172 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Existují dnes vůbec ještě nějaké mladé maminky?

10. Září 2018 - 0:12

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Milly (anonym)
Ahojky,chtěla bych se vás zeptat,co řikáte na dnešní mladé maminky ve věku kolem 20,21,22let...?Myslíte si,že je to příliš brzy mít v tomhle věku miminko a třeba se i v tomhle věku vdát?Nebo jste zastánci toho,že by tohle všechno mnělo přijít až po 30-tce?Dáte na dnešní modu mít dítě,až ve 30 nebo dokonce ve 40?V kolika letech jste mněli/chtěli mít děti nebo v kolikati jste se vdávali/ženili?No prostě pište svoje názory,zkušenosti a vše,co se tohoto tématu týká.Díky,ahojík.
30. Září 2008 - 16:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Tak já začnu.Vdávala jsem se ve 20-ti (ještě na škole), ve 22 první dítě, ve 24 druhé dítě. :o)
30. Září 2008 - 21:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Ahoj Milly, nedávno jsem založila diskusi na tohle téma a téma s tím související - totiž co brání být mladými maminkami - Dítě, kariéra nebo studium? Sešly se mi tam zajímavé postřehy, tak si můžeš počíst, než se ti sejde něco tady. Zatím se měj :-)
30. Září 2008 - 21:34
Obrázek uživatele Návštěvník
tina (anonym)
Milly, dite mam ve 40ti dospele a je to bezva. Na modu kaslu, do dalsich deti uz nejdu.:)
30. Září 2008 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Milly (anonym)
Ahojky holky,děkuji za vaše příspěvky.Já děti ještě nemám,ale mám už 5let moc krásný vztah s přítelem,je mu 28let a mě 21.No a on by si mě chtěl vzít a mít už děti,jenže já pořád váhám,jestli do toho mám jít nebo nemám.Přeci jen jsem na vdávání v dnešní době hodně mladá a na děti taky,mám strach co na to řekne okolí,rodiče a atd...Oba dva pracujeme,máme kde bydlet a vím,že by jsme to s mimčem určitě zvládli,ale když já pořád nevím...:(Přítel o miminku pořád mluví už 2roky,moc by ho chtěl,vidím to na jeho očích...:(
30. Září 2008 - 22:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
V 16 letech s chodit s 23 letym je pekna blbost a traparna ! Neni divu ze z toho pak vznika spoustu problemu ! Melas chodit se stejne starym ! A propos,i kdyz je mu 28,na deti ma dost casu,stejne jako vetsina chlapu ! Dneska je totiz u chlapu trend mit deti az tak v 60,70 az 80 letech !
30. Září 2008 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenča (anonym)
Ahojte, mě je 27, vdávala jsem se v 19ti, 3 měsíce po svatbě plánovaně otěhotněla (takže jsem první měla ve 20ti)a druhé mám teď. Pamatuju si, jak mi před zhruba 2 lety říkala jedna doktorka, že už je nejvyšší čas na dítě ;o). Nevěděla, že už jedno mám, protože na to fakt nevypadám :o).Vím, že některé mladé maminky se cítí někdy deprimovaně, protože mají pocit, že si ještě života pořádně neužili a už mají závazky...a dokonce je to jakoby "obtěžuje". Můžu potvrdit, že jsem u prvního občas takový pocit poznala, i přesto že jsem se už v těhotenství na mimíska těšila, že svoje dítě miluju....(s touhou po dítěti začal manžel a bylo občas vidět, že já si jistá nejsem :o(, kdežto teď s odstupem 7 let to cítím všechno mnohem silněji, absolutně mě to neobtěžuje a dokážu si všechno víc užííít :o). ALe myslím si, že poměr "můj věk vs.mimísci" byl pro mě vždycky akorát, protože jsem nebyla do ničeho tlačená, bylo to moje rozhodnutí, prostě jsem "chtěla" a manžel taky....Takže podle mě jde o to, jak to člověk cítí a je jedno, jestli bude mít dítě ve 20ti nebo ve 30ti, hlavně se do ničeho nenutit a nenechat se ovlivňovat módou ani okolím - takže ti radím Milly, abys příteli politicky vysvětlila, že miminko s ním chceš, ale ne hned, prostě až si budeš jistá, že je ten správný čas...Zbytečně bys takhle riskovala, že nebudeš až tolik šťastná, ikdyž je fakt, že tohle může klidně přijít až s narozením mimíska...Radím, řídit se svými pocity a ne nějakými statistikami, názory druhých, okolím...
