8343 komentáře / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Qellogathi (anonym)
Tak je, Aureliano. Jen málokdo si ovšem dovede představit šíři a skutečné hranice ega a co všechno onen pojem obnáší. Zdá se víc než jisté, podle těch, co dovršili, že ego je vetkáno do organismu jakožto "vlastnost masa a krve". Z toho pak plyne, že jeho vyřešení je možno jenom adekvátním zásahem do celé psycho-fyziologické bytosti. tzn. ona "proměna bytosti" - dle všech podstatných duchovních tradic.
1. Srpen 2006 - 17:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ano Qellogathi. Zdůraznil bych jen, že se ego, pociťované ve své zdánlivé oddělenosti bytostí od své podstaty, procesuje na všech dosahovaných hladinách vědomí, dokud nedojde k dovršení.
1. Srpen 2006 - 17:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
Krásně jste to popsali, dík :-) Souhlasím. Pokud by se Ti chtělo, Qellogathi, napiš něco blíže o "proměně bytosti", jak Ty ji vnímáš :-)))
1. Srpen 2006 - 18:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Nejvíc paralyzující je strach z vlastních představ. Strach z nepopsaného nekonkrétního ohrožení. To moc dobře využívali komunisti za dob normalizace. Drželi spoustu lidí v šachu tím, že u nich vyvolali dojem že jim můžou udělat cokoliv. Nic konkrétního, ale cokoliv. To cokoliv pak v představách může nabývat obludných rozměrů. Někteří autoři si takhle představují podstatu moci ďábla. Naprotitomu když je člověk konfrontován s opravdovým nebezpečím, když je opravdu ohrožen něčím konkrétním, má ten nejhrubší fyzický strach, pak ten pocit většinou neparalyzuje, ale burcuje k vyššímu výkonu. Zde je také prostor pro hrdinství. Zastrašování popravami a mučením praktikovali komunisti v 50 letech a zjistili, že to nevede k očekávanému výsledku. Jen si tím vytvářeli hrdiny, mučedníky. Fyzický strach se projevuje až v okamžiku reálného ohrožení. Pak skoro každý funguje normálně a sice že se snaží z té situace se dostat. Takový strach jen mrazí, ale v podstatě člověk nemá na vybranou a musí jednat. Je to aktivní poloha. Něco jiného je okamžik před vznikem ohrožení. Tam se může uplatnit ten strach z představ - jaké to bude až ta situace nastane - tahle otázka paralyzuje. Představte si vojáka před útokem - poslední chvíle strachu, nechce se mu vyběhnout do bitevního pole, zde je možné podlehnout a odmítnout poslušnost a vzdát se. Jak ale se jednou dostane do boje, tenhle strach je pryč, už není cesty zpátky, je možné jen dělat všechno proto aby se z toho člověk dostal. Zostřené spomalené vnímání, necitlivost k bolesti, těžký stres, který si uvědomí až vše skončí, je to trochu jako ve snu. Sem tam zachytí nějaký pohled, který si na vždy zapamatuje. Pak přijde buď tma, nebo vítězná konec. Nepřežil, nebo přežil. V případě přežití těžká euforie, ale jen v prvních pár situacích. Když se to opakuje moc často, euforie už pak nepřichází, jenom to neurčitě bolí, někde uvnitř, utopí se to v chlastu a v této situaci smysly otupují takže šance na přežití se snižuje. Často pak člověk myslí v této situaci na to, že smrt je vlastně vysvobození. Když čeká po vítězném boji euforii a ona nepřichází. Stále více riskuje a začíná hrát stále nebezpečnější sázkovou hru. Chce stále posouvat dál a dál hranici pokoušení osudu, protože si v podstatě myslí, že když zajde dál, euforie se zase dostaví.
1. Srpen 2006 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Tak tohle bych asi já řekl o nějaké proměně osobnosti.
1. Srpen 2006 - 22:25
Obrázek uživatele Návštěvník
M. Aureliano (anonym)
Předně napravuji nedostatek a hlásím se k nepodepsanému příspěvku. Zatímco pohled Romanův je pohledem z normální polohy bodu spojení, t.j. z hlediska materialistického popisu světa, dejme tomu z hlediska psychologie, pohled o kterém jsem psal s Qellogathi je pohledem z jiné polohy bodu spojení, pohledem velice abstraktním. Nicméně se tyto pohledy vzájemně nevylučují. Univerzální, zastřešující pravdu, vycházející z nejvyššího poznání, lze na té nejabstraktnější úrovni dokonale vyjádřit pomocí pouhých šesti písmen. Problém je, že ji málokdo pochopí. Na druhou stranu lze konkrétní popisy jednotlivých aspektů poznání z hlediska obecně přijímaného kognitivního (poznávacího) systému zaznamenávat v tisících objemných knih, které ale budou pro kdekoho velmi srozumitelné. V těchto konkrétních popisech, neboli v tomto lidském inventáři, se člověk snadno ztratí. Snadno zabloudí, ztratí směr, cíl a unikne mu smysl. Proto inklinuji k abstraktnějším vhledům, ze kterých je jasnější, odkud kráčíme a kam, jaké je naše poslání a jaký to má všechno smysl. Teprve po dosažení hlubokého pochopení člověk získává vnitřní vyrovnanost, klid, odstup a nadhled pro řešení konkrétních aplikací.
2. Srpen 2006 - 0:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Qellogathi (anonym)
Done Aureliano, mne se docela libi, zralost toho, co pises. Je mi jasne, zes ovlivnen ucenim D.J., to ovsem neni chyba. U mne vyklad sveta kulminuje po ruznych systemech, takze dovedu moc dobre pochopit iluze, ktere vytvari svevolny pohyb bodu spojeni. Sam pouzivam vic pro sebe obvyklych umisteni, ovsem, ne vzdy to ovladam, co mne trochu mrzi. Proto umim pochopit i docela protikladne svetove vyklady. Dle me zkusenosti se pak obraz sveta rozpada na slozky, vibrace a cirou energii. Pak je clovek schopen velike objektivity a tolerance, no zanika do jiste miry svetska jistota takzvanymi skutecnostmi. Pak uz nic neni jiste, stabilni, evidentni. Ovsem, pokud clovek cestu bojovniku bere vazne a ne pouze cte CC.
2. Srpen 2006 - 10:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Qellogathi (anonym)
Done Aureliano, mne se docela libi, zralost toho, co pises. Je mi jasne, zes ovlivnen ucenim D.J., to ovsem neni chyba. U mne vyklad sveta kulminuje po ruznych systemech, takze dovedu moc dobre pochopit iluze, ktere vytvari svevolny pohyb bodu spojeni. Sam pouzivam vic pro sebe obvyklych umisteni, ovsem, ne vzdy to ovladam, co mne trochu mrzi. Proto umim pochopit i docela protikladne svetove vyklady. Dle me zkusenosti se pak obraz sveta rozpada na slozky, vibrace a cirou energii. Pak je clovek schopen velike objektivity a tolerance, no zanika do jiste miry svetska jistota takzvanymi skutecnostmi. Pak uz nic neni jiste, stabilni, evidentni. Ovsem, pokud clovek cestu bojovniku bere vazne a ne pouze cte CC.
2. Srpen 2006 - 10:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Qellogathi (anonym)
To se nepovedlo, nemelo to byt dvakrat.
2. Srpen 2006 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
M.A. (anonym)
Pro Lea: diky za to co jsi napsala ;-). Nemyslis ze kdyz mas takoveto(podle meho bohate) zkusenosti s "duchama" nebylo by dobre -jak rika evelyn - s nima komunikovat? nebo alespon toho vyuzit abys prohloubila zkusenosti v tomto tematu. Bylo to velice zajima cist.
3. Srpen 2006 - 20:34
Obrázek uživatele Návštěvník
linda (anonym)
Dobrý den! Snad se nebudete zlobit, že jsem k Vám přišla, i když o duchovní cestě nevím téměř nic. Nacházím se v životní krizi, kdy postrádám smysl života a nic mě nebaví a vše mě ubíjí. Rozum mě nabádá, že bych se mohla dát nějakou duchovní cestou a směřovat k něčemu "vyššímu", ale jde to vůbec, když nejsem k tomu vnitřně zapálená??? Nemám v sobě nadšení pracovat sama na sobě. Nevím, zda chápete co tím přesně myslím...
4. Srpen 2006 - 10:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Tomu co říkáš Lindo docela rozumím. To je normální syndrom postmoderního člověka navíc žijícího v bankovně-socialistické variantě tržní společnosti. S tim si musí ale každý nějak poradit sám. Hledání něčeho vyššího nedoporučuji, nemám s tím dobré zkušenosti. A když se podíváš do historie, tak zjistíš, že nejvíce svinstva bylo uděláno právě ve jménu čehosi vyššího. Člověk je tady na tom světě správcem některých věcí, které patří do jeho kompetence. Ty věci v jeho kompetenci umí dobře vnímat a měl by se na ně tedy zaměřovat. Takové pokukování po něčem vyšším považuji za zpronevěření se svému určení. Jsou tady možné dvě polohy, buď jsi věřící, to je velmi jednoduché, prostě věříš, že to vše kolem má smysl a ty jsi součástí nějakého plánu. Nebo jsi nevěřící a pak je jediné řešení - nevěříš ve smysl a tak proč se zbytečně trápit, když ten nesmysl lze pohodlně a hned ukončit nějakou bezbolestnou sebevraždou. Toto jsou dva ideální přístupy. Každý člověk se ale potácí mezi těmito dvěma polohami, člověk trochu věří, ale přitom pochybuje. Problém je, že každý má strach, člověk se bojí úplně uvěřit, protože pochybuje, ale také se bojí úplně nevěřit, protože ho od toho odrazuje pud sebezáchovy. Na řešení této složité otázky doporučuji fyzickou únavu, hlad, vyčerpání, pak se zmobilizují síly a ono ti to dojde. Naopak nedoporučuji studium vyšších cílů, nedoporučuji sekty, nedoporučuji církve, nedoporučuji duchovní cvičení myslím že to je cesta do tmy. To co prožíváš je osobní boj každého člověka a musí si s tím poradit sám.
4. Srpen 2006 - 11:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
Pro Lindu: V kazdem okamziku sveho zivota se snazime o to nejlepsi, ceho jsme v danem momentu schopni. Nevycitej si tedy, ze jsi v takove situaci, v jake prave jsi a ani se nelituj. Nic neni nahoda, a tak take neni nahodne, ze jsi napsala do teto diskuse. Uz timto cinem jsi projevila svoji pripravenost k pozitivni zmene ve svem zivote. Zda ji ale vyzijes nebo nechas znovu usnout, je jen na Tobe. Nikdo a nic,zadny clovek, zadne misto, zadna vec, nema nad nami moc. Tim, kdo v nas premysli, jsme jen my sami. My si vytvarime sve zkusenosti, svou realitu. Vytvarime si klid, harmonii, radost, stesti a nebo lzi, stresy, deprese. Tomu, co vytvarime, pak take verime, to, cemu verime, se pak stava nasi pravdou. Jsi na dne? Mas depku? Nic Te nabavi? Ztratila jsi smysl zivota? Vse sis vytvorila sama a ted je to Tva pravda, Tvuj pohled na zivot, Tvuj zivot. Jak to ale, ze Ti v tom neni dobre? Opravdu se ve sve pravde necitis skvele? Tak ji zmen! Jina moznost neni. Zmen sve mysleni, sve soustredeni, svou pozornost. Nevkladej energii do obrazu zivota, ktery Ti nevyhovuje. Chces prozivat lasku, radost, stesti? Zahled se do svitu slunce, kapky rosy, do kvetu, naslouchej vetru, ptakum, pohlad druheho cloveka, projev mu svoji naklonnost, ve vsem, co vnimas ocima, ve vsem, co slysis usima, ve vsem, ceho se muzes dotknout, muzes nachazet lasku a radost, svuj smysl zivota. Divej se, zda Te zaujme nejaky clanek v casopise, kniha ve vyloze, slova nekoho druheho, vsude tam muzes hledat a nachazet. A take sama v sobe. Zklidni se a vnimej sve pocity. Jsou tu takove, ktere Te obtezuji, jsou Ti neprijemne? Pozdrav je, dej jim na srozumenou, ze o nich vis, utis je a propust ze sveho nitra. Pozvi si svetlo, at Te celou naplni a prozari. Rozum Te nabada, ze mas hledat neco "vyssiho", Ty vsak tuto touhu v sobe necitis. Ver mi, ze ta jiskricka touhy v Tobe je, obcas si uvedomis, ze zari vic a Ty chces neco zmenit. Pak jakoby zase pohasne, Ty prozijes kousek sveho zivota, potkaji Te hodne nemile veci a jikricka se znovu ozve, mozna intenzivneji nez predtim a opet je tu touha po zmene. Nakonec se tato touha stane soucasti Tebe same a bude impulsem k ceste za poznanim. Muzes na ni vstoupit, jit po ni, ale hlavne, jen, kdyz budes sama chtit. Ten zapal jeste ted nevnimas, ale on tam uz ceka. V kazdem cloveku je pritomen. Zkus ho v sobe objevit. Pak uvidis sama, co se bude dit. Mozna vubec nic, mozna take vsechno. Preji Ti, at se Ti dari.
4. Srpen 2006 - 15:32
Obrázek uživatele Návštěvník
M. Aureliano (anonym)
Pro Lindu: Tvé rozpoložení (životní krize) tě zřejmě přivedlo do stavu vědomí nacházejícího se na takové hladině vědomí, ze které smysl života není pro tvou mysl v dohledu. Mám na mysli takový smysl života, který by tě vnitřně uspokojil, který by zarezonoval s tvým svědomím, s tvým srdcem, dal ti vnitřní klid, radost, lásku, štěstí a osobní sílu a motivaci k jeho naplňování. Mohu ti ze své zkušenosti říct, že lze dosahovat takových stavů vědomí, ve kterých je uvědomování si takového smyslu života samozřejmostí. Zjednodušeně bych to vyjádřil tak, že tímto smyslem je naplňování poslání člověka, kterým je poznání. K porozumění tomu co píšu bych ale měl dodat, že různým hladinám vědomí, na kterých se lze aktuálně uvědomit, přísluší různé poznávací systémy a s tím související různé popisy světa. Hladině vědomí, na které se tak jako převážná většina
4. Srpen 2006 - 18:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Newtonovská mechanika, ani žádné jiné další vědy nejsou určeny k tomu, aby člověku zdůvodňovaly cokoli co svými smysly vnímá. Exaktní vědy jsou tady jako systém který slouží k relativně snadnému a přehlednému popisu odhalených souvislostí. Základem exaktní vědy je schopnost hledat podobnosti. Fyzika říká něco v tom smyslu, že když budeme svět pozorovat nějakou sadou přístrojů, které mají každý svoji přesnost se kterou měří výsledky pozorování, pak se nám podaří všechny pozorované jevy setřídit do několika málo skupin podobných jevů. Studoval jsem fyziku docela intenzivně 7 let a nikde jsem neobjevil ani náznak snahy o zdůvodnění proč se věci dějí tak jak je pozorujeme. Fyzik se snaží najít mechanismus jak spolu jevy souvisí a jak jsou si podobné. Fyzik vám odpoví docela přesně na otázku jak se věci dějí, ale rozumný fyzik, když se ho zeptáte proč se něco děje, odpoví, že tato otázka nemá v jeho oboru smysl. Fyzika je nástroj. Ale je to nástroj fascinující. Je to složitá, čistá stavba, analogie katedrály ve světě myšlenek. Ale nedoporučuji v této stavbě, stejně jako nedoporučuji studiem stavebních kamenů katedrály, hledat smysl vesmíru. Najdete jenom studený, precizně vymodelovaný materiál, který uchvacuje svou dokonalostí, ale v podstatě není, stejně jako katedrála, vhodným místem k životu. Podobně jako katedrálu, navštěvujeme monumentální stavbu fyziky jen za jistými specifickými účely. Trvale se v tom ale žít nedá.
5. Srpen 2006 - 0:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Ještě jedna připomínka, Newtonovská mechanika je stará 300 let. Dnešní teoretická fyzika je o trošku vzletnější a na její pochopení opravdu jedno odpoledne nestačí. V dnešní fyzice se linearita moc nenosí, prostor má dimenzi minimálně 4 a není jednoduše plochý, ve vesmíru neexistuje univerzální čas. A když se chcete podívat dovnitř atomu, je třeba se trochu víc odvázat a pracovat s prostory jejichž dimenze je spočetné, nebo dokonce i spojité nekonečno. Na pochopení základních principů obecné relativity bude možná stačit týden. Na pochopení principů kvantové teorie nestačí celý život, jediné co jde je, že si na ní můžete asi tak za tři roky zvyknout.
5. Srpen 2006 - 0:41
Obrázek uživatele Návštěvník
linda (anonym)
Děkuji všem, kteří věnovali svůj čas i úsilí reagovat na má slova. Snad se mi podaří najít cestu, která povede k dobru pro mne i mé oklolí. Vím, že bude k tomu potřeba hodně práce a záleží jen na mně, zda vytrvám. Držte mi palce :-)
5. Srpen 2006 - 9:30
Obrázek uživatele Návštěvník
M. Aureliano (anonym)
Pro Romana: Souhlasím s tebou. To co píšeš je v souladu s mým posledním příspěvkem. Určitý pohled rozvádíš do trochu větších prodrobností, obdobně jako Stanislav Grof ve článku který jsem zmínil.
5. Srpen 2006 - 11:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Gracia (anonym)
Zdravím vás, ted už ten příspěvek snad dopíšu:). Můj život mě posunul na duchovní směry, bylo to vlivem různých zážitků a "vidění", na která mi už můj logický mozek nestíhal odpovídat..Jsem teprv na začátku. Jen mám k vám takový dotaz. Je to sice protichůdné, ale neumím nebo spíš nevím, jak bojovat se závisti (netýká se materiálních věcí). Tato vlastnost mě stahuje někam zpět, svádí z cesty..boj je těžký. Začínají se mnou komunikovat duchovní bytosti..nechci je zklamat.Ani sebe sama. Děkuji, že jste a přeji vám mnoho štěstí a světla na cestě (v jednotě).
5. Srpen 2006 - 11:29
Obrázek uživatele Návštěvník
M. Aureliano (anonym)
Ještě jednou se vrátím k Romanovým příspěvkům a abych si to zjednodušil, půjčím si ještě dvě větičky z Grofova článku: "Dnes už nespatřuji propast mezi vědou a spiritualitou. Vzniklá propast rozděluje pouze newtonovsko-karteziánský systém a spirituální světový názor, který je na druhém břehu spolu s moderní fyzikou a prvky nového paradigmatu." K tomu bych dodal, že právě toto nové paradigma je součástí onoho
5. Srpen 2006 - 14:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
Pro Lindu: Palečky Ti držím, určitě vše zvládneš :-) Pro Gracii: Podle mě by mohla mít závist svůj počátek v mysli. Přepadne Tě myšlenka, že ten druhý má či nemá něco, co Ty nemáš nebo máš, je či není takový, jakou Ty bys chtěla nebo nechtěla být. Zdá se mi nepodstatné rozlišovat, co závidíš. Materialista závidí materiální věci, člověk duchovně laděný může závidět vlastnosti druhých, jejich větší uvědomění, pokrok, schopnosti, odvahu, prostě cokoli, ale stále je tu tatáž závist. Je to takový zlozvyk mysli, kdy je Ti podstrčena myšlenka nutnosti srovnávat sebe s těmi druhými. Výsledek srovnání vyvolá nelibý pocit v Tobě, že nejsi taková jako ten druhý či nemáš to nebo ono, co má ten druhý. Dostaneš se do stavu nespokojenosti sama se sebou. Většinou v takovém stavu člověk nevidí, jak je bohatý a neumí vyjádřit svoji vděčnost za to, že pouze je, a chce být hodnocen, ať už sám sebou nebou jinými, za to jaký je nebo čím je. Teď mě ale napadlo, že by to mohlo být i opačně. Ty jsi nespokojená sama se sebou, neumíš sama sebe milovat jen pro to, že jsi, a z toho se pak tvoří potřeba srovnávání a ta přitahuje závistné myšlenky. Hm, tak si vyber. Pokud je počátek v mysli, zkus zpomalit a omezit vnitřní dialog, ztišit se a vzít do své pozornosti pouze myšlenku: Mám se ráda, protože jsem, a nejsem míň ani víc než ostatní. Jestli je příčinou právě to, že jsi ještě nepřijala sama sebe, pak si vlastně také můžeš říkat stejnou myšlenku a navíc si představit ve svém nitru plamínek lásky, který se stále zvětšuje, až Tě zaplaví celou. Budeš-li se takto milovat, nezbude místo pro závistivé myšlenky. Objev v sobě poklad, kterým jsi. Takto můžeš na sobě pracovat při každé možné příležitosti. A v tom aktuálním stavu závisti, zkus zhluboka a pomaleji dýchat a překryj negativní myšlenky okamžitě nějakou pozitivní, třeba tou, co jsem napsala výše nebo určitě Tě napadnou i jiné a třeba vhodnější. Dá to práci, bude to vyžadovat hodně bdělosti a sebekázně, ale Ty máš v sobě touhu s tím něco udělat, takže se Ti to určitě dříve nebo později podaří. Hodně štěstí :-)))
5. Srpen 2006 - 15:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Přemýšlel jsem o chemii a alchymii. Chemie vytváří stavebnici se kterou si může hrát každý, kdo tomu chce věnovat nějaký čas a naučí se znát stavební kameny a pravidla hry. Je to univerzální postup pro každého, který ve většině případů dává hmatatelné výsledky. Alchymie se naopak snaží změnit člověka-alchymistu. Opakuj tisíckrát to samé, dotýkej se látek rukama, nepřemýšlej o smyslu, jen vnímej látku a vciťuj se do ní. Pak možná jednou se něco s tebou stane a ty pocítíš všechny souvislosti a pochopíš celou stavbu světa. Když si u obou porovnáme co je výsledkem, že v prvním případě to je například silon a v druhém případě je výsledkem pozměněné vnímání světa u jednoho člověka, je již jasné, kterou z těch dvou bude společnost přijímat lépe. Schválně, dejte manželce vybrat - buď přinesete nový mixér, nebo přivedete na návštěvu originálního myslitele a mystika, se kterým si všichni krásně popovídáte o smyslu vesmíru.
5. Srpen 2006 - 15:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Gracia (anonym)
Evelyn, děkuji za odpověd. U mě to bude asi kombinací obojího (fííííííííhaaa). Je to jak bych byla v nějaké bezmoci cokoliv dělat a úplně mě to pohlcovalo. Akorát konkrétní příčina není. Romane, skvělý nápad, jak zažehnat krizi v manželství:))
5. Srpen 2006 - 16:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
Stanislav Grof uz zde byl dost citovan, ale ja musim pridat jeste to, co zaujalo me. "To, co bude v zajmu zachovani zivota na Zemi, se musi stat absolutni hodnotou. Neni mozne ohrozit zivot jen proto, ze se resi nejaky ekonomicky, politicky, rasovy nebo nabozensky konflikt. Jde vsak o to, aby dost lidi zaujalo toto stanovisko. Kazdy z nas muze nejvice prispet ZMENOU SEBE SAMA. Nez se podivame, co je zapotrebi zmenit kolem, musime nejdrive projit hlubokou vnitrni zmenou - novy system hodnot se pro nas pak stane naprosto samozrejmy. Existuje uz cela rada nastroju, ktere umoznuji hluboke vnitrni poznani a trasformaci. Nutna je predevsim systematicka spiritualni praxe. Jedina moznost, jak prezit, je vratit do zivota zapadniho sveta spiritualitu." Romane, hadej, co bych si vybrala? :-)
5. Srpen 2006 - 17:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Votchi (anonym)
Pro Evelyn: text první skladby z alba Unicorn :-) Change Myself When I wake up in the morning and I look up to the sky I am looking for the reason that I live or that I die. I'm asking for direction how to change the world I'm in, How to change the tears to water in the world I'm living in. Now I know there's no solution, there's no chance to change the world, So I've just found the answer, now I have to change myself. ref: Change myself, I have to change myself... :-)
6. Srpen 2006 - 13:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
Pro Votchi: Diky :-) Slova jsou uzasna a hudba jeste nadhernejsi, vlastne ani nemohu vyjadrit sve pocity...:-)))
6. Srpen 2006 - 14:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
"Clovek by si mel zvykat stacit si sam a od nikoho nic neocekavat. Zivot je snesitelnejsi. A pak je kazdy existujici zivy pritel pozehnanim." Nic neocekavat je opravdu velmi tezke, ale da se to zvladnout. Sve pratele zdravim a jsem nesmirne vdecna za to, ze vstoupili do meho zivota. :-)))
6. Srpen 2006 - 19:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Gracia (anonym)
Ano, je to těžké nic neočekávat, když žijeme ve společnosti, která od nás mnoho očekává---tzn. musíme plnit očekávání druhých, abychom byli uznáváni..aby nás měl někdo rád, abychom zde vůbec přežili. To píšu samozřejmě v nadsázce. Ale ten princip to je. Z toho plyne, že lidé chtějí být (mají být) "in". A komu to vlastně na stoprocent vyhovuje? Najde se opravdu jediný člověk, který chce plnit očekávání dnešní doby, opravdu chce??? Někdo, komu to není proti přirozenosti, proti vůli, proti lásce k sobě samému? Nebo ne, nebo jsme k tomu tlačeni. STRACHEM. Že nebudeme ostatními přijati, zůstaneme na okraji. Být sám sebou, jít za svým životním posláním...a být bez očekávání-vlastně dojít do tohoto stavu-je tady úkol skoro nadlidský. Ale je to jediná pravá cesta. Do svého nitra, k Bohu, Vyšším silám(nebo jak tomu říkáte). Zvláštní, že jsme se všichni narodili do opravdu těžké doby, vrchol materialismu, techniky, maximální odvrácení od Podstaty, ničení přírody atd:(. Máme před sebou úkol...
6. Srpen 2006 - 20:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
No, Gracie, neřekl bych, že ta naše doba je zatím nějak moc těžká. Já jsem osobně dost rád, že jsem se narodil až po dvou světových válkách v krátkém období přechodného míru. Těžká doba nás ještě asi čeká, až Irán dokončí vývoj jaderných zbraní. Takže bych si zatím docela užíval klidu a pohody.
6. Srpen 2006 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Evelyn (anonym)
Opravdu existuje jen jedina prava cesta? Nebo je cest kolik je lidi, ale jen cil je pouze jeden? "Ja jenom kracim po cestach, ktere maji srdce. Po kterekoli ceste, ktera ma srdce. Po nich putuji a jedine, co me zajima, je, abych je prosel az na sam konec. A jak tak jdu, tak bez dechu jenom ziram a ziram." Don Juan
7. Srpen 2006 - 21:23

Stránky

Přidat komentář