Jak poznat hysterku

..je Jirka. Hezky jste se mám tu rozepsal,Zničený.Kéž by Vám to vypovídání posloužilo k úlevě.Jenže,dokud na ní budete vzpomínat jako na svojí bohyni,tak se asi žádné úlevy nedočkáte.A ani Vám zde nikdo k té úlevě nepomůže,když se tak vehementně bráníte faktu,že je konec... Vím jistě,že je tu víc takových,co si občas vzpomenou na svojí ex-hysterku,ale jak to tu tak čtete,je Vám jasné,že nikdo (krom Vás) by se už nevracel.A vědí dobře proč..
:-J.

Můj hypnotický úžasný mi dával kopačky neusále. Vždy to bylo definitivní,ale stačilo abych na něj byla milá,zatla zuby,ponížila se a hnedka zas psal že jsme láska která nikdy neskončí. A píše to i ted' po 3 měsících. Když si s někým vyjdu ,někdo se mi zalíbí a podobně,stejně cítím po schůzce poloprázdno,vím že nikdo nebude jako on .je potřeba se smířit s tím,že tohle byla nejvyšší dávka a umět s tim žít. na druhou stranu to chce obrovskou sílu a odhodlání a v sobě si uvědomit,že TOHLE ne! zatímco Zničený se točí v kruhu touhy a přemýšlí jak jí získat zpět, já jsem rok a půl vymýšlela JAK se toho citu zbavit. člověk musí hlavně chtít to zastavit,pak teprve je na startu dlouhého a těžkého odvykání.Zničený je ve fázi abst'áku,jako narkoman který nehledá detox ale dýlera(způsob návratu).takže asi tak. Vždyt' teoreticky přesně ví,říká mu to celý svět.ale nechce léčbu!

Zijte sve zivoty a ne zivoty svych byvalych histrionek a histrionu ;-)
S nimi to byla jen jedna zivotni etapa a jede se dal. Me to trvalo 1.5 roku nez jsem ji nechal jit a pochopil sve i jeji chyby a omezeni. Kdyz ji vidim, tak mam velmi smisene pocity. Jednam s ni korektne, ale v podstate jako s nekym, komu absolutne neduveruji a nic ji davat uz nechci. Nic. Dal jsem ji prilis. Jsou tady jini ;-).

