Stydím se za bosé nohy
Já jsem se kdysi taky styděl za bosé nohy. Pak jsem začal nosit korkové dřeváky a zjistil jsem, že se nemám za co stydět.
Omlouvám se že sem se včera tak rozepsal, ani sem si to neuvědomil. Chtěl sem ale co nejlépe vystihnout svůj dřívější "problém". Jsem moc rád, že už nemám problém chodit bos mezi lidma, protože je to opravdu moc dobrý pocit si takhle cupitat městem nebo přírodou a neřešit při tom, co si kdo myslí, nebo jestli mi čumí na nohy. Za svá chodidla se už nestydím ale pořád je považuji za intímni část, zejména ty ženské, protože na jejich chodidlech můžu oči nechat. Moc rád bych je masíroval, líbal a tak různě.
Stydlivče, to snad není možný - ty jsi snad můj klon!! Já jsem to o sobě prozradil v příspěvku o něco výš, ale jen stručně; tys to za mě rozvedl až do úplných detailů. Na pravopis se vykašli - ty podobnosti jsou až zarážející. Bude-li čas, napíšu víc - možná by to bylo lepší e-mailem, ať tady nejsem taky za grafomana :-) Zatím ahoj.
A taky můj klon. Kluci, hezkýýý!!
Milý grafomane,zkus nejdřív pořešit trošku ten pravopis a pak zkus opět exhibovat.
Vy čubky, vaše starosti...Sem to říkal. Smrádek. Jen jim to nandejte chlapi.
Chci se vrátit k příspěvku "Zapomenula-si-c" z listopadu 2016 na této stránce. Z něj totiž krásným způsobem vysvítá ten jemný rozdíl vnímání studu mezi dívkami a chlapci. Všimněte si, že ta škodolibá spolužačka zmiňuje dvě věci: špínu z podlahy a že "jí bude zábst". To je všechno. Kdyby to bylo v teple a na čistém trávníku, není co řešit; zmizí důvod jak studu, tak i škodolibé radosti. Ne tak u kluků. Ti se stydí prostě chodidla ukazovat. Je to pro ně nějak víc intimní oblast, zdroj posměchu, ale i vzrušení. Existuje samozřejmě široké množství rozdílů, ale ten základ je myslím patrný i z příspěvků zdejší diskuse.
Já se taky kdysi hodně styděl ukazovat svá chodidla. Bez ponožek jsem mněl skrátka pocit, že snad ukazuji víc, než bych měl. Doma s rodinou mi to zas tolik nevadilo, ale jinde jsem si ponožky nebyl schopen sundat, ani nosit boty ve kterých jde videt nohy bez ponožek. Taky jsem ale rád pokukoval po chodidlech jiných lidí, když jsem mněl příležitost. Prostě jsem bosé nohy vnímal jako něco dost intímní. Hodně mě ale lákalo zkusit někdy chodit bos, ale tá představa že by mi někdo moh vidět holé nohy a navíc bez bot úplně, mně v tomhle hodně brzdila. Taky jsem si esteticky srovnával svý nohy s nohama jiných lidí, hlavně prsty, nejteré byli hezčí, jiné až tak né, takže jsem se považoval za takový průměr. Stejně jsem si ale myslel, že když mi někdo uvidí holá chodidla, tak si na nich bude všímat právě takových drobných nedokonalostí a jinakostí jako si všímam já, jako třeba rovnost a délka prstů, tvar nehtů, výška klenby, kůže na patách atd. Bosou chůzi jsem tak venku zkoušej jenom hodně tajne, jenom na místech, kde nikdo nebyl, protože nevím co bych řekl, kdyby se mňe nekdo zeptá, proč jsem bos. Taky by mi bylo trapné, že si nekdo všim mých zcela odhalených chodidel, a pozoruje na nich ty věci, co jsem psal. Jenomže, bosý pocit se mi ale začal moc líbit, takže jsem tak chtěl chodit více, třeba i nekde, kde chodí lidi, a bylo mi jasné, že se toho studu prostě budu muset zbavit. Jenomže, jet z odhalenou částí těla, kterou jsem považoval za součást své intimity si vyžadovalo opravdu hodně odvahy a odhodlání. Uchýlil jsem se proto k troch radikálnímu řešení. Jednou když jsem jel kolem řeky a nikdo naokolo nebyl, zul jsem se a boty jsem si schoval do křoví poblíž. A vyrazil jsem bos. Uvědomil jsem si, že čím víc se vzdaluju od místa, kde sem nechal boty, tím víc se po ně pak budu muset vracet. A pak, když jsem