Cholerický manžel

Kdyz na tim tak premyslim, on delal dusno a zle, abych byla ja ta spatna. Vzdycky vyprovokoval hadku, drive nebo pozdeji se to proste stane, ignorovat muzete ale ne naporad, ze? Pak jsem byla uz tak zdeptana, ze jsem mu rekla par veci od plic. A ted si vpominam ze ho to vzdycky jaksi uspokojilo, ze pak mel takovy ten vitezny oblicej: Vidite? Ona na me rve, je to ona, kdo je hnusnej a zlej. Ne ja...? Ja jen rekl neco malo... A treba on opravdu kolikrat rekl malo, ale ze za tim byly nekdy i tydny co me dusil, to nikdo nevidel. Nekdy jsme se pohadali, on pak praskl dverma a vratil se nad ranem. ted mi je jasny, ze to mel tak naplanovany. Ze mel rande a nevedel jak vypadnout z baraku. Je to strasny, strasny... Radsi prestanu psat, uz mi je do breku...

:-) :-) :-)

Tohle tema ma spatny nazev. Tohle nejsou cholerici, ale zamindrakovani chlapi, co maji problemy s erekci. Schvalne, kolik z nich ma problemy s erekci? Je to moooc zajimave. My taky meli problemy a rikam "my" protoze to prece neni jen jeho problem, ze, a vlastne to byl problem jen a jen muj, po letech. Pry toho moc chci. Pry nejsem normalni. Pry mi moc dlouho trva se udelat. Pak uz jsem i nebyla panovi dost dobra. Ze mi spadl zadek. Nejdriv jsem byla tlusta, kdyz jsem zhubla a makala na sobe jak barevna, tak jsem zase byla moc hubena. Pak zase moc maskulinni. Kdyz jsem se pekne oblikla, byla jsem moc vyzyvava. Kdyz jsem se oblikla nic moc, sportovne, tak se otacel po zenskych ve vysokych podpadcich. A to tak okate, az zase vyprovokoval hadku. Ja uz ani nezarlila, ale stejne je to proste trapne. A nedej boze abych se ja otocila nebo se dokonce dala do reci s muzskym, to byl rev! Nekdy i mesice po tom. Jednou jsem se dala do reci s muzskym kde jsme byli na dovolene, bylo nejakych 7 rano a ja na plazi s miminkem, chlap se dal do reci zrejme proto ze nikdo jiny venku takhle brzo nebyl. kde bydlim, co delam a tak, normalka. Ten muj blb to vse pozoroval z loznice, pak vyletel ven a funel vzteky, ani jsem ho nemohla predstavit, ten chlap se radeji odporoucel. Pripominam ze jsem mela v naruci 10mesicni mimino. Ten muj mi to pripominal jeste leta!! Ze jsem si smlouvala rande. To bylo pred cca 10ti lety... Takze kdyz jsem zjistila neveru A NE JEDNU ALE MNOHO NEVER, tak jsem se pekne sesypala, to vam reknu. Mozna ze jsem stale jeste v soku. Samozrejme historek je tak na tisice, tohle je jen jedna. Jo, jeste si vzpominam jak me pozoroval z te loznice kazde rano kolem te 7me kdyz jsem chodivala na prochazky s miminkem . Byla to nadherna rana, nechala jsem decko splouchat v mori, mazlila se s nim a vubec si uzivala chvilky klidu a pohody. Ten muj vzdycky cumel co se deje ani bych se nedivila kdyby mel v ruce dalekohled, a kdyz jsem se vratila domu, tak delal jakoze jeste spi. Magor, mohl vylezt a hrat si s nasim deckem taky, zaplavat si, zablbnout, popovidat, mohli jsme si dat kafe na terase... ale to ne. To je prave to, oni ti muzsky znici UPLNE VSECHNO, kazdy okamzik, kazdou vzpominku, kazdy vecer, kazde rano, sex, hezky vecer v restauraci... proste vsechno. Ja myslim ze je to o zdravi....

Občas tu zmiňujete jakoby mimochodem jejich problémy s erekcí. Máte nějaká představu do jaké míry to může souviset? Kolik procent to v tom hraje??

Správné rozhodnutí Ivet.

Jinak já znám taky jednoho takového cholerického blba a vždycky mě zajímalo, jestli on sám vidí/nevidí, že se chová jako kretén, když dělá scény kvůli každé kravině.
Ho se na to samozřejmě zeptat nemůžu, protože by byla scéna :-) Ale co si o tom myslíte vy ostatní?

Prožívám druhé...Ahoj Jani, moc ti rozumím, chodím rok a půl s cholerikem a jsem z toho hrozně unavená. Je to život jak na houpačce, chvíli pohoda a dobrodružství a v momentě šílená scéna, řev za maličkost, která by někoho jiného vůbec nerozházela...naposled nyní v neděli, kdy jsem po 40 km jízdy na kole prohodila, že už nemůžu...jen abych si ulevila...to jsem neměla dělat, seřval mě i široké okolí...jdu od toho pryč, dokud je čas, tady jde snad už i o život pa Ivet

U psycholožky jsem byla a ta...klasický případ...

Moje babička byla !pozor! uklízečka v nemocnici a chovala se, přesně tak. Kde co od doktorů vyposlechla a pak rozdávala rozumy...

U psycholožky jsem byla a ta chtěla mluvit i s mužem. Haha. On přece k nějaké slepici nepůjde, on žádné problémy nemá. Hysterka jsem já a jenom mu dělám ostudu. On je naprosto normální a má se mnou jen peklo na zemi.Když mi nasadily antidepresiva, tak mi tchýně držela kázání, jaká je ona trpitelka a také vše musela vydržet. Nejlepší na tom bylo, že švagr měl zrovna malé dítě a když jsem se k němu přiblížila, tak stála za mnou připravená skočit na mě, kdybych ho třeba začala rdousit nebo škrtit. Podle ní člověk na antidepresivech, rovná se nebezpečný blázen. Nevěděla jsem jestli se mám smát nebo plakat.A ona je prosím zdravotní sestra a ještě chytřejší, než všichni docenti a profesoři dohromady.

ale zkuste říct před...oprava: dokážou

Jeste dodam ze v idealnim...ale zkuste říct před chlapem PORADNA, většina si poklepe na hlavu, že ženská zase dělá ze všeho velblouda... A navíc, proč by přiznávali vlatsní chybu, když jsou bezchybní. A nedej bože, ještě by byli nuceni vám pomáhat a být na vás slušní.

Jiný typ mužů: dokážejí se před druhýma přetvařovat takovým způsobem, že oni jsou ti nejhodnější a z partnerky udělat úplné blbce. Jak se říká: v práci ten nejmilejší člověk, doma hulvát, v práci hulvátský šéf a doma podpantoflák.

Jeste dodam ze v idealnim pripade pujde i ten vas, ale uz to vidim, jak pujde Pan Nejchytrejsi do poradny. Bud bude mit ksicht, anebo vas i tam bude ponizovat a sabotovat cely prubeh (nas pripad). nechci tak uplne pouzit nazev Grazl, oni za to taky vlastne ti nasi nemuzou, jsou jen trochu na hlavicku. Ale jak rikam, zajdete si vy, musite, zachranit rodinu a deti prece!

Proto je dulezite si zajit k psychologovi, ne psychiatrovi, ktery predepise antidepresiva, ale k terapeutovi, ktery vse vysvetli. nekdo potrebuje vic, nekdo min, aby pochopil. Ale nikdo se nemusi trapit cely zivot, dobre hodne z nas udela chybu, ale po letech to prece musi prijit ze? A pak je tu pud sebezachovy, ted je silny, a silnejsi i nez pohodlnost, strach a pece o deti. Ten pud sebezachovy je to, co ztracime kdyz mame deti. Chceme pro ne to nejlepsi, ze? Mne to take trvalo dlouho, ale nakonec, pravda vitezi (zni to smesne ja vim), a nakonec prece musi byt jasne videt, ze ani pro deti tohle ovzdusi je skodlive. Za prve mama na praskach, nervni, zakomplexovana, v mem pripade utrapena a vybusna. Za druhe tata, co nema cely den na praci nic jineho nez prudit a hledat co je spatnyho, misto aby vzal mic a zahral si fotbalek.... A pokud neprozreme ani po tom vsem, tak proste rychle k prychologovi! mazejte vsechny... On vam uz poradi, jak na ty grazly...

Kdyz s temi detmi je to...to kdyby pochopily všechny ty ženy a došlo by jim, že se trápí v podstatě zbytečně, bylo by jim na světě hned líp.
Protože až dítě dospěje a postaví se proti matce, ona si může připadat, že si toto chování asi zaslouží a nechá po sobě šlapat do konce života...

Ze svých vlastních zkušeností mohu potvrdit, že můj otec se mě nehorázným chováním vůči mé mamce snažil zmanipulovat. Jakým obrovským překvapením pro něj bylo, že se mu to nepodařilo a ještě při tom jednu zchytal. Osobně si myslím, že je to i o charakteru člověka, zda se nechá druhým ovlivnit anebo si na situaci udělá svůj vlastní názor.

Kdyz s temi detmi je to slozite, a chape jen ten kdo v te situaci zije nebo ten co do toho vidi. deti se podvedome chovaji podle toho co vidi doma, tj. kdyz mate doma hnusneho chlapa, temer na 100% se vam (vetsinou syn) to decko postavi do jeho role. Ne kdyz je male, ale kdyz dospeje. Proto je velmi dulezite odejit. To neni ani z me hlavy, to mi tvrdila terapeutka. Tezko se tomu veri, ze? Bohuzel psychika je strasne kompikovana. Muj syn se take obcas zachova jako tata, ale protoze jeste je na rozhrani puberty a maleho kluka, tak se mi to dari utlumit. Ale urcite za par let by se zmenil. Uz zacina mit taky reci, kdyz si neco koupim, i malickost, nebo kdyz se mi neco nepovede. Nastesti jsem ted s nimi sama, a tak maji deticky smulu. Takze takove ty reci, ze je to neuveritelne kdyz se deti postavi proti matkam si nekteri nechte, ono je to skoro vzdycky tak, a ty deti za to vlastne take nemuzou. Ony maji tu mamu rady, ale proste je to jako reflex, zachovaji se jako ten vzor ktery vnimaly x let. Je to dedicne, a to je duvod proc jsem musela odejit. Uz jen pri predstave ze muj syn ma sance chovat se zase jako grazl az mi vyroste, se mi zveda zaludek.

