9 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

cvok

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
martiner (anonym)
Už dlhšie som mal rôzne neurotické ťažkosti,a liečil som sa na ne.Viac menej úspešne. Ale vždy keď som dostal obavu,že sa mi vrátia divné myšlienky z ktorých som šalel, tak sa tak aj stalo.Večšinou som zabudol čo presne ma trápilo a sám som si vytvoril niečo ako blud a dostal som strach že tomu budem veriť.Všetko to začalo pred asi 14 rokmi.Pod?a toho čo viem jenalo sa o fóbiu získanú vďaka nepríjemnému zážitku. Bol som ešte chlapec a nešiel som za odborníkom,proste som si to nechal pre seba. Okrem úskosti, že by som stratil nad sebou kontrolu (napríklat keď som išiel na balkón, tak som dostal neuverite?nú úzkosť že vyskočím, aj keď nechcem.A pritom predtým som nemal problém preliezť zez zábradlie na balkóne a destiť susedov, proste absolútna sebadôvera a kontrola nad sebou ktorú som zrazu stratil a to bolo šieste poschodie)som získl aj nejaké obscesie.Nič som s tým nerobil a po čase utpenia som sa vďaka životu a množstvu povinností od toho odreagoval a asi na 90% mi moje problémy zmizli, ale zostal z nich otrasný zážitok. A to bol začiatok. V podstate som normálne žil mal ve?a priate?ov a iba občas som si spomenul na to všetko a myslel si že nie som normálny. Ale keď som zažil niečo čo sa týkalo ohrozenia môjho života,dostal akýsi bytostný strach aj z vecí na ktoré som sa pred tým tešil.Napr.že na zem padne meteór a bude a bude šou.Predtým by som sa tešil že sa toho zúčastním a robil by som si z toho srandu ale teraz z toho akurát človek chytí úzkosť. Tolko na začiatok. Teraz trpím taku vecou že mám fakt strach že vnímam realitu nejako ináč,spôsobuje to taká zvlášna myšlienka,ktorú keď mám tak je mi fakt desne zle,mám pocit že sám seba zle vnímam,moje myslenie je úplne divné,som dosť v sebe a čím viac sa snažím toho zbaviť je to horšie, V poslednej dobe dosť zabúdam som nervózny a doslova občas nemám síl.Mám poit že strácam kontrolu a tak.Toto je asi zatia? najhorší stav.Stáva sa mi že mám telefón, a keď ho položím ani neviem čo mi daný človek povedal.Normálne sa musím zamyslieť.V práci mám dosť času myslieť,vyslovene sa nudím a to nieje dobré apráca ma ani nebaví a pri perdstave že tu budem celý život je mi zle,ale momentálne odísť nemôžem,mám na to osobné dôvody. Mám stále taký fest divný nepríjemý pocit a absolútne občas zabúdam čo mám robiť,aj keď si na to často spomeniem,ale je to stále horšie a mám pocit že mi odchádza zdravý rozum a neviem sa z ničoho tešiť.Chodil som aj lekárovi ale ten usúdil že som na tom dobre a je jedno čo si myslím ja.Bol som aj u lekára asi pred mesiacom avtedy usúdil že som na tom dobre.V podstate som za svoj život pobehal vela doktorov,bol som aj v nemonici ale keď ma diagnostikovali, tak šup šup domov.Bolo aj podozrenie na schízu, ale dve kapacity nezávisle o seba to zamietli. Doteraz som často bral rôzne lieky ale teraz som sa rozhodol že to zvládnem bez nich ale mám fakt chuť to vzdať a ísť si niečo dať predpísať. lekár vravel že to zvládam a že lieky sú iba barlička,ale mne sa nezdá že to bude Ok.Občas som úplne vygumovaný a ako keby som sa ani necítil,nepríjmné a divné myšlienky mi litajú v hlave ale dakedy sa zrazu stane že som zničoho nič v poriadku,proste pohoda všetko zmizne ale uvedmím sa , zistím že mi je fajn chvýlku to trvá a nejak začnem nad tým dumať a je to speť.Občas som nozmálne popletený a často ma bolí hlava.Tento posledný atatk vznikol z toho že som si fest vypil,to som flámoval vtedy dosť často,málo spal, vela pracoval ale inde ako teraz. Ale v tom období sa mi tak vrátila sila, sebavedomie že moje problémy sa úplne vyparili a po tom preťažení sa to všetko vrátilo s ešte večšiou silou.Aj teraz skočím na pivko a snažím sa si problémy neprípušťať ale som z toho nejaký fest rozmlátený a vôbec niesom sám sebou. Smažím sa žiť tak ako by som nemal problémy ale neviem, neviem. Lieky rozhodne niesú riešnie a veriaci niesom, lebo to je proti môjmu naturálnemu presvedčeniu. To náboženstvo spomínam preto že to ve?a luďom pomáha,ale to nechcem, proste to by som už vôbec nebol ja. Raz mi lekárka spomenula že som moc tvrdý v svojích názoroch ako aj na seba,a nechať si od nej poradiť bol fest problém,vraj všetko musí byť ako poviem,rovnako aj liečba.Tá prebiehala často tak že som prišiel za lekárom povedal čo a ako chcem ,proste som si liečbu navrhol sám,potom sme diskutovali a nakoniec navrhol nejaký spôsob on.Ja som proste taký, že musím mať opraty v rukách ja.Ale keď som z ženou ktorú lúbim,tak jej tie opraty rád prenechám ale nie úplne.No ale momentálne som taký nejaký neprítomný a divný a vtedy cez tento stav sa mi aj realita javí iná,ale ja sa chcem znova dostať do normálu ale bez liekov a tak.Mám takú divmú sado maso povahu že aj keď mi je fest mizerne a skoro zomieram proste vstanem a idem von niečo robiť,kludne aj na pivo.Napríklat keĎ si zapálim cigaretu je mi niekedy o dosť horšie,ale ja si ju zapálim len preto aby som dokázal že sebe že sa toho stavu nebojím a že sa mu smejem. Proste je vo mne strašná bojovnosť,ale som ako Don Chichot či ako sa ten chlapík čo bojoval z veternými mlynmi volal. Niečo podobné ako teraz som mal, potom som šiel na univerzitu a aj z problémami, ale tým skvelým VŠ životom som sa problémov zbavil,nebol problém dve, tri noci prepiť a pretancovať do týždňa,zbaliť nejakú babenku,ráno ísť do školy a ešte mať aj nejakú pravidelnú brigádu aby boli prašule brigádu.No popíšte čo si o tom myslíte?Trápi ma hlavne ten neprítomný pocit a to že keĎ som v sebe mám problém vnímať veci okolo,a rovnako občas neznesite?ná úzkosť a pocit že nerozmýšlam a niesom sám sebou.Stav občas fakt blbý a frajerku tým zaťažovať nechcem,už raz mi z toho pomohla ale ja to chcem teraz sám,lebo do konca života nechcem otravovať ludí okolo seba, aj tak to dosť robím a čudujem sa že ma majú poniektorý ešte stále radi.Nazdar CVOCI
3. Září 2002 - 16:22
Obrázek uživatele Návštěvník
ivana (anonym)
Tak to mame stejne pocity.. Take se to stalo behem hodiny. Ztrata vlastní vnitrni jistoty. A hlavne divne a vtirave myslenky, ktere jsou silene.Mam pocit ze to nikdy neskonci a celej zivot to tu bude,protoze to je v mysleni to nejde proste vymizet prelusknout a zase mit ten pohodovej pocit v sobe. Nic se vlastne nedeje, ale ja jsem porad v uzkosti. Nemam uz skoro zadne telesne pocity s tim spojene jako drive( buseni srdce, strevni potize) ale zato je to jako hrozba budoucnosti ktera me vede do naproste beznadeje, ze snad uz nikdy neprestanu nad tim premyslet. Ze i kdyz budu ok. tak si vzdycky na to vzpomenu a je to tu zase treba v podobe obavy zase z neceho noveho v me psychice ze jsem blazen nebo ze zacnu nekdy uplne silet. Proste porad se bojim sama sebe a uz i mezi lidmi hlavne v novem kolektivu. Mam furt strach ze nekdo muj strach prokoukne ze nekdo do me vidi. No proste nevim co se to stalo, ale jsem dost spatna uz to bude skoro tri mesice co se to stalo. Vyviji se to mozna k lepsimu ke stabilnimu stavu, ktery snad casem bude lepsi doufam!! Chodim ted na skupinu, ale nevim citim se tam blbe hlavne ze zacatku, kdyz treba neni o cem mluvit. Pripadam si vsude jako cizinec. A sama v sobe taky. Pritom resim uplny prkotiny, ale nedokazu se s toho reseni prkotin, premysleni o nich, strachu z nich, dostat. Premyslela jsem trbe take o nejake hlubinne terapii, ale mam strach ze treba uplne scvoknu. Takze s timto pocitem bych tam nechtela jit. No zatim ahoj a treba napis znovu nebo nekdo jiny..?
14. Září 2002 - 10:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Daniela (anonym)
ahoj, som rada ze niesom s takymito myslienkami na svete sama. Su sice desne ale vidim, ze aj ini maju tie iste potiaze. Je mi nas luto.
8. Říjen 2003 - 12:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Tomas (anonym)
Ahoj vsem. Vystihli ste to dobre, naprosto nepritomnej pocit, jako kdyby se mi pred ocima jen promital film. To neni pasivita, jsem tak na hranici introverta a extroverta s lidma nemam problem. Presto v posledni dobe se i v jejich pritomnosti cejtim nejak vodriznutej, mam v sobe porad takovej nepopsatelnej pocit
25. Červen 2004 - 13:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Niky (anonym)
Jak vidite myslenky maji nesmirnou silu. Proto si davejte pozor nedavat spatne myslenky do hlavy a jak nejaka takova zacne hned ji odmitnete. Jak na opak kdyby jste pouzivali positivni myslenky dovedete si predstavit jak zivot by se zmenil k lepsimu? Ne na minutku by jste byli v nezajimave praci. Rika se ze meditovani velmi pomaha byt vyrovnanym clovekem. Zkontrolujte - Sylva method, (controluj svuj mozek, kontroluj svuj zivot) urcite najdete knizky v knihovne ci obchode.
25. Červen 2004 - 20:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Miss (anonym)
Toto je v poslednej dobe aj moj problem, v 16 rokoch som mavala depresie a pocit neskutocna to preslo, pred rokom a pol u mna vznikla panicka porucha a posledne dni mam pocit že tiež zošaliem..neviem su to hrozne pocity, ale bude to tým, že sa prilis zaoberame sami sebou, ved myslienka ma fakt ohromnu silu a ked cele dni sýtime mozog obavami a uzkostnými myslienkami nie je divu že to mozog nezvlada ale ako sa toho strachu zbavit?
9. Červenec 2005 - 14:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Zkopaný (anonym)
Pred cca tremi a 1/2 roky me neznami telepati zacali pronasledovat a kopat do mne proudem ve snaze dohnat me k infarktu a celkovemu vysílení telesné schranky. Zásah do srdecni krajiny se jim jiz podaril nadvakráte-skoro primo druhá chlopen- a prozil jsem mnoho dnu v oddeleni intenzivni pece ale diky dohledu zrzavych sester zdravotnich s velkymi knofliky k paralyzaci nedoslo.(Za coz jim DEKUJI!!!) Chirurgove me moc neporezali v oblasti za levym uchem o rozloze 18.7 cm2 a pisi z instituce kde neni hácku a cárek na klávesnici, snad pochopite. Zastancu mam hodne coz mi dodava silu v letu i kdyz me ruzne servery neustale odpojuji. Sousedé z Karafiatovy ulice v okruzich Komenského 9 a Kosmonautu 29 me stále udávají ale jiz nadarmo!! nebot jsem se zbavil zvonku, prokopnute schranky i bytu se zbytecnym balkonem a diky vlivnym známostem z ministerstva (4. patro) jsem se prevedl do mesta Prahy v casti 8 rozlehlá oblast Bohnice panelove sidliste s luxusnimy byty kde na me nemohou!!! Jiz neomdlevám, ale zbavily me chaty na Morave, kterou znicili castym vykrádánim a ke konci pak i konskym hnojem, ktery ani nebyl reden v pomeru 1:9 jak je uvedeno v navodu. Ze by nemeli prostredky redici bezne k dostani jako v Rakousku odmitám verit. Vietnamskocinske restaurace v Praze jsou v kvalite dobre avsak casto mi podstrkuji zvlaste krehke hulky lámajici se a do nudli schválne zapletaji chobotnicky navzdory mym castym stiznostem. Posledne mnou privolana policie zase stala na jejich strane a chtela mne odvleci ale pak videla ty chobotnicky (v restauraci na rohu ne v te v pasazi s oranzovymi okny s drakem a mecem) a byl jsem propusten i kdyz krvaceni z rany neustalo a ztratil jsem (nebo mi nekdo ukradl!) levy sandal. Omluvily se a dostal jsem poukazku do obchodniho domu vice v centru, ale hnojivo doslo a prinutily me zakoupit zmrzlinove lzicky navzdory protestum na ministerstvo (4. patro)! Nejsou to dobré sluzby ale metro jezdi sem tam a nechteji, abych se ohrival na kolejich i kdyz k tomu mam povoleni. Teplousu je tu hodne ale uz se mi neposmivaji jen me nekolikrát napadli neznámi chlapci v cernych bundach a holohlavi a zkopali me. Mysleli si , ze vyhrali, ale hlasy neprestaly a cukani v oku uz neni, jen v levem koutku ust, takze stíznosti nebylo treba i kdyz postrádam pytlík se salatem. Novy byt je mirumilovny a prosluneny ze zapadu, ale uniku neni ani tady ve tretim patre! Neznámí telepaté mi zlikvidovali mlynek na kavu(starozitny) a neustale kopou do me kocky, ktera uz davno ma podkozni nádorky a ted casto vyplivuje plice! Byty jsou ale lepsi a olovenou mrizi jsem znemoznil pristup skodne k siti, mimo nejmensich mravencu. Praha mi dela dobre vyjma dlouhe fronty v samoobsluze na kosík 29.8.2004 ktery nevrátil zlatou minci, ohodnocenou na 256 Kc . Take nemám rad kopulujici krysy v regalech, kdyz sahám pro okurky i kdyz maji benatské masky a vesele tancují a pritom jsem znepokojen, ze krysar neni v dohledu. Moje sestra uz je v porádku, udelali pitvu, coz netrvalo dlouho a hned jsme sli jen mela sipku v oku to ale nepálilo jako napr. pepr. Casto si kupuji sardinky Saira kvuli horciku misto tablet a spim pod stolem, jen se preventivne polevám nekolikrát za noc olivovym olejem EXTRA VIRGIN proti utoku chobotnicek z orientalnich polévek. Je mi dobre i kdyz se mi nelibi koleje na Vaclavskem námesti od Muzea kde je velryba smerem dolu ale casto je lestim a ted oslnuji zahranicní turisty, na coz jsou stíznosti ale budu se bránit! P. S.: Prosím všechny, kterí se mnou Zkopaným sympatizují, aby tuto zprávu šírily sítí!!
9. Červenec 2005 - 17:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Kača (anonym)
Znam ten pocit, kdy se člověk bojí že skočí, aniž by chtěl-jakoby se mělo tělo zvednout a jít k oknu a mozek s tím nic nenadělá...Stávalo se mi to dost často, ale pak jsem si uvedomila, že jen v jedné místnosti, tak jsem v ní přestala spávat. Psychiatra jsem vyhledala kvuli sžíravým depresím, ale tady o tomto jsem s ním nehovořila. Někdy se mi taky stavalo, že jsem si treba v autobuse nebo tramvaji nebyla jista, zda to co si myslim v duchu nerikam nahlas a dost mne to trapilo. Muj otec i jeho matka trpeli schizofrenií. Mozna jsem neco zdědila.
9. Červenec 2005 - 19:03

Přidat komentář

Reklama

Reklama