189 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

DOMY PRO SENIORY

10. Září 2018 - 0:24

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele seniordum
seniordum
domy pro seniory budou nezbytnosti
17. Srpen 2014 - 15:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Jo (anonym)
zrovna nejaky hledam
21. Srpen 2014 - 12:24
Obrázek uživatele Návštěvník
budou? (anonym)
domy pro seniory budou...Asi jsi zaspal dobu.
21. Srpen 2014 - 12:50
Obrázek uživatele Návštěvník
marta (anonym)
ahoj všem,nevim s kym se podělit s tim co mne trapi.Starame se o maminku,je špatně chodici,slabe srdičko,takže taky pololežak.Bydlime společně,maminka ma obyvvatelne dva pokoje,takže to je v pořadku,s koupanim ji pomaham,a vlastně posledni dva roky se všim,bez peče již to nejde. Jsem v ID,takže dotedka jsem to zvladala s pomoci manžela .Jenže mne čekaji operace takže budu nefunkčni par měsicu a již nyni mam dosti zdravotni potiže.Silne bolesti zad a kloubu,někdy nemohu vubec fungovat a spravi se to trochu po kapačkach.Již někdy nejsem schopna mamnku přidržovat a nebo pomahat při vstavani.Zvažujeme o domově pro seniory,maminka je moc smutna když jsme ji to řekli,ale pry tam pujde aby nam nebyla na obtiž.Proč nemuže pochopit že nam neni na obtiž,ale že to prostě nezvladam? Já jsem z toho taky uplně vyřizena,začla jsem ěpatně spat a stale nevolnosti a bolesti žaludku.Má doktorka mne doporučuje domov,pry to bude pro nas všechny to nejlepši řešeni a časem pry si na to zvyknem obě dvě.Maminka mne stale ted jem mluvi,že chce moc umřit jen aby do domova nešla.Posledni tyden se jeji zdrav.stav dost zhoršil,přestava nam chodit na WC,takže ji davam plenu,ale já již fakt nemohu.Pro bolest pateře.Prosim zdali se najde tady někdo kdo ma nebo měl stejne problemy jako ja? diky
24. Září 2015 - 8:51
Obrázek uživatele Návštěvník
anna (anonym)
ahoj všem,nevim s kym se...pani Marto,taky jsme byli v rozhodnuti co s maminkou.Jsme dva sourozenci,ale bohužel ani jeden se nezvladnem postarat.Já jsem v ID,mam maly byteček s manželem mame dva male pokojiky,takže k nam maminka nevejde a bratr je na tom špatně po psychicke strance i když ydli v rodinnem domku,je sám a o maminku se nedovede postarat.Maminka ma asi 6 let problemy problemy pohybove,ja to mam k ni kousek,tak jsem obden k ni zaskočilla,mněco pomohla,ale když se jeji zdrav.stav rapidně zhoršil,tak jsme to museli řešit.Parktar hospitalizace v nemocnici-slabé srdičko a hodně vody v sobě,tak mne doktor upozornil na to,že maminku nemuže nechavat samotnou. No a taky to již nešlo,byla slabá,jen si zašla na WC a i to někdy nestihla.S brtrem jsme se střidali,ale shodli jsme se na tom,že tak to nejde.Bratr se svou nemoci je jinej,tak se i tak občas chova a já jsem to již pomalu přestavala zvladat,doma domacnost,u maminky a do toho moje zdravotni problemy.Mammine jsme to vše řekla,že to nezvladam,to vite,chtěla když ji bylo nejhuř aby už tady nebyla aby umřela aby nam nebyla na obtiž. Ale tak to nefunguje,smrt si nemuže naplanovat ta přijde sama.Hodně mne tyhle řeči vadily až jsem z toho skončila na antidepresivach.S mou praktickou lekařkou jsme to vše probrali a přesvědčila mne až dame maminku do domova.Na něho jsme čekali dva roky,stav byl pořad stejny,jednou bylo lip,jednou huř,Maminka pořad jen doufala,že do te doby umře,ale neumřela a nyni je již dva roky v domově pro seniory.Nechtělo se ji tam jit,ale věděla že neni jina vychodisko.Já jsem se z toho ,že jsme tam maminku zavřeli vzpamatovovala dlouho,nemohla jsem spat,prašky nezabirali..Maminka si docela zvykla,ma tam teploučko,jidlo ji donesou na pokoj,jednou tydně okoupou,pani ma docela taky hodnou na pokoji,kouká se na televizi,chodi se prochazet po chodbě,poklabosi se svyma vrstevnikama. Já tam jezdim jednou tydně,bratr taky.Vim,že je o ni dobře postarano,ale ten pocit,že jsme se o ni nepostarali v domacim prostředi u mne přetrvava.Nyni již zkoušim vysazovat antidepresiva,tak jsem zvědava.Já dětem řikam již par let,že až budu na tom moc špatně na stara kolena,tak chci jit do domova,nechci aby děti se museli o mne starat,v dnešni době toho maji i tak dost.Vidim,že v domově neni špatně,ale nesmi zapominat na ty stařečky ti nejbližši.Mne by asi nejvic vadilo obyvat pokoj s někym druhym,mam rada svuj klideček,ale nevim jak budu za dvacet let,možna změnim nazor.Tady si pročitam ruzne přispěvky,zdali dat nebo nedat rodiče do domava? Když to jinak nejde,tak dejte.Hrat si na spasitele nejde,je o pěkne,že člověk pomaha tomu nejblžšimu,ale nemělo by to byt na ukor sveho zdravi a nebo rozpadu manželstvi.Mame sousedku,strašně rada by šla do domova,ale ma malý duchod a děti ji nepřispějou,pry at je doma,že se o ni postaraji.Ale je mne ji lito,berou na ni 4000kč
25. Září 2015 - 9:49
Obrázek uživatele Návštěvník
anna (anonym)
pani Marto,taky jsme byli v...berou přispěvek 4000kč.k tomu jeji duchod cca 6000kč.Takže maji desitku,mamince uvaři,jidlo ji donesou a to je vše,nepomluvi si s ni.Když jdou do prace tak ji nachystaji jidlo na celý den,at si to přihřeje,ale ona se boji mikrovlnky.takže jidlo ji studene.Kolikrat se chuděra nemohla postavit na nohy,tak ji tak našli doma podělanou a pak lamentovali at se vzpamatuje.Jednou jsem ji vzala za maminkou a tak se rozplakal,že nechce jit domu,ale já ji pomoci nemužu. Museli by za ni děti doplatit a to ony neudělaji.Takže je to vše smutne,někdo do domova moc chce,někdo tam jde s donucenim,takej je život.
25. Září 2015 - 10:00
Obrázek uživatele Návštěvník
milan (anonym)
berou přispěvek 4000kč.k...Všechno by se mělo odvíjet od toho, do jaké míry ten starý člověk potřebuje péči. Tedy dojít si sám na záchod a sníst sám jídlo. Pokud tohle zvládá, tak se dá zajistit spousta služeb externě. V poledne přijde paní, ohřeje jídlo, nakrmí ap. Jenže to by lidé nesměli na tom starém člověku šetřit. Horší to je, pokud člověk potřebuje celodenní péči. Tady je situace již těžká a záleží na konkrétní situaci a konkrétní rodině. Na druhou stranu, někteří staří lidé mají tendenci citově vydírat. Znám to od řady mých známých. Někteří mají dokonce představu, že někdo, třeba snacha nechá svého zaměstnání a bude tchýni k dispozici po celý den.
25. Září 2015 - 18:28
Obrázek uživatele Návštěvník
karla (anonym)
my jsme take byli v rozhodovani co s maminkou. Potřebovala stalej dohleg,na WC si zašla,ale jinak potřebovala pomoci.Pec máme jen na tuha paliva,takže rano zatopit a pak aby to vydrželo. Já jsem rozvedená,takže s maminkou bydlime u ni samy dvě.Děti mne občas pomohou,ale s peči to musim zvladnout sama. Abych zustala doma a starala se o maminku,to bych asi nešlo hlavně po finanačni strance,přispěvek ma 4000kč a duchodu jen 8000kč,takže bychom nevyžili.Bylo mne maminky lito,v baraku bydlela 70let.Napsali jsme žadosti do třech domovu a za rok a pul nam přišlo,že je maminka přijata. Bylo obdobi smutku,plače,ale pro obě dvě jedine vychodisko. Nyni je tam maminka již třetim rokem a brzo si tam zvykla,měla tam sve vstevnice,labosily,jidlo maji skvěle,ke spokojena. Občas si zasteskne že doma je doma,ale to jen tak ze zvyku.Maji tam teploučko,televizi na pokoji,jen to neni dobre že tam jsou tři a jedna je dost nemocna.Takže držim všem palečky až se rozhodnete dobře,zdali do domova a nebo se doma starat,každy na to neni a nebo nemaji podminky.