Zkušenosti jsou jednoznačné - ženy, které se od někoho takového odtrhly, si jenom pochvalují a říkají, že to měly udělat dříve. Je to i o vztazích v rodině, pokud je původní rodina funkční, má ji kdo pomoci.

Je to v cloveku samom, ja som...krásně jste to napsala. Ctím takové ženy, kdyby bylo takových víc!!! Držte se! A štěstí jen na ty "normální" muže!

nejhorší je, když za váma...Je to v cloveku samom, ja som sa zastavala synov a oni, ked boli vacsi, zase mna, bolo to vzajomne, boli sme traja proti jednemu psychopatovi nakoniec...Nikto iny sa ma nezastal, ak sama neurobim kroky proti psychickemu teroru...kazda zena musi najst silu sama v sebe, pomoc prist moze, ale zvacsa nechodi, aj deti si viac vazia mamu, ktora nenecha so sebou zametat...preto vyzyvam vsetky zeny, aby sa nepodcenovali a nenechali robit zo seba menejcenne handry len kvoli zakomplexovanym chorym chudakom, ktori sa vedia vyvysovat len na slabsich...zivot ide velmi rychlo a ani jeden muz nestoji za to, aby si ho zena kvoli nemu nicila...drzim palce...!

Je az neskutocne, ako si...nejhorší je, když za váma nikdo nestojí, nikdo se za vás nepostaví. Vám nakonec pomohli synové, ale například v jiných diskuzích třeba padají i takové věty od žen, např.: Můj syn by mi to nikdy neopustil, kdybych od jeho otce odešla?
Tomu nerozumím, asi se mu líbilo, jak se otec ke své matce choval.

Je to hodně o tom, jakou má žena kuráž, a pokud malou, tak někoho, kdo ji podpoří a pomůže, a nebude na ni jen ukazovat prstem...

Je az neskutocne, ako si nechaju zeny so sebou zametat, ako sa zmenia na posluchajuce handry pri dementoch o akych pisete a najsmutnejsie je to, ze som si tym presla aj ja...kvoli detom samozrejme. Z muza, ktoreho som mohla na chlieb natriet sa po svadbe a par rokoch vyklul cholericky hajzel, ktory mna aj deti terorizoval asi 15 rokov. Synovia sa v puberte postavili proti nemu, aj sa pobili, ale uz nenechali si neustale nadavat a uz toboz nie sa nechat otlkat. ja tak isto som zmenila svoje chovanie, sebavedomie sa mi konecne vratilo po rokoch hysterickych muzovych zachvatov, jeho zakazov, prikazov a penaznych obmedzeni. A teraz...deti na neho kaslu, ja tiez, je z neho "dobrak", ktory uz nikoho nezaujima po ludskej stranke a je vobec rad, ze sme este s nim, ja si idem kam chcem, spravim si, co uznam ja za vhodne a aj dnes ma presviedcal, ze mi dvaja sme pre seba stvoreni a ze ho nemam opustit, lebo by ho to polozilo....bla, bla, bla...doma odrazuje upratuje, stara sa...no, tazka zmena...Ked muzovi ukazete, ze sa ho bojite, tak hajzli to len zneuziju a stupnuju svoje agresivne chovanie, ked mu razne date najavo, kde su jeho hranice a ze si nedate...kaslat na hlavu, aj "odvazny" chrapun sa bude chovat inak. Ved prinajhorsom mame aj policiu a ine institucie. Mam to za sebou a lutujem len jedno, mala som urobit toto vsetko uz davno, ale tiez som nemala sil, odvahu pri kazdodennom skriekani, buchani dvermi, hnusnom nadavani a problemoch...tiez som nemala kam ist, bez penazi, bez akejkolvek pomoci, len vy same zeny sa musite postavit na odpor a dat hajzlom pocitit, co si mozu voci vam dovolit!!!!

Ale vždyť ti to píšou, co...působíš "normálně", ale někdy se to v člověku skrývá a ani to netušíš. Nikdy nevíš, jak se ve vyhrocených situacích zachováš. Například otázka rodičovství: můžete se těšit na dítě, ale jakmile se narodí, jeden z partnerů se může zachovat úplně obráceně, neustálé řvaní dítěte mu leze na mozek, najednou vztah mezi partnery není takový jako předtím a může se ve svém chování úplně otočit.

P.S. Nech na hlavě, ale žít bez muže v domácnosti je pro ženu náročné, proto asi raději "trpí" taková individua...