Existuje Bůh?

Já sem chodim čistě za účelem drcení křesťanů v učené disputaci :) Na diskusi o Jehově si netroufám, ta má jinej účel, všichni jsou tam přesvědčeni o boží pravdě a není cílem ji tam zpochybňovat. Tam bych si připadal jako lovec uprostřed smečky rozzuřených vlků. Stejně dobře bych moh jít do kostela a začít se hádat, že bůch neexistuje :)

Je pravda, že když vypadnu,...Poslyš, ty seš do sebe mnohem zahleděnější, než si připouštíš :) Musim tě zklamat, vůbec mě nezajímáš, akorát mě tu sereš. Během pár dní ses mi dokonale vybarvila v celý svý hysterický nahotě. A že na tebe reaguju, nic nedokazuje. Když tě někde začnou obtěžovat komáři, taky se po nich budeš ohánět, aby zmizeli. A ty jsi vážně dotěrná osoba. Ale nechme toho.

Jediná osoba ženskýho pohlaví, která mě tu zaujala, je Hana, nevim úplně přesně proč...

pu synku

pusinku

Člověk si musí dostatečně věřit a nemít mindráky :-D

Mno. Nehodlám být "liebe" kočička jen tak pro nic za nic. Až najdu muže, který není z duchařinek zesraný, že to radši nepřiznává, tak se snad uklidním. Respektive, až se uklidním, najdu takového muže :-)

Je pravda, že když vypadnu, postupně se tu změní mikroflora. Jsem dost jak to říci - inspirativní, takže si to na mě zkouší chlapici, jakou maji mužnost. Dokud jsem byla schizofrenni a zesláblá, měli pocit mužnosti. Když jsem vykopala duchy, tak jim zvadlo. Hmm
Chce to čas, postupem času se tady vytvoří podobná mikroflora jako na JHVH.

Kdyby se Borec doopravdy zajímal o něco jinýho, než o mě, začne na JHVH se svou propagandou.

Borče,vím o co ti jde,ale...Tuhle debatu už považuju za ztrátu času. Myslet si o něčem, co nemůžu ovlivnit, že to existuje/funguje jen na základě toho, že jsem se rozhodl tomu věřit, je největší pitomost. Vzhledem k tvýmu schematickýmu stylu uvažování si nemyslím, že tyhle věci někdy pochopíš, a je mi jasný, že zůstaneš nadosmrti uvězněn ve svých bludech.

Více později.

Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely. Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Příkoří nenechává nikoho chladným.

MÁME ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD ?

Do této situace vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění. Není ale naivní, nerealistická a odtržená od života? Máme každému jen tak "odpustit"? Máme zlu nechat volný průchod? Zlu je přeci třeba se postavit! Ale odpustit?

ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO

Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí. Ježíš sám ukazuje cestu k naplněnému životu i skrze odpuštění. Jeho život je ale současně bojem proti zlu. Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním. Člověku konajícímu zlo je třeba odpustit a dát mu šanci. Jeho činy se ale musí odsoudit a popřípadě je třeba přijmout opatření k zamezení šíření zla. Boj se zlem ale nesmí odpuštění opomíjet. Jinak by se totiž ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, další zášť a další nenávist.

PROČ ODPOUŠTĚT ?

Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací… Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů… Skrze odpuštění se naopak člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.

Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"

Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života. Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění mohou vést jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako milovaného Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam. Na cestě k odpuštění je třeba projít následující kroky:

PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU, negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

POJMENOVAT SVÉ POCITY, klidně se i politovat. Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i samotný Bůh. Důležité ale je, aby se v tomto kroku člověk necítil sám. Mohl by totiž upadnout do pasti nekončícího víru sebelítosti, který člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL. Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).

ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY. Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.

ŽEHNAT. Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. Tím i křivdu předáváme Bohu.

Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city.
Odpuštění je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.

Jeden druhému odpouštějte,
jak i Bůh odpustil vám.
(Ef 4,29)

Ďábel ovládal celou tu feťáckou vychlastanou chásku, která na mě nakonec zaútočila skrze tu fotomontáž. Já byla pitomá a měla jiný ideály, než ubližovat jiným lidem. Proto mě Ďábel z tý chásky vypráskal. Díky Bohu.

A Ďábel ze své podstaty nejvíc skrze zlé lidi útočí na dobré lidi - na takové, kteří by mohli jeho plány mařit.

To není to samé, protože..."Sebelítost lze částečně přikrýt například tím způsobem jak to dělá Suei, ale mnohem lepší je zbavit se příčiny svého problému."

Tou příčinou byla zamilovanost platonická do zlého člověka. Dále snaha být kamarád se zlými lidmi. Události za posledního 3/4 roku mi ukázaly, kdo je to svině a jak svině fungujou (jako loutky ďábla).

Tam, kde zmizí kontakt se zlými lidmi, tam mizí příčiny sebelítosti.

Celý můj život byla velká příležitost prohlédnout sféry zla. Myslím si, že je to životní úkol, který jsem si sama zvolila, proto mě Bůh vybavil náležitou astrologickou konstelací.

