Ahoj!Jak se cítí anorektička?Já už mám období totální anorexie za sebou, zato teď se plácám v bulimii, pokusím se ti nastínit pocity, které si pamatuju...Myslela jsem, že to co dělám je to nejlepší, že budu krásná, obdivovaná za svou pevnou vůli, že všechny problémy rázem zmizí,jen až zhubnu.Taky jsem se chovala podivně. nikam jsem nechodila,to už máš pak ten mozek tak zatemněnej tou nemocí, že je ti to jedno, hlavně že si můžeš dodržovat svůj jídelní režim.A taky na to nemáš energii, není z čeho.Měla jsem kamarádku, která mi hodně pomohla, a to tím, že se mnou jen tak byla.Jasně že jí to strašně žralo, že hubvnu a že se ničím, ale s tím kámoška fakt nic dělat nemůže, snad jen když je ta dotyčná ještě mladá-třeba 13 -15 let,tak zajít za rodičema a promluvit s nima "ta Klára je strašně hubená, myslím že má anorexii, neměli byste s ní zajít k psychiatrovi?Když už je starší, tak jí nikdo, ani rodiče, ani doktoři nemůžou nic nařídit, je to jen na ní. Důležité je, aby ji neopustili, aby jí nezatratili a podporovali jí, dávali jí najevo, že s nemocí nesouhlasí, ale že jí mají opravdu rádi a že jí nenechají samotnou.Když už jsem s nemocí bojovala, byla jsem vděčná, že se mě snažila kámoška vytáhnout trochu mezi lidi a že se ke mě chovala úplně normálně.Bohužel dopadlo to tak, že po dlouhé době mé nemoci už neuneskla mojí bulimii a řekla mi, že se spolu můžeme d¨ál stýkat až se uzdravím, a že mě do té doby nechce vidět. To mě strašně sebralo a už je přes rok, pořád se mi o tom zdá a nemůžu na tu křivdu zapomenout...Kamarádily jsme spolu 11 let, byly jsme si hodně blízké a věřily si.
Ahoj!Jak se cítí anorektička?Já už mám období totální anorexie za sebou, zato teď se plácám v bulimii, pokusím se ti nastínit pocity, které si pamatuju...Myslela jsem, že to co dělám je to nejlepší, že budu krásná, obdivovaná za svou pevnou vůli, že všechny problémy rázem zmizí,jen až zhubnu.Taky jsem se chovala podivně. nikam jsem nechodila,to už máš pak ten mozek tak zatemněnej tou nemocí, že je ti to jedno, hlavně že si můžeš dodržovat svůj jídelní režim.A taky na to nemáš energii, není z čeho.Měla jsem kamarádku, která mi hodně pomohla, a to tím, že se mnou jen tak byla.Jasně že jí to strašně žralo, že hubvnu a že se ničím, ale s tím kámoška fakt nic dělat nemůže, snad jen když je ta dotyčná ještě mladá-třeba 13 -15 let,tak zajít za rodičema a promluvit s nima "ta Klára je strašně hubená, myslím že má anorexii, neměli byste s ní zajít k psychiatrovi?Když už je starší, tak jí nikdo, ani rodiče, ani doktoři nemůžou nic nařídit, je to jen na ní. Důležité je, aby ji neopustili, aby jí nezatratili a podporovali jí, dávali jí najevo, že s nemocí nesouhlasí, ale že jí mají opravdu rádi a že jí nenechají samotnou.Když už jsem s nemocí bojovala, byla jsem vděčná, že se mě snažila kámoška vytáhnout trochu mezi lidi a že se ke mě chovala úplně normálně.Bohužel dopadlo to tak, že po dlouhé době mé nemoci už neuneskla mojí bulimii a řekla mi, že se spolu můžeme d¨ál stýkat až se uzdravím, a že mě do té doby nechce vidět. To mě strašně sebralo a už je přes rok, pořád se mi o tom zdá a nemůžu na tu křivdu zapomenout...Kamarádily jsme spolu 11 let, byly jsme si hodně blízké a věřily si.
- Odpovědět
Pošli odkaz