1670 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Jak rikam, pouze slama, zadne...Aby ty ses toho taky nechytil, ze... Spis by me ale zajimalo, jak jsi to myslel s tim vlivem subjektivniho vedomeho pozorovatele v kvantove fyzice, a zejmena pak s tim, ze z tohoto vlivu by udajne melo vyplyvat opravneni vedce k tomu, upadat ve vedeckem poznani do naproste (ci aspon vyrazne) subjektivity.
30. Červenec 2012 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Stránky o kreac (anonym)
> S tím se nesmířili...www.kreacionismus.cz
31. Červenec 2012 - 8:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan@VEDA (anonym)
D: > jak jsi to myslel s tim vlivem subjektivniho vedomeho pozorovatele v kvantove fyzice Jde o dualni vnimani energie jako vlneni nebo jako castice. Gugl: observer particle wave > z tohoto vlivu by udajne melo vyplyvat opravneni vedce k tomu, upadat ve vedeckem poznani do naproste (ci aspon vyrazne) subjektivity. Timto slamakem opet dokazujes, ze nechces nebo nedokazes chapat, co pisu. Pouze jsem zminil vliv pozorovale ve kvantove fyzice, ktery vyvraci Geertze. Zbytek sis ze me neznameho duvodu domyslil. Hari Hari
31. Červenec 2012 - 11:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan@VEDA (anonym)
pozorovale > pozorovatele Hari Hari
31. Červenec 2012 - 11:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Pozorovatel (anonym)
Hari Hari
31. Červenec 2012 - 15:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Inu, tvoje váda (anonym)
D: > jak jsi to myslel...připomíná onen slavný spor o to, kolik andělů se vejde na špičku jehly :-). Také to bylo plané řečnění...
31. Červenec 2012 - 15:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Pozorovatel (anonym)
připomíná onen slavný...No koukám, že se to tu zas plní lidovýma mudrcema...
31. Červenec 2012 - 18:23
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
D: > jak jsi to myslel...Zase uz se kroutis jako had. Na vetu: "Just because scientific methodology is imperfect, this does not mean that rampant subjectivity (even the expanded kind) is the answer" jsi zareagoval takto: "Souhlasim s prvni casti vety, ale druha opomiji napr. kvantovou fyziku, ktera se vyznacuje vlivem subjektivniho vedomeho pozorovatele." Z teto tve reakce i nezaujatemu ctenari logicky vyplyva, ze se prohlasujes za stoupence extremniho subjektivismu ve vedeckem poznani, a opravnenost takoveho pristupu dokladas prikladem kvantove fyziky. (Jednou z mala dalsich eventualit muze byt, ze nerozumis anglicky - coz bych zase az tak rovnez nedivil). Ale nechme toho. Zajimalo by me snad trochu v teto souvislosti, v cem vidis souvislost vlnove korpuskularniho dualismu kvantove fyziky a subjektivity ve vedeckem poznani. Jake "dualni vnimani energie jako vlneni nebo jako castice"? Odkdy je nejaka energie vnimana? A odkdy dokonce i jako castice? Bud to jsou nejake novinky z posledniho tydne provozu LHC, nebo by ses precejen potreboval doucit aspon zakladni fyzikalni pojmy.
