Totální endoprotéza kyčle
Táňo, díky za pozdrav a milé překvapení, že ses ozvala. Doufám, že zůstaneš, pořád nás všechny zajímá, jak si vedeš a povídání s tebou chybí. Teď pro všechny něco o mně. Od listopadu jsme v Praze kvůli manželovým operacím šedého zákalu. Prý brnkačka, druhý den po "o" uvidí jako rys. Neviděl nic, pak se to usadilo, leč po druhé "o" viděl dvojmo, a to tak, že mě viděl jen v obrysech se dvěma hlavami, jedna z nich byla níž a klonila se na stranu. Takže spousta vyšetření, provizorní brýle, teprve dnes mu měřili ty, které už budou ty pravé. Magnet. rezonancí (kde je přímo psáno, kdo na ni nesmí, tedy i my TEPkaři s titanem) zkoumali i příp. zlomeninu očnice z doby, kdy byl přepaden a mimo jiné dostal ránu pěstí do oka. Vím, že toto sem nepatří, ale píšu to proto, že nemůže jezdit autem a já už dávno neřídím. Takže taxi a bližší vzdálenosti společně pěšmo. Pokud jde o to pěšmo, tak jsem s těmi našimi bolestmi bederky měla pravdu, šlo o ochablé svaly a oba dva jsme se docela rozchodili a bolesti zad ustoupily. Všude si ale dáváme vzájemnou fyzickou i psychickou podporu, tak mě manžel doprovodil i do Motola na mamograf. Taxík nás vysadil před urgentním příjmem (prý to mají povoleno, jinak by kvůli návalu auťáků nebylo možné dorazit k pasažérovi včas). My tedy vystoupili a po pár krocích slyším poslední slova: strašně se mi motá hlava. Snažila jsem se manžela narvat na kapotu sanitky, on ale padal na druhou stranu a bojujte někdo s 90ti kilovou hmotou, která nespolupracuje. Už jsem jen držela rukáv od bundy, takže pudově záchranářská aktivita. Pravou nohu (tu horší) pod něj ve směru pádu, pak nějaké další prostocviky, které si v tom šoku ani nepamatuju. Ve výsledku jsem skončila v jakémsi prapodivném pokleku a manžel ležel na dlažbě bez známek života. Ta "akce" mi přišla nekonečná, řidič sanitky, který to sledoval, řekl, že to byla taková rychlovka, že sám nestihl zasáhnout. To už se ale na jeho pokyn vyrojili záchranáři, vč, pojízdné židle. Naštěstí šlo jen o mdlobu, životní funkce zkontrolovány a já už ho mám k lékaři a po celém areálu jen vozit na té židli. Sranda je ta, že pacientem nebyl on, ale já. Oba jsme byli v šoku, tak jsem ho vozila s nabouraným ramenem, vyhozenými zády (SI) nad pravou nohou, nataženými úpony tamtéž a naraženým kolenem. Manžel je už v pohodě, já mám stále nezahojené problémy, ale čert to vem. Řekli mi, že jsem minimálně pána ušetřila před rozbitím hlavy, příp. to mohlo dopadnout ještě hůř. Tak aspoň tak, snad se dám i já brzy do kupy. Všechny zdravím.
Alenko, to je teda story, chybí mi tu k použití vyděšený smajlík. Štěstí, že se to stalo v nemocnici, hlavně že to dobře dopadlo. Snad se dáš zase rychle do pořádku, hodně štěstí.
Ahoj Táňo, děkuji, škoda že jsi se vytratila. Občas na mě vyskočíš na FB, je vidět, že jsi v pohodě, tak to má být. Dneska jedu na "technickou" po sedmi letech, ten čas neskutečně letí. Včera dopo 55 km na rotopedu (začetla jsem se) a odpoledne 8 km procházka sněhem, nohy to dnes doufám zvládnou :D Krásný den všem!
