JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh
Zneužít se dají i peníze, asi by jsme je měli zrušit.. zneužít se dá manželství, zrušit....
Takové zobecňování už je demagogie, že všechno se dá zneužít. Jsou věci méně důležité a více důležité, neměly by se míchat dohromady.
zneužít se dá i bible, viz. náboženské války, chceš kvůli tomu bibli zakázat ? :D
Kdyby se ten člověk nenarodil, nemohl by se ventilovat pronášením takových mouder. Ve chvílích radosti má zase jiné myšlenky.
Já vidím problém euthanasie v tom, že nejsem přesvědčena, že by ji naše společnost nezneužívala ...právě v situaci jako je dnes třeba
Euthanasie je stokrát přežvýkaný problém. Lidé se plácají mezi svobodou jednotlivce rozhodovat o sobě, možností zneužití, náboženským zákazem zabít se, morálkou, sociálními zvyklostmi ... ----------------------------------- Stručně řečeno - ve velmi civilizované a spořádané společnosti - proč ne. V primitivních zemích ne. ------------------------------------ Je to jen sebevražda pod lékařským dohledem, protože kohoutek musíš pootočit sama. Brnkačka (ve srovnání s tím, jak lidi chodí na vlak).
Někdo říká: Spánek je dobrý, smrt je lepší, ale vůbec nejlepší je se nenarodit.
"Život je utrpení, nejlépe se vůbec nenarodit. Ale takové štěstí má dnes sotva jeden z tisíce." (Julian Tuwim)
Jehova považoval smrt mnohokrát za vhodné řešení lidských problémů, a uměl ji zařídit na mnoho způsobů - Izraelité i Judejci by mohli povídat. Konečně mnoho lidí spáchá sebevraždu, protože se nudí, už je to tady nebaví. Neberme smrt jako tabu a učme se s ní znovu žít. ----------------------------- Nejlepší v tom jsou Mexikánci, v podstatě Aztékové, ti umí smrti udělat i festival. Ti jsou při tamější kriminalitě na smrt fakt zvyklí, vždyť každému leží třetina rodiny v nějakém masovém hrobě, jak je zlikvidovala drogová mafie za neposlušnost.
Ty považuješ život v utrpení za vyšší level než neexistenci.
Jenže, Jirko, my si nemůžeme rozumět. Ty považuješ život v utrpení za vyšší level než eexistenci. Já ne. Když byl můj pes těžce nemocný a selhaly mu ledviny, tak jsem věděl, že jediné řešení je uspání. Protože prodlužování utrpení je hnus. Pro něho i pro mě. A tak je to i s lidmi. Místo aby žili normální život, tak někteří lidi mají třeba 12 let nemohoucí děcko na hadičkách. Ta žena nechodí do práce a stará jen o to dítě, které stejně není při vědomí. Až to dítě umře, teprve pak začne žít. To samé je se starým člověkem nebo člověkem v posledním stádiu rakoviny apod. Všecko toto je strašné trápení všech. A často kvůli tomu pitomému náboženství, které blokuje těm lidem pomoct. Strč si svoji bibli za klobouk. Ty jsi nikdy nic nezažil a nikdy netrpěl. Víš o živově ho*no. Jsi takové děcko naivní.
Jako věřící člověk, zastávám přesvědčení, že stejně jako si člověk nevybral dobu svého příchodu na svět, tak by neměl ani odchod z něj. Je to odpovědnost každého člověka. Když člověk trpí bolestmi, tak nebude trpět věčně, ale umře, Jiří. Kdybys chtěl zavádět eutanazii kvůli korona viru, mohla by se zavést už kvůli většině nemocí, které nesou komplikace, prakticky i typové žloutenek nebo těžší průběhové chřipek. Jak píše Tou, rovněž, nebylo by daleko k zneužívání, vlastně by šlo o byrokratickou procedůru, kde stačí náležitě vyplnit formulář a štempl. Obávám se, že v tomto budeš trochu naivní i ty, protože to vidíš příliš černobíle.
Takže možná jsem magor, ale ne magor vrah, abych někomu asistoval při sebevraždě. To není tak jednoduché. A ještě jsem neslyšel, aby někoho usmrtila četba nebo poslech Bible. Ale naopak slyšel jsem, že to mnohým pomohlo. Ve období středověku, ale ještě i v novověku bývalo takřka pravidlem, že u člověka na smrtelné posteli, byli nejen felčařové, ale taky kněz, aby mu dal poslední pomazání a za duši zesnulého se pomodlil. Dnes, co se akorát často dělá u současných lékařů, že když někdo zemře, otevírají okno. Jakási pietní zásada, aby duše mohla vylétnout ven.
Ty jsi fakt magor... Místo aby se ji dostalo úlevy, tedy eutanazie (kdo by chtěl), tak bys je mučil předčítáním psycho textů plných ideologie. To je sadismus. Jsi sadista, Jirko. Je to úchylné....
Prej "kdo by chtěl" - jako prodávat na pouti cukrovou vatu. Obejít pokoje a volat lidi, kdo by měl zájem, mám tady poslední čtyři dávky penbitalu, další budou až za týden. Tak kdo má zájem, honem, ať se to zdělá. --- To považuješ za morálně lepší řešení? Ti lidé často nejsou schopni úsudku a ty bys za ně rozhodoval. Poslechem Bible by je nikdo nepřipravil o život a rovněž by to bylo dobrovolné. Ve slovech Ježíše by zajisté útěchu našli a taky bolest zmírnila, ale to je otázka víry. Každopádně říct dopředu že je to k ničemu je daleko horší. A nejhorší nabízet smrtící koktejl, ať se uvolní kapacita pensionu. Každý člověk, bez ohledu na věk, má chvilku v životě, kdy by si přál umřít. Oč je horší nabízet poslech Bible než nabízet smrtící injekci?
Ve Francii funguje asi 7000 domovů důchodců, koronavirus se dostal jen do zlomku z nich. Kritická situace panuje ve dvaceti či třiceti zařízeních, kde nemoci podlehly už desítky seniorů. Ti teď musejí zůstávat na pokojích.
Článek
„Udělali jsme vše, co jsme mohli, situace je ale drsná. Uvědomujeme si, že pro rodiny i personál je to velice těžké,“ píše se v prohlášení domova důchodců ve 12. pařížském obvodu. Zařízení financované nadací Rotschild zveřejnilo ve středu děsivou bilanci: koronaviru zde podlehlo už 16 osob, 84 dalších je nakažených.
První případ koronaviru zaznamenali v domově, kde žije přes pět stovek lidí, 11. března. Od té doby se navzdory úsilí personálu nemoc rychle šířila. V domově žijí lidé, kteří často trpí i jinými nemocemi a vůči nákaze koronavirem jsou proto obzvášť zranitelní. Kromě nedostatku ochranných prostředků je problémem i chybějící personál, na nějž už dlouho upozorňují odbory. Thierry Amouroux, šéf Národní unie ošetřovatelů, si stěžuje, že v domovech důchodců není kvůli personálu možné zajistit ani sedm minut denně na to, aby mohli senioři chodit s doprovodem na toaletu. „I lidé, kteří netrpí inkontinencí, budou muset nosit pleny. Jen proto, že personál, jehož část onemocní, nebude moci doprovázet každého na toaletu,“ citoval ho deník La Provence. Nynější smutnou realitu v domovech důchodců popsala deníku Ouest France obyvatelka zařízení ve městě Ille-et-Vilaine. Ve městě je už 119 případů koronaviru, domov důchodců proto přijal nezbytná opatření, jež ale ze života seniorů dělají peklo. Navštěvovat je nemohou jejich blízcí, zrušilo se kolektivní stravování i volný pohyb po chodbách.
„Hlavu mám v pořádku, můžu se i pohybovat. Už ale nevidím, proto jsem v domově důchodců,“ vyprávěla takřka devadesátiletá žena přejmenovaná pro potřeby článku na Odette. Někteří senioři se nyní cítí opuštění svými rodinami, protože trpí Alzheimerovou chorobou a zapomínají, co jim personál o pandemii sdělil. „Od neděle jsme všichni zavření na pokojích. Jak dlouho to může trvat? Tři týdny, měsíc? Jak můžete žít tak dlouho v jedné místnosti? Od neděle jsou mé dny strašné,“ postěžovala si stará paní. O půl deváté jí na pokoj přinesou snídani, v poledne pak oběd a v šest večer večeři. Kromě toho se pečovatelky zastaví jednou během dopoledne a jednou odpoledne, aby se seniorů zeptali, jak se mají. Zdrží se pět minut, někdy méně. Musejí pospíchat, aby stihly sesbírat talíře po jídle.
„Dříve jsme na jídlo chodili do jídelny, seděla jsem u stolu pro čtyři lidi. Povídali jsme si, pro mě to byl nejhezčí okamžik dne společně s představeními, která tu organizovali. Ale teď? Mezi jídlem nedělám nic,“ zoufá si Odette, která si kvůli zraku už nemůže ani číst. Zapovězené jsou nyní i návštěvy jiných pokojů.
„Co teď můžu dělat? Volá mi syn, mohla bych zavolat i jiným lidem. Musím ale obtěžovat personál, aby mi vytočili číslo. Mají už takových věcí dost na práci. Tak se mi vracejí špatné vzpomínky, které bych si raději nepřipomínala. Před pár dny mi bylo devadesát let. Upřímně si za těchto podmínek přeju už jen jedno: co nejrychleji zemřít.“
Důchodce by si neměl stěžovat na svůj osud, protože muže být ještě hůř. To bez debaty. ----------------------------- Dnešní důchodci jsou poválečné měkoty, zato jejich rodiče, to byla psychicky odolná generace, kterou ani dvě světové války nezlomily. ------------------------ Psychicky otřesenému důchodci by měl někdo říct, že mu pomůže relaxační hudba z rádia. Ale i ta smrt, v tom má důchodkyně pravdu.
Je to nepříjemné. Vzhledem k jejich špatnému zraku by měli každému z chovanců domova na pokoj umožnit čtené Boží slovo, např.formou nahrávky. Což je dnes běžné. Tohle by měly zajišťovat diakonie.
Jestli on si tady někdo neukrojil příliš velký krajíc.
Kde je Touha, nevíte?
Reklama
Jinak já zažila toilk bolesti u svých blízkých, že s euthanasií souhlasím při obrovských bolestech. Na druhé straně, nedělejme si iluze co s ev tomto směru děje v nemosniccíh
- Odpovědět
Pošli odkaz