31. Červenec 2012 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Zvědavec (anonym)
J@V: Souhlasim s prvni casti vety, ale druha opomiji napr. kvantovou fyziku, ktera se vyznacuje vlivem subjektivniho vedomeho pozorovatele. Jendo, otíráš se tu o kvantovou fyziku a "vliv pozorovatele". Nevím, jak hluboký vhled máš do teoretické fyziky, dovolil bych si toho pozorovatele trochu přiblížit a rozebrat. Takže: Kvantová mechanika je fyzikální disciplína, která způsobuje mezi vědci pořádný rozruch. Popisuje takové jevy, nad kterými zůstává zdravý rozum stát. Americký fyzik Richard Feynman v jednom svém výroku přiznává, že kvantové mechanice nerozumí nikdo. Co je na ní tak záhadného? Kvantová mechanika stojí na tomto základě: svět je na mikroskopické úrovni statistický a jeho určujícími rysy jsou neurčitost, náhoda a pravděpodobnost. Toto je v přímém protikladu k mechanickému determinismu makrosvěta. Ze základního principu kvantové mechaniky vyplývá nemožnost zjištění přesného stavu částic. Další zvláštností vůči je nutnost změny pohledu na roli pozorovatele. Na úrovni kvantových dějů totiž prováděním pozorování a měření je ovlivněna výsledná skutečnost. Co to znamená a čím je to způsobeno? Prvním, kdo navrhl kvantovou teorii mikrosvěta, byl německý fyzik Werner Heisenberg. Pojmenoval ji maticová mechanika podle matematického aparátu, ze kterého vycházel, maticového počtu. Při počítání s maticemi záleží na pořadí jednotlivých matic, např. násobíme-li A krát B, dostaneme odlišný výsledek než při součinu B krát A. Tato typická vlastnost maticového počtu odpovídá vlastnosti mikrosvěta: provádíme-li měření nějakého děje, můžeme dostat dva odlišné výsledky v závislosti na pořadí prováděných měření. Nejvíce je ale s jeho jménem spojován princip neurčitosti, další z podivných, přece však charakteristických vlastností kvantové mechaniky. Chceme-li zjistit polohu a rychlost částice, např. elektronu, jediným způsobem, jak toho lze dosáhnout, je pozorováním. Nezbývá, než k němu vyslat dotaz. Ale jak? Na elektron si holt musíme posvítit, jinak to nejde. Nejmenší množství světla, které na elektron můžeme vyslat, je jeden foton. Ale v okamžiku, kdy se foton setká s pozorovaným elektronem, dojde mezi nimi k výměně hybnosti, jejíž velikost nikdy nejsme s to předpovědět. Zjistíme sice polohu elektronu, ale nelze přitom současně změřit jeho rychlost, protože vyslaný foton ji vždy pozmění. Rychlost se dokonce změní o to víc, čím přesněji polohu elektronu měříme. Takže princip neurčitosti spočívá v tom, že nemůžeme nikdy současně určit dvě konjugované vlastnosti (typicky polohu a rychlost) částice. Dokonce čím přesněji určíme jednu z těchto veličin, tím méně toho zjistíme o druhé.1 Tento jev je základním rysem kvantové mechaniky. Částice nemají přesně definovanou rychlost ani polohu, ale jsou pospány tzv. kvantovým stavem, který je kombinací obojího. Jak řečeno výše, princip neurčitosti vylučuje přísný mechanický determinismus. Nahlédnutím do dějin filozofie zjistíme, že základem mechanického materialismu byl předpoklad, že je možné určit všechny stavy systému do minulosti i do budoucna, pokud známe počáteční podmínky. (V této podobě rozpracoval determinismus např. Pierre Simon de Laplace.) Nehledě k tomu už samy výpočty pro systém s velkým množstvím částic jsou natolik složité, že je v praxi spočítat nelze, je prakticky vyloučeno znát i všechny okrajové podmínky systému. Princip neurčitosti však klade předpovídání budoucích událostí zcela zásadní hranici. Předpovídat události ve shodě s kvantovou mechanikou je možno, ale zásadně není možno překonat princip neurčitosti. Pozorovatel, má li něco vidět, si musí na objekt svého pozorování posvítit. Zabývejme se tedy chvíli oním světlem. Protože právě při zkoumání povahy světla byly objeveny mnohé jevy typické pro kvantovou mechaniku. Kvantum světla nazval v r. 1926 Gilbert Lewis fotonem. Ten se zcela zřetelně projevuje jako částice - svým dopadem vyvolá měřitelnou sílu. Ale i přesto si světlo nadále zachovává svou vlnovou povahu. To dokázal experiment Thomase Younga z počátku 19. století. Young vyslal šikmý paprsek světla ze zdroje na přepážku se dvěma štěrbinami. Část světla oněmi štěrbinami projde. Jelikož světelné vlny procházejí dvěmi různými cestami, překonávají tak odlišnou vzdálenost a na stínítku umístěném za přepážkou