Ono je plno indicií toxické povahy, které člověku potenciální partner/ka dává, ale mnozí lidé jsou k nim slepí. Málo si všímáme, zda nám takové osoby nechávají nahlédnout do své minulosti (a pokud ano, jaký pohled to je), nedokážeme využít signálů, které nám dávají ti, jež danou osobu již znají lépe než my, nevěnujeme pozornost tomu, jak se daná osoba chová v naší přítomnosti ke třetím osobám (například personálu pohostinských zařízení, nebo i našim příbuzným a přátelům). A samozřejmě se sebou snadno necháváme již od samého počátku manipulovat, neprohlížíme neupřímné lichocení na začátku vztahu, a brzy zahazujeme ostražitost a ochranné bariéry, které mají správně bránit tomu, aby s námi kdokoli nedůstojně zametal.

Ano, je to problém, ale jak to poznat, když má člověk růžové brýle a zamiluje se ?

Ahoj Petře, myslím že tedˇ , po této zkušenosti co tady z nás většina má, by si už poznal, že není něco v pořádku, ale lidi co se nezajímají o psychologii a zárovenˇ nenarazili ve vztahu na takto porušenou osobnost, by se zcela jistě nechali polapit do jejich sítí, tak jako my. Ony jsou mistři v této činnosti a jsou obdařeni jistými vlastnostmi vybrat si právě toho člověka, který se jim stává snadnou kořistí.

Ahoj Danny, jj je to tak, hodně drahá zkušenost, škoda, že nelze ostatní varovat

Normální chlap to nemá možnost na začátku poznat. Naopak si myslí, že potkal osudovou lásku,co jakoby dokázala číst jeho myšlenky.

Ano růžové brýle.

Přesně tak lichocení na ego a dobrej pich, a ještě další warning když psychopí** studuje praktiky a pak je zneužívá aby se zalíbila ale je to jen divadlo co každej prohlídne....

Abych Vám ještě oživil moji nm relapsi, zkoušela to u mě po roce, po dvou po třech i po 4 mezitím ani nechci vědět co hovad v sobě měla vím jen o těch, který znám a zkouší to jako zoufalost a bohužel nedávno sem potkal jejího bratra a už jede na perníku :( a z tý krásný ženský se začíná stávat troska...ale může si za to sama...hysterkam zmar!!!

To jsou výmluvy. Hodnotných informací je všude plno - ať již teoretických a obecných (čeho si na počátku jakéhokoli vztahu všímat, a kdy, jak rychle a za jakých podmínek odstraňovat vlastní vztahové bariéry), tak i praktických a individuálních (tedy indicií kolem konkrétní nastávající známosti). A žádné "osudové lásky" v reálném životě neexistují - vypadá-li něco jako příliš dobré na to, aby to byla pravda, zpravidla je to příliš dobré na to, aby to byla pravda. Opravdový rodící se vztah, který má šanci přetrvat, odhaluje od počátku svoje pro a proti, a kromě dobrých věcí soustavně vyžaduje i občasné kousnutí do kyselých jablek.

Lidé většinou neplánují stát se perníkovými troskami. A poruchy osobnosti bývají výslednicí vrozených i získaných faktorů, přičemž k těm získaným často patří nějaké zneužívání v dětství. Hraničářky, histrionky, jakož i jinak narušené ženy, ale i muži, mají vesměs velmi dobré důvody pro to, proč se k jiným chovají jak se chovají. Zatímco ale například rodiče, sourozence, učitele nebo šéfy si zpravidla tak moc vybírat nemůžeme (pokud vůbec), sexuální partnerky či partnery si vybíráme. Kvalita jejich výběru je tedy naší odpovědností.

Zdravím všechny diskutéry, jsem rád, jak už jsem zde psal, že existuje tahle diskuze v které se člověk dozví spoustu informací. Myslím, že nejcenější informace jsou právě ty zážitky obětí, co právě oklamáni našimi drahými histrionkami- či hraničářkami zakusili jak hořce chutná vztah s nimi. Ona teorie je dobrá věc, inu je i pravda, že jsou dostupné informace o těchto, řekněme narušených osobách, ale v praxi funguje vše jinak. Člověk který se běžně nezajímá o psychologii, tak nemá vůbec tušení že existují takový lidé a začne se zajímat, až si projde tímhle peklem. Kdyby to bylo tak jednoduché, neexistovala by tahle diskuze, nepsalo by sem tolik obětí a to je ještě nutno zdůraznit, že je hodně kořistí, které jsem do diskuze nepíšou. Jak už jsem psal, atˇ jsou důvody poruchy osobnosti jakékoliv, počínání lidí z těmito poruchami je neomluvitelné, ničí životy všech co s nimi přichází do kontaktu a měli by se léčit. Nechat se chytit predátorem tohoto typu je velmi jednoduché, jejich rafinované zbůsoby jsou takřka dokonalé. Ono se sem hodí rčení "po bitvě je každý generál".

