Kdy jste se naposledy pokakali
A co ti řekli doma, že jsi se tak zřídila?
Teď jsem šíleně pokaděná. šla jsem zkroucená s křečemi v břiše od tramvaje, ale ve výtahu už bylo pozdě a šlo to ,spíš neudržitelně teklo ven.
Ve výtahu, bez svědků pokud už to bylo po cestě do bytu se to dá přežít. Jasně není to nic příjemného, ale stydíš se max tak sama před sebou. to já jsem zažila pokaděni před celou třídou na gymplu v autobuse a ještě tak trapně, protože holce kterou jsem v té době považovala za kámošku jsem se svěřila, co mám za problém, když se zeptala proč se tak kroutím. Když jsem to neudržela a pokadila jsem se, tak ta kravka místo toho aby držela hubu to řekla všem ze třídy, že jsem potřebovala a určitě jsem se pokadila já. Kdyby mlčela tak jsem to třeba mohla utajit. Nikomu bych takovou ostudu nepřála.
Pokud jsi neměla nikdy ještě plno, tak to zkus a uvidíš ten pocit
A jakej to byl pro tebe pocit když se ti plnily kalhoty?
Napadla mě taková vtipná věc .Když se někoho zeptáš co by chtěl na Vánoce a on odpoví hov*o,tak mu řekni že mu dáš svoje plenky.
Tak co,měl někdo " vánoční nadílku" v kalhotech?
Já mám nadílku v pleně každou chvilku , po celý rok , tak jsem se rozhodl být na vánoce "čistej ,,
No jo,vzdávám to,vyhoním si ho sám.
Od prvé veřejné pohromě, kdy jsem došla domů zdělaná jak mimino, tak tři roky, ale od druhé pohromě před rokem, tak občas dodnes. Musí se člověk naučit to ignorovat i když ne vždy to jde
Nezbývá, než naprosto se vším tebou napsaným souhlasit. Pocit stát před mámou, ségrou s nadílkou v gatích a to popichování, tak to je běs. Štěstím bylo, že elasťáky byli černé, ale ta velká boule v zadní části byla nepřehlédnutelná. Nehodu jsem měla ještě v době moji školní docházky v sedmé třídě. To jsem došla domu taky zřízená, ale takovou potupu jako nyní si nepamatuji. Stát se to může vždy a každému. Moje známá byla na dovolené a taky měla smůl jako hrom, ale horší bylo, že měla jen opalovačky na sobě a to byla katastrofa pro ni jak mi popisovala. Koncentrace lidí a vše je jako v divadle. Těm pohledům se nedá vyhnout a je to velice nepříjemné. To asi ví každý, kdo to zažil a měl smůlu, že to zažil na vlastní kůži
A můžu se zeptat, jak dlouho se s tebou ta ostuda táhla? A jestli to neteř někdy připomněla? U mě už to budou 3 roky a stále to občas někdo vytáhne, dokonce i starší dcera a pro mě je to pořád stejně nepříjemné.
Tak to jsme na tom obě stejně. Od své starší sestry jsem si vzala ven na procházku pětiletou dcerku. Procházeli jsme se městem a bohužel během chvilky se mi dost začalo bouřit ve střevech a dost se to stupňovalo. Bylo již trochu šero, ale domů to bylo tak na půl hodinu. Blíže to bylo k městskému parku a tam je poměrně dost křovin ap. Musela jsem neteř trochu pobídnout, že teta musí dost na záchod. Do parčíku jsme vkročili a naštěstí tam bylo skoro liduprázdno, ale já se už dost opocená rozhlížela po vhodném místě kam si odskočit. místo jsem uviděla a spěšně s neteří ve spěchu k němu zamířila. Bohužel však již nedošla. Neteř zakopla a spadla naštěstí na trávník, tak se ji nic nestalo, ale já jak se pro ni sehnula abych ji rychle zvedla, tak jsem to již neustála a vše za zvukového hlasitého doprovodu pustila do gatí. Elasťáky se mi rychle nafoukli a kalhotky durch naplnili. Cítit jsem byla dost a s tou nadílkou chůze domů spolu s neteří byla na nervy. Lidem jsme se snažili vyhnout jak to jen šlo, ale boule vzadu spolu se stylem chůze jasně ukazovala, že mám naděláno jako malá holka. Domů jsme došli díky tomu opožděně a moje máma se sestrou již vyhlíželi kde jsme. Než jsem stačila cokoliv říci, tak malá neteř hned požalovala, že teta je pokakaná. Setra i matka si mě také dobírali a kdykoliv to také rádi připomenou. Od škodolibých lidí to je fakt blbé a od rodiny ještě horší.
Trochu jsem si oddechla, že v tom nejsem sama. Ale dodnes je mi z toho hrozně, jen si na to vzpomenu. Byla to taková bezmoc a ještě když jsem si uvědomila, že jsem se totálně pokadila před vlastními dětmi, i když ta menší to samozřejmě ještě nevnímala, ale dnes už o tom díky babičce ví taky. Co si budeme povídat, autorita byla rázem v háji a ještě když malá začala s těmi svými otázkami, no raději ani nevzpomínat. Máš pravdu, že od cizích člověk ten posměch asi čeká, ale od rodiny moc ne a moje mamka to opravdu vyprávěla i s detaily a dodnes to občas ráda vytáhne jako vtipnou historku, zatímco já jsem studem červená až na zadku.
Tak to je Týnko teda fakt síla a drsné, také mám nehodu za sebou
Tak to je taky dost síla a vím o čem mluvím. Na tom zámku chodit s durch totální nadílkou v kalhotkách, tak to bylo utrpení. Ještě že v té době neexistovali tanga, tak to by byl fakt průšvih. I takhle mi to prosakovalo do punčocháčů a ty jizlivé poznámky učitelky i spolužáků, tak to je velmi nepříjemné, kdo něco takového zažil. Doma to nebylo o nic lepší a když mě máma viděla sdělanou jak batole, tak ani nemluvím. Očista a praní spoďárů, punčoch a sukně, tak to byl též očistec. Druhý den to věděla celá škola a někteří si na mě ukazovali prstem a že jsem asi jediná co se podělala na zámku ap. kecy. Na učilišti to bylo taky jako přes kopírák, ale tam jsem měla na sobě jen ty trenýrky a tak flek s řádnou boulí vzadu byl vidět víc než dost. Tělocvikářka si mě vychutnala a nechala mě do konce hodiny stát v koutě tělocvičny a stát skoro hodinu s durch plnýma trenýrkama a s pohledy učitelky a spolužaček byl dost ponižující. Po skončení hodiny mi učitelka řekla ať se seberu a jdu domů a že jsem jak malá co neudrží potřebu nebo si neumí říct, že musí na WC a raději se podělá. Tak jsem si natáhla přes plné trenýrky kalhoty a kachním krokem se belhala domů, kde si mě opět máma a sestry vychutnali. Očista a praní podělaných trenýrek, tak to byl zážitek a nikomu nic nikdy takového ani nepřát. Na učilišti se to taky neututlalo a tělocvikářka si to pro sebe nenechala a řekla to v třídní i dalším učitelkám. Ostatní spolužačky po mě koukali a měli štiplavé poznámky na téma ať nosím raději na tělocvik v trenýrkách ještě plínu.
Uf tak jsem doma. Cestu busem jsem zvládla a snad nikdo nepoznal, že jsem se posrala i když cítila jsem sama sebe a museli to cítit i další lidi v buse, ale nikdo mi nic neřekl. Každopádně jsem to přežila jdu si umejt prdel. Není to poprvé co se mi povedlo se pokadit. V životě se dějou i horší věci.
Luci v neděli ve dvě jsem u tebe. Moc se těším!
Miluji tě Lucinko!
Reklama
Jak jsem tady psal ,musí to být nepříjemné. Ti jsi měla průjem? Mě už se také málem povedlo posrat při průjmu.Zachránilo mě to,že jsem to měl blízko na WC a byl jsem doma.No,dejme tomu,že bych to nestihl. Nevím ,jestli bych se tím chlubil,ale pokud jo,už vidím ,jak byste mi tu všichni nadávali ,že jsem magor co neudrží stolici.
- Odpovědět
Pošli odkaz