26. Září 2015 - 13:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirek (anonym)
Všechno by se mělo odvíjet...Ano, v tom posledním odstavci máte pravdu. Řada lidí, kteří byli zvyklí, že v životě to byli oni, kteří o všem rozhodovali, se někdy neumí smířit s tím, že to bude jinak. Takže považují za zcela samozřejmé, že to nebudou oni, kteří by měli slevit ze svých nároků.
26. Září 2015 - 17:05
Obrázek uživatele Návštěvník
hela (anonym)
já bych do domova rodiče nikdy nedala.I když s rodiči nebydlim,ale když bude potřeba,tak se o ně postaram.Prozatim jsou ještě čiperni,jou na baračku a soběstačni.I kdybych musela odejit z prace a přijit i o manželstvi tak to udělam
26. Září 2015 - 20:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
já bych do domova rodiče...Helo, přeji Vám, aby Vaši rodiče žili čiperně až do konce svého bytí. Taková hodná dcera si to zaslouží a oni také. Jen to prostě někdy nejde. Sama jsem kdysi dávno pracovala v domově důchodců, to byly ale dříve špatné podmínky, samé příkazy, zákazy, hrůza. Dnes vidím domovy jako náhradní domov. Vidím to v okolí. Někdy to opravdu nejde zvládnout, nikdy bych své milé po svých zkušennostech nikam neodložila. To jsem říkala stále. Nakonec má sestra tam musela. Po mrtvici ochrnutá nemohla nic, ani dvě sestry jí neutáhly. Má sestra dělávala sestru u onkologických pacientů a to si nezasloužila. Ovšem opravdu s tím nejde někdy nic udělat, než svěřit do domova. Musela by jste vidět, jak nekteří lidé dopadnou. Moc se obávám, abych i já někdy tak neskončila. Mám dceru a hodnou, ovšem tohle bych jí nepřála. Kdybych byla na tom podobně, ale měla zdravé ruce, ukončím to sama.
26. Září 2015 - 20:35
Obrázek uživatele Návštěvník
marcel (anonym)
já bych do domova rodiče...To říkáš nyní,že by si rodiče nedala do domova a že by ses starala.ale život je někdy krutý.S manželou jsem odszuzoval,když někdo rodiče odloži,vic jsem po tom nepatral,jaký měli důvod,myslel jsem si..no hold se chcou od nich odpočinout.Bydleli jsme s rodiči,byli suprovi,dobře jsme vychazeli.Manželka mne umřela v 45letech a já zustal zdrceny,uzavřený do sebe a nejvic mne pomohli rodiče. děti již byli na studium v zahraničí.Pak mnel mrtvičku otec,starali jsme se jak to šlo,jak jsem byl v praci,tak u něeho byla stále mamka a pak jsem ji pomahal.Jenže pak si maminka zlomila krček,takže operace,nasledně vyměna kolena a rok skoro nefunkčni a ja politaval od nemocnice domu a do práce.Přes den na 4 hodiny k otci chodila ošetřovatelka.Já to prostě nezvladal a zhroutil jsem se psychicky.Byl jsem 3 měsíce z prašku uplně zfetovany a dělal jsem jak stroj. V tu dobu již mamka jakžtakž se z toho dostavala,ale zustala o dvou berlich,takže hodně věci sama neudělala.Rodiče si podali žádost v te době do domova pro seniory,jenže čekačka pro par tak 5 let a co mezitím?Ale život to rozhodl-otec umřel a maminka se z toho nemohla vzpamatovat.Předtim souhlasila z domovem,ale pak ne,začla rychle starnout,malo se pohybovala a bylo ji vše jedno.Přišel jsme z práce doma,vše bylo podělano pod sebou,jidlo nedotčené,nevěděl jsem jak dal.Po roce se maminka dostala do domova,každý tyden za ni chodívam,jen smutně kouká,nekřiči(doma to dělávala často),nekomunikuje,co ji daji k snědku tak sni a jen leži a leži.Mne to rve srdce,jsem pořad z toho všeho na antidepresivách a nejhorši je když občas řekne sluvko že chce jit domu,že tady nechce byt.Od manželky otec je taky v domově pro seniory,občas za nim zajdu,ale on je tam spokojen,na nic si nestěžuje a to mohl byt doma,kde by se o něho postarali,ale nechtěl byt na obtíž a chtěl byt se svyma vrstevnikama.To jsou potom spokojeni všichni,jak on tak i rodina.Proč to nemám já takove?
26. Září 2015 - 21:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
To říkáš nyní,že by si...Marceli, máš pravdu, někdy je život opravdu krutý. Když někdy čtu silácká prohlášení některých lidí, tak okamžitě vím, že tito lidé ve skutečnosti vůbec netuší, co taková péče o opravdu postiženého člověka znamená. Přijít o práci a o manžela a třeba se 10 roků starat? Z čeho by tak všichni žili, pokud nemají našetřený nějaký milion? Třeba důchod 8000,- a příspěvek 4000,- minimálně polovinu z toho spolkne bydlení, potom jídlo a kde jsou peníze na léky a ostatní věci? Nevím, jestli kromě prášků i chodíš někam k odborníkovi, ale měl bys. Neznám úplně podrobnosti, ale myslím, že se trápíš zbytečně něčím, za co nemůžeš. Pokud maminka byla špatná již doma, tak je problém u ní. Nejsem psycholog, takže nevím, jak se to dá řešit u starých lidí, ale pokud oni nechtějí sami, nemáme to být my, kdo by si měl něco vyčítat.
27. Září 2015 - 9:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Laura (anonym)
Nemá žádnou cenu si cokoli vyčítat. Nemůžete žít život jiného a ani za něj nenesete odpovědnost. Udělejte jen tolik, kolik zvládnete. když se zhroutíte, mamince stejně nepomůžete . Její stav může zlepšit jen péče a léky gerontologa, možná ani to ne.
27. Září 2015 - 15:26
Obrázek uživatele Návštěvník
marcel (anonym)
děkuji tady za povzbuzení
27. Září 2015 - 18:22
Obrázek uživatele Návštěvník
jaroslava (anonym)
Já měla vyčitky svědomí také,když jsme dali maminku do DD.Nebylo ale zbyti,sestra s kterou bydli je duševně nemocna,já k mamince chodila denně ji něco obstarat,to šlo,dokud mamka byla na tom ještě docela dobře. Pak přišel zlom,nemocne srdce,hospitalizace,LDN a maminka ušla jen par metru s berlemi.Já jsem mezitím onemocněla s klouby a byla jsem v pořadniku na vyměnu kyčli.A co tedka? Nastala situace,že ji bylo třeba řešit.Maminka tvrdila,že to zvladnou doma,ale to by byla sebevražda. Na operaci jsem nešla dřiv,než maminka byla přijata cca 1rok.Celý měsíc byla smutná,měla hodnou pani na pokoji,ale smutná byla stalé.Pak za ni přišel psychiatr a hodinu s ni mluvil.Maminka změnila na to vše názor,začla se zajímat o mne, o operaci a uvědomila si,že jí mam moc rada,že jsem ji nechtěla ublížit,ale pomoc .Vlastně pomoc nam všem.Sestra si našla přitele.odstěhovala se a jsme nyní všichni spokojeni. Za maminkou jezdim co 14 dni,nebot nemmame auto a je to od ruky.Nedělejte si starosti,že je tam maminka smutna,musite to přijmout,že nic jiného nebylo lepši než tahle varianta
27. Září 2015 - 19:17
Obrázek uživatele Návštěvník
jaroslava (anonym)
Já měla vyčitky svědomí také,když jsme dali maminku do DD.Nebylo ale zbyti,sestra s kterou bydli je duševně nemocna,já k mamince chodila denně ji něco obstarat,to šlo,dokud mamka byla na tom ještě docela dobře. Pak přišel zlom,nemocne srdce,hospitalizace,LDN a maminka ušla jen par metru s berlemi.Já jsem mezitím onemocněla s klouby a byla jsem v pořadniku na vyměnu kyčli.A co tedka? Nastala situace,že ji bylo třeba řešit.Maminka tvrdila,že to zvladnou doma,ale to by byla sebevražda. Na operaci jsem nešla dřiv,než maminka byla přijata cca 1rok.Celý měsíc byla smutná,měla hodnou pani na pokoji,ale smutná byla stalé.Pak za ni přišel psychiatr a hodinu s ni mluvil.Maminka změnila na to vše názor,začla se zajímat o mne, o operaci a uvědomila si,že jí mam moc rada,že jsem ji nechtěla ublížit,ale pomoc .Vlastně pomoc nam všem.Sestra si našla přitele.odstěhovala se a jsme nyní všichni spokojeni. Za maminkou jezdim co 14 dni,nebot nemmame auto a je to od ruky.Nedělejte si starosti,že je tam maminka smutna,musite to přijmout,že nic jiného nebylo lepši než tahle varianta
27. Září 2015 - 19:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirek (anonym)
Já jsem zde na doktorce založil diskuzi, kde řeším můj citový vztah k matce, která má prvky hysterky, narcise, je manipulativní atd. Ještě za života otce jsem se obrátil na psycholožku, aby mi poradila, co mám dělat, aby matka otce tolik nehonila, netrápila a nelhala o tom, že jí nepomáhá ap. Strašně mě to bolelo, protože to nebyla pravda. A tehdy jsem se dozvěděl to, co zaznívá v této diskuzi, mimo jiné od Laury. Bylo mi vysvětleno, že se tím nemám trápit, protože tohle si měl otec vyřídit sám v době, kdy byl mladší, plný síly a že to není můj problém. A případ paní jaroslavy mi potvrdila sociální pracovnice v jednom domově pro seniory. Že něktzeří lidé se vůbec nepřipravují na stárnutí a nemohoucnost, potom jsou tímto stavem překvapeni. A řada z nich si potom myslí, že všichni kolem nich jsou povinni jim zajistit jejich původní životní standard.
27. Září 2015 - 21:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Já mam sousedku,která musela dat maminku do DD a chudák má z toho takou depku,že je na tom moc špatně. A vite co ji nejvic trapilo:? Co na to řeknou sousedi a rodina,že umistila maminku do DD.Ale chuděra má dost svých problemu a nezvládala byto.Pořad ji to řikám,ale sou lide,kteři prostě ji párkrát řekli,že měla zatnout zuby a postarat se o maminku.Já bych se teda na sousedy vykašlala,však oni ji nepomůžou,jen majin radost z toho ak ji deptaji
29. Září 2015 - 14:54
Obrázek uživatele Návštěvník
muj (anonym)
názor je,nedejte nikdy na řeči a pomluvy,žijte a rozhodujte se vy sami. Je to Vaš život,vaše rozhodnutí. Bylo a vždy bude,že se najdou lidi co chtěji pomlouvat a mají silácké řeči,ale když dojde na nich tak uplně obrátí.Já třeba se se všema sousedama a lidma pěkně pozdravim,ale nic vic,nikoho si k srdci nedavam. A přesto se dovídam,jaká jsem divná atd..ale vždy jich to za čas přejde a zase najdou někoho jiného na pomluvy
29. Září 2015 - 18:31
Obrázek uživatele Návštěvník
karolina (anonym)
taky Vám napiši můj příběh. Rodiče bydleli kousek od nás, když oetc umřel,rodinný domek se přepsal na sestru- v te době byla rozvedena,sama.Pak si našla přitele a dělali mamince peklo. Bylo ji mne hodně lito.Ke mne maminka nechtěla,že chce byt ve svým. Jenže pak onemocněla.Sestře to bylo jedno,občas na mamku koukla,něco pomohla,ale ty hádky....Já jsem dochazela jak sem mohla.Taky jsem začla mit zdravotní problemy.S manželem jsme domek darovali dcerce a my jsme si tam nechali samostatné dva pokojiky v přizemi.Maminka opět v nemocnici,já planovaná operace vyměny kolenniho kloubu.Po navratu jsem musela se starat o maminku,takže svou operaci jsem odložila.Sestra se zadlužila,exekučka na dům...no prostě já skončila na silných prašcich.K nám maminka nemohla-neni misto a tak přednostně se dostala do domava pro seniory. Bylo mne ji hodně lito,že se vlastně o ni nepostaráme.Jenže to nejde,bohužel. Za maminkou jezdivame jak já,tak mé děti,voláme si denně.Jenže je pořad smutná a já šilené výčitky. Musela jsem znova odložit operaci,nebot jsem na tom špatně po psychické stránce. Nyni jsem v rokou dobrého psychiatra a ten mne z toho dostává,leky taky beru,ale hlavně to umi pěkně podat a já se konečně zbavuji pocity viny že se nemohu postarat.Maminka to vše vi,ale jako starši člověk,pořad mluvi,že jsme se o ni nepostarali a odložili ji. V DD se ma dobře,je o ni řadně postarano a tim tedka žiji,že se tam má dobře. Mne je 55 let,já potřebuji byt ještě funkčni a radovat se ze života,s vnoučatek.Tak to je můj přiběh.Je to těžké to rozhodováni,zdá dat rodiče do DD a nebo se postarat,ale jak se tady piše,vždy neni ta možnost. A hlavně je třeba to brát tak jak to je,neubližje se jim v DD,je o nich postarano a to je důležité. Nikomu to neprospěje,když se bude obvinovat.Tak držim všem palečky
30. Září 2015 - 8:41
Obrázek uživatele Návštěvník
karel (anonym)
taky Vám napiši můj...Jako nestranný pozorovatelse zeptám:domek se přepsal na sestru. Kdo to přepsal? Asi i maminka. Zásadní chyba, kterou u lidí vůbec nechápu. Ke mně maminka nechtěla - zase to vidím na velmi problematické rozhodnutí. Takže potom někomu vyčítat, že se nepostaral, považuji za velmi diskutabilní.
30. Září 2015 - 9:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Laura (anonym)
Majetek je vždy zdrojem nesnášenlivosti mezi sourozenci. Tomu dala, tomu ne....rodič si někdy neuvědomuje, jak některé dítě poškozuje. Buď citovým vydíráním nebo přepisováním domu na jednoho . To první je horší. Pokud si uvědomuje, že vás citově vydírá, není hodna vašeho soucitu. Pokud se tak děje v důsledku demence, tak jí to už myslí jinak , iracionálně. S tím nic nenaděláte. Proč se trápit, je to proces stáří.
30. Září 2015 - 11:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Lidka (anonym)
předčitam tyhle diskuze a povím Vám,nebojte se dát rodiče do DD.Ano,jestli to zvladate v domácím prostředí,tak zvladejte,ale dejte těm stařečkum pohodli a lásku. A ne aby veděli,že jsou vam na obtiž. A když tady čtu přispěvek,že se někdo trapil,že musel maminku odložit do DD,kvuli zdravotnim svým problemum,tak se netrápte,přeci musite taky fungovat. Vesměs v domovech je dobře,dnešni mladi lide si to tam dovedou představit,ale ti starši ne,žiji ještě jinou dobou ,že se musi starat děti.Ale vždy nejde doma vytvořit tu atmosferu aby to vyhovovalao všem.Co z toho,že jim uvařite,uklůidite,a za celý den prohodite jen par slov . Já piši již z domova,je mne 73let,chodicí o dvou berlich.Před 8lety ,když mne bylo 65,mne zemřel manžel.Zdrav.Problemy pohyboveho aparátu mam již od 40 let a vždy jsme měla nazor,že nechci byt na obtiž mladym. I když masm tři děti,s jednima bydlime společně v RD.Starali se o mne,zavezli k lekaři,ale těch neduhu je u mne vic a pořad se museli domlouvat,kdo mne kdy odveze.Zažadala jsem si o DD a po pěti letecj mne byl přidělen 1lužkový pokoj,to byla má podminka.Z duchodu to nezaplatim,ale spořili jsme si,takže na 8let si mohu tenhle pokoj dovolit a pak se uvidi co bude.A jak mne tam je? Skvělé,na jidlo si zajdu do jidelny,často se procházim po chodbě.a pořad se něco děje. Když je mne smutno,tak zajdu za babkama povykladat.Jednou týdně vas okoupou.A doma stimhle jsem měla velký problem,malý sprchovy kout a bez pomoci to již nešlo.Tady mne naloži do vany-parada.Lekař je k dispozici,takže žadné stresy,zdali to někomu vyjde mne odvest. Děti chodi jednou tydně,takže 3x mam navštěvu a občas vnoučata.Parkrat jdu domu tak na dva dny,ale vždy se těšim již ke mne do sveho pokojiku.Ale nejsme všichni stejni. jsou tady lidičky,co tady nechtěji byt a nemohou si zvyknout a nebo taci zli,protivni a stale vyčitaji dětem že jich tam šoupli.Asi je něco jineho,když tm jdete z vlastni vule,než s donuceni. Ale vesměs si tady lide zvyknou a nestěžuji si. Hlavně je tam zdravotnická peče a to v našem věku je nejduležitějši
2. Říjen 2015 - 10:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
předčitam tyhle diskuze a...Velice pěkný a podnětný příspěvek, ve kterém je cítit životní moudrost anadhled. A dokazuje to, co jsem psal, že je to hodně o lidech a jejich životech před tím. Opravdu je velký problém se při zaměstnání starat o člověka, který má řadu neduhů a potřebuje pravidelně lékaře. Již jenom to obtelefonování a domlouvání termínů, případně různé změny stojí čas. A telefonovat lékařům a sestrám můžete jenom v pracovní dobu. Atd, atd.
2. Říjen 2015 - 12:04
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
předčitam tyhle diskuze a...teda chtěla bych mit takou mamču jak ste vy.S manželem se střídáme na směny,aby mamka nebyla samotná. Pořad máme na taliři:dala jsem Vám dům,tak Vaše povinnost je starat se o mne.Ale my o ten barak nestali,po otcové smrti to bylo na mne přepsano,aby jsme tam mamku nenechali samotnou. A nyni? Mame jen trápeni,je nam 48 let,mamce 74.Již druhým rokem se tak střídáme. Jenže by ani tak celodenni peči nepotřebovala,ale umi to zahrat a nas vlastně zneuživá. Manžel jde na operaci plotenek,takže tedka to bude jen na mne,ale slibili jsme si ,že se již nenechame terorizovat.Mamce jsme dali ultimatum,bud polevi v sekyrováni a nebo se odstěhujem.Moc by nas to mrzelo a taky by sme ji nechtěli nechat samotnou,ale jinak to nepujde,jsme oba uplně vyřizeni. Maminka bere jen 1 stupen na peči,takže hodně věci by si mohla dělat sama,ale ona ne,musim ji i oblekat a to třeba 4x za dden,pomahat ji vlastně se všim,jak seda,jak vstavá,jak leha,prostě zavolá,začne lateřit,jak je nemocná a my ji raději pomužem,ale jsme otroci.
2. Říjen 2015 - 19:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie. (anonym)
ahoj všem,nevim s kym se...Taky jsem musela bohužel dát mamku do domova důchodců. Nechtěla jsem, ale po třetí mozkové příhodě maminky to už nešlo. Měla těžkou cukrovku kvůli které přišla o nohu pod kolenem. Jenže navíc měla od dětství chromou jednu ruku a berle nemoha použít, neudržela je. Takže byla na vozíku trvale. Já už taky nemohla na záda a dnes jsem na tom se zády sama dost špatně. Vlastně i díky tomu že jsem maminku tahala. DD máme i hodně blízko, ale tam se mi maminku umístit bohužel nepodařilo. Nakonec ji vzali v DD Sedlčanech. Bylo to pro nás asi 80km, ale jezdili jsme na střídačku s rodinou každý týden. Bylo to těžký ale mě se ulevilo. Taky jsem měla výčitky svědomí a vyčítám si to dodnes i když maminka už není.
2. Říjen 2015 - 22:51
Obrázek uživatele Návštěvník
heluš (anonym)
já si myslim,že si nemáme co vyčitat,když bylo zapotřebi se o rodiče nějak postarat. Horši by bylo,kdyby sme je nechavali o samotě,bez peče.Já jsem byla na ID,tak jsem se starala o maminku,ale byla nevyhoda,že nebydlela s nama,nešlo to,malo mista.Jenže pak se maminka zhoršila,již jsem ji musela se všim pomahat a muj zdravotní stav to nezvladal.Po přijeti do DD,jsem podstopupila vyměnu kyčli obou,takže jsem byla skoro rok a pul nefunkčni a odkázaná na pomoc manžela,takže by se o maminku nešlo starat.Je ji tam občas smutno,posteskne si,ale co se dá dělat:? Každý musime nějak přežit. A tam maji odbornou peči a vlastně vše potřebne. Hlavně ,když rodina nezapomina a navštěvuje
3. Říjen 2015 - 12:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie. (anonym)
Ano, zapomínat by se nemělo. Já měla s maminkou denně hovor i ten její den poslední. Jen si 5 hodin před tím než usnula navždy. Byl to hovor veselý a já mám na co vzpomínat.
3. Říjen 2015 - 12:20
Obrázek uživatele Návštěvník
karel (anonym)
Ano, zapomínat by se...To já mít každý den hovor s matkou, tak skončím na uzavřeném oddělení blázince.
3. Říjen 2015 - 12:23

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama