98 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

CO DĚLAT, KDYŽ ZBABĚLE PŘESTAL KOMUNIKOVAT?

10. Září 2018 - 0:05

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Julie (anonym)
Poradťe mi, prosím, co dělat v situaci, kdy se k vám někdo zachová strašlivě nefér a vy chcete zůstat nad věcí, ale mrzí vás to a nechcete si nespravedlnost a takové jednání nechat líbit.. Konkrétně. Chodila jsem s Tomem 3 měsíce. Nebyla to bůhvíjak velká láska, ale rádi jsme se měli, rozuměli jsme si, jako chlap se mi strašně líbil, i já jemu jako ženská a bylo nám spolu oběma dobře. Nedávno jsem se Tomovi svěřila se svým dávným docela bezvýznamným pubertálním traumatem. Teď je mi 32 a po těch letech jsem na to vzpomínala s lehkým úsměvem, jak je to mládí blbé. Dneska už absolutně nemám tento problém. Jenže, jinak inteligentní, 36-letý Tom, k mému naprostému úžasu to nepochopil, udělal z komára velblouda a zcela nelogicky zbaběle se v tom začal šťourat. Nic ale nevyšťoural, protože nebylo co vyšťourat. Nakonec toho teda nechal a po zbytek dne jsme si plánovali, co budem dělat příští týden,kam pojedem, kam půjdem, atd, atd. Usínali jsme, jako vždycky, v horoucím objetí, a všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Druhý den jsme normálně šli do práce, domluvili jsme se na další den, že se chceme vidět...a...a neviděli! Dohoda byla, že Tom zavolá, hned jak se mu to bude hodit, má teď opravdu hodně práce. Vím, že práci měl a nechtěla jsem ho rušit, ale když nezavolal tři dny a nereagoval na smsky, to už mi bylo divný. Následující mé telefonáty mi nebral nebo dokonce položil, na smsky odpověď žádná. Další den volám jeho staré dobré kamarádce, jestli je Tom v pořádku. Odpověděla, že ho viděla včera a byl naprosto v pořádku a že má akorát moc práce. Asi 10 minut poté mi volá starostlivý Tom, jestli prý jsem v pořádku a že prý má moc práce, ale koncem týdne prý by mě velice rád viděl. Ten týden jsem tomu ještě věřila, protože tak ostrý zlom a náhlý obrat kvůli pitomosti, jako byl ten dávno minulý pubertální problém, nic jiného to být nemohlo, mi připadal prostě nemožný, postavený na hlavu. Ale samozřejmě, že se už neozval. Jenže, navštěvujeme stejná místa, takže se občas vídáme. Když jsme se potkali minulý týden, neboli asi měsíc po tom posledním telefonátu, zbaběle dělal jako by vůbec nic mezi náma nikdy nebylo. Normálně mě pozdravil, jakoby nic a šel pryč. Říkám si, že si přece tohle nenechám líbit, jenže nevím, co dělat. Co mu říct? Že je darebák, ubožák, že mě zklamal? - to nemá cenu. Žádat o vysvětlení, když očividně nic vysvětlovat nechce a nebude? Zatím mi připadá nejdůstojnější a nejlepší to, co dělám, a sice, že nedělám vůbec nic, hraju jeho hru. Přitom bych mu nejradši vrazila pár facek, vylila polívku na hlavu a nakopala zadek. Jenže nechci dělat tyhle scény, mám pocit, že tím si člověk moc nepomůže. Co vlastně teď chci? Chci ho zpátky? To teda těžko říct, po tomhle, i když se mi přesto po něm stýská. Určitě chci vysvětlení, omluvu, aby se přestal ke mně chovat bezohledně, zbaběle, hnusně. Ale jak to udělat? Zná někdo fígl? Poradí někdo? Dík, Julie
11. Červenec 2005 - 22:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Ahoj Julie, není mi sice 36, ale provedl jsem něco podobnýho osůbce, na který mi moc záleželo. V tuhle chvíli je jedno proč, prostě jsem to udělal. Chtěl bych to vrátit, ale nejde to. A moc, strašlivě moc mě to bolí. Co máš dělat? Najdi si jinýho (třeba jen kamarádna, pro něj na oko). Uvidíš pak, co dotyčný Tom udělá.
11. Červenec 2005 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Táňa (anonym)
Julie,nedělej nic.Je to zbabělec a slaboch,nejspíš tě nechce,asi má někoho jinýho.Nemá na to,aby to čestně s tebou ukončil,to chlapi dělají.Zapomeň na něj,nemá vychování.Dělej,že je pro tebe vzduch,ona mu to jiná za tebe určitě vrátí.
