Reklama

Kdy jste se naposledy pokakali

Lukáš (Pá, 8. 6. 2018 - 19:06)

Lukáši, a když smaže...Jo, když smaže internet temporally files a historii, tak je to ok. Respektive i tak se to dá dohledat, ale už potřebuješ speciální prográmky. Což většina rodičů asi nemá.

Vašek (Út, 21. 3. 2017 - 00:03)

To bylo úplně šílený....No, pokud jde o tu sousedku, tak si buď jistá, že mohla někdy v životě být posraná podobně jako ty anebo ještě více a přesto jí to nezabrání, aby si nezgustla na holce ze sousedství, kterou měla to štěstí vidět s plnýma kalhotama a navíc ještě pochcanou. Když tě takhle někdo vidí, tak je dost pravděpodobné, že si to nenechá pro sebe. Nenadarmo se říká, že nic tak nepotěší, jako cizí neštěstí. Pokud jde o Zuzku, tak to je bez nějakého podkuřování holka, před kterou člověk musí smeknout. Musela si nepochybně užít své a přesto o tom píše v klidu a věcně, jak kdyby popisovala turnaj v kuželkách nebo v šachu.

Eva (Po, 20. 3. 2017 - 22:03)

Jo, tak tohle je určo hodně...To bylo úplně šílený. Díky za vyjádření obdivu. Trnula jsem, aby mě nevyloučili z přepravy. Byla jsem z toho v prvních dnech tak špatná a myslela jsem si, že ty státnice nedám, protože jsem nějak pozbyla soustředěnost, ale postupně se to začalo zlepšovat a dokázala jsem se do problematiky okruhů opět dostat. Rozsah té nehody odhaduješ velmi dobře, byla jsem vskutku, promiň mi ten výraz, zesratá od vrchu zadku až na podbřišek a potom tím počuráním začaly měnit barvu i nohavice, jak mi to začalo stékat po nohách. Byla jsem ráda, že jsem si ten den vzala ty džegíny, protože mám v šatníku i různé volnější kalhoty a myslím si, že s ohledem na ty další přívaly by se to dostalo volnějšími kalhotami (nohavicemi) až na zem (to by byl strašný trapas), ale u těch džegín jsem si myslela, že možná prasknou, protože byly fest napěchovaný. Musím říci, že díky Tvým řádkům se za to stydím o dost méně a i díky tomu, že je nás tady v diskuzi více. Dávám Ti za pravdu i v oblasti té psychiky, protože finiš studia byl náročný. Z toho se někdo třeba zhroutí (vím o někom) někdo se zase pose.e - tak jako já - o nikom jiným v této souvislosti nevím atd. Nejhorší bylo, že mě viděla ta sousedka, protože se to dovědělo více lidí - i z naší rodiny. Děda s babičkou by to nikomu neřekli, tak to musela rozkecat ta sousedka. Například když přišla ségra ze školy domů (chodí teprve na gymnázium -- bude letos maturovat), tak už to věděla, atd. Sousedce se to asi nikdy nestalo, tak to nepochopí. A taky jsi výborně vyjádřila porovnání pomocné dělnice s absolventkou elitní univerzity. Střeva máme všichni téměř stejné, tak by bylo stupidní dělat nějakou selekci podle vzdělání. Díky za tip na igelit do auta. Jen doufám, že ho nebudu potřebovat k těmto účelům.

Kikina (Pá, 8. 6. 2018 - 16:06)

No hlavně si to čti ze...Lukáši to je jasný že jenom z mého mobilu :0) nejsem začátečnice. Ohledně toho plánování ani moje metoda nemusí být u někoho jiného spolehlivá. Každý organismus je unikát a záleží na tom jak často potřebuješ chodit na velkou pokud denně tak dva až tři dny zadržování je risk že to půjde dřív než je záhodno. Já jak už jsem uvedla jsem hubená jako lunt moc toho nesnim a už jsem navyklá chodit po těch zhruba třech dnech a tak s plánováním nemám problémy. Někde jsem četla že u každého je to individuální někdo potřebuje kakat každý den někdo jednou za tři dny jako já a obojí je prý v normálu. Jinak jenom cvičení dělá mistra a chybami se člověk učí to určitě potvrdí každý kdo je v tomhle už zkušený.

Lukáš (Pá, 8. 6. 2018 - 14:06)

Dita a Romana: no bylo to krušný s tou holkou a její kámoškou, ale zase byla to spolužačka ze základky a už v té době jsme byli 3 roky na jiných školách, čili jsem jí druhý den nemusel vidět ve škole, kde by to jistě rozhlásila. Zcela jistě si to nenechala pro sebe, ale z bývalého kolektivu základky jsem měl jednoho super kámoše, ten ale bohužel ve druháku zemřel. S ostatními se jen pozdravím při potkání, ale jinak se moc nestýkáme. Takže to vcelku ještě ušlo- někdo z baráku nebo rodiče by byli daleko horší.

Co se týče plánování- ono ať už do toho pokakání jdete projímadlem, stravou nebo jen několikadenním držením potřeby, tak stejně nikdy tu hodinu, kdy už to tělo nedá a ten zadek Vám "otevře" neznáte. Já asi zkusím po vzoru Kikiny od středy to zadržet, ale trochu se bojím, abych to nepustil cestou z práce v pátek :-)
Projímadlo je zrádné, že se na něm píše (alespoň na tom, co mám v koupelně), že účinek se dostaví během 6-12 hodin, ale zažil jsem příhodu, že se dostavil už po 3 hodinách nebo až daleko po 12 hodinách (časem napíšu) a obojí bylo ranou pod pás :-) Rozhodně jsem se naučil už plánovat svoje akce tak, abych dotyčný den nikam nemusel ven (mám nakoupeno, nejedu na návštěvu nebo jinam za kulturou, žádná cyklotůra- já rád jezdím na kole nebo tak něco), ani nikoho nečekám. Zároveň dělám doma jen ty činnosti, které se dají přerušit, až to přijde- třeba nepeču, protože u toho musím být, nebo vařím jen ta jídla, kde to delší dobu může být v troubě (např. hovězí pečeně apod.). Další den jsem pak taky trochu obezřetný hlavně s jízdou na kole nebo s nějakou delší cestou busem bez WC a tak. Ten, kdo ještě nebydlí sám, musí plánovat i rodiče a sourozence. A vždycky po odjetí rodičů na chatu, jsem si začal dávat aspoň hodinovou rezervu, kdyby něco zapomněli- což se jim jednou stalo (podobná příhoda jako u Kikiny).

Utajení pokakání- no, možné to je, ale chce to kliku. Musí být tuhé, musí být zima, nesmí se jít do uzavřených prostor. Důležité je samozřejmě tmavé oblečení, nejlépe podvlíkačky pod kalhotama k tomu. Pak to teoreticky lze utajit. Dita měla smůlu, že po projímadlu to asi mělo řidčí konzistenci, která je více cítit a stejně by s mamkou nakonec jely výtahem domů, nebo přišly do bytu a tím pádem uzavřeného prostoru spolu. To se holt nedalo utajit. Znám kluka, který to utajil, pokadil se na školním výletě, ale už téměř před školou a tam je učitelka rozpustila- měli si jen v šatně vzít tašky a jít domů- tak počkal, šel tam jako poslední a rychle (nebo jak to situace dovolovala) domů. Každopádně byla zima, měl bundu pod zadek a bylo to pevné a nebyl nikde v uzavřené místnosti. Kdyby se pokadil v tramvaji, měl by pravděpodobně o trapas postaráno.

Dita (Pá, 8. 6. 2018 - 14:06)

No hlavně si to čti ze...Lukáši, a když smaže prohlížení? Tak by to mohla utajit.

Lukáš (Pá, 8. 6. 2018 - 13:06)

Ahojky lidičky tak já...No hlavně si to čti ze svýho mobilu a ne na kompu rodičů- lehce by si mohli dohledat, co si prohlížíš a trapas by byl i bez pokadění :-)

Kikina (Pá, 8. 6. 2018 - 12:06)

Ahojky lidičky tak já mizím na Moravu na tu povinnou rodinnou oslavu. Tento týden jsem normu nesplnila a nesplním leda bych se pokakala až budu u našich ale to bych jenom utvrdila mámu v názoru na mou osobu že jsem pořád ta neschopná holka co nic pořádného nevystudovala v šestnácti si ještě dělala do kalhot a v osmnácti když už o sobě mohla rozhodovat si dovolila se osamostatnit a odstěhovat takže to radši ne. Tak doufám, že mě někdo zastoupíte. Dita už to tento týden zvládla i když asi trochu jinak než jak zamýšlela tak se nebojte přes víkend tvořit hodnoty ať aspoň když už ho musím strávit s rodiči a mým povedeným příbuzenstvem mám co číst :0) zatím pa pokakavani zdar. Kikča.

Zuzka (Po, 20. 3. 2017 - 15:03)

Taky jsem měla tento...Jo, tak tohle je určo hodně drsný. Dá se říci, že je to doslova ukázkový příklad nehody katastrofálního rozsahu. Pokakání se dvěma následnýma vlnama, po kterých není nic výjimečného být zadělaná od zad až na břicho a pak do toho to počurání, díky kterému už to může být klidně až v botách. Evo, máš můj obdiv, jak jsi to zvládla. Hlavně ta cesta vlakem nazpět, když na Tebe přišla ta druhá vlna a ty sis v uličce vlaku znovu bezmocně kadila do kalhot. Pak to samé během té pěší cesty domů a nakonec se do toho šíleného nákladu v kalhotách ještě počurat. No, užila sis toho marného bezmocného boje se svým tělem opravdu měrou vrchovatou.
S tím, že jsi dneska už inženýrka nebo magistra to ale nijak nesouvisí. Věř tomu, že když na to přijde a útroby dopustí, tak si do kalhot nadělá pomocná dělnice se základním vzděláním stejně jako absolventka elitní univerzity. Řečeno na plná ústa, prdel si poroučet nedá a na tituly se neptá. O tom už se tu psalo mockrát. Když to musí ven, tak to prostě jde a neuděláš nic. Možná, že ta škola s tím mohla souviset v té rovině, že jsi za sebou měla náročné období práce na diplomce a ukončování školy obecně, a psychika zapracovala.
S tou autosedačkou nevím. U nás se v autě vždycky najde ve schránce kus igelitu, kdyby si někdo potřeboval sednout ve špinavých montérkách. Trpce dodám, že díky bohu za něj.

Petr (Čt, 7. 6. 2018 - 22:06)

Jednou jsem se pokadil v kadeřnictví přímo v křesle. Začalo se mi chtít už když jsem čekal až přijdu na řadu, ale myslel jsem si že je to v pohodě a vydržím to. Byla to taková kašovitá stolice a jak jsem seděl tak se to protlačilo dopředu a dozadu. Samozřejmě hned smrad kterej zaznamenala kadeřnice která stála nade mnou. Nedalo se nic dělat, musela to nějak dostříhat. Prosáklo mi to boxerkama i džínama až na to křeslo. Šíleně jsem se styděl, hrozně se omlouval, ale stejně jsem po této příhodě začal radši chodit do jinýho kadeřnictví.

Macek007 (Čt, 7. 6. 2018 - 21:06)

Zdravím, mohu z vlastní zkušenosti doporučit termoprádlo, dobře izoluje teplo i tekutější stolici.

Kikina (Čt, 7. 6. 2018 - 20:06)

Slíbila jsem ještě nějaký ten svůj extrémní zážitek, tak i s ohledem k tomu že zítra jedu k těm rodičům tak se sluší zmínit mou poslední oficiální jakože nehodu před nimi. Byla už moje pátá a to už je u 16ti leté holky nápadné. Fór byl, že se na to přijít nemělo, ale podcenila jsem plánování. Po škole jsem byla u kámošky už tam se mi začalo chtít ale schválně jsem zadržovala doma neměl nikdo být aspoň jsem na to spoléhala. Cestou od té kámošky už to sílilo měla jsem to domů už jen pár stovek metrů tak už jsem to neřešila a pokakala se do kalhot. Těšila jsem se jak si to doma užiju a zrada! Chtěla jsem odemknout dveře domu a ony nebyly zamčené. Máma se vrátila předčasně a já to schytala hned ve dveřích máma jenom zacichala a řekla to není možné ty ses zase podělala takhle už to dál nejde snažila jsem se to zamluvit jako nehodu, ale máma neuvěřila a vlepila mi pořádnou facku nakázala mi jít se osprchovat s tím že pak si o tom vážně promluvíme. Pak do mě hodinu hucela vyhrožovala plenkami za trest atd vmetla mi do obličeje že to dělám schválně, protože jsem líná jít na wc a radši si nadělám do kalhot ale to byla pravda jenom částečně. Po tomto jsem pochopila že musím lépe plánovat ale i sebelepší plán se může někdy pokakat.

Anežka (Čt, 7. 6. 2018 - 19:06)

Já se pokadila na školním výletě v autobuse nešlo to už vydržet byla jsem natlakovaná jak propanbutanová láhev tak jsem si naposledy prdla a všechno to vypadlo do mých bílých kalhotek a to jsem měla legíny. A po 1 hodině to zjistila u učitelka tak jsme všichni zastavily na pumpě a museli jsme si svléknout kalhoty a vyhrnout sukně.no teda na pátou třídu docela trapas no.

Kikina (Čt, 7. 6. 2018 - 18:06)

Kikino, vypadlo mi jedno...Ahoj já nemám vanu jenom sprchový kout, ale není to nezbytné. Stačí se před osprchovanim dostatečně očistit nahrubo aby jsi pod tu sprchu nešla úplně zřízená pak když už máš umyté zasažené partie tak se stejně ještě určitě celá umyjes a voda a mýdlo je dostatečná dezinfekce. Pořád to nejsou žádné chemikálie, ale jenom hovínka takže přírodní materiál :0)

Dita (Čt, 7. 6. 2018 - 17:06)

To jste úžasně odvážní...Nikolo, pokakání zapírat nemá cenu. Sama vidíš, že se na to přišlo. Počurání možná jde utajit, ale toto bohužel ne. I venku je to někdy cítit.

Dita (Čt, 7. 6. 2018 - 17:06)

Kikino, dezinfikuješ vanu po...Kikino, vypadlo mi jedno slovo, tak to dávám ještě jednou: Kikino, čím dezinfikuješ vanu po očistě? Díky.

Nikola (Čt, 7. 6. 2018 - 17:06)

To jste úžasně odvážní jste se k tomu někomu, kdo u toho byl, přiznali. Mně se to už nechtěně stalo dvakrát. Poprvé v 15 před rodiči v autobuse a teď minulý týden (ve dvaceti) před přítelem, taky bohužel při cestování. Mamča tehdy řekla, že je v autobuse šílený smrad a já jsem ještě dodala "jako by se tu někdo pokadil". A ona říkala, že jí to taky tak přijde Ale jestli to poznala z mých očí nebo jak, tak se mě ptala, jestli jsem se to nepokadila já. Já jsem řekla, že ne. A na to otec za chvíli začal řvát, že ten smrad jde z mých kalhot a podle zbarvení na zadku je jasný, že jsem to já. Já jsem začala bulet, tak pořádná scéna v autobuse. Naštěstí jsme potom už brzo vystupovali. A teď s tím přítelem to bylo ještě trapnější. Seděla jsem mu na klíně a jen jsem si myslela, že potichu upustím vzduch a najednou jsem poznala, že je malér. On začal čichat a mluvit o smradu a o posrání a já jsem přikývla, že to taky cítím a ukázala jsem na nějakou holčičku v sukýnce. A hned potom, řekl, že ho něco hřeje do nohy, že jsem se posrala já. Tak jsem mu řekla, že každé tělo hřeje, kdybych nehřála, tak bych měla už po životě. A on mě shodil z klína a řekl ať nezapírám a podívám se do zrcadla na barvu mých kalhot na pozadí. Já jsem byla úplně červená. On mi dal kopačky a řekl mi jak jsem strašné prase. Než si najdu dalšího tak bych to možná doma vyzkoušela bez ostudy, protože to nebylo až tak nepříjemné.

Dita (Čt, 7. 6. 2018 - 16:06)

Nepřiznání nic neřeší....Kikino, napsala jsi to velmi přesně. Ono už to samotné pokakaání se před mamkou mi přišlo jako velký trapas. tak jsem to raději řekla, protože by to téměř hned poznala. A hádáš správně, vidět to podle následné reakce mamky bylo hned a cítit taky, tak nějaké lhaní by žádné ovoce nepřineslo. Kdyby se toto stalo až po jejím odchodu na tu akci a k tomu ta další vlna, byla bych moc spokojená.

Dita (Čt, 7. 6. 2018 - 16:06)

Sorry že jsem se pod ten...Kikino, dezinfikuješ vanu po očistě? Díky.

Eva (Ne, 19. 3. 2017 - 19:03)

Tak to je fakt drsný...Taky jsem měla tento zážitek ve vlaku, nikdy by mě nenapadlo, že se to může stát ve vlaku, když je tam wc, ale že se to stát může, vím dnes i já. My jsme stáli docela dlouho ve stanici, takže jsem jít na wc nemohla, z vlaku jsem jít nechtěla, aby mi neujel, tak jsem seděla v kupé a doufala jsem, že brzo pojedeme. Jak se dal vlak konečně do pohybu, tak jsem se vydala k vytouženému wc. Vlakové wc jsou sice hnusné, ale než to pustit do kalhot, tak to jsem to předtím vždy překousla a vykonala v lehkém přísedu, abych něco z prkénka nechytila. Prodírala jsem se uličkou mezi lidmi k wc, ale v tom jednom okamžiku vlak výrazně cukl a já jsem jen cítila jak se mi nafukují džegíny a v nich tíhu, vlhko a teplo. Šlo to ze mne i se zvukovým doprovodem, tak docela trapas před tolika lidmi, ale já jsem musela jednat, co dál, proto mě polilo strašné horko, protože jsem si uvědomila, že je všechno v háji. Čumilové mi asi byli ukradení, protože jsem vezla totiž do Prahy odevzdat diplomku k obhajobě a jela jsem úplně poslední den, kdy jsme mohli na letní termín odevzdávat. Takhle zubožená jsem tam jet nemohla, neměla jsem se do čeho převlíct, tak jsem vystoupila v České Třebové a volala jsem na fakultu, že se chci přehlásit na podzimní termín, protože mám zdravotní problémy. To proběhlo z jejich strany vstřícně, a tak jsem počkala na zpáteční vlak. Měla jsem v batůžku tenký svetřík, který jsem si uvázala kolem pasu, abych maskovala nehodu, která více a více prosakovala přes kalhoty. Průvodčí tak nějak čichala, ale nic víc nezkoumala, tak jsem se dostala celkem dobře k domovu. Vlak byl poloprázdný, proto jsem byla možná v uličce nápadná. A jak jsem psala, že celkem dobře jsem se dostala domů, tak celkem proto, že na mne přišly ještě dva přívaly, které jsem zase neudržela. Jeden se stal ještě ve vlaku a druhý cestou domů, když jsem šla pěšky, protože do místní dopravy bych nenastoupila, jelikož jsem již byla hodně cítit, že ani to maskování svetříkem mi nepomohlo a signalizovalo, co pod ním skrývám. Dokonce to začalo prosakovat i vpředu. Byla jsem zdělaná odzadu dopředu. Nejhorší však bylo, že jsem potřebovala už strašně čurat. Toho jsem se bála nejvíce. Bohužel jsem prohrála i tento boj, ale naštěstí těsně před domem. Nepřipadala jsem si jako končící vysokoškolačka ale jako neschopný batole. Viděla mě sousedka a volala, že příště si mám vzít raději plíny. Doma byl děda a babičkou. Divili se tomu a já jsem se strašně styděla. Tak jsem se konečně po několika hodinách dala ve sprše do pucu. To se stalo loni. Jak jsem tam pak jela před podzimním termínem, tak jsem jela raději autem (ale teď mám v autě taky čerstvý zážitek), protože bych ve vlaku určitě myslela na to podělání. Státnice dopadly potom dobře. A teď mě rozhodila jedna událost, jak jsem již naznačila, která se mi stala tento týden v autě. Jeli jsme k přítelovým rodičům a on ještě něco chtěl koupit v jednom super/hypermarketu. Šel tam jenom a já čekala v autě. Za chvíli se mi začalo chtít na velkou. Klíčky mi tam nenechal, tak jsem mu volala na mobil, on to však nebral. Potřeba sílila a najedou jsem cítila, že kadím. Myslela jsem, že by se to ani nemělo stát, když je proti zadku zábrana v tom sedadle, ale najednou jsem to měla na jedné straně až skoro až k zádům a na druhé až v podbřišku. Hrůza. Přítel za chvíli přišel a říkal, že jsem si musela pořádně prdnout a já jsem ze sebe vykoktala, že jsem se pokadila. On se mi pak omlouval, že mi tam měl nechat ty klíčky, ale nadával za špinavé sedadlo. Rodičům to vysvětlil skrze ty klíčky, otec to snad pochopil, ale matka se na mě dívala a říkala co jsem za člověka. Nevíte někdo, čím z auta vypudit pozůstatky toho hovínkovýho smradu? Sedadla jsou světlá, to nejhorší je z něho pryč, ale malá rezidua tam ještě jsou a tak se chci ještě taky zeptat, jakým čistícím prostředkem to dostanu pryč? Nechci poškodit strukturu sedadla.

Reklama

Přidat komentář