Kdy jste se naposledy pokakali

Já jsem vždycky chlap a miluji ženy, miluji je :***

Nechcem mudrovať kedy a kde sa nosia, alebo nenosia jednodielne plavky, no súhlasím s tým, že väčšina príspevkov je ťažko fabulovaná, ale to by mi ani tak nevadilo, i keď mohol by autor napísať, že je to fikcia. Dosť mi však vadí, keď chalani sa hrajú na baby. To je hlúpučké a úbohé. Nie je frajerina sa skryť za babský nick. Nenarážam na konkrétny príspevok a nikoho sa nechcem dotknúť, len všeobecne konštatujem!!! Ak na príspevok reagujem, by som totiž rada vedela, či píšem babe, alebo chalanovi.

Podle mě je normální nosit jednodílné plavky,ale někomu to asi přijde divné.

Dobrá polovina těch příspěvků jsou pouhé výmysly a fantazie. Je to jako přes kopírák a některé detaily přímo bijí do očí. Ta Natka, no určitě dnešní 18 leté slečny nosí u moře jednodílné světle modré plavky, buď mimina nebo před několika desítkami let možná. V poslední chvíli najdou záchody a ona to přesto pustí? No dobře, je to na hlavu, ale ok. Ovšem to, že tu jeden den napíše, jak možná se jí nějaká nehoda přihodí a hned první den dovolené to dokonale vyjde...prostě sny nějakého staršího ročníku, kterému tyto představy dělají dobře. Nic proti němu a tomu, ale narovinu napiš, že je to fikce.

No natko tak tvoje nehoda na dovolené mi připomněla jedinou dovolenou u moře na které jsem byla s rodiči. Bylo mi asi tak 15 a samozřejmě jak už jsem tu psala tak už jsem byla na vozíku. Byla to hodně depresivní dovolená, protože všichni se koupali a dělali blbosti ve vodě a já akorát mohla sedět buď na břehu a nebo na mělčině a koukat na ně. No ale jednou takhle máma i táta byly ve vodě a já začala potřebovat na velkou jenže vozík jsem měla kus od sebe na pevném povrchu a táta nebo máma mi k němu museli vždy pomoc. Ale byly zrovna ve vodě tak jsem to nechtěla řešit no chvíli jsem odpočívala ale pak už jsem začla cítit že potřeba se rychle blíží. Tak jsem v mžiku zkontrolovala kde jsou rodiče jenže oni si šly zaplavat k bojkám v tu chvíli mě zalil pot a nevěděla jsem co dělat. Bylo mi blbé kohokoliv požádat jestli by mě neodnesl. Tak jsem tam jen seděla s rukou na zadku a držela ale po chvíli jsem už ucítila že mi to trošku odlétlo do plavek ale nebylo to zdaleka všechno. I to málo se tam ale matlalo cítit to trochu bylo ale ještě to šlo zamaskovat. Když už jsem to měla skoro v plavkách tak přišli rodiče táta mě rychle vzal do náruče a nesl mě k vozíku ale u něj v náručí jsem to už nevydržela a pokakala jsem se měla jsem Inko plavky tak to jak štakš podržely, ale nejhorší věc byla si do těch výkalů sednout no udělat jsem to musela ale pocit to byl hrozný až mi běžel mráz po zádech. Pak jsem se dala do pořádku a vše bylo zase růžové. Ale byla to poslední dovolená na kterou jsem s nimi jela protože být tam bylo opravdu za trest.

Dnes večer

Tak dneska už se mi ta nehoda povedla šli jsme kus od resortu po takové cestě ale všude domy a nebylo si kam odskočit. A já začla trochu potřebovat a v tom jsem si řekla že je to ideální příležitost. Začala jsem hrát divadlo jak mi bublá břicho a už to dlouho nevydržím. No už jsem byla připravena že to před mámou a tátou udělám, jenže pak jsem z toho začala mít špatný pocit a říkala jsem si že je tu nějak moc lidí. Takže se to ve mě přelo půlka mě to chtěla udělat a druhá ne. Jenže jak už jsem to trochu tlačila tak to bylo dost na krajíčků. No rodiče mi hledali místo kde bych si mohla zajít, když tu se zjevili volné veřejné záchody. V tu chvíli jsem se musela rozhodnout byly tak sto metrů ode mě. Tak jsem zpomalila jako že už vůbec nemůžu jít rychle. No a po pár metrech jsem si řekla že to pustím takže jsem zastavila chytla si břicho zatlačila na něj a už se to valilo do plavek. Měla jsem jednodílné takže jsem to měla na zádech a teklo mi to i po nohách. Máma s tátou sice říkali že je to jak jet na dovolenou a miminem, ale po chvíli už byly v klidu. No a já si užívala ten stud před rodiči i těmi cizími lidmi a ten pocit jak člověk cítí že se mu to matlá po zádech a po stehnech a to nejlepší samozřejmě i po pipině. A ten hřejivý pocit prostě krásná úleva. Došli jsme na hotel recepční nevěřila vlastním očím. Ale hned mě uklidňovala že se to stane. No došla jsem si na pokoj. Skočila pod sprchu a už jsem zase čisťounká a voňavounká. Plavky mi máma zkusila vyprat ale tím že jsou světle modré a já se v těch hovínkách pořádně válela, tak to moc nešlo a byly na nich vidět fleky. No ještě je dala uklízečce na vyprání do pračky tak uvidím, ale myslím si že je stejně budu muset vyhodit. I tak to za to stálo a ještě teď když na to myslím tak mě to vzrušuje. Doufám že za svůj pobyt ještě alespoň jednu nehodu zvládnu. Nemám to jak někteří lidé tady, mým rodičům to sice asi není moc příjemné ale nikdy by mě nenutili nosit plenky když nechci. Doma je samozřejmě mám a mám je dokonce i sebou ale nosím je jen na spaní protože se bojím svých nehod a přes den jen když jedu někam daleko a nechci mít problém, nebo když mi není dobře. Takže v tom mám super rodiče že se vlastně beztrestně můžu pokakávat jak do plen tak i do oblečení. Což je skvělé.

Kapitálně ses zesrala Moničko, je to nádherné, vyleštím si prut

Mně se stalo to že jsem šla z nákupu a táhla kočár. V baráku jsem musela vždy ten kočár vytáhnout dvě patra krade se u nás... Dole jsem začal cejtit, že to na mě jde, tak jsem asi 10 sekund premejšlela jestli nechám u dveří dítě v kočárku nebo jenom kočár, nebo nákup a kočár... No nakonec jsem čapla dítě a běžela nahoru. Ale u dveří jsem zjistila že mám klíče dole na tašce na rukojeti. Takže jsem se posrala jak Amina. S brekem jsem šla pro všechny ty krámy. A pak jsem ještě musela uklidit barák a vyhodit rohožku. Ale ta úleva prvních pár sekund byla obrovská.

seru já sereš ty sereme všici houvna smradlaví

Zažila som dlhú cestu lietadlom pri ktorej som si to chcela užiť, no ono by to zas až taká hanba nebola, lebo personál sú profíci zvyknutí na kdejaké požiadavky a je vidieť, že sa od nich vyžaduje milé a ústretové správanie. Letela som cez oceán a chcela som si dať liečik na spanie, no vedela som ako to môže dopadnúť, preto som sa tomu bránila, no nakoniec som si povedala, prečo nie. Rozhodla som sa, že pôjdem naproti zážitku, že oslovím letušku, poviem jej, že mám občas problém s nočným pomočovaním a poprosím ju, či mi nevie pomôcť nejakou nepremokavou podložkou na posteľ. Mala som kabínu, čiže tam sa na noc robilo lôžko, ráno sa človek môže osprchovať, tak som do toho šla. Prišla letuška, milá baba, nejaká Thajka a síce so zvláštnym pocitom, hanbila som sa (príjemne ma to vzrušovalo), ale vybalila som na ňu moju prosbu. Čakala som, že bude zaskočená, no vôbec ju to nerozhodilo. Stále so mnou komunikovala s úsmevom, veľmi slušne a bolo vidieť, že je rozhodnutá mi pomôcť. Odišla, no o chvíľu sa vrátila a doniesla nejaký igelit. Ustielala mi ho, no nepáčilo sa jej, že to bude v noci šušťať, a že ma to bude rušiť, tak sa mi prihovorila, veľmi milo, že ten igelit mi nedá, lebo prvoradé je, aby som sa vyspala a pokračovala, že aj keď sa mi nehoda stane, poradia si s tým a ja si z toho nemám nič robiť, proste za každých okolností to bude v pohode. Bola fakt veľmi láskavá. Chvíľu sme sa ešte rozprávali, snažila sa navodiť príjemnú atmosféru, aby som sa nebála noci, aby som nemala strach z nehody. Uistila ma, že ráno príde a všetko bude v poriadku. Ešte sa opýtala či mi môže nejak inak pomôcť, či mi to môže nejak uľahčiť a bolo vidieť, že je trochu v rozpakoch, no nakoniec mi ponúkla, že ak chcem, tak ma príde v noci zobudiť, aby som išla na toaletu, alebo skontrolovať, či je všetko v poriadku, lebo ak niečo, sú voľné kabíny, tak by som sa mohla presťahovať do suchej postele. Poďakovala som jej, že je veľmi láskavá, že svojim správaním mi moju situáciu veľmi uľahčila. Bolo vidieť, že jej to dobre padlo. Potom mi popriala dobrú noc, krásne sníčky a pripomenula mi, že za každých okolností bude všetko fajn, že najpodstatnejšie je, aby som sa pokojne vyspala. Ešte raz mi popriala dobrú noc a s úsmevom odišla. Svojou láskavosťou mi naozaj pomohla a vedela som, že sa vyspím do ružova a bola som zvedavá ako to dopadne, lebo liečik som si dala a zapila som ho riadne. Tú noc som nehodu nemala, ale som si istá, že aj keby som sa pocikala, tá letuška by to vyriešila s obrovským pochopením, milo a s úsmevom. Šťastné a veselé všetkým.

Moc se těšíme Naty si naše zlatíčko.