11. Červenec 2005 - 22:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Julie (anonym)
Dík, Tomea moc přeju, aby se Tvé dušičce časem přece jen ulevilo. Stejně je zvláštní, že podle tohoto modelu se chováte vždycky jenom vy, chlapi, aspoň pokud vím, a vždycky jenom vůči nám, ženským, a nám je to potom líto. To bude nějakej nepříjemnej zákon přírody.
11. Červenec 2005 - 23:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Blaženka (anonym)
Můžu říct, že se mi také něco podobného přihodilo, ale bylo mi 17 a přiteli 18, byli jsme spolu 5 měsíců a ze dne na den se neozval. Občas jsme se vídali na chatě, ale přesně hrál hru jako Tom, jako bychom byli pouze přátelé a nikdy nic víc. Hrála jsem ji také, ikdyž mě to moc mrzelo ale nechtěla jsem dělat dolejzačku. Nakonec přišel on zpět, ale na to už já nereagovala. Takže být tebou nech ho plavat, pokud bude chtít tak připlave, ale pokud ho snad rozhodil puberťácký úlet tak to teda nevím nevím. Hodně štěstí
11. Červenec 2005 - 23:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Julie (anonym)
Táňo, taky děkuju za názor, je to asi ještě větší slaboch, protože si myslím, že nikoho jinýho nemá. Myslím, že se skutečně zalekl, když jsem mu vyprávěla tu příhodu, konkrétně, jak jsem byla v 15 letech nešťastně platonicky zamilovaná a jednou večer jsem i uvažovala, jestli by nebylo lépe vyskočit z okna, což jsem si ovšem během pár minut rozmyslela. Jenže on, podle všeho, dostal zcela nelogický strach z toho, že bych mohla začít náš vztah brát vážněji, než on a pak bych jednou kvůli němu vyskočila z okna. :)
11. Červenec 2005 - 23:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Julie (anonym)
Dík, Blaženko :)
11. Červenec 2005 - 23:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Rob (anonym)
Julie, upřímně si myslím, že je konec. Asi konec něčeho co ani neexistovalo. Není pravda že se tak chovají všichni chlapi, vzhledem k věku Toma si myslím, že není normální. Abych se přiznal, na svobodné borce ve věku 36 let se do určité míry dívám s nedůvěrou. Asi jsi tomu dávala větší váhu než on. Taky 3 měsíce nejsou žádná doba.
12. Červenec 2005 - 8:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Woland (anonym)
Přeci v této situaci nelze nic poradit, pokud nikdo a hlavně ani zúčastnění neví, co se děje. Julie neví co se děje, Tom má zřejmě nějakou svojí interpretaci situace... dokud Julie nedokopeš Toma k tomu, abyste si někde sedli a otevřeně probrali, co se vlastně děje, jak se kdo cítíte a proč, nemá cenu nic podnikat ani jedním, ani druhým směrem. Akce "najdi si kamaráda na oko" působí v téhle situaci až naivně pitomě, jen by to roztočilo další kolo nedorozumění, sy myslym ;)
12. Červenec 2005 - 8:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Ne-mravní hlídk (anonym)
Jéžkovy brejličky, to je jasný jak facka. Necítil se v tom vztahu pohodlně a to byla bezva záminka jak ze vztahu vycouvat. Dřív nebo později by něco našel.
