199 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Iveta (anonym)
Doufám pevně, že po smrti...No je to divnej pocit taky to tak mam a prave si rikam ze mozna z nas zbyde ta energie ktera se prave nikam neztrati a tak o sobe budem vedet dal a to nevim jestli je lepsi nebo horsi:(
28. Únor 2012 - 21:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Mary (anonym)
Myslím,že mi hodně pomáhá myšlenka setkat se se svými nejbližšími. Jinak není dobré na ničem příliš lpět, svět vezdejší je tak povrchní.
28. Únor 2012 - 22:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarmila (anonym)
Myslím,že mi hodně...Já bohužel nevěřím, že by se někdo někdy setkal s bližními,protože jsem bohužel nevěřící. Věřícím závidím, jak je všechno co se týká smrti pro ně lehčí-musí být, když věří v posmrtný život. Já bych chtěla jen věčný klidný spánek. A spát blízko mých nejbližších...
29. Únor 2012 - 6:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Václav (anonym)
Představa nesmrtelnosti mě...Není Václav jako Václav. Ten druhý příspěvek psal někdo jiný.
29. Únor 2012 - 8:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Václav (anonym)
Muzete popsat vic ty pocity...Pokusím se, až na to bude chvilku čas. Ono to není jednoduchý popsat, těžko se na ty pocity hledají patřičný slova. Ale zkusím to.
29. Únor 2012 - 8:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Václav II (anonym)
Není Václav jako Václav....Ano, já jsem ten, který sem umístil příspěvěk "Představa...". nevšimnul jsem si, že je tu i jiný Václav, omlouvám se!
29. Únor 2012 - 16:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristyna (anonym)
Já bohužel nevěřím, že...Jarmilo, tak to cítím a myslím i já. Je mi něco po šedesátce a tak na takovéto otázky myslím bohužel už častěji než dříve.
17. Březen 2012 - 22:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Gott (anonym)
ahojlidi bojite se?Smrtelnost fyzického těla patří k pozemskému životu, takže se nebojím. Důležité je, že duše je nesmrtelná.
24. Duben 2012 - 17:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Boriš (anonym)
Smrtelnost fyzického těla...Tak duše je nesmrtelná? A jak jsi na to přišel? Sis to někde přečet, nebo už ses úspěšně reinkarnoval (neboli znovu vmasil)? Leč pomni, červe pozemský: I ta nejlepší duše časem zpuchří...
25. Duben 2012 - 9:40
Obrázek uživatele Návštěvník
jarouseek (anonym)
Ne, neděsí. Vůbec.
25. Duben 2012 - 10:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Véna 28 (anonym)
To že umřu mi káže logika ,ale na plno si to nějak neuvědomuji :) Já vim takhle se jevím jako blázen jenže jeto tak.
30. Červenec 2012 - 7:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Stáňa (anonym)
Když začnete stárnout, myslíte na smrt často a nechcete přiznat, že se jí bojíte a přitom obavy jsou. Věřící to mají lehčí. My-atheisté se nemáme na co "těšit". Věřím, že hodně staří lidé jsou snad poté smířeni.
30. Červenec 2012 - 7:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Ne že (anonym)
bych se přímo bál protože to nás čeká prostě všechny a to bez vyjímky..,ale fakt je, že přes všecny řeči co kolikrát seběvědomě říkám před ostatníma skutečně nevím jak to před smrtí a po smrti vůbec je...Čeho se, ale skutečně bojím a to dost, je to, že až se něco bude dít, budu jako naschvál někde úplně sám a nebo se na mě jako na člověka lidi vykašlou a já budu někde ležet a třepat se strachy z toho kdo mi pomůže a bude se mnou, pokud bych skutečně měl začít umírat. Zas tak silný frajer nejsem, abych řekl, že se právě tohoto nebojím...
