Má 15ti letá dcera chce nosit plenky
Musím říct že se mi strašně moc líbí ta představa, mít holku co je závislá na plenkách. Rád bych se o ní staral. Takže pokud máš ráda ABDL tak se klidně ozvi. Čauky Kuba
Anežko podle toho co píšeš to vypadá že máš možná slabší výdrž svěrače což může souviset i s tím jak jsi psala že se ti stávaly nehody když jsi byla menší a asi si tvoje tělo víc podvědomě zvyká na tu možnost to pustit když víš že máš plenku. Já bych to takhle mimo kontrolu mít nechtěla ale tak hlavně že ti ty poctivé plenky vyhovují to už pro mě není ale tak ty jsi prostě abdl a to já nejsem kalhotek bych se nevzdala :0) ale nic proti. Já si teď dám od plenek pauzu jela jsem v nich teď dva měsíce a teď když se snad konečně otevřou obchody s oblečením tak se nemůžu dočkat až si zase pěkně ulevim do kalhotek a legín :0) jinak já taky zvládnu když je to potřeba velkou potřebu zadržet třeba celý den. Vloni se mi za celý rok stalo jenom jednou že jsem se pokakala nechtěně ale tak zase když se to stane takhle občas nečekaně tak je to aspoň trochu adrenalin :0) taky bych ti přála kluka kterému by ses v plenkách líbila nebo by tě aspoň bral takovou jaká seš. Takhle to mám já a je to super! Zdraví tě Kiki.
Ahoj, já to napsala docela blbě. Ono se to špatně popisuje, protože pokaždý to je jiný. Taky to zvládnu tak zatnout, že to vydržím celý den, ale prostě občas když to přijde nějak nutně, tak jsem to prostě zvládla udržet nějakou chvíli, ale teď se mi to špatně drží a třeba když pak vstanu a pospíchám na záchod, tak už to nejde udržet a pokakám se. Ale to se nestává nějak pravidelně. Jak říkám, pokaždý to je úplně jiný. Jako abych ztratila kontrolu i nad pokakáváním je fakt moc, to už by fakt nešlo. Když to takhle píšu, tak mi to přijde hrozně divný, a říkám si že se sebou budu muset něco udělat, nějak to omezit. Pomalu se blíží jaro, za chvíli bude čas na šaty, sukně, šortky a podobně, a to prostě s plenkou nepůjde :D aspoň budu mít motivaci. Plenky určitě neodložím na stálo, ale aspoň přes den to budu muset omezit. Uvidíme, asi už na tom pomalu začnu pracovat, užila jsem si dost a ještě si určitě užiju :) zatím, Anež... Btw znova opakuji, nepište mi nabídky na seznámení, fakt o to nemám zájem
Ahojky Anežko, tak možná je dobrý kompromis dát své potřeby pod kontrolu, ale zároveň si užívat plenky tak, že si vždy půjdeš sednout na záchod a až tam to pustíš (ať už čůrání nebo kakání), to je taková stará dobrá rada. Tím si získáš a udržíš správné návyky. Napadla mě i myšlenka, že tvé kakání chce jít do tvé plenky a pomazlit se s tebou, proto tě přepadne někdy nečekaně. :D Toto ale ber trochu s humorem. :D Jen je škoda a mrzí mě, že z větší části neodpovídáš na mé nápady a návrhy na "pravidla" (například házení mincí). Tak nebudu se opakovat a odpověz prosím i na to, co jsem psal v posledních příspěvcích dříve. Z4
Ahoj Anežko, tak ti gratuluji, možná by se hodilo si zvolnit pravidla a dělat opravdu jen to, co tě bude bavit, ne to brát jako povinnost (challenge). Co myslíš tím, "když to přijde v nevhodnou chvíli"? Mohla bys například zvolnit pravidla na "bez záchodu doma, pokud jsi doma sama", nebo si někdy, jak jsem již navrhoval, zkusit hodit mincí, zda potřebu uděláš do plenky nebo do záchoda. Na tom vidím krásu v tom, že by pro tebe bylo překvapení, kam to půjde. Co tomu říkáš? Také se divím, že i v době, když jsi plenky nenosila píšeš, že jsi velkou potřebu udržela třeba hodinu, což mi přijde málo. Já to umím v principu udržet třeba den (stolice se přirozeně zahušťuje při zadržování), ale obvykle to nedělám, protože je to nezdravé (a nepohodlné). Tak jestli dobře rozumím, tak asi jsi zvyklá chodit na velkou kdekoliv. Jen mimochodem je škoda, že jsi si začala psát s klukem a bereš plenky tak, že bys "nebyla připravená", kdyby k něčemu došlo a nesnažíš se navázat osobní kontakt s někým, komu by se tvé nošení plenek líbilo. Ale k tomu tě už nechci přesvědčovat. Tak zase někdy napiš. Z4
Ahoj Anežko,
to jsi vydržela dlouho. Když je z toho jen povinnost (challenge), ztrácí to smysl. Mělo by tě to hlavně bavit. S tím pokakáváním už ses dostala na úroveň malých dětí. S velkými plenkami jsi udělala dobře, ale ani ta ti asi přes den jedna nevydrží. Pokud tedy hodně piješ, což není na škodu ani pro tělo, ani pro plenky :D
Krásně se to čte a představuje
Po delší době se mi zase povedlo popustit uzdu své odvahy a učůrla jsem si do kalhot před někým známým. Potkala jsem nedávno kamarádku která šla na kopec sáňkovat se svou dcerkou. Už dlouho jsme se neviděly tak jsem šla s nimi, malá sáňkovala a my jsme si povídaly. Pak nás malá zatáhla do svého hraní, koulovaly jsme se a blbly a pak když jsem byla v dřepu do mě malá strčila až jsem se převalila do sněhu a jelikož se mi už chtělo docela čůrat, sebrala jsem zbytek odvahy a čůrla jsem si do kalhot a to docela dost. Když mi došlo co jsem to provedla tak mi bylo hanbou až do breku ale už se nedalo couvnout. Kámoška se šla přesvědčit, jestli se mi nic nestalo a musela jsem se přiznat že u mě není všechno v pořádku. K mojí smůle to slyšela malá která hned začala opakovat ze se teta počůrala do kalhotek což trochu přilákalo pozornost lidí i dětí okolo. A do toho poněkud trapná cesta domů na očích všem. V tu chvíli ostuda až na půdu a myslela jsem že tentokrát mě to vyléčilo z dalších, ,mokrých nehod" ale teď už na to myslím i v dobrém. Jen se trochu obávám jestli se o tom kámoška někde nerozpovídá.
Krásná příhoda, pokud tedy člověk není tím, komu se to stane :D Ale je fajn, že si plníš sny. U mě probíhá věčný boj s touhou se veřejně počůrat a tu ostudu zažít zároveň se strachem z reakcí okolí. A myšlenky na to mě pronásledují tak dlouho, dokud to aspoň částečně nezrealizuji. Ty jsi to měla docela hezky spontánní a ta zima nutkání jen podporuje, tak mi na tom nepřijde nic divného, když se to stane :D Jen si musíš dávat bacha, aby se ti před ní nehody nestávaly moc často :D
Máš pravdu že v tu chvíli jsem se proklínala protože zpátky už to prostě vzít nejde a chtě nechtě už to musíš řešit a nějak dojít domů. Reakce okolí bývají různé a je pravda, že i kamarádce trochu cukaly koutky smíchy ale držela se. Tak snad to někde neroznese i když nehody se stávají.
Bohužel z jejích vzpomínek to vymazat nemůžeš, o to je těžší to udělat a ty jsi to dokázala sehrát tak, že ti ostatní uvěřili, že to byla nehoda. Čili si můžeš gratulovat hned dvakrát: za odvahu to udělat i s případnými následky a za perfektní herecký výkon :D Teď jde o to, co dalšího tě napadne realizovat. Kam to ještě posunout. Někde by to mělo mít asi konec, aby člověk sám sebe neohrozil a pak si nevyčítal, že to dělat neměl.
Tak nebyla to moje první akce s mokrými kalhotami ale je pravda, že když už jsem měla odvahu udělat to na veřejnosti, byli u toho cizí lidi. Teď už se asi pouštím na tenký led a mám strach, že to nějak preženu. Už jen to že na jednu stranu doufám, že se o tom kamarádka nikde nezmíní a na druhou vlastně chci aby to někdo ze známých věděl je nebezpečné. Měla jsem ještě naplánováno počůrat se před jednou ,,kamarádkou" úplně durch, ale to už by byl asi můj společenský konec.
To by bylo krásné se pocurat ale raději jen doma co
Doma si sem tam učúrnu do kalhot, ale není to ono. Je to sice fajn pocit ale chybí ten adrenalin ze strachu z ostudy. V tu chvíli je to sice vždycky trapas ale vzpomínky to pak vykreslují úplně jinak.
Nějakou dobu jsem tady nebyl a vidím, že jsi se pěkně rozjela.
Je pravda že od původní nehody jsem se pustila cestou, kterou bych za běžných okolností neplánovala ale už si musím dávat pozor. U každé ,,nehody" si říkám, že je to už naposledy ale občas prostě neodolám.
Něco se změnilo a teď už nejsou běžné okolnosti? Nejsi na xchatu? Mohli bychom to tam podrobněji probrat.
Spíš jsem to myslela tak, že bych si před rokem jen těžko uměla představit že si v dohledné době budu občas učurávat do kalhot a ještě na veřejnosti. Na chatu nejsem.
Při nehodě před kamarádkou jsi zjistila, že tě počurání do kalhot na veřejnosti a následné vzpomínky na tu situaci vzrušují. Učuráváš schválně, nebo se ti někdy stalo, že jsi zadržování neodhadla a počůrala se, protože už jsi to nevydržela?
Reklama
Ahojky, zase jsem o sobě dlouho nedala vědět, tak aspoň něco napíšu. Bez záchodu jsem to nakonec vydržela něco přes dva týdny, celkem jsem si to užívala, ale pak už mě to pokakávání začalo štvát a dělala jsem to už jenom kvůli dodržení té challenge. Ne že by se mi to vyloženě přestalo líbit, ale prostě když to přijde v nevhodnou chvíli, tak to je prostě blbý. Takže pak jsem toho už nechala a začala chodit opět na WC. Zase nemůžu říct, že jsem od té doby měla v plence jenom mokro, občas když jsem třeba už počůraná a chce se mi, tak to jenom pro ten pocit pustím taky, ale nedělám to vždy. Jak jsem se poslední dobou pokakávala častěji, tak se mi začalo stávat, že to na mě přijde a musím jít v podstatě skoro hned, že to občas prostě nemůžu udržet moc dlouho. Normálně vždycky když se mi chtělo, tak jsem byla schopná to prostě zadržet klidně na hodinu, teďka většinou, když se mi začne chtít, tak musím jít hnedka. A už se mi i párkrát stalo, že jsem to nedoběhla na záchod, protože jsem se snažila to zadržet, a když jsem si uvědomila, že to je fakt akutní a zvedla se tak už to nešlo zastavit. Ale tak od toho nosím plenky, tak co :D občas si říkám, jestli toho už nebylo dost, že bych se mohla dát dohromady a zkusit to omezit aspoň na noc, ale pořád si to užívám. Začala jsem si trochu víc psát s jedním klukem, zatím to na nějaký rande nevypadá, ale bojím se abych na to pak byla připravená, kdyby k něčemu došlo :) jinak jsem si už koupila pořádné inkontinenční plenky, sice nejsou tak hezké, ale když jsem stejně jediná, co na sebe v plenkách musí koukat, tak jsem vyměnila krásu za pohodlí :D jsou docela dost velké, připadám si jak mimino, ale jsou hrozně pohodlné. Cítím se v nich hrozně bezpečně, nemusím se bát, že protečou i když se do nich počůrám dvakrát, zakrývají pořádně úplně všechno, jsou pohodlné. Pořád používám i drynitesky a pampersky, ale většinou prostě vezmu velkou plínku a neřeším nic. Omlouvám se, že jsem nepřišla zase s nějakou dobrou historkou, poslední dobou se toho moc zajímavého nestalo, počůrávám se úplně běžně, takže to mi už nepřijde nějaké zajímavé, až přijde něco co stojí za zmínku, tak sem zase napíšu. Tak se mějte, přeju hodně počůraných příhod a čauky, Anež
- Odpovědět
Pošli odkaz