12. Červenec 2005 - 8:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Reya (anonym)
Ahoj Julie,už jsem sem psala víckrát, takže možná tušíš, že jsem na tom velmi podobně jako ty.Asi 2 měsíce jsem se podobně scházela s jedním mladým mužem, do kterého jsem se bohužel zamilovala. V jeho případě asi nemohu hovořit o nějaké hloubce citu. Podobně jako Ty jsem dost možná řekla několik takových hloupostí, které možná v nevyspělé duši zanechají hluboký otisk. Anebo jsem se zachovala blbě nějakým jiným způsobem...Náš "vztah" skončil taky naprostým utnutím komunikace z jeho strany. Naposled jsem ho viděla asi před 14 dny (horoucí objetí, atp.) a pak se najednou odmlčel. Asi dva dny poté napsal smsku, na kterou jsem z jistých důvodů odpověděla až za další dva dny. Dostala jsem odpověď, ale nic víc. Žádné další emaily, které do té doby byla prakticky na denním pořádku. Taky jsem z takového jednání poněkud rozčarovaná a mám pocit, že bych si zasloužila alespoň nějaké vysvětlení, byť třeba písemné. Jenže on se se mnou o nás dvou stejně nikdy nebavil Navíc když jsem sama začala z jeho strany cítit ochlazení, žertem i vážně jsem se ho zeptala, jestli je se mnou rád, jestli má pocit, že to mezi námi má smysl. Odpověď byla až na jednu výjimku velmi neosobní, načež jsem mu řekla i napsala, ať mi tedy už nevolá ani nepíše, pokud má pocit, že je to o ničem. Po každém takovém "upozornění" se však znovu ozval, takže jsem to asi dost naivně brala, jakože se mnou rád je... Jinými slovy za rozchod ve stylu "mrtvý brouk" si můžu stejně sama, protože jsem ho k tomu vlastně navedla. Je už stejně asi pozdě spekulovat nad tím, co se stalo, co jsem pokazila (jakože jsem to asi opravdu byla já). I když mi moc chybí a stále na něj myslím, beru to už jako uzavřenou věc a nechávám si čas na regeneraci. Když o tom přemýšlím, stejně by to asi mezi námi nemohlo klapat. Myslím, že i ten největší introvert dokáže říct, co cítí, pokud mu na tom opravdu záleží. Za takovými situacemi, jako jsou ty naše, bohužel v 99% případů stojí jen a jen lhostejnost a z ní plynoucí neochota nedorozumění nějak vyřešit.
12. Červenec 2005 - 9:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Rob (anonym)
Ještě malá poznámka: mohu mít práce sebevíce, ale když budu chtít, tak 10 minut na pokec přes telefon si snad najdu. jinak souhlasím, jasné jak facka. Potkat se někde a nepromluvit si, to je sakra divné.
12. Červenec 2005 - 9:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Joana (anonym)
Ahoj,potíž ale je, když se do toho člověka moc zamilujete a on něco na tenhle způsob udělá. Něco obdobného jsem zažila a mám dojem, že si tak můžete odnést jakousi nezahojenou ránu, pořád ten otazník co se vlastně stalo a proč a co s tím máte dělat ... mám dojem, že to ubírá energii, ze strany toho muže mi to připadá i něco jako určitý druh citového vydírání. Neb nefér se zachoval on, ale hlavu s tím co se stalo si pořád lámete vy (na co myslí on je ve hvězdách), máte-li ho ráda, může to být i nadlouho nepříjemný problém. V každém případě o nějaký druh zbabělosti toho mužského jde asi určitě. A je dost možné, že v jeho verzi situace není žádný důvod pro omluvu, což je na tom právě to hůř pochopitelné.
12. Červenec 2005 - 20:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Reya (anonym)
Přesně ty samé pocity, jaké vyjádřila autorka předchozího příspěvku, teď mám. Prostě jeden velký otazník. Ale říkám si, že bych ten otazník stejně měla, i kdyby se se mnou rozešel po vzájemném rozhovoru. Ono se toho u rozchodu na jednu stranu strašně moc nakecá (věci, které možná ani nejsou pravda, anebo jsou stejně nepodstatné a člověk se pak jimi zbytečně trápí), na druhou stranu se ale některé věci stejně nikdy nedovíš, protože mluvit o nich není jednoduché. Je tedy otázkou, zda takové vyšumění není lepší - myslím, že v případě, kdy se ty lidi už nemusí vidět, možná ano. Jiná situace nastane, pokud se vídat musí (v práci, ve škole...). To je pak asi maso a to dusno bych zažít nechtěla.Můžu tedy jen říct, že Julii, stejně jako všechny, co se podělili o podobnou zkušenost, chápu. Bohužel nezájem ze strany druhého je daná věc, kterou nezbývá, než přijmout. Asi nemá smysl se na to dívat nějak definitivně - věřím tomu, že lidí je hodně a ten pravý přijde, nehledě na to, že se mi už v životě osvědčilo, že nezájem vyvolává zájem.
13. Červenec 2005 - 15:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Reya (anonym)
Obnovuji tuto diskuzi. Stalo se mi to, co Julii: po třech týdnech bez jakéhokoli emailu anebo sms, jsem ho potkala. Nevím to s jistotou, ale myslím si, že mě zasklil. Byla jsem z toho rozhozená, ale dostalo se mi takového komentáře. Takže pro ty, kteří stále řeší, co se stalo, co udělali tak hrozného, atp.:Myslím, že jsem také hrdý člověk, ale jestli něco chci, tak si za tím jdu. Když se mně to nedaří, tak se ptám proč. Když nevím odpověď, ptám se jiných. A tady to poslední je pro klid Tvé duše potřeba. Prostě ho natvrdo zastavit a zeptat se aspoň, co se stalo, že tak najednou, nebo proč. Když Ti nedá odpověď, tak je lump a omezenej nafoukanec, který se může chlubit jen tím, že má zařez na pažbě po Tvém sestřelu. A snaž se na něj zapomenout. Nestojí ani za kousek místa pro něj v Tvém nitru.
