Reklama

Kdy jste se naposledy pokakali

vilík (So, 8. 1. 2022 - 02:01)

No tak já jsem se přátelé posrala právě dneska a je to teda děsnej zážitek. Pracuju v open office a je nás tam 16, teď tedy díky Covidu míň, jsmě na dvě party. Měli jsme dneska poradu, měla bejt hodinová a nakonec to bylo skoro tříhodinový, šéfka ale nesnáší, když někdo v průběhu porady odchází i fakt jen na tři minuty na záchod. Už jsem byla celá zelená, křeče v břiše a zvedla se, že už fakt ale musim, tak po mně hodila pohled, že kam jako jdu, pět minut a končíme, to snad vydržíš, ne? Sedla jsem si zpátky, ale do minutky mě to chytilo znova, nestačila jsem se ani zvednout... měla jsem na sobě silonky, šaty a lodičky, plný kalhotky, teklo to ven, všecko komplet zesraný, i kancelářská židle, všichni začali ječet, šéfka taky a já brečet a jak jsem byla fakt ve stresu, ještě jsem se poblila, nepřála bych tohleto nikomu. Židli i koberec vyčistí, prej mi to dají k úhradě, já byla hotová, šla jsem domů a jak z toho mám ještě teď nervy, tak chodím na záchod furt a nevim, jestli budu schopná jít do práce.

Návštěvník (So, 8. 1. 2022 - 02:01)

tak to piš na kakání partnerky znám pár lidí kteří jsou lační po tom aby se to tam zase trochu oživilo

jghjg (So, 8. 1. 2022 - 01:01)

Natka je fake

Maťa (Pá, 7. 1. 2022 - 20:01)

Mám z toho mierne obavy, ale prežila by som to. Pohybujem sa v spoločnosti rozumných, empatických ľudí a dbám na to, aby to vždy vyzeralo ako nehoda. Keby si videl na nete, v takej situácii, svoju susedu, kamošku, rodinnú známu, alebo niekoho koho poznáš, čo by si robil? Vysmieval by si sa, snažil by si sa ju znemožniť, šíril by si to, alebo nejak inak to zneužil? Alebo si uvedomuješ, že ono sa to môže stať každému? Myslím, že nakoniec by vyzeral ako hlupák ten, kto by sa to snažil, takto úboho, zneužiť.

DFAS (Pá, 7. 1. 2022 - 22:01)

V tom případě ok. Kdybych viděl na netu někoho známého v podobné situaci, rozhodně bych toho nechtěl nějak zneužít.

Maťa (So, 8. 1. 2022 - 14:01)

Som presvedčená, že rovnako ako ty, ani moje okolie by to proti mne nezneužilo a ani by ma to nedehonestovalo. Iste by ma vnímali rovnako ako predtým.

Vašek (So, 8. 1. 2022 - 16:01)

No, já bych si tím až tak jistý nebyl. Pokud ti bude chtít někdo ublížit, tak se pak hodí všechno. Já když jsem onehdy musel jít asi 3/4 hodiny ve stavu, který tu nedávno někdo trefně pojmenoval stylem, zesraný jak batole, tak jsem měl největší hrůzu právě z toho, že to někdo uvidí a já budu mít pak ostudu. A že by se tací nepochybně našli, co by to využili. Už slyším poznámky ve stylu, no jo, pan inženýr - měl jsem akorát dodělanou vejšku - si neumí ani dojít na záchod a tak podobně. Lidi jsou svině. Samozřejmě ne všichni, ale předem to kollikrát nepoznáš.

Maťa (So, 8. 1. 2022 - 17:01)

Síce súhlasím, že môžeš mať pravdu, no vsádzam na to, že moji priatelia a rodina sú skvelí ľudia a cudzí ma veľmi nezaujímajú. Stále si totiž myslím, že ľudia medzi ktorými sa pohybujem, by za idiota mali toho, kto by to chcel zneužiť, nie mňa. Opakujem sa, ale naozaj som si istá, že v očiach mojich blízkych, by ma to nedehonestovalo. Každý inteligentný človek si uvedomuje, že hnačka môže chytiť každého a môže to skončiť aj nehodou. Okrem toho, mám rada takú hanbu a určite by som prežila, aj keby sa o tom deň-dva rozprávalo. :-) Je však pravda, že strácam zábrany, lebo doposiaľ som sa s negatívnou reakciou ešte nestretla, no môže byť, že raz dostanem takpovediac po nose a rýchlo s tým prestanem.