30. Září 2008 - 22:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Milly (anonym)
Lenčo,moc ti děkuji za tvůj názor,krásně jsi to napsala...
30. Září 2008 - 23:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
vdávala jsem se poprvé, ve 20ti protože jsem tzv. musela.Bydleli jsme na malém městě a rodiče rozhodli, že pokud je maličké na cestě musí přijít do úplné rodiny...byl to přežitek a do dnes se mi vybavují nepříjemné vzpomínky na nešťastné manželství. Nezvládli jsme to a jediné co bylo super byla a je dcerka. Nyní jí je 13 a studuje úspěšně gymnázium...život plynul a já potkala fajn muže...potíž byla v tom, že i když jsme oba moc chtěli úplnou rodinu a pořídit dcerce sourozence, nešlo to. Dlouhých 5 let nic a tak díky umělému oplodnění se mi narodil ve 32 letech syn. V rizikové poradně mne neustále řadili mezi staré maminky, řeknu Vám byl to divný pocit...synkovi bude 1,5 roku a světe div se nejspíš jsem otěhotněla přirozenou cestou. Zatím je příliš brzy, ale dle prvního pozitivního testu a výpočtu předpokládaného porodu se stanu po třetí maminkou ve svých 34 letech. Je těžké odhadnout zda bude ta či ona žena dobrou maminkou či je již správný čas dítko počít a přivést na svět. U ,mne platilo zřejmě pravidlo, že čím více jsme chtěli o to méně to šlo a ve finále, když jsme si užívali a nemysleli na početí to vyšlo. Nikde není napsané, že žena jakmile pocítí touhu ihned otěhotní, mám kolem sebe spoustu kamarádek, které moc chtěli a mimísci si dali třeba i tři roky na čas a naopak, ve chvílích kdy to tzv. bylo nejméně vhodné otěhotněly a ani nevěděly pomalu kdy:)))vše je o náhodě i osudu a pokud sama nepocítí žena, že právě nastal čas, neměla by býti nucena k těhotenství...
30. Září 2008 - 23:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Markéto, moc blahopřeji! To je krásné. :o)Milly, Ty budeš mít děti, až sama budeš chtít.Mám také staršího muže, a také jsem ho poznala ještě jako ...-náctiletá.Také chtěl děti, ale chápal mě, a počkal, až je budu chtít i já. Já je chtěla brzo, tak nebyl problém.Bála jsem se, že to nezvládnu. Takový velký krok. Já, sotva odešla z domova rodičů, už bych sama měla být mámou?Ale kdybych měla čekat na ten pocit, kdy jsem si úplně jistá, že vše zvládnu, asi bych neměla děti dodnes.Prostě jsem do toho šla. A bylo to.
1. Říjen 2008 - 6:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
ráda jsem sledovala pořad Manželské etudy a často byl začátek podobný. Dva mladí(hodně mladí) se vzali, měli dítě a automaticky bydleli u rodičů jednoho z nich. Většinou to neklapalo a tak pak složitě už s dětmi zařizovali vlastní bydlení. Dnes je to úplně jiné. Partneři se nejdřív snaží něco vydělat a ušetřit (to nějaký ten rok trvá) a pak také zařídit vlastní bydlení (to taky nějaký ten rok trvá, zvlášť když staví dům). Pak teprve přichází do hotového zázemí miminko. Zdá se mi, že v tomhle směru jsou dnes lidé zodpovědnější a připravenější. Pak se ale není co divit, že dnes mají zejména ženy první dítě tak pozdě. Určitě to není pokaždé proto, že by si předtím chtěly "dostatečně užít". A to je i můj případ...
1. Říjen 2008 - 6:30
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
Holky je to naprosto individuální a každý cítí potřebu dětí jinak. Jsem sice mladší než ti v Manželských etudách, ale za mě to bylo podobné, takhle se ženili a vdávaly skoro všichni/všechny. Kdo ne, byl rarita. Teď je to spíš naopak. Jestli si dobře vybavuju, tak v těch etudách se rozešlo/zůstalo spolu 50% párů. To odpovídalo průměru. Dnes je asi 65% rozchodů - situace je ještě horší, i když se obvykle dva lidé dlouho znají a žijí spolu.Z mladších přátel, příbuzných atd., se dnes hodně lidí rozchází po letech společného bezdětného soužití a příprav na rodinu. Asi krize, kterou my měli až v manželství a při dětech. To by nebyla žádná katastrofa, kdyby se těm ženám mezitím plánováním a budováním nepřiblížila 30ítka. Mužům/klukům je to jedno, mají na děti času dost. Ale pro samotnou ženu kolem 30ti? - kde honem sehnat manžela a otce pro dítě?? Ženy to pak musí začít znovu a už pospíchat.Pak jsou ženy typu moje trochu mladší sestřenice - 35 let. Užívala, cestovala, ale omezeně, protože tolik peněz neměla. Všechno jí vycházelo, jak chtěla, manžela našla, když chtěla, děti taky vyšly hned podle plánů. Teď má bohatého manžela, nový dům, nové auto, na co si vzpomene, jet by mohla kamkoli, ale léta se bude točit kolem maličkých dětí, stejně se nehne a je v tom novém domě stále sama s dětmi. Teď zas trochu závidí ona mě. Děti brzo nebo později?? - těžko radit, každý to cítí jinak. Podle mě bylo jednodušší to dřív, kdy se mladý člověk uskromnil a až děti povyrostly, věnovaly jsme se kariéře, víc vydělávali, konečně si jako rodina polepšili (když jsme se mezitím nestačili rozvést). Teď se nejdřív buduje - bydlení, kariéra, pak se musí kvůli dítěti kariéra přerušit, peněz má rodina podstatně méně. Z horšího do lepšího se jde vždy lépe než obráceně. To je za mě.:)
1. Říjen 2008 - 8:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
Na MAnželské etudy jsem se taky dívala, protože zhruba v těch letech, ve kterých se to odehrávalo, jsem se narodila.Nakonec je to u nás podobné. Brali jsme se relativně mladí (24 a 28 let), nic jsme neměli a bydlíme u rodičů. rozdíl je v tom, že jdeme od horšího k lepšímu, plánujeme všechno spolu jako rodina a nemáme dítě. To bychom chtěli až ve svém.Mladí rodiče jsou podle mě fajn, užijí si dětí, tolik se o ně nebojí, protože většinou nejsou vymodlené, jsou víc v pohodě. Když děti vyrostou a potřebují toho čím dál víc, oba už pracují a dá se to zvládat. A když přijdou děti do puberty, ještě pořád jsou dost mladí a psychicky odolní.Já bych chtěla děti dvě a to nejlépe do +-30 let. aby mi nebylo přes 50, až mi budou děti dospívat. no a manžel je o 5 let starší, tak chci, aby měl energii na děti a já taky. Nemoci se člověku nevyhnou, ale s rostoucím věkem jejich pravděpodobnost stoupá.Říkám si, na co mi pak bude zařízený byt, peníze, auto, fotky z exotických dovolených, když se o to všechno nebudu mít s kým podělit. Na co budu vydělávat peníze, abych je pak dala do umělého oplodnění? Děkuji nechci.
1. Říjen 2008 - 12:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Pantata:)) (anonym)
Tahne mi na 50, takze jsem nad hrobem:)Brali jsme se jeste v realnem socialismu ve dvaceti, coz byl +-par let normal a nakonec jsme byli radi, kdyz manzelka otehotnela po trech samovolnych potratech ve triceti. Takze nikdy nevis a hlavne neres materialni stranku veci. VZDYCKY vsechno nejak vyjde a vyresi se, mimco hladovet nebude a vy rodice take ne, dedeckove a babicky roztajou a budou radi a nenech se hnat tempem dnesni doby.Taky se ti muze stat, ze to dite nikdy mit nebudes.
2. Říjen 2008 - 5:52
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
Kačenko, ty jsi chytrá holka. Je fajn, když si člověk může pořídit děti v době, kdy cítí potřebu a má k tomu aspoň část potřebných věcí. Jestli budeš mít možnost s chuť do dětí dřív než v těch 30, neváhej. 30 je už poměrně dlouho na 1. dítě. Nemám nic proti umělému oplodnění, považuju ho za lepší řešení než si brát cizí dítě (a rozhodně ne proto, že bych měla zvláštní potřebu šířit své geny). S odloženými dětmi bývá vše složitější, dají víc práce a nelze na ně mít tak velké požadavky jako na vlastní, taky není vždy lehké je získat, ale to je jiná otázka. Zkrátka já se nedivím lidem, kteří usilují o vlastní děti.Pokud ovšem žena čeká až do 30ti nebo déle, musí počítat, že bez problémů otěhotnět, donosit a porodit bývá těžší než u mladé ženy.Podle mě jsou lepší mladší rodiče, ale kdo mateřské pudy necítí, neměl by se nutit. Tak jako ten, kdo cítí matřské pudy dřív, by neměl zbytečně dlouho čekat jen proto, že je to zrovna móda. Pro toho, kdo děti chce, je ideální doba skoro vždy, protože děti jsou velká radost, ale i starosti a vždy člověka trochu omezí.:)Např. můj mladší bratr zrovna čeká prvního potomka, mají zařízený velký byt v rodinném domě u rodičů, bratr slušně vydělá, má služební auto. Nastávající maminka ještě ke svému štěstí potřebuje drahý kočárek a vlastní auto(oblečení na novorozeně si jela nakoupit do Německa). To mi připadá vyloženě malicherné. Kočárek bude stát vesměs na zahradě, u nich není kde se procházet. Do poradny je může bratr - tatínek dítěte skoro vždy odvézt, může si přes den udělat čas. Na nákupy chodí manželé zásadně společně. Další auto je téměř zbytečné. Je to přesně jak píše Pantata, dřív jsme neměli nic a taky děti vychovali, vždycky se to nějak vyřeší, zvlášť když babičky a dědečkové pomohou. Stačí mít častečné zázemí a někdy se trochu uskromnit.:)
2. Říjen 2008 - 11:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
kk: proč myslíš, že to je s adoptovanými dětmi těžší? Mě to z mého laického nezkušeného pohledu přijde stejné - každé dítě je jiné, má jiné nároky, stejně jako děti vlastní, tak i "cizí". Mamky známá má kamarádku, která ve 40 nemohla otěhotnět (chtěla 1.dítě), a tak si adoptovali s manželem novorozence od hodně mladé maminky - studentky, která ho nechtěla.Dnes jsou chlapečkovi 3 roky a je to báječné dítě :-)Jediné mínus vidím v tom, že mamminka, která si to svoje dítko donosí a porodí, tak k němu má možná malinko jiný, fyzicky bližší vztah. Ale zkušenost s tím nemám, tak jen tipuju.