se setkávají v různých fázích. Nastane jejich vzájemná interference a na stínítku pak je možno vidět světlé a tmavé pruhy Což zatím vypadá docela banálně. Jenže interferenci lze pozorovat i v případě, že na stínítko vysíláme pouze jednotlivé fotony! Každý jeden foton tedy projde oběma štěrbinami naráz a interferuje sám se sebou, což se prostě příčí "zdravému rozumu". Tento znepokojující úkaz způsobuje dualita vln a částic, která je pro kvantovou mechaniku charakteristická. Světlo se prostě v některých případech chová jako vlna, v jiných jako částice. Dualita vln a částic není pouze vlastností světla, které bylo tradičně popisováno vlnovou teorií. Myšlenku, že veškeré částice se mohou chovat jako vlny, prosadil francouzský fyzik de Broglie. Experimentálně byla vlnová povaha elektronu dokázána v r. 1927. Proč jsou kvantové jevy typické pouze pro mikrosvět, ale v našem světě lidských rozměrů je nepozorujeme? Souvislost vysvětluje tzv. de Broglieho rovnice, která popisuje vztah mezi hmotností a vlnovou délkou částice. Čím větší má částice hmotnost, tím kratší má vlnovou délku. Na úrovni atomů je, vzhledem k jejich velikosti, vlnová délka velká, avšak vůči rozměrům makrosvěta je zanedbatelná. Nezávisle na Heisenbergovi se kvantovou mechanikou zabýval i rakouský fyzik Erwin Schrödinger. Schrödinger se myšlenkami výše zmiňovaného Ludwiga Boltzmanna inspiroval hodně. Ve svých pracích píše o vlnové funkci, která bere v úvahu dualitu částic a vyjadřuje pravděpodobnost jejich chování. Jedním z jeho stěžejních objevů je Schrödingerova rovnice (Pokud teď někdo, kdo nemá matematické zázemí tvrdí že přesně ví, co ta rovnice znamená, pak je skoro jistě možno o jeho tvrzení úspěšně pochybovat.) Ze Schrödingerovy rovnice bylo později odvozeno, že kvantová mechanika nám neumožňuje přesnou předpověď událostí na úrovni atomů, ale hovořit můžeme pouze o pravděpodobnosti jejich výskytu. Výsledek kvantového pokusu tedy nelze předpovědět dopředu. Můžeme pouze předpovídat pravděpodobnost, s jakou naměříme výsledek A a pravděpodobnost, s jakou naměříme výsledek B, pak provést opakovaná měření v mnoha podobných systémech se stejnými počátečními podmínkami, a nakonec posoudit výskyt jednotlivých výsledků. Dá se to vyjádřit i takto: Před provedením měření se kvantová částice nachází v tzv. superpozici stavů, což znamená, že se nachází ve všech možných různých stavech, v každém s jinou pravděpodobností. Když měření provedeme, zjistíme, která z možností proběhla. Ale není možno provést měření, zjistit stav, aniž bychom nemuseli využít zprostředkující částici (např. foton, viz výše). Nastane to, co již bylo popsáno při vysvětlování praktických dopadů principu neurčitosti. Dá se to vyjádřit i takto: "Pozorovatel svým pozorováním způsobí, že kvantový systém přejde z mnoha pravděpodobných stavů do jednoho skutečného, který je pozorováním také zjištěn." Toto nastane bez ohledu na to, byla li pozorovatelem zprostředkující částice vyslána úmyslně, či bylo li využito částice, co právě náhodou "letěla kolem". Tento úkaz se označuje jako kolaps vlnové funkce. (Takto Schrödingerovu rovnici vyložila tzv. kodaňská interpretace. Popírá vlastně reálnou existenci kvantových jevů, podle ní existuje pouze náš abstraktní popis kvantového světa.) Z kolapsu vlnové funkce plynou dva důležité důsledky: problém měření a časová nesymetričnost. V kvantové mechanice nemůžeme být nezávislými pozorovateli. Zdá se, že v okamžiku, kdy měření provádíme, ovlivňujeme pozorovanou událost. Ostatní možnosti se totiž nerealizují. Zdánlivě se tak otvírá prostor pro úvahu o unikátním postavení člověka (či jiné entity), můžeme mít pocit, že "náš úděl ve vesmíru je pozorovat ho, abychom tímto zajistili jeho existenci." Matematik John von Neumann tvrdí, že vlnová funkce kolabuje právě při procesu měření. K tomuto stanovisku se také přiklání většina fyziků. Ale opět je třeba připomenout si, co to znamená něco měřit; buď vyšleme pátrací částici a pak děj způsobíme, nebo využijeme částici příhodně se vyskytnuvší a pak shledáváme důsledky její interakce. Bez tohoto zprostředkování měření prostě provést nelze. Ani zde se tedy nerozvírá prostor pro nějaké metafyzično; přijmout představu, že částice ví, že se někdo (nebo něco) dívá a má se tedy rozhodnout pro jednu určitou možnost se z tohoto hlediska jeví být pošetilé.
31. Červenec 2012 - 22:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Zvědavec (anonym)
Problematiku kvantové fyziky dokáže vysvětlit mnohem lépe např. článek pana Wagnera na Oslu: http://www.osel.cz/index.php?clanek=5110 Rozhodně lépe, než můj nedokonalý kompilát :)
31. Červenec 2012 - 23:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan@VEDA (anonym)
D: Nepovazuji, nepochopils. Jestli ti nepomohly odkazovany clanek o Higgsove bosonu, odkazy pana gugla (zvlaste hned to prvni YT video) nebo elaborat vyse, zeptej se nejblizsiho fyzika. Z: Diky za elaborat. > "náš úděl ve vesmíru je pozorovat ho, abychom tímto zajistili jeho existenci." To je v podstate to, co rika vedska filozofie. Hmotny svet existuje kvuli nam, ne my kvuli nemu. Kdyby nebyl duvod pro jeho existenci (tj. nase touha si ho uzivat), nemusel by existovat, tak jako by bez zlocinu a zlocincu bylo zbytecne vezeni. > Ani zde se tedy nerozvírá prostor pro nějaké metafyzično; přijmout představu, že částice ví, že se někdo (nebo něco) dívá a má se tedy rozhodnout pro jednu určitou možnost se z tohoto hlediska jeví být pošetilé. Jenze toto nikdo netvrdi. Vliv pozorovatele na hmotu neni chapan jako metafyzicky ve smyslu nehmotny, ale pouze subtilne hmotny. Uz jsem o tom zde ci spis ve vedlejsim vlaknu psal (5 hrubych a 3 subtilni zivly, plus nehmotny pozorovatel, s hmotnym svetem vsak nuceny interreagovat pomoci svych hrubeho a subtilniho tela). Hari Hari
1. Srpen 2012 - 12:06
Obrázek uživatele Návštěvník
:-D (anonym)
jak vidno, skutečně si připadáte jako intelektuálové, že? :-)))
1. Srpen 2012 - 12:08
Obrázek uživatele Návštěvník
neznaboh (anonym)
jak vidno, skutečně si...:-D Ale prdlajz. Jestli se ti to nelíbí, napiš to sám jasnějš a stručnějš. Pokud to dokážeš, seš frajer. J@V: "náš úděl ve vesmíru je pozorovat ho, abychom tímto zajistili jeho existenci." To je v podstate to, co rika vedska filozofie. Hmotny svet existuje kvuli nam, ne my kvuli nemu. Mám pocit, že to Zvědavec myslel naopak. Svým pozorováním zjišťujem to, co už se stalo, nebo co jsme svou snahou způsobili. Kvůli nám svět neexistuje, my jsme v něm jenom tak nějak "vykrystalizovali".
1. Srpen 2012 - 13:49
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
J@V: Souhlasim s prvni casti...Opet klobouk dolu - tady nekdo necemu velmi obstojne rozumi. Jen snad s tim tvrdym determinismem bych byl malinko opatrnejsi. Nerekl bych tak uplne, ze "princip neurčitosti vylučuje přísný mechanický determinismus", ale spise bych to vyjadril tak, ze princip neurcitosti tvrdy determinismus nepodporuje. Determinismus totiz neni - z filosofickeho hlediska - pouze konceptem s platnosti epistemologickou (tj.: co je a co neni mozno lidmi ci jinymi inteligentnimi bytostmi [presne] predpovedet?), nybrz ma i vyznam ontologicky ci metafyzicky (tj.: ma universum ci jakakoli jeho cast pred sebou ruzne mozne varianty budoucnosti, nebo je budoucnost, byt treba lidmi principialne nepoznatelna, i presto mozna jen jedina, a to striktne fyzikalne predurcena?). Bud jak bud, se zrodem kvantove mechaniky stary, tvrdy, laplaceovsky determinismus postupne vysel z intelektualni mody.
1. Srpen 2012 - 21:36
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Zajimave video v anglictine o ruznych, vzajemne se doplnujicich metodach konstrukce stromu zivota: http://www.youtube.com/watch?v=JgyTVT3dqGY&feature=g-vrec
1. Srpen 2012 - 22:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan@VEDA (anonym)
n: > Kvůli nám svět neexistuje, my jsme v něm jenom tak nějak "vykrystalizovali". Tvuj nazor uz zname. Povazujes se za nahodny shluk chemikalii v cene par korun? Byls tak vychovan nebo jsi k tomu dospel studiem? Jak jsi tomu uzpusobil svuj zivot a zivot svych pribuznych atd.? Hari Hari
2. Srpen 2012 - 20:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Dacc (anonym)
Jsem deprimovaný, důvody té mé deprese jsou hluboké a vážné. Stane-li se, že jsem někdy šťastný, pak důvody, pro které jsem šťastný, jsou tak prchavé povrchní, že jsem z toho deprimovaný.
2. Srpen 2012 - 20:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Zvědavec (anonym)
J@V: Povazujes se za nahodny shluk chemikalii v cene par korun? Samozřejmě! I Tebe považuji za podobný "nahodny shluk chemikalii v cene par korun". Tebe se taky neptám, jak jsi došel ke svému přesvědčení a nakolik jím ovlivňuješ své nejbližší okolí. Leč k meritu věci: Ty snad máš nějaký skutečně věrohodný důkaz toho, že svět existuje kvůli nám? Hezký večer!
2. Srpen 2012 - 20:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Zvědavec (anonym)
J@V: Povazujes se za nahodny...Sory, odpovídal jsem omylem na repliku pro neznaboha (budiž mu volno po službě lehké :-) ). Ale jeho formulace o tom, že jsme tu jaksi "vykrystalizovali" je docela trefná. Samoorganizační schopnost hmoty má totiž nečekaně vysoký potenciál. Hezký večer!
2. Srpen 2012 - 20:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Sory, odpovídal jsem omylem...Z toho si nic nedělej, my stejně víme, že seš pod nickem Zvědavec a neznaboh. :-)))
2. Srpen 2012 - 21:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Zvědavec (anonym)
Z toho si nic nedělej, my...Jééé, to mě tedy hluboce podceňuješ, já mám nicků, to bys koukal! Nejčastěji jsem Datumka :-))) Na skutečného neznaboha si musíš počkat až do zítřejšího odpoledne. Dneska ti musí stačit Zvědavec.
2. Srpen 2012 - 21:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Evoluce nebo kr (anonym)
Poluce nebo kastrace?
2. Srpen 2012 - 22:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Zvědavec (anonym)
Formulace o tom, že jsme tu jaksi "vykrystalizovali" je fakt docela trefná. Samoorganizační schopnost hmoty má totiž nečekaně vysoký potenciál. K té "tupé hmotě" bych si opět dovolil zplodit další víceméně neuspořádaný kompilát: V souvislosti s termodynamikou a časem se ve fyzikálním světě poprvé objevuje pojem nevratnosti. Všechny předchozí fyzikální zákony jsou totiž invariantní vůči časovým transformacím. Směr času v nich nehraje žádnou podstatnou roli, čas lze do rovnic dosadit jak s kladným, tak i se záporným znaménkem. Když popisuji pohyb tělesa z bodu A do bodu B, stejně tak mohu popsat i jeho návrat z B do A. Jenomže termodynamika vnesla do fyzikálního světa zásadní obrat: nevratné děje. Termodynamika se tedy zabývá ději, při kterých se teplo mění v mechanickou práci (která je v praxi tou "ušlechtilejší" formou energie). Nepopisuje tyto děje na úrovni atomů či molekul, ale v jejich synergickém účinku. Zkoumá veličiny jako jsou teplota, tlak či objem. Popis je to souhrnný, chování jednotlivých atomů či molekul je tu "zprůměrováno". Tímto svým pojetím i obsahem termodynamika vybočuje z mechanistického obrazu světa, který dosavadní fyzika poskytovala. Přichází s ní nevratnost a entropie; a také termodynamický směr času. V roce 1850 zformuloval znění prvního a druhého termodynamického zákona německý fyzik Rudolf Clausius. První termodynamický zákon je vlastně zákonem zachování energie, a to během transformace mezi jejími různými formami. Clausiova formulace druhého termodynamického zákona se zakládá na Carnotově poznatku, že teplo může přecházet vždy pouze z teplejšího tělesa na těleso chladnější. Druhý termodynamický zákon v r. 1851 samostatně formuloval také William Thomson, lord Kelvin. Jeho znění doplňuje Clausiovy myšlenky: přenosem tepla z teplejšího tělesa na chladnější nelze získat ekvivalentní mechanickou práci; tento přenos je vždy ztrátový. Při přeměně energie mezi jejími různými formami se vždy její část nevratně rozptýlí v podobě odpadního tepla - a tento jev dostal i své jméno: disipace energie. Už starý dobrý Clausius si všiml určité asymetrie, kterou disipace přináší do přeměny tepla a práce. Jakoukoliv formu energie můžeme bez problémů převést na teplo, převádíme-li ale teplo na práci, vždy ho část unikne. A uniklou energii již není možné "sesbírat" zpět. Toto vlastně vyjadřuje nevratnost daného procesu. Vůbec poprvé v dějinách fyziky se tu objevuje popis nevratných dějů. Veškeré dosavadní fyzikální zákonitosti totiž byly časově symetrické; směr času v newtonovské mechanice totiž žádnou roli nehraje. Jako ilustrace: jede jede mašinka, kouří se jí z komínka. Když tu mašinu nafilmuji, tak pokud by nekouřila, nepoznám, jestli si film náhodou nepouštím pozpátku. Mašina může jezdit, a taky často jezdí, dopředu i pozpátku zcela běžně. Ale v momentě, kdy se jí kouřit z komína začne, už je to jiné; skutečný rozptýlený kouř se spontánně nezkoncentruje a rozhodně nevteče zpět do komína. Zde je běh času jednoznačný. Tyto dvě situace krásně ilustrují vratný a nevratný děj. První i druhou situaci lze bez problémů popsat časově symetrickými Newtonovými zákony, ale druhý děj, kdy se mašince kouří z komína, vratný není. Nevratnost je klíčovou vlastností času. Lze ji chápat jako nevratnost (ireverzibilita) přírodních dějů a nevratnost času (anizotropie). Ireverzibilita je brána jako posloupnost jednotlivých stavů směrem od minulosti do budoucnosti, zatímco anizotropie je spojena s nárůstem dílčí veličiny a nemožnosti jejího úbytku. K rozlišení vratných a nevratných procesů zavedl zmíněný Clausius někdy v roce 1865 veličinu zvanou entropie.U vratných procesů zůstává celková entropie rovna nule, zatímco u nevratných narůstá. Entropie... Von Neumann jednou prohlásil, že ten, kdo v diskusi použije termín entropie, vždycky vyhraje; nikdo totiž přesně neví, co to ta entropie je; takže ten, kdo ji v debatě vynese jako trumf, bude mít vždy navrch. Druhý zákon termodynamiky se jeví být v Newtonově fyzice nepřekročitelný. Problém je, že charakter termodynamiky je pouze pravděpodobnostní. To poněkud komplikuje užití nárůstu entropie jako jednoznačného měřítka nevratnosti času. Čím jemnější měřítko použiji, tím méně je předvídatelný okamžitý stav systému. Na úrovni jednotlivých částic je pak zcela nepředvídatelný. Ale pokud aplikuji zákon o vzrůstu entropie na celou skupinu systémů, ne pouze na jeden, pak směr času pak určím podle růstu entropie ve většině systémů. Takto elegantně vystihl statistickou povahu zákonitosti a zachování směru času Hans Reichenbach. Snad nejvýznamnější skupinou bádající na poli nerovnovážné termodynamiky se stala tzv. Bruselská škola. Jednou z jejích předních osobností byl belgický fyzikální chemik ruského původu Ilja Prigogin (Nobelovka 1977). Prigogin zkoumal především chování nelineárních systémů, velmi vzdálených od rovnovážného stavu. Tyto otevřené systémy se udržují daleko od rovnováhy tím, že si neustále vyměňují látku a energii se svým okolím, čímž ale zvyšují jeho entropii. Prigogin je nazval disipativními strukturami; protože nárůst celkové entropie, ke kterému zde dochází, lze označit jako disipaci. Disipativní struktury, u kterých převažuje negativní entropie nad entropií, se samoorganizují. Dochází k spontánnímu vzrůstu jejich složitosti. Tato negativní entropie způsobuje vzrůst nepravděpodobnosti takto vzniklých systémů na úkor svého okolí. Z toho plyne důležitý poznatek: druhý termodynamický zákon připouští spontánní vznik uspořádanosti. Podobně jako Reichenbach i Prigogin popisuje směr času pomocí růstu entropie v celé skupině systémů, díky které dílčí spontánně se organizující struktury udržují svou existenci. Zde je i základ evolučního vývoje stále složitějších systémů. Prigogin v souvislosti se směrem času poukazuje na základní rozpor, který se vynořuje mezi vratným časem fyzikálních zákonů a nevratností, kterou vidíme všude kolem. Jak je tedy možné z fyzikálních zákonů invariantních vůči času odvodit ireverzibilitu světa, který tyto zákony popisují? Nabízí se tu dvojí řešení: 1) Dá se to svést na naši neznalost. Náš popis světa není úplný a to, co nám uniká, je právě to podstatné. Tento přístup by se dal nazvat problémem skrytých parametrů. Potíž je v tom, že tento přístup nic neřeší. Znamená to dát od daného problému ruce pryč - tady se nedá nic dělat, dokud ony skryté parametry neodhalíme. 2) Druhé možné řešení představuje právě Ilja Prigogin se svou teorií disipativních struktur. Nevratnost se podle něj objevuje tehdy, když aplikujeme reverzibilní rovnice na otevřené systémy, tedy na disipativní struktury. Díky tomu je náš vesmír schopný se spontánně vyvíjet. Prigogin tu konstituuje teorii termodynamických změn, které vedou ke vzniku uspořádanosti i neuspořádanosti. Přisuzuje tím času nikoli pouze rozkladnou, ale i konstitutivní roli. Ale ta se objevuje až tehdy, když se pracuje s celými komplexy procesů. Takže; nevratné nemusí být nutně jednotlivé procesy, ale až jejich komplexy. Proto spontánně vzniká tak nepravděpodobná struktura, jakou je (Foxyho) sněhová vločka, ale i mnohem nepravděpodobnější, neskonale komplikovanější struktury, které lze od jistého stupně organisovanosti již označit jako živé. Dobrou noc!
3. Srpen 2012 - 0:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
píšeš: Disipativní struktury, u kterých převažuje negativní entropie nad entropií, se samoorganizují. píšeš: Zde je i základ evolučního vývoje stále složitějších systémů. Není. Profesor Prigogine experimentoval s plynem a začal přidávat energii (teplo). Díky tomuto kroku se molekuly plynu začaly z chaotického neuspořádání samostatně uspořádávat (samouspořádání) do jednoznačných struktur. Toto zjištění podnítilo profesora k tomu, že této struktuře opět přidal další teplo (energii). Místo očekávání, které směřovalo k ukotvení struktury se ovšem začaly vůči struktuře objevovat drobné anomálie. Při neustálém dodávání energie jich bylo stále více a tím začala celá struktura erodovat. Výsledkem byl opět chaos. http://www.coaching-experts.cz/?menu=metody&art=disipativni-struktury-oceneno-nobelovou-cenou píšeš:Proto spontánně vzniká tak nepravděpodobná struktura, jakou je (Foxyho) sněhová vločka... Máš pravdu, že molekuly vody ve sněhové vločce jsou uspořádané, není to chaos. Za touto uspořádaností jsou fyzikální síly, které působí na molekuly vody. Molekula vody si nemůže rozhodnout, kde bude. Molekula vody je plně v "rukou" fyzikálních sil a proto molekuly vody ve sněhové vločce nebudou za 4,5 miliardy let složitěji uspořádané než dnes. Na adenin, guanin, cytosin, thymin a ani na aminokyseliny, atd,atd,atd,atd.,ale žádné uspořádávací síly vedoucí ke vzniku děžící továrny jménem BUŇKA nepůsobí. Na cihly a další materiál také nepůsobí žádné uspořádavací síly vedoucí ke vzniku továrny a proto je potřeba vzít každou cihlu do ruky a podle promyšleného plánu jí umístit, protože čistě náhodným pokládáním cihel a dalšího materiálu, továrnu nikdy nepostavíš.
3. Srpen 2012 - 12:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan@VEDA (anonym)
Z: Jaky tedy ma tva existence a tve pusobeni zde jako magicky mluvici kus hmoty vehementne kazajici materialismus smysl, pokud 'prach jsi a v prach se obratis'? Me se klidne zeptat muzes, za svuj nazor se nestydim. Ke svemu nazoru jsem dosel po zkoumani prirodnich ved, ruznych filozofii, vcetne ruznych variant materialismu, a ruznych nabozenstvi. Ano, verohodny z hlediska vedske epistemologie, podle niz logika vychazejici z udaju hmotnych smyslu, tj. jedine dva materialismem povolene dukazy, nevede k vyssimu poznani, ale k nekonecnemu regresu, viz predchozi diskuse s odkazy. O fyzice pises pekne a rozsahle, ale OT. Samoorganizacni schopnost hmoty potrebuje k tomu, aby presla z rise pohadek do rise vedy, jen jedine - dukaz v podobe samovznikleho ziveho organismu. Hari Hari
3. Srpen 2012 - 12:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Ano, stačila by aspoň jedna bakterie. :-)
3. Srpen 2012 - 12:20
Obrázek uživatele Návštěvník
neznaboh (anonym)
n: > Kvůli nám svět...J@V: Povazujes se za nahodny shluk chemikalii v cene par korun? No dovol! Nejmíň tak dvacet euráků! Není zásadní rozdíl mezi "živou" a "neživou" hmotou. Jsou to stejný atomy a molekule, akorát dokud je soustava dynamickejch rovnováh a zpětných vazeb ve svých regulačních rozsazích, je to živé. Když se to rozhodí tak, že už se rovnováha znovu vrátit nedokáže, začne to umírat. Důsledek je jasnej. Čím je život složitější, tím snáž ho zabiješ. Důkaz? Tebe by šlo zastřelit, nezmara ne. Nevím, jaký chceš po mě C.V. Jsem technik a narozdíl od zvědavce nebo foxíka nemám psychedelický zkušenostě. Ale ad hominem diskuse je tu fakt OT.
3. Srpen 2012 - 16:22
Obrázek uživatele Návštěvník
neznaboh (anonym)
Ano, stačila by aspoň jedna...Marku, soudobá baktérie je výsledek stejně dlouhýho vývoje jako jseš ty. Když se před věkama autostabilní systémy zkomplikovaly natolik, že by se už daly označit za živý, vypadalo to úplně jinak, než život, co je tu dneska. Takovej kvíz: Je baktérie živá? Je živej virus? A co prion (původce BSE atd), ten je živej? Od jakýho momentu vlastně považuješ tu či onu žoužel za živou? Jen takové PS: Pokud chceš odpovědět citátem z kreacionismus.cz nebo podobného, dej prosím odkaz, nekopíruj to sem stylem past and copy...
3. Srpen 2012 - 16:35
Obrázek uživatele Návštěvník
neznaboh (anonym)
Marek: Na adenin, guanin, cytosin, thymin a ani na aminokyseliny, atd,atd,atd,atd.,ale žádné uspořádávací síly vedoucí ke vzniku děžící továrny jménem BUŇKA nepůsobí. Jak jsi přišel na to, že by tu neměly fungovat obdobné "uspořádávací síly" jako na tu zpropadenou vodu? To víš, že působí! Ale ta tvá umanutá fantasmagorie s buňkou: soudobá buňka je výsledkem stejně dlouhýho a komplikovanýho vývoje jako jseš ty. Kterákoliv soudobá buňka si prošla tím nejdivočejším selekčním tlakem, jakej si ani neumíš představit. Princip neurčitostě způsobuje, že u tý sněhový vločky už příště úplně stejná vločka nevznikne. Ten samej princip by způsobil, že kdyby kdekoliv vznikal život (jebo tady na zemi vznikal znovu), už by nikdy nevypadal jako ten, co tu je. Moh by být podobný, ale základ by měl jinej. Ten příklad s cihlama a barákem je blbost. Právě proto, že cihly vzájemný afinity ani averze nemají. Uspořádanost se může vytvářet jen tam, kde složky systému jsou schopný navzájem interagovat. Molekula vody si nemůže rozhodnout, kde bude... to jako myslíš, že molekula čehokoliv má něco jako "svobodnou vůli"? Jestli něco jako svobodná vůle vůbec je nebo není, to bysme tu zabředli do takovýho filozofickýho bahna, že bysme z něj už nevybubřeli. Tuhle hru nehraju.
3. Srpen 2012 - 17:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Marek: Na adenin, guanin, cytosin, thymin a ani na aminokyseliny, atd, atd, atd, atd.,ale žádné uspořádávací síly vedoucí ke vzniku běžící továrny jménem BUŇKA nepůsobí. Jak jsi přišel na to, že by tu neměly fungovat obdobné "uspořádávací síly" jako na tu zpropadenou vodu? Protože sněhová vločka se vytvoří bez problémů "sama", a autostabilní systémy, ve kterém probíhá tok energie, tok látek a tok informace, se né a né vytvořit a to i přes maximální snahu vědců. píšeš: Je baktérie živá? To záleží na tom, čemu se rozhodneme říkat život. O to ale nejde. Je mi to jedno. píšeš:Když se před věkama autostabilní systémy zkomplikovaly natolik, že by se už daly označit za živý, vypadalo to úplně jinak, než život, co je tu dneska. Jak by mohla hmota, která je plně v "rukách" fyzikálních sil, začít vytvářet komplikovaný autostabilní systém ? To je přeci úplná blbost. Fyzikální síly sice dokážou vytvářet sněhové vločky atd., ale věřit tomu, že fyzikální síly začaly vytvářet komplikovaný autostabilní systém, ve kterém probíhá tok energie, tok látek a tok informace, tak to už je jenom velká fanatická víra. Bůh není proti tobě, nemusíš se před Ním schovávat za tuto fanatickou víru. Bůh nechce aby si v Něho jenom slepě věřil. Bůh chce s tebou navázat vztah a když ty budeš chtít, tak časem získáš plnou jistotu Jeho existence srze zpětné reakce na to, co si mu říkal. Bude to vztah JENOM mezi tebou a Bohem.
3. Srpen 2012 - 19:40

Stránky

Přidat komentář