člověk u toho musí přemýšlet - kdy se co hodí a kdy ne. Pro mne je výsledkem to, že máme s dětmi dobrý vztah a že mi tu nejstarší nevozí domů opilou ve tři ráno policejní auto .
4. Leden 2009 - 20:14
Obrázek uživatele Návštěvník
sussu (anonym)
Milado to co děláte není normalní..Děti se bít nemají a 16ctiletá dívka už vůbec ne. Vždyť je už skoro dospělá.. Jak by se líbilo Vám,kdyby Vás manžel sešvihal rákoskou, protože jste dlouho mluvila s jiným mužem..Myslím, že nelíbilo a pokud ano tak zvažte proč vlastně děti bijete
7. Leden 2009 - 16:57
Obrázek uživatele Návštěvník
sussu (anonym)
jediné za co se muže stydět jste Vy!!! Modlete se aby Vám to jednou nevrátily
7. Leden 2009 - 17:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Vychovatel (anonym)
Já ty svý parchanty řežu od mala a teď v pubertě s nimi nemám žádné problémy. Po první zkoušce chlastu a cigaret dostali takový vylágoš, že se tři dny nemohli postavit na nohy. A dobře ví, že kdyby došlo na drogy, tak je pomorduju jak potkany.
7. Leden 2009 - 17:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
No, vychovateli, ty by ses uplatnil jako dobry gestapak.,,.ovsem, kdyz to jinak neumis, budiz. Souhasim s prispevky treastaneho, ten to napsal velmi dobre. I kdyz, ten musel byt asi opravdu bit, a v tom je velky rozdil. Co se tyce fyzickych trestu...dat jednu pres predel, jeste nikoho nezabilo, ani neztraumatizovalo. Clovek musi ovsem vedet, co delat a kdy. Vychova je umeni, a je krasne, kdyz to jde bez fyzickych trestu. Uz i malym detem clovek pleskne mirne pres rucicku, aby si uvedomilo, ze neco dela opravdu spatne...a to je normalni. Tak je normalni, kdyz se da jedna pres prdelku. Facky, mlaceni, pohlavky, to nesnasim, to se mi hnusi, je to odporne. Pasky, a dalsi predmety se mi taky hnusi, to neshledavam vubec v uvahu. Pokud si prejete, aby se vlastni deti jednou obratili proti vam, nesnaseli vas, a ztratili respekt, tak si je bijte.
7. Leden 2009 - 17:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Libi se mi, kdyz ctu, jak tu lide pisi :"Ano, my vsichni jsme tak byli vychovavani"...(obcasnymi vyprasky)....a kolik z nas, to tak nenavidelo? Kolikrat jsme u toho kleli, nadavali, kriceli, hnuselo se nam to, chteli jsme, aby ten otec/matka uz prestali, bylo to odporne.......tak tohle vy povazujete za nezbytny prostredek k vychove? Tohle je pro vas normalni trest, dostavat na holou vareckou, nebo jakym si proutkem? Tak, aby to stipalo? To snad ne, nebo snad ano? Myslim si, ze biti je slabost, kdyz uz clovek nevi, kudy kam, a omluvi to na nervy, ze uz nic nezabiralo a ze mu vybouchly nervy....BLBOST. Clovek se musi naucit ovladat, a nedelat veci, kterych by potom litoval.
7. Leden 2009 - 17:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Katy (anonym)
To mi přijde dost kruté Milado, do kolika let ji takto hodláte trestat? Navíc, pokud je bita častěji a opakovaně za stejné věci tak to ten chtěný efekt stejně nemá.
7. Leden 2009 - 21:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Bitím se nic nespraví, Jen tak vybijíme svou vlastní neschopnost vychovávat děti...jenže nevíme JAK JINAK to udělat.
7. Leden 2009 - 23:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Souhlasim s kritikou. A nejsem přecitlivělá nebo úzkoprsá. Třeba příteli občas sama řeknu o spanking. Ale to je něco jinýho. Děti by se bít neměly!
7. Leden 2009 - 23:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Pája (anonym)
Myslím, že to důležité je někde jinde než ANO či NE. Spousta lidí prohlašuje, že prožili krásné dětství, přestože je rodiče tělesně trestali a nemají jim tyto tresty (a jedná se o výprask, ne pouhá plácnutí) ani trochu za zlé. Evidentně proto, že byla ně MNOHEM DULEŽITĚJŠÍ celková kvalita vztahu s rodiči. Pokud je vztah mezi rodiči a dětmi vnitřně silný, nějaký ten tělesný trest ho nemůže ohrozit. Je to jen jedna z forem komunikace mezi lidmi, kteří se milují, mají o sebe starost a nemají rádi mezi sebou dlouhodobé dusno. Věta typu: "To a to jsi provedl, dostal jsi na zadek, teď ti dám pusu a bude mezi námi všechno jako dřív." má v sobě něco očistného, smír a zájem. Pokud je vztah mezi rodiči a dětmi vnitřně slabý, nepřítomnost výprasku už to nevytrhne. Podobně jako ten, kdo nekrade ze strachu z prozrazení, není čestný člověk. Je to člověk, který má strach aby něco nepokazil, a tak radši nedělá nic.
10. Leden 2009 - 9:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Irena (anonym)
Já s Miladou souhlasím. Máme dvě puberťačky není to moc často, ale když už to přesáhne všechny meze neváhám použít vařečku k výprasku na holou
6. Červen 2009 - 10:29
Obrázek uživatele Návštěvník
AAA (anonym)
Ano pár rázných na holou ještě nikdy nikomu neublížilo škoda rána která padne vedle...
21. Červenec 2009 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Pepa (anonym)
Mám problém. V poslední...Jedině výprask
10. Duben 2010 - 19:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Vašek (anonym)
U nas je to tak ze nas mamka tresta vypraskem. Ja dostavam vzdycky naholou. Je me 15. Mam jeste 10ti letou segru. Ta dostava vyprasky o hodne min a vzdy pres obleceni. Ja ji to ale nemam za zle,je mladsi a je to holka...
14. Červen 2010 - 13:36
Obrázek uživatele Návštěvník
MeH (anonym)
Hm, tak mě mlátili hlava nehlava. Dá se bez váhání říct, že jsem byla týrané dítě. Výsledek? Od devatenácti v péči psychiatra a psychologa, deprese a pravidelné dávky antidepresiv. Mlácení děti (a to i ve "výchovné" míře) je ta největší srabárna.
23. Červenec 2010 - 11:28

Stránky

Přidat komentář