Ještě dodatek, pro ty, kterým by to něco mohlo dát.

Ďábelský svině ve vašem životě jsou ovládány Ďáblem. Ten je chrání, ten je využívá. Ti zlí lidi mají pocit, že realizují svoje nápady, ale realizují nápady Ďábla. Proto je to jejich zlo tak vtíravý, rafinovaný.

A matouši. Kdybych se během schizofrenie byť jen minutku oddávala sebelítosti, už nejsem. Nevíš, o čem mluvíš.

Ahoj Suei,ty máš co...Díky Milane, aspoň vím, že lidi na určitém "leveluů chápání jsou schopní pobrat, co jsem tady vyprávěla. Myslím si, že to někomu může pomoct. Ale tak nějak cítím, že už jsem řekla vše podstatné, zájem o to není a už je zájem mě jenom ničit, což si už nemohu dovolit. Vedlo by to k mé sebelítosti, k mému rozkladu. Jsem sice inteligentní, ale bohužel jsem díky svému mládí s pokřivenými cíly spadla přímo do světa pokleslosti, k čemuž přináleží i to nadávání. Musím se z toho dostávat. Kdybych tady nadále zůstávala, tak se z pokleslosti už nikdy nevyhrabu. Nemám tak pevné nervy jako ty, mě ta věčná zlomyslnost ničí. Vždyť ty lidi nejsou schopní chápat, co to je schizofrenie, ti živí z mého života mě do té nemoci dokonce záměrně namočili, abych dostala druhý atak. Mě to ničí.

Škoda,že není užvaněná. To bychom byly dvě.

Suei není přecitlivělá,...To je v podstatě to samé.

Ahoj Suei,ty máš co...Já si spíš myslím, že ti vadí, že suei komunikuje s Rosťou a Borcem, místo aby tě poslechla a četla evangelia. Nebuď tak nepřející, pro suei je tato diskuze ventil, kterého se jí nedostává v reálném životě.

Milane, když tě čtu, tak...Ahoj Suei,ty máš co říci,jsi bystrá,velice vnímavá,ale také velice vůči sobě přecitlivělá. Požaduji toho od tebe moc,když se tě snažím zasvětit do magie slov a varuji tě před vulgárními projevy,které jsou projevem pekelných sil,které vše co dobrého máš v sobě se snaží snížit v očích druhých? Oni se pak nevěnují naplno závažnosti zděleného obsahu,ale raději řeknou,že nejsi normální. A pokud mohu poradit,tak nesděluj své problémy lidem,kteří to nemohou pochopit,né protože by byli nutně zlí,ale proto,že to prostě nemají prožité. Prožitek je nepřenosný. Pak se stáváš terčem škodolibosti,provokací a urážek což tě samozřejmě přirozeně zraňuje a bolí. Tito lidé ti nejenom nerozumí,ale nedovedou ti ani pomoci,proto je s nimi o tom zcela zbytečné si psát.

Ahoj Milane. Tvoje...Borče,vím o co ti jde,ale nemohu s tebou souhlasit. Ano násilí je součástí našeho života což je patrné na našich vzájemných vztazích,na společnosti v které žijeme a světových poměrech které tím utváříme. Ve zvířecím světě,například u vlků se jedná o pudovost,která ve většině případů končí usmrcením jelena,srny či jiného zvířete a to zcela bedlivým výběrem oběti,která by jinak zašla po mnoha měsíčních velkých trýznivých bolestech kupříkladu na rakovinu či jiné závažné onemocnění nebo zranění. To bylo zjištěno přírodovědeckým zkoumáním vlčího způsobu života a jejich ulovených obětí.
Člověk však není zvíře a má díky své inteligenci možnost jednat jinak. To,že tak nejedná,ještě neznamená,že tyto možnosti byly využity. Člověk propadá násilí tam kde selhala schopnost se domluvit a dorozumět. Proč tomu tak je,jsme si psali již mnohokrát. Otázkou tedy zůstává zda to daného konkrétního člověka vůbec zajímá. Tam kde je člověk mystifikován lidmi toužících po moci,kterému na nich vůbec nezáleží,neuznává jejich přirozená práva a postrádá smysl pro spravedlnost,tam je násilí na denním pořádku,ale to neznamená,že je to v pořádku.
Říkáš,že víra a poznání vedou ke lžím. Ano,říkáš to proto,že víš,že by jsi se musel vnitřně změnit,což odporuje tvé představě o sobě samém,proto se bráníš a děláš vše proto aby jsi se téhle změně vyhnul. Již jsi si utvořil vlastní názor a myslíš,že si s ním vystačíš,ale uvidíš v průběhu svého života jak ti sám život bude neustále nabourávat tvou vlastní představu až z ní nic nezbude. Pro ego je to velice bolestivá záležitost,ale celistvost života se již postará abys to jednou pochopil.

Ahoj Hano, už jsi zpátky z...ahoj, teď jsem měla dva dny volno, ale jezdila jsem se domů jen vyspat :-)

Jo, tahle moje arogance je...ale ne, na tom mě nevadí nic. Když myslíš, že je to pro nás zajímavý...není, no.