Zpráva o stavu

Doktorka.cz nabíhá na nový systém. Prosím omluvte dočasnou zhoršenou dostupnost služeb. Děkujeme!
102 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Fobie z braní krve

10. Září 2018 - 0:07

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Irka (anonym)
Ahoj, jak už napovídá nadpis, mám velkou fobii z braní krve u doktora. Inijekce mi nevadí a dokonce uvažuju i o pearcingu. Jen to braní krve...docela mi znepříjemňuje život. Jsem v neustálém strachu, že mě pozvou na odběr. Ne, že by mě to nějak zvlášť bolelo, jen je to pro mě extrémně nepříjimné. Omdlívám, hlasitě brečím, vždy se celá zpotím, silně sebou cukám. Byly doby, kdy to přecházelo až k hysterii. Když jsem totiž byla malá, stalo se mi s braním krve pár ošklivých věcí. Do té doby mi to vůbec nevadilo a klidně jsem se na to i koukala. Já vím, že je to hloupé, ale nemůžu si pomoct. Jinak bolest snáším dobře. Věnuju se jízdě na koni a tam se něco napadám...:-))) Už mě nebaví, jak ze mě všichni na středisku mají srandu a chci s tím něco udělat. Co si o tom myslíte vy a našla by se nějaká podobná duše?
9. Srpen 2006 - 12:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Avena (anonym)
Na to by byla nejlepší desenzibilizace - kdybys měla známou doktorku nebo sestru, tak si k ní zajít na odběr a tam si dát hysterický záchvat v plné parádě. Když se to párkrát prožije, většinou se ten strach zmenší. Za normální situace ho prožít nemůžeš, protože se stydíš, víš že se to nehodí, smáli by se ti... Jestli nikoho známého nemáš, šlo by to u psychiatra, to je MUDr. a může brát krev, kromě toho by tě naučil i nějaké uklidňovací a uvolňovací techniky.
9. Srpen 2006 - 23:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Luca (anonym)
Nebo to zkus odebrat někomu jinému a to tě pak strach přejde i z vlastního odběru:) Mně se dělalo taky z braní krve špatně, ale lákala mě medina a teď se na vlastní odběr můžu klidně i koukat:)
10. Srpen 2006 - 11:06
Obrázek uživatele Návštěvník
monika (anonym)
Irko, byla jsem na tom stejně. Jednou jsem tomu nechala volnej průběh včetně toho, že jsem tam vše pozvracela a pak už se to jen lepšilo. Teď už nemám žádnej problém.
10. Srpen 2006 - 11:42
Obrázek uživatele Návštěvník
marienka (anonym)
tak za 1. chci trošku pohuškat správce protože tohle téma jsem chtěla nedávno založit a on mě vložil do vytvořené diskuse fobiií!! Taky tímhle trpím. Když jsem byla menší bývala jsem dost nemocná angíny a tak a to mi brali krev. Pamatuju si jen tu hnusnou gumu kterou se ta ruka stahuje a jak jsem vždy ležela na posteli nohy nahoře, mamka mě liskala a sestřička polívala vodou. Potom se mé problémy zlepšili nějak dlouho jsem na odběru nebyla. Potom mi jednou léčili zánět na gynekologii. Hrdě jsem tam přišla sestra mi to vzala v poho, a já šla ven. Vyšla jsem před zdrav. středisko - bylo docela vedro a udělalo se mi strašně špatně. Domů jsem to měla jen tak 300 metrů tak že to dojdu, jenže fakt šílené, začala jsem lapat po dechu, nemohla jsem dýchat tak jsem se rychle vrátila a sestra když mě uviděla ve dveřích tak zbledla taky, musela jsem být jak stěna, ale potom se mi udělalo dobře. Jo ještě jsem zapoměla jak mi moje druhá dětská doktorka brala kdysi krev (vždy už jsem u ní ležela) a jak jsem byla vynervovaná tak mi netekla a máma na mě kričela a oni tak ať se uvolním - děs běs. No takže po té gynde v nějakých 18 jsem byla trošku vystresovaná. Pak jsem přešla k dospělé lékařce. Sestru znám od vidění a když jsem si vzala sebou sestru kdyby mi bylo špatně tak se hrozně divila a já se tam málem rozbrečela jaké jsem trdlo, ale špatně mi až tak nebylo jen když jsme vyšli ven tak mívám takové divné stavy, ale sestra mě uklidnil a pak to odešlo. Po druhé už jsem byla sama a v poho. Před týdnem taky a v pondělí jdu znova. Nesmím se dívat, potom se hned najíst a nemyslet na to. Nejlepší je přitom si povídat se sestrou. Já pracuju v kanceláři v nemocnici a představa že bych třeba potřebovala dialýzu je pro mě raději lepší sebevražda. Ještě chci vzpomenout jednu příhodu - před rokem jsem měla zánět zubu protože se mi nemohl prorazit zub moudrosti. Dostala jsem injekci na umrtvení a pak to zubařka prořezala. Udělalo se mi tehdy šílené špatně. Chtěli mi pichnout něco na povzbuzení v tu ránu jsem že ne že už je mi dobře. Ale za chvíli znovu, když pro mě sestra přišla ležela jsem tam polomortvá a kolem mě 2 lékaři a 2 sestry - sranda. Takže mi tyhle věci dělají šíleně špatně ale člověk se musí naučít s tím žíta musí se uklidňovat a ne stále na to myslet. Mě třeba dělá špatně i když si po těch místech kde mi to berou přejíždím rukou.