19. Červenec 2005 - 14:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Blanka (anonym)
Taky se mi to stalo, já se vznášela v nebi, on najednou přestal komunikovat. Šok. Ale fakt - takoví chlapi nestojí za to. Teď jsem chodila s jedním fajn klukem 5 měsíců, udělali jsme všechno, tak jak se má, dlouhé romantické chození, společné víkendy, 2 dovolené, dokonce jsme do toho zasvětili nejen kamarády, ale i rodiče. Já byla šťastná, myslela jsem si, že je vážně ten pravej. Na naše výročí 5 měsíců od seznámení mi řekl, že si není jistá, jestli jsem ta, s kterou chce zůstat do konce života. Byla to pořádná studená sprcha, brečela jsem týden, pořád jsem tomu nechtěla uvěřit, popírala. Pak jsme si ještě napsali dopisy na rozloučenou. Rozchod je vždycky bolestnej, tenhle pro mě zatím asi nejvíc, ale aspoň si ho stále vážím, že mi to řekl z očí do očí a ještě jsme to probírali. Neřeknu o něm ani teď, že to byl hajzl. To hezké zůstává zachováno.
17. Říjen 2006 - 17:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Sara (anonym)
Kdysi davno jsem se rozhodla, ze se na muzskym pokoleni pomstim zrovna konkretnimu klukovi. Kdyz byl nejvic zamilovanej, tak jsem mu rekla, ze si musime dat pauzu. Vlasnte ji mame dodnes. No samozrejme, ze to byla a je blbost, je to 10 let a porad me to mrzi a kdybych mohla, tak se mu omluvim. Nakonec je z toho spatne me, on uz na to asi zapomel.
24. Únor 2007 - 12:18
Obrázek uživatele Návštěvník
MARTINA (anonym)
SARO,CHLAPI NEZAPOMINAJI VIM TO PODLE SVE ZKUSENOSTI.
24. Únor 2007 - 20:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Jsi chlap ?
24. Únor 2007 - 20:56
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka (anonym)
rada bych se dozvedela s jakym pubertalnim traumatem jsi se mu tehdy sverila-neni z prispevku patrny,co se vlastne stalo.
24. Únor 2007 - 21:13
Obrázek uživatele Návštěvník
ROMAN (anonym)
Ja na svou pritelkyni myslim stale a to jsme od sebe 6let.vzdycky bude pro me ta nej,i kdyz mam jinou partnerku,Martina mela pravdu muzi nezapominaji.
24. Únor 2007 - 21:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Sara (anonym)
V tom pripade to mam spatny... Treba budu mit jednou moznost se mu omluvit, mozna to vysvetlit. Fakt je, ze zivot uz mi to nekolikrat vratil.
24. Únor 2007 - 21:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
To je zbabělost!!!!
24. Únor 2007 - 22:09
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka (anonym)
Chapu,Romane.Taky jsem nezapomela ani po skoro 6 letech stastnyho manzelstvi...
24. Únor 2007 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
ROMAN (anonym)
SARA,- jako chlap ti muzu rict ,ze kdyby byla moznost se vratit necekal bych.porad ji moc miluju.
