Co se stane po smrti?

kazdy se rozhoduje podle...To není rasa, ale druh a chceš jako říct, že zvířata nemají vědomí? Takovej pes nemá vědomí, kde by ho vzal, že? Vždyť je to robot nebo tak něco ne?

Gregor: "Univerzální...Tuším, jak to asi myslíš, ale v tom případě se nejedná ani tak o sdílení vědomí, jako spíš sdílení (sdělování) pocitů, názorů atp. Prostě verbální a nonverbální komunikace, popř. umění empatie. To má ale podle mě do sdílení vědomí daleko, třeba empatií nanejvýš "simuluješ" část cizího vědomí/qualie.
Něčím jako je "sdílené vědomí" můžu označit možná akorát soubor intersubjektivních ("vnějších") jevů, které jsou vnímány všemi obdobně (předměty, počasí atd.) - i když, tady se jedná spíš o sdílené OBSAHY vědomí a to je taky rozdíl. Snad jsem to ještě víc nezamotal...

Spíš bych operoval se...Gregor: "Univerzální či jednotné vědomí naznačuje nejasný koncept existence jediného vědomí iluzorně separovaného v různých tělech a qualiích"

Já to takhle úplně nemyslím. Neřek bych, že jednotlivá vědomí sou úplně separovaný. Jsou částečně sdílený, jako jsem ukazoval na příkladu organismu a jeho buňky, stromů se společnýma kořenama, matky a dítěte, dvou milenců.

: Mně se zdá čím dál...Možná úděsné, ale logické.

kazdy se rozhoduje podle...je už po smrti, teď už jede jen kopírka:)))

kazdy se rozhoduje podle sveho vedomi, ale univerzalni vedomi, je to, co pozveda lidskou rasu nad zvirata. Ale smrti mozku to mizi...

To byla ironie, že jo :-)Možná ani ne ;)

Ty bys byl skvělý mediátor...To byla ironie, že jo :-)

Spíš bych operoval se...Ty bys byl skvělý mediátor nebo arbitr.

Svět je jen takový, jak ho...Spíš bych operoval se spojením "univerzalita vědomí" než s univerzálním či jednotným vědomím. Univerzalita vědomí totiž připouští jen to, že různé subjekty s vlastním vědomím mají určité shodné rysy a mechanismy, díky kterým se mohou mezi sebou dorozumět. Univerzální či jednotné vědomí naznačuje nejasný koncept existence jediného vědomí iluzorně separovaného v různých tělech a qualiích. Chvíli jsem s tím taky žongloval, ale odválo mě to do říše jakýchsi fantaskně mystických spekulací.

Svět je jen takový, jak ho...A co když lidé vidí svět přibližně stejně, poněvadž se jejich čidla a centrální nervové soustavy vyvinuly adekvátně k reflexi pozemského prostředí?

Nějaké masařky mohou taky vidět jeden a tentýž výkal přibližně stejně. Vyplývá snad z toho, že existuje nějaké univerzální nehmotné masařčí cosi, co tu vždycky bylo a nijak nesouvisí s evolucí masařek?

Přání je otcem myšlenky.

Svět je jen takový, jak ho vnímáme. Hmotu vytváří taky jenom vědomí. A protože ten svět vidíme přibližně stejně (věci, barvy, situace), tak proč by nějaké to univerzální vědomí měla být blbost?

Gregor: "Sorry, že do...: Mně se zdá čím dál vhodnější ta představa univerzálního vědomí, až se toho sám trochu děsím, kam to směřuju...

Ano, je to opravdu úděsné :p

: Mně jaksi nejde o to, co...Co je to rigorózně?

"Snad všechny jevy se...Gregor: "Sorry, že do toho vstupuju, ale co je to ona "interpretace"? Co je k tomu potřeba?"

Jsi vítán. Ona interpretace je prostě výklad, pochopení. A je k tomu potřeba mozek. (Tedy mysl, aby to někdo nezkoušel zamotat souzením, jestli tu mám nebo nemám právo mluvit o hmotném mozku v souvislosti s myslí.) Zkrátka, o hmotě může stejně dobře mluvit materialista i "idealista". Rozdíl bude v jejich pochopení vztahu mezi hmotou a vědomím.

"Když jsem si s ním dopisoval já, tak jsme dospěli k jakési syntéze obou pohledů..."

Tím si nejsem úplně jistej :) Mně se zdá čím dál vhodnější ta představa univerzálního vědomí, až se toho sám trochu děsím, kam to směřuju...

: Přijde mi legrační, jak..."Snad všechny jevy se daj interpretovat jako hmotný - s výjimkou samotnýho jejich prožitku, kterej vlastně ani není jevem."