10. Srpen 2006 - 12:02
Obrázek uživatele Návštěvník
IVA (anonym)
Já se dívám prostě na druhou stranu, dá se to tak zvládnout, ale nesmím si představovat, jak tam ta jehla vjíždí.
10. Srpen 2006 - 12:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Irka (anonym)
Děkuju za příspěvky. Jsem ráda, že v tom nejsem tak docela sama. Připadám si jak nějaká trapná hysterka:-((( mě by možná ta jehla zase až tolik nevadila, ale jak se ta ruka stáhne, z toho je mi docela šoufl...no a pak ještě smrad toho jódu, nebo čeho.
11. Srpen 2006 - 11:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Já to odbourala tak, že si nechávám brát krev vleže a ne z obvyklýho místa - nechávám si odběry brát ze žíly na ruce. Mám teda ruku pokrčenou, ležím, dívám se jinam a vadí mi to míň. I kapačky sem si nechala píchat takhle...
12. Srpen 2006 - 18:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Irka (anonym)
Před několika lety jsem byla na operaci krčních mandlí a chtěli mi dát kapačku. Já jsem už ležela na operačním stole, ale stejnak jsem se skoro s doktorkou pohádala, protože jsem tu jehlu nechtěla do toho klasického místa, ale do ruky (jak píše Eva). Ona mi tehdy řekla, že do ruky to více bolí, a tak jsem se spokojila s klasikou:-) Takže mi teda tu ruku stáhla tou hnusnou gumou, což já úplně nesnáším a pak, místo, aby mi tam tu zatracenou jehlu píchla a já měla pokoj, začala se bavit s kolegou a mě tam nechala s pomalu modrající rukou. Chytají mě mdloby jen co na to pomyslím...:-(((
14. Srpen 2006 - 14:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
Mám úplně stejný problém a bohužel nemám sílu to zlehčovat jako vy... Je to opravdová aichmofobie. Stejně jako Irka mám před každou návštěvou lékaře strach, že se jim zamane pozvat mě na odběr. A ještě horší je, že já na ten odběr nejdu - i když je mi doktorkou uložený. Už dva roky se úspěšně vyhýbám jaterním testům na gyndě, ale necítím se jako hrdina. Spíš mám čím dál větší strach, že mi gynekoložka jednou vynadá. Loni jsem jí vysvětlovala důvod, proč jsem na odběr nepřišla, ale ona můj problém spíš zlehčila. Řekla "nebojte se, to je hned". Ale tohle na mě neplatí! To je to samý jako by mi někdo řek´ "ale prosím tě, to je jen pěticentimetrový pavouček" :-(
12. Říjen 2006 - 21:01
Obrázek uživatele Návštěvník
house (anonym)
Dovolím si trochu jiný pohled na tuto problematiku. Napřed však údiv nad větou Irky "jak ze mě všichni na středisku mají srandu". Jestli z toho někdo má srandu a lékař/ka to vidí a nezasáhne je to na odebrání diplomu. Někdy nejde jen o fobii a není to tak lehce řešitelné desenzibilací jak se domnívá Avena. Propíchnutí žíly v podloketní jamce způsobí u některých jedinců vylití celé řady mediátorů, které může vyústit v kaskádovitou reakci vedoucí k aktivaci alternativní komplementové dráhy. Docházi k vylití histaminu a reakci obdobné reakci anafylaktické. Teprve tento prožitek vede k rozvoji fobie. Zajímavé je, že při odběru krve z hřbetu ruky nebo chodidla je tato reakce potlačena i když je odběr pacienty vnímán jako bolestivější. Vzdělaný lékař provádí u takovýchto pacientů odběr zásadně vleže bez vnějších rušivých vlivů. Dobrá je i premedikace antihistaminiky. V popisu Marienky vidím jasný případ reakce aktivace alternativní komplementové dráhy spojené s vylitím vasoaktivních látek, kdy paradoxně na některých místech těla dochází k vasokonstrikci (zúžení cév) a na jiných k vasodilataci (roztažení) z velmi nepříjemnými pocity pro postiženého se zpětnou vazbou na tepovou frekvenci a častou ztrátou vědomí. Cituji Marienku : " Hrdě jsem tam přišla sestra mi to vzala v poho, a já šla ven. Vyšla jsem před zdrav. středisko - bylo docela vedro a udělalo se mi strašně špatně. Domů jsem to měla jen tak 300 metrů tak že to dojdu, jenže fakt šílené, začala jsem lapat po dechu, nemohla jsem dýchat tak jsem se rychle vrátila...". Je to typický průběh s kterým jsem se setkalo i u dětí, které právě absolvovaly svůj první odběr a nebyly zatíženy žádnou fobii navozující zkušeností. Vlastní odběr bez jakýchkoliv problémů, po odběru normální komunikace. Za 5 minut bezvědomí. Myslím, že Eva má vdělaný a chápající zdravotnický personál. Odběr vleže a ne z podloketní jamky. Po odběru ještě několik minut ve vertikální poloze, pak chvíli sedět, když se na to cítím mohu odejít. Takže to není případ pro psychiatra, ale pro imunologa nebo alergologa a pro ohleduplného obvodního lékaře. Bohužel je i plno lidí u kterých hrubé chování pediatrů a dětských sester, kteří necitlivým způsobem prováděli odběr krve, navodilo fobii, které se mohou jen obtížně zbavovat pokud nenajdou odvahu odejít od lékařů, kteří si dělají nebo trpí, aby si jiní dělali srandu. house
14. Říjen 2006 - 0:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
S politováním musím říct, že mám hrůzu z braní krve odkudkoli, nejen s podloketní jamky. Je to čistá fobie a s alergií to u mě nemá co dělat. Ještě nikdy jsem neomdlela, ani neměla další problémy popisované House... Děsí mě ta jehla, a to tak, že se na odběr ani nedostavím (jak jsem popsala v prvním příspěvku). Jsem z toho fakt zoufalá, páč tomuhle se nejde vyhnout úplně. Lidi, který nemaj´ rádi výtahy, prostě do nich nechodí.. Ale co já! Pomozte!