Máte samozřejmě pravdu všichni. Včetně toho, že nejsem zcela úplně ,,normální,,
Úzkostlivá a přehnaná výchova z dětství a dospívání u mě nastartovala kolem 18roku života generalizovanou úzkostnou poruchu s panickými ataky. Léčen jsem ambulantně. Avšak od té doby mám nedůvěru k lidem. Špatně se seznamuji, bojím se. Když už jsem nějaké přátele nebo vztah měl, nedopadlo to dobře ( nevěry, podrazy, podvody na mě-finanční-opravdu jsem si vždy nabil hubu), vždy jsem chtěl důvěřovat a věřit, že ten druhý (ať už partnerka nebo kamarádi) to se mnou myslí stejně dobře jako já s nimi. Bohužel asi jsem z jiného světa... Tak jsem zůstal sám se synem, až jsem potkal ji. A byla to ( pořád svým způsobem věřím, že je) nejlepší ženská na světě. Stal jsem se pro ni bohem, hypnotizovala mě nádhernýma očima, snad i četla myšlenky, protože dokázala dělat vždy ty věci, které jsem si u ženské přál. Brzy mi začali její děti říkat táto a můj syn jí mámo. Když jsem přišel domů, všechny děti byly vyzvednuté, navařeno, láska... Prostě nádhera. Nebýt nějakých průsvitů, které jsem do té doby nechápal ( dětinská, někdy i ubližující upřímnost týkající se hlavně jejích expartnerů a toho co prožila, občasné potřeby útéct k mamimce domů a jednou pořezané zápěstí...) tak to byl nádherný život s výlety, s radostí pracovat na jejich chalupě, prostě rodina jak jsem si vždy přál. A ona mě sytila. Zároveň pořád chtěla sytit po mě, pořád se ujišťovala, jestli ji miluji. Pak jsem měl úmrtí v rodině a nějaké zdravotní problémy. Ona se mi snažila pomáhat, ale nějak bylo vidět, že to přestává dávat. Asi i faktem, že s exmanželem žili stejně pořád v baráku u jejích rodičů ( nikdy nežila samostatně někde jinde a to je jí již 31) a měli servis a hlídání dětí, občasné vaření i úklid na talíři, takže polovinu starostí a volný život. Tady jsme byli my sami, jako rodina. A i když to chtěla, asi to pomalu přestala zvládat. No popis by byl na román, prostě se svými dětmi utekla na vánoce opět k rodičům, kde ze mě později udělala tyrana. Po dvou měsících-kdy jsem se pořád snažil a psal ji, jsme se zas nějakým způsobem dali dohromady s tím, že ona už měla svůj pronajem a já byl defacto na tajnacku, prece by nemohla priznat, ze se stýka s tyranem. Navíc v té době měla x románků, exmanžel se kvůli ní rozešel s přítelkyní a na každém prstu měla jednoho, který ji uháněl. Prostě mi říkala, že nechce vtah, ale jsem jediný, kdo ji vlastně přitahuje, s kým je jí tak hezky. A občas mě zas sytila láskou. I když to bylo jiné a jako na houpačce, pomalu to někam směřovalo. Až najednou bác a útěk z toho víkendového pobytu, kdy si v noci zavolala exmanžela, aby mi druhý den řekla, jak miluje jen mě ať jí to věřím a pak začala ignorace. A skončilo to tou zprávou, co jsem tu psal včera. Takže teď je stejný útrum a definitivní konec z její strany jako v zimě.
Chci tím říci ale, že tohle vše ve mě vyvolalo asi i nějakou závislost na té lásce, jejích očích, její vůni, její dětinskosti a samozřejmě sexu...
Od zimy navštěvuji psychologa, psychoterapeutku i psychiatra ( antidepresiva,anxiolitika a nyní na zkoušku i něco nového).
Od všech jsem byl samozřejmě zrazován, upozorněn, že ,,paní,, trpí smíšenou poruchou osobnosti, kde převládá hraniční a histrionská porucha, zalévaná paranoidní a disociační a bohužel i téměř denní popíjení vína...). Nejvíc mě děsil psycholog, protože téměř se stoprocentní jistotou dokázal předvídat její chování... Ona si samozřejmě byla vědoma svých propadů a nálad, ale vždy za to buď někdo mohl (já) nebo měla PMS nebo rozhozené hormony...
Psychopat jsem tady přece já! ( byť dle odborníků psychopatické rysy nemám a manipulátor také nejsem), problém mám já a nikdo jiný ( což jsem si vyslechl i od skorotchýně v zimě, když jsem ji říkal, jaké má dcera problémy. ,,Moje dcera žádný problém nemá, to jen ty, ty jsi psychopat...,,)
Takže ano. PL by možná byla dočasným řešení, i proto, že občas mi probleskují myšlenky o smyslu života. Zároveň by to ale nebylo řešení na lásku, kterou cítím. Přišel bych i o zbytek, který mám-nahnutou práci a syna.
A už kvůli synovi bojuji. Jinak by mi bylo vše fuk a asi už bych tu nebyl.
Ale dostat dotyčnou z hlavy, ze srdce. Dostat z hlavy to, že jeden den vás miluje, druhý neví, třetí ignoruje, čtvrtý nenávidí a pátý vás zas chce a pořád dokola, to nejde.
Nemohu na ni přestat myslet. Snům neporučím a touze také ne.
Chtěl bych ji zpět alespoň tak, jak to bylo doposud. Ano, možná masochismus, ale stejně nedovedu již milovat jinou...
Jenže teď jsem odříznutý, podvedený a ona ke mě cítí absolutní lhostejnost. Ze dne na den, což já nechápu...

Jirka. Tím chci říci,že není nutné hledat diagnózu pro někoho,kdo se zamiloval.Bohužel však do osoby,která CNS v pořádku nemá,což zjistil ke své smůle pozdě,v době,kdy jí dál své srdce na dlani.Následné uvědomění,že došlo k omylu a že to byla chyba,je příčinou těchto vnitřních hádek,jaké právě prožívá Zoufalý.Dalo by se to vyjádřit větou 'hádala se duše s tělem'.Bohuzel,dokud ten vnitřní boj vyhrává tělo,duše pak nechápe,trpí a blouzní...
:-J.

..Jirka. Ale láska je svým způsobem také droga,Déčko.Ale jen ta skutečná,nefalešná a nemanipulativní,je přínosná a pozitivní.Láska je základem šťastné rodiny,bez ní bychom byli jen objekty s rozmnožovacím reflexem v zájmu zachování druhu.Můžeš říct,že je to jen chemie v mozku,nicméně právě správná funkce CNS určuje,že vztah dvou bytostí je víc,než jen ten rozmnožovací pud.A tam,kde CNS nefunguje tak,jak má,jde o manipulaci.A o sebelásku..

Jirka. A je vždy lepší,dostavit se tam včas,z vlastního rozhodnutí,než to nechat dospět do krizového stavu,kdy Vás odvezou v důsledku psychického pádu,vysokých psychosomatických tenzí,snížené vůle žít,ne-li přímo po pokusu o suicidum,které v takových stavech,pokud trvají déle,reálně hrozí.Z toho plyne,že odpovědí je ideálně léčba v PL,radeji dříve,než pozdeji..! :-J.

