Reklama

Totální endoprotéza kyčle

Alena (Pá, 22. 7. 2022 - 21:07)

Pájjo, pokud jsi stále ještě doma, tak mám dotaz a další téma k diskuzi. Předpokládám, že vždy letíte, čili jak tvoje TEP reagují na bezpečnostní rám (detektor) na letišti. Kdysi se tu o tom vedla velká diskuze. My jsme s manželem přestali používat letadlo coby dopravní prostředek od momentu, kdy jsme si pořídili pejska a nechtěli ho nechat přepravovat v zavazadlovém prostoru, tak jsme brázdili "svět" podmořskými tunely, nadmořskými mosty a trajekty, kde mohl být s námi na palubě, protože vše absolvoval s námi. Pejska už sice nemáme, ale manželova Dg. nedovoluje kvůli změnám atmosférických tlaků leteckou dopravu, tak nevím, jak to teď na letištích chodí. Kdysi jsem tu psala o naší známé s TEP kyčle, kterou bezp. rám nepustil dál a ona musela absolvovat "potupné" skenování, tak si pak pořídila tzv."TEP-PAS" a měla vystaráno. Můj operatér o ničem takovém nevěděl, tak jsem se telefonicky probojovala na Ruzyň k příslušné osobě, už si nepamatuji jakými cestami, ale tenkrát mi odpovídala příjemná paní, která měla sama TEP kolene, tak byla i empatická. Prý žádný TEP-pas neexistuje, ani žádná další potvrzení nepomohou, ani žádná pravidla neexistují. Sama prý často létá, někde to v rámu její TEP zaznamená, někde naopak projde bez poplachu. Jak to zvládáš ty? Je něco v tomto směru nového? Pokud jsi ještě doma (ale i kdyby už ne), tak ti přeju fajn dovču u tvého oblíbeného moře. :-)

Pájja (Pá, 22. 7. 2022 - 22:07)

Alenko, moje tepky po průchodu rámem spustí alarm jako bych byla terorista. Manžel tvrdí, že mají nastavené úrovně citlivosti, já jsem mimo toleranci, co je třeba na knoflíky, zipy..... Už jsem zvyklá. V Kodani před covidem mě slušně vyzvali k rengenu. Byl to rám hned vedle, měli je tam všude. Na značce se otočit doprava, doleva, ruky rozpažené. Obrazovka, na ní malá postava, ne moje, ale universální a v oblasti kyčlí tři žluté obdélníky. Paní mě politovala a popřála hezký let. Houkám vždy a všude. Manžel už jde první, aby vzal věci, co jedou skenerem. Mě berou bokem, prohmatají, objedou ručním skenerem. Občas zuju boty a i ty projedou skenerem. Už nevím kde, mi brali i stěr z chodidel, možná Mošnov. Už znám postupy, beru to jako součást bezpečnosti, je to jejich povinost. Pochybuji, že by mě nějaká kartička uchránila od kontroly, podle mě to mají povinné, bezpečnostní opatření jsou roky dost přísná. Já vždy hlásím dvě endoprotézy, takových lidí jim tam projde asi hodně. Občas mě i politují, někdy se omlouvají, že musí udělat kontrolu. Vždy i v cizině volají ženu, ta mě "projede". Od první operace jsem nikdy neprošla bez houkání a kontroly. Letíme 31.7. už se těším na koupání, moře mám ráda. Hotel přímo na pláži, dvanáct dní pohody, teda doufám, že to tak bude. Rhodos je z řeckých ostrovů naše srdcovka. Letos naše nejmilejší letovisko, střídáme místa i hotely. Tak snad i lety budou bez zpoždění.

Pájja (So, 23. 7. 2022 - 16:07)

Ještě drobnost. Tehdy v Kodani s námi byla i dcera a náš budoucí zeť. Ten měl před lety operaci slepáku a zapomněli mu tam jednu kovovou sponku, prý to ale ničemu nevadí. A jeho taky brali na rengen, tak citlivé rámy jsou. Už to znal, poprvé to zažil v Edinburghu. Ale třeba v Praze vůbec nepípá. Tipuji, že velká světová letiště mají nastavenou vyšší citlivost. Ale ty moje kusy ječí vždy :D Ono pípá víc lidí, ale u mě siréna. Při situaci ve světě buďme rádi, že je kontrola, i když kdo chce, ten tu bombu asi do letadla dostane. Rozhodně to neberu jako potupu. Ať si ostatní koukají :D Ale viděla jsem, že paní o berlích přinutili stát u rámu, vzali jí berle aby je projeli skenerem. Nebyla schopná projít bez nich, nesměla jí pomoci z druhé strany rodina. Tohle už je ale spíš o lidech a jejich přístupu.

Alena (So, 23. 7. 2022 - 20:07)

No Pájjo, to jsou tedy zážitky. Asi bych si postupně také zvykla, ale ze začátku bych asi z té sirény (určitě bych také jen nepípala) měla šok. Ten jsem měla kdysi v jednom pražském obchodním centru, když jsem vešla do obchodu a rozezněla se právě ta šílená siréna. Hned mě napadly kyčle a otázka, jak se to bude řešit. Bylo to v době hutných teroristických útoků, tak si jistě představíš, jak kolem mne veškeré okolí vyděšeně ztuhlo. Mne hned zhaftla ochranka a už mě vlekli. :-) Nakonec šlo o to, že jsem měla v tašce knížku (i s účtem), u které před tím v knihkupectví zapomněli odblokovat bezp. kód, tak mi ho odblokovali tam a bylo pak už vše ok. Jen mi dodnes nejde do hlavy, proč jsem nehoukala při odchodu z toho knihkupectví, ale až při vstupu do jiného obchodu. To jsem ještě nikdy u nikoho nezažila. Buď někdo něco ukradne a pak při odchodu houká, nebo jde i o planý poplach. Ale opačně? Hlavně jsem v tu chvíli byla ráda, že se ta siréna netýkala TEP, což je samozřejmě hloupost, ale tehdy mě nic jiného v tom leknutí nenapadlo. Tak to jen taková perlička.

Pájja (Ne, 24. 7. 2022 - 07:07)

Alenko, manžel si ze mě utahuje, že musíme být na letišti dřív, než mě prolustrují, ať nám to neuletí :D Když u nás otevřeli kdysi nákupní centrum Stop shop, tak v Kauflandu běžně lidi houkali, nic u sebe ani neměli. Pak se zjistilo, že to dělají boty z blízkého Daichmanna, měli je už třeba na sobě pár dní, ale v obchodě tam cosi blbě odblokovali, proto rámy v Kaufu reagovali :D

Ještě jednou Alena (Ne, 26. 6. 2022 - 15:06)

P.S. Že bych ale Věrko, s těmi obrácenými holemi kmitala jak frajerka (viz tvůj zážitek z lázní), tak to tedy fakt ne. Spíš to šlo ze začátku dost špatně. Ale i dnes se při chůzi dost často dívám, kudy šlapu. Už to mám v sobě zafixované. Stačí zakopnout a pokud není čeho se zachytit, tak se poroučím k zemi.

Věra (Po, 20. 6. 2022 - 11:06)

Tedy, měla jsem nějaké problémy s mobilem a i s počítačem, takže až teď - téma diety. V mládí jsem se o diety nějak moc nezajímala až na blbnutí s jedním dnem ovocným a jedním tvarohovým během týdne. To mi bylo 19 a bylo to "životně důležité". Jsem vysoká (asi jako Pájja), ale i když jsem nebyla silná (měla jsem vždy štíhlý pas, jen trochu silnější stehýnka) vážila jsem už v patnácti skoro 70 kg. Když jsem se vdávala měla jsem 75 a po porodech mi zbylo 5 kg. Pak jsem dlouhá léta diety nedržela a postupně jsem se vypásla - hlavně když už byly holky samostatné - až na 86. A šla jsem na operaci halluxů. A kolega v práci mi řekl, že tedy až budu po operaci jen sedět, tak to půjdou kila nahoru - mluvili jsme o tom u váhy na provozu a viděl, kolik vážím - tedy v oblečení :-) Tak na to jsem myslela, když jsem pak seděla doma. Bylo mi 46 a shodila jsem 12kg za 2 měsíce. Ale nějak jsem ještě držela postavu celkem slušnou. A pak plíživě šly centimetry v pase nahoru. Píšu si od té operace několikrát do roka centimetry přes boky, břicho a v pase. Za těch 22 let mám tak nějak přes boky pořád stejně - 110 +/- 4 cm, ale v pase už o 12 cm víc. Ještě jednou jsem zkusila držet dietu, když jsem už byla zapsaná do pořadníku na první TEP. To abych ulehčila tomu kloubu. Ale jen jsem si počítala kalorie bez nějakého počítání cukrů a sacharidů a bílkovin. Prostě úplně špatně. Shodila jsem 10 kg (výchozí váha byla 84 a vypadala jsem krásně, když jsem byla oblečená. Jinak to byla katastrofa. Přišla jsem o svaly protože jsem vůbec necvičila - to už nešlo a vypadala jsem šíleně. A už jsem svaly nenabrala, jen kila :-(. Ale zase tak na stejné míry, jako dřív. A teď po poslední operaci na mě hoplo břicho. Několikery rifle mám taky jako Pájja cca 12 let, ale když je obleču vystoupí mi nad pasem pneumatika. Ještě v nemocnici po operaci to docela šlo, ale pak....Tak zase uvažuju, že něco se sebou musím udělat. Už uvažuju 3 měsíce. Ještě jsem nedokázala začít natvrdo. Asi to bude tím, že si dáváme s manželem každý den před obědem pivo napůl. A já se na něj už těším (dopíšu a jdu si nalejt), taky máme ještě jablka, tak něco upéct a začaly jahody, tak něco upéct a začaly kyselky tak něco upéct atd. Jo, musím to dostat do hlavy - viď Pájjo :-) Jdu na pivo :-) Mějte se hezky!!!

Pájja (Pá, 24. 6. 2022 - 12:06)

Věrko, ono to je jako přes kopírák. Jak roky přibývají, boje se stupňují. Zatím zvládám zvýšený pohyb fyzicky i časově, ale vím, že to není navždy.

Alena (Pá, 24. 6. 2022 - 21:06)

Pájjo, pod tvé dvě první věty se podepisuji. Ta druhá, ta už je mým osobním problémem, kterého bych se ráda zbavila, ale zatím to řeším bohužel jen teoreticky. A věřte mi děvčata, že teorii mám fakt zmáknutou :-) ... Teď máme doma starosti, které nepatří sem, tak snad se brzy vrátím na delší povídání. A doufám, že to povídání nebude pokračovat jen v naší trojici - Věrka, Pájja a já. Kde jsou ostatní? Táňa, Alča, Naďka, Eva1, atd.... Každý den nahlížím a věřím, že čas není šarlatán. Na závěr aspoň jedno mini-téma k diskuzi: Co lépe komu vyhovuje po TEP (ale třeba i před) - francouzské hole nebo podpažní berle? Kdybych já už před "o" nebyla zvyklá na FH, tak bych po zkušenostech z této diskuze brala ty berle. Člověk se zavěsí a může pracovat rukama, zatímco u FH to nejde bez "vychytávek". A vychytávky si tu nakonec můžeme pro případné nové příchozí (?) také zopakovat. Asi už po těch letech nováčci celou diskuzi nepročtou, navíc po tom binci, který tu v posledních měsících byl. No nic, nakonec jsem se rozepsala, v podstatě o ničem, každopádně jsem ráda, že vás mám. PS: Věrko, pivo je plnohodnotný iontový nápoj (to pravil manželovi jeho neurolog, než mu ho kvůli jeho dg. zakázal). Děvčata, pište, jak jen to půjde, přidám se...

Věra (So, 25. 6. 2022 - 18:06)

Ali, ano. Manžel, když byl po třetí injekci na Covid, se ptal lékaře, který tam seděl, jestli si může dát třeba jedno pivo. A on odpověděl - pivo je iontový nápoj, to klidně :-)

A ještě se zeptám. Psaly jste Táně? Já mám už tak nějak pocit - jak nikdo jiný nepíše - že všichni ostatní jsou jen ti trollové, co si tady dělali legraci :-( No, snad ne.

Pájja (So, 25. 6. 2022 - 08:06)

Asi moc objektivně rozdíl mezi oběma druhy berlí neposoudím. Když mi bylo 14, byly uhelné prázdniny a já milovnice bruslení si při piruetě na plácku u domu zlomila kotník a ještě jedna kost naštípla asi 20 cm. Dvě rovnání v narkóze, týden v nemocnici, tehdy žádné šrouby, sádra až po třísla a k tomu všemu hnusné podpažní berle. Jak já je nenáviděla tři měsíce se sádrou i měsíc po sundání. Jak já záviděla všem "babkám" co chodily s franckami. Takže když jsem je vyfasovala při tepce, byla jsem "šťastná" :D S těmi podpažními jsem tři měsíce byla doma, ven a do školy až bez sádry, která byla fakt těžká. Jen jsem jezdila na kontroly autem. Mamka byla tehdy na mateřské s mojí sestrou, servis zajištěný. Ale život s franckami mi přišel v pohodě, vychytávky člověk zvládl a je fakt, že po šesti týdnech jsem je doma mohla odložit, což hodně ulehčilo život. Můj závěr - francouzské berle jsou esteticky hezčí doplněk outfitu :D

Věra (So, 25. 6. 2022 - 17:06)

Pájjo, já to měla skoro taky tak. V sedmnácti na lyžáku (neuměla jsem vůbec lyžovat, ale nebála jsem se - pak už ano) jsem si zlomila pravý kotník - vnitřní vykloubený, vnější zlomený a celý poposazený doleva. Taky mi ho rovnali 2x v narkóze, ale dali mi sádru jen pod koleno. Napřed jsem měla kotník vyhnutý dovnitř aby se sesadil vnitřní kotník a asi po měsíci mi dali nohu rovně aby mohl srůst ten vnější a natočili mi podpatek, na který jsem nesměla šlapat. A měla jsem vysoké berle. Tehdy dřevěné a myslím, že i držadla do ruky byla dřevěná. Stalo se to v půlce března a abych dochodila ročník - byla jsem ve druháku na průmce - musela jsem s nimi do školy. Táta mi vozil ráno tam a pak jsem musela čekat až mi po práci zase vyzvedne (byl voják, tak někdy až do pozdního odpoledne). Měla jsem na dlaních puchýře od madel, na nohu jsem nesměla šlapat až asi do poloviny června, pak mi dali zinkoklih do konce června a pak mi vzali berle :-) Už tehdy jsem vlastně natrénovala na to, co teď používám. Ještě po první TEP jsem měla berle po tchýni. Dřevěné, těžké, ale s vyměkčenými držadly i v podpaží. Vůbec jsem nevěděla, že jsou i jiné, lehoučké kovové, až v nemocnici jsem je viděla. Škoda, že jsem nenašla tuhle diskuzi dřív. Zase na druhou stranu mám vysoké berle ráda. Jsem podepřená až do podpaží (musí zůstat centimetr volný a vzpírat se na dlaních), taková jistější než na fr. holích. Sešla jsem se teď na rehabilitaci se známým, který dostal hole hned po operaci kolene a chodil takový přiohnutý. Mně je povolili až 3 týdny po operaci a je pravda, že jsou takové - jak ty píšeš - esteticky hezčí :-) A doma jsem berle měla v kuchyni, protože s nimi jsem si dokázala i leccos přenést. Každé mají svoje výhody a nevýhody. Třeba hole strašně padají a mě 2x praštila tím tvrdým koncem pod loktem do palce na noze, až mi slezl nehet. Ale před reoperací jsem s nimi chodila vlastně půl roku před operací a pak ještě skoro 4 měsíce po operaci. A byla jsem ráda, že je mám. Celkově mi nevadí ani jedny. Hlavně, že pomůžou chodit. Ale co nechápu je chození s holemi s držadly otočenými dozadu. Jde se s nimi jen jako pro jistotu, ale kdyby se něco stalo, třeba klopýtnutí, jsou k ničemu. Před první TEP jsem byla v lázních v Bohdanči, tam jsem to prvně viděla a hlavně u takových frajerů a frajerek vyššího věku. Asi si s nimi připadali už víc zdraví a samostatní :-).

Alena (Ne, 26. 6. 2022 - 14:06)

Věrko, jen krátce k holím s držadly otočenými k sobě. To zde bylo kdysi používáno při odkládání holí jako vychytávka. Mně operatér doporučil odložit obě naráz, nechodit jen o jedné. Takže na rovince jsem nejdříve zkoušela jít právě s těmi držadly k sobě (šlo pouze o oporu), ale zase po chvíli zpět do správné polohy. Takhle jsem trénovala dost dlouho, než jsem se holí zbavila zcela. Ale jinak máte děvčata pravdu, že jak FH, tak vysoké berle mají při různých příležitostech svoje pro a proti, ty nízké vypadají o hodně lépe :-) ... Táně jsem nenapsala, vždyť si píšeme tady. Mimo to mám podobný pocit jako Věrka. Navíc našeho operátora koupil Vodafone a zrušil nám naše předchozí letité mailové adresy. Mám tedy novou a tu po zkušenostech s trolly z posledních měsíců do placu nedám. A k Tánině blogu. Vy jste si ho zaplatily? Já při jednom placení přes internet bankovním převodem jsem se stala obětí nepěkného podvodu (naštěstí nešlo o velkou sumu), takže od té doby sice objednávám různé zboží, ale vyzvedávám ho a platím v zásilkovně. Je jich tu v okolí několik, v Praze totéž. A jsou otevřené celý týden až do večera, vč. víkendů. Všem hezký den a snad zase brzy ahoj.

Pájja (Po, 27. 6. 2022 - 07:06)

Alčo, Táni blog jsem si pročetla volně přístupnou část. Nemám problém cokoli zaplatit online na stránkách, které mám buď ověřené, nebo mají dobré recenze, běžně nakupuji na eshopech, tam snad víc než v obchodech, platím předem, Táni bych taky věřila, ALE. Možná před operací, lačnící po informacích, bych to určitě udělala, ale nyní už jsem přemýšlela, zda mě obohatí o nové informace. Určitě bude přínosný "čekatelům", možná by potřeboval větší propagaci. Problém vidím malinko v tom, že je blog psaný mladou pacientkou se zcela jiným životním stylem, než pacienti o generaci starší. Ano, jsme s Táňou trošku výjimky ve věku, kdy jsme totálky nafasovaly. Proto bych trošku ubrala z toho, že po operaci můžeme opět cokoli bez omezení. To si já osobně až tak nemyslím. Ano, chodím opět do fitka, ale cvičím jinak. Nebo spíše ne vše si dovolím, bojím se, šetřím se. Ale těžko soudit, když neznám hlavní obsah. Klobouk dolů, že se do toho pustila, je vidět, že si dala záležet, strávila na jeho tvoření určitě spousty hodin. Tak a teď se obleču a jdu si dát dvě hodinky do těla, pak kolárium a odpoledne práce. Ale to neplatí pro každého, protože chápu, že s věkem přibývají i další zdravotní problémy. Tak dokud to jde, užívám si. Krásný den všem!!!!

Pájja (Po, 27. 6. 2022 - 08:06)

Holky
, ten věk není nic proti nikomu, holt po padesátce už to není jako po čtyřicítce a tak dál a dál ;-)

Alena (Čt, 16. 6. 2022 - 17:06)

Děvčata, nahazuji téma: TEP, hmotnost, diety, životní styl před i po TEP. Určitě si Věrka i Pájja vzpomenou na mého plicaře a jeho rýži, kozí sýry a další nesmysly. Dnes jsem byla na kontrole na plicním u jiné Dr. (velmi milé a vstřícné), protože on skončil, odstěhoval se na venkov :-). Ale k věci: Vždy jsem byla štíhlá, sportovala, ale po hysterektomii, resp. po užívání hormonální substituce jsem začala pozvolna nabírat na váze. Nejdřív jsem to nijak neřešila, ale pak už to bylo nutné. Nebudu se rozepisovat, ale skoro 20 let jsem na různých "osvědčených" dietách, vždy zhubnu, celkem dlouho se držím, ale pak se zase zpátky vracím k tomu, jak jsem byla celý život zvyklá, aniž bych se přejídala. Nejvíc jsem vážila, když mě zlobily oba klouby a já kvůli bolestem si nebyla ani schopná ohřát jídlo buď od manžela (uměl cca 3 jídla), nebo přichystané z hospody a jedla jen suché rohlíky, oplatky a čokoládu. Po "o", když jsem se trochu zberchala, jsem oblevila proteinovou dietu a pod lékařským dozorem (pak už jen s výživářkou) jsem ji víc jak rok držela a opravdu velmi výrazně zhubla (a dlouho i poté jsem si držela jiné stravovací návyky, do kterých se postupně tou dietou člověk dostane). Jenže názory lékařů: Operatér nadšen, bývalá internistka mi řekla, že jsem se zbláznila, že musím aspoň 10 kg přibrat, praktická si myslela, že jsem nějaká mladice, co jde vyzvednout mamince léky, lékař z mam. poradny nenápadně zkoumal, zda nejsem nemocná, to nakonec ale všichni, kdo mě dlouho neviděli. Já byla spokojená, ale jen pár let. Navíc i věk je tady a já už nejsem schopná vařit každému něco jiného, manžel je zastáncem klasické české kuchyně. Kvůli všem těm dietám už nepozřu víc než mini-porci a stejně nejsou žádné viditelné výsledky. Tak jsem si na netu objednala KETOFIT kvůli internistovi, který když nezhubnu, tak mi hrozí infarktem. Já už ani nevím, kvůli komu hubnu, jestli kvůli doktorům, kdy má každý jiný názor, nebo kvůli sobě (když to stejně pak do budoucna nevydržím). Každopádně jedu "brzda-plyn" a to je špatně. Když si čtu od Pájji Florentýnu (pěkně to má udělané), tak si pak musím dát aspoň salátovou okurku, přestože bych si tedy dala rozhodně něco chutnějšího. Jak to máte děvčata vy? Jinak ještě ke své nové plicařce: Veškerá vyšetření dopadla natolik dobře, že jí stačí mě vidět až za rok. Obézní prý nejsem (to by se projevilo dýcháním na všech těch vyšetřovacích "mučidlech"), ale když pár kil sundám, bude to jen pro mě dobře. Ani následky Covidu se neprojevily. Tož tak. PIŠTE !!!

Pájja (Pá, 17. 6. 2022 - 06:06)

Alenko, téma "diety", to by mohla být diskuse možná delší než tepky :D. Ano, také patřím do kategorie, kde štíhlá postava není zadarmo a pár výkyvů mám za sebou. Bohužel tělo si vše pamatuje. Nikdy nešlo o nějaké extra velké množství kg, ale i tak. Přes dvacet let mám ve skříni rifle, rovný střih, odlehčená riflovina, ale absolutně nepružné, takže jako indikátor rozměrů ideální. Dávno je nenosím, ale jsou lepší než váha. Ještě se mi nestalo, že bych je nezapla, rozdíl je v nacpání či vycpání jejich prostoru. Ideální je, když je svlíkám zapnuté (současný stav). Jsem člověk, co máělrád systém a řád v práci, životě, ale ne ve svém jídelníčku. To už také neplatí. Nikdy jsem nedokázala držet striktní diety podle nějakého předem daného jídelníčku, vždy jsem jela svoje metody - vynechat pečivo, přílohy, přidat víc pohybu, hlavně omezit sladkosti. Nemusím oplatky, brambůrky, miluji kvalitní čokoládu a ovoce. Nesnáším zeleninu. Takže nějaké hladové jídelníčky mě nechávají v klidu. Jenomže se přehoupla čtyřicítka a tělo se začalo i asi díky hormonům měnit. Najednou se nastěhovalo ke mně břicho. Fuj, na to jsem nebyla zvyklá, zadek jo, ale štíhlý pas. Do toho začaly stávkovat klouby. A kila se plíživě lepila. Nastala jejich likvidace, operace, ale tím i omezení pohybu, a zase pár kilo parazitovalo na mém těle. Jsem odpůrce jakýchkoli zkratek, což jsou pro mne Keto a jiné diety. Žádné drahé koktejly, místo jídla pytlíková strava, neeee! Podotýkám, celá roky nesnídám, nejím pravidelně, a není to problém, jak někteří tvrdí. Jsem zvyklá si jít hned ráno zacvičit, zaplavat.... Roky sleduji výživového poradce Josefa Michala Tótha. Mladý kluk, ale moc se mi líbí jeho názory. Jsem i v jeho fb skupině, kam je bohužel velký problém se už dostat. Ale opravdu doporučuji. A tak jsem ho četla a četla, až jsem se naštvala, teorii ovládám, jde se na praxi. Podle jeho kalkulačky jsem si spočítala bazální metabolismus, spočítalo to další údaje, první týdny jsem si všechno jídlo zapisovala, vážila. Po čase jsem stáhla do mobilu kalorické tabulky, nastavila si tam hodnoty od Michala, a začala natvrdo vše počítat. A zjistila jsem, jak blbě a hlavně málo jsem jedla. Pár týdnů nic, pak kila potichoučku zmizela a nechce se jim vracet. Naučila jsem se jíst! Hlídám si už bez zapisování bílkoviny, odhadnu sacharidy, tuky, to je základ. Je to náročné, ale výsledek je nový životní styl. Jím v podstatě všechno co mi chutná. Samozřejmě, občas se člověk nacpe víc, a co? Tělo ví, že dostane co má, tak nemá potřebu ukládat. A samozřejmě pohyb. Prostě u hubnutí platí jediné - příjem musí být v deficitu k výdeji, ale nikdy nesmí dostat méně, než je jeho bazál (hodnota, při které funguje), jinak ukládá i vypitou vodu. Přikládám odkaz, koho by to víc zajímalo. Pod kalkulačkou se dá rozkliknout spousta rad a návodů. Hezký den všem! https://www.michaljoseftoth.cz/kalkulacka P.S. Kalorické tabulky nyní opěvuje Michal David. Tvrdí, že poprvé v životě zhubnul a nenabírá. Drží je i jeho žena, Zounar..... :D

Věra (Pá, 17. 6. 2022 - 08:06)

Tak tohle je téma na román. To musím na počítač, to na mobilu nejde :-)

Věra (Pá, 17. 6. 2022 - 08:06)

Tak tohle je téma na román. To musím na počítač, to na mobilu nejde :-)

Blanka (Ne, 12. 6. 2022 - 23:06)

Jsem tři roky po TEP kyčle byla jsem operována v Plzni na Lochtině .Vaši diskusi sleduji asi tři roky.Byla pro mě vždy prospěšná a vždy jsem čerpala z
vašich rad a infomacích Děkuji že tato diskuse je stále je živá

Reklama

Přidat komentář