15. Říjen 2006 - 20:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenie (anonym)
Ahojky, na první pohled to vypadá, že fobii způsobuje předmět zvenčí (jehla, pavouk, výtah atd), ale vzhledem k tomu, že ty předměty existují a ostatní miliony lidí ve styku s nimi nemají žádný problém, pak z toho logicky vyplývá, že potíž bude vnitřní, tedy vychází z člověka. Příčinou není předmět samotný, ale vnitřní naladění člověka, takže i když existují dva lidé, kteří mají fobii z téhož (třeba v tomto případě z braní krve), příčina je u každého jiná. Je ve Vás a tam je také třeba ji hledat, najít, pochopit, rozloučit se s ní a nechat ji rozplynout nebo odejít. Velmi pravděpodobně jste měli nějaký negativní zážitek při braní krve, který už si možná ani nepamatujete, ale pokud půjdete zpět po časové linii svého života, může se Vám podařit tento prožitek nalézt. Tehdy došlo ke spojení negativního vjemu a situace braní krve, hluboce se toto spojení zafixovalo, takže kdykoli dojde na tutéž situaci nebo jen na vzpomínku na ni, spustí se jaksi automaticky onen negativní pocit. Takže pomoc je jednoduchá, tedy spíše bych řekla, že rada je jednoduchá, praktické provedení dá určitou práci, ale ve skutečnosti ani ta praxe není zas až tak těžká a s velkou vůlí, trpělivostí a vytrvalostí se dá zvládnout. Takže: je třeba najít onen zážitek, porozumět mu, proč k němu došlo, přijmout ho, poděkovat mu, že byl součástí Vašeho života a pak jej poprosit, aby odešel, protože teď už jej nepotřebujete. Možná to zní jako paradox, ale je opravdu velmi nutné přistoupit k onomu zážitku a negativnímu pocitu s otevřenou náručí, pozitivně, jakoby se s ním pomazlit a teprve potom jej s klidem nechat rozplynout, odejít. Odmítnutí, něco jako: už vypadni, nesnáším tě, kazíš mi život! je nesprávný přístup. I to negativní je součástí Vašeho života a mizí teprve pochopením a poděkováním. Laskavost sama k sobě, ano, to je to pravé. Uvolněné místo v životě z tohoto zážitku naplňte světlem, radostí a představou prožitku pozitivního. Představte si nyní, jak jste u lékaře, berou Vám krev a Vy se usmíváte, lékař se usmívá, celou ordinaci zalijte představou světla, klidu a pohody. Zpočátku se možná do toho budete muset trošku nutit a nebude to vypadat moc přesvědčivě a upřímně, ale to vůbec nevadí. Mějte se sebou trpělivost a zkoušejte to tak dlouho, až se dostaví pocit opravdové pohody. A věřte, že se dostaví :-) Pokud se Vám onen negativní zážitek nalézt nepodaří, nevadí. Je hluboce skrytý, ale protože Vy už teď víte, že tam je, tak na sobě pracujte, jakoby jste ho nalezli. Vezměte si jakoukoli situaci z braní krve a udělejte s ní vše, co jsme popsala výše. Snažte se pochopit, odkud z Vás plyne ten strach, proč právě z jehly, nebo proč máte strach, že omdlíte apod. Ten strach, to je ten spouštěč. Zkuste pochopit strach a naleznete příčinu. A hlavně si zkuste uvědomit, že nic, ale opravdu nic není tak důležité, ani Vy sami, ani žádná životní situace, natož nějaká věc, aby to stálo za pocit strachu, obav a trápení se. Až prokouknete onu nedůležitost, oprostíte se od lpění (tady ve lpění na strachu z braní krve), zburcujete v sobě obrovskou vůli s tím něco udělat, pak naleznete klíč k radosti. Přeji Vám hodně štěstí! :-)
19. Říjen 2006 - 9:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Marienka (anonym)
Ivčo nefouzej, víš když máš vážné zdravotní problémy jako jsem teď měla já že mě bolelo břicho a nevěděli proč pak jsem i ráda, že mi tu krev vůbec vzali. Když vím že na odběr jdu tak se snažím na to vůbec nemyslet. Taky nesnáším když sestře řeknu že je mi z toho špatně a ona začne hnedka buď že jsem posera nebo tak, záleží hodně na sestře. V nemocnici mi brali na pokoji a bylo to takové míň stresové. Možná mě čeká operace a braní krve je to nejmenší.
20. Říjen 2006 - 7:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Marienka (anonym)
Mě to taky velmi trápí ale zatnu zuby a řeknu musím kvůli svým bližním, budoucím dětem.... Ptala jsem se i léčitelky a ona mi řekla že je to z minulého života že tam bylo hodně krve tak nevím co si mám pod tím představit jestli jsem byla zabita nebo jsem někoho zabila, ale důležité je, že musíme bojovovat, život je totiž boj.
