Jak se odpíchnout od totálního dna

ahojky, ja vas jen chci povzbudit, ze nikdy neni pozde, moje mama ted zacala s anglictinou a od pristiho roku se chysta na vysku, a to je ji 57 let:)

Bože můj,už tady zase otravuje.

Zdeno, ano je to možné, po některých AD se může přibrat, ale všechno je to díky stravě a pohybu. Já jsem měl Aurorix, potom Wellbutrin a nakonec Deniban a ten už beru jen půl tablety ob den. Ten Wellbutrin mě nějak moc aktivoval, moc jsem byl aktivní a neodpočíval jsem, jinak byl dobrý. Ten Deniban je lepší, ale to si musí každý vyzkoušet, je to individuální a je těch AD velké množství a na různé stavy. Ale ono nestačí brát jen ty AD, je potřeba ještě dělat i jiné podpůrné věci pro sebe. Hlavně si najít nějaký smysl života. Pak co ještě můžu říct, je dobrý, odpustit všem, co nám ublížili. Ale to je dost těžké, ale účinné. Asi by bylo potřeba vyřešit něco, co je příčinou tvých problémů. Asi ti někdo ještě leží, jak se říká v žaludku, nebo někdo, či něco tě pořád štve a trápí. Pokud můžu něco doporučit, zkusil bych kineziologii, nebo někoho, kdo umí pracovat s čakrami, můžeš tam mít blok a neproudí tam energie. Další co je dobré, je cvičení jógy. Ale, co je fakt dobré a tím jsem také procházel, byl autogenní trénink. Jinak ještě jsem absolvoval skupinové terapie, což je dobré na dobrání se do hloubky k problému.Držím palce.

HANZI.prosim jaky maji nazev ty tvé ad???Moje maminka byla taky vždy velice citliva ,brečela na pohřbu,na svadbě i při pohadce ,Ted bere ad.3 roky a je to pohodovy člověk a toje diabetička 20 let.Ja beru ad.už 20 let ale stale nejsem v pohodě ,ano jednou nahoře ,jednou dole .Většinou DOLE.Teď mi přidal psychiatr ad.ale mam pocit ,že přibírám na váze.Je to možné??? Zatím.

Martho, přesně jak tu píš ", je to tak, a pokud se něco změní, tak jen k lepšímu. Já měl spíš emoce někde dole, byl jsem úplně apatickej, nálada pod psa, neuměl jsem se smát a ani milovat někoho blízkého. Život se zdál být neřešitelný. Při braní Ad se vše upravilo, už se umím i smát a dívat se na svět úplně jinými očima. A strach je neopodstatněnej, neměl jsem vůbec problémy, že bych neměl chuť na sex, naopak bylo to najednou všechno nějak hezčí a jsem rád, že jsem měl tu sílu dojít si k psychiatričce. Nevím kde jsi si přečetla ty informace, ale na netu se to můžeš dočíst a každé AD fungují trochu jinak a jaké máš brát ti musí říct doktorka a podle tvého chování a toho, co jí o sobě řekneš, ti napíše ty nejlépe vhodné. Ale i tak se na poprvé nemusí strefit, což ale není problém, napíše jiné a změníš léčbu. Já sám mám s tím jen dobré zkušenosti a už je skoro neberu a je to pohoda. Takže se nemusíš bát. Spíš bych se bál, nechat to tak jak píšeš, ono se to časem bude stále zhoršovat a když začneš dříve s léčbou, tím dříve se ti uleví a pak si na naše psaní vzpomeneš.Hodně štěstí :-)

Ahoj martho,Máš skutečně o antidepresivech divné představy.Máš přístup k netu,tak si o tom něco najdi.Já je beru už skoro půl roku,prostě na mne padly depky,plačtivost,děsná chandra...tak jsem zavolala psychiatryčce,dala mi předpis.Antidepresiva prostě upravujou chemickou rovno-nebo spíš nerovnováhu v mozku.Jestliže mají tvé stavy fyzickou příčinu,tzn nějakou tu nerovnováhu,pomůžou ti.Účinek nastupuje obvykle za 2 - 3 týdny.je pravda,že jsem byla po tu dobu frigidní,ačkoliv běžně nejsem,spíš naopak,vyděsila jsem se,ale ty deprese mi fakt otravovaly život,takže jsem se rozhodla vydržet a ono se to zase spravilo,a je to teď ještě lepší protože jsem klidnější a vyrovnanější.A změna povahy?Ano a jaká!Nejsem ani ubrečená,ani ukřičená,přestalo mi bušení srdce při sebemenším rozrušení,přestaly záchvaty vzteku,kdy jsem byla přesvědčená,že dostanu infarkt.Mám klid a sílu na řešení věcí,které bych dřív nezvládla,vrací se mi sebevědomí,jsem opravdu spokojená.Proč máš strach,že u tebe přítel najde léky?Prohlíží ti šuplíky nebo co?Můžeš přece vyhodit obal a říct že jsou to vitamíny.Fakticky se léků neboj,s něčím takovým ti silná vůle nepomůže.Možná máš strach ze závislosti? Ale tohle všechno přece se svým doktorem můžeš probrat.A jestli se ti nezdá,vyměň ho,jestli radši ženu,najdi si doktorku,někoho,ke komu budeš mít důvěru.Přeju hodně štěstí a odvahu!

To Hanz:Moc ti dekuju za Tvoji duveru a za vsechno to povídání. Víš, ale co já jsem se dočetla, tak to proste lidi meni,ovlivnuje to jejich emoce, jsou jiný,meni se jim chute na sex, váha, hlavne ty emoce,ty jsou pro me moc důležitý. A taky, zrovna si začínám s novým přítelem a představa, ze u me najde nejaký antidepresiva,to me vazne desi. On uz mi tak rika, ze si malo uzivam zivota,ze jsem smutna,ze si neverim a tak. .. A ze to musim zmenit.Ale asi by ho nikdy nenapadlo,ze bych to menila s pomoci psychiatra? Vim,ze k psychiatrovi nechodi lidi co jsou blazni,ale normalni lidi,co maji jen zrovna problemy. Budu rada, kdyz mi zas napises a klidne na mail: LLLPPP"seznam.czDík a fajn den!

Omlouvám se, nějak mi zablbnul web a je to tu dvakrát.

Omlouvám se, nějak mi zablbnul web a je to tu dvakrát.

Martho, jak jsi přišla na to, že tě to změní nesprávně? Antidepresiv je spousta a musí se najít na každého individuálně. Vůbec to nemění ke špatnému chování a potlačování emocí. Asi ti někdo něco nakukal a není to pravda. Jsou antidepresiva utlumující a povbuzující. Většinou je v nich serotonin, hormoon štěstí, to na dobrou náladu. Ty antidepresiva musí předepsat psychiatr a pokud budeš mít štěstí, můžeš mít dobrého psychiatra jao psychologa. Já ti doporučuji nejdřív toho psychiatra a k tomu toho psychologa. Psychiatr uvidí co a jak je potřeba zrovna pro tebe udělat a napíše léky. Psycholog už potom bude mít lepší práci dostat tě z toho stavu co máš teď.Jo existuje ještě další možnost..zkus si najít na netu kineziologa, nedává léky, ale funguje trochu jako psycholog, musíš se mu také otevřít a potom podle informací může pracovat a najít problém, který umí vyřešit. Podstatné je najít příčinu, která bývá často v rodině z dětství, ale k tomu musíš dopomoci sama, tím co mu sdělíš. U kineziologa to stojí na jedno sezení tak 500Kč, těch sezení je asi potřeba víc. ale asi budeš platit i u psychologa a je to všechno na delší dobu. Ty antidepresiva fungují rychleji, sice jejich účinek se projeví tak do čtrnácti dnů, ale za to spolehlivě,pokud najdou ty správné.Asi máš ještě stále zkreslený názor na psychiatra obecně, to neznamená že jsi Blázen, to bychom tu potom měli spousty samých bláznů. Ne, jsou to jen lidé, co mají problémy psychické a takových jako ty je dost, někdo je na tom ještě hůře.Věř, že se z toho dostaneš, ale nesmíš se bát a něco pro to dělat, uvidíš, bude zase dobře. Dělej sama co uvážíš za vhodné, k přemýšlení toho máš dost, ale já jsem toho příkladem. Pokud budeš chtít si o tom promluvit jinde než zde, tak si najdi zpětně můj mail tady na diskusi. Měj se a držím pěsti a vím, že se rozhodneš dobře, dávám ti svou důvěru.

Martho, jak jsi přišla na to, že tě to změní nesprávně? Antidepresiv je spousta a musí se najít na každého individuálně. Vůbec to nemění ke špatnému chování a potlačování emocí. Asi ti někdo něco nakukal a není to pravda. Jsou antidepresiva utlumující a povbuzující. Většinou je v nich serotonin, hormoon štěstí, to na dobrou náladu. Ty antidepresiva musí předepsat psychiatr a pokud budeš mít štěstí, můžeš mít dobrého psychiatra jao psychologa. Já ti doporučuji nejdřív toho psychiatra a k tomu toho psychologa. Psychiatr uvidí co a jak je potřeba zrovna pro tebe udělat a napíše léky. Psycholog už potom bude mít lepší práci dostat tě z toho stavu co máš teď.Jo existuje ještě další možnost..zkus si najít na netu kineziologa, nedává léky, ale funguje trochu jako psycholog, musíš se mu také otevřít a potom podle informací může pracovat a najít problém, který umí vyřešit. Podstatné je najít příčinu, která bývá často v rodině z dětství, ale k tomu musíš dopomoci sama, tím co mu sdělíš. U kineziologa to stojí na jedno sezení tak 500Kč, těch sezení je asi potřeba víc. ale asi budeš platit i u psychologa a je to všechno na delší dobu. Ty antidepresiva fungují rychleji, sice jejich účinek se projeví tak do čtrnácti dnů, ale za to spolehlivě,pokud najdou ty správné.Asi máš ještě stále zkreslený názor na psychiatra obecně, to neznamená že jsi Blázen, to bychom tu potom měli spousty samých bláznů. Ne, jsou to jen lidé, co mají problémy psychické a takových jako ty je dost, někdo je na tom ještě hůře.Věř, že se z toho dostaneš, ale nesmíš se bát a něco pro to dělat, uvidíš, bude zase dobře. Dělej sama co uvážíš za vhodné, k přemýšlení toho máš dost, ale já jsem toho příkladem. Pokud budeš chtít si o tom promluvit jinde než zde, tak si najdi zpětně můj mail tady na diskusi. Měj se a držím pěsti a vím, že se rozhodneš dobře, dávám ti svou důvěru.

To milenka:LLLPPP"seznam.cz, napis, budu rada!

To Hanz:Jo,já jsem ochotná mluvit o sobe a to hodne a hluboce!Z antidepresiv mám strach,že mě zmeni,vezmou mi vsechny emoce..... proste mam strach, ze je to veliky zasah do mé,tak uz hodne narusené psychiky!Ale vim, ze potrebuju pomoct,jen mam z leku strach.Byla jsem u psycholožky poprvé,poslala me k psychiatrovi,prave pro léky.Vubec nevim, jesti bude chtit spolupracovat,kdyz si nenecham antidepresiva predepsat.Nemam sebevedomi,neverim si,to je asi nejvetsi problem,ze kteryho prameni vsechno.To se preci musi dat vyresit i bez leku nebo ne???Silnou vuli a povahu vázne nemam, spis hodne citliva :(

Martho, proč se bojíš těch antidepresiv? Já je bral a pomohly. Nemusíš mít strach z toho že budeš na nich závislá.Pokud nemáš silnou povahu a vůli, tak toho sama nedosáhneš bez antidepresiv. Pomohl by ti ten pycholog, ale to může trvat i roky a může tě to stát i dost peněz. Hodně záleží i na tobě,jak budeš spolupracovat s psychologem. To znamená hodně otevřeně mluvit o sobě, svých pocitech a vzpomínat na vše co jsi zažila. Každá maličkost může být nesmírně důležitá na rozpletení tohoto problému. Držím palce.

Ahoj Martho, chces si povidat? napis mi svuj mail, rada si popovidam, citim, ze inklinuju k podobnym pocitum...

Ahoj všem, tak si nejak připadam uplne mimo svět a hrozně mě vsechno trápí... JSem úplně obyč holka, 27letá,mám svůj byt,kam jsem se před rokem sama přestehovala,praci, co me jakztakz zatím baví, no taky jsem tam jen od března,ale nejak tak,můj vnitřní život mi příjde absolutne smutnej.Když přijedu k rodičům,mam pocit,ze si s nimi nedokázu ani normálne popovídat,nikdy jsme si neumeli normálne povídat,nikdy jsem s mamčou neresila veci,jako jsou kluci a tak,kdyz sem si chtela povídat o oblečení,o pleti,vzdycky rekla, ze to sou naprosto nedůležitý veci.A tak jsem to časem vzdala uplne a nebavíme se skoro vůbec.Kamaradu mam par,jednu nejlepší kamosku,ktery muzu rict naprosto vsechno,ale jinak jsou to lidi-znami,kdyz nekde jdem,tak fajn,bavime se,je sranda,ale jinak?Prijde mi,ze jsem stale sama,ze nemam ani s kym kam jit,kdyz sedim v sobotu večer doma,nemam komu zavolat a rict,pojd,pujdeme se bavit,je mi hrozne smutno.V kvetnu jsem poznala chlapa,je moc fajn,ale poznala sem ho v dobe,kdy mel jeste pritelkyni,ta se s nim rozesla a on byl hodne zklamany,ted jsme spolu tak napůl,spis tedy nejsem nez jsme,jako citove,jinak si piseme,schazime,milujeme,ale on rika,ze jeste je brzy na to,aby dokazal opravdu milovat nekoho jineho.A to je taky vec ktera me moc trapi,protoze ja jeho miluju!Ne jen diky tomuhle,ale spis diky svy povaze se nedokazu na nic plne soustredit,uzivat si veci,bavit se,prijde mi ze nedokazu komunikovat s lidmi...Ale ja nevim JAK S LIDMI KOMUNIKOVAT? O cem se bavit?Neumim navodit to spravne tema,spis se lidi ptam na veci,a vim, ze to určite neni prijemne,nedokazu vypravet,vzdycky se zamotam a zkratim to,vyjde z toho naprosto nepoutavy zaver,vlastne uplne bez zaveru..... Jsem smutna,lidem prijdu smutna,neumim se bavit,omlouvam se za veci,za ktery treba ani nemuzu,neumim rikat NE, i ten kluk, se kterým bych si moc přála chodit mi ríká,proč sem smutná,at se jdu bavit,kdyz on jde nekde, at nesedim doma a nekde jdu s kamaradkama,smeju se a bavim se,ale me to nejde, neverim si,rika mi,ze si musim verit vic,ze se musim zmenit,ze i pak pro nej budu pritazlivejsi a ja misto toho bych udelala vsechno co mu na ocich vidim a to je spatny,vim ze je!Chtela bych kamarady,umet se odpoutat a nemyslet jen na chlapa,bavit se a uzivat si,lepe komunikovat a vsechno je to jen o tom,ze si NEVERIM !!!!Ale jak to mam dokazat?Kontaktovala jsem psycholožku,rekla ze trpim uzkostma, ze jsem uzkostna a hodne citliva,jo, to je pravda,chce mi predepsat Antidepresiva,ale ja z nich mam strach?Nejsem blazen, chci to zvladnou bez nich, ale chci to zvladnout,myslet jen pozitivne, uzivatsi, bavit se,smat se.Je tu jeste jeden problem, moje mamča onemocnela rakovinou prsu a nechce jit na operaci,leci se alternativnim způsobem a ja se ani o tom s ni nedokazu bavit, jen mam hroznej strach....Asi jsem moc uzavrena do sebe (po rodičich,tak to je u nas v rodine, i bracha je takovej).Chci se zmenit, chci byt jina, pozitivni,umet komunikovat s lidma, bavit se...PROSIM, PORADTE MI NEKDO :)

jak se jí slon? přece po kouskáchco zkusit napsat seznam toho,co mne tížípromyslet,co můžu udělat nejdříve nebo co nejvíce hořípokračovat postupně,jedno po druhémnejlepší začít od věcí,co budou hotové nejrychleji,umáznout si problém a pokračovat s další věcíz vlastní zkušenosti vím,že když nevím kde začít,věcí je moc,tak prostě nezačnu protože úkol se zdá příliš náročnýtak neuděláš nic,a všechnu velkou hromadu stále nedotčenou vlečeš za sebouvyber jednu,nejjednodušší věc,neřeš nic jiného než tu jednu věc,dokud ji nedokončíš

Tak jak je Looserko, už jsi se delší dobu neozvala. Já nyní četla Tvé příspěvky, ten z 24. 10. je jak kdybych ho psala já, tak si říkám, že jsem na tom asi nějak podobně. Já si říkám, že kromě vážné nemoci v rodině, mě potkalo vše špatné, co mě potkat mohlo. Také si uvědomuji, že je daleko horší, když má někdo nemocné či postižené dítě, někdo mu umřel či umírá, nevyléčitelná nemoci atd., ale i přesto jsem se ocitla také někde, kde to nestojí za nic a už dost dlouho. Je to více věcí a také nevím, kterou začít řešit dříve, ale stejně tak nějak nevím jak či jsem si vědoma, že to nějak zlepšit stejně zatím nejde, tak se v tom tak nějak plácám. Jsem zvědavá a teším se, jestli ještě napíšeš.

Nahodou je to hezky clanek, co Honza poslal, at je to kdokoliv :o).

Lucko, pokud ti to vadí, tak na to nereaguj :-)