..je Jirka. Vsechny odpovědi pro Zničeného jsou pravdivé,doložené teorií i praxí.Bohužel,Zničený je do své kudlanky zamilován,což je bohuzel sebedestruktivní.Vysvětlovat,že pro 'jedno -želbohu toxické- kvítí slunce nesvítí' je v tomto stavu mysli asi marné.Jak bylo výstižně psáno,jde o závislost.Závislosti se léčí na detoxu.Jak ale vyléčit závislost na lásce,která už není?Toť otazka pro Psychiatra.Dočasná hospitalizace v PL by nebyla od věci.

Coudy: blbý dotaz. Tohle je opravdu definitivně konec? :(

Dnes po deseti dnech ignorace mi napsala zprávu:

Chci Ti jenom sbohem říct... Naposled Ti sbohem dát,
za vše krásné poděkovat. Špatně veci odpouštím, znovu ale do toho nevstoupim.
Přestaň mi prosím více trápit, utni kontakty, není dál co slepit.
Vzpomínat budu s láskou, ale je čas, aby se rozdělily naše cesty.
Už nechci žít pod maskou, přeji Ti to nejlepší, hlavně bez msty.
Je konec, sbohem …

Co to k sakru je?????

Nebudu se moc rozepisovat. Ostatni vetsinu napsali. Hystrionky si casto vybiraji slusne obetave a citlive muze. Potrebuji prave ty city...kdyz potrebuji, tak vysavaji, berou a kdyz se nasyti, tak nastane behem minuty obrat o 180 stupnu. Jeji chovani nema cenu posuzovat normalni "optikou". Lide jako "zniceny" nechape, ze slova a vnejsi naucene chovani nemusi byt v souladu s vnitrnim prozivanim. Tyto osoby jsou vnitrne citove oplostele. Jejich holdovani alkoholu tuto oplostelost casto dale prohlubuji na organicke urovni tak jako u alkoholiku. V detstvi se casto hystrionky nauci manipulovat, aby dosahli sveho. V dospelosti bravurne vyuzivaji zenske zbrane vcetne sexu. Ja si stale pripominal ty veci, ktere me bolely, ty zrady a tak k ni nyni citim obrovskou neduveru ackoliv se s ni bavim. Jen blbec chce udelat stejnou chybu vicekrat. Pro me to byla nejvetsi citova investice v zivote a nasledne ta nejvetsi bolest. At jde do prde..

Coudy má recht! Návštěvníku! Ty to nechápeš! ty to chceš znovu probudit! To je peklo!Ono to třeba lze.Dřív nebo později se dostane do krize s tim svým a pak skočí klidně zase po tobě. ty city jsou skutečné,ona nelže. v tu chvíli kdy se tulí a miluje to tak i cítí. Jenže jsou to city malého děcka,kterému se právě ted' líbí tohle chrastítko ale za chvíli ho omrzí,zapomene na něj,protože uvidí jiné. Toto je největší psychologická záhada člověka. LÁSKA která VYPADÁ jako ta největší,vlastně není ta pravá láska. je to mimikra,je to jen momentálka. Droga! a každá droga nakonec skončí obrovskou bolestí! Budeš trpět znovu a zas a do nekonečna a úplně tě to rozloží! Vyskoč z toho! Zachran' se!

Ivka a D:
ano, v životě jsem měl smůlu a když se objevila ona a zasypala mě bezmeznou láskou, uvěřil jsem. Oddal se a udělal bych pro ni vše. Ta láska, když ji zrovna cítila byla extrémní, stejně jako sex. Na druhou stranu ji opravdu hluboce miluji a tohle bolí. Jednou ji mám věřit že mě skutečně miluje a den na to opak?
S exmanželem byla a je v komunikaci každý den, on ví jak na ní, manipuluje s ní a ona to přijímá. C o naplat, že mu nejde ani o jeho děti, ale jen o ní... Když jsem s ní žil, děti si v podstatě nebral. Nebere skoro ani teď a když už, mladší strčí k babičce. Ale když jde o výlet s tou ,,mou,, klidně dětem zajistí hlídání, aby mohli být sami...
Ona si vlastně psala a udržovala kontakt s více ( jeden čas i s 8mi) muži najednou. Klidně jim psala i přede mnou, jsou to přece ,,jen,, kamarádi, tak co ji omezuji... A vše bylo vykoupeno nádherným tulením, usínáním, řečmi jak krásně se jí u mě usíná, že to nezažila. Což jí nebránilo chodit uprostřed noci na WC s mobilem... Jistě že mi to ubližovalo, ale na druhou stranu mě sytila těmi extrémy na druhé straně. A věřím, chci věřit, že v tu chvíli mě opravdu milovala. Jenže jak to znovu probudit? Je to těžké, ale mě je mnohem hůř bez ní, než s ní... A bohužel svými manipulacemi s okolím utvořila kolem mě hradbu, že pro ostatní z jejího okolí jsem já ten špatnej a vadnej...