Reklama

Glioblastom CNS

MarkiZ (So, 26. 8. 2023 - 17:08)

Manželovi byl diagnostikován glioblastom IV. na začátku listopadu 2021, na pravém mozkovém laloku. Byl odstraněn operativně v nemocnici na Homolce. Operaci a pooperační hojení zvládal manžel velmi dobře. Následovalo ozařování, a pak chemoterapie Temodalem. Zároveň od začátku léčby (prosinec 2022) byl zařazen do experimentální léčby TTF (elektrody na hlavě). Celý rok 2022 vycházely kontroly na MR velmi dobře, bez recidivy nádoru. Samozřejmě léčbu provázely zdravotní potíže, které ale během doby mezi chemoterapií vymizely. Na začátku července 2022 skončila léčba chemoterapií a pokračoval jen s TTF. Každý třetí-čtvrtý den jsem mu holila hlavu a lepila nové elektrody. Často jsem je musela posunovat, tak aby se mu zahojily drobné popáleniny na některých místech. To nošení TTF bylo pro něho nepříjemné, ale věřili jsme, že to pomáhá. Bohužel na konci ledna 2023 už MR ukázala recidivu nádoru. 1.2.2023 se manželovi udělalo nevolno, začal špatně mluvit, klesal mu levý koutek a bylo mu na zvracení. Sanitka ho odvezla na neurologii na Homolku. V sanitce prý dostal epileptický záchvat. Když jsem ho navštívila v nemocnici, byl tak uspaný, že jsem ho nemohla probudit. Dostal vysoké dávky antiepileptik a naplánovali druhou operaci. Týden jsme ho měli doma ve stavu, kdy byl velmi utlumený léky (Keppra, Timonil a ještě další léky). Po druhé operaci se ale cítil hůře než po té první. V nemocnici si vůbec neodpočinul (nemohl tam spát, stále ho někdo rušil..). Těšil se domů, kde se během pár dní velice zlepšil. Řešili jsme změnu antiepileptik, protože byl manžel moc utlumený i když dávku snížili. Místo Keppry dostal Briviact, ale situace byla ještě horší. Psychicky se hroutil. Zjistila jsem, že mu neuroložka předepsala 2x vyšší dávku než byla doporučena v letáku. Požádali jsme o snížení. Postupně jsme Briviact vysadili, protože evidentně způsobil manželovi psychické potíže (v příbalovém letáku je dokonce uvedeno, že ten lék nesmí brát pacienti se sklonem k sebevraždám!). Nechali mu jen Timonil a jeho psychický stav se zlepšil. Jenže zároveň v té těžké depresi se rozhodl, na začátku května 2023, že ukončí participaci na léčbě TTF. Také proto, že ho neuchránila před recidivou nádoru, ačkoliv se snažil ji poctivě nosit na hlavě. Zároveň v květnu bohužel ukázala MR další recidivu nádoru. Manžel se snažil užívat si ještě volný čas s kamarády, i když už cítil zdravotní omezení. Auto už neřídil. Zhoršilo se mu periferní vidění, potřeboval častěji spát i přes den. 10.7.2023 se mu přihodil zvláštní křečový záchvat, při vědomí. Opět se objevil povislý levý koutek, zhoršila se citlivost levé ruky a špatně chodil na levou nohu. Začal brát Fortecortin, ale za týden začal padat, protože mu přestala fungovat levá polovina těla. Tehdy jsem zavolala sanitku. Když jsem řekla, jakou má diagnózu, bylo těžké vysvětlit proč ji volám. Takže si to přebrali jako pád a možný úraz hlavy. Z urgentního příjmu, kde potvrdili otok nádoru ho poslali na neurologii. Ještě večer mi volala doktorka, že ho posílá zpět domů. Že má zvýšit dávku Fortecortinu, vyjmenovala, že ví, že mu levá strana těla hůř funguje, ale že manžel chodí a oni mají poslední postel, kterou si musí držet pro horší případy....Koncem července absolvoval další MR. V pondělí 7.8.23 na poslední kontrole u neurochirurga se potvrdilo, že nádor roste a má i další ložiska v jiných místech mozku. A nelze již pomoci operací. Následující den brzy ráno manžel upadl, když šel na záchod. Snažili jsme se mu pomoci, ale už se nemohl postavit na levou nohu. Celou levou stranu měl ochrnutou. Stačil nám ještě říct, že bude zvracet...pak už nás nevnímal. V sanitce už mu dali kyslík, a odvezli ho na ARO do Vojenské nemocnice ve Střešovicích. Lékař mi volal, že manžel bohužel krvácí do mozku, je v bezvědomí a zbývají mu jen hodiny života. Přijeli jsme se s ním rozloučit. V noci usnul navždy. Zemřel brzy ráno 9.8.2023 ve věku 52 let. Všechny naděje, kterým jsme věřili během minulého roku se letos postupně rozplynuly. Manžel přežil 1 rok a 9 měsíců od prvního epileptického záchvatu, kterým se glioblastom ohlásil. Překvapilo nás, jak strašně rychle se jeho stav zhoršil po druhé operaci. Těžko říct, co pomohlo jeho život prodloužit. Myslím, že chemoterapie v tomto roce nepomohla vůbec. Věděla jsem jak je to vážná diagnóza, četla jsem už v roce 2021 tuto diskuzi, ale na tak rychlý konec jsem nebyla připravená. Zůstala jsem s třemi dětmi sama a nedokážu přijmout, že tu s námi není. Kdybych aspoň věděla, proč tak hrozná nemoc postihne člověka, který žil celkem zdravě, nepil ani nekouřil. Někdo si myslí, že to mohl způsobit Covid (manžel se léčil v květnu 2021, měl slabý nález na plicích, ale rychle se zotavil). Ale glioblastom se objevil dříve než Covid. Kéž by se to někdy zjistilo, co ten nádor způsobuje a našla se prevence a efektivní způsob léčby. Užívejte si se svými blízkými všechny volné chvíle, jak to jen jde. Na ten konec se nedá připravit. Markéta.

 

 

 

 

Klarisek18 (So, 20. 5. 2023 - 20:05)

Dobrý den,
mému muži byl zjištěn gliom v mozkovém kmeni Duben 2018. Tudíž se nedá operovat. Následovala série chemoterapie a ozařování. Ozařování 34 dávek +temodal. Léčba zabrala ,kontrolní MR ukázala že se nádor zmenšil a další chemoterapie je zbytečná. Léčba byla přerušená na 2 roky a 8 měsíců. Vrátím se do práce a fungoval jako před nemocný. Říjen 2021 kontrolní MR ukázala lehký nárůst toho svisntva nic dramatického. Na dále chodil do práce. Začátek března 2022 kontrolní MR ukázala že to roste,následovala léčba temodalem. Bohužel stav se začal zhoršovat a 6.2022 následovala riskantní operace na odebrání vzorku. Špatná chůze a částečne ochrnutí pravé strany,červen 2022 chůze o choli a mě podpory. Nádor narostl do neuvěřitelně velikosti a bohužel byl větší než v roce 2018 když to zjistili poprvé. Stres a starch neskutečna bezmoc. Bohužel biopsie ukázala že ten hajz je zhoubný. Ozařovat nelze a po konzultaci s onkologii a lékaři z neurochirurgie byla nasezena chemoterapie typu 2. Dva měsíce ok operaci chůze o choditku. Kontrolní MR v březnu 2023 prý stejná. Bohužel 15.5 2023 stav může horší . Vysoké jaterní testy,5 měsíců dušnost asi hraje i psychika že se nemůže sám vykoupat. Že se o něj starám. Další MR je na 20.6 sedím se toho že ten srac roste. Celodenní pečeme mě na tolik vyčerpává,že si někdy říkám že to vzdám. Agresivita po lécí,teď má Lagosu a fortecortin. Fortecortin si myslím že už nezabírá chůze je horší . Všem přeji ať se držíte. Je to svinstvo. Je náročné se starat o člověka který je na vás zlý ale bohužel vlivem léků si to neuvědomuje. Klarys

Agata (Ne, 7. 5. 2023 - 17:05)

Dobrý den, jelikož lékaři říkají medián přežití 3 měsíce, chci i já přinést další příběh, který možná alespoň z části dokáže oddálit alepsoň z části tu bolestivou hrůzu.
Příteli našli v prosinci 2022 glioblastom IV ve spánkovém laloku. Během pár dní ho úspěšně vyndali. Oddhadovali, že ho tam má už 3. rokem a byl děsivě velký. Více než polovina byla část, která rostla hodně pomalu a zbytek během kratší doby začal rychle růst. Měsíc po operaci začal docházet do Protonového centra na 34 cyklů ozáření. K tomu chemoterapie. Tu má až dotedˇ, i když zvýšili dávku. Samozřejmě operace neodstranila nádor celý, ale nejeví žádné známky poškození mozku, jen se trochu klepal. Neobejde se bez kortikodsteroidů, i když snížili dost dávku. Téže užívám antiepileptika a léky na třes. Každopádně je tu s námi přes půl roku a čím déle tu je, tím více vnímám co vše mě učí a jak moc pro mě znamená. Vím že konec jednou přijde a bude neskutečně bolet, ale dnes to ještě není. Každý další den mám víc radosti z toho, jak úžasná a chytrá bytost to je. Učí mě toho čím dál víc. Je veselejší, plánuje co vše by rád a já s ním ráda fabuluju co vše můžeme ještě vyvádět v životě, i s vědomím že to tak být nemusí. Vidím jak je pak šťastnej a tím pádem jsem i já. Víc toho udělat nemůžeme a proto nezbývá než si užívat alespoň toho co je teď. Nepropadejte beznaději a smutku ze ztráty. Občas se ani já v soukromí z té představy neudržím, ale probrečet celé dny by byla opravdu škoda. Držte se a i já se o to stejné budu snažit.

Vera (Pá, 21. 4. 2023 - 23:04)

Dobry den, ozyvam se po delsi dobe a chci vnest vsem trochu nadeje, protoze spatnych zprav je vsude dost a dobrych jako safranu.
Manzel onemocnel v roce 2018, probehla i casna recidiva a stale je mezi nami a v dobre kondici. Vysledky jsou zatim dobre. Jiz jsme se setkali na kontrolach na Homolce s vice lidma, kteri s nemoci ziji take vice let.
Nemame vyhrano, ale bojujeme. Nadeje umira posledni.

Lenka (So, 1. 1. 2022 - 20:01)

I můj manžel 51 let onemocněl touto strašnou nemocí. Od září 2021 s ní bojujeme. Má po operaci, ukončené ozařování a první cyklus chemoterapie. Na internetu jsem narazila na léčbu pomocí Fenixových slz. Prosím, jestli má někdo zkušenost s touto léčbou, jestli by mi mohl napsat na email [email protected]
Moc děkuji

Lenka (Út, 12. 10. 2021 - 12:10)

Dobrý den, i my hledáme naději, ale pro přečtení pruspecků vidím, že opravdu naděje není. Je to téměř rok, co manželova maminka z ničeho nic nemohla mluvit. Myslela jsem, že je to mrtvice a zavolala RZ. Následoval převoz do krajské nemocnice, kde v listopadu 2020 našli útvar. V unoru 2021 následovala operace a diagnostikovan glioblastom 4. Od března nasledovalo ozařování a chemo. Babička nám pomalu, ale jistě chřadne. Špatně se soustředí, hledá slova, občas trpí nechutenstvím. Fyzicky je to jako na houpačce. Hodně se ji motá hlava, ale ještě zvládá procházky a ještě se může i věnovat vnoučatům. Minulý tyden absolvovala PET magnetickou rezonanci s negativním výsledkem. Zatím zní všechno dobře, ale čekám, kdy přijde zhoršení. Hodně věří na alternativní medicínu. Užívá CD kapky, B 17 a každé ráno pije kolou dní stříbro. Kéž by tu s námi zůstala co nejdéle.

Martin Hrdlička (St, 29. 9. 2021 - 19:09)

Dobrý večer
U nás onemocněla moje žena Andrejka (47roků, dvě děti 12 a 20) v březnu 2020 a zítra (30.9.2021) má pohřeb. Moc, moc to bolí. Její diagnóza zněla glioblastom 4 v čelním laloku bez možnosti operace. Prodělala ozařování, bez chemoterapie (špatné jaterní testy) a od října 2020 do března 2021 byla super jak myšlením tak fyzicky. Pak se to však začalo pomalinku kazit. Byla také ve studii s elektrodami, zkoušeli jsme také čínskou medicínu, ale už nic nepomohlo. Ke konci nám hodně pomohl domácí hospic a tak moje milovaná žena mohla aspoň v klidu odejít ca po 18 měsících doma. Je to strašná nemoc a všem kdo se s ní potkají přeji ať mají větší štěstí než my!!!

Jarmila (Čt, 11. 2. 2021 - 18:02)

Ahoj, manžel je po ozářovani včetně operace, včera mu řekli že se nádor zastavil, ale před dvouma měsícema mu jeho onkoložka řekla 8 měsíců života. Tak teď po včerejšku nevím odteď opět chemoterapie v lécích. Co mám čekat konec nebo ten nález je výhra?

Pája (Po, 19. 4. 2021 - 01:04)

Pokud se jedná o glioblastom, tak jsem se při nemoci své mámy nesetkala s nikým, kdo by nad touto nemocí vyhrál :( Záleží, jak bude nádor agresivní a kdy zase začne růst. U nás toho moc v současné chvíli není... Zeptejte se na elektro léčbu TTF. Byly s tím u některých dobré zkušenosti a údajně by měl být zase funkční tento program, ale nečekejte na zázrak. V situaci, jaké jste se můžete pokusit prodloužit život. Koukněte na facebook na skupinu glioblastomu. Je to sice z Ameriky, ale nejdete tam tipy na vitamíny a podpůrné látky, které dokáží zlepšit život. https://www.facebook.com/groups/197153540892173/
https://www.itv.com/news/meridian/2021-04-17/father-who-took-part-in-clinical-trial-is-told-his-cancerous-brain-tumour-has-gone?fbclid=IwAR0o-vrA2afpp5DZLPLenC3x9ZdasrTufcT4U2aUGHHZLPK5MwlkLhLFxBc
https://medicalxpress.com/news/2021-03-first-ever-vaccine-malignant-brain-tumors.html?fbclid=IwAR0o-vrA2afpp5DZLPLenC3x9ZdasrTufcT4U2aUGHHZLPK5MwlkLhLFxBc
Přikládám nějaké články o naději... My už ji bohužel nenašli....

Naděje (Pá, 4. 12. 2020 - 00:12)

Můj manžel zemřel taky na tuto strašnou nemoc po třech letech a osmi měsících. Stále na něho myslím a moc mi chybí. Je to strašné onemocnění, vyzkoušeli jsme vše dostupné a nemoc si postupovala dál, jen jsme asi zbrzdili rychlost. Myslím na všechny, kterým zasáhla tato nemoc do rodiny.

Pája (Čt, 19. 11. 2020 - 16:11)

Ahoj všem...tak u nás se dobojovalo....žádný zázrak se nekonal a 16.10. v 20h mi máma zemřela. Byla to velká bojovnice, co to nechtěla vzdát, ale boj to byl nerovný... 11 měsíců a 2 dny od diagnozy....

Pepa (So, 28. 11. 2020 - 23:11)

To je mi líto.Zemřel na to táta už to budou dva roky.Snažím se na to nemyslet ale moc to nejde.Hrozná nemoc

Peter (Pá, 23. 10. 2020 - 18:10)

Zdravím.
Z důvodu, že je stále vyšší procento onemocnění Glioblastomem u nás v ČR píši svoji zkušenost.
Koncem roku 2011 byla má maminka unavenější a dost si stěžovala na bolesti hlavy. Všeobecný lékař ji několikrát sdělil, že je to od páteře. Až na konci roku jsem ji nechal odvést rychlou záchranou službou (byla vysoce deziorientovaná). Těžko se to říká, ale na pohotovost nechoďte, zde slouží většinou nově vyšlí doktoři bez zkušeností. Provedeno CT zjištěn nádor na mozku (pravá přední část mozku). Následně provedena operace a nádor odstraněn. Po histologii stanoven Glioblastom. Bez použití jakékoliv léčby prognostikována doba dožití cca 3 měsíce.
Následně na onkologickém oddělení od lékařky bylo sděleno, že nechápe proč má být u ni, že se nedá nic dělat. Nicméně byla předepsána Chemoterapie (cytostatika) spolu s ozařováním. Jednalo se o cca 3 týdenní cykly. V průběhu terapie bylo nutné použít léky proti zvracení (kombinace 3 různých léku, jinak maminka zvracela).
Před chemoterapií jako pomocnou léčbu jsme v rodině ji dávali chlorelu (vždy ráno a večer). Zvolený přípravek měl aspoň trochu tělo připravit na zátěž. Bohužel nemůžu potvrdit zda to pomohlo (asi ano). Po chemoterapii kdy bylo "odpočívací období" před dalším cyklem, jsme ji taktéž dávali daný přípravek. Spolu s tím ještě celaskon na zvýšení imunity.
Kombinace chemoterapie a ozařování byla přínosná pouze z části. Po CT zjištěn v dané části vznikající ložisko. To bylo taktéž odstraněno operací. Následně provedeno další kolo chemoterapií a ozařování.
Bohužel začaly vznikat přidružené potíže. První příznak byl bolesti nohou. Zjištěna trombóza v nohách a embolie plic (bohužel rakovina a léčba způsobí houstnutí krve). Vyřešeno, tak že se aplikoval každý den injekcí nízkomolekulární heparin.
Postupně tělo bohužel zátěží chřadne a byla zjištěna osteroporéza. Jako zmírnění ji byl předepsán přípravek s vysokým obsahem vápníku.
Co v průběhu nemoci určitě pomůže je provádět krátké procházky (stačí i 30 metrů po okolí (zlepší to psychiku nemocného a tolik neochabují svaly).
Bohužel počítejte s tím, že cca 2x krát ročně bude postižený převezen do nemocnice. Naše zdravotní vybavení je dobré (osoby uvnitř už tolik ne). Záleží na oddělení a lidech co tam jsou. Setkal jsem se cca 7 doktory spousty sester a pouze 2 doktoři byli skvělí u sester možná dvě. Zde nechci očerňovat lidi, ale bohužel to tak je.
Nicméně po roce a půl ji byl na průběžném CT zjištěn novotvar na mozku o velikosti cca 1 mm (bohužel na internetu se píše, že glioblastom nemetastázuje, ale není to pravda). Bohužel metastázuje, ale většinou osoba co ho má, podlehne nemoci dříve než to stihne. Novotvar již nebylo možné odstranit bez možného poškození mozku. Aplikováno ozařování Cyber nožem (v Ostravě).
Jen pro informaci rychlost růstu nádoru. Před ozařováním cyber nožem bylo provedeno CT. Mezi zjištěním o novotvaru a další CT proběhla doba přesně 1 měsíc a nádor se z velikosti 1 mm zvětší na cca 20 mm!
Po aplikaci nože a chemoterapie se už pouze prováděla palitativní léčba. Občas tablety proti bolesti. Rapidně se snížili mobilita maminky. Zvýšila se deziorientace. Až následně v březnu 2014 už nemohla vůbec chodit (zaseknutá páteř). Byla převezena do nemocnice a hned den na to do hospice. Kde ji byly podávány léky proti bolesti a zde za přítomnosti rodiny po 2 týdnech zamřela. Celková doba života po zjištění prvního nádoru až do smrti byla tedy 2,5 roku.
Bez aplikace "léčby" a "pomocných přípravků" by skutečně činila cca 3 měsíce.
Doufám, že informace popsané aspoň trochu pomohou, bohužel dané onemocnění ještě není vyléčitelné a doba dožití je opravdu pár měsíců.

Pája (Út, 14. 7. 2020 - 13:07)

Ahoj všem, co bojují.... mámu jsme už museli umístit do hospicu :( Hodně se snížila pohyblivost, teď už vlastně pořádně ovládá jen pravou ruku. Intelekt se snižuje a hodně zmatená, nepamatuje si, co bylo před chvílí, co včera... vlastně si teď ani neuvědomuje, že je v hospici. Pořád si myslí, že je v nemocnici, kde byla po operacích.... Je to hodně smutné, když vidíte, jak se člověk mění :(. Ale zase na druhou stranu si říkám, že je dobře, že si to tak neuvědomuje a nevede třeba pohřební řeči.... Bylo to pro nás hodně těžké rozhodnutí ji tam umístit, protože jsme nechtěli, aby měla pocit, že jsme ji odložili. Ale teď zjišťuji, že to bylo to nejlepší rozhodnutí. Doma by už ten komfort neměla zajištěný a tam se o ni skvěle starají.... Nikdy jsem nevěděla, co hospic je, měla jsem ho za takovou odkladovou LDN, ale není to tak.... Je to krásné místo pro důstojné umírání :(.... Všem, co bojují držím palce...ať si co nejvíce s danou osobou užijí dokud to jde, protože tahle svině se asi porazit nedá :( Od listopadu hledám nějakou naději, ale co čtu, tak ty scénáře jsou všechny stejné.... Pokud jste v první fázi po operaci, zkuste se zeptat na léčbu TTF... u nás je asi tam nějaká naděje, ale tu jsme my nezískali...

Vendy (St, 15. 7. 2020 - 12:07)

Ahoj všem, kdo tady přispívají. I moje maminka nedávno na tuhle nemoc zemřela. Vždy to byla veselá dobrosrdečná žena. V září 2019 říkala, že někdy zakopává, potom se přidalo brnění tváře a lýtka. V říjnu 2019 ji určili lékaři nádor na mozku. Ale hned po vyšetření na MG lékaři říkali, že je to neoperovatelné a o velikosti asi 3 cm. Na Homolce podstoupila 2 biopsie. Verdikt anaplastický astrocytom až glioblastom. Nasazena léčba kortikoidy. Na leden 2020 měla naplánované chemo a radio. Jenže od října 2019 do ledna 2020 strašně rychlé horšení. Neovládala pravou půlku těla, skoro slepá i hluchá. Nedokázala se sama najíst, umýt prostě nic. Později se začala horšit i levá polovina těla. V nemocnici nám řekli, že chemo nebudou indikovat, pouze radio. Po konzultaci lidí kteří tomu rozumí, jsme se rozhodli , že i to radio odmítneme. Od 13.1.2020 jsem se o ní starala 24 hod. denně. Šlo to hodně z kopce. Kortikoidy ji způsobovaly další a další komplikace. Jako člověk se hodně změnila. Zapomínala, zmatená, pouze na vozíku, ležák. To nebyl život, ale bezmoc pro ni i pro ostatní členy rodiny. Do hospicu jsme ji dát nechtěli, ale bylo to velice velice těžké jak psychicky tak fyzicky. Umřela 18.3.2020 v nemocni po komplikaci se střevy. Měla nedožitých 69 let. Myslím si, že jsme pro ni udělali maximum, aby měla důstojné umírání. Stále to hrozně bolí. Přeji všem, kdo pečuje o takhle nemocnou osobu hodně sil

Návštěvník (Pá, 31. 7. 2020 - 21:07)

Zažil jsem u táty .Šílený.Do diagnózy jsem netušil že něco takového existuje.Prekvapila mě i ta rychlost s jakou to postupuje.Takhle skončit nechce nikdo

Pája (Ne, 31. 5. 2020 - 19:05)

Koukám, že jsem tu úplně sama.... Všechno je na nic.... zázrak se nekoná...zdravotní stav se rapidně zhoršuje....

Eli (Út, 2. 6. 2020 - 19:06)

Dobrý den, tak to mne mrzí. U nás taky nic moc. Sice na tom není manžel ještě tak špatně, ale má další nálezy, častější záchvaty, po kterých necítí jednu ruku, ale tak po hodine se citlivost vrátí, tak mám taky strach co bude dál a co nás ještě všechno čeká.

Návštěvník (Ne, 7. 6. 2020 - 09:06)

Eli - U nás je už léčba ukončena :( Zajistili jsme si domácí hospic, aby mamka už nemusela nikde jezdit po všech čertech. A nějakým způsobem ji ještě zajistili kvalitní život. Ovšem, jak už tu mnozí psali, tak je to těžké, jak se ten člověk mění co se týče paměti, uvažování, změny chování.... Levou ruku už není schopna vůbec používat a teď začíná pomalu odcházet levá noha. Ještě je schopna ujít pár kroků na WC, ven na zahrádku...ale už to začíná být velmi náročné... Mamka je bojovnice, nechce se jen tak vzdát, ale nevím, jak dlouho tato fáze vydrží... Děkujeme za každý den, kdy je ještě takto šikovná.
Nevím, jak probíhá vaše lečba, ale náš neurochirurg se zmínil, že je zase možnost léčby TTF. Podával žádost do Prahy, ale pro mámu už je pozdě :( Zkuste se zeptat. Není tam nic zaručené, ale jsou ohlasy, že některým to pomohlo. Tady ta mrcha v mozku se na nic... chema se tam horko těžko dostává :( Přeji hodně sil....

Margarett (Pá, 10. 7. 2020 - 11:07)

Ahoj, také si nyní procházíme velmi těžkým obdobím u strýce s glioblastomem :-(

Reklama

Přidat komentář