2. Říjen 2008 - 11:40
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
Agátko, nemyslím, že je možno milovat jen dítě, které porodím. Těhotenství a porod podle mě není to nejdůležitější ze všeho. Něco jiného je vychovat dítě kamarádky, příbuzné a něco jiného dítě odložené do ústavu. U odloženého dítěte je nutno vždy počítat s náročnějsí péčí a nejistým výsledkem. Vlastní dítě má určité předpoklady po rodičích a ostatních předcích - vlohy, vlastnosti, inteligenci. Většinou rodič ví, co po něm může chtít a co očekávat. U osvojeného je nutno počítat, že vše je jinak. Pokud se někomu povede adoptovat zdravé chytré dítě a ještě zhruba stejné barvy pleti, vlasů a očí, je to velké štěstí a takových dětí v ústavech zas tolik není. Ta barva kůže atd. není rasismus, milovat můžeš i cikáně nebo černouška, ale to dítě může špatně snášet, že je jiné než rodiče. V kojeneckých ústavech a dětských domovech jsou odložené děti leckdy i postižené, nemocné, s vadami. Jsou to také často děti prostitutek, žen s nízkým sebevědomím, apod. Děti dědí vlastnosti po rodičích. Normální žena dítě neodhodí, už to není normální chování. Příroda nám ženám velí se o své potomky postarat. Beru to podle sebe - kdybych měla dítě, o které se nemohu postarat (jedno z jakého důvodu), snažila bych se mu najít milující rodiče, co sami nemohou mít děti - něco jako píšeš. Neodhodila bych nikdy své dítě do ústavu, jestli bych ho vůbec dala.Proti adopcím nic nemám. Je úžasné, že se někdo obětuje pro cizí děti, když nemůže mít vlastní. Skoro všechny malé děti jsou roztomilé, ale když vyrostou, tak děti z ústavu dělají svým náhradním snaživým rodičům menší radost než děti vlastní- bráno průměrem samozřejmě.U adoptovaných dětí je prostě nutno počítat s většími objeťmi a menšími výsledky než u vlastních dětí. Je toho hodně. Vím sice o této problematice dost, ale kdo uvažuje o adopci, měl by se poradit přímo s odborníkem. člověk by měl vědět, do čeho jde a počítat s tím. Doufám, že to je k pochopení.:)Osobně mě nedávno šokovala kauza s těmi rodiči, co dostali vyznamenání, vychovali několik dětí z dětského domova a kvůli udání jednoho adoptovaného kluka seděli ve vazbě a lidi na ně za tolik dobrého koukají s velkými pochybnostmi. Já věřím, že se o děti starali pečlivě a netýrali je.
2. Říjen 2008 - 12:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
kk: Já taky proti umělému oplodnění nic moc nemám, spíš záleží na tom, jak se provede. Určitě je to velká šance pro mnoho párů. Ale proč zvyšovat jeho pravděpodobnost tím, že si naplánuju dítě po 30. ? Pokud to několik let nejde a mimi se za pomoci doktorů zadaří až po 30 to je jiná věc. Ale vědomě to odkládat a spoléhat na vědu, to mi přijde postavené na hlavu. Pokud děti výhledově chci, tak se snažím využít dobrých podmínek, dokud jsou. A nemám na mysli jen materiální.Pro mě adopce nebo pěstounská péče v úvahu připdaá, pokud by se nedařilo přirozeně nebos mírnou pomocí. Vztah mezi dospělým a dítětem může vzniknout i bez genetické příbuznosti. Mám vyvdané neteře, které miluju a kdyby se něco stalo, vychovala bych je. Jiskra může přeskočit i s úplně cizím dítětem, pokud máte otevřené srdce a víte, proč do toho jdete. Děti nejsou jen radost a pro pobavení a aby svým rodičům zajistily pocit štěstí. to je moc velký úkol na tak slabého a drobného tvorečka.Jinak souhlasím s tím, že když někdo děti mít opravdu nechce, z různých důvodů, tak by se neměl nutit a ni on sám, ani by ho do toho nemělo nutit okolí. to není dobrý důvod pro to, mít dítě.Ale nesouhlasím s tím, že je dítě z ústavu nižší kategorie. Pokud se do rodiny dostane včas, může být stejně dobře ovlivněno, jako to vlastní. a naopak. I když se narodí dítě inteligentním normálním rodičům, ale z různých důvodů je vychováváno někým jiným, může ho to dost změnit. Výchovou se dá ovlivnit hodně. Nakonec se přece hodně lidí, co má biologické děti kvůli nim trápí, a říkají si, po kom to dítě je? Nakonec mít dítě by neměla být oběť ani pro vlastní ani pro cizí. S odborníky bych se určitě radila, kdybych uvažovala o adopci, ale taky bych chtěla poznat rodiče, které takové děti mají, tedy teorii i praxi. na příchod dítěte se člověk musí připravit, ať je dítě jeho, nebo není. Výchova není snadná ani v jednom případě.
