Jak se o sebe postaráte, když zestárnete?

To jsem opravdu zvědavý,...diskutovat. Tohle je diskuzní fórum, tak napiš, co chceš diskutovat.
Zatím jsi jenom měl potřebu autora/autorku příspěvku počastovat oslověním soudružko, tak co by vlastně chtěl?

To jsem opravdu zvědavý, jestli se na to ještě někdo ozve.

To jsem opravdu rád, soudružko, že tady ta otázka padla. Zrovna jsem to chtěl vrznout někam na internet a tak to alespoň napíšu zde.

Ještě donedávna jsem byl na pokoji s dvěma starci, postupně, jsou to dvoulůžkové pokoje, kdy jsem prakticky nemohl nic dělat. Abych se s nimi nedostal do konfliktu, na pokoji jsem musel jenom ležet. Ale nikdo nevěděl, že to dělají oni. Ten jenom leží a spí, říkalo se o mně. Ztracených dvacet měsíců.

Pravda, pomáhal jsem sestrám jak jsem mohl, ale to zřejmě k samostatnému životu nestačilo. Ostatně uklidit nádobí po snídani a rozdat příbory by zvládla i Fany. A můj největší problém není fyzická stránka, ale psychická.

No a když pominu těch čtyřicet devět let, o kterých se zmiňuji v článcích Nedokážu se vyrovnat s minulostí, je tu posledních šest let, kdy to samé jsem prožíval s maminkou. A tak nakonec jsem byl rád, že se najím, vyspím, dojdu nakoupit a umeju vynášky. To, co by mě bavilo, bylo s potížemi a to, co jsem směl, mě nebavilo.

Nikdo ale neřekl: ničí ho maminka. Každý říkal, že on ničí maminku. A nic nedělá, nikam nechodí, s nikým se nestýká, kouká jak sůva z nudlí a když nemlčí, říká hlouposti. A spoustu jiných a jiných věcí, o kterých se zde s dovolením nebudu šířit. A tak, když maminka umřela, bratranci, majitelé domu, rozhodli a jsem tady. A to je všechno. Není, ale pro odpověď je to to důležité.

Víte co? Zapomeňme na to,...tak proč tam teda jsi? To mi rozum nebere.

Já vím. Vůbec nereagovat. I tak děkuji za spoluúčast.

Víte co? Zapomeňme na to, co jsem napsal před tím a začněme znovu.

Jsem v domově pro seniory, ale je to omyl. Já se o sebe postarám. Myslím, že když si někdo jenom neuvaří a nevypere, není to důvod k ústavu. Pravda je, že bratranec má svým způsobem pravdu, ale byl jsem v tom bytě jenom já sám? Obvykle to tak vypadá, že oběť vypadá jako pachatel a pachatel vypadá jako oběť. A to, že se vyjadřuji blbě, nemusí znamenat nemoc, ale to, že jsem blbě vychován. Ostatně mě vychovaly televize a knihy. Na všechno jsem si musel přijít sám. Oč jsem tedy hloupější než ti, které to někdo naučil?

- na nakrmení nemohoucích již čas nemají.

"vzletné" akce,co...Co jsou to vzletné akce?

Např. různé aktivační práce, jako ruční, kam svezou i "mentály", kteřá tam s odpuštěním prosedí, pročumí a prokývají dvě hodiny bez jakékoliv činnosti.
Nebo různé "besídky", kdy se jako všichni radují, veselí a já nevím co, ale čas na nakrmení nemohoucích již nemají.

Výjimka potvrzuje pravidlo.

"vzletné" akce,co to obnáší?

Ano, jsem nemocný. Ti, co to tvrdí, jsou buď úplně slepí nebo v životě neviděli nemocného. Ale já jsem vás upozorňoval, že mi to nebudete věřit.

ti nedošlo, že Eda Nud je...A co tedy navrhuješ? Co se tu smí a nesmí psát?

Divné.
Proč si pořád...ti nedošlo, že Eda Nud je nemocný člověk? jdi se svými radami k šípku

Půjdu do domova, nejlépe...To je dobrá myšlenka, jenom je potřeba ji začít připravovat včas. Moc o takových zařízeních nevím.

Tato oblast, tedy péče o staré a nemocné lidi je takovým velkým tabu, kdy se moc nemluví a nepíše o tom, že chybí místa v těchto zařízeních, v některých pracují spíše nasraní zaměstnanci, kteří i šikanují staré lidi, jakmile jste trochu "mimo", tak na vás kašlou již úplně.
Dělají se v domovech "vzletné" akce, které mají dokazovat aktivní práci s klienty, ale já tomu říkám Potěkinovy vesnice.

Jak se o sebe staráte, když zemřete?

Půjdu do domova, nejlépe nějakého církevního zařízení, protože tam je lepší péče. Protože o polnosti a les nemá nikdo zájem možná to prodám nebo dám na charitu.

Svéprávnosti zbaven nejsem, za mne ale rozhoduje bratranec. Ostatně není první. Napřed mě ničil nemocný otec, pak ustrašená matka a všichni ostatní, co jim uvěřili. Nikdy jsem si nemohl o svém životě rozhodovat sám, protože si všichni mysleli, že toho nejsem schopen. Otrokem jsem byl, otrokem jsem a otrokem budu. Tady pomůže už jenom zázrak. Jo, vždy jsem jenom snil o budoucnosti. Minulost blbá, současnost ještě horší. Tak je to. Víc k tomu nemám co dodat.

Přátelé. Hádáte se...Potom mě již pouze napadá, že jste zbaven svéprávnosti.

Přátelé. Hádáte se pěkně, ale zbytečně. Odpovím na všechny dotazy, které jste mi položili. Takové prostředí mám. A zdejší pobyt mě sice tolik nedeprimuje, ale je pro mne zbytečný. Nejsem starý a jsem soběstačný. Tady je to jedno takové veřejné tajemství, jenom bratranec hlavní technik to nechce uznat. Nevěří, že se mýlí. Nedělá to ze zlého úmyslu, má o mně pouze špatné informace. Ostatně není sám. Rodiče si svá tajemství odnesli do hrobu a mně to nikdo neuvěří. A to je asi tak vše, co jsem vám chtěl nyní říct. Všechno ostatní, co bych řekl, i kdyby to byla pravda, by bylo použito proti mně.

babička, matka, otec, dítě....byli jsme šťastni, vnímali jsme jeden druhého, každý byl potřebný, spousta hádek, spousta lásky. Té lásky bylo víc