Děvčata, pomalu končím rehabilitaci. Domů jdu 16. Koleno se hodně rozcvičilo, chodím i cvičit do bazénu, tak ještě zítra a pozítří schody oběma nohama střídavě nahoru a dolů a snad to půjde. O svátcích, když jsem byla doma, dostalo zabrat to koleno operované vloni a vlastně i celá noha. Teď je 14 dní cvičení a pak to bude naostro. Věřím, že všechno bude v pořádku a 26. na kontrole mi to potvrdí. Mějte se hezky, ozvu se až budu doma.
Děvčata děkuju za vše, za podporu, za palečky. Už jsem sbalená, v břiše mám snad tisíc motýlů a přestože vím do čeho jdu, tak to psychicky snáším hůř. ATB se zdá, že zabrala, určitě to zmíním při příjmu, nerada bych riskovala infekci nebo zánět. Tak snad jsem připravená i po zdravotní stránce a vše dobře dopadne. L
Tak hodně štěstí, Lído !!!
Lído, já bych jim to také řekla. Nastupuješ den před operací, tak určitě případně stihnou vyšetření. V nemocnici to jde rychle. Když jsem šla na druhou TEP, tak o 3 týdny dříve oproti termínu. Z důvodu zrušení několika (?) operací obvolávali pacienty v pořadníku, tak jsem souhlasila. Byla to dost rychlovka, proto mi dělali předoperační vyšetření sami a šlo to fofrem, vše vlastně na jednom místě a bohudík žádný problém. Já hned poté nastoupila, samozřejmě v šoku, nestačila jsem se psychicky připravit. Ze stejných důvodů možná ostatní odmítli, čili se dopracovali až ke mně. My museli mít kromě základních předoperačních vyšetření i vyšetření na vyloučení zánětů. To vše byl vždycky děsný záhul na nervy, ale raději bych obrečela zrušení operace, než se pak potýkala s dlouhodobými patáliemi. Věřím ale, že ti léčba zabere a vše se zase začne ubírat tím správným směrem. Strašně moc držím palce. Jo a ještě jsem si vzpomněla na jednu naši kolegyňku, také už po předoperačních vyšetřeních, kdy jí rozbolel zub, nějaký zánět. Normálně by se dal zub zachránit, ale bylo by to na delší dobu, tak jí ho Dr. vytrhla a nasadila silná antibiotika. Vše se nakonec v pořádku zvládlo. S močákem ale žádné zkušenosti nemám a docela by mě zajímalo, o co jde, jaké jsou příznaky atd. Člověk nikdy neví... Tak se drž a ještě jednou "palečky".
Alenko, buď ráda, že tě problémy močových cest minuly. Příznaky má každý trochu jiné. Bolesti v podbřišku, bolest zad, pálení, řezání, palčivé bolesti při močení. U mě to vrcholí často močením krve a to je šílená bolest. Hlavně chodíš co minutu, v podstatě tam můžeš sedět pořád. K tomu mohou být teploty a i zimnice. Pokud se neléčí, hrozí zánět ledvin. Fuj, radši nemyslet. Nejnebezpečnější prý infekce pro tepkaře. Pár let mám klid, snad si to nepřivolám. Chytit se to dá lehce, stačí být spocená a ofouknutí. Sousedka chytá močák v průvanu.
Děkuju, Pájo, určitě to hned při příjmu zmíním.
Lído, určitě bych to řekla. Oni ti před operací i po ní nasadí ATB také, širokospektrá, v kapačce, prevence, to je běžné. My se před lety museli i před operací sprchovat ve speciální dezinfekcí místo klasického sprcháče. Tak aby věděli. Taky bych se dál prolévala urologickým čajem. Nám ho dávali i po operaci v nemocnici, když odstranili močový pytlík :-) Držím palce, ať je vše v pořádku a jsi brzo doma. Všem bezbolestné vykročení do nového roku!!!
Věrko, zapomněla jsem ti napsat, jak je ten svět malej. Myslím tím tvoji sestru a Jince :-). A vlastně taky Alča, co sem před časem psala, tak ta má kousek od nás příbuzné. Nakonec ani ty nejsi daleko. A to pivčo před obědem ti chválím a závidím. Já už tomu moc nedám, manžel nesmí (nechci ho namlsávat) a jeho nealko-pivo mi nechutná.
Děvčata, vidím, že moje téma "magnetická rezonance" k diskuzi asi nebude, tak se pokusím o jiné - jak vlastně naše problémy začaly (příště pak nahodím různé vychytávky, viz např. moje pojízdná a otočná kancelářská židle s opěrkami v r. 2008, atd., samozřejmě i ty vaše, také získané zde, které pomohly). Zhruba půl roku (?) před malérem, který pak ukončily až operace, jsme se vrátili z brdské túry, vše ok až do momentu, kdy jsem vstala ze židle a šílená bolest v pravé kyčli mě tam vrátila zpátky. Trvalo to asi tak 4 dny a pak nic, tak jsem to hodila za hlavu a po návratu z chalupy do Prahy bylo také vše v pohodě. Jen ale do Vánoc. Už nějaký ten rok před tím jsem změnila zaměstnání a většinu týdne pracovala z domova. Tenkrát se to bralo jinak než dnešní home office, spíš s odpuštěním jako že hovn...(zbytek si doplňte samy) dělám a jsem žena v domácnosti. Ano, i tu jsem zvládala, jen jsem si svým okolím nechala naložit mnohem víc, než ta klasická. Už od mládí jsem byla tahoun, tak to šlo, ale léta přibývají a síly ubývají, aniž by si to člověk mého ražení uvědomil (podrobnosti už jsem zde nedávno psala, nechci se opakovat). Pár dnů před Vánocemi jsem se vracela z nákupů domů, hodně moc unavená, proti mne se belhala paní o franc. holích. Tak jsem si říkala: Chudák paní, moje únava, depka a nakonec i sebelítost proti tomu vlastně není nic. Hlavně, že chodím, být bez normálního pohybu, to by bylo strašné. Vlastně se mám skvěle. Za pár dnů se ukázalo, že se skvěle nemám. Vstala jsem z křesla, abych rozdávala dárky pod stromečkem a ona známá "brdská" bolest mě bohužel nevrátila zpátky do křesla, ale srazila na kolena. A nešlo mi to zpátky, jen za pomoci. Vzhledem k tomu, že stromečková návštěva (jako "žena v domácnosti" jsem samozřejmě pořádala více takových sešlostí) se týkala manželových příbuzných, jsem byla v té nepříjemné situaci ráda, že mám na stole kávu a vodu -perlivku, aby nedošlo k podezření, že můj pád způsobil alkohol (to píšu spíše ze srandy). Každopádně už jsem se té bolesti nezbavila, kulhala jsem, pak se rozjela druhá kyčel (po špatně vedené rehabilitaci), ale to už se nebudu stále dokola opakovat. Děvčata, pište a také něco vymyslete k diskuzi !!!!!!! P.S. Pájjo, píšeš, že Táňa použila tvůj slovní obrat k TEP, který jsi často používala. Mně už se tedy moc nechce vracet na její stránky, ale asi se přece jen mrknu, zda mi tam není něco povědomého. Jen tak vzdáleně mě napadla "stonožka", příp. i tvoje strava, aby ses unesla (už mám další téma téma k diskuzi, jak mě moje nohy unesou, když hřeším), což jsem se asi nestrefila do jejího výroku, jak jí nohy neunesou, tak nějak to tam bylo? Ona se tolik opakuje na těch svých neplacených stránkách, že tedy musím přiznat, že jsem závěr prošla už pak méně pozorně. Všem hezký zbytek večera a dobrou noc.
Bingo! Závislačka na botách, já, teda teď odolávám a namlouvám si, že jich mám dost, že žádné nepotřebuji, než na mě vyskočí nějaká láska na první pohled. Už před problémy s kyčlí, tehdy zlobila jen pravá, jsem objevila kouzlo nákupu bot na internetu. A jak problémy rostly, tak to byl velký bonus. Štěstí, že mám klasickou 37,5-38 velikost a podle tvaru bot už odhadnu, zda a jak mi padne. Zrovna včera jsme s manželem něco probírali ohledně nákupů na netu a sám říká, že si nepamatuje, že bych si poslední měsíce (roky) koupila boty v obchodě. Pouze jeho. Má přehled, protože mi pro ně běhá do Zásilkovny a některé obratem nosí poslat zpět. To je velká výhoda. Už jsem skoro vypustila podpatky, hezká bota musí být i pohodlná, kožená a nohy v ní musí být jako ve vatičce. Zatím je mám kam unosit, chápu, že být chalupářka, ušetřím :D Objednám bez poštovného, vracím bez poštovného, peníze zpět během cca 10 dnů. Takto už nakupuji i oblečení a roky plavky (nesnáším je zkoušet v obchodě). Vlastně i elektro, mobily, vlasovou kosmetiku, věci z lékárny.... Samozřejmě mám už prověřené e-shopy. U nás ve městě si nevyberu, předražené. Když boty nebo "hadry", tak to bylo u taťky v Ostravě, na nákupech Brně nebo u dcery v Praze. Jo být stonožka, to by bylo botiček, ale při mé smůle i operací :( Magnet nedokážu posoudit. Byla jsem na něm před operací s holení. Poprvé se to dalo, jen to trvalo snad hodinu. Podruhé, po roce, to už šlo o kontrolu, artróza dost bolela. Ležet bez pohnutí 3/4 hodiny na úzké tvrdé podložce, nohu po koleno zapásanou v takové ohrádce, druhá musela ležet na hraně té ohrádky, v ruce kapačku s kontrastní látkou. Podruhé už fakt krutá bolest, musela jsem si ulevovat vrtěním, samozřejmě nesmíte pohnout nohou, ani to pořádně nejde. Prostě nepřirozená poloha a samy víte, jak kyčle rády zatuhnou. Když byl konec, vletěla tam sestra a začala na mě štěkat, že jsem sebou pořád šila, že už mě chtěla přijít seřvat dřív a prý jestli nerozumím, co znamená se nehýbat. V tom přišla druhá, starší a řekla jí, že mám těžký stav artrózy, že je zázrak s jakou asi bolestí jsem to tam vydržela odležet. Vyjela bez omluvy jako fretka. Ještě si vzpomínám, že mi můj operatér při nějaké kontrole "po" radil, abych se v budoucnu snažila pokud budu potřebovat nějakou rehabilitaci, nemyslel kyčel, vyhýbat různým elektrolýzám a magnetům, prý on to nemá při tepkách rád. A poslední, co stihnu napsat je včerejší zážitek. Bavila jsem se s klientkou, ptala se, jak jsme se měli na dovolené, došlo na téma vlny a vyhození kloubu. A ona mi říká, že vloni byla její kamarádka u moře a vlna jí vyhodila koleno, v Bulharsku. Nemocnice a převoz vleže do Česka. Až tady ji dali koleno do pořádku. A konec, jedem ke kamarádovi natrhat si jablka a hrušky. Vedra se řítí, vydržte, přežijte, užívejte!
Děvčata, ve svém druhém příspěvku "nahazuji" téma k diskuzi. Mnoho se od mých starých časů změnilo, zdravotní vyšetření pomocí různé zdravotní techniky jistě už má nové vychytávky, takže: Svého času se zde řešila magnetická rezonance u pacientů s TEP. Toto vyšetření by prý mohlo poškodit ta naše "železa". Já to tedy jen četla, vč. rad různých ortopédů (každá jiná). Toto vyšetření jsem nikdy neabsolvovala, ale při každém RTG (atd.) hlásím, že mám dvě kyčelní TEP. Když mi dělají např. na osteologickém oddělení (kvůli osteoporóze) denzitometrii, tak to je moje první upozornění. Tam ležím na speciálním lůžku a na sebou mám pohybující se skener, který zkoumá hustotu mých kostí. Důležitá je samozřejmě i horní část stehenních kostí, to ale vynechávají. Určitě by mi to neublížilo, ale výsledky by byly zkreslené.
Sedíme na letišti a čekáme na odlet. Klasika, červené světla, zvuky, paní jsem nahlásila endoorotez, a rovnou ukázala kde. Rozpažit, zepředu, zezadu prosahala, v oblasti kyčlí ji ruční detektor hezky zelené zablikal, paní mi popřála hezký let a hotovo. Už jsem mohla brozdat po freeshopech :-) Jdu najistotu, kupuji vždy tři půlkilové sáčky čokoládek s mašlí. Jsou tam různé tvary, větší kousky, kolečka, tyčinky, pyramidky ve zlatém a stříbrném staniolu. Různě náplně, i oplatek, nebo čistá čokoláda. Taky podražily, byly v akci a i tak sáček o dvě euta dražší než vloni, 7,50 euro. Je to něco, co u nás není, řecká výroba. Milky, Lindky, to vše koupím i u nás. Ještě hodinku, a po 11 by jsne měli sedat v Brně. Moře fakt úžasné, dopo žádné vlny, plavali jsme tak 300 m k bojce, pak cca 500 m podel pobřeží k druhé a zpět. Hodinu to zabralo, ale v moři to nese samo. Odpoledne už lehce vlny a tak jen k bojce a zpět. Večer okruh cca 4-5 kilometrů, záleželo, kolik jsem dávala obchodů :D a jestli jsme šli jednu cestu zkratkou po pláži, kde jsou dřevěné rohože. Tam jsem asi 5x zakopla, ale vždy to vybrala. Jednou ani nevíme jak a proč pár minut velké vlny, zrovna jsem šla do vody. Věděla jsem, že vlnu neustojím, jak mě pleskla do stehen zepředu, preventivně jsem si sedla na zadek. A jak jsem vstala, bylo po vlnách. Tak zase snad za rok, v září ještě Luhačovice. Krásný den všem. P. S. Píšu bez brýlí, omluva za možné překlepy.
A rovnou 2x :D
Pájjo, lepší 2x než "nickrát" :-). Já kdybych zakopla, tak už padám. Zemská přitažlivost u mě platí na 100%. Hezky jste si to užili a TEPky si určitě také lebedí. Docela jsi mě navnadila také k nějakému cestování, protože už i jen ta změna prostředí je pro psychiku dobrá a hlavně mi přijde, že čas utíká mnohem pomaleji než při každodenním stereotypu doma či t.č. na chalupě, kdy se člověk sotva otočí a týden je pryč. U nás v současné době z určitých důvodů přichází v úvahu jen jednodenní výlet do Weidenu, kde to máme rádi a kde jsme byli naposledy před covidem. Ale i tak se už těším na procházku starou částí města, kavárničky a samozřejmě i na mé oblíbené krámky. Snad kvůli covidu nezkrachovaly. A snad to uchodím. Už jsem se dávala dohromady, ale covidové onemocnění (plus postcovidový syndrom) mě vrátilo na začátek. Tak se znovu rozcházím, ale bederka se bohužel zase hlásí. Je to v podstatě stejné jako v dobách po TEP, kdy jsem odložila FH.
Sedíme na letišti a čekáme na odlet. Klasika, červené světla, zvuky, paní jsem nahlásila endoorotez, a rovnou ukázala kde. Rozpažit, zepředu, zezadu prosahala, v oblasti kyčlí ji ruční detektor hezky zelené zablikal, paní mi popřála hezký let a hotovo. Už jsem mohla brozdat po freeshopech :-) Jdu najistotu, kupuji vždy tři půlkilové sáčky čokoládek s mašlí. Jsou tam různé tvary, větší kousky, kolečka, tyčinky, pyramidky ve zlatém a stříbrném staniolu. Různě náplně, i oplatek, nebo čistá čokoláda. Taky podražily, byly v akci a i tak sáček o dvě euta dražší než vloni, 7,50 euro. Je to něco, co u nás není, řecká výroba. Milky, Lindky, to vše koupím i u nás. Ještě hodinku, a po 11 by jsne měli sedat v Brně. Moře fakt úžasné, dopo žádné vlny, plavali jsme tak 300 m k bojce, pak cca 500 m podel pobřeží k druhé a zpět. Hodinu to zabralo, ale v moři to nese samo. Odpoledne už lehce vlny a tak jen k bojce a zpět. Večer okruh cca 4-5 kilometrů, záleželo, kolik jsem dávala obchodů :D a jestli jsme šli jednu cestu zkratkou po pláži, kde jsou dřevěné rohože. Tam jsem asi 5x zakopla, ale vždy to vybrala. Jednou ani nevíme jak a proč pár minut velké vlny, zrovna jsem šla do vody. Věděla jsem, že vlnu neustojím, jak mě pleskla do stehen zepředu, preventivně jsem si sedla na zadek. A jak jsem vstala, bylo po vlnách. Tak zase snad za rok, v září ještě Luhačovice. Krásný den všem. P. S. Píšu bez brýlí, omluva za možné překlepy.
Ježíši, Pájjo, jako bych tam chodila s tebou. Taky mám ráda jiné čokoládky a oplatky než se prodávají u nás, Kdysi jsme jezdívali občas do Německa, vždycky jsem si vozila hořkou mandlovou čokoládu. Byla silná, špatně se dala ulomit, ale byla skvělá. V červeném papírovém obalu, jako krabička. Už dlouho jsem nikde za hranicemi nebyla, nevím vůbec, co se může koupit a jak se to liší od věcí, co se dají koupit tady. Taky se moc po ničem sladkém nekoukám, protože železa mají určitou nosnost a nechci aby se mi zbortily. Kecám, ale od lázní mi narostlo břicho a vůbec ještě nechce zmizet. Myslela jsem, že v létě, až se budu víc hýbat, splaskne a ono nic. Asi to bude pivem, které jsem začala pít před obědem s manželem napůl. Mám ho - jak já říkám - místo polévky. To bude ono! Pájjo, úplně zírám, kolik toho uplaveš. Já moc plavat neumím, jen paní radovou, dlouho nevydržím, ale co ty jsi schopná uplavat. To je tělocvik. A ne pivo :-) Děvčata, pár let jsem teď v půlce srpna odjížděla do lázní. V televizi tůhle ukazovali, že se lidi začínají vracet do lázní a byly tam záběry z Frantovek a já jsem úplně viděla ty ulice, krásné počasí, všude rozkvetlé kytky a já tam nebudu :-( Ale na druhou stranu - alespoň mi letos snad neopadají oleandry. Vždycky jsem přijela z lázní a oleandry (mám dva asi 40 let) byly žluté, opadané a přischlé. Chtějí hodně zalévat a manžel se zrovna nevybičoval. Tak a zítra peču koláče. Máme pouť a starší dcera má narozeniny, tak jednou do roka se přinutím a koláče upeču (dělám jich tak 20, tři na plech a podle toho, jak je zdobím, by měly být hornochodské). Pokaždé si je vyfotím, abych se jednou v domově důchodců měla čím chlubit. V neděli se všichni sejdem a sníme co zvládnem, něco dám holkám s sebou a je na rok pokoj. Jen škoda, že je vnoučci nejí. Ještě nikdy je neochutnali. Co nadělám. Jsou zvyklí na sušenky a oplatky a ty zatím nepeču. Tak krásný víkend.
Reklama
ahoj holky, Věrko jsi šikulka, Lído držím palce, Pájjo jsi super, pořád držíš lajnu, zdravím Alenku. Všem přeji hodně štěstí v Novém roce, ať všechny ty operace a rehabilitace zvládnete. Mně jste tady neskutečně pomohly!
- Odpovědět
Pošli odkaz