30. Červenec 2012 - 16:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan@VEDA (anonym)
> Čeho se, ale skutečně bojím a to dost, je to, že až se něco bude dít, budu jako naschvál někde úplně sám a nebo se na mě jako na člověka lidi vykašlou a já budu někde ležet a třepat se strachy z toho kdo mi pomůže a bude se mnou, pokud bych skutečně měl začít umírat. Podle mych zkusenosti kazdy umira tak, jak zil, neboli podle 'vlastnorucne' vytvorene karmy. Byt ve smrti osamocen je take vysledek karmy. Spolecnost mohou tvorit dva druhy lidi: neznali a znali. Neznali mohou umirajiciho maximalne tak utesovat a drzet ho za ruku, ale to mu ve skutecnosti moc nepomuze, zvlaste pokud je jeho karma negativni a jeho dalsi pusobiste tedy neni nijak prijemne. Znali naopak vedi, co delat a jak umirajicimu pomoci nehmotnym zpusobem. http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/umirani.htm Hari Hari
31. Červenec 2012 - 12:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Vena 28 (anonym)
Když začnete stárnout,...Myslím si že toe jako u malejch dětí když si zpálí ruku o sporák přiště už to neudělají ze strachu z bolesti.Takže mi vychází pokud jsem nezkusil smrt nemůžu se jí ani bát páč nevím jestli bolí a co se týká toho že bude konec se vším je mi nějak jedno.
31. Červenec 2012 - 20:47
Obrázek uživatele Návštěvník
V3nd4 (anonym)
Ani ne tak moje vlastní smrtelnost jako smrtelnost mých blízkých.
5. Únor 2013 - 11:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Na druhé straně (anonym)
https://www.youtube.com/watch?v=rtDPCmSJ4eE&list=UUesDPXk5jkqEH5ss_ClnvmQ
7. Duben 2014 - 15:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Nejhorší je, že vám jeden život skončí a máte před sebou další. :-(
31. Červenec 2015 - 6:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
A otázkou zůstává jaký ten další bude. Od té doby co jsem křes´tanem, tak nemám ze smrti strach, naopak skoro se těším na smrt :). Ježíš o sobě řekl, že je cesta, pravda i život a že k Bohu nepřichází nikdo než skrze něho-víru v něj. A taky, že Bůh miloval tak svět, že dal syna svého jediného, aby žádný kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný - to jest aby po tomto životě šel na nové lepší místo, kde už nebude žádný smutek ani pláč. K Bohu můžeš přijít jednoduše a to tak že poprosíš nahlas Boha aby se Ti dal poznat jako živý Bůh, že věříš že Ježíš žil a umřel za lidi na kříži pak si sežeň Bibli, pročti nový zákon, nejdřív evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše, Jana a potom zbytek, věř mi že na po čtení Bible budeš mít najednou klid který si nezažil/a už hodně dlouho, jestli vůbec. To jen návod jak se dívat na smrt i z jiného úhlu ;).
7. Srpen 2015 - 23:35
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Lidský jedinec postrádá solidní identitu, integritu a kontinuitu nejen ve smyslu diachronním, ale dokonce i ve smyslu synchronním. Každý fungující mozkový neuron jej spolukonstituuje v jakémkoli okamžiku v daleko větší míře, daleko intensivněji, než jakákoli kontiguitní tuková buňka v bříše či v prdeli. Problematičnosti samotného konceptu diachronní a synchronní identity, integrity a kontinuity lidského jedince je možné se filosoficky děsit, je však obtížné se filosoficky děsit zániku neurofysiologických a obecně fysiologických funkcí lidského organismu.
8. Srpen 2015 - 0:55
Obrázek uživatele Návštěvník
joj (anonym)
Lidský jedinec postrádá...krásně a jednoduše srozumitelně podáno!
8. Srpen 2015 - 1:17
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
krásně a jednoduše...Ale bylo to aspoň stručné. Dalo by se to shrnout i takto: není-li lidský jedinec nic pořádného nejen ze dne na den, ale dokonce ani v rámci jakékoli libovolné vteřiny, je děsná především tato skutečnost sama; je potom zbytečné se děsit i toho, že toto neregulérní, nepodstatné nic k nějakému konkrétnímu datu, hodině, minutě a vteřině zhebne.
8. Srpen 2015 - 2:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Ale bylo to aspoň stručné....No to je teda děs. :-(
8. Srpen 2015 - 5:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Miloš (anonym)
Ad Josef: to je zajímavé, jak vy křesťani jste v pohodě a vyklidnění. Jen by mě zajímalo, proč teda pak pláčete na pohřbech, měli byste spíš oslavovat, ne, když je to tak fajn věc umřít.
8. Srpen 2015 - 21:50
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Ad Josef: to je zajímavé,...Oni nejen pláčou na pohřbech. Navíc se typicky snaží, podobně jako ledaskdo jiný, svoji vlastní smrt co nejvíce oddálit. Čím déle asi budou trpět v tomto slzavém údolí, tím více pak za to budou odměněni na onom světě.
8. Srpen 2015 - 22:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
Ad Miloš: Ono je na místě určitě i pláč a smutek, protože na pohřbu se loučíme jednou pro vždy s danou osobou, už nikdy spolu neprohodíme řeč, nezasmějeme se atd atd., je ale rozdíl s čím odcházím s pohřbu a to s klidem a naplněním, že jednou se spolu zase setkáme, ikdyž nějakou dobu žal přetrvává, rychle zase odchází ;), nedávno mi umřela babička, před dvěma lety otec, nedávno kapelník, bylo to pro mě hodně těžké, ale taky uklidňující a posilující vědomí toho kde jednou všichni ať už chceme nebo nechceme skončíme všichni, vím o čem mluvím a taky vím jak se s tím potýkali ostatní kteří nejsou věřící, viz třeba můj brácha který často pil a topil se v žalu ... Ježíš řekl, že nás nikdy neopustí a bude s námi až do konce života, často cítím Jeho přítomnost a měl-li bych to možnost srovnat s dosavadním životem kdy jsem chodil bez Boha, přirovnal bych svůj život k hnoji, nenaplněním ať skrze pití s přáteli, kouřením, ženskýma, sexem atd. atd., vším jsem si prošel ;), život s Bohem je cílem každého člověka, Jarda Jágr o tomhle nedávno psal na FB a já se s ním naprosto ztotožňuji
8. Srpen 2015 - 22:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
Ad D: Asi mi to nebudeš věřit, ikdybych měl zemřít za 5 minut, je mi to jedno :)
8. Srpen 2015 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
jarouseek (anonym)
Absolutně ne. Viz drama Karla Čapka Věc Makropulos.
8. Srpen 2015 - 22:14
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Ad D: Asi mi to nebudeš...Pokud žiješ v představě, že i po konečném selhání tvých fysiologických funkcí bude tvůj život v nějaké formě pokračovat, že budeš nadále existovat v nějakém duchovním světě, pak se to dá celkem pochopit. Mnozí religiosní lidé jsou ovšem netolerantní k řadě projevů a indicií toho, že jejich víra nemá žádný solidní základ, a má naopak všechny znaky pouhého zbožného přání. Mnozí muslimové třeba doslova běsní, pokud se dozví, že někdo kdekoli na světě spálil jejich korán. Boha vidí jako všemohoucího, nicméně je pro ně těžké se smířit s tím, že na takovou svoji urážku, jako je spálení jeho slova, viditelně instantně nereaguje a provinilce ihned neztrestá. Jsou samozřejmě i tací, kteří řeknou, že bohu nelze ublížit, a že bůh rouhače a jiné hříšníky potrestá ve svém vlastním čase, kdy sám uzná za vhodné. Nicméně i takoví lidé často trpí různými kognitivními disonancemi, které u nich jitří pocity existenciální nejistoty, jež se navenek často projevují hněvem a agresí.
8. Srpen 2015 - 23:13
Obrázek uživatele Návštěvník
alien (anonym)
Člověka nejvíc děsí to, nad čím nemá kontrolu. Čili pokud bude mít pocit, že nad svými životem/smrtí poněkud kontrolu má, přestane se podobných věcí bát. Svůj život máme ve svý moci víc než si myslíme, akorát že o tom málokdo ví anebo mu to jeho výchova a vzdělání nedovolí přijmout... a pak mu nezbývá než bát náhod a nehod... Náhody ani nehody totiž neexistujou, všechno si člověk přivolává do svýho života sám svýma postojema a myšlenkama. A se smrtí je to velmi podobné, akorát je to jen takový vyústějí předchozího života...
9. Srpen 2015 - 13:10

Stránky

Přidat komentář