20. Říjen 2006 - 7:21
Obrázek uživatele Návštěvník
lubovnik (anonym)
house si lekar? som totizto muz a o to je to pre mna viac neprijemne...Len si predstavte dvojmetrovu "godzillu" vystretu v ambulancii na posteli ktoreho zlozi uz len to ocakavanie na pichnutie...a je jedno ci sa jedna o branie krvi alebo o obycajnu injekciu...Ta atmosfera v ambulancii je pre mna velmi stresujuca...pach amblancie, instrumenty v nej a pod...Podla mna to ma korene v detstve a asi sa toho uz nezbavim.... Ale musim napisat aj jednu zaujimavu skusenost...bol som u jednej zdravotnej sestry ...u nejj doma...s tym ze ma zaockuje proti chripke...Ale nakolko to bola kamoska, tak som jej povedal o mojom strachu...Suhlasila s tym ze mozem odmietnut vpich ak mi zacne byt zle...tak som si lahol u nej v obyvacke na gauc...vyhrnul rukav...a sledoval svoje reakcie...kecali sme spolu ako sa citim a tak...Hovorim jej ze moze vpichnut...ze som v pohode...Ani som necitil take to nechutne stipnutie...Nic mi nebolo...absolutne nic...Ale odvtedy som bol raz na odber krvi a tam sa zopakoval scenar s omdlievanim... :(( Chcelo by to nejakeho doverneho cloveka - zdravotnika - ktory by opakoval bud pichane injekcii alebo odber krvi...aby ten strach postupne vyprchal...
20. Říjen 2006 - 9:58
Obrázek uživatele Návštěvník
house (anonym)
Já žasnu. Na tomto webu si spousta lidí stěžuje na to, že místo, aby lékaři léčili příčinu jejich onemocnění, pošlou je na psychiatrii a nacpou do nich antidepresiva. Viz např.diskuzní témata roztroušená skleroza nebo borrelioza. A zde je skupina lidí, kteří nechtějí, aby se odstranila příčina, která navodila jejich problémy a ženou se do náručí psychiatrů a psychologů a prohlašují, že mají čistou fobii. NIKDY jsem sem nenapsalo, že by reakce na vpich do kubitální žíly byla alergická. NEJDE O ALERGICKOU REAKCI, ale její průběh tuto reakci připomíná stejně jako připomíná kaskádovitou reakci při srážení krve. Určitě je malé procento lidí, kteří mají fobii z odběru venozní krve pouze na základě poruchy své psychiky. U většiny lidí však jde o nástavbu, která se dá odstranit medikamentózním ovlivněním příčiny - stačí podání antihistaminika před odběrem. Výhodné je perorální podání sedativních antihistaminik, které pacienta současně zklidní, např. Dithiaden, Tavegyl, Bromadryl, Promethazin/Prothazin, a to v minimálním dávkování. Opravdovou perlou je pak příspěvek "19. 10. 2006 09:17:49, Lenie". Cituji Lenie : "Představte si nyní, jak jste u lékaře, berou Vám krev a Vy se usmíváte, lékař se usmívá, celou ordinaci zalijte představou světla, klidu a pohody. Zpočátku se možná do toho budete muset trošku nutit a nebude to vypadat moc přesvědčivě a upřímně, ale to vůbec nevadí. Mějte se sebou trpělivost a zkoušejte to tak dlouho, až se dostaví pocit opravdové pohody. A věřte, že se dostaví :-)" Zkusme si místo "berou Vám krev", doplnit v jejím textu nějakou situaci, která má známou příčinu, třeba, že Vám v lese na nohu spadl strom a zlomil Vám ji, nebo že Vás bodl sršeň. Takže : . Představte si nyní, jak jste v lese, na nohu Vám padá strom a Vy se usmíváte, dřevorubci se usmívají, celé okolí zalijte představou světla, klidu a pohody. Zpočátku se možná do toho budete muset trošku nutit a nebude to vypadat moc přesvědčivě a upřímně, ale to vůbec nevadí. Mějte se sebou trpělivost a zkoušejte to tak dlouho, až se dostaví pocit opravdové pohody. A věřte, že se dostaví :-) Tak, jak to popisuje Lenie, to může fungovat u čisté fobie. Pokud je zde ale příčina a fobie je jen nástavba, už to fungovat nebude. Při intramuskulárních injekcích se rozvoj příznaků projeví velmi zřídka, jen v případě, kdy dojde k náhodnému propíchnutí velké cévy. Pro "lubovnik", nevím co tu na nás zkoušíš s tím očkováním, ale vakcinace proti chřipce se provádí subkutánně a nevyhrnuje se rukáv, ale odhalí se rameno. Ale možná se to na Slovensku aplikuje do předloktí. Zkus si vzít příště 30 min.před odběrem jednu tabletku z léků, které jsem zde uvedlo a porovnej to s průběhem bez podání tohoto léku. house
23. Říjen 2006 - 19:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenie (anonym)
Mám zato, že tato diskuse se jmenuje FOBIE z braní krve. Situace, kdy spadne člověku na nohu strom nebo ho bodne sršeň je přece o něčem úplně jiném! To jsi napsalo jen tak z legrace, viď, house? :)
24. Říjen 2006 - 18:52
Obrázek uživatele Návštěvník
house (anonym)