Sorry, že do toho vstupuju, ale co je to ona "interpretace"? Co je k tomu potřeba? No přece vědomý pozorovatel...a na to asi Shogun celou dobu naráží :-)

Když jsem si s ním dopisoval já, tak jsme dospěli k jakési syntéze obou pohledů - připouštíme hmotnou podstatu jevů, ale zároveň si uvědomujeme, že tento názor je "jen" interpretací vzniklou v našem vědomí, takhle se nám to jeví (na jevy se prostě nemůžeme dívat mimo naši qualii). Nic víc, nic míň. Jedná se tedy o syntetismus, idealismus "light" anebo podmíněný materialismus? To přesně nevím.

: Přijde mi legrační, jak..."Ty bombardující fotony však chování měřených částic ovlivňují, takže neumíme přesně říct, jak by se dané částice chovaly bez tohoto bmbardování. Duchařina v tom ovšem žádná není."

Tady vůbec nejde o to, že fotony něco ovlivňují. Částici každou chvilku něco ovlivňuje, včetně fotonů. Jde tu o fakt, že částice je *měřená*. Někteří fyzici tohle s úžasem uznávají, jiní to vysvětlujou rádoby v objektivních termínech, jako jakousi interakci částice s makroskopickým tělesem, ale skutečný objektivní podmínky, kdy k takový interakci dojde (či kdy dojde k onomu kolapsu) stejně nejsou schopni definovat. Můžeš se dočíst, že se to stane ve chvíli, kdy o částici získáme *informaci*. A to je přesně to, o čem mluvím. "Duchařina" je v tom podstatná.

D: "Takže vlastně nic nehmotného ani není, ale hmota je přesto jenom projevem něčeho jiného, nehmotného. Celkem sranda."

Haló! Stále zapomínáme, že je tu jakési VĚDOMÍ, které prostě nelze popřít. Vyložit veškerou vnímanou hmotu jako projev vědomí je triviální, zato vyložit vědomí jako projev *některé* hmoty nejen že není zřejmé, ale ještě ten proces ani jeho podmínky nikdo nepopsal. Ani není jasné, jak s tím začít. A už vůbec ne, jak to ověřit.

D: "elektrony zaujmou...: Přijde mi legrační, jak sveřepě přehlížíš souvislosti, který i fyzici považujou za záhadu.

Mikročástice se někdy chovají jako korpuskule, jindy jako mlhavé objekty rozředěné v prostoru, proměnlivá hustota jejichž výskytu v tom kterém bodě se řídí vlnovou funkcí. Záleží na organizaci experimentu, zda pak máme co do činění s korpuskulárním nebo vlnovým chováním té které částice. Podstatné je, že chceme-li identifikovat výskyt nějaké částice v určitém bodě a určitém čase, musíme v daném bodě a daném čase příslušný prostor bombardovat fotony. Ty bombardující fotony však chování měřených částic ovlivňují, takže neumíme přesně říct, jak by se dané částice chovaly bez tohoto bmbardování. Duchařina v tom ovšem žádná není.

: Snad všechny jevy se daj interpretovat jako hmotný - s výjimkou samotnýho jejich prožitku, kterej vlastně ani není jevem.

Takže vlastně nic nehmotného ani není, ale hmota je přesto jenom projevem něčeho jiného, nehmotného. Celkem sranda.

: Vědomí je já. Všechny...Stále se přesvědčuju, že se nikam nedostanem, neboť budeš neustále udržovat svůj křečovitě objektivní redukcionistický filtr. Jakej má smysl bavit se třeba o jablku s někým, kdo dává slovo "jablko" do uvozovek, blábolí, že jablko je rozbředlý a bezcenný pojem a místo něj bychom měli používat pojem "ovoce", a vpodstatě dělá cokoli, aby dal najevo, že jablka vlastně neexistují, jenže to nemůže říct přímo, protože má jedno jablko přímo před očima?

> Hmota se chová...D: "elektrony zaujmou konkrétní polohu... pokud je určitým způsobem bombardujeme fotony."

A kterýmpak "určitým způsobem"? Snad ne tím způsobem, který nám umožní *zjistit* jejich polohu? Protože, jak si sám uvědomuješ, samotné bombardování fotony nestačí...
Přijde mi legrační, jak sveřepě přehlížíš souvislosti, který i fyzici považujou za záhadu. Taková ta křečovitá póza "na světě není nic záhadného, všechno šlape mechanicky jako hodinky". Svým způsobem je to hodně podobný póze pámbíčkářů "na světě není nic záhadného, všechno šlape podle božích zákonů a snažit se v tom hrabat a vidět tam něco jiného je špatné".

D: "A co takhle přijít s nějakou taxonomií nehmotných jevů - projevů vědomí?"

Nevím, co po mně chceš. Snad všechny jevy se daj interpretovat jako hmotný - s výjimkou samotnýho jejich prožitku, kterej vlastně ani není jevem.