Vzrušení z vlastního syna

Copak?

Snažím se jí matce dát a ktomu vše co potřebuje, od nějaké doby matku beru více jako ženu která mi moc pomáhá z různých zklamání se ženami co sem v životě poznal, dnes sem byl u ní na návštěvě s dárkem ke svátku, opožděně, měla radost a povídali sme si ovšem možným a bylo to fajn, Štědrý den budeme slavit spolu u ní doma tak se moc těším až se oblékne do svatecniho a budu s ní, sem rád že nemá žádný vážný vztah já sem se jí před časem přiznal k tomu že mi chybí a že se mi líbí jako žena,často mám o ní určité představy.. Je to normální?

Ty si jako jentak řekl mámě že se ti líbí jo?

Neřekl ale napsal a určitě to nebylo jen tak, ne vždy sem sní měl jen dobré soužití kolikrát sem se těšil až přijde domů a pozdravime se ovšem když sem domu nepřišel já tak mě schánela po telefonu, chápal sem ze se bála ale to já kolikrát o ní taky, vždy mi dala vědět že se vrátí ráno když šla někam... Zajímalo by mě co si o tom že bydlí s dospělím synem mysleli chlapy se kterejma něco měla, já samozřejmě chápu že mamka potřebovala a potřebuje sex stejně jako já se tu kolikrát priznaval k různým věcem co podle mě dělá spousta chlapů svým matkám, vím že pokud by to mamince vadilo tak by semnou tak ráda tolik let nežila sama v malém bytě kde sem často před spaním myslel na ní když sem slyšel že masturbuje začal sem taky, od puberty sem občas slyšel mamku i při sexu s otcem nějak neřešila že sem třeba ještě nespal jen dali křeslo za dveře a já poslouchal jak si mamina užívá, bylo to mnohem příjemnější než poslouchat jejich věčné hádky. V dospělosti sem pochopil že pokud spolu zijou syn s matkou v domácnosti tak toho druhého prostě nemohou přehlížet, já sem se odstěhoval abych si mohl brát domu návštěvy a seznámit se ovšem kolikrát si říkám že bych raději koupil něco pěkného mamce než utrácet za ostatní, k Ježíšku nějaké pěkné spodní prádlo třeba?

No , normální to není , ale s oidipovským komplexem nic nenaděláš . Někteří lidé s tím prostě žijí .

Tušil sem že ho mám ale někdy se tím dost trápím třeba dnes

Netrap se zbytečně , nemá to cenu . Sexuální deviace nelze léčit , musí se člověk naučit s nimi žít . Ale pokud jsou takové které nebudí pohoršení a jejich projevy se odehrávají za zavřenými dveřmi , není to vlastně nic proti ničemu .

Díky za podporu

Nevím jestli to mají všichni stejně kdo tím trpí já mám mamku doopravdy rád nikdy bych neudělal nic co by se jí nelíbilo, jen tu občas napíšu věci se kterými se chci svěřit a na které nezapomenu, někdy sem vtom hledal záměr že mě zkouší ale nevím, proto se ptám co je normální a co už ne?

Zkus napsat na poradnu, já tam píšu když potřebuju s něčím poradit myslím tím o sexu. A vždy mi poradili jak postupovat.
[email protected]

Oidipovský syndrom je psychiatrický termínus technicus. Ve skutečnosti Oidipus omylem zavraždil svého otce a omylem se oženil se svou matkou. Oidipovský syndrom v současném podání se jeví v méně invazivním pojetí tak, že syn miluje matku více než otce. V horším případě otce nenávidí a eliminuje. Matka toho může nebo nemusí využívat. Pokud je matka přístupná, v manželství, nebo v samoživitelství, končí to obyčejně incestem. Podmínkou je ovšem přístupnost matky. Pokud nechce, k incestu nedojde. Nějaké úvahy na téma. že syn po ní touží jsou naprosto bezpředmětné, protože pubertální sny se rozptýlí v náruči přístupnějších partnerek. U mě to nastalo již ve třinácti letech a v osmnácti jsem matku velmi rád opustil, jako otrok nesexuální, celoživotní partnerky. Postarala se o to abych neměl život jednoduchý, ale co tě nezabije, to tě posílí. Pokud ovšem existuje oboustranný zájem, není síla, která by nekonformnímu vztahu matky a syna zabránila. Setkal jsem se s tím v životě několikrát, dokonce s celou souložící rodinou. Jsem člověk, nic lidského mi není cizí, ale nemusím dělat to, co ostatní.

Píšeš že to u tebe nastalo ve třinácti letech a matku jsi opustil v osmnácti jako otrok nesexuální celoživotní partnerky. Nějak se v tom nevyznám, můžeš to lépe vysvětlit. Díky

Již jsem to zde zmiňoval. Matka měla utkvělou představu, že se o ní budu celoživotně starat a tomu podřídila veškerou i sexuální výchovu (časté sebeukájení, komplex malého penisu, domácí práce atd.). Ve třinácti jsem zahájil pohlavní život se starší zkušenou ženou, která mne současně osvobozovala. V osmnácti jsem se nastěhoval k dívce, s kterou jsem normálně žil až do vojny. V podstatě hned po vojně jsem se oženil a téměř padesát let mám zcela normální rodinu. Nenávist mé matky měla nejen morální, ale i hmotnou formu. Vyvrhel a vyděděnec, stručně řečeno.

Sex se sestřenicí není incest. Někde jsem četl, že se můžou vzít a mít děti. Ale je potřeba vyšetření, jestli tam není nějaké dědičné zatížení. Já jsem také miloval svou sestřenici. Ale i když jsem před ní měl sexuální vztah, před ní jsem se styděl, takže zůstalo jen u líbání rtů a prsou. Dnes toho lituji, že jsem se styděl. Ona byla připravená na víc.

Co tě k takovým myšlenkám, představám, vede ?