94 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Deja-vu

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Renča (anonym)
Už se vám to také jistě někdy přihodilo...cvak - a vy víte, že "tohle už jste někdy zažili, že už to znáte". Jsou období, kdy je jich víc, jsou obdoví, kdy se léta žádný nedostaví. Říkají tomu dejavu, ale já jsem se ještě nikdy nesetkala s vysvětlením či názorem "co to je", proč se nám to "stává", co to "znamená" - znamená-li to vůbec něco, než onen pocit "tak tohle už znám". Setkali jste se vy někdy s vysvětlením, či máte na to osobně nějaký názor či teorii na otázku "proč"? Jaký z toho míváte pocit, když se vám "to stane"? Díky Renča
13. Prosinec 2001 - 10:24
Obrázek uživatele Návštěvník
aaa (anonym)
myslim, ze se to stava kazdemu a vysvetleni je hodne.Nekdo to spojuje s podvedomim,nekdo s minulymi zivoty a tak podobne.Ja osobne to zrovna moc neresim, protoze vlastne nevim, cemu mam verit. Takze si to spis vysvetluju "racionalne".Mimochodem videlas Matrix? Taky jedno reseni :o)
14. Prosinec 2001 - 16:27
Obrázek uživatele Návštěvník
petr K (anonym)
Jo, pravda, jre spousta c=vysvetleni,a kazdy to nekdy zazil .My mame porad zkresleny predstavy o tom jak je nas svet placatej .Psal jsem o tom v clanku "Nase myslenky urcuji nas svet " .Uz nekolik desetileti se vi, ze....Ale na co se tedy přišlo? Například na to, že časoprostor je jako krychle, kde se jednotlivé sféry prolínají a přecházejí jedna v druhou - to znamená, že existují paralelní světy, jež se vzájemně prolínají. Je to stejné jako bychom řekli, že zrovna teď a na tomhle místě je zároveň přítomný ještě jiný svět nebo dokonce několik. Prostě náš svět není plochý, ale je to vícerozměrná veličina. A proč ne? Když si uvědomíme, jak vnímáme prostor pomocí zraku.Dejme tomu, že vnímáme určité rozmezí rychlosti naším zrakem a to co je moc pomalé, to se nám zdá jako nepohyblivé. A naopak to, co je až příliš rychlé pro náš zrak, to ani nepostřehneme. A co když opravdu existuji paralelní světy, některé příliš pomalé nebo jiné příliš rychlé pro naše vnímání?Dalším závěrem výzkumu bylo vytvoření časoprostoru jako modelu. A srovnali časoprostor jako korále zavěšené na niti. Představme si korále a každý korálek znázornňuje jistou formu, určitou energii částice a ta energie se dá přesně změřit a definovat. Každý korálek má přesně měřitelnou energii. Ale zase se stal nějaký omyl a někdo chtěl měřit energii nitě mezi korálky a najednou přístroje málem explodovaly. Někdo prostě udělal omyl a posloužil vědě a objevil, že v těch prázdných místech mezi korálky je tak obrovské množství energie, že je ani přístroje nedokážou zaznamenat. A co víc - je to jakési hluché místo, kde jednou není vůbec nic, žádná hodnota a pak jindy zase veškerá měřitelná energie. No, ve mne to spíše vyvolává to, co říká taoismus a orientální filosofie - že "Tao je jako nekonečno a v tom jednom bodě je zároveň všechno a zároveň nic".Pokud to shrnu, tak se casto dostavame do situace kdy jsme na tech hranicich minula budoucna a pritomna ,je to dulezite i z jineho hlediska.Nase telo si snazi zachovat rovnovahu a to nejen na urovni bunek a systemu ,ale i na bazi ve vztahu s prostorem .kdysi jsme meli stejne jako jini zivocichove instinkty jez nas varovali pred bourkou,zemetresenim apod.Co se tyce Matrix, to bylo takz super ,protoze se tam naznacilo jak se da v budoucnu menit casoprostor.Vpodstate by to mohlo byt jednoduche, jen zmenit tok nekterych castic apod. A to uz se stalo treba ve Filadelfskem experimentu nebo v projektu Montauk, jehoz vysledky jsou stale zatajovany . Kazdopadne bychom si z toho Deja vu meli hodne vzit,protoze jsou zapojeny nejen myslenky,ale i vune a zrakove podnety jez to mohou vyvolat a telo nam urcite dava nejaky signal , jen asi jeste nevime jaky .