uplně přesné Danny, zrovna jsem chtěl napsat "po bitvě je každy generál". Nikdy by mne nenapadlo, že takoví lidé existují, vůbec jsem to netušil, žil jsem dlouhodobě ve spokojeném životě s jednou partnerkou. Tito lidé mají v sobě pocit, že vše co dělají je správné a na vině je jen okolí. Bohužel je to nevyléčitelné a člověk, který netuší, nevyhledává diskuze tohoto typu.

V praktickém životě ale spousta lidí odmítá svou odpovědnost i za jakékoli jiné životní volby - pokud si koupí závadné či kradené auto, dají se podvést při koupi nebo prodeji nemovitosti, vyberou si nevhodnou školu či špatné zaměstnání, nechají se lacině namočit do nějaké organizované trestné činnosti atp. atp., velmi často se pak vidí jen jako oběti, které nic nevjéděly a za nic nemohly. Odpovědnost je ale nevyhnutelným korelátem svobody. Alternativou odpovědnosti je stav, kdy za nás ve všech důležitých otázkách rozhoduje někdo jiný. Kdy nám někdo jiný přiděluje naše partnerky a partnery, bydlení, motorová vozidla i způsoby trávení času.

Ono je to těžké, když potkáš někoho, s kým prostě ta láska jiskří, kdo pro tebe dělá první poslední, lichotí ti a jste pro sebe jako dělaní. Vypadá to jako štěstí, do chvíle než uběhne pár měsíců, ale pak už je člověk emočně zaháčkovaný a nechápe co se děje a většinou se snaží ze všech sil, aby to bylo jako dřív... Tohle podle mě nejde srovnávat s ničím jiným. Ať už jde o HPO, histrionskou poruchu, nebo jinou psychopatii, jde zde o velice, velice zdařilou iluzi o něčem výjimečném, na co každý čeká...Do jisté chvíle...

Přesně tak, a je to do doby než přijdou první hádky a pak je to jak na horské dráze k sobě od.sebe k sobě od sebe a opička mezitím hledá oběť jinde...

Život není snadný, ale lidi je možné posouvat z ranku známých do ranku přátel, a z ranku přátel do ranku sexuálních partnerek či partnerů, jen obezřetně a pozvolně. A dokud se v takovéto hierarchii ještě neposunou dostatečně vysoko, je možné jim odpírat důvěrnosti a úsluhy, na které mají mít nárok jen osoby blízké či nejbližší. A pokud se podobných důvěrností či úsluh dožadují příliš dotěrně, ačkoli si pro ně ještě nevysloužili odpovídající status, je možné je i včas degradovat, nebo s nimi včas přerušit veškeré kontakty. Takový interpersonální management sice jistě není snadný, ale snadné není ani koupit obstojné auto za rozumné peníze.

Ano, dá se říct velmi zjednodušeně, že si za svůj život může každý sám, ale uvedu jako příklad, že tahle filozofie nikomu nepomáhá.Tak například přijde obětˇ domácího násilí do poradny pro oběti domácího násilí a poradkyně oběti zdělí větu "můžete si za to sama", tak se ona osoba sebere a půjde se rovnou pověsit. Nebo další příklad: žena se stane obětí znásilnění a někdo jí řekne, "neměla si nosit tak krátké sukně, měla si být odpovědnější", ale tím se odvrací pozornost od opravdového viníka a to nebyla ani krátká sukně, ani její odpovědnost za svůj život, nýbrž deviantní muž, který neudržel svůj chtíč. Takové uvažování je velmi nebezpečné a kam to až vede vidíme např. v některých muslimských státech, kde je trestána obětˇ a nikoliv pachatel a to právě ve smyslu" může si za to sama".

Krásně napsané!

S tím se dá částečně souhlasit. Lidské osudy jsou jednak samozřejmě výslednicí řady faktorů, z nichž jen některé můžeme jako jednotlivci ovlivnit. A kromě toho, ne všichni lidé jsou natolik silní, aby si byli schopni připustit jakoukoli vlastní odpovědnost za svůj úděl - tím méně pak třebas hodně odpovědnosti. Podle toho to pak ve společnosti vypadá, a podle toho vypadá například i současná česká politika. Zemanové a Babišové se v ní těší mnohanásobně větší podpoře než kupříkladu takoví Kalousci.

Přestal bych sem tahat politiku, tady je to téma o poruchách a hysterii...!

No to jo casti jeji vztah s otcem..

Teda na to, že jsi přežil Kosovo, a že to tu dáváš soustavně najevo svým nickem, není tvá averze k mé nepatrné zmínce o politice až tolik nad věcí, jak by někdo mohl očekávat. Mým úmyslem rozhodně není sem politiku plést příliš moc. Jenom jsem chtěl skromně připodotknout, že časté individuální psychopatologie mají vliv na celkovou společenskou atmosféru. Jak na individuální, tak na makro-societální úrovni blázní poněkud jinak Češi než třeba Američané, a ještě jinak než každý z obou právě zmíněných národů blázní kupříkladu zase Japonci...

Prosím, opravdu k tématu není to averze; nýbrž sem podoktnul netahat sem politiku a jít lépe k tématu samozřejmě chápu spektrum a rozsah to, že sem přežil Kosovo je metafora pro ex histrionku a je to tak, kdo nezažil nepochopí spíše k tématu než politiku ...

Kosovo souhlasim,politika tu nepatri, politika je zlo nekdy mozna horsi nez histrionky

Teda srovnávat vztah s nějakou toxickou ženou s traumaty nějakého konkrétního nedávného ozbrojeného maglajsu genocidní povahy, není to přecejen dost patetické? Taky byste se mohl pojmenovat třeba "Přežil Afgánistán", "Přežil Sarajevo", "Přežil Rwandu", nebo třeba "Přežil Auschwitz-Birkenau". Pokud vás ta expartnerka věznila a týrala v nějakém sklepení, podobně jako takový Josef Frizl kdysi takto věznil a týral část svého potomstva, pak snad. Ale pokud jste s ní pouze obýval nějaké společné bytové prostory, a měl možnost například utéct, sám se ubránit či vyhledat pomoc svých blízkých, přátel, nebo třeba policie, pak podle mého názoru přeháníte.¶ Ale někdo jiný vás tu třeba bude intenzivně litovat, tvrdit "kdo to nezažil, nepochopí", a vaše používání podobného nicku i jinak obhajovat...

No, já mohu porovnat ze své vlastní zkušenosti. Byl jsem účastník několika vojenských misí a souhlasím s Kosovem a s jeho nickem, a také rozumím jeho nadsázce. Žádná mise mě nesemlela tak, jako soužití s histriónkou.

Zdílejte osobní zkušenosti, ne politiku. Pro mě bylo třeba nejhorší vypořádat se po rozchodu s histrionkou se dvěma fakty. Prvním bylo to, že tato psychická porucha je bohužel neléčitelná a i když histros s léčbou u psychoterapeuta souhlasí a podstoupí, tak se dají pouze snížit intenzita projevů a omezit jejich četnost. A pak vyrovnání se v rámci svého ega se situací, kdy v pátek v průběhu milování mi šeptala, jak mě miluje a pak následně v pondělí mi řekla, že se zamilovala do někoho jiného. Průser u histros je ten, ze ona si to ani neuvědomuje, že je toxická a že by mela léčbu podstoupit. Poněvadž je sobecká a neumí partnersky milovat, je pro ni snadnější najít si jiného partnera, který ji bude opět nekomik měsíců či let sytit svojí láskou.

Ano. Některé ženy však mohou mít velmi dobré osobní důvody, proč neprožívat pozitivně dlouhodobý partnerský vztah s jedním mužem, a proč naopak vyhledávat sukcesivně monogamní (nebo dokonce i sukcesivně polyandrickou) sérii krátkodobých vztahů s vícero muži. A to, že někteří zainteresovaní muži to mohou nést těžce, jim nemusí rvát žíly. Zejména, pokud je někdo kvůli tomu nakonec například nezabije nebo nezmrzačí.

Potvrzuji, i ja si to prozil, jeden vecer mi septala jak mne miluje, moc si mne chtela vzit a byl jsem ten nej a behem dvou dnu jsem dostal takovy narez sprostych nadavek, ze i ja jako chlap se stydim to tady psat. Samozrejme, ze ona nicim netrpi a uz se zamilovala jinde...muj cil je se od ni citove odpoutat...nekontaktuji, blokuji, snad ppmuze cas

Pane D víte s prominutím úplný hov** nechte si vaše úvahy pro jiné díky.