Reklama

Kdy jste se naposledy pokakali

Lukáš (Čt, 21. 6. 2018 - 18:06)

Monika: no, jsou to kravky, ale jediné co můžeš dělat je předstírat, že Ti to nevadí, jinak si Tě budou dobírat víc a víc.
Dita: plánování těhlech věcí někdy selže :-) snad ten trapas nebude tak velký!

Já sám jsem dvakrát dojel na projímadlo, resp. na to, že se účinek v jednom případě dostavil příliš brzy a v druhém příliš pozdě.
Jednou jsem vzal projímadlo už ve škole v poledně. Do 14 hod. byla škola a pak se šlo domů, kde jsem měl být okolo 15. hodiny. Naši měli, jako každý pěkný víkend, jet na chatu. Už když jsem vystupoval z tramvaje, tak mě přepadla křeč do břicha. Vzpoměl jsem si na to, jak jsem se pokadil cestou domů na našem sídlišti a polilo mě horko. Ale domů jsem došel bez problémů. Naši tam ještě byli a mě se chtělo víc a víc i když nebylo ani půl čtvrté, takže 3,5 hodiny od vzetí projímadla- očekávání byla, že akce proběhne až po šesté večerní. Naši pořád sledovali dopravní zpravodajství ohledně kolon na dálnici a já byl nervózní s narůstání mé spotřeby astronomickým tempem. Jistě, na záchod jsem si již dojít mohl, ale jistě pochopíte :-) že jsem nechtěl. Nakonec se rozhodli odjet a já už se rychle soukal do připraveného oblečení. 5 minut po tom, co odjeli, už bylo oblečení pěkně zaneřáděné. Nakonec jsem odešel z mého pokoje do koupelny a ve vaně se do toho počůral. Čůrání ale bylo málo a tak jsem si dal sprchu do kalhot a pustil do toho krásně teplou vodu. No a pak uslyšel klíč v zámku- dneska ještě ne, ale za takových 15 let bych z téhle situace měl infarkt :-)
Podruhé se mě stalo, že projímadlo zase mělo pozdější účinek, než jsem čekal. Byla sobota a naši byli pryč. Já jsem se pustil do konstrukčního cvičení návrhu a výroby jeřábové kladnice. Což znamenalo navrhnout, spočítat, postup výroby a pak to celé narýsovat. V 9 jsem začal a současně si vzal projímadlo. Počítal jsem, že okolo 16-17. hodiny budou první příznaky. Ale bylo teplo a já pil docela dost vody. Možná kvůli tomu se ten nástup oddaloval, možná kvůli něčemu jinému. No v 18 hodin jsem měl vše hotovo a celé konstrukční cvičení bylo v deskách připravené k odevzdání a obhajobě. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem to zfouknul za den, ale kadit se mě nechtělo. V půl desáté večer jsem teda vyrazil na benzínku pro zmrzku, abych se odměnil za to cvičení. Ta byla 20 minut pěšky tam a 20 zpátky, ale byl pěkný letní večer, tak jsem se rozhodnul jít pěšky. Už tušíte, že mě to chytlo při cestě na benzínku, skoro 13 hodin po vzetí projímadla.

Zuzka (Pá, 24. 3. 2017 - 16:03)

Normálny človek keď by sa...Hmm, ty toho o psychologii skutečně moc nevíš. Ono když se Ti stane něco takového, jak popisují Eva, Bára, Věra a další, a nemáš se komu svěřit, protože všichni kolem tebe sborově tvrdí, že dospělý to musí umět udržet, tak někdy pomůže i ten internet. Je to jak ta pohádková vrba, do které holič zašeptal tajemství o uších krále Lávry.
A Plenkar fakticky nejsem. Plenky mi nic neříkají a jsem ráda, že mne samotnou to do nich nedotlačilo. I když jsem se přes jedno zahraniční diskusní fórum poznala s dívkou ze Slovenska, která v plenkách prožila několik let. Trpěla tou formou inkontinence, kdy si potřebu neuvědomovala až do chvíle, kdy jí výkaly začaly pronikat mezi půlky, ale to už se pochopitelně pokadila. Když se to sečte, tak to byly stovky a stovky hodin, co musela prožít zaneřáděná vlastními výkaly, protože kolikrát v tom musela pobýt i dost dlouho než se mohla umýt. Taky to dala, ale o něco takového bych tedy určo nestála.

Mm (Pá, 24. 3. 2017 - 15:03)

Jo, jasně. Mám pět nicků...Normálny človek keď by sa aj náhodou nedajbože posral,nebude o tom vypisovať siahodlhé príspevky,napr.tu.Bude sa hambiť co len to spomenút pred niekym.A nie si náhodou Plenkar?

Zuzka (Pá, 24. 3. 2017 - 15:03)

Uchyl si ty.Lebo o tom ako si...Jo, jasně. Mám pět nicků ženských a tři mužské. A nezapomeň taky na ilumináty a chemtralis. O těch posledních dvou větách už ani nediskutuji. Jasně ukazují, že jsi ještě nikdy nebyl opravdu v problémech anebo jsi čuně, které je schopné se vykadit někde před schody do domu anebo před plotem u zahrádky. Ono milej zlatej, když míváš případy náhlého nutkání, protože se ti z nějakého důvodu podráždí konečník nebo tlusté střevo a na záchranu jsou někdy jen minuty, tak se čas od času holt stane, že to nedáš a je to v kalhotách. Pokud se tyhle obtíže zhoršují, tak skončíš v plenkách, protože pak už nevíš ani hodiny či spíše minuty, zda to na tebe nepřijde a nepoděláš se. Hádám, že jsi se pokochal tím Věry malérem a teď si to ventiluješ opačným směrem. Rajcuje tě to hodně ta představa jak se nějaká holka podělá?

Mm (Pá, 24. 3. 2017 - 14:03)

Anebo je to úchyl, který...Uchyl si ty.Lebo o tom ako si sa posrala tu už vypisuješ dlho.A mám taký pocit,že si tu vypisuješ sama so sebou-alebo sám so sebou.Normálny človek sa pôjde vysrať kdekoľvek.Miesto sa dá nájsť.

Věra (Pá, 24. 3. 2017 - 14:03)

Zuzko, hádám, že ta osoba,...Holky mohu se přidat se svojí troškou do mlýna? Mám za sebou totiž skoro stejný zážitek, jako tady popisuje Eva a ještě jsem neměla možnost se někde svěřit. V mém okolí vyznávají všichni myšlenku, že dospělý člověk se přece nepokadí, teda pokud jako nemá vyloženě průjem. Já si to myslela také a už vím, jak jsem se mýlila.
Jela jsem jednou něco vyřídit do města a cestou busem se mi začalo chtít. Tedy ono se mi začínalo chtít už doma, ale nechtěla jsem si nechat ujet autobus a myslela jsem, že to v pohodě vydržím. Přece nejsem malá holka. Bohužel se to docela rychle stupňovalo a ještě ke všemu jsme chytli trochu sekeru. Byla tam nějaká nehoda nebo co a řídili to policajti. Upnula jsem se k tomu, že holt po dlouhé době navštívím WC na nádraží. Zbývající minuty jízdy mi připadaly jako hodiny. Víc asi nemusím dodávat. Dobelhala jsem se tam se sevřenými půlkami úplně zpocená námahou a hrůzou, že to už neudržím. A ono bylo z technických důvodů mimo provoz. To byl konec. Zkusila jsem ještě hledat záchranu jinde, ale asi po minutě jsem prohrála a s brekem se pokadila do kalhot. Neskutečná bezmocnost cítit, jak se hovínka tlačí do kalhotek, jak se to začíná matlat po půlkách, a nemoci to žádným způsobem zastavit. Co si budeme vyprávět. Znáte to taky.
Taky jsem měla džegíny. Figuru na ně mám a nosím je docela ráda, protože se to moc líbí i mému příteli. A musím říci, díky bohu za ty přiléhající kalhoty a hlavně za ty těsné nohavice. Taky jsem měla ty džegíny napěchované tou mazlavou břečkou tak, že jsem se málem bála, aby nepraskly. Moje útroby se dovyprázdnily dokonce ještě v dalších třech naprosto nekontrolovatelných vlnách, přičemž hlavně během těch dvou posledních to ze mě doslova lítalo ven. Nezažít to, tak bych nikdy nevěřila, že je možné se takhle šíleně pokadit. Ale přitom to nebyl průjem. Byla to taková mazlavá napůl řídká kaše, které ze mne ovšem za efektního zvukového doprovodu vyšlo strašně moc. Podobně, jako to popisuje Eva, jsem měla zadělaný nejen zadek, kde se udělala ohromná mokvající boule, ale dost mi toho nalezlo i do rozkroku a do podbřišku. Navíc se mi to navzdory těsným nohavicím během chůze pomalu ale neúprosně rozšiřovalo i dolů hlavně po zadní a vnitřní straně stehen. To asi obě znáte taky. Takto neskutečně zesraná - sorry ale jiný termín se fakt nedá použít - jsem musela asi půldruhé hodiny jít pěšky, protože přijet pro mne neměl kdo a jakákoli veřejná doprava samozřejmě nepřicházela v úvahu. Vidět to sice nebylo, protože jsem měla delší kabátek a navíc tmavou barvu kalhot, ale páchla jsem tak ukrutně, že se mi z toho chvílemi dělalo až nevolno.
A aby toho nebylo dost, tak se mi podobně jako Tobě Evo chtělo víc a víc čůrat. Byla jsem sice zřízená jak batole, ale stále jsem se zoufale bránila tomu, že bych to vědomě pustila. Byla jsem rozhodnutá to zkusit vydržet a zůstat alespoň v tomto dospělou dívkou, která taky studuje na VŠ, a která přece nebude vědomě močit do kalhot i když už je do nich pokaděná. Asi po hodině jsem už trpěla jako zvíře a zároveň jsem přemýšlela, co udělám, pokud prohraji i tento souboj se svým tělem. A bylo stále víc jasné, že se tak asi stane, že to tu další půlhodinu prostě nedám. Nemusela jsem řešit obavy ze svědků, protože už jsem šla mimo město a díky tmavé barvě těch kalhot by asi žádné výrazné mapy vidět nebyly. Bála jsem se o moje zamilované kozačky, aby mi to do nich nenateklo. Jedné mojí kamarádce se to stalo a musela ty boty pak vyhodit, protože přes veškerou snahu o jejich vyvětrání a vytírání jí z nich potom smrděly nohy na chodidlech tak, že každému muselo být jasné, co v těch botách ocitlo.
A pak to přišlo. Šla jsem jako robot, úplně mechanicky jsem dávala nohu před nohu a jen jsem vnímala, jak se mi to všude matlá a jak strašně smrdím. Najednou jsem si v šoku uvědomila, že jsem si učůrnula. Samozřejmě proti mé vůli. A vzápětí znovu. Už jsem na nic nečekala, přidřepla jsem a dala i nohy od sebe. To byl šílený pocit. S tím počítej, Evo, že pokud tohle budeš muset, nedej bůh, někdy použít, tak je to opravdu zážitek z kategorie nezapomenutelných. Ta mazlavá řídká hromada v džegínách se tím stlačením rozplácla, kam jen to šlo. Navzdory těm těsným nohavicím jsem cítila, jak mi to popojelo po stehnech, ale co bylo horší, hrozně to šlo mezi nohama na břicho. Nevěřila bych, že je to možné, ale ta matlanina se mi dostala až pod pás kalhot k pupíku. A úplně nejhorší bylo, jak se mi buchtička doslova zamáčkla do toho hnusu. Na to, jak se mi to během chůze matlalo přes stydké pysky, už jsem si nějak zvykla, ale tohle byl tak hnusný pocit, že jsem se úplně otřásla. Neměla jsem ale moc možnost nad tím přemýšlet, protože vzápětí už jsem se skutečně pomočila. Prostě to ze mě teklo ven a nešlo to zastavit, dokud jsem nebyla prázdná. Tady musím říci, že ten podřep skutečně pomohl. Zalilo mi to hlavně vršek stehen a zadeček, a pak to protékalo skrze kalhoty ven na zem. Chvíli jsem tak dřepěla a čekala až to co nejvíc vykape. Hrozná chvíle. Seděla jsem tam v podřepu vedle cesty, pokaděná, pomočená, smradlavá, zadělaná od zad až po pupík, o stehnech nemluvě. Nakonec jsem se tou hanbou a bezmocností znovu rozbrečela. Taková potupa.
Očista doma byl samozřejmě taky očistec. Když jsem ze sebe se zhnusením stáhla kalhoty a kalhotky, tak jsem v šoku zírala, že jsem od pasu dolů skoro komplet celá zadělaná. A hrozný pohled byl hlavně zepředu. Já měla z rozkroku nahoru nalepený takový nános, že ani nešlo poznat, kde mám pičku. Tím podřepem jsem sice zachránila kozačky, ale zato jsem si ty produkty mého zažívacího traktu nejen namázla až na břicho, ale taky jsem si to dokonale namatlala do houštiny v mém klíně. Musela jsem se v tom i hrabat prsty, abych to z těch chlupů skutečně vymyla, protože sprcha to moc nebrala, jak to bylo dokonale zamatlané. Poslední šok přišel, když už jsem byla umytá z nejhoršího a znovu si s největší péčí umývala stydké pysky a klitoris. S hrůzou jsem zjistila, že jsem fakt podělaná i uvnitř. Jak jsem si do toho tím podřepem naplno zatlačila pičku, tak mi skutečně ta řídká stolice vnikla až do pochvy. Samozřejmě jsem se pečlivě vypláchla a modlila se, aby z toho něco nebylo. U doktora bych to asi vysvětlovala dost těžko, že jsem se zesrala tak brutálně, že to bylo i vevnitř.
Kdybych to měla takto s odstupem zhodnotit, tak podřep bych volila v případě, že opravdu není zbytí a je třeba zabránit vzniku map na nohavicích kvůli snazšímu maskování nehody před svědky anebo je třeba chránit boty. Za situace, kdy čumilové nehrozí a na nohách jsou jen pantofle, sandály nebo nějaké staré křusky bych bez váhání volila pomočení se ve stoje i za cenu toho, že to všechno půjde po nohách dolů. Nějak mi to připadá zkousnutelnější než být podělaná až na pupík a dokonce i dovnitř. Nicméně podobně jako Eva doufám, že už to nebudu muset nikdy řešit. A vám přeju holky totéž. Být pokaděná jak miminko je dospělou holku fakticky hrozný zážitek.

Zuzka (Pá, 24. 3. 2017 - 13:03)

Zuzko, to co jsi asi...Psát to fakt nemusíš. Umím si to moc dobře představit podle sebe.

Zuzka (Pá, 24. 3. 2017 - 13:03)

Zuzko, hádám, že ta osoba,...Anebo je to úchyl, který jsem chodí přesně z toho důvodu, ze kterého obviňuje nás. Počte si o tom, jak si holky píší o nehodách s pokakáním se do kalhot a užije si u toho, protože si představuje, jak jsme se mazaly ve vlastních výkalech a jak se nám to hnusilo. To je jak ty experti, co jsou hrozně pohoršení z toho, že se lidi někde v přírodě koupou nahatí, což já mimochodem taky ráda a přitom mají kolem očí vytlačené očnice dalekohledu.

Eva (Pá, 24. 3. 2017 - 07:03)

Evo, řešení, jak zabránit...Zuzko, to co jsi asi primárně chtěla říci, chápu. Musela jsem totiž jít doma po pár schodech nahoru, ale ostatně i do toho vlaku cestou domů (ale to jsem tam toho neměla ještě tolik), tak i jen při zvedání nohou do schodů bylo cítit to napínání látky kalhot a co se děje v nich, to nechci ani psát. Snažila jsem se opatrně, ale ono to bylo už jedno, protože jsem byla dokonale obalená svými tělesnými produkty.

Dita (ze špitál (St, 20. 6. 2018 - 22:06)

Ha na to jsem čekala kdy se...Ahoj Kikino, delší dobu jsem tady nebyla a koukám, že tu píše zrovna nějaká moje jmenovkyně. Včera jsem plánovala odpolední nadílku, ale povedlo se mi to už před barákem, tak docela trapas. Zítra napíši více. Dnes jsem zmožená ze školního výletu, tak jdu už spát.

Eva (Čt, 23. 3. 2017 - 23:03)

Evo, řešení, jak zabránit...Zuzko, hádám, že ta osoba, která napsala příspěvek pod Tebou se buď nikdy nepokadila, a proto nedokáže pochopit, jak se člověk po nehodě cítí ponížený, odstrčený atd., nebo naopak se tato osoba taky pořádně pokadila, ale neumí to přiznat a v obou případech proto píše takové nesmysly. A jak již psal Vašek ohledně drsnosti toho dřepu, tak on celý ten loňský den byl strašně drsný, a tak si myslím, že ten dřep by udělal pořádný průšvih.jak to naznačil on a píšeš Ty. Myslím, že ty napnuté kalhoty by v krajním případě mohly i prasknout, ačkoliv jsou dost pružné. Když šel do nich ten poslední příval, tak jsem cítila to napínání kalhot a myslela jsem si, že se to tam nevejde. Ta kamarádka se mi svěřila, že se jí jednou zasekl zip u kalhot, když se potřebovala vyčurat a jelikož už to nemohla vydržet, tak to pustila v dřepu, ale ona měla pochopitelně čisté kalhotky. Tak jsem ráda, že jsem to udělala vestoje, protože kdyby v dřepu prdly ty kalhoty, tak to by bych těžko rozdýchávala. Díky Zuzko za rady, ale pevně věřím, že už nebudu muset řešit kombinaci pokakání a počurání tak jako loni a taky doufám v to, že se nepokadím nebo jindy nepočurám. Ale teď po tom, co mě našel přítel v autě, tak mám trochu obavy.

Dita (St, 20. 6. 2018 - 20:06)

Tak to je fakt, každý si má vybrat sám co mu vyhovuje. Ty trenky by se mi hodili taky. Marně je již sháním od doby jejich ukončení výroby

Míla (St, 20. 6. 2018 - 19:06)

V plavkách s tím experimentovat je problematicé, ale horší to je pokud k tomu dojde mimo experiment. Přítelkyně to zažila a stejně dopadla při nedobrovolné nehodě ve spartakiádním trikotu. Jinak se o to také trochu zajímáme a zkoušíme to oba. My jsme starší generace a tak jako pamětníci používáme ty modré dámské tenýrky. Milerádi můžeme zájemcům je prodat a mohou posoudit. Byl to dobrý výrobek a oba je nosíme spolu od dětských let. Vydrží docela hodně a vejde se do nich taky dost. Na experiment jsou jako dělané než jiné prádlo a dražší. Toho je škoda a stačí to při nechtěném nadělení, ale to už si každý rozhodne svobodně sám.

Kikina (St, 20. 6. 2018 - 18:06)

Ahoj Kikino.
A což takhle...Ha na to jsem čekala kdy se tady tenhle dotaz letos objeví :0) máš pravdu nedala bych to. Určitě by to bylo vzrušující ale asi by to byla pěkná ostuda a v plavkách fakt nevím jak bych to pokakani utajila.

Standa (St, 20. 6. 2018 - 17:06)

Kikina: do určité míry za...Máš pravdu, ale nefunguje to univerzálně. To jsem měl možnost zažít v naší rodině. Jsem ještě o pár let starší než ty. Taky jsem kluk z města a taky jsem si prošel venkovskými radovánkami u dědy s babičkou, kde jsme trávívali tolik času, kolik to jen šlo, protože to byl pro nás ráj.
Jako malí špunti jsme lítali klidně nahatí, později přibyly trenky nebo maximálně tričko. Tráva, seno, sláma, obilí, s tím vším jsme byli v kontaktu. Špinaví jsme byli kolikrát jak špek a zablácení až za ušima a to doslova, protože válení se a rochnění v bahýnku byla naše velice oblíbená zábava. A pokud jde o ten hnůj, co jsi zmínil, tak jsme s babičkou chodívali na teletník, když tam mívala službu. Neexistovalo, že bychom si vzali holiny. Prostě jsme šli tak, jak jsme normálně chodili - bosi. Babička nám nijak nebránila. Proč taky, když ona za mlada taky měla jako pracovní obuv bosé nohy. Takže ač kluk z města, mám za sebou nepočítaně hodin chození bosky v hnoji. A rád vzpomínám, jak jsme si to užívali a lebedili si, jaké to bylo měkké, mazlavé, příjemně teplé a hlavně jak to báječně prolézalo na nohách mezi prsty. Nikdy nebyl žádný problém. Jediný následek býval, že nám festovně smrděly nohy. Jenže z toho jsme měli akorát legraci.
A navzdory této přírodní průpravě brácha najednou začal v období dospívání mít nějaké problémy s alergiemi a tak podobně. To jsou holt ty predispozice, které máme v sobě, a které jde možná potlačit, ale ne zcela eliminovat. Možná, že kdyby brácha vyrůstal jako dítě nějakých úzkostně čistotných rodičů, tak by měl problémy dřív a horší.

Zuzka (Čt, 23. 3. 2017 - 16:03)

Ještě se to dověděla...Evo, řešení, jak zabránit tomu, aby se výkaly při počurání nevyplavily do nohavic a neteklo to až do bot, to samozřejmě je. Většina toho proteče skrze látku kalhot a rozředíš si to spíše směrem na zadek. Ten už máš stejně pokaděný, takže tam to skutečně tak nevadí. Ale, jak podotýká Vašek, není to záchrana zadarmo. Nemám už čas na delší psaní, ale zkus si představit, co se stane s tou hromadou mazlavé řídké kaše, které máš všude v kalhotách plno, když se ty kalhoty při podřepu docela fest napnou přes zadek.

Zuzka (Čt, 23. 3. 2017 - 16:03)

Za normálních okolností by...Proboha co je to za koupálko, když si tam není kde odskočit? Jak to dělají všichni ostatní, co tam byli? Že v Česku spousta lidí chodí do vody na malou, tak to je obecně známo, ale co když tam na někoho přijde kadění tak jako ne Tebe. Ty jsi tam nestihla dojet ani na kole, tak natož někdo pěšky.
Nic to ovšem nemění na tom, že jsi po té první várce měla nekompromisně naskočit na kolo a šlapat domů co nejrychleji. Vím, že jsi se bála, že si to hrozně rozmatláš a budeš to mít všude. Ale podle toho, co píšeš o tom, že jsi byla zřízená jak mimino, tak ta opatrnost stejně moc nepomohla. Navíc sis v tom díky chůzi pěšo zřejmě pobyla o dost delší dobu a k tomu navíc schytala i tu druhou vlnu, po které už jsi to měla i na stehnech.

Erika (Čt, 23. 3. 2017 - 15:03)

Za normálních okolností by to slušně řečeno jít na WC u rybníka by bylo možné, nebýt tam moc lidí. Jen jsem se tam stavila a po chvílce velké škrundání v břiše a tlaky navíc sílící.Stačila jsem se zvednout, vzít kolo a rychle šlapat do vzdálenějšího lesíka. Jen jsem dojela a seskočila z kola tak se mity plavkové modré trenýrky počali rychle za doprovodu zvuků rychle plnit a nafukovat. Bylo toho dost a hustší sestřídalo s řídším. Bundu či jiného jsem neměla po ruce, jen triko bílé a ty trenýrky s tím flekem a boulí na nich. Na světlém materiálu bohužel dost viditelné. Domů tlačit kolo a navíc se vše maže, lepí, tak to je cesta skvělá. K tomu další vlna a měla jsem to na stehnech.Vše bylo vidět a snaha se vyhýbat lidem byla pracná.Takhle jsem se zřídila jako mimino, ale aspoň ten klid a ne ponižování a nadávky jako u jiných pisatelů zde. Ty lituji a cítím s nima i chápu je, takže více ohledů okolí i rodiny. Potkat to může kohokoliv

Milan (St, 20. 6. 2018 - 14:06)

Romano jenom cvičení dělá...Ahoj Kikino.
A což takhle zkusit někde plavky? To bys asi nedala.

Monika (Út, 19. 6. 2018 - 23:06)

Monika: no on ten kilometr je...Lukáš: Máš pravdu, ty kolegyně jsou v tomhle úplně pitomé. Dnes jsme jely na služebku a dvě se mne ptaly, jestli mám na sobě pleny a pokud je nemám, ať si dám na sedadlo inkontinenční podložku. Pokud zašpiním sedadlo, dostanu to za úkol vyčistit. Jedním uchem jsem to poslouchala a druhým to šlo ven. Nemá cenu se s nimi o tom bavit nebo dohadovat. Jenom jsem jim řekla:"A vy se z toho obě neposerte".

Reklama

Přidat komentář