14. Prosinec 2001 - 21:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Lukáš (anonym)
Tak takovou snůšku nesmyslů a okopírovaných a nepochopených informací bez jakéhokoli důkazu jsem už dlouho neslyšel. Co je to "minulo", "přítomno" a "budoucno" ? Jak "jsme na jeho hranicích" ? Jak "často se tam dostáváme" ? Jakým způsobem se "tam dostáváme" ? Jak se "naše tělo snaží zachovat si rovnováhu" ? Co v těle se snaží zachovat rovnováhu ? Kámen se taky snaží zachovat rovnováhu ? V Matrixu nešlo o žádné měnění časoprostoru. Celé to byla virtuální realita. A co je to "tok částic" ? Kam proboha "tečou" ? No nic. Srdce fyzika zaplesá :-)) K tomu Deja-vu, stává se mi to taky, většinou s pravidelnými odstupy. Osobně se domnívám, že je to dáno mozku. Mozek redukuje množství informací příjimaných smysly z okolí, protože není schopen zpracovat neomezené množství informace. Mozek pak pracuje s jakýmsi symbolickým vyjádřením obrazu, který poskytují smysly (vnitřní reprezentací). Domnívám se, že se může stát, že se vnitřní reprezentace pro dvě různé situace shodují a pak nastane deja-vu. Nepodstatné rozdíly se vymažou a hlavní rysy jsou stejné. Jenže my to vnímáme jako dvě přesně stejné situace. No nevím, je to můj názor. Nevydávám ho za jediný možný správný. Každopádně, když se deja-vu dostaví je to zvláštní a svým způsobem krásný pocit. Člověka to donutí k zamyšlení.A ještě něco - jednou se mi dokonce stalo, že jsem zažil něco, o čem jsem byl přesvědčený, že se mi o tom kdysi zdálo ve snu. No fuj ! :-))
18. Prosinec 2001 - 18:47
Obrázek uživatele Návštěvník
ppp (anonym)
Přátelé, omlouvám se, že reaguji jen tak narychlo a bez přípravy, stránku jsem otevřel poprvé teprve před chvílí. Myslím si, že minulost, současnost a budoucnost lze z duchovního hlediska těžko definovat, vše může splývat kdykoliv v jediné a kterékoli z těchto veličin. Důsledkem může být právě onen záblesk "to už jsem prožil/-a, stane se to či ono...". Dosud známé fyzikální zákony nás dál nepustí a zůstáváme nadále sešněrování v kazajce materialistického pojímání bytí ( a to i dnes, ač jsou poměrně široké možnosti sebevzdělávání, ale konzumní denní praxe nás v této matérii drží ať chceme, či nikoli - až na výjimky, k nimž se, žel, nemohu počítat).Kdysi dávněji jsem si při pohledu na schéma naší planetátní soustavy uvědomil, že mi připomíná schéma atomu. Ve škole jsme se učili, že vše se skládá z molekul, ty pak z atomů atd. Tudíž - co když naše planetární soustava je pouze atomem hmoty kupř. klávesnice, na kterou teď ťukám? Víme (snažíme se vědět), že vesmír je nekonečný. Pokud příjmeme popsanou alegorii, napadá mne otázka, kolik hmoty a tudíž kolik atomů ( tedy planet. soustav) je ještě kolem mne.S mnoha pozdravy a přáním všeho dobrého do nového rokuPPP.