Lenie, tvůj největší problém je, že se do lidí, kteří mají fobii z odběru krve nedokážeš vcítit. Sama jsi nikdy nic takového neprožila a ani neviděla, jak to prožívá jiný člověk. Jinak bys to nemohla přirovnávat k arachnofobii. Kašlu na to, jak se tato diskuze jmenuje, důležitější je, kde je pravda. I kdyby se diskuze jmenovala "pohádky od Lenie", tím spíš bych se ozvalo. Je třeba bojovat s předsudky. Řada infekčních chorob se ještě na začatku minulého století léčila zaříkáváním a ještě dnes se lze setkat s tím, že některé náboženské skupiny vymítají z epileptiků ďábla ! Reakce po vpichu jehly do vény je u těchto lidí objektivně měřitelná stejně, jak je objektivně měřitelný otok po bodnutí vosy nebo prasklina na zlomené kosti. Vidělo jsem, bohužel zavřené v přeplněné tramvaji, jak lidé patrně vašeho typu zvedali na nohy paní, které ty nohy zrovna přejela tramvaj. Oba přelomené kotníky s chodidly svíraly s holenními kostmi pravý úhel a ti lidé si toho nevšimli ! Asi jí zrovna říkali usmívejte se, my se také usmíváme, i ta tramvaj se usmívá. Paní, to není legrace ! To je velice vážná věc ! A řešit ji úsměvem není dobré řešení. Takže, než někoho příště začnete zvedat, raději se napřed přesvědčte, že nemá zlomené nohy, abyste ho nestavěla na pahýly holenních kostí ! house
24. Říjen 2006 - 20:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenie (anonym)
Milé house, nemusím se vciťovat do druhých lidí, znala jsem dobře pocity své: hučení v hlavě, ztrnutí jazyka, hořkost v ústech, mžitky před očima, slábnoucí ruce a nohy, stát v tu chvíli, tak bum bác a jsem na zemi. Když jsem četla Tvůj příspěvek, ocitla jsem se v době hlubokého totalismu, kdy byl správný a pravdivý jen jediný názor. Jistě máš právo se mnou nesouhlasit. Jen prosím neber druhým lidem příležitost poznat i jinou možnost. Můj popis je jednoduchý a může ho vyzkoušet každý. A i kdyby pomohl jen jednomu, stálo za to jej sem napsat. Nezapomeňte na úsměv. Je to světlo, které při pohledu do očí prozradí, že srdce je doma. A pokud někdo nesprávně pomáhá, pak je to z nevědomosti a my nemáme právo kohokoli soudit. :)
25. Říjen 2006 - 8:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Irka (anonym)
Jsem strašně ráda, že sem lidé píšou své názory a rady. Za každou pomoc jsme my, co máme tenhle problém vděční. Na jednu stranu si říkám, jak jsem sebestředná, když kolem mne umírají lidé na rakovinu, hlad atd. a já se zaobírám svou malou fobií z braní krve. Mám domluvenou schůzku s psycholožkou. Jestli mi pomůže, to nevím a moc šancí tomu nedávám, ale třeba se mýlím. Každopádně to můžu zkusit. Taky miluju lidské reakce na můj problém
27. Říjen 2006 - 11:42
Obrázek uživatele Návštěvník
lubovnik (anonym)
House - si normalny?...Co mam na teba skusat? Nie si tak trocha paranoidny? Vyhrnut rukav a odhalit rameno...?....V tom vidis problem? Rukav pokial ja viem je od pleca po zapastie...A neviem kde do riti mi to mala pichat ak nie do pleca...Jasne ze mi to pichla do pleca!!! A co sledujem mojim prispevkom?...Iba chcem povedat ze mam strach z brania krvi a pichu injekciou a vzdy pri tom zblednem a musim lezat... A to s tym strednym rodom tak to vidim prvykrat v zivote...ma to nejaky prakticky vyznam? :DD
27. Říjen 2006 - 14:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Názorný projev slovenského primitivismu !
27. Říjen 2006 - 14:07
Obrázek uživatele Návštěvník
lubovnik (anonym)
blbecku cesky aspon sa podpis
27. Říjen 2006 - 14:11
Obrázek uživatele Návštěvník
maxilaik (anonym)
dithiaden mi tuším pichali pri nejaom vyšetrovaní, kde mi do krvi čosi išlo - lebo mám alergiu na biseptol a musim potvrdiť - aj keď mám hrzný pocit z odberu krvi (auotmaticky si ?ahám - pre dobro lekára, by som mu tam nezletela) - nebol problém s kolovaním látky v tele inak pri či už vyberaní krvi, či už vkládaní kontrastnej lástky padám do bezvedomia - mám vnútorný pocit celého tela, cítim každú bunku a je mi strašne dithiaden - vynikajúca vec :) - a hoci ho pichli - krátka záležitosť, oproti čomusi, čo mi tieklo dlho
27. Říjen 2006 - 15:02
Obrázek uživatele Návštěvník
lubovnik (anonym)
House - prepac, ale nastvala ma tvoja veta "ze co to tu na vas skusam"... ospravedlnujem sa za neprimeranu reakciu
27. Říjen 2006 - 15:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Marienka (anonym)
Čtu ty vaše příspěvky a nějak nechápu o čem taky diskutuje. Tahle fobie ať už ji nazveme je fakt a je to problém. A problémy se musí řešit..... ano když se na mě sestřička usměje aby odbourala moji nervozitu určitě mě to víc uklidní. Myslím,že čím víc stárnu tím víc na tenhle nechutný úkon zvykám, protože poznávám srovnatelné nepříjemné pocity a pak si říkám, že prostě musím vydržet a jestli mé tělo omdlí - tak to je přirozená reakce mého těla - snad se proberu...
