Totální endoprotéza kyčle

Děvčata, než jsem napsala svůj poslední příspěvek, tak jsem listovala zpátky a dívala se, jak kdo postupně přestal psát. O Táně jsem se nezmínila, přestože její "pobyt" zde jsem sledovala pozorněji. Pájja má pravdu, že se jí zde rad (ale i velké podpory) dostalo opravdu dost, za což vždy děkovala. O to více mě nazvedlo, když napsala, že žádné sebrané zkušenosti nikde nenašla a z naší diskuze do svého blogu nepoužila nic (4.6. - 9:05). Když nás 1.6. (20:17) pozvala na své stránky, tak své pozvání ukončila těmito slovy: "Mějte se príma a tuto diskuzi nikdy neopustím". Opustila, protože se urazila, a to kvůli té placené části, ke které jsem se hned druhý den po přečtení vyjádřila (17:18). Moje odpověď ji musela naštvat, a to mnohem více, než jsem byla naštvaná (spíše zklamaná) já. Pak i Pájja se správně vyjádřila, že ne každý může s TEP dělat úplně všechno jako ona, záleží na zrav. stavu, věku atd. Naposledy se ozvala, že jí máme napsat na email, což jí bude ctí. Pak už se neozvala. Myslím si, že jsem ji popudila asi nejvíc já, ale trvám si na svém i dnes. Mne tu taky pár lidí poprudilo, ale nejsem urážlivá. Pokud jde o tzv. sebrané zkušenosti, tak ty jsou přesně zde na této diskuzi. Já bych bez nich byla ztracená, ale to už jsem psala mnohokrát. A ráda si listuji zpátky. Nejen kvůli nostalgii, ale hledám i stará témata, která už zapadla. I dnes jsou aktuální. Až se tu zase všechny tři sejdeme (byla bych ráda, kdyby se přidal i někdo další), tak už mám téma :-). Tak zatím a mějte se fajn. A Pájjo, buďte včas na letišti, kdyby náhodou... Věřím, že projdeš bez zádrhele.

No, já jsem Táně napsala. Pak mi úplně zatrnulo, jestli to zase nebyl nějaký ratlík, co se za ní vydával, protože se už neozvala. Jestli ano, moje blbost, jestli ne, ať se Tána má dobře a nohy jí slouží, jako by nikdy na žádné operaci nebyla. Ali, taky si ráda pročítám diskuzi zpátky. Je to vlastně jako deník, který si můžu zase číst a oživit si vzpomínky. A zasmát se - někdy.

Věrko, s tím deníkem to máme stejně, také to tak beru. Jen mě mrzí, že jsem si svůj nepsala podrobně sama pro sebe, zejména pak po operacích, protože po tak dlouhé době si přesně nepamatuji, jak vše detailně u mne probíhalo. Táně jsem nenapsala ze tří důvodů. Jednak jsem měla stejné podezření jako ty, druhak už nedávám do placu svoji emailovou adresu (a to ani na jejích placených stránkách, kde to vyžaduje). A třetí důvod je ten, že nevím, proč bychom si měly zrovna my dvě psát soukromě, když jsem napadla tu její "charitu", neboli dvě másla. Sama psala, že si vydělá dost při řízení letadel, že nejde o žádný obchod. Věrko, ty jsi k ní byla vstřícná, přesto ti neodepsala. A k charitě: Tu si představuji jinak. Každé Vánoce posíláme peníze do psího útulku v Příbrami, při každé přírodní katastrově taktéž. A ještě naposledy k mé emailové adrese. Tu svoji starou jsem dala zde do diskuze, stejně jako mnoho ostatních a soukromě jsme si s děvčaty psaly. Jenže mi pak přišlo několik odporných emailů, na které jsem nereagovala, takže to pak nějak kdosi ukončil, ale bylo to dost nepříjemné. Tak už veřejně ani ťuk :-). Pájjo, ty jsi Táně napsala?

Ali, nenapsala, protože jsem nevěděla, co psát. Myslím, že vše, co je potřeba sdělovat, jde v této diskusi. Nerada zveřejňuji kontakty na veřejné a nezabezpečené stránce, kde očividně i chybí dohled admina. Co jsem potřebovala, to jsem jí psala veřejně. O blogu mluvila pomalu od začátku, sama sleduji několik blogů, chodí mi i do mailu, ale zadarmo. Stovka, když to napíšu blbě, je pro mne zatím naštěstí "nic", kopeček zmrzliny U Mánesa. Ale platím, když chci nové informace. Pročetla jsem si část zadarmo a i když Táňa tvrdí, že jsou to jen a jen její poznatky a zkušenosti (proč chtěla náš souhlas???), udeřila mě tam do očí jedna věta, která je můj obrat, často ji používám v souvislostí s tepkou, je 100% moje. Nelíbí se mi i popisek, že po operaci se může opět vše, s tím nesouhlasím a také jsem to zde veřejně uvedla. No co už
:D

Tak se zase po čase ozývám, byli jsme týden v Praze kvůli manželově malému "lékařskému kolečku" a rodinném srazu. V bytě 30 st. (!), tak se teď můžeme zase trochu ochladit v chalupě. Notebook jsem si s sebou nebrala a na telefonu se mi blbě píše delší text. Až se nám ozve Pájja po dovolené, tak tu budeme a už dlouho jsme jen my tři. Ostatní se neozývají a žádní nováčci nepřicházejí. Za celé dlouhé roky, co tu jsem a co jsem si kdysi zpětně přečetla, tu taková situace ještě nikdy nebyla. Možná se nikomu nechce psát kvůli "chlapovi" (šipkařům a vidlákům), což bylo samozřejmě dost nepříjemné, ale takových tu bylo i v dobách dřívějších také dost, jen nás na jejich ataky bylo mnohem víc a zde na diskuzi už zabydlených, tak pak odpadli. Věrko, jestli souhlasíš s Pájjiným návrhem nahodit téma a prodiskutovat si ho, tak už bych jich pár měla. A to nejen pro ty, kteří jen čtou a nechtějí být třeba napadány "chlapem" a dnes už jen těžko projdou celou diskuzi. Ale např. i já budu mít dotazy, byť jsem už skoro 13 let po "o". A kde se jinde zeptat než tady? Byla by škoda, kdyby to tu skončilo... P.S. Věrko, díky za tehdejší liják, který jste sem k nám poslali :-). Že prší v pruhách, to se tu říká také a známe to z vlastních zkušeností, ale že se to "stočilo po vodě", slyším prvně. U nás protéká jen ohrazenický potok, ale pod námi v Jincích říčka Litavka. A k UK: tam jsme žádný vstupní pohovor neabsolvovali, ale když se vžiju do situace s vaší dcerou a její kamarádkou, tak mě tedy mrazí. Všem hezké dny a dobrou noc.

Ali, budu diskutovat, když budu mít k tématu co říct. Je fakt, jak píšeš, že za těch 9 let, co tu jsem, takhle dlouho bez příspěvku od jiných nebyla. I když jsme si povídaly jen ta naše parta, sem tam se někdo přidal. No my to zvládnem, nás to neodradí. K té řece - ona má Berounka určitě jiné klima, než Litavka. Píšeš, že je to říčka, možná, kdyby vyrostla, tak bys to zažila. Ale vážně, tohle je tady léty ověřené, že řeka má na bouřky a přeháňky vliv. A ještě - v Jincích střídavě bydlí moje sestra. Má tam přítele :-)

Pájjo, tak to je bezva, jak hladce to u tebe proběhlo a že už dokonce posíláš pozdrav z pláže. Užijte si to s manželem "co se do vás vejde" :-). Jen jedna věc mi není jasná: Proč ty boty a u tebe tenkrát i stěry? Co to má společného s TEP? Jistě to nějakou spojitost mít musí. Tak ještě jednou hezkou dovolenou...

Ali, to prý je kvůli tomu, jestli nepašuješ v botě bombu nebo drogy. Stěry taky proto. V cizině jsme viděli, že dělali i stěry z batohů, ruk, bund.....

Pájjo, prvně mě napadly také drogy (bomba tedy ne), ale nějak jsem si to stále dávala do souvislostí s TEP. Takže vše objasněno :-) ...

Každý člověk, kterého rám zachytí je podezřelý ;D Že máš TEPku, jsi neškodná, to si musí ověřit. Prvně se ptají, jestli nemáš něco v kapse, často klíče. Holky pláž, ležím na lehátku, které je masivní dřevěné, vysoká matrace potažená koženkou, parádně se z něho vstává, je vysoké, slunečník, stín, venku 34C.
V pravo bar, kde dodržuji pitný režim (voda a cola, pivo ani alkohol nepiju, drinky mě nelákají), moře, které vás nese samo, klouby si v teple lebedi. Ani náznak hlášení změny počasí jako doma. Večer procházka, včera cca 6 km. Ať žije léto!

Pájjo, ty se máš, moje klouby mají také rády teplo, což mi počasí zde nedopřává. Přestože předpovídali tropy, opak je pravdou. Ráno je tu (zejména pak v naší 150 let staré brdské chaloupce) taková zima, že by skoro stálo za to si zatopit. Pak se to během dne vylepší, ale žádné velké vedro tu není. Také jsme si s manželem odpoledne vyrazili na procházku. U vrátek nás bez předchozího varování (viz Věrka a déšť v pruhách) chytil takový slejvák, že jsme po cestě zpátky do baráku promokli tak, že sušíme i spodní prádlo. Ke kontrolám na letišti: Ještě dávno před TEP při cestě do NY. Samozřejmě bezp. rám a na pás kufr i příruční zavazadlo. Na obrazovce jsme viděli v obrysech vše, co tam kdo měl. Pár lidí před námi čapli pána, protože měl v kufru štangličku uheráku. Samozřejmě ji tam musel nechat a já si říkala, že je blb. To jsem ale ještě netušila, že i naše blbost se brzy projeví. Sama jsem prošla bez problémů, ale manžel už v bráně pípal, takže hned musel stranou na prohlídku. Zapomněl si vyndat z kapsičky nožík, takový ten, co má uvnitř veškerý možný vercajk. Naštěstí s ním jen sepsali protokol, nožík zabavili, ale s tím, že si ho na zpáteční cestě vyzvedne zpátky. Tak jsme si oddychli, ale to nehorší nás teprve čekalo. Před halou, kde už se jen čeká na výzvu k odletu, stála neprodyšná řada Amíků (ano, na našem českém letišti) a začaly výslechy: Balila jste si svá zavazadla sama, nepomáhal vám někdo, neopustila jste svá zavazadla při balení ani na chvíli, nedal vám nějaký známý balíček pro někoho, proč letíte do NY, znáte se tam s někým, kde budete ubytována, jaké máte zaměstnání, ukažte svou vizitku atd. Vše v angličtině a já jsem němčinářka. Nebýt manžela, který opodál překládal, tak mě snad nepustí do letadla? Tak to je ode mne jen taková drobná perlička pro zasmání. Pájjo, měj se i nadále fajn, ale i vy všechny ostatní. Proč nepíšete???

Věrko, jsem ráda, že ses ozvala, už jsem se bála, co je s tebou. S počasím to tu v Brdech máme podobné. Když už se blíží konečně liják a my se těšíme, tak těsně před námi uhne do jiného pruhu. Ano, také tu prší pruhama, to samé se týká bouřek a vichru. Zejména když nic nečekáme, tak to tu pak sviští jak na cvičišti a my sotva stačíme vše venku pouklízet a zabezpečit. Se zahradou to tu máme podobné, žádný "aglický trávník", naopak v té vší občasné zeleni aby člověk trávu jako takovou lupou pohledal. Sice máme ve vrtu zatím vody dost, ale co víme. Podzemní vody je zde nedostatek a z okolí jezdí pro vodu do cisterniček k veřejné studni spousta lidí. To je ale záležitost placená. Když jsme to tu před 20ti lety kupovali, tak prý že tu je dvojí voda - soukromá a veřejná. Coby "Vltavou pokřtěnou" mě nenapadlo, že veřejná voda není vodovod, ale ta placená studna, a soukromá je studna na zahradě, kde po týdnu vyschla voda. Takže proutkař hledal vodu a já se musela v duchu smát. Různě se tu kroutil, vč. své virgule - a náhle zvolal (to už mi přišlo, že má epileptický záchvat): Zde je voda!!! Sice byla, ale až po 58 m kopání, resp. vrtání. Ani nebudu zmiňovat, co to i s dalšími náležitostmi stálo, ale na mdloby to stačilo. A také žumpa je ok, prý prosakuje (další šok, že zde není kanalizace?!!?). Samozřejmě neprosakuje, ale je naštěstí tak prostorná, že sem jezdí "hovnocuc" jen 1x za 5-6 týdnů. Na straně druhé je tu ale tak krásně, že kdybychom nestárli a neměli neduhy (ať už jde o TEP, koleno a záda u mně, kyčle a záda u manžela), tak bychom byli stejně tak nadšení jako před těmi 20ti lety tady a veškeré nástrahy, které život a počasí přináší, zvládali mnohem lépe. Takže na závěr: JDE TO, ALE DŘE TO. Zatím to beru s optimismem. Všem přeji veselou mysl, hezké letní dny a Pájje krásnou dovolenou. Pájjo, hlavně buďte s manželem včas na letišti, však víš, co tě tam čeká, tak aby vám to letadlo fakt neuletělo :-) ... a také žádné setkání s "holkou - alkoholkou" ... :-)

Alenko, dobré letní téma.
Vlny jsem měla ráda taky, už s nimi nekamarádím. Po první operaci jsem doktorovi řekla, že nechci lázně, že chci k moři. Schválil mi to, prý moře je super, jen pozor na velké a prudké vlny. Od té doby čtu recenze a i podle mapy vybíráme destinace, kde je klidné moře. Na Rhodosu jsou to letoviska na východě - Faliraki, Kolymbia, Lindos, Kiotari.... Na této straně ostrova je klidné moře, přesně na plavání a relax. Na Zakynthosu bylo moře také ideální. Tam jsem se bavila s paní, měla obě kyčle po operaci už roky, chodila trvale s berlemi. Šla s nimi do vody, tam je uvázala na lano od vodních atrakcí. Jednu nohu měla totálně v háji, 14 šroubů, několik reoperací a několikrát vyhozenou kyčel. Stalo se jí to prý i ve vlnách v Turecku, ale ona si ji už umí nahodit. Prý to strašně bolí, ale ona už tu nohu moc necítí, tak druhé navede, jakým grifem ji dát zpět. Prý nejlíp to umí dcera od její kamarádky, zahradnice. Asi třikrát jsem ji viděla spadnout, taky docela dost pila. Bylo jí kolem sedmdesáti, byla tam s vnučkou. Určitě jsem o ní tady psala, byla jsem z ní v šoku. Takže vlna opravdu může kyčel vyhodit.

No tedy Pájjo, ty umíš rozesmát! V druhé polovině tvého příspěvku jsem měla co dělat, abych si pepsoškou nepoprskala monitor. Sice to pro vnučku té paní musí být šokézní (možná je naopak na opilou babičku zvyklá), ale stejně, když si to celé, co popisuješ, představím, tak nic jiného než černý humor mě nenapadá a ať mi všichni odpustí, řežu se tu smíchy a nemohu přestat. Já se snažím nepadat, ale občas se stane (podotýkám, že ve střízlivém stavu), to pak hned jako první věc, zjišťuji, jak to zvládly moje náhradní součástky. Tím se ale vracím ke "kanadské Blance", která i po TEP obou kyčlí jezdila na koni. Kdysi jsem to zde psala, vč. poznámek o jejich zdravotnickém systému v Kanadě: žádné prevence, jen když mají problém, tak si zavolají sanitku, příp. vyhledají na netu lékaře, což se v jejich životě (emigrovali po 68. r.) snad nestalo, co vím, víc než 4x. Teď ale ta Blanka upadla po cestě s půllitrem piva do svého křesílka (moje vrozená slušnost mi nedovolila se zeptat, kolikátý půllitr to byl) a naštípla si rameno a pohmoždila koleno. Nic víc, přesto jsou z toho vyřízení. Zaujala mě ale odpověď na otázku, co TEPky (už je má 19 let!). Co by s nimi prý mělo být, vždyť jsou železné, těm se přece nemůže nic stát. Prostě "boží lidé"...Asi je fakt pravda, že naše zdravotnictví má dobrou úroveň.