Trestani dospelych deti

to Hanka:
Zajímavé zážitky, jenom by mě zajímalo, na jakém konci vařečky jsi při nich byla ...
Tou vařečkou přece nelze mlátit tak, že se rozlomí, to už fakt hraničí s týráním.

Trestat vařečkou je nebezpečné, snadno může dojít k zranění. Sama jsem kdysi zažila, jak ulomená část vařečky prudce proletěla celou místností a ještě rozbila okno, a také jsem viděla rozštípnutou vařačku, z které trčely ošklivé třísky! A čím větší je vařečka, tím je i větší možnost jejího zlomení.
Pro trestání našich dětí jsem se proto naučila používat plochý řemen. Vlastne je to jenom asi 30cm dlouhý kousek koženého pásku, ale dobře se s nim pracuje, i malá rána dost bolí, a při normálně vedeném výprasku s ním nelze ublížit. Doporučuji.

to Majda:
Tak to je sila! Zlomena vařečka o holý zadek!To musel být výprask na ktery nezapomeneš. Ja taky pamatuji, jak u nás měla vařečka posvícení po rodič. schůzce ve škole:)Ale to byl naposledy nějaký 2 roč. na SŠ. Jak dostane 18 letá slečna vařečkou, to si nedovedu představit... ikdyž chtěl bych to vidět:) Jestli hraje hrdinku nebo bulí a prosí maminku, aby přestala?

Petre, vekem asi dospely je, ale nedospiva dusevne, takze je to, cemu Francouzi rikaji "debil" a Anglicani "retard". Pokud myslis, ze je dokonce "kreten", nebo "idiot" s vodnatou hlavou, tak tak daleko bych nesel, protoze to uz by nebyl schopen napsat ani takove debilnosti, ktere pise. Neni tomu ale daleko, stacilo jeste trosicku delsi preruseni privodu kysliku pri porodu, nebo jeste blizsi pribuzensky vztah jeho rodicu, a byval by se bohate kvalifikoval na designaci "kreten/idiot".

Lukáši,myslíš,že třeba takový xxcd je dospělý???!!!

Nic proti sadistickemu trestani dospelych deti s podminkou, ze jde o dospeleho xxcd a Pastyre.

Já jsem byla bita až do své maturity a to výhradně za známky. Nemusela jsem nic dělat, jen chtěli, abych se dobře učila. Přes rok jsem známky zapírala, zato s vysvědčením se mi domů nechodilo moc lehce. Kašlala jsem na učení, takže už od prváku na gymplu tam byly i čterky. Schytala jsem to od toho, kdo byl doma dřív, vždycky jsem si musela stáhnout kalhoty i kalhotky, ohnout se přes postel a čekat, než přijdou s vařechou. Výprask sice bolel, ale ne moc. Spíše ten pocit studu. Poslední výprask jsem dostala, když jsem neudělala maturitu. Protože jsem měla strach, zavolala jsem jim a řekla, že jdeme ještě se třídou do hospody a pak doufala, že už budou spat. Marně. Už u dveří mě čekala mamka a zfackovala mě až do pokoje, kde už čekal taťka, než jsem se nadála, už jsem byla s holým zadkem přhnuta přes koleno. Mlátil mě tak dlouho, dokud tu vařechu nezlomil. Od té doby už jsem za nic nedostala a zpětně se na ně vůbec nezlobím. Kašlala jsem na to a flákala se...

tak to vypada, ze telestne trestani uz konecne neexistuje

Nějak jste se odchýlili od tématu,ne?

Tak to uz davno neni pravda. Na CVUT obecne se to mozna uci, ale jaderka tak nejak "kapanek" vybocuje, ostatni nas maji za magory a integral je pro ne vrchol vsi matematiky. Bohuzel nam prave ostatni fakulty CVUT tak trochu kazi povest :o(
(a ted se mi povedlo urazit vsechny ostatni CVUTaky :o) )No ale synovi dej ten odkaz, at se rozhodne sam.
Trpaslici - asi se zalekli a utekli, ale nebojim se toho, ze by zase nevylezli, oni jsou totiz vsudypritomni :o) Mozna se jen docasne zastrasily padne argumenty:o)

No, já to nechám spíš na jeho rozhodnutí. Ale už jsem ho stačil trochu "proočkovat" tvrzením, že na ČVUT se učí matika stylem "lze dokázat" a na matfyzu se dokazuje :-). Doufám, že jsem Tě neurazil, třeba už to neplatí ...

BTW už se tu nějak dlouho neobjevil žádný trpaslík, před čím utekli?

At necha matfyz matfyzem a jde k nam, u nas se da matika studovat taky a rekla bych, ze lip :o) Urcite ho posli k nam na studentskou konferenci TCN, kterou delame pro stredoskolaky (http://linux.fjfi.cvut.cz/~sunie/akce/tcn/2006/index.html)..jsme nadsenci a radi privitame kazdou podobne postizenou dusi :o)
Vsem ostatnim se omouvam za propagaci, uz budu hodna :o)

Jitko, tím jaderným fyzikem bude zakladatel kapely, ne můj syn :-). Ale neboj, mám ten pocit, že MFF už se může pomalu začít chystat i na mého syna. Jenom to zatím vypadá na něco hodně odtažitého - MA, nebo něco ještě "zběsilejšího". Ale je ještě spousta času, uvidíme ...

Přijde mi, že zde neustále hledáme obecně platný princip na úspěšnou výchovu dítěte. Otazkou je, estli tento obecně platný princip vůbec existuje. Každý je svým způsobem originál. Trochu bych to přirovnala k tomu, když za mnou onehdá přišel jeden můj kamarád a chtěl, abych mu řekla, co má dělat, aby si nabalil holku, že se mu to pořád nedaří, zkrátka chtěl něco, co obecně zabírá, uznejte, copak něco takového existuje? :o)
Tomáši, tvému synovi gratuluju, studuju 5. rokem jadernou fyziku, taky jsem šla bez přijímaček. Škola je to těžká, první dva roky člověk dostane pěkne po čumáku, ale stojí to za to. Kdyby chtěl nějaké info, můžu něco napsat - ale do téhle diskuse to nepatří, tak to tu nechcí příliš rozvádět.

Paní Jarko, není zač se omlouvat. Já jsem tím zahnáním do kouta jen trochu neobratně vyjádřil jistou dávku své bezradnosti, ta situace je dost "drsná" i na mě.
Ještě ta kapela - Vy máte vnuka kytaristu, jä zas syna bubeníka. Takže muzikantskou komunitu trochu znám. No, to prostředí je svým způsobem rizikové. A dějí se tam občas dost divoké věci. Ale že by jen to prostředí dokázalo někoho stáhnout dolů, to se mi nezdá. Spíš může fungovat jako prostředek nějakého protestu - a alkohol, cigarety a drogy se tam samozřejmě vyskytují častěji, než v baletní škole, to jistě. Ale jako příčina mi to nesedí. Mimochodem zakladatel té skupiny, ve které je i můj syn, taky letos maturuje. Pohodovej kluk, chce dál studovat jadernou fyziku a přijímací zkoušky se ho vzhledem k prospěchu netýkají. Takže kdo se nechce nechat stáhnout, ten se nenechá.
Na závěr už jen přání, ať Vám to dobře dopadne. Dr?ím všechny palce.
Mějte se fajn ...

Díky vám všem za názory, je to v podstatě shrnuto tak, jak všichni píšete. Jen chci dodat, možná to z toho mého příspěvku nebylo patrné, že syn se snachou nepřistupovali k výchově mechanicky, psala jsem, že každého brali jako partnera, to znamená individuálně jako osobnost. To, že příčinou by mohla být určitá žárlivost na staršího sourozence, to byla jedna z prvních příčin, která nás napadla, ono to ale bylo spíše naopak, syn se snachou se věnovalii spíš víc tomu mladšímu, aby mu právě s tímhle pomohli a co vím, tak ani nepoužívali ty časté srovnávací věty typu "podívej se na bráchu, jak mu to jde". I ve všech zájmech vnuka podporovali, chtěl hrát na kytaru, syn mu koupil kytaru a hraj na ni vnuk dodnes, hraje v kapele - no já nevím, jestli třeba právě tohle prostředí ho někam nestáhlo. Vnuk šel na gymnázium dobrovolně, tehdy měl takové období, že chtěl být lékařem, tak v tu dobu chodili s mým synem po knihkupectvích a kupovali různé lékařské knížky, rodiče jej v tom podporovali, jenže i přes jejich podporu tento zájem časem potichu vyšumněl. O právníkovi a určitých právních omezeních směrem k vnukovi už byla taky debata, jen by v případě našich bylo nerealizovatelné, aby s ním někdo zůstal doma z práce, protože na to by doplatila hodně tvrdě celá rodina, bohužel to tak dnes je. Mně se také jeví nejúčinnější to, co jsem radila - obrátit se na odborníka, protože jsem přesvědčena, že teď už existují pouze dvě cesty, buď odborník - a nebo ten pád na ústa. A na závěr ještě Tomášovi - omlouvám se, ale vůbec jsem vás nechtěla zahnat do kouta a děkuju za názor.
To vám všem a děkuju za to, že tahle debata má smysl. Hezké volné dny.

Paní Jarko,
musím se přiznat, že jste mě docela zahnala do kouta. Takže budu trochu vařit z vody, neb se mi nedostává mnoha potřebných ingrediencí. Navíc naši kluci jsou mladší a věkový odstup mezi nimi větší. No ale zkusím to :=).
Bez mučení přiznávám, že chování Vašeho mladšího vnuka mi někoho připomíná, a to sebe samého. Lehce odlišný scénář, jsem jedináček, ale stejně. Až na ty neomluvené hodiny to bylo hodně podobné. I když jsem se vzpamatoval o něco dřív a s maturitou už problém nebyl. A teď to nejdůležitější, proč? Obyčejný PROTEST. Já byl od mala technicky založený, bavila mě elektronika, pošilhával jsem po počítačích, bavila mě matematika, fyzika. Počítače ještě k mání nebyly, tak aspoň programovatelné kalkulačky a podobne hračky. Můj táta měl za sebou reálné gymnázium, dva semestry na lékařské fakultě v Bordeaux, v devětačty?icátém byl odsouzen coby "Americký špión a velezrádce" a strávil 11 let v kriminále. Po propuštění si dodělal dálkově střední zdravotní školu - a to bylo maximum toho, co mu bylo dovoleno. A měl představu o tom, že mě se povede to, co nemohl on. Důsledkem byl konflikt, citové ochlazení a postupně úplné odcizení. Prostě jsem neplnil jeho představy, a já na to reagoval po svém - to jest úplně špatně. Táta je přes 15 let po smrti a už se nikdy nedozví, že mě můj tehdejší koníček živí lépe, než kdybych absolvoval jeho vysněnou medicínu.

A jak z toho ven v případě Vašeho vnuka? Čím bych začal: asi bych zkusil najít ten okamžik, kdy to všechno začalo jít "dolů". Třeba ho najdete sami, může pomoci i psycholog - a klidně i bez přítomnosti vnuka, tedy když odmítne spolupracovat. Podle mého nějaký ten spouštěcí mechanismus musel být, i když to třeba vypadá na první
pohled jako prkotina. Jen nápad - vůbec to tak nemuselo být: šel na gymnázium proto, že sám chtěl nebo proto, že tam už byl starší bratr? Anebo něco úplně jiného, nevím... A když to vyjde, pak určitě zkušený psycholog.
No a když to nevyjde, pak už pomůže jen ten Vámi zmiňovaný "pád na ústa". Ale pokud má takové problémy s maturitou tak asi přijetí na VŠ v tuto chvíli není na pořadu dne. Takže by možná pomohlo tohle: "Seš dospělej, tak sy najdi práci. Bydli si kde chceš, jestli doma, tak budeš přispívat na domácnost a dodržovat jistá pravidla. A kdybys náhodou změnil názor, tak se za rok můžeme bavit o daších možnostech.". Takový, řekněme, řízený sešup s otevřenými zadními vrátky. Tvrdé, leč účinné. Riskantní, ale je co ztratit?
Konec teoretizování, víc neumím :-). Jen ještě na závěr - v tom mém "příbehu" se facky ani jiné násilné metody nekonaly, a kdyby ano, ničemu by nepomohly. Spíš by to všechno bylo ještě horší.
Přeju hezký den, večer, noc - no prostě to, co právě máte :-)

Tak se jen malicko pripletu a zminim se, ze kolikrat neni lehke zit ve stinu uspesneho starsiho sourozence. Kazdy clovek na sve unikatni talenty a to, ze nekdo ve skole moc neprospiva, neznamena, ze bude celkove neschopny. A existuje mnoho lidi co to potvrdilo a patri ve svem dospelem zivote k tem nejuspesnejsim. Tak uz davno se mely najit ty talenty co by mel ten mladsi sourozenec, jelikoz to vypada, ze se vzdal a vnitrne je nestastny. A to je jeden z mich nahledu.

Je velké umění vystihnout ,dokud jsou děti hodně malé, která výchovná metoda bude pro které dítě nejefektivnější.Na jedno platí nejvíc tělesný trest, na některé rozumná domluva,ke každému potomkovi by se asi mělo přistupovat individuálně. Ale dost často se stává, že na to přijdeme, až už je (v mnoha případech) pozdě.Výchova dětí je v podstatě sázka do loterie a nemá smysl v případě , kdy se nepovede,trápit se , kde jsme udělali chybu.Ve Skandinávii mají děti od rodičů vše dovoleno, vede tam výchova, která děti téměř v ničem neomezuje a výsledkem je spousta zdravě sebevědomých mladých lidí, nestresovaných.,pohodových.Na2. straně ta naše prvorepubliková výchova měla taky něco do sebe. Mantinely by děti měly znát , pokud je překročí, budou potrestané.Ale tak, aby si uvědomily že je to trest.Ale tak, aby s Od svých známých vím, že spoustu trápení s dětmi pomůže nejen řešit, (ale hlavně odhalit příčiny problematického chování)KINEZIOLOGIE.(hledání bloků)Taky je důležité,aby dítě byla trochu"osobnost" , a ne někdo, se kterým kamarádi a okolí může manipulovat a třeba ho i morálně deformovat.

Jarko, tak nějak mi to nedá a napíši několik poznámek. Jen tak na okraj, byl jsem učitelem 10 let a učil jsem vojáky základní služby. To co znají problematiku, tak ví, co to v praxi obnášelo.
Váš příklad je doslova učebnicový. Za prvé, je určitým mýtem mezi lidmi, že přistupují ke všem dětem stejně. Většinou, když se jde do hloubky problému, tak se zjistí, že tam (byť pro někoho drobné) rozdíly byly. To vím z příkladu rodiny mé manželky, kde tchyně řešila se švagrem stejné problémy a lamentovala, že k oběma dětem přistupovala stejně. Bohužel ne. Ale to by bylo na samostatnou diskuzi.
Za další si myslím, že zde hraje velkou roli genetika, každý člověk je jiný a právě zcela rozdílní sourozenci z homogenního prostředí to jednoznačně dokazují. Zase to doložím příkladem z mého života. (Mám již nějaký věk a tak hlavně čerpám zkušenosti z pozorování kolem sebe, dle mě je to nejlepší škola). Moje matka pochází ze 4 sourozenců (2 měli jiné matky), všichni 4 byli mláceni jako žito. Ze dvou vyrostli slušní lidé, se slušnými rodinami, ze dvou jsou alkoholici a i v jejich rodinách jsou jenom problémy a problémy. To je pro mě jednoznačný důkaz, jak je bití velmi diskutabilní prostředek.
K otázce Vašeho vnuka si také myslím, že by ho bití nezměnilo, možná trochu usměrnilo, možná by případný strach z fyzického trestu zabránil aspoň něčemu. Trošku se divím tomu, že rodiče nezašli za odborníky sami, aby si předběžně nechali udělat rozbor a doporučení, a za druhé, dokud není plnoletý tak pořád určité možnosti jsou. Když dcera začala v pubertě vyvádět, tak jsem si s ní pohovořil v duchu, že první a základní podmínka je dodržování určitých pravidel, o kterých dejme tomu můžeme diskutovat. Pokud by elementárně tato pravidla porušovala, tak jsem jí řekl, že klidně půjdu za právníkem a nechám si poradit, jak se jí v plnoletosti zbavit (byť by mě to hrozně mrzelo), protože si jedním shnilým jablkem nenechám zkazit celou bednu. A když mě zkoušela vyhrožovat, tak jsem jí řekl, že klidně opustím zaměstnání, a budu se jí věnovat 24 hodin denně - ze školy se mnou domů atd. Ale v tomto případě ať počítá, že se to na životní úrovni projeví - a hlavně její. No bylo by to na dlouho, již tak jsem se rozepsal.