28. Říjen 2006 - 8:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Irka (anonym)
Já si vždycky snažila říkat, jaké mám štěstí, že si můžu nechat vyšetřit krev a že bych měla být ráda...ale to braní je silnější než já, takže to je to nakonec pro mě stejně zdrcující zážitek...
3. Listopad 2006 - 20:10
Obrázek uživatele Návštěvník
house (anonym)
Irko, tvoje lékařka o tvých problémech snad ví. Brání ti něco, abys jí sdělila, že jsi četla, že tvé problémy výrazně zmírní Dithiaden ? Zatím jen výrazně zmírní, protože je u tebe nyní dost silná psychická nástavba, která se bude po pozitivní zkušenosti snižovat až zcela vymizí. 40 až 30 minut před plánovaným odběrem si vem jednu tabletku a odběr ať se provede vleže a pak tu sděl ostatním postiženým, jaké to bylo. Držím ti palečky. Vím, že ta nervozita předtím je hrozná, ale zkus roztáhnout ústa do stejného tvaru, jako když se usmíváš, i třeba křečovitě. Existuje tam totiž zpětná vazba, která ti může zlepšit náladu. house
4. Listopad 2006 - 11:11
Obrázek uživatele Návštěvník
DÁDA (anonym)
Taky přidám jednu historku:( Nedávno jsem taky musela absolvovat odběr kvůli hormonům štítné žlázy.Povídám sestře:sestři mohla bych si lehnout ,mě to vadí a bývá mi z toho špatně.Sestra na to :se podívejte má plný lehátko lejster....já to kvůli vám nebudu přendavat...Já zas na to :sestři já se omlouvám,že vás zdržuju ,ale co když omdlím?Sestra:pro mě a za mě tak to brát nebudem ,když sepořád bojíte...nakonec mi to odebrala druhá sestra ,která na mě mluvila,zabavila mě a nic mi nabylo.Jo některý sestry jsou nepříjemný.Nechápou to :))
4. Listopad 2006 - 13:57
Obrázek uživatele Návštěvník
kate (anonym)
ahoj,já mám strach taky z krve , ale ne z jejího odběru, ale prožívám úzkostné chvíle z toho když se setkám s něčím co je potřísněno krví, anebo jako krev vypadá a já se toho náhodou dotknu.Věřím, že tvoje úzkosti jsou velké, ale na odběr se nechodí denně.Ovšem s věcmi, které mají na sobě něco červeného se člověk setkává téměř denně a pokud danná fóbie je již v takovém stavu, že ve všem červeném vidíš krev tak to je k zbláznění.
10. Listopad 2006 - 15:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Irka (anonym)
Ahoj, co se týče těch prášků na uklidnění, jak tady kdosi psal, tak mám vyzkoušeno snad všechno a zabrala mi zatím jen narkóza:-(((( Ono mě to sice utlumí, ale rozhodně ne zklidní...je to holt psychický problém. Jinak, byla jsem u psycholožky. Nikdy bych něvěřila, co ze mne taková psycholožka vytáhne. Nakonec jsem tam hodinu brečela jak želva. To, že je mi blbě z odběru je jedna věc, ale má to asi kořeny i v rodinných vztazích, což by mne nikdy nenapadlo, že to může spolu souviset. Psych. řekla, že ještě tak 2 schůzky mohlo by to být dobrý, a pak bychom se mohly třeba sejít v nemocnici, kde by mi to vzali a ona by se podívlaa, jak to na mě působí. Jsem zvědavá, ale řekla bych, že jsem asi částečně pochopila svůj problém a nejspíš je to daleko složitější...není to jen o té krvi. Jinak kate: Na odběr se nechodí denně (díky bohu), ale mě jde i to, že kdybych se někdy v budoucnu ucházela o zaměstnání, kde se dělají zdravotní a psychologické zkoušky, nejspíš, by mě k tomu psychotestu ani nepustili, kdyby viděli co dělám u banálního braní krve...
25. Listopad 2006 - 19:11
Obrázek uživatele Návštěvník
lia (anonym)
Mám stejný problém, při braní krve se o mě vždy pokouší hysterický záchvat. Snažím se vyhýbat všem vyšetřením, kde je krve zapotřebí, vím, že to tak ale nejde do nekonečna.Také se mi před tím vždy žíly strachem stáhnou tak, že je odběr velmi komplikovaný.Bohužel vůbec nevím, jak to změnit.
6. Leden 2008 - 16:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrea (anonym)
Není tu někdo se zkušeností s Emla náplastí, nebo krémem, v po. jdu na velké odběry a koupila jsem si Emla náplast, tak moc nevím, co od ní můžu čekat, jestli je účinná.A pro jistotu to pojistim Lexaurinem, jinak si z mých histerických výlevů paní upírka vyrve vlasy vzteky. Díky za info.
11. Duben 2008 - 19:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrea (anonym)
Pro všechny sraby, jako jsem já, Emla náplast funguje,opravdu odběr není téměř cítit, ani vpich spíš jen, že se Vás na tom místě někdo jakoby dotýká, takže doporučuji.