Vašek (Ne, 9. 1. 2022 - 15:01)

Přeji ti, aby ses ve svých přátelích a blízkých nemýlila. Ale jinak musím uznat, že jsi hodně zvláštní ženská. Hledáš potěšení a vzrušení v situacích, které jsou zpravidla pro ženy noční můrou. Nejen se podělat do kalhot, ale ještě navíc tak, aby tě u toho někdo viděl. Já když se mi to onehdy stalo, tak jsem nebyl ani tak vedle z faktu, že jsem se posral. Stane se, mažeš se v hovnech, ale dá se to vyřešit vanou a pračkou. Ale děsil mne fakt, že to někdo uvidí, jak jsem se zřídil. Ostuda se vyprat nedá. A ty se takhle producíruješ po špitále v cizí zemi před personálem. A že to asi muselo stát za to, když ti ta doktorka nechala poslat čípek. Zřejmě jí muselo být jasné, že v tom máš pičku zamatlanou tak, že to možná bude i uvnitř.
Anebo na té pumpě, když ses myla před kamioňačkou. Já když jsem se tehdy dával do pořádku, když jsem tam stát rozkročený ve vaně a umýval si kulky, ptáka, vymýval si hovna z chlupů, tak si vůbec nedovedu představit, že by se na mne měl u toho někdo dívat. A u tebe se úplně cizí ženská nejspíš mohla koukat, jak si umýváš pičku umatlanou od hoven.
Ale hlavně bacha, abys nepřestřelila. Můžeš taky padnout na nějakého úchylka, kterého to vydráždí tak, že se věci vymknou kontrole. A i kdyby ne, tak úplně stačí fakt, že si tě může kdokoliv natočit a vyfotit aniž to třeba budeš tušit. Klasiky třeba tou kamerou v autě, jak psala Irča.

Maťa (Ne, 9. 1. 2022 - 17:01)

Viem, som trafená. Musím to robiť takto, lebo pokakanie ako také, ma nevzrušuje. Vzrušuje ma práve tá hanba po nehode a dokonale si to užívam hlavne vtedy, keď počas nehody a bezprostredne po nehode som s niekým vo verbálnom kontakte, keď sa mi niekto prihovorí, keď niekto milo rieši moju nehodu, prípadne mi ponúkne pomoc. Preto to robím v prítomnosti jedného, dvoch, maximálne troch ľudí. Len tak na ulici, by som to nikdy neurobila, z toho by som nič nemala. Ak svedkami nehody sú jeden až traja ľudia, väčšinou sú milí a snažia sa pomôcť. V nemocnici som to urobila kúsok od dvoch báb, obidve boli lekárky, preto som predpokladala, že z toho nebudú robiť vedu a pochopia to. Na pumpe ma videla, respektíve prišla som do styku, len s tou kamioňáčkou. Nemyslím, že ma špehovala pri sprchovaní, lebo sprchovala som sa pri kamióne, ona sedela na druhej strane kabíny a mala zatiahnuté závesy. Stať sa môže čokoľvek, máš pravdu, ale stále zvažujem kde to urobím a aj pred kým to urobím. Nikdy do toho nejdem bezhlavo.

DFAS (Pá, 7. 1. 2022 - 20:01)

Pochcání do posrání se mi nechce věřit. Když má člověk sračku, kterou neudrží, znamená to, že obsahuje plno vody. A že se hned poté močák naplní tak, že povolí taky, to je skoro nemožné...