2. Říjen 2008 - 13:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
mám výbornou zkušenost s umělým oplodněním i lékaři na klinice v Hradci Králové:) dcerku, třináctiletou mám z prvního manželství a synka třináctiměsíčního z druhého manželství a po prvním IVF. Obě děti milujeme stejně, jsou naše a obě těhotenství jsem si užívala i prožívala den po dni. Každé z dětí má jiný charakter, ten malý je bojovnější hned od prvopočátku, asi je to dáno tím, jakou cestu musel od vajíčka projít. Nevím zda bychom v případě nezdaru uvažovali o adopci, asi nejsme tak silní čelit tlaku, které sebou adopce provází. Naši známí měli zažádáno o malé dítko a klidně i s vadou více jak 3 roky a to co museli absolovovat za potupné vyšetření, testy a pod.je dost znechutilo...ve chvíli, kdy už to chtěli vzdát jim zavolali z péče o děti a během 2 dnů k nim do rodiny přibyl 4. měsíční chlapeček...Komická situace, nemáte doma vůbec nic na mimčo a najednou si musíte do hodiny malého caparta vyzvednout...nemluvě o tom, že musíte v práci nahlásit, že jdete okamžitě na mateřskou dovolenou a odevzdáte klíče od kanceláře a odjíždíte do kojeneckého ústavu...pokud jste těhotné, máte na vše 9.měsíců, na vstřebání dojmů, pocitů radosti i obav, na přípravu kočárku, postýlky a pod...ale tady nedostanete ani jeden den a máte doma poklad o který jste usilovali a na který jste se těšili...výchova přichází až s časem...
2. Říjen 2008 - 13:41
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
Adopce bývá opravdu složitá a dlouhá a s těmi potupnými testy - výslechy je nutno počítat. Komu nic jiného nezbyde, jde do toho. Kačko, souhlasit nemusíš, chápu tě, tvé názory jsou typicky laické. Tvé neteře to ten případ ne vlastních dětí, ale dětí přátel, známých, příbuzných. Jsou ze stejného prostředí, víš, co jsou zač. Máš pravdu v tom, že někdo se hodně natrápí i s vlastními dětmi. Ale je to asi tak, že když mají slušní inteligentní lidé dítě, kterému věnují péči a lásku a přesto je nezvedené, tak je to zarážející, spíš vyjímka. Naopak dítě odložené je spíš vyjímka, když je povedené. Ne vždy je dítě z ústavu problémové, ale je to hodně časté.S genetikou je to složitější a i odborníci se přou, kolik lze změnit výchovou. dost se liší. Někdo má za to, že až 50% lze ovlivnit výchovou, někdo že sotva 20%. Až budeš mít vlastní děti, tak na nich tu genetiku uvidíš. Budeš možná vidět přesně po kom co má - ty skvělé vlastnosti i ty, o které člověk zas tak moc nestojí.:))Předškolní dítě je skoro vždy radost - když je zdravé. Větší starosti přicházejí se školou, pak v pubertě a v dospívání. Tam už je člověk téměř hotový.Přeju ti, abys nemusela řešit ani umělé oplodnění, ani adopci a měla bez problémů děti jak si naplánuješ a pak aby ti dělaly hlavně radost. Jsi mladá není důvod se dopředu obávat.:)
2. Říjen 2008 - 14:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Sarka (anonym)
Ja byc chtela dite a rodinu, ale zadny muzsky o mne nema zajem, tak co mam delat? Nejsem zadna prisera, ani prilis hloupa a presto nikdo nic jeste nikdy. A to je mi 35.
2. Říjen 2008 - 19:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Jo přesně , výchovou se dá ovlivnit minimum, když je v genech nějakej malér ...o tom píše i spisovatelka Tereza Boučková, která si adoptovala dvě romské děti a dopadlo to katastrofálně, přestože se jim s manželem věnovali a snažili se ze všech sil.....já mám lehce postiženou dceru a vím, že kdyby někdo takové dítě adoptoval, tak s ní nenadělá nic výchovou ....všechno je v genech.....od té doby, co ji mám, jsem uplně změnila názor na adopci.
2. Říjen 2008 - 20:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Labreta (anonym)
Mě je 24 a mám téměř dvouletého syna.Na dnešní dobu je to brzo, ale toužila jsem po miminku asi od šestnácti..vždycky takové období.Nelituji a pokud budu chtít udělat kariéru?To můžu i potom, ne?
