Existuje Bůh?

píšeš:mluvíme o...Ty nepochybuješ, nehledáš, tobě je to všechno jasný?

píšeš:mluvíme o teoretickém případu, kdy prostě ten zločinec zcela pravě uvěří a obrátí se k Bohu v poslední den života.

Zjednodušeně řečeno:
Jestliže poděkuje Kristu za to, že trest za jeho špatný život vzal On na sebe a vyzná Krista jako svého Pána, tak Bůh ho už trestat nebude, protože trest už byl vykonán.

píšeš:...zločinec je věřící v tom nejsprávnějším smyslu a stejně má šanci na spásu, protože se píše, že Boží milost a spása není o skutcích, ale rozhoduje o ní Bůh.

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše Krista jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen." (Římanům 10,9)
Jestliže zločinec z vypočítavosti vyzná Ježíše Krista jako svého Pána a svým chováním to popírá, tak to je samozřejmě stejné, jako by nikdy nic nevyznal.
To se ale netýká křesťanů, kteří učí svoji duši přizpůsobovat se nově narozenému duchu.
1. Janův 3:9 - "Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu a ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.
2. Korintským 5:17 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření.

píšeš: A pak je tady případ matky, opět stejně kvalitativně věřící jako ten zlošinec, který se stará o postižené děti a Bůh se může rozhodnout jí spásu neudělit.

1.Jan,5.12
"Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život."

píšeš:Bůh se může rozhodnout jí spásu neudělit.

Nemůže, protože o tom rozhoduje její reakce na Jeho Slovo.

píšeš: Mám prostě hrůzu z toho, že někdo vraždí a jí děti a pak den před smrtí uvěří a Bůh ho tak spasí.

Když mu evolucionisté pořád tvrdí, že děti jsou jenom malá zvířátka a my jsme dospělá zvířata a on těm darebákům uvěří, tak z jeho pohledu nedělá nic špatného, protože přeci není nic špatného na tom, když silnější požírá slabšího.
Hitler si také "díky" těmto darebákům myslel, že jenom pomáhá přírodnímu výběru a evoluci.

...Nevím, ptám se, hledám cestu...

To dělá každej z nás - jen tupec nikdy nepochybuje, nic nehledá, tomu je všechno jasný, prostě takhle to je a basta.

Končím dnes, hezký zbytek neděle i dny příští!

...jako dobrý strom nemůže...Taky si myslím, že některé tyto postoje jsou až rouháním. Ale zase těmto věřícím závidím jejich přesvědčení, oporu ve víře bez jakéhokoli pochybování...A možná že zakopaný pes títo diskuze je v tom, že je rozdíl mezi světskou spravedlností a tou boží. Že světské zločiny jsou něco jiného než ty proti víře. Že ty proti víře jsou pro věřící jaksi neřešitelné kdežto ty světské jsou posuzovány jako méně zločinné a napravitelné, řešitelné. Nevím, ptám se, hledám cestu

...s kardinály...snad tam víc chyb není, jestli jo, tak se omlouvám.

Víra byla ve středověku..."Víra byla ve středověku něco jako životní styl. Proto, aby člověk mohl v rámci tehdejší společnosti existovat, musel přijmout víru, bezvěrec byl naprostá vyjímka"

Ano, to byl středověk. Nikdo neměl moc na výběr ani s vírou. Ono se i teď vírou snadno manipuluje lidma. Nežila jsem v té době( aspoň si to nepamatuju), takže těžko můžu posuzovat. Ale podle mě to byla daleko víc politika, než víra. Ano, víra se často- a bohužel snadno- zneužívala k různým válkám, vraždám nepohodlných lidí, vyvražďování celých rodin i národů. Jenže- za tím byly církve (takže lidé), ne Bůh. Jistě si pamatujete, že i králové se měli na pozoru, aby si proti sobě nepoštvali církev a snažili se s různými kardináli a pod. vycházet v dobrém. Nebyl v tom strach z Boha, ale z moci, kterou církev vždycky měla a proti které se jen tak někdo neodvážil postavit.

Víra byla ve středověku něco jako životní styl. Proto, aby člověk mohl v rámci tehdejší společnosti existovat, musel přijmout víru, bezvěrec byl naprostá vyjímka. Pokud zapojíme logiku, museli se zločinci rekrutovat i z věřících. Těžko to byli jen bezvěrci. Jiná otázka je, jak tehdejší církev posuzovala, co je zločin. Rozhodně bylo větším zločinem provinit se proti víře než např. vraždit poddané.

Další kapitolou jsou tehdejší války. nemyslím ty naboženské, ale třeba dobývání území. Vzhledem k tomu, že existovalo sepjetí mezi církevní a světskou mocí, byly takové války vedeny s požehnáním (skutečným) církve. Bez spolupráce s církví nemohl panovník udělat vůbec nic

A konkretní příklad? Počátky křestanství v Čechách, první Přemyslovci...to byly bratrovražedné boje, kdy bratr vraždil bratra a a přitom byl a ani tomu nemohlo být jinak, křesťan v tom nejryzejším slova smyslu. Nebo snad někdo pochybuje, že kníže Boleslav, ktrý zavraždil jednou poránu knížete Václava nebyl Křesťan? Vyvraždění Slavníkovců atd.

Třicetiletá válka byla jen o boji katolíků a protestantů atd....copak tam nebylo dost zločinců?

...jako dobrý strom nemůže...spousta lidí dokáže žít slušný život i bez Boha. Prostě to tak cítí, je to pro ně normální a nepřemýšlí o tom, proč to tak je.

je zásadní rozdíl mezi...Kde je ten rozdíl? Kde je ta hranice mezi vírou, tupou bigótností a fanatizmem? To nebudou ostré hranice, spíš plynulé přechody.
Ti sudiči, kterým šlo o peníze, ty bylo možno alespoň uplatit.
Ale od těch, kteří své strašlivé dílo konali z nejčistšího přesvědčení, od těch milosrdenství nebylo možné čekat. Ti vraždili tělo "pro spásu duše" vražděného...

...jako dobrý strom nemůže nést zlé ovoce. Po ovoci je poznáte...

Je plno "dobrých stromů", které nesly dobré ovoce bez ohledu na nějakého krista.
Všichni ti, kteří žili v době před "naším letopočtem".
Všichni ti, co žijí v zemích, kde křesťanství nepoznali, nebo se neujalo.
A taky všichni ti, kteří na celýho pánaboha dlabou a přesto dokáží žít slušný život.
Tenhle patent na spasení, kterým se oháníte, je vlastně strašlivým rouháním. Jste snad majiteli pravdy boží? Co když ten, koho uctíváte, kráčí úplně jinými cestami?

je zásadní rozdíl mezi...navíc ti, co posílali druhé na hranici, to většinou nedělali "jen" z přesvědčení. Velice často šlo o zištné důvody, snadno se tak lidé zbavovali nepohodlných sousedů, soků/sokyň v lásce(často je smyšlených), měli zálusk na jejich majetek.... Zrovna za něčím takovým čistou víru hledat nemůžeš.

...Opravdu věřící...je zásadní rozdíl mezi věřícím a fanatikem. Fanatik udělá zrůdnost z čehokoli.

...Opravdu věřící člověk nemůže být zločinec...

Ale může.
Příklad? Tady ho máš:
S planoucím zrakem a srdcem plným vroucí víry odsuzuje ad maiorem Dei gloriam dalšího kacíře (čarodějnici atd) k smrti v plamenech. A pak se, s pocitem dobře vykonané práce, jde pomodlit...

I ta nejhoroucnější víra může strašlivě škodit.

Plně souhlasím s tvrzením, že skutečně věřící člověk, který je zachráněn skrze Ježíše Krista, nemůže ze své přirozenosti být zločincem. Tak jako dobrý strom nemůže nést zlé ovoce. Po ovoci je poznáte.

OK, neporozuměli jsme si...můžeš s tím nesouhlasit, ale to na věci nic nemění. Jestli je zločinec, pak je věřící jen naoko. Jestli je věřící, není zločinec. Možná tak bývalý zločinec.
Jak už jsem jednou psala, takhle se to stejně těžko vysvětluje. Tím nechci oni omylem říct, že nejsi schopná to pochopit, to vážně ne. Ale vím, jak to bylo se mnou, taky bych tomu nevěřila, nechápala to. Proto se o to nebudu ani pokoušet.
Navíc písemně- vidíš, že stačí málo a lidi se špatně pochopí.
Ale zkus si to jako člověk představit. Seš zloděj a řekneš si: teď ještě vykradu tři byty a pak toho začnu litovat. Zajdu do kostela, tam se vyzpovídám a bude mi odpuštěno. Pěkná blbost, co? A blbost to je, takhle to nefunguje.

ty jsi nepochopila mě...OK, neporozuměli jsme si navzájem, i taková může být diskuze. A hluboce nesouhlasím s tvým názorem, že věřící nemůže být zločinec

Nepochopila jsi mě. Zajímá...ty jsi nepochopila mě :-))
Tohle si nemůžeš naplánovat. To prostě nejde. Je to naivní přestava hodně lidí- já si to kdysi taky myslela. Že někdo něco udělá, pak zajde do kostela, řekne, že toho lituje a je mu odpuštěno. Není.
Jestli je zločinec věřící- opravdu věřící- promiň, ale buď je zločinec nebo opravdu věřící. Opravdu věřící člověk nemůže být zločinec.
Možná je rozdíl v tom, že já nejsem věřící podle Bible, takže někdo může dokazovat citáty, že nemám pravdu. Ale v tomhle přirovnání s Markem souhlasím.
Navíc nevěřím tomu, že zločinci páchají své činy podle toho, jestli jim ne/bude odpuštěno Bohem. Spíš je jim to jedno (pokud to nejsou šílenci, co věří, že konají božím jménem).

píšeš: zločinec má...Marku, mluvíme o teoretickém případu, kdy prostě ten zločinec zcela pravě uvěří a obrátí se k Bohu v poslední den života.

Druhá možnost, ta původní, o které jsme včera dikutovali je ta, že ten zločinec je věřící v tom nejsprávnějším smyslu a stejně má šanci na spásu, protože se píše, že Boží milost a spása není o skutcích, ale rozhoduje o ní Bůh

A pak je tady případ matky, opět stejně kvalitativně věřící jako ten zlošinec, ketrí se stará o postižené dětia Bůh se můře rozhodnout jí spásu neudělit.

Je to tak ? (Už jsem si říkala, že s námi nemluvíš :)

píšeš: zločinec má šanci správně uvěřit (správně myšleno z pozice Boha) v poslední den života.

To ale nemá logiku. Proč by to dělal ?
To je jako kdyby si žila v mokrém a plesnivém bytě v nájmu a někdo by ti ZDARMA nabídl krásný dům a ty bys mu odpověděla: Já se do toho krásného domu přestěhuju až poslední den svého života.

ty si dokážeš říct: no...Ne, ale pokud vím, že mi bude možná odpuštěno, tak proč nedělat zlo .A mluilo se o tom, že zločinec má šanci správně uvěřit (správně myšleno z pozice Boha) v poslední den života.