26. Prosinec 2001 - 23:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Lukáš (anonym)
No, pokud je planetarni soustava = atom, pak nutne vesmir musi byt nekonecny, protoze samotne slunce se sestava z obrovskeho mnozstvi atomu (tudiz planetarnich soustav). Meli bychom "pocet atomu ve vesmiru" = N * "pocet planetarnich soustav ve vesmiru", pritom tato rovnost plati pouze pro "pocet atomu" = 0, nebo nekonecno :-)) Nikdo nevi, jestli je vesmir konecny, nebo nekonecny. Podle meho nazoru to jeste 'hezky dlouho' se 100% jistotou vedet nebude. Mimochodem, tahle alegorie me kdysi napadla taky a pak jsem o tom cetl v jedne sci-fi (jednalo se o hvezdnou valku civilizaci, kdy se nicily jednotlive planetarni soustavy, pricemz se vlastne jednalo o nador v mozku ovce na bozich pastvinach). Byl jsem nastvanej, ze na to uz nekdo prisel prede mnou :-))
27. Prosinec 2001 - 11:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Ira (anonym)
Ráda bych reagovala. Studuji 4. rokem na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské v Praze a zároveň pracuji jako průvodce ve hvězdárně, proto mám blízko k mikrosvětu i makrosvětu. Uvažovaná alegorie atom=planetární soustava mi nepřijde vhodná, protože oba systémy mají rozdílné vlastnosti. Schemata, která popisujete, jsou velmi zjednodušená a hodí se pouze základní školu. Základní rozdíl je v tom, ze zatímco si planety můžete představit jako kulová tělesa a říct přesně, v kterém okamžiku se která kde nachází, elektrony obíhající atomové jádro nejsou žádné kuličky, ale vlnová klubka, o kterých můžeme pouze s (ne)určitou pravděpodobností říci, že se vyskytují v jisté části prostoru. Navíc se v planetárních soustavách ještě tělesa nepohybují tak vysokou rychlostí, aby bylo nutno uvažovat relativistickou fyziku. Ale to už se deja-vu moc netýká :) Ira
7. Leden 2002 - 16:32
Obrázek uživatele Návštěvník
ppp (anonym)
Souhlasím, že alegorie atomu s planetární soustavou s Deja-vu moc nesouvisí. Ale v našem materialistickém pojímání bychm se měli oprostit od dnešního hrdinství a "sebejistotě" poznání, založeném na objevech našich předků. Ani oni do objevení - s následnou laskavou akceptací vševědoucích a jako vždy neomylných vědeckých kruhů - neměli ponětí o molekulární skladbě. Vezmeme-li v úvahu intenzitu objevů na časové přímce, dostaneme se pomalu k Diracovu efektu. A posuďme, jak budeme v budoucnu brát jako samozřejmost, že existují (např.) ještě menší částice, než jaké známe dnes, a kupř., že tyto částice dokáží zajistit přenos myšlenek a pod. Nebo, že přece jen existují paralelní světy, že současnost se (nějak) promítá do minulosti i budoucnosti. S mnoha pozdravy PPP.
28. Leden 2002 - 21:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Ahoj Renatko.Tvůj příspěvek mne velmi zaujal.Víš, už jsem přemýšlela o tom nechat se zhypnotizovat a přujít podobným zážitkům na kloub,ale nemám v této oblasti žádné patřičné kontakty.Pokud bys mohla poradit, dej mi prosím vědět na můj e-mail:zizalka.Lin"seznam.cz Děkuji
8. Únor 2002 - 2:28
Obrázek uživatele Návštěvník
-boc- (anonym)
Pak dej vedet, jak to dopadlo!
18. Únor 2002 - 22:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Renča (anonym)
Lindo, obávám se, že tě zklamu - nejsem odborník na deja-vu. A jak vidíš z diskuse - co člověk, to názor :-) Pravda, zajímá mě to, ale asi jako spousta dalších věcí, čímž chci naznačit pouze to, že beru věci, jak ke mně přicházejí (otázky a odpovědi, či možné odpovědi přesněji řečeno, protože to co se zdá být dneska odpovědí může být zítra novou otázkou), ale tak normálně, nelámu nic přes koleno.... rozhodně s tím dokážu žít, když se za celý svůj život nedozvím "o čem je doopravdy deja-vu" :-)) S tou hypnózou, pokud to myslíš vážně to ještě rozvaž, nevím kam až jsi zatím "došla" ve svém poznávání , ale snad víš, že cestičky, na kterých zatím nemáme co pohledávat vrací rychle nazpátek, a občas se to neobejde bez následků.Přeju ti hodně štěstí, a díky za komentář, stejně jako i ostatním, kteří napsali. R.
21. Únor 2002 - 14:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Johann (anonym)
Ahoj Renčo. Reaguji na Tvůj příspěvěk, už i proto, že momentálně je to pro mne velice aktuální, neboť tyhle stavy jsem za poslení dva měsíce zažil 3x. Už si to i píšu, kdy a za jaké situace, protože z minulosti (z doby asi tak před 3,5 lety) vím, že (aspoň u mne!!!) se tyhle stavy dostavují nějakou dobu před tím, než nastaně nějaká hodně důležitá změna v mém životě (tenkrát to byla změna zaměstnání, kdy jsem se měl rozhodnout). Tentokrát to jsou stavy, kdy bezpečně vím, že jsem je již zažil ve snu, že se mi o nich zdálo, ovšem s tím, že v tom snu to pak vyústilo v něco zlého. Nemohu říct konkrétně v co, ale zlého, negativního, to vím jistě. Mám z toho trochu těžkou hlavu, protože "intervaly" mezi situacemi, kdy se doatví deja-vu se zkracují. Pokud bys chtěla, dej mi vědět na mail, rád bych si o tom s někým psal.
20. Březen 2002 - 17:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
me se deja-vu stava celkem casto. nekdy to je celkem normal a nekdy je to dost intenzivni. nekdy se mi stave, ze po deja-vu mam pocit jakoby se mi ta situace stala 3x i vicekrat.
20. Březen 2002 - 23:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Moc, vlastně vůbec jsem si nečetla příspěvky. Ale tak ňák vyřknu svůj názor, tak se radši posaďte :-).Podle mne se člověk ve spánku(ve snu)může dostat do budoucnosti nebo minulosti, to je jedno, jistě se Vám to už stalo. Ale deja-vu je okamžik vzpomenutí si trochu něčeho z minulého života, když třeba stojíte na náměstí kde jste před 400 lety pracovali, tak třeba dokážete přesně určit kde protéká řeka a kde je třeba most i když jste v tomto městě v tomto životě nikdy nebyl, a vůbec jste do příjezdu na ono náměstí nevěděl jak město vypadá. Doufám že jste to trochu pochopily :-)
23. Březen 2002 - 23:35
Obrázek uživatele Návštěvník
ShadowDancer (anonym)
Jak to vidím já, tak Lukáš je mému názoru asi nejblíž - což neznamená, že by třeba neexistovali minulé životy, nebo prolnutí budoucnosti :-) Alibistické - což?
24. Březen 2002 - 22:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivan (anonym)
Aby toho bylo víc, přidám i já svou trošku do mlýna. Podle mých dosavadních poznatků je vše co je spojeno s výše uvedeným jevem projev duchovna. Lidem je sdělováno předem, co se má stát v souvislosti s ním (každý to dostane ve formě pro něj nejlehčí - ale přesto to lidé nevnímají a zahazují), byť by to nemohly být přesné detailní prognózy, ale jen přibližné předpovědi (z mnoha podkladů, proto téměř stoprocentně naplnitelné). Ona vzpomínka je pouze uvědomění si toho, co jsem již viděl, slyšel, zažil. V obraze mně předávaném. Znalost ještě nenavštívených míst je na základě minulých prožití, nebo na základě úzkého sepjetí s někým, kdo zde prožil aspoň část života. Toto pochopit a připustit ale znamená jistou dávku duševní odvahy se vymknout většině, okolí. A tu nemá každý.
2. Duben 2002 - 14:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Kefal (anonym)
Jen kratce: zazil jsem velmi intenzivni deja-vu: pri jiste pred-vanocni akci v roce 1999, kdy byli obdarovavani vanocnimi stromky zakaznici jiste firmy, kde jsem pracoval. Hovoril jsem s jednim spolupracovnikem a "jako" jsme hrali v zertu scenku, ze on je prodavac a ja kupujici, on se me ptal, jaky ze stromek bych si pral a ja jsem se jen ohromene poslouchal, jak rikam
2. Červenec 2002 - 8:39
Obrázek uživatele Návštěvník
slovak (anonym)
Tak neviem... Mavam deja-vu pomerne casto a pravidelne (1-3x mesacne) a nikdy mi nenapadlo ze by som mal vymyslat blaboly ako to vysvetlit... pretoze to sa proste vysvetlit neda a ziadnu teoriu nemame moznost overit. Berem to tak ako to prichadza - ozvlastnenie zivota, ktore mi pripomina ze existuje aj nieco ine okrem toho co vnimam beznymi zmyslami...
3. Červenec 2002 - 11:36
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
Tak jsem dnes víceméně náhodou otevřela tuto debatu a nemohu, než reagovat. Pročetla jsem si některé starší příspěvky, nejsem zdaleka tak inteligentní a sečtělá jako jejich autoři,fyzika nikdy nebyla mým velkým koníčkem. Nicméně pocit deja-vu se mi stával kdysi v pubertě dost často, většinou tak, že se mi o něčem zdálo a já to potom zažila úplně stejné nebo podobné. Potom dlouho nic, sem tam nějaký záblesk tohoto krásného, zvláštního pocitu, při kterém se vždy zamyslím, proč se mi to stává zrovna v tuto chvíli.Poslední dobou zažívám deja-vu hodně často, začátkem roku jsem nastoupila do nového zaměstnání,kde jsem se seznámila se skvělou holkou, o které po půl roce tvrdím, že je má kamarádka.dostala jsem se díky některým okolnostem, které zde nebudu popisovat do dost těžké životní situace, bylo to díky mé bývalé kámošce, která mně sem paradoxně dostala, protože o tomhle fleku mi řekla.Pravda je, že na základě těchto okolností jsem se přinutila přehodnocovat své názory, kroky, jež v životě činím. Prostě to je hodně důležitá situace pro mně a ten neodbytný pocit, kdy sedím s jedním kámošem a prostě řeším situaci a co mi dává atd., jsem prožila tak silně, že jsem se z toho musela chvíli sbírat. Prostě si myslím, že důležité věci pro člověka tak nějak podvědomě cítíme, víme, nebo možná opravdu přítomnost, minulost a budoucnost se prolíná navzájem natolik a naše podvědomí to ví, jenže při obyčejných dnech plných starostí si to neuvědomujeme, ale v okamžiku kdy naší mysl více zaměstnáváme, cvak a je to tady.
18. Červenec 2002 - 15:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Samuraj (anonym)
Zdravim vsechny,taky bych se chtel se svym nazorem pridat. Verim ze jak uz bylo receno je to vzpominka na minule zivoty a prosim vsechny nenechte se hypnotizovat kvuli tomu radeji si zajdete na regresi jde o podle meho nazoru mene nasilnou formu jak se dozvedet vice. Ja se domnivam ze jsem byl v minulem zivote Japoncem. Hulkama jsem se nemusel ucit jist a ctu knihy ktere psali japonsti mistri pochopitelne se japonsky chci naucit. Jak jsem napsal uz v jednom s temat. Dostal jsem se k zenbudhismu taky v podstate pomoci deja-vu. Sel jsem kolem jednoho kramu a neco me tahlo dovnitr a pak uz jsem se choval jako doma nakoupil jsem spousty knih u kterych jsem nerozumel snad ani nazev ale prisel jsem domu zacal cist a najednou jako bych si na neco vzpomnel vsemu jsem zacal rozumet a tak od te doby ctu tyto knihy a stale se ucim nebo si pripominam veci ktere mam nekde v hlave jen jsem musel necim tu komnatu otevrit.Tesim se na dalsi prispevky v teto diskuziSamuraj
16. Prosinec 2002 - 17:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Izmy (anonym)
Deja-vu zazivam v neurcitych intervalech (tak 2-5x) mesicne. Vzdy jsem si s tim lamal hlavu a chtel jsem vedet cim je to zpusobeno. Hodne prispevku je mozno povazovat za pravdepodobne (krome nahlednuti do minulych zivotu). Ale podle me si s nama pouze nas mozek hraje. Mozek ovlivni nase vnimani minulosti tak, ze si jen myslime ze deja-vu probehlo. Proste se prolnou 2casove odlisne minulosti do 1vzpominky(minulosti).
2. Leden 2003 - 2:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Kurtica (anonym)
Ahoj, takze ja sa tiez pridam. Najprv nazor jedneho lekara a psychologa, ktory sice netvrdi, ze jeho vysvetlenie je stopercentne pravdive, ale prenho je najlogickejsie a najvedeckejsie. Dosiel k zaveru, ze dejavu je poruchou zapisu do pamete. Ze ide vlastne o to, ze v nasom mozgu prebiehaju procesy ohromnou rychlostou a pri tomto stave sa myslienka alebo situacia zapise o velmi maly (teda takmer ziadny) okamih skor do dlhodober pamate a az potom do kratkodobej, ale ta kratkodoba to hodnoti ako myslienku(situaciu), ktora uz je zapisana, cize sa stala....Neviem co je na tom pravdy, ale znie to skoro pravdivo:)A este k mojim zazitkom... vela ludi tu pise ze sa im to stava casto - pricom casto je 2-5krat za mesiac... Ja dejavu zazivam takmer denne, niekedy s prestavkami, inokedy kazdy den. Vzdy sa mi to pacilo, (uz ako dieta som tieto stavy mavala,) pretože to bolo niečo tajomne nevysvetlitelne. Teraz ked sa mi to stava ovela castejsie, zacinam robit "experimenty". Minule pri jednom takomto dejavu som sa snazila ten pocit dlhsie udrzat a stalo sa, aj ked len o niekolko sekund. Proste som vedela co sa bude diat (v danom pripade to bolo len to, ze mamka na mna zakricala z kuchyne, ze co chcem jest) a to uplne presne. Neviem, ale nemohlo by to byt nakoniec tak, ze kazdy mame akesi jasnovidne schopnosti, len ich nevieme vyuzit? rozmyslajte o tom:)
4. Leden 2003 - 23:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Azra (anonym)
Souhlasím s autorkou odpovědě Kurtica.Já slyšela to samé od lékaře neurologa.