2. Říjen 2008 - 23:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
kk: Já taky doufám, že nic z toho nebudu muset řešit a když mě budou děti trápit, tak si aspoň budu moct říct, po kom to asi má.Jsem laik, to je pravda, takže možná prostě jen chci věřit tomu, že i děti, které někdo nechtěl a ony za to nemohou, mají šanci. Adopce je těžká a náročná a já obdivuju všechny, kdo se do toho pustí a držím jim palce.
3. Říjen 2008 - 14:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Milé diskutující, asi máte s adopcí pravdu, já ani Kačka s tím zkušenost nemáme (já si vždy myslela, že to je jedno)...zrovna dnes jsem si četla v diskuzi "Mám postižené dítě" a najednou mi přišlo, že tohle je možná hodnější obdivu víc, než mít adoptované zdravé dítě. Ale taky soudit nemůžu, díkybohu nemám tu zkušenost.Jen jsem se tak zamyslela nad sebou a přiznala si, že mít mentálně nebo těžce fyzicky postižené dítě - nevím, jestli bych na to jako 23-letá holka měla. Asi bych musela mít.Nějak jsem zapomněla na možnost, že se člověku nemusí narodit jen zdravé, nebo lehce nemocné dítě - a docela se bojím mít děti, když čtu o životě rodičů tězce postižených dětí. Existují něco, co zvyšuje pravděpodobnost, že budu mít postižené dítě? Myslím tím třeba mentální retardace, downův syndrom, apod.? Dá se tomu nějak předejít (samozřejmě vím o tom, že čím starší maminka, tím větší možnost nějaké poruchy).Omlouvám se, není to moc k tématu, jen mě to tak napadlo...
3. Říjen 2008 - 19:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Já teda podle toho, co bylo v naší rodině mám pocit, že opravdu ty děti, které se narodily dřív, byly zdravější....tchýně měla dvě poslední děti (ze 4 )problematičtější(po 30 tce), nejmladší byl opravdu malér a u mě také, druhou dceru jsem měla po 30-tce a taky je na tom špatně ....máme rodinnou zátěž a u těch pozdějších dětí se to objevilo ......proto jsem moc ráda, že dcera čeká miminko už ve 23 letech , doufám, že to bude v pořádku ...modlím se.
3. Říjen 2008 - 19:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
já si spíš říkám existují vůbec starší maminky? skoro všechny dívčiny (vek 22let)co znám se bud chystají nebo mají mimčo až mě chytá deprese...
3. Říjen 2008 - 20:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Tak to já mám kamarádky v rozmezí 20 až 33 let a ani jedna nemá a ani se v blízké době nechystá mít miminko. Buď jsou to studentky VŠ a řeší úplně jiné věci, nebo nemají partnera, nebo partnera mají, ale nejsou si jím jisté. V práci jsou zase ženské od 23 do 35 let a čerstvá maminka je 35-letá (1.dítě) a nikdo jiný. Jak kdyby děti do života ani nepatřily.Já si upřímně připadám trochu divně, že přemýšlím ve svém věku o miminku. Ale za to podle mě může tlak společnosti a to že opravdu v mém věku nikdo miminko ještě nemá.
3. Říjen 2008 - 20:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
všeobecně doporučují gynekologové znát rodinnou anamnézu a dědičné zatížení dlouho před početím potomka. Vyskytne-li se v anamnéze problém, předchází se mu konzultací u genetika, kde se zváží všechna pro a proti. Jinak se doporučuje pro předejití vad 3 měsíce před početím brát denně tabletku kyseliny listové a změnit jídelníček. Jíst vyváženou stravu, vyhýbat se stresu, alkoholu a cigaretám. Je-li žena s čímkoliv léčena př. štítná žláza, vysoký tlak, potíže s orgány či krví, je nutná konzultace s příslušnými odborníky a následné upravení dávek potřebných léků. Častější kontroly v těhotenství, skrínink i ultrazvuky jsou nutností- předejde se komplikacím i potížemi v těhotenství...
3. Říjen 2008 - 20:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Díky Markéto, asi se na to nezávazně poptám gynekoložky, ta bude vědět...
3. Říjen 2008 - 20:39

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama