Těhotenství v pozdějším věku

Ahoj. Možná se do téhle diskuse jen tak pletu, ale dost často jezdím do pošumavské Plánice, odkud pocházel František Křižík. Pokud nevíte, byl to první český elektrotechnik, který vyráběl obloukové lampy, stavěl první elektrárny, tramvaje.... Byl to takový český Edison. On se narodil své matce v 47 letech jako jediný syn, již úplně nečekaně, byl doslova "vymodlené dítě". A vidíte, co dokázal a kam to dotáhl. Dožil se 94 let!!! Třeba budou vaše děti taky takové. Takže držím palce.

TO Petr v 52 nad hrobem: S tvymi nazory bys mel krmit sykorky na hrbitove a pripravovat se na to, ze je budes uz brzy ocumovat z hliny!!!

Vážená paní, v 47 letech je už opravdu pozdě na dítě a je to zvláště z vaší strany velká nezodpovědnost!1. Uvědomujete si , kdy otěhotníte a kolik i vám bude let? Píšete že léta používáte HA, pokud se nemýlím!To vám rozhodně pěkně rozhodilo hormony, ale nejsem odborník.2.Když se to tedy podaří, ale dítě bude nějak poškozené a ukáže se to na ultrazvuku,to půjdete na potrat?!! To je skutečně velká zodpovědnost z vaší strany!!!3.uvědomujete si, že po 50ce má spousta lidí zdravotní problémy a každý čtvrtý člověk onemocní onkologicky? Nebo jak časté jsou infarkty u mužů po padesátce?4.Uvažujete o tom jak budete někdy po padesátce nastupovat do zaměstnání? A s malým dítětem? Znáte problémy mladých maminek po mat. dovolené?5.Když dítě bude mít 18 nebo dvacet a vy budete senilní sedmdesátnice?Vážená, dítě není hračka!!!Na dítěti se nelze realizovat!!Dítě se vychovává ,ale potom je individualita!!Proč jste neměla děti dříve?Chápu ženy, které nemohly otěhotnět, ale i tam je hranice, když to přeženu tak 40 roků!! Spíš bych řekl 35 let!Proto si to dobře rozmyslete!!

Ještě jedna věc, pokud po miminku opravdu moc toužíte, určitě se nechte svým gynekologem poslat na genetiku a to ještě dřív, než se pokusíte otěhotnět, tam se poradíte s odborníky. Přece jen...neni nadn názor odborníka. HOdně štěstí

Každopádně by se žena, které je víc než 35, a tím spíš více než 40, měla psychicky připravit na to(jeslti to tedy vůbec lze), že by se jí mohlo narodit poškozené dítě. A měla by na to připravit i svého partnera. A s tímto rizikem do těhotenství "jít". Mně samotné se tento problém týká, není mi tedy ještě 30 let, ale musím pro změnu užívat léky. Náhodou jsem narazila na rizika spojená s vysokým věkem matky. BOhužel ne všechny mentální a jiné retardace lze odhalit pomocí krevních testů, amniocentézy a ultrazvuků. Např. mně doktoři stanovili riziko, že se mi narodí poškozené dítě na 2,5-10%(pouze díky lékům, jsem totiž jinak zdravá a v příbuzenstu se taky nevyskytuje žádná vážnější vada) a to i s tím, že podstoupím všechna možná vyšetření a plod se podle nich bude vyvíjet normálně. Žena nad 40 let věku na tom pokud jde o procenta není líp. A to se musí brát do úvahy výskyt genetických vad v příbuzenstvu.

To Aicula: napiš mně svůj mail, něco Ti poradím, jestli miminko opravdu chceš. Díky. H.

Když jsem otěhotněla, snažila jsem se sehnat na netu co nejvíc informací. Především se mě týkalo to, že jsem otěhotněla v pozdějším věku a už jsem měla jedno dítě a věkový rozdíl je 16 let. Moc jsem na toto téma nenarazila a tak přispívám svou troškou do mlýna. Vůbec jsem nevěděla, jestli dítě mít či nemít. Natož jestli dělám správně, když ho mít chci. Bylo mi 37 let a měla jsem16ti letou dceru. Brala jsem do úvahy několik faktorů. V první řadě bylo moje zdraví. Jsem schopná ještě bez úhony porodit? Co na to udělá můj organizmus? A jak zvládnu výchovu? Budu mít pevné nervy? Další bod byl taky plný otázek. Co na to moje dcera? Malé děti nemiluje, lezou jí na nervy a jak tedy snese v rodině stále křičícího prcka? Další problém byl v tom, že její pravý otec, s kterým jsem nežila , se o ní moc málo zajímá a ona to těžce nese. Přítele, s kterým žiji má ráda, ale jak ponese ten fakt, že s mužem, kterého mám ráda budu mít dítě, které bude milované? A s mužem, kterého už ráda nemám mám ji, a co když ji přestanu mít ráda. Takhle jsem myslela, že bude uvažovat. Další stránka byla finanční. Vždycky se mi nelíbilo, když se dítě přepočítávalo na peníze. Ale v dnešní době a v mojí situaci jsem musela. Vydělávala jsem dost, ale na mateřské budu odkázána jenom na partnera. Zvládne to on? A hned následovala další otázka, jak to ponese moje dcera? V tomhle směru dost rozmazlená. Ne že by byla náročná, ale přece jenom co chtěla, to jsem jí koupila. Ona toho nezneužívala, je celkem skromná, ale zrovna šla na střední školu a to nároky takové dospívající holky stoupají. Promluvila jsem o tom s partnerem a protože je to rozený pohodář, řekl, že to určitě nějak zvládnem.Pro něj rozhodování zda mít či nemít dítě v jeho věku muselo taky být obtížné. Je o deset let starší než já a má už tři syny. Nejstaršímu bylo v té době 25 let. Ale jak jsem napsala, je rozený pohodář a tak se stalo, že se nám mělo narodit dítě.Nejtěžší krok mě ale teprve čekal. Oznámit tu novinu dceři.Bylo to hodně těžké, ale udělat jsme to museli. Přijala to rozumně. Alespoň se o to snažila. Dost jí to zaskočilo, protože první reakce byla:

Mám po 30-ke a ročnú dcéru.A je to v pohode. Nehovorím, prvých 5 mesiacov, ten čas spoznávania a prispôsobovania nebol ružový, ale teraz je to v pohode. Vôbec si nemyslím, že tridsiatka či štyridsiatka je zlomovou hranicou, po prejdení ktorej Vás čaká staroba. Je to v nás. Čo cítime, ako myslíme, čím sa stávame. Sme vážnejšie ako v dvadsiatke, možno menej odvážne, možno viac opatrné, ale máme v sebe viac láskavosti, múdrosti, trpezlivosti.Už nás nerozhádže zle stojaci vlas na hlave, "poblinkaný" nový svetrík a čokoládova otlačka malej rúčky na čerstvej ma?ovke. Ale je na každej z nás, ko?ko optimizmu,radosti a lásky z tých našich rokov dvadsiatych dovolíme v sebe ostať. Samozrejme, je to aj o fyzickej zdatnosti a o životnom šťyle.A Mirke odkazujem: každé tehotenstvo je iné. Ak to prvé bolo problematické, to druhé nemusí byť. Aj keď budeš mat 38 rokov. Držím Ti palce, tak ako Evičke. Sme ženy, zvládneme to. So želaním všetkého dobrého. Inga

Mám 31 rokov. Rodila som v 29 rokoch. Tehotenstvo sme plánovali, ale bolo ve?mi problematické. Bola som rada, keď sa mi SC narodilo zdravé bábo. Vždy som chcela mať viac detí, ale pravdu povedať na ďalšie tehotenstvo som nenabrala odvahu...Uvažujem tiež o tom, že keď dcérka podrastie a bude viac samostatnejšia, tak okolo tej 38, by som chcela druhé. Pripravujem sa na to, že asi aj druhé tehotenstvo bude problematické... Je lepšie byť pripravená na horšie, ako potom ostať zaskočená, že prečo práve ja mám také problematické tehotenstvo.Je pravda, že s pribúdajúcimi rokmi rastie riziko poškodenia plodu. Bohužia? mám priate?ku, ktorá svoje tretie dieťatko rodila v 42 rokoch a po všetkých vyšetreniach s výbornými výsledkami, sa jej narodil mongoloidný synček. Takže stojí to za úvahu. Treba absolvovať vyšetrenia a poradiť sa s odborníkmi a nič nenechať na náhodu. Všetkým držím palce!!!

me se holcicka narodila ve 37letech a je to parada uzivame si ji,starsi dceri je 16,ale uz to neni ono jsem uzkostliva a ze vseho na nervy a mam strach,ze jednou nezvladnu to,co mladsi rodice

Já jsem měla svoje první a poslední dítě ve svých skoro 37letech,kdy jsem už ani nedoufala,že se to povede.Manžel je ještě ke všemu o 12let starší než já.V těhotenství jsem neměla žádné problémy,porod skončil císařským řezem,protože malá šla na svět po zadečku.Zachránil mne právě můj věk,že primář rozhodl tak.Jinak bych si asi přišla na svý,protože měla 3,70.Moje dcera bude mít 18,já 54,i když nějaké zdravotní problémy mám,zase mne vzpruží myšlenka,že mám pro koho žít.Navíc mám to štěstí,že o své dceři nemohu říct nic špatného,vychovala jsem si ji opravdu dobře,nemám s ní žádné problémy,nekouří,nepije,nefetuje,nechytila se žádné partičky,je prostě hodná.Tím nechci říct,že by se držela mojí sukně,naopak,našla si moc hodného kluka,má spoustu zájmů a koníčků.Jak tam někdo na začátku píše,že přijde přechod,muž chytí druhou mízu,to je sice pravda,taky to máme za sebou.Ale právě moje dcera mne v té době dokázala podržet,prostě vědeěla jsem a vím,že mám pro koho žít.Lituju,že jsem ještě nezkusila mít jedno.Takhle když je jedináček,sice má všechno,ale strašně se o ni bojím.I když na druhé straně si myslím,že mít dvě,můj strach by se jeno zdvojnásobil.Nebojte se maminky,mějte dítě i ve vyšším věku,pokud jste zdravé,žíádná 20letá holka nemůže své rodičovství vychutnat tak dokonale,jako starší a rozumná.Samozřejmě,že jsem měla strach,aby všechno bylo v pořádku a byla zdravá.To riziko za to stálo.Všem Vám držím palce!

Ahoj všichni,taky bych ráda něco napsala,mám 33 let,v 31 letech jsem poprvé a zatím naposledy rodila,mám skvělou holčičku a těhotenství jsem si užívala určitě více jak v 19 nebo ve 20-ti lety.Chtěla bych taky ještě jedno a i když jsem nemocná a lehávám po nemocnicích,tak vím,že se dá všechno zvládnout,když se chce a když je dobré rodinné zázemí.V našem malém městě je plno takových maminek,co rodili po čtyřicítce a vypadají víc jak spokojeně,tak proč do toho nejít?Užívám si to s mojí holčičkou,chodíme po cukrárnách,procházkách,taťkovi bude 40 a syna z 1.manželství,kterému je 15,si neužil,byl dost mladý a teď lituje,že se mu nevěnoval,jak naší dceři.Takže já vůbec nelituju,že jsem neměla dítě dříve,určitě bych si to tak nevychutnala,jako teď.A řeči,že jsem na dítě stará a budu vypadat spíš jako babička,neberu vážně.To říkají moje vrstevnice,které mají odrostlé děti,makají v práci od rána do večera,zatímco já lenoším a užívám si.Tak ahoj

Evo a Jitko, Váš příspěvek je sice hodně starý,ale řeším momentálně stejný problém (je mi 40). Pokud se stále pohybujete na netu a na doktorce,napište prosím, zda je u Vás něco nového co se týká miminka.

Děkuji Vám za odpověď. Jana

Ahoj,jestli mohu pomoc se svyma zkusenostma, prvni dite jsem mela ve 28 a porod nebyt zas tak lehky jak to obycejne byva pro kazdou zenu, ale na to se zapomene hned jak se vidi nove miminko. A ja jsem si velmi uzivala byt novou maminkou. Druhe dite jsem mela ve 43 a to syna. Citila jsem se zase bezvadne v tom tehotenstvi. Asi take proto ze jsem byla v bezvadne kondici a byla mladsi nejem vzhledem, ale i telesne. Ale porod mi najednou vzal dost sily, jelikoz byl tezsi nez ten prvni a citila jsem, ze jsem ztratila trochu energije. Ale po dvou mesicich jsem zacala vylepsovat dum nejen ve vnitr i venku a starala o rodinu coz jsem nemela cas se citit melachonlicka jak mozna nektere zeny, kdyz zjisti kolik to bere prace se starat o mimino. Musim priznat ze mi zacali dost bolet nohy, ale to asi ze pred mnoha roky to zacalo po mensi auto nehode a pak to zase prislo. Take nastesti moje ctrnactileta dcera milovala noveho bratra a byla mu druhou maminkou. Synovi je uz patnact let a on je specialne nadany kluk a zadne pubertacke problemy nemame. A ja stale mam hodne energie delat nove veci a stara se jeste necitim. Nevim jak v teto dobe v Cesku, ale v Kanade se lidi berou po tricitce a maji deti take pozdeji, az si vybuduji zaklad. Nejsou tu zname zadne problemy, jelikoz se vi kdyz zena je zdrava nebyly by byt zadne potize. Asi hlavne zalezi jak kdo se citi a stara se o zdravi a vse pak jde v poradku. ahoj.

První dítě jsem měla ve 34, druhé v 36, porod byl bez komplikací, děti jsou v pořádku. Ale musím říct, že po 40 už bych do toho nešla, rizika jsou moc velká.

Jsem na tom stejne, ale myslim, ze vetsi riziko je pro dite, nemyslim zdravotni rizika, to se da ochranit a pripadne ukoncit behem tehotenstvi, dokonce je dokazano, ze deti starsich rodicu maji vyssi inteligenci :-)Ale! pocity ditete, kde si okoli neni jisto, jestli mluvi s babickou nebo matkou...kde neni jiste, jestli dite nezustane nakonec samo driv nez je nezbytne nutne?Osobne mam jeste jinou zkusenost, mam i dalsi dceru, davno dospelou a pristup k ni a k dalsi pozdeji narozene je diametralne odlisny. Cim jsem starsi, timk uzkostnejsi a tim vic dite omezuju. Co u te prvni bylo prirozene povoleno, druha uz nesmi a treti? ani domyslet nedokazu.Hranice veku jsou posunovaci, asi i hranice pro to byt matkou, ja uz to vzdala..tesim se spis na vnoucata, nez na dalsi sve dite, ktereho dospelost uz nemusim dozit.

Jemi 47 let. Mám jedno dítě 13 ti leté,Porod a těhotenství bylo v pohodě. Nyní stále přemýšlím o druhém dítěti, ale mám strach, že už je pozdě. Jsem poměrně zdravá. Cop si o tom myslítě? Je to veliké riziko pro matku nebo dítě?

30+18 neni 70. V 52 dvou letech je asi na dite skutecne pozde