24. Únor 2007 - 22:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Liška (anonym)
Na začátku prázdnin jsem začla chodit do jedné hospody, kde se mi strašně líbil číšník, který tam pracoval. Jednoho dne jsme se s kamarádkou trochu připili a já to i trochu přehnala. Musela jsme se ven nadýchat čerstvého vzduchu a číšník (Ondra) zamnou přišel a přinesl mi vodu s citronem:-) druhý den jsem si na něj sehnala číslo a jelikož měl volno tak jsem mu napsala, že mu děkuju za vodu, že mi moc pomohla. Odpověděl hned, že nemám zač. A od tohoto dne jsme si každý den psali min. jednu sms denně. Já začla cítit, že se mi moc líbi a je mi sympatickej a tak jsem se ničemu nebránila. Po sms jsem se dozvěděla, že je mu 25 let a tvrdil mi, že přítelkyni nemá. Po asi 14 dnech psaní jsme se sbližovali víc a víc až jsem s ním jeden večer odjela domů. Vyspali jsme se spolu a já to spíše brala tak,že z toho nic nebude a nechtěla jsem se do ničeho pouštět abych pak nelitovala. On ale mi hned odpoledne napsal, že mu semnou bylo hezky a že mě má rád. Tohle trvalo asi měsíc. Za měsíc jsem se začla od jeho kamarádů a mých kamarádů co ho znali dozvídat, že má přítelkyni a každej mi říkal nebuď blbá, dej od něj ruce pryč. Jenže já ho začla mít ráda, ale zamilovaná jsem nebyla a říkala jsem si , proč si odpírat něco, co mi dělá dobře a že já nikoho nepodvádím, takže vlastně mně o nic nejde. Dny plynuly, my jsme se spolu začli objevovat na veřejnosti. Jednou jsem se ho ale zeptala jak to má s tou svojí údajnou přítelkyní. Tak z něj vylezlo, že přítelkyni nemá, ale že má už tři roky holku s kterou ale není jako s přítelkyní, že jí snad ani nemiluje, ale prostě už jsou to tři roky a nechce to asi nijak měnit. Taky řek,že je strašně věcí, v kterých si nerozumí a prostě že mu z tý holky hrabe a že s ní spíš není, než je. Ale řekl mi,že mi nechce v ničem lhát a chce semnou jednat na rovinu aby mi neublížil. Já i přes to všechno jsem to neskončila a dál se s ním stýkala a spala. On mi načal psát sms, že sem mu zamotala hlavu, že mě má rád a že mu jë semnou dobře:-) K narozeninám mi dal 20 růží... ptala jsem se ho proč to dělá, že spolu nechodíme, a on,že to prostě chtěl udělat a tím mě totálně dostal. Dny plynuly jako voda a on když měl volno tak se čím dál tím míň ozýval a vždycky napsal třeba až po týdnu. Vždcky se omlouval, že neměl čas, že ho přeci znám, že je hroznej, že to ví, ale že s tím nic nenadělá. Mně to zase tolik nevadilo, protože furt jsem stála nohama pevně na zemi a říkala si, že spolu vlastně nechodíme, tak proč bych ho měla furt tak uhánět. Jednou naši odjeli na týden pryč a já mu nabídla, že nemusí jezdit domů a může zůstat u nás. Celý týden spal u nás a bylo nám fajn. Pak zase měl týden volna a neozval se a to už mi začlo vadit. Jednou dokonce přijel do hospody i když měl volno, ani mi nenapsal, že přijede a tak jsem dělala naštvanou a smutnou. Pak když zase pracoval, tak to bylo nějaký divný, moc se semnou nebavil a já cejtila, že se něco děje. Když jsem s ním chtěla jet domů, tak napsal, že nemůžu, že ráno potřebuje něco zařizovat a já poznala, že se něco děje. Pak sem se dozvěděla, že ta jeho jako že přítelkyně se s ním pohádala a dala mu asi nějaký ultimátum bud že ona nebo že konec. Ondra mi to řek, a mluvili jsme spolu asi hodinu. Tak z něj nakonec vylezlo, že ona ho strašně miluje, žárlí a že dokonce i o mně ví, což mě velice zarazilo. Jednou jsem to nevydržela a když u mě Ondra spal, vlezla jsem mu do telefonu a tam si přečetla jak odeslané tak přijaté sms. Oba si psali, že se milujou a tím mi bylo jasný, že mi vlastně lhal. Druhej den jsem se ho na to ptala, jak může někomu říkat, že ho miluje, když ho nemiluje, nebo mi to teda alespoň tvrdil. On jen zakýval hlavou, že sám neví. Bylo to asi období, kdy sám nevěděl, co nebo spíš asi koho chce, jinak si to nedokážu vysvětlit. Když měli s tou svojí holkou tu krizi, tak mi večer napsal, že bysme to měli na nějakej čas ukončit, že je to lepší dřív než později, že mi nechce pak nějak ublížit. Mně bylo jasný, že tím myslí konec úplnej a mrzelo mě, že mu na to stačí jedna sms, ani nemá na to mi to říct a ještě mi lže, protože sám věděl, že to chce asi skončit nadobro a ne jen na nějakej čas. Od té doby jsem do té hospody nemohla jít, protože jsem do toho spadla, uvědomila si, že mi bude chybět a i když jsem nechtěla a dlouho se držela, asi sem se do něj zamilovala:-( Asi po dvou dnech mi napsal, že ho mrzí, že se k němu chovám tak odtažitě. Tak jsem mu napsala, že se mi nesmí divit, že mě to bolí a kdyby měl rád tak, jako já, že by to asi pochopil líp. Od té doby do hospody moc nechodím, ale každý den ho vidím, jelikož tu hospodu mám pár kroků od svého baráku a i když nechci, tak když jdu kolem , tak ho vidím a strašně to bolí.... Včera měl narozeniny a když jsem mu napsala, že mu přeju vše nej a že doufám, že jsem první, kdo mu přeje, tak mi obratem přišla sms z cizího čísla, které se pak ukázalo jako číslo jeho přítelkyne a tam bylo napsáno,, já byla první,,, Tereza.... to byla pěkná rána pod pás. Druhý den mi naspal, že se za Terezu omlouvá, že je trochu víc žárlivá, že on v tom prsty nemá a že děkuje za přání. Furt na něj myslím ,nemůžu zapomenout a strašně mi chybí a já nevím, co mám dělat. Já vím, že byl neupřímnej, ale zase na druhou stranu já jsem věděla, do čeho jdu, protože on se pak přiznal, jak to má. I mi dokonce řekl, že nechce vztah a nechce se vázat a já i přes to všechno dál v tom pokračovala. Já vím, měla jsem to skončit, ale neměla jsem na to a i když jsem si nalhávala, že to beru s rezervou, tak jsem nebrala:-( Ješ to moje chyba já vím, ale i on má podíl na vinně, jelikož kdyby mi nepsal, že mě má rád, že mu semno je hezky , že jsem mu zamotala hlavu, nenosil mi růže,tak by to bylo o to jednodušší:-( Ted mi to přijde, jako že mě využil, když mu bylo nejhůř, protože jsem zjistila, že v době, kdy byl semno měl s tou svojí krizi a asi si chtěl od ní odpočinout a já byla snadná kořit,, asi ,, nevím, to je můj názor. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem mu pomohla rozhodnout se, koho miluje a co vlastně chce, protože dal přednost jí ,,,, a s ní i ted je,,,,a já? já se asi můžu jít klouzat. Mrzí mě, že mu na to stačila jedna sms, v které to všechno po tom všem skončil a ani neměl na to , mi to sám osobně říct do očí,, a ještě vlastně lhal, když psal, že to na NĚJAKEJ čas,, když stejně asi myslel na furt:-( Jak mám zapomenout, jak ho mám vyhnat z hlavy ven? Vůbec nevím, co mám dělat, jsem docela zoufalá:-( Ted je to skoro 6 měsíců a Ondra dělá totéž. Dost často se vídáme a já z toho mám vždycky takovej pocit, divenj. Jsem ráda, že ho vidím, ale pak mě to zase chytně a jsem tam, kde jsem byla. A on? on se chová naprosto odměřeně, jako kamarád, ale nic víc,, včera jsme byli na akci kámoše, on tam byl taky, opili jsme se, tak se tak jakoby naoko ke mně měl, ale tak se měl i k jiným slečnám, co tam byli. Napsala jsem mu sms, že bych to chtěla vrátit, že ho mám ráda, a že mi chybí. Odpověděl, že chce vše nechat, tak jak to je, že má holku a i když ví, že není svatej, nechce podvádět, ale samozřejmě to mu nevěřím, protože zrovna včera, kdybych byla potvora, tak ho dostanu. A to mě na tom strašně láká, vím, že bych ho chtěla mít zpátky a že by to asi nějak šlo, ale jak? A má to cenu? vím, že ne, ale já ho miluju
25. Únor 2007 - 19:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Liška (anonym)
Na začátku prázdnin jsem začla chodit do jedné hospody, kde se mi strašně líbil číšník, který tam pracoval. Jednoho dne jsme se s kamarádkou trochu připili a já to i trochu přehnala. Musela jsme se ven nadýchat čerstvého vzduchu a číšník (Ondra) zamnou přišel a přinesl mi vodu s citronem:-) druhý den jsem si na něj sehnala číslo a jelikož měl volno tak jsem mu napsala, že mu děkuju za vodu, že mi moc pomohla. Odpověděl hned, že nemám zač. A od tohoto dne jsme si každý den psali min. jednu sms denně. Já začla cítit, že se mi moc líbi a je mi sympatickej a tak jsem se ničemu nebránila. Po sms jsem se dozvěděla, že je mu 25 let a tvrdil mi, že přítelkyni nemá. Po asi 14 dnech psaní jsme se sbližovali víc a víc až jsem s ním jeden večer odjela domů. Vyspali jsme se spolu a já to spíše brala tak,že z toho nic nebude a nechtěla jsem se do ničeho pouštět abych pak nelitovala. On ale mi hned odpoledne napsal, že mu semnou bylo hezky a že mě má rád. Tohle trvalo asi měsíc. Za měsíc jsem se začla od jeho kamarádů a mých kamarádů co ho znali dozvídat, že má přítelkyni a každej mi říkal nebuď blbá, dej od něj ruce pryč. Jenže já ho začla mít ráda, ale zamilovaná jsem nebyla a říkala jsem si , proč si odpírat něco, co mi dělá dobře a že já nikoho nepodvádím, takže vlastně mně o nic nejde. Dny plynuly, my jsme se spolu začli objevovat na veřejnosti. Jednou jsem se ho ale zeptala jak to má s tou svojí údajnou přítelkyní. Tak z něj vylezlo, že přítelkyni nemá, ale že má už tři roky holku s kterou ale není jako s přítelkyní, že jí snad ani nemiluje, ale prostě už jsou to tři roky a nechce to asi nijak měnit. Taky řek,že je strašně věcí, v kterých si nerozumí a prostě že mu z tý holky hrabe a že s ní spíš není, než je. Ale řekl mi,že mi nechce v ničem lhát a chce semnou jednat na rovinu aby mi neublížil. Já i přes to všechno jsem to neskončila a dál se s ním stýkala a spala. On mi načal psát sms, že sem mu zamotala hlavu, že mě má rád a že mu jë semnou dobře:-) K narozeninám mi dal 20 růží... ptala jsem se ho proč to dělá, že spolu nechodíme, a on,že to prostě chtěl udělat a tím mě totálně dostal. Dny plynuly jako voda a on když měl volno tak se čím dál tím míň ozýval a vždycky napsal třeba až po týdnu. Vždcky se omlouval, že neměl čas, že ho přeci znám, že je hroznej, že to ví, ale že s tím nic nenadělá. Mně to zase tolik nevadilo, protože furt jsem stála nohama pevně na zemi a říkala si, že spolu vlastně nechodíme, tak proč bych ho měla furt tak uhánět. Jednou naši odjeli na týden pryč a já mu nabídla, že nemusí jezdit domů a může zůstat u nás. Celý týden spal u nás a bylo nám fajn. Pak zase měl týden volna a neozval se a to už mi začlo vadit. Jednou dokonce přijel do hospody i když měl volno, ani mi nenapsal, že přijede a tak jsem dělala naštvanou a smutnou. Pak když zase pracoval, tak to bylo nějaký divný, moc se semnou nebavil a já cejtila, že se něco děje. Když jsem s ním chtěla jet domů, tak napsal, že nemůžu, že ráno potřebuje něco zařizovat a já poznala, že se něco děje. Pak sem se dozvěděla, že ta jeho jako že přítelkyně se s ním pohádala a dala mu asi nějaký ultimátum bud že ona nebo že konec. Ondra mi to řek, a mluvili jsme spolu asi hodinu. Tak z něj nakonec vylezlo, že ona ho strašně miluje, žárlí a že dokonce i o mně ví, což mě velice zarazilo. Jednou jsem to nevydržela a když u mě Ondra spal, vlezla jsem mu do telefonu a tam si přečetla jak odeslané tak přijaté sms. Oba si psali, že se milujou a tím mi bylo jasný, že mi vlastně lhal. Druhej den jsem se ho na to ptala, jak může někomu říkat, že ho miluje, když ho nemiluje, nebo mi to teda alespoň tvrdil. On jen zakýval hlavou, že sám neví. Bylo to asi období, kdy sám nevěděl, co nebo spíš asi koho chce, jinak si to nedokážu vysvětlit. Když měli s tou svojí holkou tu krizi, tak mi večer napsal, že bysme to měli na nějakej čas ukončit, že je to lepší dřív než později, že mi nechce pak nějak ublížit. Mně bylo jasný, že tím myslí konec úplnej a mrzelo mě, že mu na to stačí jedna sms, ani nemá na to mi to říct a ještě mi lže, protože sám věděl, že to chce asi skončit nadobro a ne jen na nějakej čas. Od té doby jsem do té hospody nemohla jít, protože jsem do toho spadla, uvědomila si, že mi bude chybět a i když jsem nechtěla a dlouho se držela, asi sem se do něj zamilovala:-( Asi po dvou dnech mi napsal, že ho mrzí, že se k němu chovám tak odtažitě. Tak jsem mu napsala, že se mi nesmí divit, že mě to bolí a kdyby měl rád tak, jako já, že by to asi pochopil líp. Od