Antidepresiva a jejich vysazování

máte asi pravdu,ale mně to přijde,že to jím zbytečně a zatěžuji organismus.Ráda si nechámporadit.
Jo a to snižování bych mohla zkusit,ale bojím se právě,že se mně to všechno vrátí a to bych nechtěla.Jsem ráda,že můžu vyléz z domu ven a nemusím se bát,že někam nedojdu,nebo že omdlím.Tě%d už delší dobu toto nemám,tak jsem si myslela,že bych mohla vysazovat.Díky všem za radu.

Jen prostě nechápu, proč vysadit. Proč ne pomalu snižovat, třeba v řádu měsíců?

Takže proč to dělat...Proč vysadit léky, nebo proč je vůbec začít brát?

Takže proč to dělat...

Beru 3 roky AD-citalon 10mg a...Hedo, nebudeš mít asi potíže z vysazení léku, tedy syndrom odnětí. Ale pravděpodobně nastanou potíže ve smyslu návratu původních symptomů.

Beru 3 roky AD-citalon 10mg a protože už nemám v podstatě žádné potíže,chtěla bych vysadit.Má někdo s tímto zkušenosti?Nechce přestat ze dne na den,aby se mně panická porucha a agorafobie nevrátily.A k doktorovi se mně nechce.Díky.

Jo taky mám úžasnou mámu,...Já mám děti taky už větší, i když ne úplně dospělé.
Oni beze mě přežijou, o to se nebojím, manžel je spolehlivý, teď už by se o ně postaral. Když bylin děti malé, to by byl větší průšvih. teď je to v pohodě. Nechci tím říct, že bych jim nechyběla, že by jim to bylo jedno, to rozhodně nebylo, asi by jim to moc ublížilo. Ale přežili by. Jejich přežití už na mě není závislé. Cítím se svobodněji, volněji.
Mohu si rozhodovat o svém životě. Já si oproti mé mamce ten život vzít můžu. Nechtěla bych se dostat do stavu, kdy se ani zabít nemůžu, z fyzických důvodů. Snad jen podřezat by se mohla, ale to není zrovna fajn, takto umřít.

Nono, napiš, až najedeš na ten Argofan, zajímá mě, jak to budeš snášet. Se mnou to krapet mávalo. Ale nic co by se nedalo snést. Jen jsem byla překvapena.

Aha, no jo, už jsem doma,...Jo taky mám úžasnou mámu, která celý život nesmírně pozitivně zvládá.

Dítě mám dospělé, ale tebe Pampel rodina potřebuje aktivně a z toho musíš vycházet.To je obrovská motivace

Jo je to tak a k tomu...Aha, no jo, už jsem doma, Trittico a Argofan. Cvak, už vím o čem to je.
No, pravda, nezníš moc optimisticky, ale kdy by byl nadšen po tolika letech trápení, že jo.

Takže Ty chceš přežít jen kvůli rodiny? No, když by to byl stimul , proč ne. Průser bude, až děti odrostou. Ale to je asi předčasné řešit.

Zítra je den matek, víte to?
Já myslím, že je to poslední den matek, co mám ještě maminku. Ráda bych jí udělala něčím radost, ale co člověku v jejím stavu, který dojde s bídou na záchod a ve všem je závislý na pomoci druhých? Co jí donést? Kytičku, asi.
Mamku, ať byla jakákoliv, obdivuji za její touhu žít. Má stavy, kdy by to zabalila, jasně, ale tak nějak je to v jejím stavu přirozené. Spíš se divím, že se ještě dokáže plahočit z jednoho posraného dne do dalšího, bez jiskřičky naděje na zlepšení stavu. Je moc nemocná, ale pořád se umí ntěšit z vnoučat a tak...Já jsem si kdysi myslela, jak nejsem odolná. Záležitost kolem vyhazovu z práce mě vyvedla z omylu. A zjistila jsem, že pro sebe nejsem vůbec nic. Že nemám hodnotu, nejsem užitečná, a bylo tak lákavé odejít! Umřít.
Jenže jsem to nedokázala. A kola života se valila dál a semlelamě zase nahoru.

Nejsem nadšená, jsem nesena proudem, ani si nemyslím, že žiju nějak obzvlášť ráda...ale když už tu jsem, tak prostě dělám co stačím. V záloze neustále ta možnost dobrovolného odchodu.

Vlastně mě to paradoxně drží při životě. To, že můžu rozhodnout o vlastním konci.

Díky vám všem za...Beo, jestli jsi mladá holka a jen se ti nedaří, tak to neber. Ono může být v životě ještě hůř, tak aspoň budeš mít rezervu")

Nono,
promiň, jestli to...Jo je to tak a k tomu uzkostna porucha. bavily jsme se, že ten argofan je stejná látka..začínám od zítřka, dnes devátý den Trittico.

Víš, mně už nezáleží na sobě, na svých prožitcích, jenom na rodině. A jinak jsem ve stavu, kdy bych to možná i zabalila..kdyby nebylo rodiny, tak mi není jasné, proč tu mám vlastně být. Navíc jsou na mě z minulosti, kdy ještě nebylo tak zle, zvyklí jako na "úžasného" člověka se vším všudy.Já už s těma AD klidně dožiju, jestli nechcípnu na něco jinýho jako důsledek toho všeho

A vůbec se neomlouvej, mluvíš velmi smysluplně

Ahoj,přeju vám všem,aby jste se cítily dobře bez braní AD,jak rád bych je vyhodil,ale už 15 roků v tom lítám a i přes to,že mi lékař neustále říká,že jednou bude líp,ale já už jsem pesimista.

Díky vám všem za odpovědi, ne, nemám bulimii, spíš mám pocit, že je to deprese nebo nějaká fobie, jsem pořád hrozně unavená, vadí mi návštěvy, miluju samotu a straním se všech, co mě mají nebo měli rádi, taky myslím na smrt. A pak zase chvílemi mám pocit, že je to všechno v pořádku.
V posledních dvou letech jsem prošla mnoha nepříjemnými situacemi, tohle je možná následek.
Z toho, co jste mi napsali, mi ale vychází, že bych se měla bez AD obejít.

Nemyslela jsem to zle. Má...Nono,
promiň, jestli to vyznělo nějak drsněji, než jsem zamýšlela.
To víš, když člověk není v pohodě, tak se stane, že přestřelí...ačkoliv, mám dojem, že takto mluvím vždy na diskuzích, a dost lidí to jistě odradí.
Tebe jsem se ale dotknout nechtěla.
Jestli jsi na tom zle, jak píšeš, jdi do AD, určitě. A jestli máš PPP, tak bych se doktora na tešn Venláč zeptala (on totiž primárně není určen k léčbě PPP, ale střední a těžké deprese). Každopádně vyzkoušej všechno, co by mohlo pomoct.
Jen nečekej trvalou úlevu, to je to, co jsem chtěla říct.
Mně AD pomohlo fakt fungovat. Teď bych chtěla ale zase popracovat na psychoterapii, když nejsou potlačeny příznaky, mám blíže k řeči své dušičky.

Ty seš dobrá... :-)
S AD...Nemyslela jsem to zle. Má zkušenost byla jen s tím zoloftem, který mi nezabral. V soušasné době jsem psychicky i fyzicky zhuntovaná tak,že se chytám každé šance fungovat, nevyhýbat se situacím a komunikovat bez vysílení aspoň s nejbližšími. A BZD jako neurol mi ani nepomohly ani nenadchly.

Pampel, ale s AD jsi se...Ty seš dobrá... :-)
S AD se nezbavíš nemoci. jen jejích projevů. Umlčíš duši, zacpeš jí pusu.
Ale nevyléčíš. Tohle ale určitě víš...
Nemyslíš si snad, že AD jsou opravdu uzdravující piululky, že ne?

Jinak na Tvůj dotaz-ano, při braní AD zmizelo nutkání zvracet i jinak se sebepoškozovat.
Po vysazení je vše zpět. Nepřekvapuje mě to. Tebe jo?

Nono,
ptáš se na bulimii a...Pampel, ale s AD jsi se přece zbavila bulimie, která je vlastně i sebepoškozování se vším, co to přináší to je i potencionálních fyzických problémů, ne?

Já nemám s AD zatím...Bea,
nedá se to tak paušálně na 100% říct, ale je to více než pravděpodobné, že bys na SSRI a SNRI reagovala jako většila užívačů. Sex nula, emoce ploché. Pokud to jde docela bez nich, nešla bych do toho.
Nebo bych zvolila něco mimo tyhle "léky první volby", "léky 4. a 5.generace", apod., jak to honosně vědci nazývají.
AD jen když je to bez nich fakt horší, než s nimi.

Až zase přestanu zvládat stavy spojené s bulimií (a deprese jde vždy v závěsu za ní), nejspíš se k nim uchýlím znovu.
Ještě stále si totiž myslím, že je o maličko leopší být zombie na AD,než pod drnem.
Ale třeba změním názor, nevím.

Pampel, mohla bys napsat, jak...Nono,
ptáš se na bulimii a AD?
No, po vysazení průser. Návrat symptomů.
Právě tím procházím.
Hnus fialovej.
Ale měla jsem po roce zase orgasmus (omlouvám se za tu otevřenost, ale je to tak, a je to pro mě důležité), a můžu ronit slzy, když mě něco dojme nebo rozesmutní.
Jsem to zase já. Bohužel i s tím zvracením.
AD, neAD, s vaničkou se vždy vylije i dítě. :-(

Bea: říkáš, že se bojíš toho, že Ti ze života zmizí city, radost, sexualita... Podle mě záleží na tom, z jakého bodu vycházíš. Já jsem byl před AD úplně "mimo" pod vlivem depresí a úzkostí. S AD jsem se probudil do nového světa, ve kterém můžu zase žít a radovat se z běžných maličkostí včetně sex. života. Pokud jsem v minulosti léky vysazoval, tak vždy z přesvědčení, že se jedná o projev "osobní slabosti", kterou je nutno překonat. Už to tak nechápu.

Ale nechci opět začít obhajovat AD. Chápu, že na někoho opravdu mohou mít tlumící účinky včetně omezení intimního života. Potom je to určitě těžší...