Reklama

Totální endoprotéza kyčle

Pájja (So, 25. 6. 2022 - 08:06)

Asi moc objektivně rozdíl mezi oběma druhy berlí neposoudím. Když mi bylo 14, byly uhelné prázdniny a já milovnice bruslení si při piruetě na plácku u domu zlomila kotník a ještě jedna kost naštípla asi 20 cm. Dvě rovnání v narkóze, týden v nemocnici, tehdy žádné šrouby, sádra až po třísla a k tomu všemu hnusné podpažní berle. Jak já je nenáviděla tři měsíce se sádrou i měsíc po sundání. Jak já záviděla všem "babkám" co chodily s franckami. Takže když jsem je vyfasovala při tepce, byla jsem "šťastná" :D S těmi podpažními jsem tři měsíce byla doma, ven a do školy až bez sádry, která byla fakt těžká. Jen jsem jezdila na kontroly autem. Mamka byla tehdy na mateřské s mojí sestrou, servis zajištěný. Ale život s franckami mi přišel v pohodě, vychytávky člověk zvládl a je fakt, že po šesti týdnech jsem je doma mohla odložit, což hodně ulehčilo život. Můj závěr - francouzské berle jsou esteticky hezčí doplněk outfitu :D

Věra (So, 25. 6. 2022 - 17:06)

Pájjo, já to měla skoro taky tak. V sedmnácti na lyžáku (neuměla jsem vůbec lyžovat, ale nebála jsem se - pak už ano) jsem si zlomila pravý kotník - vnitřní vykloubený, vnější zlomený a celý poposazený doleva. Taky mi ho rovnali 2x v narkóze, ale dali mi sádru jen pod koleno. Napřed jsem měla kotník vyhnutý dovnitř aby se sesadil vnitřní kotník a asi po měsíci mi dali nohu rovně aby mohl srůst ten vnější a natočili mi podpatek, na který jsem nesměla šlapat. A měla jsem vysoké berle. Tehdy dřevěné a myslím, že i držadla do ruky byla dřevěná. Stalo se to v půlce března a abych dochodila ročník - byla jsem ve druháku na průmce - musela jsem s nimi do školy. Táta mi vozil ráno tam a pak jsem musela čekat až mi po práci zase vyzvedne (byl voják, tak někdy až do pozdního odpoledne). Měla jsem na dlaních puchýře od madel, na nohu jsem nesměla šlapat až asi do poloviny června, pak mi dali zinkoklih do konce června a pak mi vzali berle :-) Už tehdy jsem vlastně natrénovala na to, co teď používám. Ještě po první TEP jsem měla berle po tchýni. Dřevěné, těžké, ale s vyměkčenými držadly i v podpaží. Vůbec jsem nevěděla, že jsou i jiné, lehoučké kovové, až v nemocnici jsem je viděla. Škoda, že jsem nenašla tuhle diskuzi dřív. Zase na druhou stranu mám vysoké berle ráda. Jsem podepřená až do podpaží (musí zůstat centimetr volný a vzpírat se na dlaních), taková jistější než na fr. holích. Sešla jsem se teď na rehabilitaci se známým, který dostal hole hned po operaci kolene a chodil takový přiohnutý. Mně je povolili až 3 týdny po operaci a je pravda, že jsou takové - jak ty píšeš - esteticky hezčí :-) A doma jsem berle měla v kuchyni, protože s nimi jsem si dokázala i leccos přenést. Každé mají svoje výhody a nevýhody. Třeba hole strašně padají a mě 2x praštila tím tvrdým koncem pod loktem do palce na noze, až mi slezl nehet. Ale před reoperací jsem s nimi chodila vlastně půl roku před operací a pak ještě skoro 4 měsíce po operaci. A byla jsem ráda, že je mám. Celkově mi nevadí ani jedny. Hlavně, že pomůžou chodit. Ale co nechápu je chození s holemi s držadly otočenými dozadu. Jde se s nimi jen jako pro jistotu, ale kdyby se něco stalo, třeba klopýtnutí, jsou k ničemu. Před první TEP jsem byla v lázních v Bohdanči, tam jsem to prvně viděla a hlavně u takových frajerů a frajerek vyššího věku. Asi si s nimi připadali už víc zdraví a samostatní :-).

Alena (Ne, 26. 6. 2022 - 14:06)

Věrko, jen krátce k holím s držadly otočenými k sobě. To zde bylo kdysi používáno při odkládání holí jako vychytávka. Mně operatér doporučil odložit obě naráz, nechodit jen o jedné. Takže na rovince jsem nejdříve zkoušela jít právě s těmi držadly k sobě (šlo pouze o oporu), ale zase po chvíli zpět do správné polohy. Takhle jsem trénovala dost dlouho, než jsem se holí zbavila zcela. Ale jinak máte děvčata pravdu, že jak FH, tak vysoké berle mají při různých příležitostech svoje pro a proti, ty nízké vypadají o hodně lépe :-) ... Táně jsem nenapsala, vždyť si píšeme tady. Mimo to mám podobný pocit jako Věrka. Navíc našeho operátora koupil Vodafone a zrušil nám naše předchozí letité mailové adresy. Mám tedy novou a tu po zkušenostech s trolly z posledních měsíců do placu nedám. A k Tánině blogu. Vy jste si ho zaplatily? Já při jednom placení přes internet bankovním převodem jsem se stala obětí nepěkného podvodu (naštěstí nešlo o velkou sumu), takže od té doby sice objednávám různé zboží, ale vyzvedávám ho a platím v zásilkovně. Je jich tu v okolí několik, v Praze totéž. A jsou otevřené celý týden až do večera, vč. víkendů. Všem hezký den a snad zase brzy ahoj.

Pájja (Po, 27. 6. 2022 - 07:06)

Alčo, Táni blog jsem si pročetla volně přístupnou část. Nemám problém cokoli zaplatit online na stránkách, které mám buď ověřené, nebo mají dobré recenze, běžně nakupuji na eshopech, tam snad víc než v obchodech, platím předem, Táni bych taky věřila, ALE. Možná před operací, lačnící po informacích, bych to určitě udělala, ale nyní už jsem přemýšlela, zda mě obohatí o nové informace. Určitě bude přínosný "čekatelům", možná by potřeboval větší propagaci. Problém vidím malinko v tom, že je blog psaný mladou pacientkou se zcela jiným životním stylem, než pacienti o generaci starší. Ano, jsme s Táňou trošku výjimky ve věku, kdy jsme totálky nafasovaly. Proto bych trošku ubrala z toho, že po operaci můžeme opět cokoli bez omezení. To si já osobně až tak nemyslím. Ano, chodím opět do fitka, ale cvičím jinak. Nebo spíše ne vše si dovolím, bojím se, šetřím se. Ale těžko soudit, když neznám hlavní obsah. Klobouk dolů, že se do toho pustila, je vidět, že si dala záležet, strávila na jeho tvoření určitě spousty hodin. Tak a teď se obleču a jdu si dát dvě hodinky do těla, pak kolárium a odpoledne práce. Ale to neplatí pro každého, protože chápu, že s věkem přibývají i další zdravotní problémy. Tak dokud to jde, užívám si. Krásný den všem!!!!

Pájja (Po, 27. 6. 2022 - 08:06)

Holky
, ten věk není nic proti nikomu, holt po padesátce už to není jako po čtyřicítce a tak dál a dál ;-)

Alena (Čt, 16. 6. 2022 - 17:06)

Děvčata, nahazuji téma: TEP, hmotnost, diety, životní styl před i po TEP. Určitě si Věrka i Pájja vzpomenou na mého plicaře a jeho rýži, kozí sýry a další nesmysly. Dnes jsem byla na kontrole na plicním u jiné Dr. (velmi milé a vstřícné), protože on skončil, odstěhoval se na venkov :-). Ale k věci: Vždy jsem byla štíhlá, sportovala, ale po hysterektomii, resp. po užívání hormonální substituce jsem začala pozvolna nabírat na váze. Nejdřív jsem to nijak neřešila, ale pak už to bylo nutné. Nebudu se rozepisovat, ale skoro 20 let jsem na různých "osvědčených" dietách, vždy zhubnu, celkem dlouho se držím, ale pak se zase zpátky vracím k tomu, jak jsem byla celý život zvyklá, aniž bych se přejídala. Nejvíc jsem vážila, když mě zlobily oba klouby a já kvůli bolestem si nebyla ani schopná ohřát jídlo buď od manžela (uměl cca 3 jídla), nebo přichystané z hospody a jedla jen suché rohlíky, oplatky a čokoládu. Po "o", když jsem se trochu zberchala, jsem oblevila proteinovou dietu a pod lékařským dozorem (pak už jen s výživářkou) jsem ji víc jak rok držela a opravdu velmi výrazně zhubla (a dlouho i poté jsem si držela jiné stravovací návyky, do kterých se postupně tou dietou člověk dostane). Jenže názory lékařů: Operatér nadšen, bývalá internistka mi řekla, že jsem se zbláznila, že musím aspoň 10 kg přibrat, praktická si myslela, že jsem nějaká mladice, co jde vyzvednout mamince léky, lékař z mam. poradny nenápadně zkoumal, zda nejsem nemocná, to nakonec ale všichni, kdo mě dlouho neviděli. Já byla spokojená, ale jen pár let. Navíc i věk je tady a já už nejsem schopná vařit každému něco jiného, manžel je zastáncem klasické české kuchyně. Kvůli všem těm dietám už nepozřu víc než mini-porci a stejně nejsou žádné viditelné výsledky. Tak jsem si na netu objednala KETOFIT kvůli internistovi, který když nezhubnu, tak mi hrozí infarktem. Já už ani nevím, kvůli komu hubnu, jestli kvůli doktorům, kdy má každý jiný názor, nebo kvůli sobě (když to stejně pak do budoucna nevydržím). Každopádně jedu "brzda-plyn" a to je špatně. Když si čtu od Pájji Florentýnu (pěkně to má udělané), tak si pak musím dát aspoň salátovou okurku, přestože bych si tedy dala rozhodně něco chutnějšího. Jak to máte děvčata vy? Jinak ještě ke své nové plicařce: Veškerá vyšetření dopadla natolik dobře, že jí stačí mě vidět až za rok. Obézní prý nejsem (to by se projevilo dýcháním na všech těch vyšetřovacích "mučidlech"), ale když pár kil sundám, bude to jen pro mě dobře. Ani následky Covidu se neprojevily. Tož tak. PIŠTE !!!

Pájja (Pá, 17. 6. 2022 - 06:06)

Alenko, téma "diety", to by mohla být diskuse možná delší než tepky :D. Ano, také patřím do kategorie, kde štíhlá postava není zadarmo a pár výkyvů mám za sebou. Bohužel tělo si vše pamatuje. Nikdy nešlo o nějaké extra velké množství kg, ale i tak. Přes dvacet let mám ve skříni rifle, rovný střih, odlehčená riflovina, ale absolutně nepružné, takže jako indikátor rozměrů ideální. Dávno je nenosím, ale jsou lepší než váha. Ještě se mi nestalo, že bych je nezapla, rozdíl je v nacpání či vycpání jejich prostoru. Ideální je, když je svlíkám zapnuté (současný stav). Jsem člověk, co máělrád systém a řád v práci, životě, ale ne ve svém jídelníčku. To už také neplatí. Nikdy jsem nedokázala držet striktní diety podle nějakého předem daného jídelníčku, vždy jsem jela svoje metody - vynechat pečivo, přílohy, přidat víc pohybu, hlavně omezit sladkosti. Nemusím oplatky, brambůrky, miluji kvalitní čokoládu a ovoce. Nesnáším zeleninu. Takže nějaké hladové jídelníčky mě nechávají v klidu. Jenomže se přehoupla čtyřicítka a tělo se začalo i asi díky hormonům měnit. Najednou se nastěhovalo ke mně břicho. Fuj, na to jsem nebyla zvyklá, zadek jo, ale štíhlý pas. Do toho začaly stávkovat klouby. A kila se plíživě lepila. Nastala jejich likvidace, operace, ale tím i omezení pohybu, a zase pár kilo parazitovalo na mém těle. Jsem odpůrce jakýchkoli zkratek, což jsou pro mne Keto a jiné diety. Žádné drahé koktejly, místo jídla pytlíková strava, neeee! Podotýkám, celá roky nesnídám, nejím pravidelně, a není to problém, jak někteří tvrdí. Jsem zvyklá si jít hned ráno zacvičit, zaplavat.... Roky sleduji výživového poradce Josefa Michala Tótha. Mladý kluk, ale moc se mi líbí jeho názory. Jsem i v jeho fb skupině, kam je bohužel velký problém se už dostat. Ale opravdu doporučuji. A tak jsem ho četla a četla, až jsem se naštvala, teorii ovládám, jde se na praxi. Podle jeho kalkulačky jsem si spočítala bazální metabolismus, spočítalo to další údaje, první týdny jsem si všechno jídlo zapisovala, vážila. Po čase jsem stáhla do mobilu kalorické tabulky, nastavila si tam hodnoty od Michala, a začala natvrdo vše počítat. A zjistila jsem, jak blbě a hlavně málo jsem jedla. Pár týdnů nic, pak kila potichoučku zmizela a nechce se jim vracet. Naučila jsem se jíst! Hlídám si už bez zapisování bílkoviny, odhadnu sacharidy, tuky, to je základ. Je to náročné, ale výsledek je nový životní styl. Jím v podstatě všechno co mi chutná. Samozřejmě, občas se člověk nacpe víc, a co? Tělo ví, že dostane co má, tak nemá potřebu ukládat. A samozřejmě pohyb. Prostě u hubnutí platí jediné - příjem musí být v deficitu k výdeji, ale nikdy nesmí dostat méně, než je jeho bazál (hodnota, při které funguje), jinak ukládá i vypitou vodu. Přikládám odkaz, koho by to víc zajímalo. Pod kalkulačkou se dá rozkliknout spousta rad a návodů. Hezký den všem! https://www.michaljoseftoth.cz/kalkulacka P.S. Kalorické tabulky nyní opěvuje Michal David. Tvrdí, že poprvé v životě zhubnul a nenabírá. Drží je i jeho žena, Zounar..... :D

Věra (Pá, 17. 6. 2022 - 08:06)

Tak tohle je téma na román. To musím na počítač, to na mobilu nejde :-)

Věra (Pá, 17. 6. 2022 - 08:06)

Tak tohle je téma na román. To musím na počítač, to na mobilu nejde :-)

Blanka (Ne, 12. 6. 2022 - 23:06)

Jsem tři roky po TEP kyčle byla jsem operována v Plzni na Lochtině .Vaši diskusi sleduji asi tři roky.Byla pro mě vždy prospěšná a vždy jsem čerpala z
vašich rad a infomacích Děkuji že tato diskuse je stále je živá

Blanka (Ne, 12. 6. 2022 - 23:06)

Jsem tři roky po TEP kyčle byla jsem operována v Plzni na Lochtině .Vaši diskusi sleduji asi tři roky.Byla pro mě vždy prospěšná a vždy jsem čerpala z
vašich rad a infomacích Děkuji že tato diskuse je stále je živá

Blanka (Ne, 12. 6. 2022 - 23:06)

Ahoj děvčata zkouším spojení

Pájja (Ne, 12. 6. 2022 - 22:06)

Ahoj holky! Jj, diskusi jsem objevila před operací, už je to víc jak šest let. A protože dobří holubi se vracejí, pořád ji mám uloženou v pc, noťasu i mobilu s rychlým přístupem, abych byla v obraze. Tolik cenných rad pohromadě nikde není. Potkala jsem tady i dobrou duši, která si vás hlavně četla, Johanku. Spojily jsme se přes email, operoval ji stejný primář jako mě, tak mi dala rady týkající se pobytu v nemocnici, což bylo skvělé. Bohužel se mi splašil mobil a vymazal dost kontaktů ze SIMky. Tak jestli Johanko čteš, zdravím!!!!!
Každý tady má za sebou buď kus cesty před sebou nebo za sebou, určitě je fajn hledat i dávat odpovědi.

Táňo, gratuluji, na tvém blogu je vidět, že jsi odvedla kus práce a hlavně ti začal nový, spokojený život. Vypadáš skvěle, úplně záříš :D Přeji ti mnoho po informacích lačnících čtenářů. Já mám roky oblíbený blog Kuchařka pro mou dceru. I když si myslím, že umím skvěle vařit i péct, moc ráda si tam čtu, Florentýna to má úžasně podané. Dokonce jsem v jejím klubu, každý týden mi přistane recept s povídáním v mailu. Nemám ráda kuchařky, jediná, podle které jsem kdysi začínala byla Kuchařka naší vesnice, určitě ji máte doma. Recepty hledám na netu, tak jsem našla i tento blog. Kuchařské knihy si tam neplatím, ale své čtenáře si našly. Je tam ale spousta receptů a rad volně přístupných. Mrkněte, hezké čtení, jen mě vždy pak honí mlsná :D

Mějte se krásně, pište, nahoďte téma, ať je co číst a komentovat :-)

Věra (So, 11. 6. 2022 - 12:06)

A už ani pes neštěkne, podařilo se o co ten ratlík usiloval. A není ani co číst. Byly to blbosti, ale alespoň něco :-) Jsem zvědavá, jestli se zase někdo objeví. Nebo pište alespoň vy, děvčata, co děláte, jak se máte? Hezký víkend všem.

Alena (So, 11. 6. 2022 - 18:06)

Věrko, tak já si tedy "štěknu" :-) ... Tato diskuze byla založena v r. 2003 a na rozdíl od jiných na doktorce (a že jich je a bylo) stále trvá a já pevně věřím, že neskončí. Na rozdíl od od ostatních diskutujících, kteří slibovali, že už zde z vděčnosti zůstanou pořád, jsem tento slib splnila jen já, pak ty a Pájja. Když pominu Alču, která zde byla přede mnou, ale objevila se až při druhé "o", tak jsem tu vlastně "služebně" nejstarší, a tak si myslím, že se nikdo neurazí, když si dovolím celou diskuzi zpětně zhodnotit. Vždy se tu postupně tvořily party "TEP a před TEP", kdy šlo samozřejmě o dotazy, rady, vychytávky a vzájemnou podporu. Tu vzájemnou a potřebnou podporu podtrhuju. I u té party přede mnou se prolínaly záležitosti rodinné a osobní, což podle mého názoru do této diskuze patří, protože je to povídání lidské, nikoli odborné a života s TEP či před se to týká. Ta první parta se v závěru skamarádila a dokonce se pak všichni sešli někde v restauraci (tak nějak si to pamatuji). Za mne se také na diskuzi sešla parta, do které jsem nejdříve nesměle napsala, že mě čeká TEP a že se bojím. Zkouška, zda to vůbec funguje. A hned se mi ozvala Mirka. Na její jméno a odpověď nikdy nezapomenu, protože byla první: Ali neboj. Pak se budeš kolébat jak kachna, ještě teď se mi manžel směje, když mě vidí - tak nějak to bylo :-). Poté se přidali ostatní, ale byli tam i stejní nováčci jako já. A už se to pro mě rozjelo a nikdy neskončilo. Sblížily (to už jen ženské) jsme se už natolik, že kdokoli vyrážel na "o", večer byla rozlučka a pak někdo z nás dával do diskuze zprávy z nemocnice. Buď já, nebo tehdejší Yvona. Řešily jsme ale např. i rozvod. "Majla" dostala konečně termín operace a k tomu ten samý den jí sdělil manžel, že dává žádost o rozvod, protože si chce ještě v životě něco užít, ale i další osobní věci, které už vždy v našem případě budou souviset s TEP, i když ji v příspěvku nezmíníme (jen bylo méně škodlivců než poslední dobou). A takových part tu bylo mnoho: vždy to začalo bolestmi a vším, co s tím souvisí, pak to skončilo přátelstvím. Průběžně se to opakovalo, nakonec rozpadlo, ale následně se objevila další parta. Tu poslední jsem zažila s tebou, Danou, Dančou, Helenou, Yvonou a dalšími, vč. našich vánočních a novoročních přípitků. Helena už dávno nepíše, tak jsem se tedy na její úkor "postaršila" v tom našem současném uskupení, ale byla to nejlepší část diskuze, kterou jsem tu zažila. Kdybych byla úplným nováčkem, tak přesně to mě povzbudí: strach, nadhled, sranda, a to i od těch, kterým bylo blbě. Tak Věrko, tolik zatím ode mne ...Tato diskuze je už 13 let mojí srdeční záležitostí, takže přes veškerý blázinec, co tu teď je (snad byl), kdy už člověk pomalu neví, kdo je kdo, zůstávám. A pokud by ses ptala mě, jak se mám, tak ti odpovím: Ani se neptej :-) ...To ale zase někdy příště. Všem pozdrav a hlavně pište!!!

Věra (Ne, 12. 6. 2022 - 08:06)

Ali, ano, naše diskuze byla moc krásná. Taková, jak by si povídaly kamarádky. Když jsem ji našla já, byla jsem skoro rok po první TEP a moc jsem litovala, že jsem ji neobjevila dřív. Spoustu rad co před
operací, ale i po operaci, jsem přečetla až dodatečně. První, co jsem napsala byla reakce na odpověď Heleny. Řešily se lázně po operaci a ona odpověděla, že ona po TEP do lázní nejela, protože někdo musí pracovat, aby se důchodci mohli válet v lázních. A byla jsem zaháknutá :-) A pak jsem si začala psát s Danou, která taky zjišťovala jak to je při operaci. A k téhle diskuzi jsem odbíhala i o reklamách ve filmu, smály jsme skoro pořád. Po návratu z nemocnice jsem četla zpátky o čem jste psaly a brečela jsem smíchy. Z té doby je tvůj výrok - tělo si řekne, co potřebuje. Moje řekne dej sem buřta a dám mu buřta :-). To se nedá zapomenout. Ta legrace je při léčení moc potřeba. Takže ano, pište všichni, co sem kouknete a nedejte se odradit "trefnými" řečmi. Krásnou neděli.

Tana (Ne, 5. 6. 2022 - 08:06)

Pajjo, Věrko, Alenko, napište mi - prosím - na [email protected], bude mi ctí.

Věra (So, 4. 6. 2022 - 12:06)

Táňo, taky jsem koukla. Jak píše Alena, je z tvého psaní vidět, jak jsi ráda, že si užíváš nohy jako by byla zdravé. A o tom to všechno je. Já jsem tuhle diskuzi našla až skoro rok po první TEP, ale hodně jsem se tu dozvěděla. A i hodně jsem sem psala svoje postřehy a zkušenosti. Užij si všechny radosti léta a ať se ti dobře chodí.

Alena (Pá, 3. 6. 2022 - 13:06)

Děvčata, u mne moje problémy s kyčlemi začaly dost netradičně. První atak přišel po jedné z našich letních brdských túr. Nejdříve pohoda, ale když jsem si sedla večer k počítači a pak vstala, tak mě prudká bolest v pravém kyčli srazila zpátky na židli. První, co mě napadlo, že jsem si při tom sezení skřípla nerv. Bolest trvala cca 3-4 dny, já kulhala a pak jako když utne. Tudíž jsem to celé hodila za hlavu, a to až do Vánoc. To jsem měla hodně lítání kolem dárků a různých večeří (u stromečku jednou s rodinou manžela, podruhé s mojí rodinou a v době adventu dvoje narozeniny a jeden svátek. Všechno samozřejmě u nás doma. Před Štědrým dnem mě to sejmulo znovu, to jsme měli "stromeček" s manželovou rodinou. Po večeři začalo rozdávání dárků a jak jsem vstala z křesla, abych opět "konala", tak zase ta náhlá a prudká bolest, která me tentokrát srazila na kolena. Chtěla jsem rychle vstát, ale bolest už mi to nedovolila. Bohudík jsem pila kafe a vodu a nebyla tak v podezření (kor před manželovou rodinou), že se válím po zemi nalitá. Štědrý den a večer (to zase s našimi) jsem přežila jen tak tak a na Boží hod jsme odjeli na 14 dnů na chalupu, kde jsem si odpočinula a bolest už nebyla tak hrozná. Po návratu do Prahy to začalo znovu, ale kromě kloubu také třísla, stehno a bederka. Já blbec jsem přistoupila na to, že se na mě podívá manželova fyzioterapeutka. Ta usoudila, že mám zablokovaná esíčka a ve výsledku mi po několika návštěvách vyvolala malér i v druhém kloubu. Ty samé bolesti k tomu, kolena se přidala později. Nevěděla jsem, ke komu jít: neurologie (tu preferoval manžel, protože mě bolelo i v zádech), revmatologie (viz moje kamarádka výše) nebo ortopedie. Nakonec jsem přes domácí protesty šla k praktické. Ona je ještě ta "stará škola", která dává žádanky. Ta mě vyšetřila, vyslovila podezření na artrózu a poslala na ortopedii. Ostatní už znáte. Všem přeji hezký den.

Jana (Pá, 3. 6. 2022 - 20:06)

Presne , ako by som citala o sebe, mame to podobne, na Vianoce tiez, sli sme k mame, museli ma podopierat, isla som ako opita. Zaujimave na tom bolo, ze , jeden den uplne zle a niektory den som chodila normalne. Naspat som to uz nedala a musela som si pockat na povoz, sanky :D , chvalabohu za ten poprasok. U mna je to fakt kombinacia, mam aj zaseknuty nerv, vyskocene platnicky , aj tie triesla...... Takze celkom vies, ako sa asi citim, aj ake hrozne to bolo . Mam muza, aj mamicku, ktora mi pomaha bez nej by to neslo, je jej luto samozrejme, ako som dopadla. Mala mi tiez vlemi pomaha, nosi mi veci, stara sa, ked bolo zle , doniesla mi chuda skateboard, aby som sa aspon trochu pohla. Mna tiez boleli len triesla vobec nie klby. Navyse, ako Viera sale omiela toho ortopeda, jeho prva reakcia bola, ze nevidi ortopedicky problem, ale neurologicky a poslal ma pre istotu na RTG, pozeral aj panvu, vraj ok (na jednom z rtg sa ale pisalo, sikme postavenie panvy ako pri kratsej nohe , kazdy si svoje hovori a kazdy inak ) nalsdne na alsej kontrole som doniesla to CD a to uz poznas, tiez mam tie prenesen bolesti,koleno ,pod kolenom az dolu noha ... Sranda bola, ze postavite sa na dravu nohu a ja ze a to je ktora? :D Chrupavky su fuc,kost na kost. Druhu op povedali o 3 az 6 mes. Vcera som bola na stehy, na stojaka mi to vycvakli a isla som. Typ ,ani material nemam v sprave.Ale vraj titan a zinok v komb s keraikou, popytam sa na poistovni presne. Ako som vcera pochodila, zas ma boello trieslo na tej operovanej, asi kym si ten sval zvykne... A tych liekov, co som pojedla, to hned rano, aby sa aspon trochu dalo , pracovala om skoro do konca , pred operaciou. Najhorsie bolo v praci vstat zo sedu a ist na wc ..no hrozne.
Este k tomu reum och, och je ochorenie, to je sjogrenov syndrom ,mam ho od 15, opuchy noh, petechie, vysoka sedimentacia, ked nasadili antimalarika , sedim klesla a zas aj biele krvinky, takze by ma neoperovali, tak vysadili .Som bez liecby, takze idem skusit AIP protokol, ten mi pomohol. Neuro och sa pridalo neskor myastenia gravis, to je tiez pribeh .... u nas pozitivne protilatky proti Achr, tak som bola odoslana do myastenickeho centra, kde mi odobrali protilatky opat, tam negaivne,.vraj ten labak predtym bol zly....EMG negativne, ale ze podla priznakov ,je to MG, zaver seronegativna MG , dali mi kortikoidy, nebrala som, no ked sa zhorsila rec, zacala som brat, brala som kortikoidy rok a potom sa toto cele udialo ..... Je to porste na knihu toto cele.
V sprave mri mam
AVN hlavice femnuru PDK FICAT ARLET obojstranne
koxartroza oboj
sekundarny FAI CAM a PINCER obojstr
synovitida, chronicka entezopatia hamstringov, m gluteus medius minimus,,to je ako reakcia okolitych tkaniv na tu nekrozu . Vsetko zapalene. svaly
Alenka , Ty sa drz , aj ostatni. nech to slape !

Reklama

Přidat komentář