Trestani dospelych deti

Jako dítko školou povinné jsem byla pěkné číslo a naši i učitelé si se mnou asi opravdu užili. Všechno začalo mým nástupem na Gymnázium, kdy jsem z vesnické školy postoupila do města plného nástrah, světem ošlehaných holek a kluků, a v neposlední řadě hlavně daleko od domova a rodičů. Našla jsem si kamarádku, se kterou jsme si okamžitě padly do oka a začala bouřlivá éra našeho čtyřletého tažení studentským životem..Razily jsme teorii, že život je příliš krátký a krásný na to, abychom jej trávily učením a sezením v lavicích. Vždyt všude kolem bylo tolik možností, jak daleko příjemněji a užitečněji trávit pěkné slunečné dny... Stačilo ráno v šatně na sebe mrknout, během vteřiny vyhodnotit situaci a za pár minut jsme už seděly u školního lékaře s nejrůznějšími, po cestě vymyšlenými, chorobami. V jiném případě jsme už stopovaly auta směr Volnost a Svoboda a s dokonale nacvičenými podpisy svých rodičů, uváděly do omluvných listů vážné rodinné důvody...Nemusím vám vykládat, jak to vypadalo s prospěchem. Byly jsme obě přirozeně inteligentní aspoň natolik, abychom 2 ročníky zvládly alespoň s průměrnými známkami.
Kdybychom alespoň tu malou část, co jsme ve škole trávily, zvládly být milé a poslušné!!! Ale kdepak. Provokovaly jsme oblečením, chováním, psaly slohové práce na tehdy zapovězená témata (totalitní systém) a tím jsme na sebe jen upozorňovaly a zkoušely chatrné nervy pánů profesorů.Takže ta pověstná rána osudu prostě musela jednou dopadnout: sedíme ve třídě, píšeme nějaké nudné zápisky, a vtom se rozezvučel školní rozhlas a pan ředitel hlásil zprávy o pololetním hodnocení. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem slyšela své jméno!!! Ale bylo to tak. Bez jakéhokoliv upozornění našeho třídního učitele nám navrhl za neomluvené hodiny a liknavé chování ředitelskou důtku a podmínečné vyloučení ze školy. K tomu dvě nedostatečné z matematiky a chemie... Seděly jsme jako opařené a v hlavě nám proběhlo minimálně sto nejhorších reakcí, které nás za to budou čekat doma...
Spletla jsem se... byla to ta stá první a nejhorší....Dopis o mém chování , prospěchu a ředitelské důtce už ležel na stole, když jsem otevřela dveře... Musím říct, že poprvé za ty roky mi došly argumenty a já ve 3ťáku dostala první a největší výprask ve svém životě bylo to vařechou a s kalhotkama u kolen...Kamarádka dopadla podobně jen na svém holém pozadí pocítila řemen.A jak to dopadlo? Výprask mi pravděpodobně zachránil vzdělání. Zdárně jsme s kamarádkou rok poté odmaturovaly a společně vykročily vstříc tomu novému a nespoutanému, báječnému životu...

Verco, kdyz tvoji rodice udelaji nejakou blbost, tak jako ze kazdy dela, pripomen jim ze by meli dostat vyprask.

Jinak nic bych netajila, utekla k sousedum, nebo rvala bych z plnych plic, zatelefonovala pratelum te prijit zastat, zavolat policiji, ze te biji.
Take si s nima posad a promluv si s nima, nech jim vedet, ze se snazis chovat dobre a ze stredoveke telesne trestani se jiz ve vetsine svetu nepouziva a ze je to proti EU zakonu ublizovat detem.
Ale v prvnim pripade to byli oni co byli spatne vychovani.

Moje mališká chce dostávat výprask přes plesové šaty (s velkou sukní aby to moc nebolelo) a tkse ptám,jestli má s tím nějáká holka zkušenosti.Díky

Betko-co nebylo na škodu?výprasky?takže je vlastně schvaluješ,hmm když jsem se to snažila ukecat,tak mi naši taky říkali,že výprask si na rozdíl od nějakého zákazu zapamatuji a kolik mi bylo se neřešilo
Veroniko,Jarko-jak by jste se chtěly bránit?několikrát jsem se pokoušela,stejně to nepomohlo a pak to bylo ještě horší

Hezká spankingová fantazie, Rosťo...

Doma jsem nikdy bitej nebyl, ale ve skole jo, naposled kdyz mne bylo 15. Jeden ucitel klukum daval na vybranou, bud blbou znamku, nebo na holou. Ja a nekolik dalsich kluku v nasi tride jsme si vybirali na holou, coz bylo 10 ran dlouhym pravitkem. Stipalo to hodne, ale byl z toho akorat cervenej zadek a druhej den ani stopa, takze lepsi, nez blba znamka. Samozrejme, ze ve skole to o nem zaci vedeli a byl to uchyl, ale neskodnej. Kdyby to na neho nekdo rekl, tak by ho asi vyhodili, ale to nikdo ve vlastnim zajmu nikdy nikdo neudelal. Uz mne neuci nekolik let, ale uci porad, takze jsou dalsi kluci, ktery si zlepsuji prospech tim, ze si nechaji dat na holou.

fakt nas narod vse resi bitim svych deti

Nevím, prostě jsem se taky zachoval jak malej kluk. Nedokázal jsem jí to říct, chtěl jsem, ale prostě to nešlo. Radši jsem nespal celou noc. Ještě teď si to pamatuju, tu strašnou spoušť v garáži. On jezdil fakt jak blázen, když nejelo nic proti tak jezdil občas schválně vlevo a strašně rychle. Když si vzpomenu jak zajížděl do tý garáže. Ohnul to prudce doleva a dupnul na plyn. Samozřejmě si najel málo, tam je hodně málo místa. A vzal to z levý strany o futra. No, dostal jsem právem. I když ta louže na koberci byla snad ještě horší než ten fialovej zadek. To že mi to nechala postupně zaplatit, to už jsem bral jako samozřejmoost.

Pavel: nemyslím si, že by tahle zkušenost měla vliv na Tvou bezpečnou jízdu, ten Tvůj prohřešek byl z úplně jiné oblasti. Ale musím se přiznat, že v tomto případě Tvou matku chápu, protože ten šok musel být strašný. A Tobě se divím, že jsi jí to neřekl hned a po pravdě.

Vždy jsem byla odpůrce těl. trestů a myslela jsem, že až budu mít děti, tak je nikdy nepoužiji...
Jednou jsme měli s přítelem na starost jeho čtrnáctiletou sestru. Směla být venku do deseti, a přišla po půlnoci! Měli jsme tak hrozný strach, já bych hned volala policii!! Přišla, a měla dost upito. Můj miláček se jí snažil taktně vysvětlit, že tohle opravdu nesmí, že jsme tak nebyli domluvení, že jsme měli strach.. začala být drzá a čím dál víc i sprostá.
Nakonec číše přetekla, a dostala vařečkou několik pořádných ran na zadek, jako malá!
Nemohu si pomoci, ale připadalo mi to fér a zasloužené. I u tak velkého "dítěte" jako ona. Nebo myslíte, že byla poškozena její psychika? Já rozhodně ne.

Vy blbci, takhle se nechat mazat

Můj nejhorší a poslední výprask jsem dostal od mámy jako dospělej-2 měsíce po 18.narozeninách. Ale asi právem. Měl jsem na průmyslovce o půl roku staršího kámoše. Jak mu bylo 18 hned šel do autoškoly. Takže měl ve čtvrťáku papíry na auťák. Rodiče mu samozřejmě auto nepůjčili. Pořád říkal jak přijedem do školy autem a cestou se stavíme pro holky. Máma měla auto, staršího ale dobrýho Peugeota a měla ho v garáži. Po tátovi když se rozvedli. Garáž byla tak 2km od nás od baráku, takový ty řadový garáže, bloky a mezi nimi uličky. Klíč od garáže nosila s sebou v kabelce. Jednou si ale vzala pár dní dovolenou že pojede na chatu, že mi nechá doma jídlo. Že jsem dospělej a postarám se o sebe. Když jela sama tak vlakem, autem jen když jsme jeli všichni. A já dostal nápad. Mamka se odpoledne pustila do vaření-tak jsem věděl že nepůjde ven. Vytáhl jsem jí klíče z kabelky, sundal ten od garáže a běžel k prvnímu zámečníkovi. Nechal jsem si klíč okopírovat a pak to mámě vrátil. Mamka ráno odjela na chatu a já se odpoledne s kámošem vydal do garáže. Klíče od auta byly uvnitř! On hned že se projedeme. Vyjel ven, nastoupili jsme, pustili rádio a jeli. Hned ven z města. On jezdil jak ďábel, stovkou, stodvacítkou. Předjížděl do zatáčky přes plnou. Moc jsem se bál, ale nic se nestalo. Měli jsme velký štěstí. Auto jsme nechali na noc před barákem a druhej den jeli se dvěma holkama do školy. Prostě frajeřina. Zaparkovali jsme hned u školy. Odpoledne jsme rozváželi holky domů. Vzadu nás jelo pět-nevím jak jsme se tam nadupali. Kámoš navíc začal v autě hulit. Já na něj ať už auto vrátí, že z toho budu mít doma zle. Dojeli jsme do garáže. Auto se muselo v úzké uličce vytočit a vjet do vrat-a on se netrefil. Nejdřív nacouval na druhý straně do jiných vrat a vysklil jednu zadní lampu. Auto málo vytočil a při vjezdu do úzkých vrat chytil o futra. Odřel přední dveře, prohnul sloupek a zadní dveře promáčknul, že se nedaly otvírat. Nakonec to předkem napasoval do regálu s kompoty.
Byl to pohled. Předek auta odřenej, zabořenej ve střepech, po tom tekly švestky a hrušky, přední dveře odřený, zadní promáčklý, rozmlácený zadní světlo a u sousedovy garáže odřený vrata. Průser! Začal se mi klepat žaludek. Nakonec jsme se v tý garáži porvali. Strašně jsem se bál až se mamka vrátí domů. Neměl jsem odvahu se přiznat. V pátek přijela a že v sobotu pojedem na chatu. Autem. Umíte si představit co se ve mně dělo.
Máma šla v sobotu pro auto a vrátila se pěšky. Neřekla ani slovo, sedla si na židli a v klidu řekla. Pavle, Pavle, cos mi udělal s autem? Ještě teď to slyším. Cos mi udělal s autem? Já? Nic. Na víc jsem se nezmohl. A už jsem slyšel jak zvedá hlas. Najednou si všimla mých klíčů, co jsem položil na stůl. Ukázala na ten jedinej dlouhej klíč-ten byl od garáže. Ty parchante, ty mi ještě budeš lhát? A facka. A další. Co si myslíš, tys na to vydělal, že mi to můžeš ničit? Řvala tak že na nás začli dupat sousedi. Zavolám na tebe policajty, pudeš do kriminálu! To ses chtěl zabít? Myslela si že jsem řídil já. Ty parchante, ty si myslíš že když si dospělej, že mi můžeš ničit věci? A už jsem cítil jen ty facky. Gatě dolů! Musel jsem si stáhnout kalhoty i se slipama a kleknout k posteli. Takovej výprask jsem nikdy nezažil. Příšerný rány vařečkou. Jak jsem si chtěl stoupnout okamžitě facka. Přestala mě řezat až když jsem se počůral na koberec. V 18 a před mámou. Prdel mě bolela tak, že jsem si nemohl sednout. Máma mě znovu seřvala. Ty nevíš kde je kýbl? Ty si myslíš že jsme v chlívě? Musel jsem si vzít kýbl a vytepovat koberec.
S bývalým kámošem jsme se porvali, mamka se mnou týden nemluvila. Na prdel jsem si musel dávat obklady. Úplně jsme se udobřili až když jsem odmaturoval s vyznamenáním. Řekla mi ale, že to co jsem udělal to se neodpouští. Když jsem nastoupil do práce, rok mi kontrolovala výplatní pásku. Nechala mi 1000Kč na měsíc a zbytek jsem musel odevzdat. Na opravu auta.
Už je to 10 let. Autoškolu jsem si po tomhle udělal až v jednadvaceti. Dnes bydlím s manželkou, děti zatím nemáme. A jezdím dost autem. Najezdil jsem přes půl miliónu km, zatím bez nehody. Třeba za to může tahle zkušenost.

ale není, betko. nepleť si demokracii s anarchií. To je zdejší rozšířený omyl.

jsem už starší a za našich let se výprasky používaly dost často,používaly se velmi různé nástroje,to jsem zjistila z debat mezi námi dětmi(rákosky,vařečky,řemeny,důtky,šlauchy)a i já jsem měla možnost si vybrat mezi zarachem a výpraskem.A bylo to u většiny dětí stejné.Málokdo si vybral zaracha.Výprask se dal vydržet i když 25 na holou třeba důtkama,byl řádnej.A důtky se používaly v hodně rodinách,jak jsem se dověděla od kamarádek.Někdy jsme si ve škole prohlížely zadky a ty jelita byly řádný.Ale jelita zmizely a myslím,že to nebylo na škodu.Pořád lepší,než sedět 14-30dní doma a nikam nesmět.A dostávala jsem až do 18ti let.A nikdo se nad tím nepozastavoval.Někdy je moc demokracie naškodu.

nastesti takovou zkušenost nemám.ale přemýšlela jsem nad tím a asi bych se branila.je mi sice 18 ale citila bych se divně.

nastesti takovou zkušenost nemám.ale přemýšlela jsem nad tím a asi bych se branila.je mi sice 18 ale citila bych se divně.

máš pravdu,pěkný trapas,navíc po výprasku jsem stejně nikam nemohla,dostávala jsem takovým tenkým páskem co šel vidět ještě po několika dnech

VÝCHOVA=ŘEMEN!!! My byli vychováváni JENOM BITÍM, stačila pětka ve škole a už byl zadek fialovej. Nebo přijít pozdě domů či lhát a už jsem byl bit. A k něčemu to bylo. Nekradli jsme, nelhali, nebrali drogy. Svoje děti, až budou, budu vychovávat taky bitím, jako jsem byl já. BEZ ŘEMENU TO NEJDE.

Po přečtení příspěvků je divím jak se necháte dobrovolně mlátit,není lepší si nechat dát zaracha a doufat,že trest něčím odčiním a bude třeba prominut.Není to ponižující a stresující stáhnou kalhoty a čekat než dopadne vařečka nebo řemen a holý zadek???

Presne tak. Souhlasim s Barou. Kdo dostal poradnych 25 vareckou na holou, tak to stipe uplne pekelne a je to zkusenost,ktere je lepsi se vyhnout !!!!