té doby do hospody moc nechodím, ale každý den ho vidím, jelikož tu hospodu mám pár kroků od svého baráku a i když nechci, tak když jdu kolem , tak ho vidím a strašně to bolí.... Včera měl narozeniny a když jsem mu napsala, že mu přeju vše nej a že doufám, že jsem první, kdo mu přeje, tak mi obratem přišla sms z cizího čísla, které se pak ukázalo jako číslo jeho přítelkyne a tam bylo napsáno,, já byla první,,, Tereza.... to byla pěkná rána pod pás. Druhý den mi naspal, že se za Terezu omlouvá, že je trochu víc žárlivá, že on v tom prsty nemá a že děkuje za přání. Furt na něj myslím ,nemůžu zapomenout a strašně mi chybí a já nevím, co mám dělat. Já vím, že byl neupřímnej, ale zase na druhou stranu já jsem věděla, do čeho jdu, protože on se pak přiznal, jak to má. I mi dokonce řekl, že nechce vztah a nechce se vázat a já i přes to všechno dál v tom pokračovala. Já vím, měla jsem to skončit, ale neměla jsem na to a i když jsem si nalhávala, že to beru s rezervou, tak jsem nebrala:-( Ješ to moje chyba já vím, ale i on má podíl na vinně, jelikož kdyby mi nepsal, že mě má rád, že mu semno je hezky , že jsem mu zamotala hlavu, nenosil mi růže,tak by to bylo o to jednodušší:-( Ted mi to přijde, jako že mě využil, když mu bylo nejhůř, protože jsem zjistila, že v době, kdy byl semno měl s tou svojí krizi a asi si chtěl od ní odpočinout a já byla snadná kořit,, asi ,, nevím, to je můj názor. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem mu pomohla rozhodnout se, koho miluje a co vlastně chce, protože dal přednost jí ,,,, a s ní i ted je,,,,a já? já se asi můžu jít klouzat. Mrzí mě, že mu na to stačila jedna sms, v které to všechno po tom všem skončil a ani neměl na to , mi to sám osobně říct do očí,, a ještě vlastně lhal, když psal, že to na NĚJAKEJ čas,, když stejně asi myslel na furt:-( Jak mám zapomenout, jak ho mám vyhnat z hlavy ven? Vůbec nevím, co mám dělat, jsem docela zoufalá:-( Ted je to skoro 6 měsíců a Ondra dělá totéž. Dost často se vídáme a já z toho mám vždycky takovej pocit, divenj. Jsem ráda, že ho vidím, ale pak mě to zase chytně a jsem tam, kde jsem byla. A on? on se chová naprosto odměřeně, jako kamarád, ale nic víc,, včera jsme byli na akci kámoše, on tam byl taky, opili jsme se, tak se tak jakoby naoko ke mně měl, ale tak se měl i k jiným slečnám, co tam byli. Napsala jsem mu sms, že bych to chtěla vrátit, že ho mám ráda, a že mi chybí. Odpověděl, že chce vše nechat, tak jak to je, že má holku a i když ví, že není svatej, nechce podvádět, ale samozřejmě to mu nevěřím, protože zrovna včera, kdybych byla potvora, tak ho dostanu. A to mě na tom strašně láká, vím, že bych ho chtěla mít zpátky a že by to asi nějak šlo, ale jak? A má to cenu? vím, že ne, ale já ho miluju
25. Únor 2007 - 19:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Pro Lišku. (anonym)
Akorát se před ním ponižuješ,liško.Svým chováním mu jenom dáváš najevo,že si s tebou může dělat co chce.Pamatuj si,že každý člověk má svou cenu,i ty.Vymazat ho z hlavy asi jen tak nepůjde.K čemu by ti byl takový slaboch,který ve svých 25 letech ještě neví co chce!Jsi asi ještě hodně mladá a život máš před sebou.Na světě je plno skvělých kluků,tak proč se trápit.Přeju ti štěstí.
25. Únor 2007 - 19:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Liška (anonym)
Jojo, já vím, nejsi první, kdo mi toto říká, já to beru i můj mozek to bere, ale bohužel srdce jedná jinak. Jsem v klídku, když ho nevidím, ale kdykoli ho potkám, začnu mít v žaludku divný pocit a mrzí mě, že spolu moc nejsem schopní normálně komunikovat, jako by byla mezi námi zed, která nějakým zvláštním způsobem a nevím proč nejde odbourat a mrzí mě to. Je to parchant, nechci ho v žádném případě omlouvat, ale je fakt, že to je přesně můj typ, takovej, co by mi fakt vyhovoval.. ale :-( :-(
25. Únor 2007 - 20:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Jakub (anonym)
:-)
25. Únor 2007 - 21:28

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama