Výprask před diváky

Koukal udiveně, ale pak si stáhl mikinu, hodil ji na zem, stál tam v tričku. Pak se zul z pantoflí, sehnul se, vyhrnul si nohavice a sundal si ponožky. Postavil se na bosý nohy a čekal. Pak se musel postavit před postel a nastavit dlaně. Manžel ho začal bít proutkem přes ruce. Marek usykával bolestí, trochu mu tekly slzy, ale držel. Když výprask po deseti ranách skončil, tak si foukal na dlaně. Nechali jsme ho pár minut a pak si musel lehnout na postel na břicho. Ruce musel natáhnout a dát je dopředu, nohy musel dát k sobě a pak je ohnout v kolenou, aby chodidla byla nahoru. Sedla jsem si k Markovi na postel, chytla jsem mu ty jeho nohy nad kotníky a držela jsem je. Manžel ho začal bít na bosý chodidla. Nejdřív Marek jen taky usykával bolestí a zatínal prsty. Pak se ale nahlas rozbrečel a začal i křičet. Ale těch pětadvacet ran musel vydržet. Řval na celý dům po celou dobu, co byl bit. Po výprasku měl na chodidlech červené proužky, brečel pak schoulený na posteli a hladil si zbité nohy... V sobotu chodil celý den po bytě bos, sotva chodil, opatrně našlapoval. V neděli už si vzal ponožky a už chodil lépe, tak v pondělí mazal do školy….

Řekli jsem mu, že bude v pátek potrestán ale neřekli jsme mu zatím jak, zřejmě počítal s výpraskem na zadek, protože se ptal, jestli bude moct jít v sobotu za kamarádem. Podívali jsme se po sobě a já jsem mu řekla, že proč by nemohl, ale že tam asi nebude chtít jít. Udiveně se na nás podíval, a už se na nic neptal. V ten den si musel alespoň před námi kleknout a odprosit nás. No a v pátek navečer jsme za Markem šli do pokoje, manžel nesl proutek. Marek vstal od stolu, stál se klopenou hlavou, jako vždycky, když očekává výprask. No a řekli jsme mu, že za tu krádež dostane nejdřív výprask na dlaně – dostane na ně deset ran a pak ještě bude bit na bosý chodidla a přes ně že dostane pětadvacet ran. A aby se tedy hned připravil na bití – řekla jsem mu tu mikinu dolů a pak se zuj a ponožky taky dolů! A vyhrň si nohavice ke kolenům!