65 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Dítě, kariéra nebo studium?

10. Září 2018 - 0:12

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Jsem teď na zvláštním scestí. Je mi 23, mám dobrou práci a čím víc mám zkušeností, tím jsem lepší a mám z toho radost. Zároveň mě láká studium na vysoké škole, do kterého se mi po střední nechtělo, teď už by se mi chtělo. Samozřejmě dálkově. To všechno je fajn, ale navíc na mě sedly mateřské pudy, myslím, že věk už na to mám a nejsem typ ženy kariéristky, vyznávám jiné hodnoty. Zároveň se ale bojím ztráty práce a hlavně zkušeností, které jsem získala.Chtěla bych se zeptat žen, které daly přednost dítěti před kariérou nebo studiem, proč se tak rozhodly a jaký byl potom návrat do práce... Chci ještě dodat, že dělám dost odbornou práci, kdy jsou ty zkušenosti hodně důležité a taky mi nikdo místo držet nebude, protože nejsem zaměstnanec. Díky moc za každou zkušenost.
25. Září 2008 - 18:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Radeji bych s materstvim pockala. Pokud Vas laka studium na VS, je nejlepsi doba se do toho pustit. Ve 28 ci 29 letech to budete mit za sebou a ve triceti muzete byt maminkou.
29. Září 2008 - 10:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Jana: no, ono je tu ještě to, že se bojím, jestli to ve třiceti půjde. Často slyším, že to pak nejde a já nejsem úplně zdravá.Tu VŠ nepotřebuju k práci, spíš mám chuť se něco dozvědět, potkat zajímavé lidi a nechvátám na ni.Bojím se hlavně o práci, protože to je důležitá součást života a ovlivňuje spokojenost člověka. Zároveň nechci nikdy zjistit, že mám sice super kariéru, peníze a práci, která mě uspokojuje, ale prošvihla jsem věk, kdy můžu mít v klidu a pohodě zdravé miminko.
29. Září 2008 - 10:50
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
Agátko, rozhodnout se musíš sama. Já nejsem moc nakloněna současnému trendu čekat do 29, 30. Zdá se mi to na dítě dlouho, ideální je kolem 25. Zvlášť když nelpíš na studiu a kariéře. Ovšem málokdo má pro dítě v tomto věku podmínky. Dnešní doba není lehká, na žádného partnera se nelze spoléhat na 100%, že ti vydrží, i když tě bez problémů uživí, může to kdykoli skončit. Je vždy dobré mít práci, která ženu uživí i s dítětem. Pokud nemáš třeba maminku, co by ti pomohla s rychlým návratem do zaměstnání, tak kariéru musíš stejně přerušit, teď nebo ve 30ti.Příliš mladá na dítě nejsi. Jestli po dítěti toužíš, máš pro dítě vhodného tatínka - muže se kterým žiješ, nějaké zázemí, tak já bych do toho šla. Nejvhodnější dobu na dítě ti nikdo neporadí, každá to cítíme jinak.
29. Září 2008 - 11:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáto, (anonym)
nepíšeš, jaké máš zdravotní problémy, ale ve třiceti mají dnes děti snad úplně všichni, i později. Nevím, proč bys ve svém věku měla chvátat na dítě - je to ten nejlepší věk,kdy se člověk začíná pomalu formovat, užívat života, vydává se určitým směrem. Pokud má někdo celoživotní ambice být ženou v domácnosti a matkou, tak potom je to v pořádku a ať si pořídí dítě brzy. Ty mi ale taková nepřipadáš, takže věř, že bys tohle unáhlené rozhodnutí v budoucnu obrečela.
29. Září 2008 - 11:08
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
My o něco starší, jsme se vdávaly měly první dítě brzo. S kamarádkama se shodujeme, že nelitujeme. Spíš naopak. Práce - kariéra se dožene. Všechno má své výhody i nevýhody. Na něco je to lepší, mít děti brzo, na něco horší, a opačně. Je to individuální. Ze zdravotního hlediska je ideál kolem 25.:)
29. Září 2008 - 11:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Mě se také moc nelíbí současná móda - dítě kolem třiceti, ale chápu to. Nemám ambice být ženou v domácnosti, ani drsnou kariéristkou, moje priority jsou rodina, cestování, vzdělání, všeho s mírou :-)Dítě nechci brát jako nějaké omezení, konec svobodného života, nálepku "mamina" a všechno, co ten výraz "mamina" obvykle asociuje. Naopak mám pocit, že to je změna, která člověka formuje zase někam dál.Moje zdravotní problémy jsou chronické, jsem těžký alergik a ono to s plodností asi nijak nesouvisí, přesto mám strach čekat, člověk nikdy neví a děti mladších maminek bývají prý zdravější.
29. Září 2008 - 12:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Tak si to zkuste ve 30-ti,hloupí! Nás to stálo 50000.
29. Září 2008 - 12:42
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
Souhlasím s kk. Já jsem měla dítě, když mně bylo 19 a druhé ve 21 letech. Dnes je mi čerstvých 40, s dětmi mám vztah úplně super, udržuji si stálý respekt, ale na druhé straně tu funguje i kamarádství. Mám čas na sebe a na partnera, na přátele, prostě na co momentálně chceme a v podstatě mi nic nechybí:-) Nikomu jeho životní postoj k věku mateřství neberu, ale taky zároveň nevnucuju, je ale pravdou, že kamarádka chce mimčo, je jí 35 a jde na umělé oplodnění, které se pravděpodobně vyšplhá na nade mnou psanou částku. Takže opravdu vše má své pro a proti. Ale já nelituju, jsem ráda, že je mám a zároveň, že jsem je měla tak brzy. Ještě bych chtěla dodat, že jsem šla z mateřské na mateřskou, tj. celkem 6 let doma s dětmi, do zaměstnání jsem se vrátila strašně ráda a za pár dní jsem byla v reálu. Takže bych tu dobu strávenou na mateřské taky nezatracovala, je to nádhera:-)
29. Září 2008 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
Agátko, statisticky mají mladší ženy zdravější děti a méně komplikací při porodech. Nikdo ti to nezaručí, jen máš větší pravděpodobnost, že to tak bude.Alergie asi moc nesouvisí s otěhotněním, ale s tím, že sama můžeš mít alergické dítě, určitě. Riziku se v tomto případě nevyhneš, ale když si nejdeš jako otce dítěte alergika, budete mít ještě větší šanci (asi 90%), že i dítě bude alergik. Kdo by nechtěl všechno, aby se mu dobře dařilo, měl kde bydlet, mohl cestovat, děti akorát pro něj? - vždy to dodržet podle plánů nejde. Řiď se podle sebe - svých citů a svého rozumu, ne podle toho, jak to dělají druzí, to nemusí být vždy dobré a každý má priority jinde. Sama musíš vědět, co případně oželíš a bez čeho se obejít nechceš.
29. Září 2008 - 13:00
Obrázek uživatele Návštěvník
kk (anonym)
Souhlas s Evou, mám to podobné, první dítě v 21. Patent v kolika si pořídit dítě není.Nevím, zda je lepší brzo nebo počkat. Nevím, zda bychom my, co jsme měly děti brzo, byly šťastnější a úspěšnější v práci a bylo nás méně rozvedených, kdybychom byly počkaly s dětmi. Myslím, že ne, je to jedno v kolika se otěhotní. Vesměs nelitujeme. Za sebe si myslím, že mladší matky mají k dětem blíž, snáz je vychovávají. A také jsme dnes ještě relativně mladé a můžem užívat života. Oboje má nějaké výhody a nějaké nevýhody.Když někomu nezbyde podstoupit umělé oplodnění, stojí to mezi několika desítkami tisíc, tak do 150, 200. Může se vyšplhat až na 500 tis., to je české maximum, nedávno to říkal specialista lékař v TV.
29. Září 2008 - 13:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
kk: souhlasím, taky mi přijde sympatičtější, když mají děti mladší mamku...a na umělé oplodnění bych asi nešla, nesnáším cokoliv umělého a zbytečnou chemii cpanou do těla. Mám známou, které je 33 a pokouší se už tři roky, cpe do sebe spoustu hormonů - není to zdravé pro ni a už vůbec ne pro to malé, kdyby se povedlo. Za tuhle cenu bych vlastní dítě nechtěla. Asi bych zvolila adopci, ale trochu by mě mrzelo, že si nemůžu prožít těhotenství. To čistě teoreticky, pokud by to nešlo.
29. Září 2008 - 13:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
Agátko, mám stejný postoj jako ty. Je mi 25, studju poslední rok VŠ a mimčo bych chtěla už výhledově, ne až po 30. Praxe bude nutná, ale nehodlám to hrotit. Klidně vyměním dítě za léta praxe. Stejně budu muset po dětech začínat od začátku. Zatím jsou moje plány takové, že bych chtěla po státnicích nějakou dobu pracovat, nejméně tak, abych měla nárok na mateřskou, tj.asi rok. Pokud nám už potom nebude nic bránit, začneme se snažit. Antikoncepci neberu už teď, abych tělo nezatěžovala a odhalila možné problémy včas. Nemocem se dnes člověk nevyhne a i proto je lepší s dětma moc nečekat. Vím, že na umělé oplodnění bych nešla. Chci mít buď své dítě vzniklé z aktu lásky a přirozeně, nebo vychovávat cizí (ať už adopce, nebo pěstounská péče).
29. Září 2008 - 18:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Kačko, mluvíš mi z duše. Mám pocit, že dnešní nastavení společnosti mladé holky (i kluky) směřuje jedině ke kariéře. Já mám prostě pocit tlaku - musíš studovat, pak už se ke studiu nedostaneš, ideálně ještě jet do ciziny a učit se jazyk, lítat po světě... kariéra nade vše - mladý perspektivní, flexibilní - jsou toho plné inzeráty, už chybí jen slovo workoholik.Já netvrdím, že to je špatně, ale připadám si už málem jako mimozemšťan, když přemýšlím (v mém věku!!!) o rodině, dítěti, klidu a zázemí a nešílím z peněz, přesčasů, angličtiny, lítání po světě...A samozřejmě na mě tlačí ještě ta příroda :-)Zabředla jsem do té práce, dělám ji už od střední a musím odolávat tlaku, který se tvoří zcela přirozeně a to, abych byla lepší a lepší, místo si udžela a pracovala co nejvíc. Člověka to občas směřuje k tomu, aby zapomněl na sebe, svůj volný čas, zájmy a nedejbože aby ho nenapadla myšlenka na založení rodiny. Chtěla bych mít miminko, protože mám pocit, že jsem na něj ted připravená, protože pokud by to teď z nějakého důvodu nešlo, tak se s tím smířím a nebudu se užírat tím, že jsem propásla šanci, časem se vrátit k práci, kterou teď dělám a až budu mít chuť a sílu, tak bych chtěla studovat.Nevím, jestli je tahle moje ideální představa utopií.Nechci se zařadit ani do jedné škatulky - úspěšná žena kariéristka nebo mamina, žijící jen svými dětmi.Jde vůbec uskutečnit něco mezi tím?
29. Září 2008 - 18:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Iveta (anonym)
Agáto jestli to opravdu tak cítíš tak asi není co řešit. Podle posledního příspěvku je opravdu vidět, že to miminko opravdu chceš za všeho nejvíce.Rozhodni se podle toho jak to opravdzu cítíš.Podle sebe.
29. Září 2008 - 19:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Iveta: asi ano, jen mi nedá spát ta práce...chtěla bych vědět, nakolik je možné věnovat se práci na mateřské, jaký je návrat do práce po mateřské a jaké je to s případným pozdějším studiem...já si můžu něco vysnít, ale je mi jasné, že realita je asi trochu jiná :-(
29. Září 2008 - 21:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Docela mi připadá, že dnešní móda (celebrity) je mít dítě kolem čtyřiceti...
30. Září 2008 - 1:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
A kolik lidí jsou celebrity - jsou-li u nás vůbec nějaké?Obvykle to není v prvním manželství.Na Lucii Bílé je dobře vidět, že čím starší žena, tím větší problém mít děti. Zničila si i své zdraví. Dgmar Havlové se dítě také už nepodařilo a Veronika Žilková měla na dítě v pozdním věku extra smůlu. Pochybuji, že by s nimi někdo měnil.Mě tenhle model nepřipadá dobrý.
30. Září 2008 - 9:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Já jsem jednoznačně pro práci a školu, ale je to tím, že mít dítě nijak moc nechci, takže kdyby se mi to kolem 35 nepovedlo, tak se mi nezhroutí celý svět. A nebo bych si potom nějaké dítě vzala alespoň do pěstounské péče, nějaké starší, které má menší šanci na osvojení.
30. Září 2008 - 9:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ale co se týká Tebe, Agáto, tak bych Ti poradila, abys do toho mateřství šla, evidentně dítě moc chceš, tak čekat je zbytečný. S prací se neboj, evidentně jsi chytrá holka, která se po mateřské zvládne vrátit v klidu a v pohodě do práce. Navíc od kamarádek vím, že děti jsou mnohdy motor ke všemu, co si člověk zamane :-) A na kariéru je dost času, s tím, jak se u nás posouvá doba odchodu do důchodu, na to budeš mít x desítek let čas :-))
30. Září 2008 - 9:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
Asi máš pravdu Jano, vidím to možná moc dramaticky, jen vím, jak je fajn práce v životě důležitá a já teď fajn práci mám, v klidu, naprosto mi vyhovuje a kolem je bezvadný klektiv, což není asi samozřejmost :-(Mám pocit, že mateřstvím bych o tohle přišla, protože rok, dva na mě nikdo čekat nebude...a pak nevím, jestli bych takhle fajn práci našla.
30. Září 2008 - 10:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
To chápu. V klidu si to promysli, jsi mladá, i na to dítě máš ještě čas, nech to klidně rok uzrát a potom uvidíš, jestli ten mateřský pud bude silnější.
30. Září 2008 - 10:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
Agátko, oni na tebe ale počkat musí. Po mateřské se musíš vrátit na stejné místo a po rodičovské aspoň do firmy, třeba na jinou pozici. Pokud chceš jedno dítě, neviděla bych to vůbec černě. a pokud jsou s tebou spokojení a děláš už tam dost let, tak by tvoje místo na tebe mohlo počkat klidně ty 2,3 roky.Ale holky mají pravdu a já to taky tak vidím, že na děti jsme mladé a připravené jen krátký čas, kdežto pracovat budeme ještě desítky let. Já vím, že jen práce a koníčky a cestování by mě neuspokojovalo, neměla bych pocit plného života. je to moje zkušenost. Asi tak loni jsem měla dost depky, prostě splín ze školy, z života..žádnou velkou perspektivu, cítila jsem se manipulovaná, zatížená a tak. No a pak jsem jednou jela na víkend ke švagrové, která má malá dvojčata. A pak mi to došlo. Když ke mě malá neteř s láskou a důvěrou vztáhla ruce, pochopila jsem, že život má smysl.:-)
30. Září 2008 - 11:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
No, já právě nejsem zaměstnanec, dělám na živnosťák, takže mám velkou svobodu, ale žádnou jistotu. Ale je fakt, že tenhle problém bych řešila asi v jakémkoliv věku... Mě děti nikdy nějak zvlášť nevzrušovaly, ani nemám pocit, že bych z nich teď byla nějak odvařená, kdybych děti mít nemohla, asi bych se s tím nějak smířila, ale nedávno se kamarádce narodila holčička a mě nějak přepadla touha mít vlastního drobka :-)Není to něco, že teď strašně CHCI, jinak život nemá smysl, spíš takový jemný nenásilný pocit, že by bylo fajn kdyby nám (mě a mému miláčkovi) přibyl do života malý človíček.A také ty rozumové důvody, kdy mi ze zdravotního i psychologického hlediska připadá, že čím dřív tím líp.
30. Září 2008 - 11:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
Každý vidí smysl života v něčem jiném. Mně by děti hodně chyběly a hlavně chci vlastní, není mi to jedno, jestli budu mít svoje nebo cizí. No a pakliže nechci na umělé oplodnění, jediné, co pro to můžu udělat je, neotálet s tím a mít rodinu když jsem relativně mladá a zdravá.Mně děti dřív taky moc neříkaly, změnilo se to až když se narodily neteře a taky když jsem se vdala a vysadila HA. A taky je to možná i věkem.Když děláš na živnosťák, tak to máš v pohodě, záleží na tobě, jestli budeš pracovat na mateřské, nebo kdy začneš. To je fajn.Víš, teď možná nejsi odvařená z toho, že bys neměla mít děti,a le možná za 10 let to budeš vidět jinak. Mění se to a navíc myslím, že tobě ještě nezačaly pořádně tikat biologické hodiny, to je pak totiž hukot.
30. Září 2008 - 13:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Agáta (anonym)
To máš asi pravdu...živnosťák a práce doma je super, ale té práce je bohužel dost a asi bych to nezvládala a musela bych ji pustit. Takže bych o ni přišla a to se mi moc nechce.Buď jedno, nebo druhé, nechci se ztrhat a taky si chci drobečka užít, je to jen jednou za život.Za 10 let to opravdu budu vidět jinak, to věřím a hukotu se chci rozhodně vyhnout :-)
30. Září 2008 - 13:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Janina (anonym)
Agáto, je mi 30 a mám své první dítě (1 rok). Před děťátkem jsem se stihla vdát, rozvést, postavit s přítelem dům a znovu se vdát. Když byl dům hotový, měla jsem plány, jak budem cestovat, sportovat, jak si v práci trošku polepším a nějak se mi do dítěte přestalo chtít. Cítila jsem to jako velké omezení v životě. Jenže manžel mimčo strašně moc chtěl a tak jsem ho vyslyšela. Dnes jsem nejšťastnější mamka na světě a rvu si vlasy, že jsem to mimčo neměla už o pět, deset let dřív, kdyby to šlo. Chceme ještě druhé a případně třetí a až bude mému nejmladšímu dítěti nějakých 15, mě už asi bude dost něco po padesátce. A to mě děsí. Že budu mít zastaralé názory, že nebudu fyzicky úplně fit a k tomu budu mít doma puberťáka v nejaktivnějším období :o)) I z tohoto důvodu bych si "příště" pořídila miminko dřív, abych těch dětí stihla víc a abych si s nimi stihla vše naplno užít. Ale chápu, že v dnešní době je hlavním problémem práce. Já mám už teď strach, jak se jednou vrátím po několika letech do práce. Budu úplně mimo a budu muset ve všem začínat od začátku. Ale to dítě (ty děti) jsou teď pro mě prostě nejdůležitější!! A tak věřím, že nás teď taťka uživí a že se pak já budu moc vrátit zpátky do práce.
30. Září 2008 - 14:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Ahojte,Nejsem zenska nebo o tom nevim :D, ale taky bych rad svuj nazor:Zatim studuji, ale kdyby treba byla partnerka a bylo mimco, klidne bych prerusil, ke skole mam 2 prace je to teda mazec, ale zatim.. Sice psychycky no nevim, ale..Co se tyce toho v kolika dite nebo jit studovat, je to individualni, nekdo se na vysku nedostane, protoze uz vypadl z toho jak studovat, jiny uz nema silu.Ale kdo chce, tak muze, ono sou i celouniverzitni studia, teda neco stojej trosku, ale..No je to devcata na vas, ja bych mimonko rad, protoze je to radustka, ktera by me tesila.
11. Říjen 2008 - 17:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Nestea (anonym)
U každého je to jiné. Já bych, i kdybych měla děti, nikdy bych nechtěla být dlouho na mateřský, tak maximálně rok a šup do práce, neztratit pozici, rozhled. Po 3 letech pokud se žena nějak např.neučí novým věcim, není v dění se musí cítit naprosto zbytečná.....Teda v mém případě by to tak bylo, být zavřená doma s dítětem a mít jako denní plán, praní, žehlení a starání se o děti, tak mě za týden klepne. I kdybych měla děti, musela bych se hodně realizovat, učit se, chodit mezi lidi a co nejdřív by to šlo do práce. Hodně lidí to nechápe, ale já zase na druhou stranu nechápu je, jak můžou být 3 roky doma u plotny a pak si ještě udělat další dítě a prodloužit to na 6 let.....totální degenerace....a ani bych si neuměla představit, že mě živí jenom můj manžel....
11. Říjen 2008 - 18:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Markéta (anonym)
To máš pravdu, ani já bych doma nevydržela, ale je fakt, že u každýho je to jiný. Někdo prostě v tom drhnutí sporáku a vaření kašiček vidí smysl života. Každej jsme jinej a v tom je to kouzlo, ne?
11. Říjen 2008 - 18:49

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama