Kdy jste se naposledy pokakali

A proč by ses jako měla stydět? To není jako kdyby jsi někoho okradla nebo zabila. To že ses pokakala do kalhotek nikomu neuškodilo tak o co jde. No chápu no je to pořád tabu a něco co je společensky nepřijatelné no a možná že i proto je to skvělé a vzrušující. To že jsi měla takové myšlenky a i odvahu k realizaci dokazuje že minimálně zájem o tuhle činnost máš v sobě tak to zkus třeba někdy v klidu v soukromí doma a uvidíš třeba se ti to zalíbí. Jinak já se kromě svých hrátek v postýlce i ráda tu a tam pokakám klidně i venku na ulici. Na veřejnosti to má takový specifický náboj právě proto že je tam ten faktor možného odhalení a ostudy. Samozřejmě že to má jisté limity a tak zatímco v postýlce se můžu zkakat od hlavy až k patě tak venku se musím trochu kontrolovat to si většinou beru nějaké tmavší a volnější oblečení aby to nebylo na první pohled vidět a většinou to provozuji na místech kde nechodí moc lidí ale už jsem se i odvázala a kakala si do kalhotek na autobusové zastávce pochopitelně že trochu stranou od ostatních lidí ale i tak jsem si říkala jestli třeba někdo neucíti závan z mých plných kalhotek :0) venku na ulici pak umím s tou naloží pod zadečkem chodit úplně suverénně jako by se nic nestalo žádná kachní chůze je to prostě odvaz. Takže stud stranou pokakávání je přirozené.

Díky za podporu, podobné myšlenky jsem měla dlouho, jen v dětství by to bylo asi akceptovatelné, ale v dospělosti už je to opravdu tabu. Jsem dost uzavřená a dodnes nechápu, kde jsem k tomu našla tu odvahu. Doma, kde je záchod k dispozici, bych se k tomu asi nedonutila, ale venku už nebylo moc na výběr. Nad výběrem oblečení jsem tedy nepřemýšlela, když jsem se k tomu tak náhle rozhodla, takže k mé smůle to odnesly světlejší rifle a poznat to zcela jistě bylo i ze stylu chůze, kdy jsem šla prostě jako pokakane děcko. A stydím se teda hlavně za to, že mi to nepřišlo odporné, spíš naopak a taky za ty myšlenky o přistiženi, vždy jsem se snažila jakémukoliv byť sebemenšímu trapasu vyhnout a ted to pustim do kalhotek přímo na ulici a jdu takový kus domu viditelne pokaděna.

Penny: Jak ti radí Kiki, nemusíš hned chodit ven mezi lidi, ale můžeš se pokakat doma. Až se ti bude chtít zase kakat, jedinou otázku, kterou si polož je: chci se zkusit zase pokakat? Pak si představ, že už pokakaná jsi a na zadečku máš příjemnou kašičku. A jestli si na tu otázku odpovíš: Ano. Pak to prostě udělej a nějaký záchod neřeš.
Já s tím také na veřejnost nechodím, ale vždy se pokakám hezky doma. Nedělám to sice tak často, jako místní elita, ale čas od času to prostě pustím do kalhot. Uvidíš, že pokud se ti to stále bude líbit a uděláš to pak ještě jednou nebo dvakrát, už nebudeš řešit, že kousek od tebe je záchod, ale ty ses raději pokakala do kalhot. Také jsem při těch prvních pokusech váhal a říkal si, jestli to mám udělat nebo ne. Stejně mi z té tvé komunikace tady připadá, že to zkusit spíše chceš a jenom k tomu hledáš trochu kuráže... Takže držím palce k tvému rozhodnutí a at bude jakékoli, určitě bude správné a bude takové, jak to cítítš právě ty.

Asi máš pravdu, že čím víc si tady s vámi píšu a čtu vaše příspěvky, tím více zvažuji další akci. Jen si vždycky říkám, že ve svém věku bych asi neměla uvažovat nad tím, jak si naložím do kalhot.

Penny : No, já s tím také nezačal zrovna v útlém věku, ale poprve jsem se pokakal v 26letech a navíc ta první zkušenost ani nebyla nehoda. Podobným váháním jako ty jsem si také prošel. A můžu ti říci, že to váhání bylo dlouhé, mnohokrát jsem to i odpískal právě s tím "tohle přece dospělý člověk nedělá", ale tělo si nakonec řeklo po čem touží.... nyní mi je pár roků přes 30 a už to neřeším.

Tak mě je 29 a taky si říkám, že v mém věku je to přeci trapné přemýšlet nad tím, jestli si pustím potřebu do prádla natož to dělat častěji.

Vítej Penny :o) Tak to bychom si mohli skoro podat ruku, že poprve jsme se pokakali skoro ve stejném věku. Pokud to sama chceš a dělá ti to radost, není na tom pokakání nic špatného ani trapného. To jsou jen neopodstatněné předsudky. Prostě si jenom trochu ušpiníš prádélko, ale odměnou ti bude snad příjemný pocit z plných kalhotek. Ale máš to podobné, jako když já začínal. Nechceš to udělat, ale přitom to chceš udělat. Já se na to zpětně dívám, že bylo asi potřeba si tímhle váhavým obdobím projít, ale veškeré obavy byly zbytečné. Jestli máš strach, že bys tomu potom nějak nekontrolovaně propadla a pak musela každé kakání dělat do kalhotek, tak toho bych se nebál. Ze své zkušenosti ti mohu říci, že se mi to líbí, ale nemusím to tak mít stále. Čas od času je to ale příjemné. Já se tím pokakáním uvolním a pročistím si hlavu... funguje to skoro jako takový antistresový balónek, jenom se to nemačká, ale tlačí :o)

To jsi napsal hezky, taky mám teď takové období, kdy si říkám, proč do toho nejít a na druhou stranu si to vyčítám, že už jsem přeci dospělá. Ale opravdu v tom je jistá úleva a uvolnění a takový návrat do dětství. Určitě nemám strach, že bych pak chtěla mít pořád plno v kalhotkách, jen by to znečištěné prádlo bylo asi častější.

Penny: Děkuji. Sice myslím, že není úplně vhodné dělat něco, jenom proto, že to dělá někdo jiný, ale možná si zkus říci, že v to nejsi sama a jsou tu i jiní dospělí, kteří se úmyslně pokakávají a nedělá to z nich žádné méněcenné osoby, ale jsou to normální lidé jako každý jiný. Jenom dělají jednu věc jinak. Tak proč bys i ty nemohla udělat něco takového, pokud to sama chceš. Doufám, že tedy na nebe nepůsoním jako nějaký nenormální jedinec, co si kaká do gatí pro radost :o)
Možná mě napadla taková hloupost, ale zkusím ji navrhnout. Pokud by ti to mohlo ulehčilo rozhodování, můžeme se v týdnu pokakat spolu :o) Nemyslím ted, že bychom se někde držely za ruce a naplnili si kalhoty, ale myslím tím, že si spolu slíbíme "Ano, do týdne se pokakakám" a pak se každý sám pokaká. Jenom to bude muset být nejpozději příští neděli. Třeba takovýto závazek ti pomůže při rozhodování a také pomůže to, že budeš vědět, že někdo někde se pokaká spolu s tebou kvůli stejné výzvě jako ty :o) Je to ale jenom na tobě, jestli tu výzvu chceš přijmout. Pokud je to takhle na tebe moc rychle a nechceš, tak se nic neděje a klidně to řekni.

No vida, tak to jsme vrstevnice :-) Mě třicítka zaklepe na rameno letos na podzim. No a vidíš neřeším to a když mám příležitost, tak se s chutí podělám do kalhot. Věk je jenom číslo. Důležité je, aby člověk mohl dělat co ho baví a když to nikomu neškodí, tak proč ne. Tvoje rozpaky plynou jenom z toho faktu, že je nám odmala vštěpováno, jak musíme být čistotné a, že pokadění natož úmyslné je něco naprosto společensky nepřijatelného a hotovo. Od toho je třeba se oprostit, pak už to řešit nebudeš. Ale nebudu tě dál pokoušet. Konečné rozhodnutí, ať už bude jakékoliv je pořád na tobě.

Ano, s tím se musí souhlasit. Jediné, co řadu lidí od tohoto odrazuje je právě to, že je to společensky nepřijatelné a už od dětství se nám vtlouká do hlavy, že pokakat se je špatné. Jsou to jen obavy z toho, že by člověka za to společnost odsoudila. A to je myslím špatný důvod k tomu, aby člověk nedělal něco, co mu je příjemné. Pokud by tím někomu měl ublížit, bylo by to špatně. Pokud je to ale něco, čím vůbec nikomu neublíží, není na tom nic špatného a špatná je spíše ta společnost, která je neochotná akceptovat odlišnosti a odsoudila by za to.

No vida, tak to jsme vrstevnice :-) Mě třicítka zaklepe na rameno letos na podzim. No a vidíš neřeším to a když mám příležitost, tak se s chutí podělám do kalhot. Věk je jenom číslo. Důležité je, aby člověk mohl dělat co ho baví a když to nikomu neškodí, tak proč ne. Tvoje rozpaky plynou jenom z toho faktu, že je nám odmala vštěpováno, jak musíme být čistotné a, že pokadění natož úmyslné je něco naprosto společensky nepřijatelného a hotovo. Od toho je třeba se oprostit, pak už to řešit nebudeš. Ale nebudu tě dál pokoušet. Konečné rozhodnutí, ať už bude jakékoliv je pořád na tobě.

Tak to jsem si trochu oddechla, že v tom ve svém věku nejsem sama. Ale to moje rozhodování je opravdu ovlivněné pohledem veřejnosti, která pokakání ve vyšším než dětském věku považuje za nepřijatelné a hodné akorát tak posměchu. Vždyť i děti dokáží být v tomhle ohledu opravdu kruté. Ale dodala jsi mi odvahu a jsem už téměř rozhodnutá, že to zase zkusím.

Ahoj Penny, no já jsem taky bojoval se svými pocity v mládí, že v mém věku to jaksi nemohu dělat a že se mě to nesmí líbit. Ale tak nějak mozku nešlo poručit a tam někde vzadu to pořád bylo, ona ta paměť je mrška hravá, to se musí nechat.
Jinak lze se pokakat i doma, tam je to relativně v bezpečí, ale i venku při vhodném maskování to nebezpečí odhalení klesá, ale vyloučit jej pochopitelně nelze.
Pokud bys teda chtěla zažít opravdu ostudu, tak bych doporučoval cizí město, kde Tě nikdo nezná, ale to už je fakt pro otrlé povahy a hodně bych si to rozmyslel.
Jinak ty konvence pusť z hlavy, z Tvých příspěvků začíná být zřejmé, že se Ti to líbí, tak bych se na konvence vykašlal a soustředil se spíše na další akci. My zkušenější Ti můžeme poradit :-)