5. Leden 2003 - 2:22
Obrázek uživatele Návštěvník
lucie (anonym)
Precetla jsem si celoudiskusi a jsem z toho zmatena - me se to stalo asi tak 5* v zivote. Jak je to mozny? Vsem tak casto a me ne?
20. Červen 2003 - 17:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Vážení,pokud si chcete uchovat přesvědčení, že jde o něco magického, o ozvěnu minulých životů, nenechte se zvyklat tím, co vám napíšu - taky to nechci předkládat jako fakt, ostatně sama jsem fatalista a chci si myslet své... Nicméně jsem o tom shodou okolností před pár dny četla a to, cituji: "Spánkový lalok v našem mozku slouží ke tvoření a rozumění řeči, slyšení, čichu a chuti, k regulaci činnosti orgánů. Při jeho poruše různé pocity (...) Pacient má dojem, že situaci, kterou právě prožívá, již jednou prožil. Tyto stavy jsou dosti běžné, mnoho lidí je má a nic nebezpečného neznamenají, označují se jako "illusion du dejá vecu". Někdy se mu naopak zdá, že takovou situaci nikdy neprožil (nebo nikdy na tomto místě nebyl), ačkoli totéž dělá denně..." Dál se píše, že pokusným drážděním příslušných míst spánkového laloku lidé vykazují zážitky "dejá vecu". Zdroj - kniha "Fantastické a magické zhlediska psychiatrie", autor Vladimír Vondráček. Jestli je to ovšem vždycky porucha spánkového laloku nebo jeho momentální indispozice, to nepíší. Je fakt, že vzhledem k tomu, kolik lidí dejá vecu zná, těžko věřit, že jsme všichni padlí na hlavu!...
8. Srpen 2003 - 22:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Roman (anonym)
Ahoj všichni,myslím, že pohled na probírané téma se odvíjí od pohledu na svět jako takového.Pokud připustíme představu, že se nepřetržitě vyvíjíme a některé situace prožíváme tolikrát a tak dlouho než je pochopíme, pak se logicky ocitáme v námi již prožitých situacích znovu a s určitou pravděpodobností i na stejném místě.Otázkou je, jestli v této nebo jiné realitě což asi není v tomto stadiu diskuse tak podstatné.
21. Srpen 2003 - 15:10
Obrázek uživatele Návštěvník
w (anonym)
Jo, Izmy. Myslím, že to funguje třeba jako sny. Trvají pár sekund, ale náš mozek si po probuzení myslí, že to byly hodiny, nebo dny. Což mě u snu mrzí, prtože v podstatě nejdou prožívat, neboť se neodehrávají v reálném čase, ale pouze jako vzpomínka...nebo se mýlím?
22. Říjen 2003 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Uz jsem o tom kdysi cetla /tusim, ze ve 100+1/, uplne presne si to nepamatuju. Ale blizil se tomu vyklad Lukase.
22. Říjen 2003 - 11:27
Obrázek uživatele Návštěvník
parka (anonym)
Asi je zbytocne hladat zlozite vysvetlenia.deja-vu vznika zrejme len tym,ze si nas mozog zle zaradi nejaku informaciu do pamate a mi potom mame pocit,ze sme danu situaciu niekde zazili.MOzno to tak nie je,ale zda sa mi to ako najpravdepodobnejsie vysvetlenie.
18. Listopad 2003 - 21:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačenka (anonym)
Myslím si, že to vzniká ve snu, který trvá jen několik vteřin a promítá se nám jen jako záblesk. To je příčina toho, že se nám určitá situace, o které se nám zdále jeví jako záblesk, při kterém si vzpomeneme, že se už někdy stal. Ale to docela potvrzuje myšlenku, že některé sny dokáží předvídat budoucnost. Tak nevím, nic magického v tom nevidím, je to spíš zajímavé a zvláštní.Kačenka
20. Září 2004 - 11:04

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama