Kdy jste se naposledy pokakali

No, tak to musí být dost drsná fóbie. Posranej jsem v životě byl, samozřejmě nedobrovolně, a taky z toho nedělám žádnou vědu. Ale na druhé straně si nedovedu představit, že bych ignoroval možnost záchranhy na veřejném WC, byť by nepůsobilo zrovna nejvábněji, a pustil to do kalhot. Snad cokoli mi připadá lepší než mít v kalhotách hromadu hoven. A že zatraceně vím o čem mluvím a jak "krásně" se v tom chodí.

Vašku, ony ty všemožné fobie zhusta nejsou o logice a uvažování. Pro Radku je zřejmě veřejné WC něco tak špatného, že má radši ta hovna v kalhotách. Jedna moje kamarádka, se kterou jsem jezdil na vodu a na vandry, na tom byla podobně. A přitom to jinak rozhodně nebyla cimprlich holka. Nestihl jsem si snad nikdy všimnout, že by jí něco vadilo. Chodila povětšinou bosa a vůbec neřešila v jakém stavu má nožky. Kolikrát jsme třeba šli bosky skrze kravince na pastvině nebo museli projít polem či loukou, kam vyvezli hnůj nebo močůvku. Žádný problém. Ještě si dělala legraci, že jí taky jednou budou páchnout nohy. Nebo bláto. Většina holek se tehdá kácela už jen při představě, že by měly šlapat bosýma nohama v blátě. Hlavně to, jak leze mezi prsty, to bylo přece něco strašně fuj. Kamarádka naopak čvachtání se v blátě přímo zbožňovala a klidně si dala i bitku bahnem nebo se v tom vyválela. Párkrát, když jsme někde tábořili sami, jsem měl možnost jí vidět tak, že jediné, co na sobě měla, bylo bláto. Chápeš to? Chodila nahá a celá od bláta. Moc hezky se na to koukalo :-). A přesto měla téměř nepřekonatelný problém si dojít někde v kempu nebo v hospodě sednout na záchod na velkou. Zkrátka měla někde v sobě blok. Nebylo výjimkou, že za tří nebo čtyřdenní vandr ani nešla a vydržela to domů. Jednou jí to ovšem vytrestalo. Přišlo to na ní tak, že v nejvyšší nouzi svolila, že půjde na záchod zpět do hospůdky, ze které jsme chvilku předtím vypadli. Bohužel už to nedala a skončila pokaděná. Ale naprosto brutálně. Nevidět to na vlastní oči, tak bych nikdy nevěřil, že je možné se tak zesrat, že hovna lezou až na břicho, ale jí se to povedlo. Fakt byla zadělaná od spodku zad málem až na pupík. Samozřejmě z toho byla úplně hotová. Ale přesto u ní ta fobie přetrvala a raději se dál vystavovala riziku, že zase skončí v plných kalhotách. Párkrát jsme se na toto téma bavili. Ptal jsem se proč dál riskuje, když už ví, jak to může končit, ale ničeho jsme se nedobrali. Bylo to někde v ní a nejel přes to vlak.

A ty si ta Klárka z Mimoně?

Určitě ne. Praha.

Ahojky to je suprovej příspěvek a velmi vzrušující :0) ano máš pravdu že se tu objevuje i dost výmyslů. Někdy je těžký odlišit pravdu od fikce. No řekněme že já tyhle storky sbírám sama píšu povídky s tématikou pokakavani a pokud je něco pěkně napsané a má to styl tak po pravdě úplně neřeším jestli je to pravda nebo fikce. Každopádně já jsem určitě reálná přispívám sem už téměř dva roky a sledovala jsem to tu dávno před tím. Prakticky od doby co jsem se začala pokakavat což bude letos už osm let. No a reální jsou určitě i další lidé co sem před časem přispívali a s některými z nich si píšu soukromě a jednu holku jsem měla možnost potkat i naživo tak můžeme někdy udělat sraz pokakand :0) tak a teď k tvým dvěma zážitkům. Já sice jak jsem napsala jsem nikdy nebyla svědkem nehody ale to neznamená že se přede mnou jiná holka nepokakala akorát že to nebyla nehoda ale úmysl. Já sama jsem to jednou pustila před kámoškou a sehrála jsem celkem přesvědčivě že se mi to stalo nechtěně. Kdo ví třeba to ta tvoje spolubydlící chtěla taky vyzkoušet a ty jsi jí do toho plánu nečekaně zasáhla když po návratu nepočítala s tvou přítomností :0) ale to už asi zase spekuluji a moje fantazie pracuje. No a to tvoje autobusové dobrodružství to je mazec to mi připomíná že jednou to už je asi čtyři roky zpátky jsem chtěla provést přesně to co ty. To jsem se vracela pozdě večer z jedné akce a už se mi docela chtělo. Původně jsem plánovala že to donesu až domů a pokakám se klasicky v postýlce krátce před usnutím ale jak jsem měla trochu upito tak mi taky nějaký démon našeptával pokakej se a nastup do busu v plných kalhotkách ale neměla jsem na to nakonec odvahu a tak jsem upustila jenom trošku a do toho autobusu tak nastoupila jenom připokakaná. I tak to asi bylo cítit protože někteří lidé co tam jeli tak kašlali a koukali se kolem sebe a jeden kluk i pootevřel okýnko. Já teda nenápadně seděla na zadním sedadle a občas jsem ještě do těch kalhotek trošku přidala ale úplně všechno jsem se odhodlala pustit až poslední zastávku před konečnou kde všichni ostatní vystoupili a v buse už byla jenom já a řidič. To už jsem se zvedla ze sedačky jenom jsem zlehka zatlačila a po chvilce jsem měla plno ale radši jsem se přesunula hned ke dveřím abych mohla hned vystoupit a rychle zmizet. I tak si myslím že jsem stihla ten autobus solidně zasmradit :0) jinak s kakáním na autobusových zastávkách mám bohaté zkušenosti o tom zase někdy jindy ale nikdy jsem nebyla tak nářezova abych do nějakého veřejného dopravního prostředku nastoupila totálně zkakaná. Každopádně jak píšu super příspěvek hned jsem si ráno při čtení udělala dobře :0)

Kiki, já jsem si to uvědomila až dodatečně, co bylo v pátek za datum. Já zatím nikoho nemám. Máma je věčně v práci, a ségra je líná, tak musím doma zastat spoustu práce a nemám čas randit. Snad později. Dál zatím neplánuji nic. Tohle prošlo, mamka to vzala, a ségře o tom neřekla. Taky budeme mít jarní prázdniny, ale nevím, jestli se mi poštěstí, být sama doma. Nechci to taky dělat nějak pravidelně, protože se za to pořád stydím. I když musím uznat, že to má něco do sebe :)

Kiki, k Tvému dotazu: Zpětně mi přišlo, že jí to muselo asi trochu ujet už v kině, protože mně po vstupu do školy praštil do nosu stejný smrad, který byl i v kině. Všimli jsme si její nehody až po cestě do školy. Trochu zpomalila a přitom z ní vylítla ta hlavní várka. Venku to nebylo ani cítit. Učitelka řešila něco z druhou učitelkou, jen nás okřikly ať se ztišíme. Jak jsme vlezli do budovy, tak naše třídní říkala, že tu něco smrdí jako výkaly. Někdo to na to na Gábinu práskl. Učitelka ji vynadala a zeptala, jestli je normální, když se v tomto věku pose.e a přikázala jí ať si vezme svoje věci a jde se domů dát do normálního stavu. Nemám odvahu se jí nic kolem toho zeptat. V skrytu duše se těším, jak si toho užiji o jarákách. Pořád ale nevím, jestli to mám udělat doma nebo přijít zvenku a zahrát skutečnou nehodu.

Jo tak to je takový klasický scénář nehody. V kině se holt na záchod chodí blbě obzvlášť pokud třeba člověk sedí uprostřed plné řady lidí a nechce se přes ně prodírat. Pak je tu samozřejmě ještě ten faktor že přeci už nejsem malá holka a musím to vydržet. Obvykle je to řetězec špatných rozhodnutí na jehož konci jsou plný kalhotky a ostuda. Akorát tedy jestli už Gábině trochu ujelo v tom kině tak si myslím že mohla po té projekci jít na záchod udělat tu hlavní várku. Pořád lepší být jen připokakaná což se při troše štěstí dá utajit než mít úplně plno což už se moc tajit nedá. A určitě si myslím že po kině vám učitelky umožnily jít na záchod kdo potřeboval tak asi měla Gábina jít ale to už jsem asi generálem po bitvě a nevím co se jí odehrávalo v hlavě třeba se styděla i za to že už jí troška ujela do prádla a tak to chtěla stůj co stůj utajit a holt to dopadlo jak to dopadlo. Jak už tu napsala moje jmenovkyně tak stává se to častěji než by jeden řekl a to že to má někdo jako ty že je svědkem nehody někoho jiného a zaujme tě to natolik že se to rozhodneš zkusit na tom není nic neobvyklého a nebyla by jsi první ani poslední kdo to takhle měl. V mém okolí se to nikomu nestalo když teda nepočítám svou malou neteř ale té jsou čtyři roky a má tak ještě právo se občas pokakat. Obvykle když se to stane řekněme ve věku deset let a víc tak už se to moc netoleruje a je tu velká pravděpodobnost že to na někoho bude mít ten efekt co na tebe protože co si budeme povídat je to něco zakázaného co se k velké a slušně vychované slečně moc nehodí. Každopádně držím palce ať už to uděláš tajně nebo to zahraješ jako Kristýna. Snad z výsledku nebudeš zklamaná.

Ahoj Jolano. U nás ve třídě to taky Tereza měla těžké. Podobně jako u vás na Gábinu, tak i u nás na Terezu učitelka docela vyjela, jak kdyby to udělala schválně. Já si přitom myslím, že nic zas tak hroznýho se nestalo. Jak u vás ve škole teď Gábinu berou? Posmívá se jí ještě někdo? U nás už se na to začíná zapomínat. Jinak jestli máš v pohodě mámu, tak to můžeš zkusit jako já, ale připrav se na to, že pak až budeš před ní stát, a budeš mít v kalhotách, tak se budeš opravdu cítit trapně. Já jsem to nakonec přežila a nelituji, že jsem do toho šla, ale znova bych už to zažít nechtěla. Jestli máš možnost, udělat to potají, tak bych volila spíš tu. Já těch možností bohužel moc nemám. Každopádně jsem ráda, že nejsem jediná, koho něco takového napadlo. Připadala jsem si po té nehodě Terezy divná, ale vidím, že se to opravdu stává častěji, než by někdo řekl.

Ahoj, jaráky u nás už začaly a já jsem již sebrala odvahu a šla do toho. Brácha s tátou odjeli už včera pryč, já s mámou jedeme až zítra. Dnes jsem byla venku s kámškou a už vedle ní se mi začalo chtít na velkou. Dala jsem si podle zdejších rad kefírové mléko a kofolu. Těšila jsem se, až se rozdělíme každá ke svým domovům. Naštěstí to vyšlo a já jsem mohla očekávat jaké to bude. Pustila jsem to asi kilák od domova a doufala jsem, že mě nikdo neuvidí. Kyž to ze mně šlo, tak jsem si to užila, jak se to rozlézalo. Venku to fakt moc cítit není, ale přejetím přes zadek jsem vnímala bouli a vlhkost na kalhotech, tak snad se mi nikdo nedíval přímo na zadek. Když jsem si očichala prsty, tak to bylo cítit. Jak jsem přišla domů, zamířila jsem rovnou do koupelny. Máma se mě ptala, proč hned do koupelny a než jsem ji to řekla, tak se mě zeptala, co tady tak šíleně smrdí. Tak jsem jí řekla, že jsem se po cestě pokadila, něco jsem asi špatného snědla. Ona začala kroutit hlavou a vzpomínala, jak se mi to stalo asi v pěti letech. Chtěla mi v koupelně pomoci, ale jsem se ubránila a očistu jsem zvládla sama. Slibila mi, že to zůstane mezi nami dvěmi. Příští experiment již raději ne, to už by asi neprošlo. Ačkoliv to byly modré - tmavší džínsy, tak na nich byla skvrna mezi kapsama trochu vidět.

Ahoj Jolano. Omlouvám se, že odepisuji až teď, ale byly jsme taky na jarní prázdniny pryč a strávily jsme je se ségrou u máminých rodičů. Tak podle toho, jak to popisuješ, se mi zdá, že to proběhlo docela v pohodě. Jaké jsi při tom měla pocity, když jsi to pustila venku na ulici? Já jsem se trochu styděla a bála, abych nepotkala někoho známého, ale zároveň se mi na tom i něco líbilo. Možná ten pocit, že jsem udělala něco, co se v mém věku už nedělá a i moje mamka byla překvapená, že jsem to takto nezvládla. Tak hlavně, že i ta tvoje pro to měla nakonec pochopení. A co ta očista? Já se musím přiznat, že při tom mém experimentu jsem se opravdu docela dost zřídila, než jsem došla domů a dát se dohromady, pak bylo docela hustý. Právě ta očista je to co mě pro zatím odradilo od dalších experimentů. Nedokážu to zatím brát tak suverénně jako někteří další účastníci tohoto fóra, ale nevylučuji, že ještě někdy něco provedu, ale to už budu muset udělat potají. Další taková "nehoda" už by asi vypadala divně.