zahlédl někoho, jak mi jde oproti, zmocnila se mě šílená tréma. Neměl jsem možnost se narycle obout ani se nikam ztratit z dohledu. Pozoroval jsem tedy, kdy si dotyčný všimne, že nemám nic na nohou a jak zareaguje. A pak to přišlo: koukl na nohy, pak zase na mě a šel dál. Nic hroznýho. A stejně to dělali i téměř všichni další. Někdo si mých bosých nohou dokonce ani nevšim, a ani jednou na ně nekouk. Jasně, že sem tam mě už někdo viděl jet bos i předtím, jenomže ten pocit studu, nebo možná i vzrušení z toho že dělám neco, co není běžné a baví mě to, když kolem mě někdo prošel a koukl mi na bosé nohy, nebyl zas tak špatný. A řek sem si, že až se nekdo třeba zeptá proč nemám boty, prostě řeknu, že je mi fajn chodit bos. A co? Může se to přeci. Ani nevím jak, prošla už téměř hoďka a začlo dosti pršet. Spátky sem jel jinou cestou, takže mě potkávalo už víc lidí a to navíc v dešti. Už jsem ani nepozoroval lidi, jen jsem se chtěl co nejdříve dostat ke svým botám a pak domů. Myslím, že jedná pani na mě z auta i cosi mluvila, ale byla už dál a v tom dešti jí nebylo moc rozumět. Vsadím se o cokoli, že se to týkalo mých bosých nohou, jenomže už se nedozvím, jestli to byla pozitivní reakce nebo negativní. Všichni asi čekáte, že tam ty boty už nebyli a musel jsem dojít i domů bos. Né, byli tam, naštěstí, nerad bych o ně tenkrát přišel. Ale podobně jsem to začal pak dělat častěji. Jednou sem si dal boty do batohu, jindy jsem je nesl v ruce, až nakonec jsem se odvážil nechávat je rovnou doma. Teď už chodím bos kamkoli jen chci, nebo když potřebuju někam zajet nebo něco vyřídit, jdu bos. Né teď v zimě, ale když je tepleji. Je to pořád ten skvělý pocit, Země je krásná a příjemná na dotek a moc mě to baví. Za své nohy se už nestydím vůbec, nosí mě a bosá chůze jim navíc prospívá. Lidičky sem tam koukaj, občas mě taky nekdo osloví a pokecáme o bosé chůzi. Je to v pohodě.
Jsem na tom hodně podobně. Na veřejnosti se za bosé nohy stydím, a vůbec neplánuju takový vodvaz, co popisuješ. V mém botníku se nějaké sandály nenajdou. Před hodně lety jsem měl bolavý palec na noze a s normání botou to dost bolelo. Tak jsem si pořídil jedny otevřené, ale jedině s ponožkama.
Pěkně jsi to popsal, děkuji.
Když jsou nohy hezky ošetřené, proč se stydět nebo kritizovat? Já moc ráda chodím bosa i venku v trávě, když je po ránu rosa. Neznám lepší pedikůru. Ráda se i podívám jiným na pěkné nohy, co je na tom?
Stud za nohy považuji za civilizační komplex i když né každého postihuje.Ale v létě chodí po ulicích 70-procent lidí v žabkách už spoustu let je to módní, takže to s tím studem nebude tak hrozný.Kašlete na stud za nohy, v době, kdy se propaguje bosé chození dokonce i v zimě.Například jeden kluk, co propaguje recesistickou akci jízdu metrem bez kalhot každoročně v půlce ledna, tak běžně chodí po Praze bos a v kratasech i za mrazů a je jich víc.Jednou jsem ho tak osobně viděl v tramvaji v únoru, bylo +7°C.Já sám to dělám jen přes letní sezonu, v zimě to moc dlouho nevydržim, jen chvilku.Dalšího drsňáka jsem viděl asi před třemi lety na Národní třídě, byl březen +3°C, déšť, stál tam bos na zastávce, ale jinak normálně oblečen na hlavě bílou kšiltovku, ale takových podobných bylo víc.Pro každého ta zima ale není, ono potom křísit omrzlé nebo namrzlé nohy, není oč stát.Špatně dopadl jeden ze Slovenska, šel pár hodin v minus 7 myslim, ještě byl snad pod vlivem alkoholu a další den ráno jel s nohama rovnou k chirurgovi pod pilu.Každý holt není Wim Hof.Jinak bývá mezi lidmi ještě jiný stud a to ten sociální, dotyční se sice nestydí za nohy jako takové, ale za to, že budou vypadat jak blázni nebo že nemají na boty.
Ahoj Romane. Díky za pěkný příspěvek i český překlad.
ahoj Jirko :) moc krásný článek o té Skandinávii. Také moc rád chodím bosý. Napřed jsem začal bos chodit přírodě a postupně všude. Na střep jsem nenarazil. Když není sůl tak bosý chodím pořád.
Bosá chůze mi hodně pomohla ku zdraví.
Přeji krásný den. Fanda :)
Ahoj Jirko, díky za pěkný příspěvek. Já jsem se v dětství styděl šíleně!! Podobných zážitků z tělocviku jsem byl sice ušetřen, na druhou stranu jsme bohužel neměli tv společnou s dívkami (až na asi 1-2 hodiny společného nácviku prostných na gymplu). S tím "očumováním" jsem to měl trochu obráceně než Ty: ty chyby, chybičky a rozdíly jsem na dívkách přímo vyhledával, abych si aspoň trochu zvedl vlastní sebedůvěru a utvrdil si poznatek, že holkám je to jedno a nezabývají se tím, že to přece nejsou nějaké nadpozemsky dokonalé bytosti (s klukama jsem se nesrovnával) ... no moc se mi to nedařilo a stud dlouho přetrvával. - O té Skandinávii jsen také četl, prý má Stockholm průměrnou teplotu v létě jen o jeden stupeň nižší než Praha. To by bylo hezké, rád bych se tam podíval; ty televizní seriály (Barrandov) navozují takovou reklamní pohodu stálého léta :-) - Z Tvého příspěvku mi také není úplně jasné, jestli chodíš vlastně na veřejnosti v těch kvalitních sandálech či pantoflích naboso, nebo i bez nich, tedy úplně bos - po ulicích, v dopravě, za nákupy a tak, případně jak to střídáš. Čau J
Stydel jsem se cvicit na zkldce bos. Hlavne pri splhu na tyci. Pak prisla tezka puberta a zacali se mi libit nektere holky. pri splhu jsem jim ocumoval jak maj uoraveny nehty a jak jsou cistotne. ta mela zaprany bily ponozky, jina nemela ostrihane nehty... Zacal jsem si davat pozor na hygienu a estetiku mych vlastnich nohou. pripadalo mi to jako urcita povinnost kdyz uz jsem smiroval druhe pohlavi. jak se rika: zamest si nejdriv pred vlastnim prahem. To ze se clovek zuje a ma zpicene nohy z bot ikdyz nosi bavlnene silnejsi ponozky... to je normalni... nelze se toho zbavit. kdyz si podavame ruce tak je mame take casto vlhke a studene. Dulezite je aby jsme byli cisty a neprijemne nepachli. od 7. tridy jsem zacal nosit na telocvik maly rucnik. utrel jsem si do nej pred splhanim na tyci ruce i chodidla. kluci a holky se smali a ucitelka taky kroutila hlavou, ale nezakazala mi to. Pak cumeli kdyz jsem mel pri splhu nejlepsi casy protoze mic sucha kuze na tyci klouze tak jako vlhka od potu. Tim rucnikem jsem si zahistil optimalni adhezi na tyci. A celkove se orestal stydet cvicit bosy. Dnes chodim rad bos a moje nejoblibenejsi obuv jsou kozene zdravotni pantofle a sandale od Birkenstock (Made in Germany) v Cechach na me v lete cesky chlapi divne cumi... Nevi ze ty korkove Birkenstock stoji €95,- - €120,- Ja vim ze jejich adidas botasky z PVC a gumy, madei in PRC (People Republic of China) nestoji vic jak 1500,- Kč a ze kdyz se budou muset z jakeho koliv duvod zout, tak to bude na vyhlaseni biologicko-chemickeho poplachu. Ja se za sve bose, opalene nohy v kozene zdravitni obuvy stydet nemusim. chodim na boso rad a do smrti budu. cumilu mi je tak trichu lito. Preju jejich ponizkam v sandalich hodne pohodli a aby se statecne a bez zapareneho zapachuvyrovnali s oteplovanim teto planety. Meli by videt jak Scandinavci na severu evropy zahazuji stastne boty uz pri 24 stupnich venkovni teploty kdyz prijde leto do Norska, Danska, Svedska... jejjch otuzile deti behaji po ulicich Oslo, Kodane i Stockholmu cely cervenec a srpen. asfaltove cerna chodidla VUBEC NERESI - a rodice jim to toleruji...
Také jsem se styděl, abych ukázal své bosé nohy. Ve škole ve Švýcarsku jsme také museli šplhu na tyči. Nebyli jsme nuceni sundat boty a ponožky, ale učitelé nás důrazně doporučovali, abychom to udělali. Na základní škole jsem nikdy sundal boty ... ale nebyl jsem schopen vyšplhat na vrchol, protože moje nohy vždy klouzaly. Nedostatečná přilnavost s mým cvičky nebo tenisky. Učitel a spolužáci mi říkali, abych šplhal naboso, ale vždy jsem to odmítl. Po základní škole jsem si myslel, že už nebudu šplhat na tyči. Ale šplh na tyči bylo jednou z testů na vojenské sportovní zkoušce ... V testovací den, když jsme se přesunuli k tyči v rohu tělocvičny, jsem byl velmi nervózní. Trenér armády krátce vysvětlil techniku šplhu. Poté nás doporučil vylézt naboso. Všiml jsem si, že všichni kolem sundali boty. Pořád jsem měl boty a někdo mi řekl, že je musím sundal. Poprvé jsem musel šplh naboso. Dokonce jsem mohl dosáhnout vrcholu tyče. Stále si to pamatuji, protože jsem se v tuto chvíli cítil velmi úzkostně a panicky.
(Tuto zprávu jsem přeložil z angličtiny, protože nemluvím česky).
Když se ozval zvonek, okamžitě jsem kráčel otevřít. Přede dveřmi do bytu stála pohledná a fajn kámoška mé o dva roky starší sestry. Prý ji mám pustit dovnitř, aby půl hoďky na ségru počkala; prý je s ní tak domluvená. Bez zouvání vstoupila v plátěnkách dovnitř do kuchyně a sedla si ke stolu. Z baťůžku vytáhla sáček s práškem cappuccina a beze slov mi jej podala. Byl jsem kvůli vedru jen v tričku a kraťasech a po podlaze před ní po ne zrovna čistém linu ťapkal bosýma nohama. Do rychlovarné konvice jsem natočil trochu vody a dal ji vařit, a pak jsem cappuccino zalil. A ještě jsem musel do špajzu pro cukr. „Vidíš, jak ti to jde,“ řekla uznale, když měla cappuccino před sebou. „Ještě se jenom otoč a zanož!“ nařídila. „Ukážeš mi nohy.“ Provedl jsem, jak přikázala; střídavě jsem zanožil levou a pravou a ukázal zespoda chodidla. „No jó, černonožec jak můj mladší bráška po hodině tělocviku,“ pravila potutelně. Sám jsem pohledem přes rameno viděl, že mám šlapky od lina už dost ušmourané. „Taky se tak stydíš, když musíš před tělocvičnou před holkama do bosa?“ Nevěděl jsem, o jakém stydění to mluví. Užíval jsem si to před ní.
Hele co to tady nacvičuješ...pravda. byl to poprvé sice takový nezvyk ale dnes mi to už vůbec nepřipadá jako něco kontroverzní. A skutečně to dokáže být velmi příjemné, jen je se potrebne uvolnit.
Reklama
Jirka II A ty taky chodíš venku bos? Jestli ano, jak si zvládl svůj stud a jak ses k tomu odhodlal?
- Odpovědět
Pošli odkaz