16. Duben 2008 - 10:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Káťa Z. (anonym)
Ahoj všichni,jsem ráda že založili toto téma na diskusi. Už od základní školy je mi špatně z odběrů krve,když se poraním já nebo někdo cizí. Začnou se o mě pokoušet mdloby a celou mě polyje pot a jsem bílá jak stěna. Až dneska jsem byla u psychologa a chci tento strach nějak překonat. Chci mít miminko a se strachem z krve to asi nepůjde. Ahoj
9. Červen 2008 - 12:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
No tak asi jako jediny kluk...chci rict...ze mam taky strasnou hruzu z brani krve...uz jenom kdyz na to pomyslim...je to fakt strasne...pokazde kdyz mi chteji brat krev...tak se branim zuby nechty ..ale prolem je u me v tom ...ze kdyz jsem byl maly tak jsem se strasne bal injekci...myslim ze kazdy..no a dlouho mi krev nebrali..a po case jsem musel jit znovu na odber..no a moje mam me uklidnovala ze to neboli..znate to..jenomze ja si rikal jo pohoda..ale ona tam byla hezka sestricka..pekna injekce..a sestricka tupa jak polenu 3 propichany obe ruce..uplny modriny..takze od ty doby se muj strach z brani krve jeste zvetsil..je to fakt strasny ..zitra mam jit zrovna na vysetreni takze jem sr´trasne vyklepany ze mi budou brat krev..strasne se bojim...nevim jestli by pomohl nejaky psycholod nebo treba Nuselsky Most;):D
9. Červen 2008 - 23:26
Obrázek uživatele Návštěvník
ivan (anonym)
mno kdyby ta sestřička byla hezká či nahoře bez,snad by se to přežít dalo..-
10. Červen 2008 - 5:09
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
no ja chodim darovat krev a je to naprosto OK, vrele doporucuju
18. Červenec 2008 - 12:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
Mám stejný problém jako většina z vás, co sem píšete. Na jednu stranu se mi ulevilo, že nejsem jediná taková "hysterka". Na druhou stranu mi trvalo hodne dlouho, než jsem dočetla až do konce, asi s pěti zdravotními přestávkami, větráním, a pitím, abych tady nezkolabovala. Dělá se mi totiž zle i jen ze samotné představy, nebo když o tom někdo jen mluví, jsem schopna zkolabovat.Sestřičky, co mi říkají, že to nic není, bych taky někam poslala...Odběry jsou horor, pokaždé si musím lehnout, jinak odmítám.Stačilo mi když jsem jednou spadla ze židle.Navíc odběr díky strachu trvá 3x dýl...Začalo to na základce, kdy jsem se při jendom odběru neuváženě ze zvědavosti podívala...a o deset minut později zkolabovala opakovaně na ulici.Většinou se mi udělá špatně třeba až o 15 minut později po odběru.Ale největší problém je fakt to, že kolabuju i při samotné představě, to už je na mě moc, nevím co s tím...Jsem z toho fakt nešťastná, a nejvíc z toho,že kdo to nezažije, nepochopí, a dívá se na mě jako na magora...jediný štěstí že moje mámá to má taky, tak aspoň ona mne chápe.Přemýšlím o psychologovi nebo hypnóze, jsem ochotná zkusit všechno možné, ale na desenzibilaci mne nikdo nedostane...
18. Listopad 2008 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
pája (anonym)
KOMPLETNÍ VÝŽIVA PRO VAŠE TĚLO 7 denní kurz hubnutí zdarma - registrace na www.snama.cz/dieta NEJDE JEN O HUBNUTÍ, ALE PŘEDEVŠÍM O KVALITÍ VÝŽIVU ORGANISMU
18. Listopad 2008 - 13:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
já mám to samé, normální injekce mi nevadí, ale jak se něco týká žil, tak to je můj konec. nejhorší zážitek byl v porodnici, když jsem 3dny měla v zápěstí píchlou kanylu.
18. Listopad 2008 - 13:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
Toho se taky děsim...:(
21. Listopad 2008 - 12:04
Obrázek uživatele Návštěvník
noor (anonym)
Ahoj.Nevim jestli tak uplně zapadam do vašeho tématu, ale krve se to týká. Trvá to už několik let a mám pocit, že se to zhoršuje. Dříve jsem jen nesnesla pohled na krev (Platí pouze pro krev druhé osoby. Se svou krví žádné problémy nemám. Stejně jako krev ve filmu se mnou nic nedělá) Napřed mi byl ten pohled nepříjemný. Později jsem začínala pocíťovat závradě a nevolnos. Dnes už mi stačí o krvi poze číst nebo si ji představit a okamžitě se dostaví pocity slabosti. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem při pohledu na krev omdlela. Což je nakonec nebezpečné pro mě i ostatní. Nedokáži si představit, že bych někomu poskytovala první pomoc při krvácení.Sice nemám žádný záchvaty, ale vzhledem že omdlývám jsem i i párkrát docela ublížila. Omezuje mě to a štve. Chtěla bych s tim něco dělat...jen nevim co:-(
27. Listopad 2008 - 22:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
S braním krve jsem měla problémy už v dětství, bylo mi při tom i potom hodně špatně, sestřičky mě vždycky úplně bledou a zelenou zachraňovali vodou a nutili ležet v těch nepříjemných bílích místnostech smrdících desinfekcí. Ale to bylo pořád ještě ok. Ani nevím od kdy, ale někdy v pubertě když jsem kvůli problémům se štítnou žlázou začala chodit na endokrynologii. Prostě od té doby jsem měla vždycky hrozný strach že mi u doktora kam jsem chodila budou na této prohlídce brát krev, a co by čert nechtěl, začala jsem ještě chodit k alergologovi, takže odběry každejch pár měsíců. To už jsem tam chodila se slzama na krajíčku. Ve chvíli kdy jenom pronesl to ošklivé slovo o krvi tak sem zpanikařila a začala brečet a bránit se a podobně. No katastrofa. A pan doktor místo nějakého uklidňování nebo něčeho takovýho si ze mě dělal vehementně legraci. Vždycky mi bylo hrozně trapně. Teď už vcházím do ordinace s uslzenym obličejem a panickou hrůzou, nemusí vůbec nic říkat (a to mi už dlouho nebere krev pokaždé) mám závratě, je mi na zvracení a skoro omdlívám. Ve chvíli kdy mi to v tomhle stavu oznámí už většinou přecházím do stavu naprosté apatie, skoro o sobě nevím a naprosto se nedokážu ovládat. Byla jsem dokonce u psycholožky, ta mě učila jen uvolňování, ale už na začátku mi řekla že to nemá cenu a že to nebude mít výsledky. U psychiatra kam mě poslala sem dostala Diazepam, ale nestačí to a ještě jsem potom celý den úplně oblbnutá a nemůžu do školy což mi dost komplikuje život. Takže přes veškeré mé snahy jsem akorát ztratila důvěru v psychology a můj problém se stále zhoršuje. Dokonce odmítám i potřebnou operaci kolene, protože se chci vyhnout odběrům krve a kapačkám. Sama vím že by mi pomohla kognitivně behaviorální terapie, ale mám starch jít znovu k psychologovi, je pro mě těžké s ním o tom mluvit a ta poslední psycholožka se mi skoro smála a můj problém znevažovala takže už nemám odvahu povídat o tom někomu znova.
9. Prosinec 2008 - 9:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
To, copopisujete, je normální regulerní fobie, jako každá jiná, a tak by se k ní mělo i přistupovat. Jaké zesměšňování? Fuj! Směje se někdo klaustrofobikovi, když má záchvat dušnosti z malého prostoru? Tak proč vám? Psychiatr by to měl pochopit, když už ne psycholožka. Dá se s tím pracovat jako s každou jinou fobií. KBT je jedna z možností, to je fakt. Tuhle fobii (ani nevím, jaký má ofic. název) máme v rodině hned několikrát, tak vás úplně chápu a lituji. Nejvíc mě štvou řeči zdr. sestřiček: "No jo, chlapi, to jsou scény, kdybyste měli rodit..." :-( To jsou neprofesionální kecy, chudák pacient, když má fakt problém. přece by si nikdo takovou krávovinu nevymyslel, aby schválně dělal scény kvůli jehle, kdyby mu z toho skutečně nebylo blbě. Cítím s vámi a nedejte se.
10. Prosinec 2008 - 6:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
Tak jsem po dlouhe dobe zase zavitala sem, abych se podivala, jestli uz nekdo nenasel zpusob, jak se s fobii vyrovnat. A stale nic :( Jak je to mozne? Preci nas nemuze byt tak malo, kdo by tim trpel. A reseni byt musi...mam pocit, ze nenalezani reseni napomaha to, ze v CR vetsina lekaru co odborniku oznaci cloveka za zbabelce, nebo za nekoho, kdo prehani, proste se jen boji odberu, a dal to neresi....a vetsina lidi uz se pak stydi to resit znovu a znovu, kdyz mu nikdo nepomuze...co s tim? Uz me to nebavi, chci nalezt reseni.Zacinam na sebe mit vztek, ze mi neco takhle ovlada zivot.
12. Březen 2009 - 14:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Lidi, měla jsem úplně stejnej strach. Taky jsem omdlívala hrůzou, když jsem měla jít na odběr a omdlívala jsem. Myslela jsem si, že jsem fakt beznadějnej případ. Jenže pak jsem začala z ničeho nic otékat a dusit se a to jsem se na injekci, která mi rychle ulevila vysloveně těšila. Následovalo asi 14 dní na kapačkách a půl roku odběrů a injekcí a jsem vyléčená. Dneska mě žádná injekce nerozhodí... Pokud máte doma v rodině nějakou sestřičku, ať vám to zkoušej cvičně odebírat doma :) Nic jiného mě bohužel nenapadlo. Mě na omdlívání pomáhalo hodně se před odběrem napít - třeba litr vody. Mám nízkej tlak a když se nenapiju, krev teče špatně... Doufam, že to zvládnete jinak, než já - zdravotníma problémama, které přišly :-( Asi to chce opravdu nějak cvičně - choďte darovat krev, chce to se prostě naštvat a jít, taky mi to hodně znepříjemňovalo život. Držím vám moc palce - určitě to zvládnete, když jsem to zvládla já :/
7. Září 2009 - 18:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ahoj . Mě se taky celé dětství a do porodu dělalo při odběru krve na omdlení.§plně jsem ale nikdy sebou nesekla. Teď v 50 l.mám něco za sebou,ale přesto ,pokud mi krev odebírají větší množství pokaždé si musím jít lehnout. Už jsem se s tím smířila. Malé odběry na sedimentaci mi nevadí. Můj muž i syn darují krev .
7. Září 2009 - 22:21
Obrázek uživatele Návštěvník
mirek (anonym)
Ahoj, jak už napovídá nadpis,...Ahoj. Ver ze nejsi jedina kdo ma takovou fobii. Ja se nemuzu divat ani na strikacky na toz pak jeste aby me brali krev. Me staci aby se o tom bavili dva lidi.
14. Říjen 2009 - 9:48

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama