Reklama

Podvazky a punčochy

Návštěvník (Út, 1. 9. 2020 - 12:09)

Alo, na kamion bych to neviděl, ale třeba by vám stačilo méně :)
Za napsání nic nedáte: [email protected]

Přeji hezký den

Petr

[email protected]

Návštěvník (St, 2. 9. 2020 - 12:09)

V kolika vláknech lovíš gigolo?

Petr (Út, 25. 8. 2020 - 13:08)

Karolíno, palec nahoru.

Touha (Čt, 23. 7. 2020 - 18:07)

Punčochy se prostě musí nosit tak, aby nikdo nepoznal, že je nosíte. Jako krásné spodní prádlo, ale to už se opakuji:)

Jana P. (Čt, 23. 7. 2020 - 17:07)

Až se divím, co se tady objevuje tolik žen co dnes nosí podvazky. Nevím, jestli to může být pravda. Já jsem starší generace a punčochy pamatuji ze střední školy, kdy punčocháče buď vůbec nebyly, nebo byly nekřesťansky drahé. Navíc se sukně nosily denně, kalhoty byly spíš jen na sport. Nezbývalo nám nic jiného, než pod sukní ukrýt podvazky. A moc to nešlo, zvlášť, když se zkrátily sukně. Není pravda, že když podvazky byly denní součástí oblečení, že jsme se za ně nestyděly. Vykouknutý lem punčochy nebo dokonce podvazek byl mnohem větší trapas než svléknout se do podprsenky a kalhotek. Sukně a pod nimi podvazky, přestože jsme to nosily všechny, bylo pro mne to nejhorší oblečení, co jsem za život měla na sobě. Stále jsem se kontrolovala, aby něco nebylo vidět. Do školy jsem dojížděla vlakem, ani se mi nechtělo sedět (jezdily jedině kupé), protože jsem se bála, že mi bude vidět pod sukně. Zkřížit nohy nepřipadalo v úvahu, protože zespoda by byly vidět lemy punčoch a seďte v drncajícím vlaku stále s přitiskutými koleny k sobě. Teprve po maturitě jsem začala nosit punčocháče a teprve jsem si užila nošení sukní. Proto dnes nechápu, jak můžete tak oslavovat nošení podvazků, pokud nenosíte dlouhé sukně, můžete být si jisté, že máte-li sukni byť kousek nad kolena, každou chvíli můžete si pořídit faux pas. Nedávno jsem byly v čekárně u zubaře a naproti seděla mladá paní, měla pod sukní - a ne moc krátkou- punčochy, zřejmě samodržící a jak měla překřížené nohy byly jí vidět ty lemy punčoch. Každý kdo přišel do čekárny se jí podíval pod sukni. Až mi jí bylo líto. A to neměla podvazky. Myslím, že punčochy dnes pod sukni která odhaluje kolena nepatří.

Lojzík K. (St, 12. 8. 2020 - 02:08)

Musím se přiznat,že diskusní příspěvek Jany P. mě jako muže velmi pobavil a z pohledu dnešní mladé generace jej lze označit dozajista za úsměvný. Sám jsem příslušníkem starší generace,která si velmi dobře pamatuje dobu,kterou Jana popisuje. Tzn.dobu,kdy ženy nosily vytahané podvazkové punčochy ze 100%-ního PAD hedvábí bez elastanu držících na předpotopních podvazkových pásech se 6-8 širokými pásky schopných (v mužském žargonu) držet "tanky". A také dobu,kdy se na trhu objevily dámské punčocháče. Jenom Jana zapomněla dodat,že vznik punčocháčů byla odezva módních návrhářů na tehdejší módu nošení minisukní u mladých dívek.
Dnešní doba je ale ůplně jiná. Dnešní mladé dívky horují pro nošení donedávna typicky mužského oblečení a tím jsou kalhoty,ať už krátké či dlouhé. V horším případě pak pro rozdrbané rifle doplněné o nezbytné cigárko (krabička za 100 Kč a více) a patřičný obhroublý slovník. V lepším případě pak o sportovní oblečení typu legíny apod. Takže o nošení minisukní nelze dnes mluvit vůbec a pokud by jeden u mladé ženy sukni pohledal tak určitě ne v délce "nad
kolena". Také představa,že by dnešní mladé emancipované (některé i přeemancipované) ženy trpěly úzkostnými obavami aby nebyly vidět lemy jejich punčoch zpoza punčoch či nedejbože dokonce podvazky což by jim mohlo způsobit společenské faux pas mi připadá v dnešní době docela směšná. Stejně tak historka z čekárny u zubaře,kde přítomní muži se zřejmě psychicky odreagovávali před očekávaným zubařským výkonem studiem punčoch a možná i barvou tang na vyholeném těle přítomné mladé dámy. A to vše v době,kdy si vše potřebné v této oblasti mohou prohlédnout na internetu včetně všudypřítomných reklam na dámské spodní prádlo kterými jsou prakticky denně bombardováni.
Jinak bych chtěl ještě dodat,že žijeme v 21.století, tj. ve století,kdy se obecně propaguje návrat k přírodě a ke zdravému stylu života. V této souvislosti tedy nelze považovat nošení punčocháčů u sortimentu oblečení,které jsem popisoval zhora u mladých žen , za zdravý styl (viz kvasinkové infekce apod.). Takže návrat k punčochám bych už jen z toho zdravotního hlediska jenom doporučoval. Nehledě na estetické hledisko,dnes má mladá žena tolik na výběr ze širokého sortimentu punčoch i funkčně dokonalých podvazkových pásů v různých i cenově přijatelných relacích a záleží jen na ní v čem se bude dobře cítit jako ve spodním prádle. A my muži bychom tento "návrat k ženskosti" určitě jenom přivítali. A konečně by se také české ženy mohly mentálně vyrovnat ženám v moderních rozvinutých zemích ve kterých patří nošení punčoch do běžného dámského šatníku.

Pepa (Čt, 23. 7. 2020 - 18:07)

Jano, plně chápu tvé argumenty, je to trochu o sebevědomí a trochu taky o dodržování určitých společenských konvencí. Bohužel nyní spousta lidí považuje ženu s punčochy na podvazky za ... Ač muž mám s podvazky taky své zkušenosti. Musím nosit už asi 25 let zdravotní punčochy. Dříve byly jen na podvazky a nyní sice převládají kompresní punčochy samodržící, ale ty silikonové pásky občas zlobí, tak kombinuji oba způsoby. Punčochy běžně nosím pod kalhoty, ale hlavně v létě je to často utrpení. V soukromí nosím hlavně sukně a je to pohoda. Tím se vracím k tvému tématu, pochopitelně riziko odhalení podvazků je u sukně vždy. Zejména pokud jsme s tchyní, tak si dávám hodně pozor. Sukni u mne už celkem rozdýchala, ale podvazky by ji mohly dorazit. Na druhou stranu považuji nošení punčoch (je jedno jestli na podvazky nebo samodržící) za výrazně pohodlnější než punčocháče.

Pepa (So, 27. 6. 2020 - 07:06)

Je až legrační, co dělá s lidmi společenské povědomí. Nosím již mnoho let zdravotní punčochy. Dříve byly jen na podvazky, nyní je střídám se samodržícími. Tak mám s tímto prádlem docela dost zkušeností, tak vím, že mimo minisukně jsou podvazky daleko pohodlnější než punčocháče. Ani moje žena je nechce nosit a to chodí v sukni ráda. Myslím si, že drtivá většina žen zná jen ty erotické pásky (tomu se ani nedá říkat podvazkové pásy) do postele a neví, že existuje i normální použitelné prádlo. Chce to jen trochu sebevědomí a nestydět se za to, co je vám příjemné. Přeji hezké léto.

Touha (So, 20. 6. 2020 - 00:06)

Punčochy jako erotické prádlo? Podle toho, co si pod tím kdo představuje. Žena by měla nosit punčochy stejně tak jako nosí kvalitní a krásné prádlo. Tak, aby nebylo prvoplánově vidět, že je má oblečené a zárověň tak aby podporovalo její sexualitu, přitažlivost, erotické vyzařování. Punčochy jsu jedním z nástrojů, jak k sobě žena upoutá pozornost a zároveň jejím usmívajícím se tajemstvím.

Můj stav: po b… (Po, 8. 6. 2020 - 20:06)

Opravdu diskuze na úrovni. Přeji Vám to všem. A divím se, proč si nevytvoříte email pouze pro tyto účely? Milování ve vyšším věku není hřích. Tak třeba Přemku: 2020 př[email protected] a je to.
Přeji štěstí všm. Jednou bude pozdě, vím o čem píši. Martin.

Otto (So, 30. 5. 2020 - 08:05)

Ja už 15 rokov presviedčam manželku nech si to z času na čas oblečie , ale márne. Kúpil som jej tých vecí za vagón "top značky " Škoda asi to dám takej čo to bude nosiť.

Majo (Po, 15. 6. 2020 - 01:06)

Stratil si 15 rokov sexu podľa svojich predstáv, v žene to buď je alebo nie je.

Libuše K. (Po, 27. 4. 2020 - 16:04)

Já jsem mladší než paní Helena a Karolína, ale padesátku mám na krku. Punčochy jsem začala nosit v půlce 80. let do tanečních, protože se nosily sukně pod kolena a já měla štíhlá lýtka, na kterých byly tehdejší krepsilonové punčocháče strašné, kolem lýtek se krabatily a byly tlusté. Měla jsem takový vykrojený podvazkový pás Triola vzadu na 2 háčky, z větší části byl z pevného silonu a dobře držel tehdejší silonky. Přes velký stud mě mamka utvrdila, že to stejně nikdo nemůže vidět pod dlouhou sukní a ještě spodničkou. Punčochy byly tvarované, jmenovaly se Elite Katarica, nahoře měly jemný pružný lem a opravdu vypadaly na noze pěkně, jen se dole trochu dělaly varhánky, ale u vyšších podpatků tolik ne. Do školy jsem chodila v punčocháčích, ale když jsem nastoupila do zaměstnání, už jen v punčochách.
O té erotice: To že jsou podvazky tak muži považovány, je naším studem. Asi mi dámy které punčochy nosí mi dají za pravdu, že pokud by se měly někde převléknout, tak mnohým z nás nedělá problém si sundat svetr nebo kalhoty, sukni a ukázat se v podprsence nebo i kalhotkách. Když mám podvazky, tak v kabince si sakra dávám pozor - dřív kabinky jen se závěsem- aby tam nebylo vidět. Ještě příklad mého manžela. Doma mohu chodit v prádle a ni si mne nevšimne, když si ale ráno oblékám podvazky, vždycky zbystří. Nejlépe když k němu nastupuji do auta, což opravdu v sukni moc neumím a vyhrne se mi, že vykoukne lem punčochy, vždycky civí jako malý Jarda, protože ví, že jsem to nechtěla. Kdybych - což opravdu nedělám, vyšla v podvazcích večer z koupelny, řekne mi, že jsem se na stará kolena úplně zbláznila. Je to o tom studu.

Přemek (Po, 27. 4. 2020 - 20:04)

Dovolím si paní Libuše malé pozastavení u Vaší poslední věty. Každému normálnímu zdravému chlapovi, sebe nevyjímaje srdce zaplesá při pohledu na ženu v podvazku občas taky večer. Opustit koupelnu, vstoupit do ložnice, pot3šit oko muže. Nemáte se za co stydět. Vy ani žádná jiná. Nedávno jsem vyslechl podobnou zkušenost, co se studu týče od paní Lidky, paní tímto prosím o prominutí. Řeknu Vám paní Libuše stejnou větu, jakou jsem řekl jí. Nemáte se za co stydět doma před manželem ani na veřejnosti. Nastoupit, vystoupit z auta v sukni bez toho, aby vám nevykoukl lem punčochy je pomalu nemožné. Myslím v kratší sukni, ne v dlouhé ke kotníkům. Je vás jenom hrstka žen, pro které je nejsou podvazky, punčochy, kombiné cizí slovo. Pokuste v sobě potlačit, jak shodně říkáte stud, a překvapte manžela. Není ještě po 22 hodině, ale víte kam tím směřuji. Nestyďme se ani jedna z vás, že jste žena. Ráno milující manželka a maminka. Večer svůdná milenka, která se nemá za co stydět. Okořeňte svůj vztah, bohatě se vám to vrátí.

Helena (So, 11. 4. 2020 - 18:04)

Jsem ročník 1952, tedy jsem už bába, ale snažím se aspoň to nevzdávat. Vždycky jsem se ráda hezky oblékala a nosila sukně, bohužel, teď se přistihuji, že kalhoty taky u mne převládly. Nákupy, vnoučata... na šaty je méně příležitostí.
Ale abych začala, co chci napsat. V roce 1964 jsem šla do 7. třídy. Nosila jsem skládané sukně nad kolena a když se ochladilo, strašné tlusté vroubkované punčocháče, vylepšené dětské bavlnáče, byly modré nebo růžové. Jenže v té době už některé holky ve třídě začaly nosit delší sukně a pod nimi pravé nylonky. Moc jsem si je přála a prosila maminu ať mi ty svoje půjčí. Smála se, jak by mi asi držely. Ale dočkala jsem se. K vánocům jsem dostala první podprsenku, podvazkový pás, kombiné a dvoje punčochy. Nikdy jsem snad neměla větší radost z dárků, hned jsem si to oblékla(mamka mi musela pomoct jak zapnout podvazky a podprsenku) a já nechtěla se ani večer svléknout. Do Nového roku mi musela doplést šaty - tehdy se to pletlo na takovém pletacím stroji a upravila mi jednu svou sukni, abych jí měla na kolena. Nemohla jsem dospat, jak jsem se těšila do školy - do roku 1965. Podvazkům se říkalo dívčí, jenom pruh v pase a od toho 4 prádlové gumy, punčochy byly docela krátké, moc to nedrželo a punčochy se krabatily. V 15 letech jsem nosila do tanečních už dámský podvazkový pás, který byl vyšší, z krajkového pevného silonu, krásně vykrojený mezi podvazky a vzadu se zapínal na sponku jako u plavek. Na obrázkách ze západu slečny už nosily kratičké sukně a my to chtěly taky. Tajně jsem si zkracovala večer sukně abych se opět vyrovnala spolužačkám. Nechtěla jsem nosit kombine, protože nebyly k sehnání krátké a ty moje vykukovaly pod sukní. Na střední škole se spolužačky předháněly, jak ještě jde nosit kratší sukně, aby z pod ní nebyly vidět lemy punčoch. Maturovala jsem na jaře 1971 a to spousta holek začala nosit punčocháče. Za 6 let co silonové punčochy pro mne byly chloubou se rázem staly něčím, za co jsem se strašně styděla. Jenže - první punčocháče byly strašně drahé, stály 60 Kč, později asi 45, což si vynásobte k dnešním platům 10-15x! Mamka byla neoblomná, prostě řekla ne, navíc bych nosila ještě kratší sukně. Když jsem nastoupila do práce, byla jsem tam samozřejmě nejmladší a zjistila jsem, že tam nosí všechny ženy punčochy a utrácet za punčocháče je zbytečné. Nikdy jsem nenosila kratičké sukně, ale si do půlky stehen, tehdy byly k mání i velmi dlouhé punčochy, což se dalo nosit. Na rande jsem si pak punčocháče pořídila a když ten můj zjistil náhodně, že jinak nosím punčochy, tak mi žárlivě vyčetl, že do práce nosím punčochy a s ním tenhle prezervativ na ženskou. Ve 20 letech jsem teprve přišla na to, že podvazky nejsou tou nemoderní nepříjemností, která drží punčochy a já žiju ve strachu, by si toho někdo nevšiml, ale že se to může i líbit. Za dva roky jsem se vdávala a přišla na svět dvojčata. Když jsem nastupovala v roce 1976 na podzim do práce, první co bylo nutné, našít si dlouhé sukně, protože to móda přikazovala. Bylo mi 24 let a ani mi nenapadlo si pod dlouhou sukni pořídit punčocháče, přesto že byly mnohem levnější, tuším asi za 25Kč, ovšem proti punčochám za 8Kč, které se daly ještě párovat při zatržení. Punčochy na lýtkách byly mnohem hezčí a kolikrát se mi stalo, že se mi kamarádky ptaly, kde beru tak jemné punčocháče. Pak přišly 9, léta, mě se přehoupla čtyřicítka, manžel se mnou rozvedl, děti byly velké a já si chtěla užít, zkrátily se sukně přišly jemné strečové punčocháče a já dala podvazkům vale. Jenže po pár letech se objevil nový pric ne na bílém koni ale v bílé audině a sice o 10 let starší. Slovo dalo slovo a za půl roku, jako čerstvá pětačtyřicítka jsem se k němu stěhovala. Na spodu šuplíku objevil krabici silonových Elitek a několik podvazkových pásů, vyletěl na mě proč to nenosím. Moc jsem se nasmála, protože se mi to stalo už podruhé v životě. Tak jsem se navlíkla večer do podvazků, to už jsem měla spíš bokovky, které nejsou zas tak rajcovní, ale to mu nevadilo, šli jsme na večeři. Do 61 let jsem chodila do práce tedy do roku 2013 a punčocháče jsem nenosila. Pravda, hodně jsem přešla na kalhoty, skoro si neumím představit, že dřív jsem každý den si do práce oblékala spodní prádlo, spodničky podvazky a punčochy. Nyní jsme spíš na zahrádce, užíváme si důchod, manželovi táhne na 80 ale když jdeme na návštěvu, nebo do divadla vytáhnu podvazkový pás a jemné punčochy.
Jako dodatek píšu panu Přemkovi, že my sice ne už mladé ale určitě krásné punčochové dámy ještě existujeme

karolina (St, 15. 4. 2020 - 06:04)

jsem rocník 1956 vas pribeh je skoro totozny s mým, ja nosím podvazové pasy celý život.Když jsme byly mladé nic jiného opravdu nebylo.Z punčocháče jsem je nikdy nevyměnila.Mini sukně mě jaksi minuly,protože jsem se mladá vdala a manžel si nepřál,abych je nosila. Takže jsem žádný problem s podvazky ani kombinaty neměla .Nosím je stále i když už jsem sama. Akorát se mi punčochy líbily dříve víc než dnes.

Abe (Ne, 26. 4. 2020 - 22:04)

Jsem o dost starší, ale po vašem příspěvku jsem si uvědomil, že mne nevzrušovaly ženy jen úplně nahé, ale hlavně ty z podvazky. Jako malý chlapec jsem si matčiny oblékal, včetně punčoch a vycpané podprsenky a před zrcadlem vášnivě onanoval. Maminka mne přistihla a místo aby se zlobila, pozvala kamarádky, aby je pobavila. Podvazky jsou úžasný erotický nástroj.

Přemek (Ne, 12. 4. 2020 - 09:04)

Vážená Paní Heleno. Použil jsem velké P, jako poděkování za Váš procítěný, krásný dopis, provoněný do posledního písmene nostalgií, romantikou, erotikou. Nejen, co jste napsala, ale taky elegantně ukryla mezi řádky. Zavzpomínal jsem na dobu, kdy jsem poznal svoji ženu se kterou jsem celý život miloval. Těšil se na každé nové ráno. Byly to krásné okamžiky, zajít si po letech na rande, vzít ji za ruku, obejmout ji. Vybavil jsem si dobu nedávno minulou se slzou v oku. Po čtyřech letech samoty jsem se odhodlal poprosit v této diskuzi ženu o krátké setkání. Do té doby jsem ji sledoval z povdálí, jako ctitel. Každý její řádek četl stokrát dokola. Paní mě mé přání splnila v loni před vánocemi. Podobně zavzpomínala jako Vy na dobu, kdy si poprvé tajně zkoušela máminy punčochy, podvazky, kombiné, boty na podpatku. Celou dobu jsem si paní prohlížel od hlavy k patě. Nešlo se jí nedívat jen do očí. Viděl jsem před očima svoji ženu, cítil její parfém, na sobě tenký rolák, sukni, průsvitné jemné punčochy. Raději nebudu pokračovat, abych paní nepřivedl do rozpaků. Mám 64, ale v její blízkosti jsem se cítil na čtyřicet. Čtyři roky bez ženy jsou pro chlapa muka. Těším se na další setkání. Paní Heleno, chci Vám popřát krásné Velikonoce, Vám za Váše nádherné řádky a všem ženám, které do této diskuze přispívají.

Vlasta (Po, 13. 4. 2020 - 11:04)

Krásné velikonoční pondělí na Vaši adresu Přemku. Zažeňte chmury, není jednoduché se rozloučit s milovaným člověkem. Uchovejte si svou ženu ve vzpomínkách. Zvedněte hlavu, život stojí za to žít. Neuzavírejte se do sebe. Co Vám brání pozvat nejmenovanou paní na rande? Máte život ve svých rukou, bude máj lásky čas

Přemek (Pá, 24. 4. 2020 - 22:04)

Neuzavírám se do sebe, dívám se na svět jinýma očima než tomu bylo před necelým půlrokem. Paní Lidku jsem si dovolil po zralé úvaze pozvat na rande. Půjdu si za svým. Můj vnitřní hlas mě popostrčil abych jí řekl mezi čtyřma očima co mám na srdci. Stojím o ni víc, než jsem si dokázal Vlasto představit

Reklama

Přidat komentář