Vašek (Ne, 9. 1. 2022 - 19:01)

Tak to můžeš věřit, že to jde. Zažito na vlastní kůži. Především stav, kdy to neudržíš, nutně neznamená průjem. To jsem si myslel do svých třiadvaceti let taky. Průjem jsem neměl, a přesto jsem se totálně posral. Samozřejmě to nebylo úplně tuhé, byla to taková mazlavá kaše, ale rozhodně ne průjem. Ono když jsi hodně zaplněný a navíc střeva něco podráždí, tak může být nutkání tak úporné, že to neudržíš a přitom nejde o průjem. To byl asi můj případ. Nebyl jsem víc jak dva dny a na tahu u kamaráda jsem se rozhodně v jídle neomezoval. Ráno jsme dali výborně naložený hermelín a ten sýr v kombinaci s olejem byla asi ta poslední kapka. A to pochcání. Po ránu jsem dal pořádný hrnek čaje na zavodnění a k tomu sýru pak dvě pivka. Někam ty tekutiny musely. Musel jsem jít asi 3/4 hodiny a chtělo se mi víc a víc. Ulevit si normálně nešlo. Kulky i ptáka jsem měl komplet zamatlané. No spíš doslova potopené v hovnech. Prostě to bylo, že buď vydržím, nebo budu aj pochcaný. Tělo si zvolilo variantu číslo dva, když mi zbývala tak čtvrthodinka cesty. Nedalo se to. Prostě to ze mě najednou teklo a nepřestalo to, dokud jsem se nevyprázdnil. Souhlas s Irčou, že to je fakt nářez. A to holky jsou na tom ještě hůř, protože jim to z té pipiny teče rovnou mezi nohy do té největší hromady. Z toho, co Irča píše, bych hádal na podobný průběh. Nejspíš nebyla dva nebo tři dny kadit, k tomu asi vydatná konzumace všeho možného, tak to na oslavách bývá. A stejně tak to pochcání. Nevíme, jak dlouho potom ještě jeli. Měchýř se jí mohl normálně naplnit vlivem vypitých nápojů, k tomu ten stres z toho, že se posrala a bylo hotovo. Nebo u ní mohl zafungovat ten syndrom posledních metrů, kdy už máš záchod na dosah, myslíš, že už je to OK a najednou malér. Rozhodně věř, že to jde. Není sice o co stát, ale jde to.

Návštěvník (Pá, 7. 1. 2022 - 17:01)

teda to ti fakt nezávidím ale díky za příspěvek

Irča (Pá, 7. 1. 2022 - 16:01)

2)
Cesta dál už naštěstí probíhala bez zdržení a dalších problémů. To bylo dobře, protože mě se ke všemu ještě začalo chtít čůrat. A to by hodně zkomplikovalo dostání se doma do koupelny, kdybych nevydržela. Naštěstí jsem to tentokrát dala. Vysoukala jsme se z auta a s nohama co nejdál od sebe se opatrnými krůčky plazila do koupelny. Močový měchýř už byl opravdu neodbytný a já byla v situaci, kdy jsem opravdu nechtěla nějak křížit nohy a tisknout je k sobě. Své vykonal asi i stres z toho, co jsem prožila. Akorát, když jsem svlékala nezasažené oblečení horní poloviny těla, to přišlo. V leknutí jsem si uvědomila, že učurávám. Vletěla jsem do vany právě včas. Mezi mýma nohama právě v té chvíli nezadržitelně vytryskla horká záplava. Já se do toho nadělení v mých kalhotách navíc ještě počůrala. To nepřeju ani svému nepříteli. Byl to hrozný pocit, jak se to tam všechno rozřeďuje a stéká po nohách. Když jsem uviděla tu rychle rostoucí nahnědlou louži kolem mých bosých nohou, tak jsem začala bulet taky. Hanba, potupa, bezmocnost, to nejde ani popsat.
Pohled, když jsem se vysvlékla, byl úděsný. Byla jsem v podstatě od pasu dolů skoro celá podělaná. Fakt až na chodidla, jak to nedávno psala tuším Maťa. Očista byl další očistec. Dalo to dost práce ze sebe všechno smýt. Detaily psát nebudu. Kdo zažil, ví, a kdo nezažil, ten si to nepředstaví. Úplně nejhorší bylo dát do pucu houštinu v mém klíně. Tam už ani sprcha moc nestačila, jak to bylo namatlané, a musela jsem tomu pomoci rukou. Brrrrr, to bylo nechutné, hrabat do toho, cítit jak jsem co rozkousala a strávila. Při umývání prcků mi tohle nikdy nevadilo ani ždibcem, ale hrabat se v produktech vlastního zažívání se mi fakt eklovalo.
Nakonec jsem to nějak zvládla. Už jsem byla zase čistá. Sice jen na pohled, protože jinak mi bylo jasné, že pořád ještě smrdím. Dala jsem do pořádku vanu, abych se po konečné očistě už nemusela s ničím mazat. Přitom už jsem i cítila, jak zapáchám výkaly. Naložila jsem se do už umyté vany a vyplácala na sebe snad půl balení sprchového gelu, než jsem mohla mezi lidi. V mém případě tedy před manžela. Přehodila jsem přes sebe jen plášť a vylezla. Kvitovala jsem s povděkem, že manžel uklidil co bylo potřeba. Podle zvuku hudby jsem poznala, že je v pracovně u počítače. Vešla jsem a zůstala jako opařená. Na monitoru bylo video z naší kamery v autě. On mě fakt natočil, jak se s plnýma kalhotama šourám od auta. Hrůzný pohled. Ohromná hnědá mapa po celé zadnici a po stehnech skoro až ke kolenům. Bylo na první pohled poznat, jak šíleně jsem se pokadila.
Vyhrkla jsem, že to snad není možný, ať to proboha smaže. Zavřel počítač, šel ke mě, prohlížel si mě a na rtech mu pohrával zvláštní úsměv. Pak zapracovaly jeho ruce a plášť se odporoučel k zemi. Vzápětí jsem byla, tak jak mne příroda stvořila, přenesena do postele. Když si svlékal triko, tak jsem si všimla, že mu málem praskají spoďáry, jak ho má postavenýho. Nevím, co se dělo se mnou, ale ta moje mrška byla ve chvilce nachystaná k akci. Kvůli tomuhle to vlastně celé píšu. Za ty roky, co jsme spolu, byl sex u nás vždy na jedničku. Ani s početím dětí nebyl problém. Zadařilo se krátce poté, co jsem si řekli, že do toho půjdeme. Ale takový gejzír vášně jsem snad nikdy nezažila. Manžel byl jak samec v říji, k nezastavení, k neutahání. Než jsme si usnuli v náruči v poněkud zpustošené posteli, měla jsem ho tam třikrát. Usínalo se mi moc krásně. Úplně to vymazalo tu hrůzu, co jsem zažila.
Akorát když jsem v noci byla na záchodě, tak jsem pak musela přemýšlet nad tím, co se to vlastně stalo. To fakt chlapa dovede takhle vydráždit situace, když si ženská nadělá do kalhot? Že chlapi třeba rádi koukají na zápasy holek v bahně, když jsou holky celé zaprasené a ideálně už na sobě nemají nic než bahno, tak to jsem si všimla. Ale jedna věc je v podstatě čisté kaolinové bahýnko a výkaly věc druhá. Je to odporné, smrdí to, k tomu vědomí, že to leze ze zadku. Pořád na to musím myslet. Mám totiž podezření, že manžel to video nesmazal a nejspíš si ho občas prohlíží. Snad to proboha nebude chtít znova. Na jedné straně musím uznat, že ten sex byl nádherný, živočišný a neskutečný, ale za jakou cenu. Představa, že bych se měla zase podělat, matlat se ve výkalech, smrdět jak tchoř a hnusit se sama sobě, to fakt ne. Nějak si nevím rady.

Standa (Po, 10. 1. 2022 - 13:01)

Irčo, především buď v klidu. Kikina to na začátku příspěvku napsala správně. Nenastal žádný konec světa. Prostě ses posrala. Sice pořádně, ale nic víc se nestalo a vyřeší to vana a pračka, jak napsali Kikča i Vašek. Pokud jde o reakci tvého muže, tak bych z toho hned nedělal drámo. Klidně to může být tak, že ho vzrušila celá ta situace od tvé počáteční nejistoty, přes narůstající nervozitu a zoufalství až po tu potupnou prohru a vše co následovalo potom. Ještě na vysoké jsem měl kámoše, který bytostně nesnášel bahno. V tom byl snad horší než ženské. A přesto jsem byl jednou účasten situace, kdy si se svojí holkou dali v bahně parádní bitvu. Zaprasení byli oba až za ušima, ale náramně si to tenkrát užil. Avšak vyplynulo to ze situace. Jít do toho normálně, ani náhodou. Tedy on, ta jeho holčina bahýnko docela mohla.

Kikina (Po, 10. 1. 2022 - 12:01)

No tak jsi se pokakala bože to je toho. Nejsi první ani poslední komu se to povedlo a svět se kvůli tomu točit nepřestane a jak se říká prádlo se vypere zadeček umyje a život jde dál :0) nicméně zdá se že tvého manžela to asi opravdu bere na základě té jeho reakce. Možná že to měl dlouho v sobě třeba i vnitřně tušil že ho vzrušuje pokakaná holka ale až tvoje nehoda ho vyburcovala k aktivitě kdo ví těžko říct. Třeba já se pokakávám dobrovolně už skoro deset let. Mám přítele kterému se to nehnusi ale zároveň mu to ani nic neříká jeho bere když se počůrám to je pak celý vzrušený obvykle ze mě rychle svlékne to mokré oblečení a hned chce do mě proniknout a oba pak máme krásný orgazmus. Už jsem se před ním i pokakala a vzal to v pohodě dokonce žertoval že by jsme se někdy mohli pokakat spolu že by ho zajímalo co mě na tom tolik bere ale koho to nevzrušuje ten tomu asi moc rozumět nebude. Jinak zdravím Maťu a další stálice tady. Už sem sice nepřispívám ani nevím kdy jsem sem naposledy psala ale sleduji to tady pořád a jinak mám taky zrovna pod zadečkem pěkně plno a užívám si to je to moje první letošní pokakání tak proč to sem nedat. Taky mě vzrušuje ostuda před někým jiným když to teda nejsou davy lidí jako moje ostudné hnědé Košice které dneska s odstupem času vnímám jako totální úlet kdy mi muselo rupnout v palici ale nehoda před jedním dvěma svědky je docela fajn taky už jsem to takhle pustila před kámoškou a pak hrála jak se stydím a jak je mi to trapné no a pak jsem si to v koupelně při očistě musela udělat :0) ale narozdíl od Maťi mi k uspokojení stačí i ten akt pokakání jako takový který mě silně vzrušuje ostuda je fajn ale nic nepřekoná ten super svobodný a uvolňující pocit když to jede ze zadečku kalhotky se pěkně plní a těžknou takže takhle to mám já. Ano jsem jebnutá taky ale co už jsem to co jsem tak proč se tím trápit. Hlavně že mému příteli to nevadí a bere mě takovou jaká jsem. Jsme spolu sehraní já se pro něj počůrám abych mu udělala radost on mi zase nechá soukromí abych si mohla v klidu užít v plných kalhotkách a takhle krásně nám to funguje každopádně všem účastníkům této diskuze mimo ty blbce co sem dokola dávají ten spam přeji pěkný a pokud možno pořádně pokakaný rok 2022 :0) Kiki.

Standa (Po, 10. 1. 2022 - 13:01)

No, tak tos jí asi moc neuklidnila s tím manželem. Podle toho popisu to nevypadá, že by Irču hrátky z pokakáváním zrovna moc přitahovaly. Spíš naopak bych řekl, že se jí to dost hnusilo. Moje kamarádka tehdy na vandru byla z těch plných kalhot úplně vykolejená. A zadařilo se jí, to se musí nechat. Byla, jak já říkám, zesraná jak batole. A věru nevypadala, že by si toužila tohle zopakovat. Nejvíc odporné pro ní bylo, jak se jí to při chůzi matlalo mezi nohama a přes pipinu.

Natka (Pá, 7. 1. 2022 - 22:01)

No tak to je docela drsný příběh. Ale s tím přítelem, co já bych dala za to kdyby to mého přítele vzrušovalo mohla bych to zkusit ale bojím se jeho reakce. Před rodiči, kamarádkou nebo cizími lidmi mi to nevadí ale před přítelem se bojím ani nevím proč, protože on je hodný, ale asi nechci aby mě opustil. ):

Irča (Pá, 7. 1. 2022 - 16:01)

Ahojky, inspirována krásně popsaným příběhem Lucky a uklidněna tím, že se jí nikdo neposmíval, a k tomu taky psaním Mati a Natky, jsem našla odvahu se svěřit se svým zážitkem. V něčem je podobný příběhu Lucky, moje totálně plné kalhoty, pak je tam i to vzrušení, ale už jinak. A musím na to taky pořád myslet.
Na konci léta jsme s manželem vyrazili za hranice běžného života. Nemyslete hned na nějakou exotiku. Naši kamarádi slavili deset let společné cesty životem a uspořádali víkendovou akci. Děcka jsme dali k dědovi a babičce, a vyrazili si užít. Víkend plný dobrého jídla, pití a zábavy. Problém nastal při cestě zpět. Řídila jsem já, protože manžel si ještě nebyl jistý. Po cestě jsem začala pociťovat tlaky a škrundace, jak říkává babička. U mě nic neobvyklého. Funguji trochu jak ta holka, o které tu někdo psal, že na velkou chodila hlavně doma. U mě je to podobné. Není to přitom o tom, že bych na to myslela. Tělo to tak dělá samo. Prostě se mi nechce a přijde to až doma nebo to začnu cítit při cestě. Ale snad nikdy jsem neměla problém. Až tentokrát.
Tlaky v bříšku narůstaly rychleji než ubývala cesta. Když už jsem uvažovala, že sjedu na pumpu, ke které jsme se blížili, tak se situace uklidnila. Pokračovala jsem dál a vzápětí toho litovala. Bříško se opět ozvalo, ale důrazněji. Tohle domů asi nedovezu. Holt další pumpa bude zastávka. Jenže ouha, úsek se zúženými pruhy. To by nevadilo, ale doprava začala zpomalovat. Nezastavilo se úplně, ale plazili jsme se tak asi dvacítkou. Začla jsem být nervózní. Situace v útrobách se rychle zhoršovala a pár minutek k další zastávce se poněkud natáhne.
To už si všiml i manžel, že jsem nějak nesvá a ptal se, co se děje. Přiznala jsem barvu. Lakonicky to okomentoval, že tady moc možností nevidí. Buďto vydržet anebo do kalhot. Poděkovala jsem mu za podporu. Měl bohužel pravdu. Nedalo se zastavit, nedalo se vystoupit, nedalo se dělat nic. Jen držet a doufat. Začalo mne polévat horko. Vybavila jsem si nehodu sestřenky, když jí bylo asi třináct nebo čtrnáct. Taky uvázli v koloně, nevydržela a pokadila se pod sebe. Sedačku ochránili igelitkou, ale sestřenka dopadla špatně. Před očima mi vytanulo, jak jí teta dávala do pucu. Jak tam stála rudá hanbou, ubulená, výkaly rozmatlané po zadečku, mezi nohama, po stehnech. Panebože, jen tohleto ne. To musím vydržet.
Bohužel tato část fyziologie není poslušná naší vůli. Situace se stávala kritickou. Poprosila jsem manžela, ať pode mne dá ten kousek nepromokavé celty, co má pro případ, že řídí v prací nebo sportem zvedeném oblečení. Došlo mu, že je asi opravdu zle a začal hledat řešení. Já jsem zareagovala už docela rezignovaně s tím, že láska hory přenáší a tak snad přenese fakt, že mě vedle sebe bude nejspíš mít pokakanou. Celta by na místě a já si alespoň trochu oddechla, že to neodnese sedačka. Dál jsem urputně držela, ale marně. Po pár minutách tělo zvítězilo nad mojí vůlí a já se naprosto nekontrolovatelně pokadila do kalhot. A dlužno dodat, že velmi. Nevím co mne to tak protáhlo, aby bylo to důkladné. Tomu ovšem odpovídala kalamita v mých kalhotách. Bylo to úplně šílené, ten pocit mokrého a mazlavého tepla po celých půlkách až k zádům, kus i po stehnech a co bylo nejvíc potupné, skrz rozkrok až na břicho. Na základě bohatých zkušeností s přebalováním jsem trpce konstatovala, že jsem zřízená jak mimino. Občas jsem se divila, kam se to prckům až dokáže rozmatlat. Tak teď už se nedivím. Opravdu to klidně leze až na břicho. Když je toho dost a má to správnou konzistenci.
V autě byl neskutečný puch a trapné ticho. Po očku jsem sledovala manžela, zda mu z toho není nějak šoufl, ale vypadal, že ho ta situace nijak nevykolejila. Za chvíli dokonce začal vtipkovat, jak se mi v tom sedí a jestli to alespoň hezky hřeje. Hřálo, to ano, ale hezké to rozhodně nebylo. Pak zas, že by to mohly být docela zajímavé fotky. Měl štěstí, že jsem ho nemohla ničím praštit. Já tu doslova plavu ve svých výkalech a on má tyhle nápady. Zcela vážně mi nabídl, zda si nemá sednout k řízení. To jsem odmítla. Nálož v mých kalhotách už se tak nějak zastavila v rozmatlávání a já jí nechtěla dávat záminku k dalším přesunům. Cítila jsem, že je to dost řídké a nepochybně by se to vydalo na pouť dolů po nohách. A taky jsem se nechtěla nikde producírovat. Stačil mi pohled do klína, abych si představila, jak to vypadá vzadu.

Lucina (Út, 11. 1. 2022 - 17:01)

Ahoj Irčo a díky za poklonu. Já se docela rozepsala, protože mi to vlastně udělalo dobře se z toho vypsat. A ty jsi se taky hezky rozjela. Máš za sebou parádní malér. To se musí nechat. Ale svým způsobem ti závidím. Ne ten malér, ten musel být šílený. Sedět v tom musí být hrůza. Jen ta představa, jak se to všude rozmatlá. Brrrrrr. A nakonec ještě to počurání. Sice už v bezpečí vany, ale i tak to musel být nářez. Závidím ti v tom, že tvé tělo nesklouzlo k takové divočině jako to moje. Celou dobu ti to bylo odporné. Stejně jako ze začátku i mé maličkosti. Tak to vidím jako normální. Jenže u mne se to potom zvrtlo už popsaným způsobem. Takže teď žiju nejen s tím, že jsem se pokadila do kalhot a zřídila jak mimino. To přirovnání se ti povedlo. Ale navíc se musím srovnat s tím, že se mi to pak začalo z nějakého šíleného důvodu líbit, vzrušilo mne to a nakonec dovedlo k jednomu z nej orgasmů, které jsem zažila. Po mém prvním příspěvku mne tu kluci uklidňovali ať nešílím, že se to prostě stane. Myslím to, že se člověk proti své vůli pokadí, když hrozně moc potřebuje a nemá kde si ulevit. Dobře, s tím jsem smířená, že to tak je. Ale s tím vzrušením a s tím, že jsem se z toho nakonec udělala, si furt moc nevím rady. A to jsem o ještě schválně naťukla, když jsem asi po dvou týdnech klukům děkovala za podporu. Za přístup manžela buď spíš ráda. Sama říkáš, že sis ten sex krásně užila a zapomněla na prožitý malér. Stát se tohle mě, tak jsem pro přítele skončila. Neotřel by si o mne ani boty.

Reklama

Přidat komentář