ROMOVÉ - žijí tu s námi

Tak se strevy neni radno...Hele někdy je lepší řešit nemovitost než chlapa:)))))

Nezlepší, sany, mám...Tak se strevy neni radno zertovat. To musis byt opatrna.:)
No zamilovanost bohuzel neresim.Jen nemovitost. Ale nevim,pro jakou se rozhodnout.To jsem cela ja.:D

Ahoj,Lallo, tak to je...Nezlepší, sany, mám zasažené celé střevo a jen to musím hlídat ohledně stravy. Ani operace nepřipadá v ůvahu

Jestli řešíš zamilovanost, tak to ti závidím:)

Ahoj Sany. Já mám teď za ...Ahoj,Lallo, tak to je nezavidenihodne.Ale jsem na tom vlastne trochu podobne.Uz 14 dni mne boli docela fest zada,nejsem na to zvykla, docela mne to otravuje.
Jinak jiz par dni premyslim nad takovou veci, ktera je vlastne velmi pozitivni,ale nakonec uz mne to take otravuje, protoze se neumim rozhodnout.:D Tak doufam, ze se Tve problemy zlepsi.:)

Lalla je taky fesanda.:)...Ahoj Sany. Já mám teď za sebou těžké zdravotní dny. Mám problémy a občas se to zhorší do bolestí tak sem tu moc nebyla. Co ty, je vše vpořádku?

Lalla je taky fesanda.:)

Zdravim vsechny a hlasim, ze jen ctu a jsem lina psat.:)

Koukni do galerie na mého fešáka Čimnýho :)

Ahoj všem! Včera se mi sám...Právě že ne, Pilsnerko. Bydlím v Praze a na vesnici máme dům se zahradou, tak tam trávím jaro a léto...A do města jezdím jen vždy na pár dní...teď už je to naopak, přes zimu budeme v bytě a tam jen dojíždět zase na pár dní

Tak to se ti vůbec nevidím!...já zde žiju už 41 roků. My jsme sem s mužem, taky z Blanska šli kvůli bydlení. U nás doma to nešlo, máti nám dělala zle a tak nám bylo jedno kam jdeme. Já jsem byla na mateřské a muž nastoupil do družstva a měli jsme kde bydlet. Ale začátky byly dost těžký, dům sotva dostavěný, kolem staveniště, než jsme to dali do pořádku tak jsme si mákli. Pak nám vyměřili kus zahrady. Tehdy to bylo jiný, družstva sháněly lidi a vytvořily jim podmínky k bydlení. Hodně věcí jsem se musela vzdát, ale jiné jsem naopak získala.

i přes nájezdy o víkendu...Tak to se ti vůbec nevidím! Jak je v dohledu les a okolo domu zahrádka tak se člověk nikdy nemůže nudit.
Mio a jak dlouho tam žiješ? Jak tě tam osud zavál?

Čtenáři ty ses uměl...i přes nájezdy o víkendu je hub pořád dost, hlavně suchohřiby. Byly jsem dnes v lese na borových šiškách do skalky a donesly houby. U lesa nestálo žádný auto, tak jsme se tam vypravily.
Jo jsem moc spokojená na dědině. I když první den zde jsem koukla z jedněch oken a viděla kravín, z dalších pole, tak jsem si šla do obchodu, koupila lahev rumu s tím, že dýl jak na půl roku to nevidím. Ted bych neměnila, měla jsem možnost před šesti lety se vrátit do Blanska, ale to jsem odmítla. Mám to zde ráda, přírodu, některé lidi a způsob života zde.

Čtenáři ty ses uměl narodit ! :-)
Mio a ty jsi viditelně spokojená na venkově. Mně docela vyhovuje střídání. Vyhovuje mi pracovat ve městě a víkendy trávit na venkově. Někdy se to povede a někdy ne ale teď mě takový víkend čeká. Snad budou ještě houby.
Jak to vypadá u vás Mio?

Mio ale mně se líbí i...no, užiju. Ta moje kamarádka je taky Brnačka, ale tu si předělávám k obrazu svýmu, vysvětluju a vysvětluju no a ona mě na oplátku učí zdravému stravování, na které já moc neslyším. Má správnou vnučku, ona mě říkává, paní přijdi zítra odpoledne na zahradu, budu dělat palačinky a to kafe co ti minule tak chutnalo. Má takovej ten dětskej domeček a vaří z písku.

Mio ale mně se líbí i...ale to je takový divný, umělý zvonění. Když se ještě zvonilo ručně, tak to bylo úplně jiný.

ted jsem se musela zasmát....Jo jo, Vízner to zahrál skvěle :-)

https://www.youtube.com/watch?v=0RlIEz_7EzU

ted jsem se musela zasmát....Mio ale mně se líbí i když na vesnici zvoní. Mám ráda kostelní zvony i klekání. Nějak to ve mně vyvolává vzpomínky na dětství.
A koukám že si s Brňáky užiješ.:-)

nám zde ráno v šest a pak...Já bych asi nemohl žít na vesnici a když nad tím tak přemýšlím, tak ve městě taky ne. Někde jsem četl, že někteří psychiatři se ptají pacientů jestli by chtěli žít ve městě nebo na venkově a když odpoví, že ani jedno, tak je to neurotik :-)
Já totiž bydlím v ideálním místě, na samém okraji Brna. Za barákem na dvorku už začíná Drahanská vrchovina. Je to tady takovej přechod mezi městem a vesnicí. Zrovna koukám z okna a v dálce vidím svítit paneláky a v zadním okně vidím setmělou skálu. Prostě ideál.

Mně teda nepřipadá...ted jsem se musela zasmát. Vzpomněla jsem si na film Léto s kovbojem, jak ten hoch šílel z kohouta.

Mně teda nepřipadá...nám zde ráno v šest a pak večer zvoní kaplička,automaticky. Já naštěstí bydlím kus od ní, tak ji slyším jen někdy na zahradě. Ale ti lidé okolo to mají horší, to bych asi starostu uškrtila.
Ještě jsem chtěla napsat, že ne všichni ti noví jsou divní. Jsou zde i rodiny s malými dětmi, kteří jsou samá legrace, berou život na dědině tak jak je. Mám mezi nimi i kamarády, loni mě lákali jít k lesu bruslit, tak jsem jim vysvětlila, že mám jen kačenky a kličku jsem někde vytrousila. Nabídli mě půjčit kanady, to jsem ale s díky odmítla.

Mně teda nepřipadá...Čtenáři když chci být venkovanka tak musím skousnout kohouty. Prostě k vesnici patří. Pokud to nesnesu tak mě klidně můžou budit tramvaje. Brňáky šaliny.
Ale vážně - já mám asi dobré spaní a zvuky venkova mi přijdou prostě romantické. A uklidňujou mě.