Jak se odpíchnout od totálního dna

Též nevím jak dál se...za celou tu dobu jsi neměla přítele? Sama ženská to nemá nikdy jednoduché.Myslím že je velká škoda,že nemáš děti,rodinu.Poradit neumím,v tom se plácá víc lidí.Sama bych potřebovala podnájem,ale sama bych to neutáhla.Bud ráda,že jsi zdravá,nikdo nemáme všechno.

Též nevím jak dál se svým životem...Je mi 35, nemám děti, nemám chlapa, žiju v podnájmu v Praze v garsonce, kterou sotva uživim. Pocházím z malého města, kde jediná prac. příležitost je supermarket Penny či pracovat u vietnamce. Ve 22 letech jsem se přestěhovala do Prahy (kvůli práci). Začla jsem od prodavačky oblečení, kde mi po odečtení nutných nákladů zbývalo na den 94 kč. Jedla jsem rýži s mrkví 5 x týdně. Po cca 6 letech se mi začlo trošku dařit a od 30 let jsem pracovala na vedoucovských pozicích. Vždy jsem věnovala svůj čas kariéře (abych zase nežila z ruky do huby). Jenže od září 2016 jsem vzala pozici managera v jedné známé prodejně, kde Vám za x hodin v práci + problémů + stresů zaplatí 19 tis. čistého. Mé povinné náklady na bydlení jsou 12 tis. to nepočítám jídlo. Po 4 měsících v této firmě jsem dala výpověď, ptž už se to nedalo vydržet (nonstop v práci, obrovská zodpovědnost, peníze které tak tak uživí. Tam mi došlo, že nemám vůbec nic, je mi 35 a zatím v mém životě stojím...neposouvám se :-( Nové nabídky práce nabízí cca 17tis hrub.(14 čistého) Abyste pochopili, nemám poněkom co zdědit (byt), rodiče nejsou bohatí, vrátit se zpět do malého města,je pro mě noční můra. Nevím jak dál, abych nepřežívala :-/ Dívala jsem se na rekvalifikační kurzy, ale když ho budu navštěvovat tak čím zaplatím nájem? Od kamarádek poslouchám, proč už nemám děti apod...ale vždyť bych děti ani neuživila. Prostě furt se plácám x let v existenčním stresu, hledám způsoby JAK bych mohla ještě vydělat peníze navíc (občas prodám něco na FB, ale to je jen drobný přivýdělek), ale zbůsoby nenacházím. A to ještě vyřešit svůj ubohý osobní život :-( Ujel mi vlak, jen nevím JAK pokračovat dál...nenacházím řešení. Máte někdo radu ? JAK dál postupovat?

Milý Bennasi, i já jsem měla pocit že se ze dna nevyhrabu. Byla jsem sama na problémy za které jsem si mohle s polovic sama. Vše se časem obrátilo k lepšímu.

výhoda pádu na totální dno je v tom, že odtud je už jen cesta vzhůru. Jde to těžko, pomalu, ale o to je to větší radost když se to podaří. Většinou tě v tom všichni nechají a ukaž co umíš. O to víc člověka těší, že to dokázal.

Dekuji za slova podpory, ale...Moc mě mrzí že se trápíte.:-( V životě jsou situace jak dobrá tak zlé a stími se musíme poprat. Především jste mladý a věřím že i velmi chytrý člověk který ví co má dělt. :-)

Ze dna je jen jedna cesta a...Dekuji za slova podpory, ale leckdy se mnohe snaz rekne nez-li provede. A ja jsem uz moc vycerpany...

Zdravim. Z meho zivota,...Ze dna je jen jedna cesta a to vzhůru. Jste mladý a spoustu hezkého před sebou.Každý problém jde vyřešit a poprat se sním. Jistě jste silné osobnost.

Zdravim. Z meho zivota, strucne...41let, pred sedmi lety jsem prisel o syna, nasledne manzelstvi. Po trech letech kdyz uz jsem "obcas" prestal myslet na syna me nahle zemrela maminka. Prisel sok! A v lonskem roce me umrela babicka. K tomu se pridaly, moji vinou existencni potize protoze me nic nebavilo resp.nemel jsem na reseni vubec naladu. Takze bilance..nemam nic, co hur, nemam vubec zadnou rodinu, proste nikoho! Pocit jako na dne hluboke studny a dochazi uz sila...

Všechno nejlepší do nového roku všem diskutujícím...:o)))

Máš Svatavo NAPROSTOU...tě nepodrží práce, ani koníčky, ani přátelé a hlavně ani rodina pak je to jen na tobě. Jen na tobě. Chceš žít? Nebo nechceš žít?

Jsem na tom úplně stejně....Vím jak ti je bude mi 16 a po roce a pul se se mnou rozešel přítel. Jsem v háji a myslím jen na smrt.. Taky nwm proc se se mnou rozešel...

Super, určitě víš, co...Máš Svatavo NAPROSTOU pravdu. V mém také.Práce a koníčky, přátelé, rodina. To podrží.

U me zabrala samota. Takove...Super, určitě víš, co píšeš. Na to, aby se člověk dostal ode dna si musí nejdřív vše srovnat uvnitř sám sebe. Někomu koníčky můžou pomoci, protože tím chvíli zapomene na své problémy. A někomu naopak pomůže samota.A co nás nezabije, to nás posílí. Pád na dno nás může odrazit tak, že doletíme výš, než jsme byli předtím :-)V mém životě to tak aspoň vždy bylo.

To nejdulezitejsi jsem nenapsala. Je to prace. Jednoducha, manualni, denni aktivita. Ja si nasla umyvani nadobi, uklid. Ja vim ze to zni divne, ale mne to pomohlo. Samozrejme prvni dny nebyly nejjednodussi, to ne. Ale musela jsem k tomu drezu znova a znova, musela jsem se tomu oddat, nebyt nastvana, a pomalu se vsechno zacalo menit. Nerikam ze odpovedi je myti nadobi, ale mit misto kde je stres neni to nejlepsi, a jeste horsi je nemit misto zadne... Asi tak, hodne stesti

U me zabrala samota. Takove ty rady: zajdi si do spolecnosti, najdi si zname, najdi si konicky... me spis jeste pridavaly na depresi. Mne to nedavalo smysl, jak si jako mam "najit" konicky? Kdyz mi je psychicky/fyzicky zle, mam tisic problemu, a ted si najednou vyberu neco noveho, a jak? To dava smysl az kdyz se clovek od dna trosku odpichne, ze? To same s (dobre) minenymi radami typu: musis vyrazit do spolecnosti. Musis se upravit. Ten kdo si prosel opravdovym dnem se tomu snad musi jen zasmat... Opravdu, mne pomohlo se dat dohromady uplnym zakladnim prezivanim. Varit si zdrave, dostatek spanku, cviceni, vychazky do prirody. Ta vazba na prirodu je opravdu dulezita a tak zazracne leciva ze je to k neuvereni... Nezapomenu na ta rana kdyz jsem si zasla do lesa, za svitani a jen tak sedela a poslouchala ptaci zpev.... Citila vune davno zapomenute, treb a vuni mechu. Clovek se uklidni, a tim medituje. To trvalo temer rok. Tenkrat ani nebyly penize a musela jsem vyjit s opravdovym minimem, tj. musela jsem prejit na temer vegetarianskou stravu, musela jsem si varit a ted kdyz je dobre, se k tomu neustale vracim. Pak muze prijit nejaka ta knizka, kdyz se vse uklidni... Clovek potrebuje klid, rezim, zdravou stravu a dostatek spanku. Ne pratele nebo nesmyslne aktivity, dovolim si rict ze ani leky. Mne to trvalo 2 roky a jsem za to sve "dno" moc vdecna dodnes.

Pokud mohu ,tak já si myslím,že ode dna se lze dostat jedině tak,že si člověk uvědomí co propad ,až na samé dne vlastně způsobilo.Nestačí jenom popsat jak je vám na pomyslném dnu,ale uvědomit si všechny faktory,které na to měly vliv.Vyvést je na světlo vědomí,tedy plně si je uvědomit,a hledat řešení jak si vytvořit nové návyky,nové strategie chování,jednání.Z mé zkušenosti u těch nejhlubších propadů,kde je problém komlikován i okolím,či přímo společností, zvažte do jaké míry si komlikujete vzestup z hlubin důvěrou v osoby kolem vás.Psychiatři nevěří v možnost vyléčení,ať už proto,že váš propad zavinili či z čistě současných oficiálních názorů medicíny,mohou to být právě oni kdo vám bude cestu zpět znemožnovat,komplikovat,buď přímo či přes rodinné příslušníky.Pokud byste k tomuto závěru skuečně dospěli,nevzdavejte se,možná ,že i toto je jeden z důvodů proč jste se v životě propadli až na samé dno.

No, já se taky připojím. Jsem sám (bez rodiny) a v dohledné době i bez práce. Navíc sužovanej depresema. Antidepresiva sice pomůžou, ale většinou člověk přibere a v konečným důsledku příčinu neřeší. Rád bych se chtěl někomu svěřit, ale nikdo mě nechce zřejmě kvůli vzhledu. Co dál nevím. Zdraví zatím slouží ale to se může změnit. Přátele nemám, spíš bych to viděl jen na známého / známou místy, kterým se člověk svěřovat neodváží.

Děkuju vám všem za reakce...Stačí život bez bolesti.

I když zase - když jsme na dně, máme se odkud odrazit...

A jde to? Být odříznutý?...Svědomí mi říká že lidi, co mě připravili o hodně za to nestojí. Podrazli mě víckrát udělají to zase, takže jim to už nesmím dovolit.